• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Liona: necetla jsem krasnejsi popis porodu!
30. říj 2009 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
děkuju moc :slight_smile: za pochvalu :wink:
30. říj 2009 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Liono-nadhera! :dizzy_face: Moc vam gratuluju k princezne, taky mam jednu doma uz 5mesicu a musim rict,ze tvuj porod mi pripominal ten muj,akorat ja bych to tak krasne nenapsala :slight_smile: A presne jsem si u doktora pomyslela to samy:ze vypada jak reznik :grinning: :grinning:
31. říj 2009 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Liona nádherně popsaný porod, tady řvu dojetím :dizzy_face: . Hodně štěstí a zdraví
31. říj 2009 v 17:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
liona: já teď sice brečím skoro u všeho, ale u tvého popisu jsem řvala jako želva dojetím takřka od 1.řádku až po poslední, díky moc za tak krásný popis :slight_smile:
31. říj 2009 v 19:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj druhý porod
Po prvním, veledlouhém porodu jsem doufala, že příště se mi zadaří lépe (a všichni říkali, že druhý porod je URČITĚ lepší) ... omyl :grinning: Termín jsme měla 7.11., podle velikosti ale doktorka hádala, že to bude o dva týdny dřív. Nakonec jsem přenášela a lila do sebe babské lektvary, jedla homeo, uklízela, ráchala se ve vaně - jen abych tu naši holčičku vypudila ven než mě roztrhne jak granát. Nakonec jsme zkusili poslední možnost - sexík a sláva, v jednu v noci to začalo ...
Míru jsem nebudila, pragmaticky jsem si spočítala, že ho nechám dospat, aby byl fit na porod :slight_smile:, já se pořádně otevřu a Týnku ještě stihneme ráno předat babičce. Tak jsem od jedné do sedmi skákala na míči, houpala se u zdi, lezla do vany a okusovala pelest postele. Spát se teda nedalo, bolelo to celkem hodně, což mě ale nabíjelo optimismem, že tentokrát to fakt dám jen za tu vysněnou 24-hodinovku. Ráno začal zřejmě instinkt obstaravatelky-uklizečky vítězit nad tím porodním a jak se dcerka vzbudila, kontrakce zeslábly. Tak jsem udělala snídani a zas vlezla do vany, to pomohlo. Pak jsem hopsala na míči, což Týnka doprovázela několika hysteráky, byla vzteklá, že dnes nebudu dělat “hopíííí” s ní a navíc jsem si ji nechtěla pustit k břichu, které mi celé těhu s oblibou okopávala... těsně před odchodem k babi jí došlo, že se něco děje a přišla mě na rozloučenou pomazlit, no to mi zamávalo s hormonama řádně. Vzali jsme tašky a jeli ...cesta mě utvrdila v tom, že zpět mě nepošlou, teda že se nedám, protože to byla bolest! v sedě přikurtovaná, monitorovala jsem silnici a před každou “kostkovou” pasáží jsem panikařila, že porodím v autě. Míra chtěl jet rychlej, já rozkazovala, ať pomalej, no scénka jak z blbé komedie.
U Apolináře na příjmu se ukázalo, že jsem na 2-3 prsty, takže v mém případě paráda, bohužel kontra nepravidelné a miminko vysoko. Domů mě už neposlali, ubytovala jsem se na hekárně a poctivě pracovala na setřesení vetřelce z plic do pánve. Takhle to šlo celý den až do noci, večer otevřená na čtyři, což stačilo na přípravy k porodu ale bohužel mimi stále vysoko, takže to rozjedeme ráno. Spát se stejně moc nedalo, kontra mě budily, po čtyřech hodinách pokusů o spánek jsem zas hopsala ve sprše a čekala na svou doktorku. Ta v sedm dorazila, zahlásila, že jsem otevřená na pěst a prostě tomu pomůžeme, už to nebylo kam oddalovat. Byla jsem ráda, jen mě mátlo, že bolesti byly relativně v pohodě, proti té noci doma lážo-plážo. Tak mi udělali přípravu, dojel Míra, praskli mi vodu a na sále jsem dál odhopsávala svých 100 podzimních kilometrů na míči. Ještě jsme si s Mírou pochvalovali, jak to proti minule zvládám, že to postupuje a mám síly. Po oxytocinu mi i víc nastoupily kontrakce, tak jsme se těšili, že za chvilku bude mimi s námi ... Doktorka se ptala, jestli chci epi, byla poslední šance ... nejdřív jsem váhala, zvládala jsem bolest dobře (blázen idealistická!!!), ale když mi řekla, že chtějí posílit kontrakce, tak jsme usoudili, že nebudu machrovat a epi dáme. To bylo tedy těsně, protože to začlo být hustý. Epidural mi píchali na dvakrát, měla jsem ztuhlá záda a z jedné strany to nešlo, u toho už hodně silné kontrakce, no málem jsem Mírovi rozdrtila ruku. Pak bolest polevila a já další dvě hoďky blbla na míči, to už bylo poledne, já se dootevřela na 8 ... jenže pak ... od dvanácti stále stejně otevřená, malá pořád vysoko, navíc mi přestávalo působit epi a došla energie (naposledy jsem jedla večer předtím jen rohlík), takže mi zkusili dát glukozu, ale nechtělo to do mě, takže jsem začala být mimo, mudra přišla, koukla a řekla, že jsem ale totálně bílá, mimi se nehejbe, že musíme ještě přidat na síle kontrakcí a přidáme i epi. A to už byla agónie, ta poslední hodina. Jak nejsem posera, tak jsem celou dobu polokřičela, kontrakce po minutách - hustý nejhustší, druhý epi už mi skoro nepomohlo. Bylo zřejmé, že v té době při takových kontrakcích a mém hopsání měla být malá už venku v mém náručí. Míra byl pomalu zelenej jako já, Mudra ho poslala nenápadně na svačinu “před finále”, naposledy do mě sáhla, zjistila, že malá pořád vstupuje do pánve vysoko a hrozně zešikma, nešla přes břicho narovnat a tak mi řekla, že něco je špatně, a navrhuje císaře, jestli souhlasím. Jen jsem zařvala, že už stejně nemůžu, že jdem na to a začalo tóčo.
Přesunuli mě na lehátko, volala jsem Mírovi, ať maká zpátky. Myslela jsem, že už to bude OK ... jenže druhá půlka hororu teprve začala. Oxytocin nahradili gynipralem, ale tělo bylo tak rozjetý, že kontrakce ve stejné síle jely dál, akorát že já ležela na vozíku, pak na stole a nemohla si ulevit. Jednu chvíli jsem měla pocit že koukám, jak tam ležím nahá, jak mě křižujou k tomu stolu a snažej se udělat vyšetření a vždycky mi někdo sáhl na břicho při kontrakci a já myslela, že se zblázním. Míra se vracel, rozhodli se posílit epi, že to dáme při lokálním umrtvení, cítila jsem trochu změnu, čekali tři minuty a pak mě najednou něco bodlo do břicha, už to mělo být umrtvený, ale tělo zjevně mělo dost. Zařvala jsem a málem jim ty kurty utrhla. Pak jsem zaslechla, jak mluvěj o celkový, dali mi masku a temno ... Další vím jen z vyprávění Mudry a Míry. Při císaři se ukázalo, že malá je obřík (3900g) a zamotaná do pupečníku, celou dobu na něm chudák pérovala, dvakrát kolem krku a jednou kolem ruky (prej “měla kšandy” :grinning:) A při zákroku jsem začala krvácet, něco přes litr, začalo jim to tam stříkat, což Míra pak potvrdil, že cestou k vážícímu pultu se otočil do sálu a uviděl krvavou spoušť a i malá byla celá ode mě postříkaná. Zpětně jsem vlastně ráda, že mi toho císaře nemohli udělat v epi, protože představa, jak jsme s Mírou odděleni jen tou roušku a kolem chvístá moje krev, tak to fakt dík. Na sále mi dali transfuzi, druhý den další, ale pak už bylo jen dobře. Verunka to ustála bezvadně, my rodiče trošku hůř, protože po prvním spontánním (i když nekonečném) porodu jsme byli zaskočeni tou neosobností císaře, malou jsme viděli až po akci (já po pár hodinách) a jak nám nebyla ani moc podobná, tak hned na nás padl stres, jestli je vůbec naše atd... no teď už se tomu smějeme. :grinning:
Omlouvám se za délku, ale ono to dlouhé bylo ... A tímto s rozením končím, zkusila jsem si porody na dva možné způsoby, rodit prostě neumím a dvě krásné holčičky, to je štěstí ažaž :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
13. lis 2009 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Petrolejko, klobouk dolů jak jste to všichni 3 zvládli :dizzy_face: Verunka je andílek a Týnečka super andílek :dizzy_face:
13. lis 2009 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Peti, to teda bolo :astonished: Zvládli ste to na jedničku, máš môj obdiv, že 4 dni po to zvládaš opísať vcelku humorne :wink: som si myslela, že som mala dlhý pôrod, ale toto bolo drsné - a nakoniec aj tak cisár, fakt klobúk dole.
Bambulky sú zlatíčka, tak si už len užívajte :dizzy_face:
13. lis 2009 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Peťo :astonished: :astonished: porod teda hustej :confused: :confused: klobouk dolů jak píše Pavlina!!!
13. lis 2009 ve 20:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Peťo teda užia sis pořádně :confused: :confused: :confused: ale Verunka ti to určitě vynahradí :slight_smile:
13. lis 2009 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, jsem tu nová...holky, co tu čtu, vstávají mi někdy vlasy hrůzou, někdy záchvaty smíchu....ale máte můj obdiv...mě to čeká nejpozději příští týden ke konci(poprvé úspěšně). Rodit budu v Bohunicích, bohužel bez doprovodu. Tak snad to zvládnu. Už jsem si tam týden poležela a lidičky, co tam pracují, byli fajn. Chci se zeptat:jaké vybavení je na standardním porodním boxu? Vana je na nadstandardu,že? A jak to je s placením, když mě z důvodů plného stavu šopnou na standard bez mého požádání? To taky musím platit??(doufám ale, že bude volný standard-hlavní je personál, vybavení už tolik ne)...díky
13. lis 2009 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Peti: klobouk dolu, smekám!!! jsi bojovnice neuvěřitelná a správná, optimistická máma :dizzy_face:
13. lis 2009 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Oprava:Jak je to s placením, když mě z důvodu plného stavu šoupnou na nadstandard bez požádání(nechci nadstandard)...
14. lis 2009 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Speedygon:každá porodka to má jinak a jiný ceny nadstandartů,ale myslím,že když ho nechceš a oni tě tam dají pro nedostatek místa,tak by jsi ho platit neměla :confused: a co se týče vybavení por. boxů,tak to je taky v každý porodce jiný,u nás je vana na každém sále :wink:
14. lis 2009 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
14. lis 2009 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Od roku 2007 tam proběhly velké úpravy...je tu někdo,kdo v Bohunicích rodil letos? Pokud ano, písnite mi prosím na ICQ 301 780 171. Jdu tam ve středu na kontrolu a domluvit vyvolání, které bude koncem týdne(když nebudou komplikace)....a pokud tedy neporodím dřív....díky
14. lis 2009 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
cernovláska:každopádně ale díky za info :slight_smile:
14. lis 2009 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
nádhera :dizzy_face: :dizzy_face:

rodila jsem poprvé v Kladenské nemocnici.2.11.od rána mi bylo divně odešla hlenová zátka-ale jelikož jsem byla 36tt neřešila jsem to během dne ze mě šel hodně vodnatý výtok a v 16 hod.mi praskla voda okamžitě jsme jeli do porodky kde mě dali na monitor nic se nedělo otevřená na 1prst..ale voda odcházela dál řekli že mi porod vyvolají kvůli streptokokovi....připravili mě dali mi yal a dali na alternetivní box-manžel odjel pro nějaké věci a v 18,30 to začalo kontrakce sami od sebe hned po 2min.fakt mazec žádná bolest není tomu podobná...v 21 hod.jsme otevřená na 5 prstů natočili mi monitor kde kontrakce sílily fakt síla...řekli at si jdu dát sprchu a já že nemůžu že mám pocit na tlačení a PA povídá ano vidím vlásky :dizzy_face: :dizzy_face: bylo asi 21,20 a já byla už otevřená na 8prstů pak mi dovolili tlačit a to už bylo super...i když jsem už nemohla manžel mě hodně podporoval a já to zvládla a naše maličká byla na 4 zatlačení ve 21,45 na světě :dizzy_face: :dizzy_face: šití bylo také o.k.a druhý sen jsem se cítila jako že jsem nerodila :grinning:

na porod nezapomenu díky skvělým PA a mému manželovi byl úžasný a šla bych hned rodit znova :sunglasses: :sunglasses:
14. lis 2009 v 18:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj maminky, tak jsem se konečně dostala taky ke svému popisu, 3. listopadu se nám narodilo naše sluníčko Lucinka, ve 40+3, už 14 dni předem jsem dělala vše možné, abych ji vypudila, no, nezadařilo se a kvůli vysokému tlaku přišla na řadu indukce k porodu. Nastoupila jsem v pondělí v poledne a byla smířená s tím, že to hned tak nebude. Po prohlídka Dr konstatovala, že to vypadá dobře, malá je krásně sestouplá a že tomu teda pomůžeme. Udělala mi hamiltona (nebo jak se tomu říka:o)) a že se to po něm určitě rozjede. Ubytovali mě na pokojíku blízko porodních sálů a chodili mě každý dvě hodiny kontrolovat a průběžně "roztahovat", aby to urychlili. Po dvou hodinách jsem začala cítti slábě bolesti v oblasti kříže a doufala, že to snad jsou začínající kontrakce. Monitor ale nic neukazoval, tak jsem tomu nevěnovala moc pozornost. Kolem sedmé večer stále bolesti v oblasti zad a začaly být celkem znatelný, monitor stále téměř nic, tak jsem si říkala, že si to asi vsugerovávám, jak moc chci už porodit. Dr. mi zavedla půl tableby oxitocinu a že se uvidí. V deset večer už mě bolesti v zádech skoro nedovolovaly ležet a po hodině ke mě chodili porodní asistentky, které mě vždy vyšetřili, jak to pokračuje. K ránu už jsem teda začínala být dost nervózní z těch bolestí v zádech a modlila se, aby to šlo do břicha, strašně jsem se bála, že porod bude probíhat s křížovejma bolestma, který byly z vyprávění docela strašákem. To už jsem ale byla stále připlá na monitor a nemohla se při tom moc hýbat, což bylo docela obzížný. V sedm ráno druhá půlka tablety a po ní kontrakce (stále do zad) po 3 minutách, na monitoru stále dost slabé a já přitom skoro lezla po zdi, prý se to někdy, když to jde do zad hůř ukazuje. v osm mi udělali klistýr a pak začalo docela tóčo, jak jsem byla přesvědčená, že nejsem žádný bebíčko, tak jsem skoro brečela bolestí. Manžel dorazil po devátý a když mě viděl,byl uplně bílej:o) Sestřička mě neustále nutila být ve sprše a skákat na míči, mě to ale vůbec nepomáhalo, naopak se mi dělalo strašně špětně, takže jem poslední dvě hodiny prozvracela. Manžel za mnou lítal s mísou, abych jim to tam nevohodila. Kolem desátý jsem šla na sál, protože kontrakce nezesilovaly (mě teda přišlo, že silnější nepřežiji) a dostala jsem kapačku. Neni nic horšího, než při kontrakcích ležet připojená na monitor s kapačkouv ruce, nemohla sem se pořádně chytit, když jsem ruku ohnula, přestalo to téct. Malý začaly slábnout ozvy a já ztrácela sílu. Byla jsem před porodem přesvědčená, že já to zvládnu bez řvaní, to jsem se teda dost sekla, ječela jsem tam jak Viktorka a mezi kontrakcema se jim za to omlouvala:o). Pak už si to moc nepamatuju, začalo se kolem mě rojit nějak moc lidí, každej do mě šahal, vyměnovali si významný pohledy, sestra mě začala holit (byla jsem oholená, ale asi chtěla do hladka:o)) a já už se viděla pod kudlou. Manžel byl úplně odstrčenej, moc mu nedovolili se angažovat, tak tam chudák a mnou stál a bylo vydět, jak strašně je bezmocnej. Bylo mi to v tu chvíli srdečně jedno, dokonce jsem se modlila, ať už to nějak ukončej. Pak Dr. zavelela, že musim ze všech sil zatlačit, že to musíme urychlit, jiný Dr. mi hupsul na břicho a malá ze vě vyletěla takovou šipkou, že jsem se až lekla, jestli jí chytají. Žádný hlavička..ramínka...pěkně najednou, taky podle toho vypadám. Dr. mi při šití slibovala, že bude hezčí než před tím:o)), tak nevim, týden jsem se bála se na ni podívat:o)) a doteď se ani nepokoušim si sednout. Na ten pocit úlevy nezapomenu, Lucinka neplakala, až pak jsem ji slyšela z vedlejší místnosti, kde ji ošetřovali. Když mi ji přinesli, byla nádherná, koukala, otvírala pusinka a v tu chvíli jsem věděla, že ať to bolí sebevíc, stojí to za to. Největší zázrak je, když vám miminko přiloží k prsu, je pár minut na světě, ale tohle zvládne dokonale, byla jsem strašně zaskočená sílou, kterou ten tvoreček do prvního přisátí dal, koukala jsem nevěřícně na ní a nemohla uvěřit, že vyšla ze mě. Manžel byl strašně dojatej, pořád nás hladil a říkal, jak je pyšnej. Sečteno podtrženo, bolí to, jako blázen, ale my holky to vydržíme, druhý den jsem se ptala, jestli mi udělá ještě jedno:o)
18. lis 2009 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
moc se omlouván za ty chyby, mlíko na mozku:o))
18. lis 2009 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
nevim,jestli vas cist nebo ne.. jestli me ty pribehy uklidnuji nebo nervuji :wink:
Ruzovko, ty sis to teda ale uzila!! ale zmakly jste to s Lucinkou dobre.. :slight_smile:
Tech krizovych bolesti se ja desim.. myslim,ze me neminou.. uz ted mam s krizovou oblasti problemy.. natoz pri porodu .. :unamused: no ,nic za par tydnu sem hodim odkaz :wink:
18. lis 2009 v 17:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jenom jsem sem nakoukla, kvetinko, neboj, me bolely zada predporodem v krizi taky dost (jednou jsem kvuli tomu celou noc nespala a myslela,ze rodim), ale kontrakce jsem mela normalne do bricha. Treba budes mit stesti :wink:
18. lis 2009 v 18:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky prosím, jsem uplně blbá, jak si změním v profilu údaje, čumim do toho a fakt nevim :angry: :slight_smile:
18. lis 2009 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Klikni na nastavenia :grinning:
18. lis 2009 v 19:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ruzovka,měla jsem pocit že čtu vlastní porod. Je to síla vid, člověk má pocit že už to nevydrží, já jsem chtěla umřít hlavně at je klid. Ale ten pocit, když Ti malou dají, je jen Tvoje to je to nejhezčí co můžeš vůbec zažít :dizzy_face: :dizzy_face:
19. lis 2009 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mata, díks, já mam fakt dost :grinning: :grinning:
19. lis 2009 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
murynka: Gratuluju k Sofince a jsem ráda, že jsi měla z porodu v kladenské nemocnici dobrý pocit - mě to totiž čeká tamtéž už zanedlouho :dizzy_face: :dizzy_face:
20. lis 2009 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak uz je to rok,a ja se konecne rozhodla,ze se s vami podelim o prubeh meho porodu.Ziji v Italii a tak jsem se jen kvuli meho manzela rozhodla,ze tu i porodim.Rozhodla jsem se,ze porodim na poliklinice ve Verone,ktera je 10 min autem.Uz dopredu jsem vedela,ze nedelaji epi,ale tim,ze tehotenstvi probihalo skvele a kolem me holky rodily bez problemu,tak jsem si rikala,ze to zvladnu.

Termin jsem mela 2.11.,ja nemela zadne poslicky,tvrdnuti bricha,nic.Prckovi se v brise libilo.7.11.jsem byla na pasy,abychom vedeli jak se malemu dari a stale nic.
V sobotu vecer 8.11. jsme se s manzelem trochu chytili kvuli kocarku(uplna blbost) a ja kolem osme vecer dostala prvni kontrakce.Hned se to rozjelo co 5 az 9 min.V 10 vecer jsem si napustila vanu a cekala co to se mnou udela.A ono se to rozjelo poradne,kontrakce co 3 minuty,ale zatim kratke,dalo se to v pohode rozdychat.
Pred jednou jsem manzelovi nahlasila,ze jedem.Kontra stale co 3 min,v porodnici me vysetrili,dali pasy a zjisteni,ze pres kontra to na porod nevypada,ze jsem zavrena a ze to vypada tak na polene.To jsem se zacala histericky smat a bylo mi jasne,ze to nebude jednoduche.
Poslali me na poporodni na pokoj,at jdu spat a manzel at jde domu,coz odmitnul,kdyz videl v jakem jsem stavu.Tak nas nechali ve vysetrovacim pokoji,ja sedela za stolem u kompu a prodychavala.Ve 3 rano prisla sestra,zkontrolovala me a nalez otevrena na 1 cm.Chtelo se mi rvat!! :astonished: !Kontra uz bolely jak prase,prodluzovaly se a byly stale co 2-3 minuty.Chtela jsem neco od bolesti,ale rekli mi,ze mi nemuzou dat nic.Prisla jsem na to,ze kdyz nebrecim a jen se soustredim na prodychavani,ze je to lepsi…Pak uz me nikdo nekontroloval,v 7 rano se menily sluzby,me vyhodili z vysetrovaku na pokoj a manzela poslali domu.Ja si mela lehnout,ale uz jsem nemohla nic.Byla jsem stale oblecena v teplakovce,do sprch jsem nemohla,protoze na porodnim nejsou!! :rolling_eyes: !!!Tak jsem tam na pokoji dychala jak pes,kontra uz byly v kuse.Tak me uvidela jedna sestra co prochazela kolem a rekla mi,ze se na me koukne.Tak jsem zase sla po svych do vysetrovny,kdyz jsem lezla na kozu tak mi praskla voda a nalez,otevrena na 8 cm a ze rodime.Tak mi rekli,at si zajdu do pokoje pro veci a zavolam manzelovi,at se vrati zpet.Jsem myslela,ze se tam nedoplazim a o tom,jakym stylem jsem mluvila s manzelem pri kontra,nemusim asi vysvetlovat.
Tak me prevezli na porodni na hekarnu,za chvili dorazil manza,nestacil dojet ani domu…A mela jsem tlacit aby maly dorotoval,ale ja uz nemohla a nechtela.Tak na me PA zacala rvat at tlacim,tak jsem to zkousela,samo ze blbe.Nevim jak dlouho to trvalo, o casu jsem uz nemela zdani,pak me prevezli na porodni sal a manzel ikdyz nechtel byt u porodu,tak se mnou sel.
Tam na me opet rvala at tlacim,ale ja uz byla bez sil,tak mi jednu nohu drzel manza druhou detska sestra a ja jen rikala,ze uz nechci a bylo mi uz vsechno jedno.Maleho jsem nemohla vytlacit,asi 5x vykoukla hlavicka a nic,detska porad poslouchala ozvy a pak uz me povzbuzovali uplne vsichni,tak jsem zatlacila ze vsech sil a v 10 hod a 10 min maly vyklouzl za pomoci zvonu,to jsem vycetla az ze zpravy.Byl to uzasny pocit ulevy.Vse bylo skoro zapomenuto a najednou me zajimal jen ON,krasny a zdravy chlapecek.Dali mi ho na chvili na hrud a pak ho odnesli zkontrolovat.Od prvni chvilky kricel.Mezitim me zasili,nastrih nesel citit a siti taky ne.Na to prisly studentky,byly sikovne!!…Tata dojetim nefotil.Pak me posadili na vozik a prinesli mi me rvouci mimi.Prcek se uklidnil az po prisati k prsu…
Pak nas prevezli na pokoj,kde jsme si spolu pobyli 3 dny a sli jsme domu…
:dizzy_face: :dizzy_face:
21. lis 2009 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mirri docela šílenej přístup k Tobě v porodce teda!!! :angry: Nějaký řvaní u porodu, to si tady k Tobě nedovolí!Se ani nedivím, že jsi ho nemohla vytlačit, s takovým přístupem!!!! :angry: . No, hlavně ale že všechno dobře dopadlo, máš krásného chlapečka!!! :dizzy_face: :dizzy_face:
22. lis 2009 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak sem se rozhodla také popsat svůj porod :slight_smile:
Termín jsem měla 4.8. Měsíc před termínem mě mudr strašil že se začínám chystat a mimi je velké že určo budu rodit min.o 14dní dřív. No tak sem čekala..na každé kontrole mi pořád opakoval to stejné. 14dní před porodem bylo miminko už úplně sestouplé a já plně připravená. Tak sem si s každou malou bolestí říkal jooo už budu rodit - hurá :grinning: No a nic..Najednou bylo 4.8. poslíčci téměř žádní. Jen mě bolelo sem tam trošku břicho jako při MS ale to mně dělalo v průběhu celého těhu tak sem si říkala že to nic..5.8. se celý den také nedělo nic..k večeru jsme seděla v obýváku na gaučíku a koukala na TV. Zvedla sem se že se půjdu napít a dost mě zabolelo v podbřišku ale zase taková bolest jako při ms. Bylo 17.30 schválně sem koukla na hodiny :grinning: Nikdy během těhu mi břicho netvrdlo a ani ten večer ne.. No říkala sem si že asi poslové a tak vytáhla muže na procházku. Říkala sem si že se to třeba rozjede nabo naopak přestane :wink: :grinning: Tak sme se prošli..sem tam sem se musela zastavit a trošku se prodýchat ale žádná hrůza. Doma sem hopskala na balónu. Muž šel do dílny dodělat auto kdyby sme jeli rodit aby měl práci z krku. No bolest nic moc tak sem vlezla do vany..bylo to fajn..občas ta stále stejná bolest. Tak sem zase z vany vylezla a šla opět na balón skákat. Byla sem na něm asi kolem hodinky a rozhodla se jít aspoň umýt vlasy kdyby sme jeli tak ať nějak vypadám :grinning: Sprcha byla fajn a pak zase na balón. V 23h. jsem šla znovu do vany :grinning: a už sem mi zdálo že je bolest častější tak začala měřit. Bolest se objevovala po 5min,ale pak taky po 7,9 ale i 3,4 takže říkám no nic pravidelného to není tak uvidíme co dál. Kolem půlnoci už převážně po 5min. ale pořád jen taková ta bolest v podbřišku. V 00.45 jsem vylezla z vany a šla pro telefon že do porodky raději zavolám esi mám dojet pře sem nechtěla v noci dělat zbytečně rozruch s případnýma poslama :grinning: Hlavně sem nechtěla dojet brzo a pak tam být ještě 2dny než porodím :sweat_smile: :confounded: Vzala sem telefon a že si ještě chvilku lehnu než zavolám. A v 1h.rup a praskla voda..no tak to už mně bylo jasné že nikam volat nemusím a že pojedem..zabalila jsme se do ručníku a šla na wc..za mnou krásný potůček z plodovky :sweat_smile: ..sednu na wc a prozváním muže aby došel. On příjde a říká: Ty čuráš?? :grinning: Jo jasný :grinning: Tak sem řekla že už pojedem..muž se v klidu osprchoval a vyjeli jsme. Po prasknutí vody ovšem kontrakce dost zasílily že sem musela dost rozdýchávat a nic moc příjemného to nebylo. Před porodnicí už sem byla vážně ráda že jsme tam pře kontrakce pořád sílily. Ve výtahu už teklo tolik plodovky že sem rychle hledala ručník a cpala si ho mezi nohy pře jinak by byla plodovka všude :grinning: Došli sme na příjem sestra mě prohlídla a že jsem otevřená na 5cm a že podle toho kdy začaly bolesti to vypadá moc dobře a že to bude i brzo za mnou.Prý sme dojeli akorát :wink: Udělala monitor..podepsala jsem nějaké papíry (myslím že ani nevím co jako když máte kontrakce a třepou se vám jako mně hrozně nohy tak se soustředtě na nějaké papíry :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: ) S mužem sem došla na pokoj a hezky sem kroužila bokama a prodýchávala kontrakce a muž mně utíral opocený čelo :slight_smile: PA se ptala esi chci epi a já nevěděla tak sme nakonec nedali. V 2.45 sem byla otevřená na 8cm ale nucení na tlačení nebylo ale prý kdybych měla potřebu tak už můžu. Jen sem si musela lehnout na levý bok aby se dorotovala hlavička. Jen co sem ale dolehla začalo moje tělo tlačit a snad samo..kdyby mi někdo řekl netlačte tak nevím jak bych to zvládla :confused: V 3.30 jsme šli na věc. Porodní asistentka mě roztahovala a já tlačila a tlačila a mimi se skoro nehlo. Po nějaké době tlačení došla PA pro mudr a ona že mi právě málo tvrdne to břicho tak že mi na to něco dají. Ovšem potom kontra v kuse a dlouhé jak písničky takže na jednu kontra jsem tlačila i 5-6krát. Ale mimi pořád sestupovalo pomalu. Asi po dalších 15min. PA řekla že už vidí hlavičku s vláskama :dizzy_face: Tak sem tlačila a tlačila ale nic takže nakonec mně mudra skočila na břicho a asi na 5 zatlačení v 4,35 bylo mimi (3880g a 50cm) venku :dizzy_face: Ta úleva se nedá popsat..a ten krásný pocit když vám na břichu leží ten krásný uzlíček už vůbec ne :dizzy_face: Sestra jen zvedla mimi nožku a říká je to holčička :dizzy_face: My si nenechali pohlaví říct dopředu takže o to to bylo krásnější :dizzy_face: Kdy se mi přestaly třást nohy ani nevím. Pak placenta a další úleva :slight_smile: Potom přišlo na řadu šití které teda bolelo víc jak samotný porod a trvalo kolem 20-25 min. 2krát mě nastřihávaly což jsem teda cítila ale zas tak hrozné to nebylo. Jen sem byla trošku víc potrhaná protože ta naše princezna neměla jednu ručičku vedle tělíčka ale u hlavičky. Proto taky tam špatně sestupovala. Naši malou Janičku mezitím ošetřily a daly tatínkovi :slight_smile: Celkově byl porod ale brnkačka a hned bych rodila znovu :slight_smile: . Sice jsem potom dost dlouhou dobu nemohla pořádně sedět ale za ten uzlíček štěstí to určitě stojí :dizzy_face:

Omlouvám se že sem se tak rozepsala ale když už sem se do toho dala tak sem to chtěla popsat aspoň pořádně :grinning:
22. lis 2009 v 15:59  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek