Jak dlouho po porodu jste se cítily zase "normálně"?

Neboj, od toho je šestinedělí...při první jsem se cítila líp až po 3měsících a teď při druhé už během 6N 😉 Pocity jestli dělám vše správně mám už téměř 11let a už jen tím vím, že dělám jen to nejlepší pro své dětičky...takže věřím, že i Ty děláš jen to nejlepší pro své miminko 🙂 Někde tu koloval článeček proč děti pláčou...moc a moc pěkně napsaný...zkusím pohledat a poslat 🙂

Jsem si to ofotila, tak nevím jestli to pujde přečíst...

Zdravim.Tak po 6 t to bude uz lepsi...

tak pokud tím "normálně" máš na mysli cítit se jako dřív, jako bezdětná...tak to už asi nikdy 😅 já se teda rozhodně za ty 4 roky normálně cítit nezačala. jen jsem si na tu zodpovědnost a vyčerpanost zvykla 😉

poprvé to trvala tam měsíc možná dva, ale u dalších porodu jsem se cítila dobře snad už v porodnici. Ale neboj, ten pocit příjde a zase to budeš ty...

@blahova_andrea naprostý souhlas 😀

hele já tak asi 5 měsíců po porodu, bylo to když mi odešly už 2 MS tak to jsem řekla i nahlas manželovi: Konečně se cítím netěhotně 😀 tak to má asi každý jinak 😉 Podle mě to dělá hodně i kojení.....když kojíš tak je člověk trochu jinej........

Postupně, asi během šestinedělí. Nějak mi došlo, že když jsme přežili měsíc dní a nocí, tak že to dáme. A časem si člověk zvykne, udělá si režim (nebo si zvykne že ho nemá), rozkojí, zautomatizuje činnosti a postupy..a je to dobrý.
U druhého to naskočilo hned.

No jak normálně? Jako před těhotenstvím, porodem a rodičovstvím už nikdy. 😀 Už je "nové" normálně.

Asi už nikdy, rodičovství je napořád 🙂

No my máme čtyři děti a než se nám postupně během 13 let narodily,tak jsem zjistila,že jsme konečně začali žít,protože do té doby jsme si jen užívali 🙂 Teď už mi to přijde naprosto normální,škola,školka,povinnosti,neustálý kolotoč... Ale když jsem jednou měla všechny děti pryč(jeden spal u kamaráda,druhý u tety a holky hlídala babička) ,tak v tom okamžiku jsem se cítila divně,nenormálně,bez nich to prostě nebylo ono 😉
To prostě všechno s časem přijde samo. A ta únava,která je teď,taky samozřejmě přejde,až si navyknete na určitý režim,až to trošku zkoordinujete,až miminko začne v noci spát víc,to chce čas,ale všechno bude. A určitě lepší,veselejší a bohatší než dřív!! 😎

Hele ten prvni rok je pokus omyl.odviji se to od toho jake ke ditko takze plus minus. Ale plac miminka rozeznas uz brzy. A po fyz.strance ja se citila ok az po pzl roce,jenze ja mela tezky porod,tak to je taky podle toho jak reaguje i telo. Nic se neboj,11 dni je malo,na to szit se

No můžu Ti říct , že jsi odkázaná na to, co Ti "TEN ZESHORA" sešle.
První syn byl úplný anděl.Až extrémně hodný. Každý říkal:" to není možný, že je tak hodnej".Do pěti let byla taková pohoda, že jsem si říkala: "já jsem dítě štěstěny".Dokonce ve dvou měsících zvládnul bráchovu hodinovou promoci, před tím dvou hodinovou cestu autem a po promoci hodinovou večeři a poté dvouhodinovou cestu zpět. Ani jednou nepípnul, prostě skvělý.
Zato druhý syn od narození furt jen řval. Půl roku od 20.00-24.00h. nebyl k utišení. Dnes mu bude za 2 měsíce 5 let. Usne kolem 20h. to je v pohodě, ale jinak přes den se vzteká pořád, cokoliv se mu nelíbí, hned řve nebo se vzteká.
Prvorozený syn je naopak pohodář od malička, takže ho nerozhází, že má nějaké úkoly do školy ani domácí práce, to ho vůbec nezajímá.
Takže vůbec neřeš, jestli jsi dobrá máma. To neovlivnivníš.

Je to normální, prožívají to možná všechny mamut,já určitě, uvidíš s dalším dítětem,že to budeš pozorovat u jiných matek v porodnici a ty budeš jen vzpomínat a budeš nad věcí

*mámy

Mě to trvalo 2měsíce a stejně ještě občas tàpu ,když maličká více pláće,nebo zda ji dobře oblèkám

Po šesti nedělích už jsem si byla jistější 🙂 všechno jsem si zkusila, osahala. Musely jsme se jen sehrát. S kojením jsme "experimentovaly" do třetího mesice si to sedlo. Únavu jsem řešila spánkem s malou. Usnula po kojení, tak jsme chruply spolu 🙂 i dnes si s ní občas lehnu po obědě a to už jí budou dva 🙂

Diky holky 🙂 je fakt že se to s každým dnem malinko zlepšuje, bude to chtít čas

V prvním šestinedělí je to úplně normální. Také jsem to tak měla. Naučila jsem se chodit si se synem aspoň jednou za 2 dny během dne lehnout a trochu se vyspat a dospat noční vstávání. Taková ta panika a zděšení ze změny životního stylu, to mě přešlo někdy během 2.-3. měsíce (už si to přesně nepamatuji, synovi jsou už 3 roky). Ale věřte, že to přejde.
Pro mé druhé šestinedělí jsem si z toho prvního vzala ponaučení, že důležitější než pořádek doma je být vyspalá a nestresovat se hned kvůli každému zaplakání. Miminka prostě občas pláčou, protože mluvit neumí a tak nám ani jiným způsobem nemohou sdělit, co se jim děje.