Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

martinape
11. pro 2009

Ahoj. Den po druhém termínu jsem se vzbudila v pět ráno a cítila jsem slabé bolesti. Okamžitě jsem věděla, že je to ono. Konečně naše miminko přijde na svět. Došla jsem si na záchod, lehla do postele a počítala minuty. Slebé, 45 vteřin trvající kontrakce po osmi minutách. Manžel se vzbudil v sedm, tak jsem mu řekla, že už je to tady, ale ať neplaší, že zatím ok. Ten den jsem byla na dvanáctou objednaná do nemocnice na monitor. Kolem deváté byly kontrakce už bolestivější, pomáhalo mi kleknout si na zem a opřít např. o židli, a byly po pěti minutách. Manžel chtěl jet, ale já řekla,(nemocnici máme deset minut) že pokud se to nebude měnit, tak ještě počkáme. Na dvanáctou jsme s plnou polní vyrazili do porodnice. To už jsem si občas při bolestech i zakřičela. Pan doktor, kterému akorát končila směna, mě vyšetřil, že jsem přijela úplně na začátku, že se ještě vůbec neotevírám, a poslal na ultrazvuk, že se mu zdá, že špatně sestupuje hlavička. Jiný doktor - ten, který mě pak rodil, mě prohlížel na ultrazvuku, a že je vše v pořádku. Hodiny utíkaly, každou asi hodinu a půl - to si nejsem jistá, možná každou hodinu - jsem šla na natáčení a prohlídku. Nejen, že jsem se vůbec neotevírala, ale začaly mě šíleně bolet ty prohlídky, pokaždé jsem řvala bolestí snad na celou porodnici. Po páté hodině, to už mi bolesti trvaly vlastně 12 hodin, mi porodní asistentka přišla píchnout injekci, aby mi ulevila od bolestí. Ta injekce mi nezabrala ani trochu a já si připadala jako lhářka, že to snad dělám schválně, že mě to tak bolí. A ještě ke všemu se mi občas mezi kontrakcema stalo, že ta kontrakce jakoby úplně nepovolila a takovou slabou bolest jsem cítila až do další kontrakce. Když jsem to řekla porodní asistence, tak prej to je blbost, že to nikdy neslyšela. Pak mi pan doktor prasknul vodu - to mi i bolestí tekly slzy. Kolem šesté hodiny už jsem bolesti nezvládala prodýchávat a poledních deset, patnáct vteřin jsem si pořádně zakřičela. Manžel se šel zeptat, zda by to nemohli ukončit císařským řezem. Prý ale nebyl důvod. V sedm hodin velký pokrok, byla jsem otevřená na jeden centimetr! Skoro bych řekla hurá, ale já byla už tak vyčerpaná, že mi to bylo skoro jedno. Bez manžela bych ani nedošla na pokoj, skoro mě tam nosil, mezi bolestma jsem usínala, nic už jsem nevnímala. Doktor říkal, že příští prohlídku už určitě budu na tři centimetry a píchnou mi epidurál. Jenže další kontrola a pořád jen ten jeden centimetr. při jedné z dalších bolestí se manžel z pokoje vytratil, pak pro mě přišel a z velkýho hemžení lidí v zelených pláštích jsem pomalu začala chápat, že trápení skončí, chystal se císařský řez. Celou operaci jsem probrečela, strašně jsem se za sebe styděla... A pak řekli - ve 21.51 maminko, máte holčičku. Pak jsem viděla taťku, jak se s ní vítá, pak jí přinesli ke mě. Nádherná, nádherná. Potom celou noc, místo abychodpočívala, tak jsem probrečela. Nedokázala jsem porodit dceru. A opravdu strašně moc jsem se styděla. Nutno dodat, že hůř snáším bolest, ale teda můj porod předčil všechna moje nejhorší očekávání. Později jsem se dozvěděla, žemanžrl se s doktorem pohádal, že nechce čekat, až se stane něco mě, nebo mimi. Doktor mu řekl, že s císařem nesouhlsí, že k němu není důvod, ale že ho teda udělá. V propouštěcích papírech mám napsáno - narušen mechanizmus porodu, špatná rotace hlavičky. Tak nevím. Byl tam nějaký problém, nebo je to jen že potřeboval do papíru napsat odůvodnění...

konja
11. pro 2009

martinape: chápu tvé zklamání z průběhu porodu, ale to nejdůležitější je, že máš ZDRAVOU holčičku ke které ti moc gratuluji a také ti gratuluji ke skvělému manželovi, že to řešil, že se tě zastal a stál si na svém, protože většina chlapů by takhle nezareagovali, spíš by nešťastně trpěli se svoji ženou. Ještě jednou velká gratulace k holčičce a to trápení pusť rychle z hlavy, nestojí to za to 😉

helcenka
12. pro 2009

martinape, buď v klidu. Můj porod proběhl také císařem, také naprosto neočekávaně. Celé těhotenství proběhlo bez problémů ani jsem neměla nevolnosti a nic podobného. Tak jsem se porodu neobávala a císařský řez si vůbec nepřipouštěla.
Měla jsem termín 4.1., celé Vánoce jsem prochodila na dlouhých procházkách, protože manžel měl zrovna po novém roce odjet a chtěl být u porodu a porod stejně nepřišel. Nakonec nikam nejel, tak jsme byli v pohodě. Pak ale 3.1. přišla rána pod pás - náhle mi zemřel táta. Nikdo mi to nechtěl říkat, ale nakonec se rozhodli 3.1. odpoledne říct, že táta ráno zemřel. Večer, když jsem si lehla, přišli první kontrakce. Byli vyvolané tím šokem a stresem. Protože ještě 30.12. mi doktor na kontrole říkal, že to vypadá na porod spíše kolem 10.1. Asi čtyři hodiny byli kontrakce nepravidelné a když jsem je měla dvě hodiny po deseti minutách, tak jsme vyrazili do porodnice (přece jenom jsme to měli 35 kilometrů). Rodila jsem 16 hodin, neměla jsem už žádnou sílu, nechala jsem si píchnout epidurál, ten absolutně nezabral, poslední hodinu jsem měla stahy po minutě a už jsem neměla sílu tlačit. Doktor navrhl císařský řez, protože malej už byl dlouho bez plodovky. Se slzama v očích jsem tedy po další půl hodině kývla. Taky jsem si to vyčítala, ale prostě nedalo se nic dělat. Na druhou stranu jsem ráda, že se to s tátou nestalo během těhotenství, mohlo to dopadnout hůř, takhle to byl jenom císař.
Takže žádné výčitky, hlavně že je holčina zdravá a ty taky. Příště to bude lepší. 😉

andara
15. pro 2009

martinape - teda to mi pripomnelo muj porod, ja se taky vubec neotvirala a mela strasny krizovy bolesti po minute (zesilovali mi je oxyocinem), po nekolika hodinach otevrena jen na prst!Byla jsem strasne unavena,ale pak se stal zazrak - jeste ve 22h rekl doktor, ze nalez stejny-na jeden prst!Kdyz prisel za hodinu, rekl, ze jsem otevrena uplne a jde se rodit 😉 v tu chvili jsem mela takovy energie, ze se jsem zacala ve 23:30 tlacit a mala se narodila v 0:05, potom mi ale priznal, ze kdybych se neotevrela vzal by me na cisare - byla jsem totiz bez vody 21h a z krve zjistili, ze se tam uz pokousi u male nejaky zanet, ale dopadlo to dobre. Tak hlavne, ze jsou deticky v poradku a je jedno jak prisly na svet, milovat je budeme prece stejne ne? A stydet za co? Prece pak zalezi hlavne na tom, jak se o mimco dal staras, jsou matky co prodi za hodinu a pak to dite ani nechteji, u nas v prodce rikaly sestricky, ze proste maminka se sebere a odejde a dite tam necha ☹

vlastovka385
15. pro 2009

Ahojte, chtěla bych popsat svůj porod a dodat odvahu kočkám, které musejí na vyvolávačku. Měla jsem termín 8.6. V úterý 26.5. jsem byla na kontrole u svého gynekologa, vše bylo OK až na hraniční tlak 140/80 , váhový odhad 3300 gramů, předal mě o péče do porodnice. Tam jsem přišla v pátek, monitor OK, ale podle vyšetření váhový odhad 3800 gramů. Doktor mi řekl, že mám přijít za týden a kdyžtak bychom se domluvili na vyvolání, i vzhledem k tlaku a k velkým otokům. Moc radost jsem z toho neměla, manžel byl proti, že chce, aby to proběhlo přirozeně, ale říkala jsem si, že počkáme na další vyšetření. Za týden váhový odhad 4000 g, otoky horší, tlak vyšší, takže se mnou nikdo nediskutoval a objednali mě na úterý na vyvolání. Nakonec to bylo z časového hlediska dobře, protože manžel mohl být se mnou, pak odjížděl služebně pryč.
Do nemocnice jsme přijeli V 7.30, monitor, vyšetření a kolem deváté jsme dostali sál. Představila se mi porodní asistentka, vysvětlila postup, porod se vyvolával zavedením tabletky do děložního čípku, vysvětlila mi, že u prvorodiček jsou většinou potřeba 2 tablety, jak se porod rozběhne, už probíhá dál přirozeně. Probraly jsme porodní plán, tam žádný problém nebyl, pak mi nabídla epidurál s tím, že ho doporučuje vzhledem k velikosti mimina. Souhlasila jsem, tak mi zavedla kanylu, abychom se později nezdržovali. V 9.30 zavedena první tableta, s tím, že za 2 hodiny mě vyšetří a případně zavede druhou. Ty dvě hoďky uplynuly hrozně rychle, nic moc jsem necítila, smáli jsme se s manžou, prostě pohoda. Kolem půl dvanácté mě znovu vyšetřila, nález 3 cm, tak druhá tableta. Bolesti pořád žádné. Asi za hoďku mi nabídla klystýr, pak jsem šla na záchod a do sprchy skákat na balónu. Na záchodě mi odešla zátka, ale jinak pořád pohoda, trochu už bolesti jako na MS, ale daly se bez problému vydržet. Ve sprše to bylo super, příště rodím do vody 🙂 . Pak jsem se vrátila na sál a zkusila si sednout na balón a rychle jsme se zvedla, to už teda moc nešlo. Asistentka mě vyšetřila a řekla že jsem na 5 cm a že píchnem vodu. A jestli chci epi, tak jsem řekla, že ještě ne, že zatím pohoda. Tak píchla vodu a pak mi řekla, ať si lehnu na levý bok, nohu mi dala do třmenu a ať v té poloze vydržím aspoň 20 minut, že mimi dorotuje. A to teda začal mazec, najednu kontra jak prase, jedna za druhou, mezi nima nebyl vůbec čas na odpočinek. Jenom vím, že jsem řvala na manžu, ať jí jde říct, že chci epidurál, a že to nevydržím, že si musím stoupnout. Manža mě přemlouval, ať to ještě vydržím, drásala jsem mu kapsu od kalhot a asi jsem celkem řvala, ale fakt jsem to tělo nemohla vůbec ovládat, nějaký prodýchávání kontrakcí nehrozilo. Asistentka přišla za těch 20 minut, prej že slyšela, že chci epidurál. Já že jo, že jsou ty bolesti už moc a ona že velký miminko chce silný kontrakce, že mě vyšetří a zavolá anesteziologa. Tak mě vyšetřila a říká Vy žádnej epidurál nedostanete. A já, že jak to, a ona že máme 9 cm, hrdlo spotřebovaný a že jdeme na tlačení. Tak mi zvedli postel a šlo se na věc, první kontrakci jsem moc netlačila, protoe jsem cítila, jak vevnitř praskám, ale pak mě vyhecovali, tak jsem tlačila jako o život a na čtvrkou kontrakci byl Tibuš venku. Pak šla placenta a pak nastoupila doktorka, která mě 45 minut zašívala, protože jsem byla popraskaná vevnitř. Tibor vážil 3850 g a narodil se v 15.28. Takže celkově porod 6 hodin z toho kontrakce 20 minut 🙂 .

andara
15. pro 2009

Vlastovko,pekny 🙂 Ja mela taky vyvolavacku,protoze jsem prijela s odtekajici vodou (ktera tekla curkem celych 21h az do porodu), ale s tim rozdilem,ze ja mela ty strasny bolesti hned od zavedeni prvni vyvolavaci tablety, nejdriv asi hodku po 5min a pak az do konce po minute a strasny krizovy bolesti -celkem tedy 6h 😝 Ale byla to fakt jedna za druhou a epi jsem taky nedostala, protoze jsem nebyla otevrena.

vlastovka385
16. pro 2009

Andar, to je mi tě teda líto, no oni nám říkali na kurzu, že po vyvolávačce jsou ty bolesti silnější, navíc nastupují rychle, takže tělo si nestihne vytvořit endorfiny a víc to bolí. Já jsem měla asi fakt štěstí, otevřela jsem se, ani nevím jak, Tibuš byl moc šikovnej 🙂 .

lucie777
16. pro 2009

Omlouvám se za délku, aleono to fakt bylo docela dlouhý.. 🙂

V pondělí ráno, 11 dní po termínu dle MS, jsem nastoupila do porodnice na vyvolání, asi v 8:30 mi zavedli gel a poslali na hekárnu (4 lůžková nesympatická místnost), kde jsem se uložila a čekala, co se bude dít. Nedělo se vůbec nic. V úterý ráno mi tedy dali tabletu na vyvolání a opět jsem čekala, co přijde, trošku mě občas pobolívalo břicho a záda, ale nebylo to nic extra, takže jsem pochopila, že z tohohle opravdu neporodím. Mezitím neustálé měření teploty a monitory, kde se občas objevil malý kopeček, ale na porod to nebylo. Otevřená jsem byla stále asi na 1 prst.

V úterý už jsem začala mírně propadat panice, na pokoji jsem zůstala sama, několik mamin, co tam v pondělí či úterý hekaly, takže jsem samozřejmě nespala, už porodilo, takže deprese začala růst, jak nebylo ani s kým si popovídat, návštěvy samozřejmě zakázané. Snažila jsem se přesvědčit doktory, aby něco dělali a pokud se to nikam nepohne, co nejdřív udělali císaře, už jsem to fakt chtěla mít za sebou.

V úterý po 22h mi začala odtékat plodovka, sice jen trošičku, ale měla jsem radost, že aspoň něco, pak začaly mírný kontrakce, ale ne do břicha jako všem ostatním, ale do zad a hlavně do kyčlí. V noci se pak na mě mrkla doktorka, otevřená sem byla si na 2 prsty, takže zas žádný velký pokrok. Ale uklidnila mě aspoň tím, co už říkali i ostatní doktoři předtím, že další den mi kdyžtak prasknou plodovku, dají oxytocin a když se do pár hodin zas nebude nic dít, půjde Karolínka ven císařem.

Asi po půlnoci se ke mně na hekárnu přidaly další 3 skoromaminy, tak jsme společně hekaly, už i moje kyčelní kontrakce sílily, nespaly jsme, ale kecaly a mezi bolestma byla docela legrace, jak jsme si odpočítávaly, na koho to přijde teď.

K ránu už to přestávalo být snesitelné, kyčle mě bolely fakt pekelně a já začala být dost hysterická. Nejvíc mě rozčílila nová doktorka ráno, která místo praskutí plodovky mi dala další tabletu, ačkoli všichni doktoři před ní mi tvrdili, že to funguje 2 krát a dost, tak tahle doktorka prý razí heslo 3 krát a dost, takže další tableta a když to nepůjde, tak až další den císař. To už jsem byla hodně hysterická a měla chuť je přizabít, navíc do toho ty kyčelní kontrakce, které se na monitoru objevovaly jen jako malinké kopečky, takže si všichni nejspíš mysleli, že sem jen hysterka, co kecá a ve skutečnosti jí nic není. Jediná poloha, jak se to dalo aspoň trochu vydržet, byla v sedě, jenže mě nesutále cpali na monitor do lehu na bok a do toho jsem ještě měla budit Káju, to už jsem brečela a řvala, ale k ničemu mi to nebylo.

Ale malý zázrak se stal a asi po 9h ráno mi při vyšetření doktorka řekla, že jsem na 3 prsty a že jdem na přípravnu udělat klystýr, zavolala jsem manželovi, aby za 45 minut přijel. Klystýrek byl super, sprcha na balonu nepomohla ani trošku. Pak jsem se odbelhala na porodní box, kde mě zas napojili na monitor, já trpěla jak zvíře, ale pak mi doktorka píchla epidural a po chvíli, kdy začal účinkovat, jsem měla pocit, že to teda asi přežiju, před 11h za mnou konečně pustili manžela a asi hodinu jsem byla relativně v klidu, jen strašně unavená. Když epidural přestával účinkovat, začala jsem zase hysterčit bolestí, že chci ještě, jenže na mě koukli a byla jsem otevřená už asi na 8,5 prstu, take se prý brzy půjde na to a už mi epidurálek nedali, to jsem chtěla zase vraždit. Chvíli po 12h jsme začali tlačit, kyčle bolely a já ani pořádně nevěděla, kdy mám kontrakci a kdy teda mám tlačit. Nicméně jsme to nakonec s pomocí porodní asistentky, která mi pořádně zatlačila na břicho, zvládly a Karolínka 9.12.2009 ve 12:40 vylezla ven!

Prďolka malinká měla 2845g a 50cm, nejdřív se jí nechtělo moc nadechnout, ale dali jí trochu kyslíku a prý hned celá zrůžověla, pak mi jí manžel donesl a mně bylo najednou krásně! Koukala na mě těma svýma krásnýma kukadlama a já najednou asi i zapomněla, jak strašně to bolelo..

Prostě to stálo za to! 😵

A do dalšího půjdu určitě zase, jen budu doufat, že nebude vyvolávaný..

aji81
12. led 2010

No holky, tady se nerodí či co? Šup šup... 😀

pevya
12. led 2010

Ahoj holky, já rodila dvakrát a oba porody byly vyvolávané. Každý úplně jiný. První s epidurálem, trval 31 hodin, už jsem neměla sílu. Odtekla mi plodová voda měsíc před termínem kvůli preeklampsii. Oteklá jsem byla ještě měsíc po porodu a léky na vysoký tlak beru od té doby pořád, ale dcera je v pořádku. Kontrakce přicházely velice silné po dvou minutách posledních deset hodin. Druhého těhotenství a porodu jsem se bála, ale po řadě vyšetření mě doktoři ujistili, že se komplikace nehrozí, tak jsem se uklidnila a těšila na miminko, po kterém jsem velmi toužila. Jen jsem se zařekla, že epidurál už nikdy. Neměla jsem štěstí na anesteziologa, napichoval mě nadvakrát a nakonec to pro mě byl nejhorší zážitek z celého porodu. Druhý porod byl vyvolávaný týden po termínu. Ráno jsem nastoupila do porodnice, napíchli mi oxytocin a pak se celý den nic moc nedělo. Večer mi začaly nepravidelné kontrakce, ale ne silné, ve 20:30h jsem manžela poslala domů, že se nic nebude dít. Umyla jsem se a šla si lehnout. Spolubydlící si ale chtěla povídat, tak se mi nepodařilo usnout. Kolem desáté jsem začala mít kontrakce pravidelné, ale ne příliš silné, tak jsem se jen procházela po chodbě, chodila si pro čaj, měla jsem neustále žízeň, jako bych celý den nevypila ani kapku. V 22:30h už byly bolesti tak silné, že jsem je jen těžko prodýchávala, tak jsem zašla za sestrou, aby mi natočila monitor. Udělala to velmi neochotně a po 20 minutách mi řekla, že žádné kontrakce nemám a ať se vrátím na pokoj. Trvala jsem na vyšetření lékařem, tak mi sestra zavolala doktorku, ale upozornila mě, že nikdo o takovéhle lamentování nestojí, zvlášť v noci. Paní doktorka na mě koukla značně podezíravě a skepticky podotkla: Vy nám tu prý lamentujete, tak se na to podíváme.." Vyšetření trvalo jen pár vteřin, paní doktorka sundala brýle a se slovy - okamžitě na sál - mě vystrčila z vyšetřovny, ať si dojdu pro věci na pokoj a přijdu k výtahu. Zavolala jsem manžela, aby přijel a pak mám všechno jako v mlze. Klystýr se nestihl, najednou přicházely bolesti velmi silné a poměrně rychle za sebou, porodní asistentka mi radila polohu na boku, ale ta byla pro mě nepříjemná, pamatuji se, že mi dali kyslík a já pořád dokola opakovala, že cítím hlavičku a obrovskou potřebu tlačit. Plodová voda mi samovolně neodtekla, tak mi při kontrakci protrhli plodové obaly a na další kontrakci se syn narodil. Bez epidurálu a jakýchkoli jiných tišících prostředků a vše šlo rychle. I když bych řekla, že kontrakce byly výrazně bolestivější, než při prvním porodu, celý porod trval velmi krátce a štěstí, které jsem cítila, když mi poprvé položila asistentka na břicho miminko, bylo nepopsatelné. Dnes už je synovi takřka rok a půl a já bych ráda vše prožila ještě jednou. Podaří-li se to, budu nejšťastnější máma pod sluncem 😵 Všem přeji moc a moc štěstí a ty nejkrásnější voňavé uzlíčky!

lucie777
13. led 2010

Pevya, kde jsi rodila, že byl tak neochotný personál?

apap
14. led 2010

Ahoj, taky jsem se chtěla přidat a popsat svůj "zážitek".

Do nemocnice jsem nastoupila 11. 5. kvůli podezření na preeklapsii. První dva dny se nic moc nedělo, akorát se mi v nemocnici velmi špatně spalo. 13. 5. mi lékaři oznámili, že se mi zhoršují výsledky krevních testů a že tedy přistoupíme k vyvolání porodu. Dopoledne mi udělali oxytocinový zátěžový test (ten dopadl dobře), potom jsem šla na prohlídku, kde mi lékařka udělala Hamiltonův hmat (ten teda docela bolel). V zápětí mě poslali ještě na poslední ultrazvuk před porodem. V té době přišel manžel na návštěvu, tak jsme jen absolvovali společně. Prcek měl váhový odhad 3 kg (plus mínus půl kila). Domluvili se s námi, že zítra ráno v sedm se přesuneme na porodní sál, tak až manžel přijede v osm. Potom jsem šla na pokoj a i s manželem jsme si krásně povídali a byli jsme oba natěšení na zítřek, až uvidíme našeho malého čumáčka. Manžel odjel domů a já přemýšlela, jestli si mám sbalit věci nebo jestli to nechám na ráno. Nakonec jsem odpočívala a povídala jsem si s holkama na pokoji. Večer už jsem měla pocit, že se asi něco začalo dít, tak jsem se šla zeptat sestřiček. Ty mě po vyšetření poslali zpátky na pokoj s tím, že jsou to pravděpodobně jen poslíčci a že mám jít do sprchy. Dala jsem si tedy dlouhou sprchu, ale nijak moc to nepomáhalo, bylo mi špatně. Nakonec jsem se dobelhala do postele a snažila jsem se usnout. Ty bolesti ale nešlo zaspat, tak jsem je začala stopovat na mobilu, byli vždycky 5 minut. Vydržela jsem to asi hodinu a pak jsem zase šla otravovat sestřičky (asi kolem jedenácté večer). Znovu mi odpověděli, že to nic nebude, ale raději mě vyšetřili. Chtěli mě poslat zpět na pokoj, ale já jsem se bránila, že jestli tohle není ono, tak už fakt nevím, co mám jako čekat. Bolesti byly čím dál tím horší. Udělali mi tedy monitor a na něm se kontrakce naštěstí potvrdily. Musela jsem počkat na lékařku a na vyšetřovně jsem tedy hledala nějakou polohu, jak si ulevit. Nakonec jsem skončila opřená o opěry nohou na vyšetřovně. Musel na mě být fakt dobrej pohled. Když přišla doktorka, vyšetřila mě a řekla, že budeme rodit, ale že jsme na samém začátku. Měla jsem se tedy sbalit a i se všemi věcmi přesunout na porodní sál. Volala jsem manželovi aby přijel. Za to, že jsem si balení nechala na nejméně vhodnou chvíli jsem se proklínala, protože balit mezi kontrakcemi bylo hrozně vysilující a obtěžující. Úplně mě to vyděsilo, říkala jsem si, jak to celé přežiju, když tohle je teprve začátek. Sestřička mi pomohla s taškou a výtahem jsme sjeli na patro, kde jsou porodní sály. Šla jsem na nadstandardní pokoj. Byla jedna hodina v noci. Kontrakce byly jedna od druhé horší a horší. Ptala jsem se porodní asistentky, zda bych mohla dostat epidural. Byla starší a měla jsem z ní pocit, že si mě automaticky zařadila mezi sraby, když hned po vstupu na porodní sál chci něco od bolesti. Asi za deset minut přijel manžel. Bylo na něm poznat, jak je rozespalý. Následovalo vyšetření od lékařky, bylo nám sděleno, že je to pořád na začátku, že se moc neotvírám (zatím 2 cm). Znovu jsem požádala o epidurál (tentokrát doktorku, protože porodní asistentka na moji žádost moc nereagovala – a slyšet ji určitě musela). Chvilku na to přišla anestezioložka a epidural mi zavedla. Pak následovaly dvě naprosto klidné hodinky, kdy jsem jen ležela na lůžku a odpočívala. Hrozně mi to pomohlo, byla jsem nevyspaná a unavená a díky tomu jsem nabrala síly. Nemohla jsem si nijak ulevit, protože jsem byla napojená na monitor a musela jsem tedy zůstat na posteli (všechny plány na sprchu a míč byly rázem ty tam). Poslouchali jsme s manželem hudbu, povídali si, každou půl hodinu nás přišla vyšetřit doktorka (vzhledem k tomu, jak jsme byli rizikový, nás pak už sledovala jen lékařka). Po čtvrté hodině nám doktorka řekla, že by chtěla malého sledovat trochu lépe a že mi zavedou sondu na hlavičku miminka a budou jeho tep monitorovat přesněji. Musela tedy přistoupit k protrhnutí plodových obalů a odtoku plodové vody. Poté už byly kontrakce zase silnější a musela jsem je prodýchávat. Při posledním vyšetření kolem páté jsme byli na 4 cm. V půl šesté za námi přišla doktorka, která mě sledovala celé těhotenství, a ta mě vyšetřila a ptala se té druhé lékařky, jak jsme na tom byli před chvílí, že teď už jsme prý na 8 cm. Po dalším vyšetření v 6 hodin nám bylo nakonec řečeno, že už jsem otevřená, ale že malej nezrotoval správně hlavičkou a že by bylo lepší přistoupit k císařskému řezu. No, upřímně – nadšená jsem z toho zrovna nebyla, ale nedalo se nic dělat. Najednou to šlo hrozně rychle: zastavili mi kontrakce, vycévkovali mě, naložili na vozík, převezli na sál, přelezla jsem si na stůl, do kanyly na zádech mi dali další dávku epiduralu a už se jelo. Přivedli tam manžela v tom lékařským mundúru, koukal na mě přes roušku. Přišlo mi to roztomilé, ale do smíchu mi zrovna dvakrát nebylo. Myslela jsem na našeho broučka a že už ho konečně za chvilku uvidím. Přivezli tam inkubátor, to mě trochu vyděsilo (byla jsem 36 + 4 tt), ale snažila jsem se myslet pozitivně. Manžel mě celou dobu držel za ruku a koukal se do operační rány, občas něco prohodil. Sama jsem si vůbec nepřipadala jako že mě zrovna operují, ale cítila jsem co zrovna dělají. Když malého vytáhli, utíkali malého ošetřit, manžel šel hned s nimi. Hned byl slyšet křik – ten nejkrásnější na světě. A já už byla konečně klidná. Manžel se vrátil samozřejmě se slzami v očích. Malého mi přinesli ukázat. Byl nádherný. Odnesli ho na novorozenecké a mě mezitím zašili. Ještě na sále se mi udělalo špatně, měla jsem strašnou zimnici a moc si toho nepamatuju. Převezli mě na JIP, kde jsem byla až do dalšího dne. Matouška mi nosili jen na kojení. Druhý den jsme se přesunuli na pokoj pro rodinu, kde se mnou byl i manžel a konečně jsme byli všichni tři spolu. V nemocnici jsme si to nakonec skvěle užili.

psychosandra
14. led 2010

ahojte mamicky a buduce mamicky, som studentka 5.roc. psychologie v Bratislave a pisem diplomovku na temu zazitok porodu a tymto by som vas rada poziadala o pomoc. Ak sa medzi vami nachadzaju mamicky-prvorodicky, ktore su max. 4 mesiace po porode a neboja sa zucasnit interview so mnou, bola by som velmi stastna a velmi velmi by mi to pomohlo. Cielom mojej prace je porovnat vypovede zien, ktore rodili klasicky vaginalne, cisarskym rezom a alternativnym porodom (do vody, na stolicke,...) a ciastocne tak dopomoct buducim mamickam v rozhodovani, akym sposobom privedu babo na svet. Anonymita zachovana, informacie budu pouzite vylucne v diplomovke, som ochotna za vami vycestovat. Rada by som vas este poprosila, ak aj poznate vo svojom okoli nejaku cerstvu mamicku, ktora splna tieto podmienky, bola by som rada, keby ste ma kontaktovali na sandruska.s@gmail.com Cim viac ucastnicok ziskam, tym lepsie dakujem a tesim sa na vas

pevya
15. led 2010

Lucie777 - rodila jsem poprvé v Podolí, podruhé na Bulovce. Do Podolí bych už nešla, ale s Bulovkou jsem byla moc spokojená, jen ta jedna sestra byla hodně nepříjemná, ale zase se moc nedivím, ten večer a noc tam byl docela šrumec. Potom, co doktorka řekla, že už je to k porodu, mi sestra pomohla s taškou a snažila se i vtipkovat. To jsem tedy zrovna moc neocenila 😀

petule83
20. led 2010

Takže můj porod:V sobotu 16.10.jsme šli s Tomem o půlnoci spát.Za hodinu mě probudily šílené bolesti,jako na silnou ms.Říkala jsem si asi poslíčci,ale zdálo se mi to být dost silné na poslíčky.Tak jsem prodýchala a zkusila si lehnout.Jenže za nějakou dobu opět.Tak jsem začla počítat a zjistila jsem,že to mám po deseti minutách.Pak jsem dostala i průjem.Tak jsem vzbudila Toma,že asi rodím 😉 Ten byl v šoku 😅 Tak jsme počítali spolu,po další hodině už po 7 minutách.Tak jsme se začli připravovat.Ještě jsem zkusila sprchu,ale tam to zesilovalo,takže jasná věc 🙂 Tomáš mě pořád pobízel ať dělám,že už chce být radši v porodnici Tam jsme přijeli před třetí ráno,na příjmu překvapivě moje PA z kurzu 🙂 Tak říká jéé Peťo,tak už? 😀 Tak se na mě mrkla,pošťourala se ve mě(dost bolestivě )a řekla mi,že jsem otevřená na 1a půl prstu a plodovka se tlačí ven.Tak jsme vše sepsali(to byla ještě sranda,vše se dalo v pohodě prodýchat,tak jsme všichni tři kecali a vtipkovali).Pak přišla doktorka,vyšetřila mě a řekla,že teda zkusíme jít na porodní sál.S mojí PA jsem se rozloučila,popřála mi štěstí a řekla mi,že jí mrzí že mě rodit nebude,protože má dnes jenom příjem,ale že pak za mnou příjde na šestinedělí a její poslední věta byla:"Bude to ovšem běh na dlouhou trať".No tak to mě teda moc nepotěšilo 😖 Na porodní sál mě hned nedali,kontrakce mi nějak slábly,tak mi píchli injekci na posílení a že hodinu počkáme.Dali mě na pokoj"první doba porodní".Tam jsme s Tomem čekali,já ležela na monitoru.No po hodině žádná změna,kontrakce slábly a byly co 20minut,no hrůza 😝 Tak jsem poslala Toma domů a že mu zavolám,až se něco bude dít.Takhle jsem tam ležela až do 12,pak mi přišli říct,že mi píchnou plodovku a uvidí se.V 12.30 mě převedli na porodní sál a píchli plodovku,asi půl hodiny na to jsem začla mít šílené bolesti.Volala jsem Tomovi,ať okamžitě přijede.Byl tam hned.Seděla jsem na baloně,tam mi bylo nejlíp a představa že bych se měla z něj zvednout byla nemožná.Kontrakce sílily,co 3 minuty šílená bolest nejvíce v křížích 😝 Tom seděl přede mnou na židli a dýchal se mnou,vždycky jak byla kontra,zaryla jsem se mu nehty do ramen 😅 Umíral bolestí ale smál se 😀 V 15.00 jsem dostala kapák do žíly na další posílení,otevřená na 5 prstů.Bolest neskutečná,mezi kontrakcemi jsem usínala,byla jsem ospalá a hladová,mohla jsem jen pít.Tom už pak taky usínal se mnou.Když přišla PA co mě měla na starosti,smála se,že máme oba hlavy na sobě a spíme 🙂 Ale vždycky to šlo jen na chvilku,než přišla opět bolest.Za hodinu po kontrole na lůžku,otevřená na 7 prstů jsem z něj už nebyla schopná slézt,tlak na konečník a chtěla jsem šílené tlačit,ale nemohla,tohle je podle mě nejhorší část porodu 😝 Tom se mnou pořád dýchal,byl úžasný!!!!!Mluvil na mě,ať neusínám,hladil mě po vlasech,fakt super.Řekla jsem mu i že ho nenávidím,ale smál se tomu a řekl mi,že se mi nediví Když jsem byla otevřená na 8 prstů,řekli mi,že už bych i mohla pomalu tlačit.Tak jsem tlačila a Vojta se pořád nesnižoval dolů Pak mě posadili na záchod,že prý se sníží lépe dolů,no nešlo to tam vydržet,mohla jsem opět jen prodýchávat a netlačit.Hrůza ☹ Tam už jsem prosila sestru,ať mi jakkoliv pomůže,že už to nezvládám a brečela jsem,i když mi ani netekly slzy,jakoby se zastavily.Pak mě opět převedli na lůžko,otevřená na 10prstů,byly vidět černé vlásky a tak se šlo tlačit.Tlačila jsem co jsem mohla,jenže mi opět ustupovaly kontrakce,tak mi píchli opět injekci na posílení ale mi to nepomohlo.No byl už tam celý personál,všichni nešťastní z toho,že to nejde a Vojtovi docházel kyslík 😢 Tomáš mě pořád hladil a prosil ať s ním vydržím,ztrácela jsem chvilkama vědomí.Tak to zkusíme ještě jednou,jenže to opět nešlo,tak doktorka řekla "musíme si pomoct vakuumpresorem"(je to takový něco jako zvon do kanálu,kterým chytnou miminko za hlavičku a vytáhnou).No to jsem sice vnímala jen trochu,ale začla jsem se bát.Ale bohužel,jinak by to nešlo.Tomáš už byl taky v háji,celý bledý a jak to slyšel,zblednul ještě více.Narvali to do mě,no hrozná bolest,a řekli ať tlačím ze všech sil.Zatlačila jsem dvakrát,nic,Tomáš mě prosil,ať naposled zatlačím ze všech sil,už jsem nic neviděla,pomalu neslyšela.Doktor mi zatlačil na břicho,já jsem do toho dala poslední sílu která mi zbyla a Vojta konečně vylezl!!!!!!!Všichni začli řvát huráááá a smáli se a byli šťastní,že už je konec.My jsme s Tomem brečeli jak želvy,já spíše úlevou 🙂 Vzali Toma i Vojtu pryč a šli fotit a Tom podepisovat Vojtu na bříško 😵 Prý nemohl fotit,brečel a tak fotila PA 😅 Mi ještě vylezla placenta a pak přišlo šití,byla jsem hodně potrhaná a šíleně to bolelo,takže i šití bolelo,ale to už byla oproti všemu maličkost 😉 Bylo to dlouhé a namáhavé,ale ten výsledek stál za to!Dvě hodiny jsem tam ještě ležela a Tom byl u mě,držel mě za ruku a oba jsme brečeli Po hodině mi přinesli Vojtu a byli jsme všichni tři spolu.Potom ho zase odnesli,Tom odjel domů a mě převezli na šestinedělí.Na tohle asi nikdy nezapomenu,ale zvládli jsme to a už jsme kompletní rodinka.Podotýkám,že bez Toma bych to v životě nezvládla!!!!!!!!!!!Byl naprosto skvělý a za tohle si ho vážím desetkrát tolik!!!! 😵

crawler
20. led 2010

petule: rozbrečela jsi mě...moc gratuluji k báječnému manželovi a Vojtíškovi 😀

parybka
21. led 2010

Petule, kde jsi rodila? Gratuluji k Vojtíškovi 🙂

renat2
25. led 2010

Ahoj, stokrát jsem už začala psát popis, ale vždy to nějak nevyšlo. Ani teda nevím, jestli sem mám psát..já měla štěstí, jako prvorodička jsem rodila ani ne 3 hodiny...ale nepředbíhejme.

Měla jsem 5 dní před termínem, večer ve čtvrtek jsem šla spáš jako vždy, nic nenasvědčovalotomu, že by se něco chystalo.
V jednu jsem se vzbudila, malý se nějak zvldáštně mlel, jen jsem se hla, slyšela jsem lupnutí...praskla voda. V tu chvíli jsem letěla na WC (3x průjem, takže asi přírodní klystýr), od půl2 jsem měla kontrakce po 4, pak po 3 minutách... bolest se stupňovala, takl jsem si řekli, že to bude asi ono, oblékli jsme se, dobalili tašku a vyrazili do porodnice. tak jsme dorazili ve 2:15, následovalo vyšetření (otevřená na 5 prstů, PA nemoha uvěřit, monitor v pořádku. Pak dlouhé papírování, ale moc jsme toho nestihli 🙂 Za chvíli se šlo na sál, jednou jsem si hopsla na míč a hned na stůl, na nějaké polohování stolu nebyl čas, takže na kalsickém lehátku, křížové bolesti sice byly strašné, kor v téhle poloze, ale dalo se to vydržet. Kubíček vykoukl na svět ve 3:45, čili 2 a 3/4 hodiny od prasknutá vody, hodinu a půl po příjezdi do porodnice 🙂
Měla jsem nástřih asi na 4 stehy plus dva stehy co mě Kuba potrhl vepředu, ale v osm hodin jsem šla vesele na snídani, s dosedem na celý zadek, no koukali na mě jak na blázna....a nevěřili, že já jsem "ten noční porod". nechci se chvástat a vytahovat, prostě jsme měla štěstí...ale jsem si jistá, že hodně dělá psychika!!!!!

renat2
25. led 2010

Jinak se samozřejmě nestlihly klystýr, sprchu, nic....jen tak tak se podařilo napíchnout kapačku s ATB a nechat vykapat (poz. streptokok)...

pospecka
26. led 2010

petule: mě jsi taky "dostala" mazec. 😕 Já jsem měla porod naprosto pohodovej, mám ho popsanej v albu. Máš super manžela a můj obdiv!

adelka89
26. led 2010

petulko taky mam slzy v ocich, mam doma podobneho hrdinu jako ty a porod nas brzy take ceka. 😅
mate krasneho chlapecka 🙂

blanches
27. led 2010

apap koukám, že si porod měla akční, hlavní je, že vše dobře dopadlo

petule tak to musela být síla, jsi opravdu frajerka, Tom s Vojtou to také krásně zvládli, přeji hodně štěstí. Jsem zvědavá jak to bude probíhat u nás.

renat2 gratuluji k pohodovému porodu

minonka24
31. led 2010

Zdravím všechny,
protože jsem před porodem občas nakukovala do této diskuze a četla si zážitky z porodů, ráda bych i já napsala o tom, jaký byl ten můj. Samozřejmě jsem jako prvorodička měla strach spíš z toho, že nevím do čeho jdu, ale pocity, který jsem zažila po porodu se nedají popsat a srovnat s ničím, co jsem dosud zažila (a to chci podotknout, že jsem rozhodně nebyla nějaká natěšená těhulka a všichni mimísci z okolí mě nechávaly vcelku chladnou
🙂 )
Měla jsem termín 2.11, ale malé se ven prostě nechtělo...takže jsme se dohodli s panem primářem, že 11.11 nastoupím s taškou do porodnice a bude se vyvolávat (a to jsem musela primáře doslova ukecávat, chtěl ještě vyčkat, ale já už opravdu ne). V noci předtím jsem myslela, že se vyvolávat nebude a že si malá ani nepočká na to hezký datum, měla jsem stahy celou noc po deseti minutách. Ale intervaly se nezkracovaly, takže jsem do rána vydržela a když jsme se vypravili do porodnice, bolesti dokonce zase zmizely. Takže v porodnici mě v devět hodin přijali, dostala jsem jednu tabletu s tím, že pokud se porod nerozjede ani po druhé tabletě, zkusíme to vyvolat opět druhý den. Modlila jsem se, aby tableta zabrala, chtěla jsem to mít za sebou a moje přání bylo vyslyšeno, protože asi za dvě hodiny jsem se zase modlila, aby tableta už nezabírala 🙂
Kontrakce začaly hned asi po pěti minutách, ale abych pravdu řekla, nebyla jsem schopná to pořádně kontrolovat a můj muž si ještě vtipně odjel něco vyřídit do 30 km vzdáleného města 🙂 Ale to bylo ještě dobré - byla jsem schopná dojít si na záchod a taky jsem tam musela - nejdřív zvracet a potom samozřejmě po klystýru (a to mi vtipně došel papír, naštěstí sprcha byla hned vedle 🙂 )Asi za hodinu mě napojili na monitor, můj muž konečně dojel, za což jsem byla ohromně vděčná, protože jsem to už bylo horší – byla jsem taková celá zesláblá, totálně vyšťavená, takže jsem byla ráda, že byl u mě a podával mi pití. To už jsem měla kontrakce asi po třech minutách. Přišel doktor, prohlídl a zeptal se mě, jestli bych chtěla epidurál, na což jsem mu odpověděla, že nevím. Před porodem jsem byla rozhodnutá, že pokud to půjde, zkusím to raději bez něj. PA mi donesla čtení o rizicích epidurálu a nabídla, že můžu jít do vany. Byla to úžasná úleva, seděla jsem v ní asi hodinu, manžel mi při tom četl ten papír a potom přišla PA, že mě bohužel musí znovu napojit na monitor. Takže jsem šla opět na postel , doktor mi píchl vodu a to už jsem začala o tom epidirálu i uvažovat, ale už jsem ho nedostala, budto věděli, že už to nebude dlouho trvat, nebo jsem asi nebyla tak přesvědčiváA 😅 .ono to opravdu tak dlouho netrvalo…stahy byly tak intenzivní, že mi to břicho jaksi „tlačilo samo“, PA mě přesvědčovala, že bych ještě měla chvíli vydržet a netlačit, ale po pár kontrakcích a vyšetření mi dovolila jít na křeslo s tím, že zkusíme porodit. Můj muž šel se mnou, i když byl trochu na pochybách, jestli chce zůstat u téhle finální fáze, jenomže se to všechno seběhlo tak rychle, že prostě nestihl odejít…asi za tři minuty a tak na pět zatlačení byla Julinka na světě a to za šest hodin od podání vyvolávací tablety.
Chtěla jsem napsat všem, co to ještě čeká, že se opravdu není čeho bát, pokud nejsou žádné komplikace a netrvá to příliš dlouho, dá se to zvládnout i bez epidurálu. Tělo prostě ví samo, co dělat. A ta hormonální bouře potom, pocit štěstí je tak obrovský, že vám dají na všechnu bolest a strádání zapomenout. Pro mě byl porod obrovský zážitek v tom nejlepším slova smyslu, tak přeju všem, aby to měli minimálně stejné nebo ještě lepší
😉

ameli
1. únor 2010

Moc hezky napsane minonko 🙂 Zalezi proste na tom jestli je porod komplikovany nebo ne. Prirozeny porod je pro me hlavne porod tak jak ma byt, bez problemu. I ja jsem mela takovy a musim rict, ze pani co rodila o chvili driv nez ja na vedlejsim boxu mela porod taky bez komplikaci. Na internetu se totiz vic pise o problemech a je to logicke. I ja surfuju vetsinou kdyz mam nejaky problem a hledam info 🙂 Nicmene porod byl pro me strasne cenny zazitek, nic takoveho ani nic podobneho jsem predtim neznala. Boli to moc, to ano, ja mela epidural, bez nej bych to nedala a i tak to bolelo hodne. Me ho ale lekar naridil, preci jenom jsem drobek 150cm a vaha pred tehu 39kg, takze byla sance, ze bych pak nemela silu tlacit. Ja jsem poprve v zivote citila strasne silny instinkt jak se mam chovat, co mam delat, jak tlacit, je to vazne zazrak a potom kdyz se mimco narodi, to je nepopsatelny pocit 🙂 Taky nejsem zrovna nejaka mekota co u vseho breci a vsechno moc proziva. Vlastne jsem ani nebrecela kdyz jsem videla poprve malou Anezku, ale byla jsem na sebe strasne pysna! Poprve v zivote jsem se fakt uprimne pochvalila. Vsem bych prala aby meli (i tatinkum) z porodu tak hezke vzpominky jako ja a muj muz.

zzuzinda
8. únor 2010

Všechny zdraví,
nedá mi to a taky přispěju svoují troškou do mlýna.
Rodila jsem 20.6.2008.
Jsem porodní asistentka a po porodech mých kolegyněk jsem si říkala, co asi čeká mě. Říká se, že zdravotníci mají ne tak lehké porody. U většiny z nás se to potvrdilo.
Celé těhotenství bylo všechno v pohodě, prcek byl už od nějakého 6 měsíce zapasovanej hlavičkou v pánvi, hrdlo jsem měla měkké, doktorka mi říkala, že to vypadá, že přenášet nebudu.
Tak jsem čekala, před termínem, nic, den termínu, nic a tak to šlo, až mě ve 42 týdnu přijali do Podolí k indukci. Ráno zavedli tabletku a poslali mě chodit po schodech, že to pomáhá. Tak jsem chodila a chodila, schodů tam fakt mají hodně a já je prošla mockrát. Přítel rozbil tábor v atriu, pracoval na počítači, já za ním vždycky došla pro pusu a vydala se na tůru. Občas monitor, pak jsme si zašli na oběd (pro mě druhý, od termínu jsem žrala jako blázen) a od 14-15 hodin mi začaly kontrakce asi po 7-10 minutách. Na monitoru se samozřejmě nic neukazovalo, vnitřní nález se neměnil a já chodila a docela už skuhrala. V 19 hodin jsem přítele posílala domů, že si nechám dát injekci na zkludnění a ráno začneme znovu. Prý ne a půjde až po vyšetření. A dobře udělal. Paní doktorka mě vyšetřila zahlásila, že nález popolezl, mám navalitou branku na 2 prsty a hurá na sál. Tak jsme rozeslali SMS, že si jdeme pro miminko a vyrazili jsme. Byla jsem radostí bez sebe, že bude mimi.
Na sále jsem vegetila ve sprše, všichni bili moc milí, potkala jsem tam i kamarádku, ale pak to začalo, kontrakce po 2 minutkách a ozvy prcka šly dolů a ještě a šup se mnou na monitor a ozvy šup dolů, tak zavedli miminku i oxymetr a já musel apořád ležet, kontrakce už byly snad pořád a nález se moc neměnil. Nechala jsem si koulem půlnoci dát epidurál, i když jsem ho původně moc nechtěla, ale už jsem myslela, že to nezvládnu. Po epidurálu se mi ulevilo, kontrakce jsem cítila, ale bolest byla minimální. Ale nález nic a já už delší dobu čekala, kdy mi řeknou, že jdeme na císaře. Pak ozvy šly pod 80, saturace kyslíkem pod 30 procent a metelili jsme na sál. Pozitivní bylo, že mi zastavili kontrakce, ale ten šílenej strach o miminko si pamatuju dodnes. Naštěstí mi cisaře udělali v epidurálu, takže jsem slyšela prcka, jak řve, když byl ještě u mě v bříšku. A říkala jsem si, dobrý řve, je živej. Anesteziolog hlásil, už vidím hlavičku, bříško a je to Adam! Nenechali jsme si totiž říct, co čekáme. Adámek měl pupečník kolem krku a hlavy, takže se chudák nemohl dostat dolů a byl hodně otlačenej, hlavu měl šišatou, kolem krku modřinu a celej s loupal, jak byl přenošenej, ale zdravej byl joko buk, ječel jako zjednane, Apgar skore měl 10-10-10. Ukázali mi ho, odnesli ho na ošetření, přítel si ho pochoval, já řvala jako želva, pak mi ho ještě přinesli pomuchovat, dala jsem mu pusu a byl pryč.
Když mě vezli na šestinedělí, hrdý taťka mi pořád říkal, má tmavý oči, má tmavý oči.
Adámek měl 2980 a 48 centimetrů.
Z JIPky mě naštěstí převezli dřív, protože potřebovali místo, tak jsem vstával už po 12 hodinách a Adámka mi tam hned přinesli. On se přisál a z porodnice jsme šli skoro s porodní váhou. Sosas ož do 7 měsíců plně a do 13 částečně a je to krásnej (jak jinak) a hlavně zdravej kluk.
Já sice na porod nevzpomínám ráda, bylo to drsný, moc jsem se bála a po císaři jsem byla jako zpráskaná, ale hlavně, že jsme to oba zvládli a už plánujeme, že Adámkovi pořídíme sestřičku.
Musím říct, že jsem hrozně vděčná příteli, že to všechno absolvoval se mnou, i když to i pro něj bylo náročný. já se bála jen o miminko, ale on o nás oba. Porod nakonec proběhl úplně jinak, než jsme si představovali, i on to obrečel, ale strašně moc mi pomáhal při porodu i po něm. I v porodnici se dral o péči o Adámka, kopal ho, uspával ho a mě i mým spolutrpitelkám nosil čajíčky a dobrůtky.
A všem v porodnici taky děkuju jak můžu, byli moc milí a příjemní, až na malé výjimky, ale i ty se ve finále ukázaly jako fajn lidi.
Takže závěrem: porod nic moc, ale všechno dobře dopadlo a hurá do toho znova.
Nejvíc vynervovanej byl můj táta, tomu musel přítel volat, že jsem opravdu v pořádku. Jsme nejmladší ze 3 vlastních a 2 nevlastních dětí, tak ho to nějak vzalo.

crawler
8. únor 2010

zuzi: moc gratuluji teď už k velkému chlapovi🙂 jinak na to, že byl přenášený to byl drobínek🙂 jo a fakt mě pobavil tvůj překlep, jak se Adámkův tatínek dral o péči již v porodnici - kopal ho a uspával 😀DD

staninka77
8. únor 2010

Ahojky děvčata.
Taky se svámy podělým o mé pocity z porodu.
Tak to začalo minulej rok v unoru muj chlap na konci unora dostal Boreliozu a byl hospitalizován na infekčním a já 4.3.jsem si udělala test a byl pozitivní.
A já mu tu zprávu pověděla právě tam moc z toho nebyl nadšenej a nějak tomu nevěřil tak jsem zašla k dr.a ta mně to potvrdila.
Ale těhu moc dobré nebylo zjistily mně akutní TOXOPLASMOZU a v 5.měsíci jsem musela podstoupit odběr plodové vody a taky pupečníkovou krev mně braly vše dopadlo dobře jen celé těhu jsme musela brát antibiotika a tak jsem musela podstoupit test na cukrovku a tu jsem měla musela jsem si i píchat inzulin až do porodu.
Jak už jsem chodila od 36.tt na monitory každej týden a tam mně zjistily že mám zase vysokej tlak tak mně více hlídaly.
Pokaždé naměřily tlak docela vysokej nikdy nešel nad 110.
A tak 3.11.2009.jsem šla na běžnou KO do nemocnice.
Ráno jsem tam měla bít na 8.30.hod stejně jsem tam čekala docela dlouho.
Pak jsem šla na monitor tam mně meřily 4.tlak a to se jim nějak nelíbilo tak mně ta mladá sestřička vzala krev a pak mně paní dr.prohlídla vše mně řekla ať dojdu za 2.hodiny spět tak já jela k máti domluvily jsme se domluvily že si dáme srazík u vlaku tak jsem jela spátky paní dr.mně říkala že musím počkat že má akutní císař tak jsem čekala asi 2.hodiny v čekárně.
Pak došla vy tu ještě na mně čekáte a pohladila mně a říká mně ať jdu dál.
Tak jsem šla vše mně řekla že kvuly tomu vysokému tlaku si mně tam musí nechat a říkala mně že mně to vyvolají ve čtvrtek hned ráno a tak jsem šla na příjem tam jsme spolu vyplnily všechny papíry a pak jsem šla na rizikové oddělení.
Tam jsem čekala na mého chlapa až mně doveze nějaké věci nic jsem sebou neměla.
Chvílu jsem šla do svého pokoje a tam jsem začala šíleně plakat a něž došel tak mně sestřička měřila tlak a naměřila mně ho 170.na 115.
To bylo strašné.
Přítel dojel dal mně vše co jsme chtěla a říkám mu raději tu zustan není mně dobře ale on že né že mně po ordinaci zavolá.
Během Ordinace jsem se šla osprchovat a pak jsem došla do pokoje a říkal že mně docela bolí břicho.
Tak jsem šla nazáchod a jak jsem šla do pokoje ptkala mně moc příjemná sestřička a říkala mně co se děje a já jí na to povídám není mně dobře bolí mně břicho a ona říka že doveze monitor tak ho dovezla nemohly jsme najít srdíčko malého a tak jsem to musela při kontrakcích držet ale i tak to nepomohlo,
a tak došla dr.která mně navštívila jak se cítím a take teda jedem tak jsem si zbalila tažku sestřička mně pomáhala a přitom jsem hodně plakala a pak už před pokojem mně říkala že je dobře že se to rozběhlo samo a že do mně nemusely nějak zasahovat to asi bylo pul jedenácté hod.
Tak jsem volala přítovy aby dojel ale bohužel mněl vypnutej mobil tak volám moji máti aby ho šla zbudit aby dojel.
Tak ho zbudila a jel za mnou.
Na porodním sále mně napojily na monitor vše bylo pořádku už jsem byla otevřená normálně na 8.cm.
Ale porodní bolesti byly hodně velké že se nedalo ani ležet a furt jsem měla tendenci čurat a chodit na velkou stranu ale to bylo tím že se mně tlačit.
Pak jsem chtěla hodně na malou stranu tak mně naposledy pustila a už to začalo říkala mně že si nachvílu odskočí a já měla takovou strašnou nucení na tlačení tak jí volám telefonem ta došla a říkala že jdem na to a já říkám že tu není chlap a tak dr.at mu zavolám tak já že ano tak volám kde je že už to na mně jde a on říkal že je v Lipuvce a já na něž že to asi nestihne.
A taky jsem měla pravdu že to nestihl dojel za mnou asi tak ve v rovních 00.00.hod.
A malej se narodil 23,.25.hod 3.11.
z váhou 2750.aměřil 47.cm.
A jak jsem se oněho celé těhu bála že je hodně nemocnej a je to zdravej kučina nic mu nechybý.
Hlavní že je zdravej nic jiného si na tom světě nepřeji jako my všechny maminky.
A to je asi vše z mého porodu.

smoulinka.ciko
8. únor 2010

Staninka, tys měla vysloky tlak? Nechtěla si říct nízký? Protože jsi psala : vždycky mi naměřili tlak docela vysoky, nikdy nešek nad 110?

staninka77
8. únor 2010

Smoulinko-Moc se omlouvám za to ale měla jsem vysokej tlak ale před těhu jsem měla pokaždé nízkej tlak a nevím proč se takhle změnil to je záhada.
Jinak se omlouvám ju.

zzuzinda
8. únor 2010

crawler - no jo, to je ta péče mužů 🙂. ba ne, je to skvělej táta, ale já píšu jako čunče. A to jsem chodila na kurzy psaní na stroji, ale to bylo v jiném životě, teď tak říkanky a dvouslové věty 🙂

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru