• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Maji, no krása. Zamáčkla jsem slzu. :slight_smile:
7. bře 2010 v 16:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Maji, krásnej porůdek, děkuju Ti, žes ho sem napsala, začínam nějak chytat nerva :grinning: . Jste nádherná rodinka, malá má ale vlásků!! :dizzy_face:
7. bře 2010 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
maji, vidim, ze paradni porod. sakra, jsem zvedava na ten muj.
7. bře 2010 v 16:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Caute, no vidim temu aky bol porod:slight_smile: no ja si na ten moj ani poriadne nepamatam. Rodila som cisarskym, urgentna sekcia. Nebudem pisat detaily, ale chcela som vas baby, tie ktore to este caka iba poprosit a upozornit, aby ste uz pri najmensej bolesti utekali do nemocnice, nech vas radsej poslu domov, ze sa este nic nedeje. Ja som mala presne v den planovaneho porodu skoro rano minimalne bolesti ( ako slabulinka menstruacia), tak som pisala sms sestricke - kamoske, ze co a ona Chvalabohu " pridi, moze sa jednat o porod, natocime monitor"...tak som si len tak s kabelkou, osprchovana, najedena odsoferovala na Kramare a hned ma dali na sal, kvoli slabym ozvam babetka. No nakoniec vsetko dobre dopadlo, aj ked maleho 30 minut resuscitovali a mne sa spustila koagulopatia ( silne krvacanie) tak som prebrala az na 3 den z umeleho spankuna ARO. Naozaj nechcem strasit, lekarom vdacim za zivot maleho aj svoj. Nebojte sa, vsetko dobre dopadne, len naozaj, prosim chodte do nemocnice ked budete mat nejake bolesti. Drzim vsetkym palce. No a potom cisarskom, pohoda, boli to, ale da sa to vydrzat, hlavne na vsetko zabudnete ked budete mat babetko v rukach ( co som ja bohuzial mohla az na 11 den po narodeni Filipka).
7. bře 2010 v 17:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak to bol super porod maji si nasa sikulka
mabe-aj my to zmaknem neboj
7. bře 2010 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nika, to zní strašidelně :confounded: , ještě že to dobře dopadlo. No já taky po tom co mam za sebou nebudu hrát na hrdinku a směla vyrazim..
7. bře 2010 v 19:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
caute baby pisem aj ja svoju skusenost strasne som sa bala porodu pretoze prvy porod som mala v 24tt porod dvojiciek potrat vlastne babatka neprezili takze strach bol velky, lezala som pri druhom tehu podsita 9m vsetci mi hovorili ze predcasne porodim, ja som sla tyzden pred terminom vytiahnut steh a prenasali sme tyzden potom som sla do poradne povedal ze som otvorena na 3cm ze je to na prijatie tak ma zobrali chcela som cisarsky na druhy den ma pozreli bola som na 6cm otvorena tak mi povedali ze je to bez bolesti ze urcite to bude riadny porod ved fakticky uz mam polovicu za sebou prepichli plodovu vodu o pol dvanastej som dostala vyvolavacku kontrakcie nabehli o jednej a pol tretej sa mala narodila vcelku rychle a este som chcela epidural a nemal mi ju kto pochnut lebo vsetci boli na operackach takze ten strach bol vacsi ale v poho je pravda ze teraz si na to nespomeniem, najhorsie neboli kontrakcie ale to ked lekar do vas rype ked su kontrakcie on vlastne pomaha babatkam na svet. vsetko prezijeme verte mi chcela by som este jedno ale u mna je problem donosti dieta a som stastna ze mam takeho maleho drobecka. krvacala som tyzden po porode a fakticky o 7dni som bola fit. cize v poho.
8. bře 2010 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja som mala ukážkový pôrod :stuck_out_tongue_closed_eyes:
voda mi začala odtekať 3:15, o štvrtej sme boli v nemocnici, kontrakcie som mala ale len veľmi slabučké, niečo na štýl bolesti pri MS, riadne kontrakcie dorazili o deviatej ráno, zhruba každých 15 minút, medzi nimi som stíhala aj spať (na bolesť pomáha teplá sprcha-odporúčam :wink: ), o desiatej som dostala rande s oxytocínom a 11:15 bol malý na svete. bolesť sa dala vydržať, inak som bola bez epiduralu, pôrod ma vôbec nebolel, najhoršie bolo zo všetkého šitie. ale keď som uvidela drobca, dali ho do inkubátora a mala som ho pri sebe, zabudla som, že ma niečo vôbec bolelo. dve hodiny po pôrode som už stála na nohách a prechádzala sa, lebo mi bolo dlho ležať.....
takže ukážkový pôrod a priala by som ho každej :wink: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
10. bře 2010 v 17:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja som mala tolko adrenalinu po porode a tolko stastia ze som nespala celu noc. normalne by som asi vyupratovala celu nemocnicu)))
10. bře 2010 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravíčko tetky :slight_smile:). Taky přispěji svým troškem do mlýna. Rodila jsem v HK ve 41+3tt, takže jsem si prcíka o týden a fousek přenášela - jak říká okolí, holčičky se fintějí a nespěchají na svět. Však se to vyplatilo.
Porod mi museli vyvolat, páč jsem nebyla vůbec připravená, takže v 8 ráno mi dali první tabletku - začaly křížové bolesti a takové to tlačení v podbříšku jako při menzes. V 10 zavedli druhou tabletku. To se už přihnal manžel.A asi za půl hoďky to začalo. První kontrakce, a hned po 5 minutách. Začínalo to postupně, ještě to šlo "vydýchat", ale za půl hoďky už začly kontrakce po 3 minutách a postupně sílily. Asi za hoďku jsem začla škemrat o něco na bolest, tak mi dali včelku a podstatně se mi ulevilo. Jelikož jsem stále byla na monitoru, (sledovali ozvy mimča, nějak se jim nezdály...), nemohla jsem chodit. Musela jsem to vše proležet, což nebylo zrovna příjemné. Ještě že se mnou byl manžel - byl to můj tiskový mluvčí. Nevím, jak se mi to povedlo, ale dobu mezi kontrakcema jsem normálně prospala. Vždycky jsem hodila "chrupku" na ty 2-3 minuty - na tvrdo jsem zachrápla, pak se půl minuty kroutila v bolestech, a pak zase chvilu spánek. Tak to šlo až do 15hod. - to mi doktor řekl, že "...jdeme na to...". V turánu místnost plná lidí - a pak to "lítalo". Během 5ti minut bylo po všem. Museli mě nastřihnout, ale ani jsem to nevnímala. Ani to šití potom nebolelo - dali mi injekci na bolest.
Musím v HK všechny pochválit - doktory i porodní asistentky. Všichni super. Byli příjemní, žádný strest.
Takže holky, pak když vám ukáží ten váš malý uzlíček štěstí - zapomenete na tu bolest okamžitě. Přežít se to dá. Přežily jiný, přežijete taky.
Tak čusík a držím palce.
11. bře 2010 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,

četla jsem vás tu před porodem a představovala jsem si , jak to bude asi u mě vypadat. A jak jsem si vás tady tak četla, tak jsem dospěla k názoru, že když přežiju kontrakce, porod bude rychlý. Ale bohužel opak byl pravdou. Porodila jsem jeden den před termínem, ale dr. mě už strašil od 34.týdne, že to může přijít kdykoliv, ale my krásně vydrželi :slight_smile: .

V něděli 31.1. jsme s přitelem byli doma a udělali si domácí pohodičku, koukali na filmy a pojídali dobroty. To jsem už běhěm dne měla časté bolesti, ale nepravidelné. Takže jsem si říkala, že ti posličci mě už fakt štvou a tak jsem se ze srandy začala točit v bocích jak radí v nemocnici, aby sestoupla hlavička a naléhala. Ale ono nic, byla jsem už celá nervozní a naštvaná, že to nepřichází, i když mě dr. každou kontrolu říkal, že to bude každym dnem. S přítelem jsme si lehli asi okolo 23 hodiny, já s bolestma, které přecházely a tak jsem usla. Kolem 1 hodiny ráno mě vzbudily bolesti, tak jsem vzala telefon do ruky a začla stopovat. Kontrakce byli po 8 minutách někdy i po 9. Tak jsem čekala co se bude dít. Kolem 2 hodiny ráno se vzbudil přítel, asi slyšel jak začínám skučet :grinning: a jako už celý měsic se mě zeptal, jestli už jedem a já, že asi ano. Tak chudák zbystřil a ptal se mě jestli opravdu :grinning: . Řekla jsem mu at chvili ještě pospí a že ještě počkám co se bude dít, jestli to náhodou nepřejde. Tak jsme ještě leželi do 3 do rána, přitel samozřejmě už nespal a tak jsem si řekla, že si alespon dobalím tašku a radši pojedeme, při nejhorším mě pošlou domů. Přítel vstal, ještě vyvenčil pejska a vyjeli jsme přesně ve 3:40 do Porubské nemocnice. Kontrakce se dali normálně vydržet i vydychat, proto jsem si pořát nebyla jistá. V nemonici mi natočili monitor a dr. mě vyšetřila a řekla, že jsem na 3 cm otevřená, ale bohužel nemají místo. Tak se mě zeptala kam bych chtěla do jiné nemocnice a já chtěla Vitkovice radši. Tak tam volala a naštěstí tam měli uplně prázdo, což mě překvapilo. Tak jsme vyjeli do Vítkovic, tam mě přijali, převlekla jsem se do košile a čekala co se bude dít (překvapivě celá vysmátá). Přišla paní dr., která mě vyšetřila a už jsem byla otevřená na 4 cm a řekla mi, že to odhaduje kolem 9-10 hodiny a prý maličký bude mít okolo 3.70kg, což jsem byla docela v šoku:slight_smile:. Okolo 5 hodiny ráno mě vzali na porodní sál, který jsem si mohla vybrat:slight_smile:...Paní dr. mě předávala sestřičkám se slovy že sice nevypadám, ale že už jsem otevřená na 4 cm, já se totiž pořát smála, byla jsem štastná, že to konečně přišlo a stále jsem si říkala, že porod samotný určo bude rychlý když to přežiju. okolo 6 hodiny mi udělali klistyr a pul hodiny na to mi prakli vodu. To už za začaly kontrakce stupnovat, ale pořát se to dalo rozdychat a nějak vydržet...Vedle rodila druhá maminka a ta tolik křičela, že jsem už dostala strach a začla jsem příteli brečet, že to nezvládnu a ten mě utešoval, at se nebojím. Před 8 hodinou přišly sestřičky, že mi dají kapačky na zesilnění kontrakcí a aby mi to urychlily. To jsem si musela lehnout, aby mi ještě natočili monitor, jenže jak mi strašně zesilily kontrakce, tak jsem nevěděla co dělat, jestli dýchat nebo taky řvát. V těch blestech jsem se už nemohl ani zvednout, abych to rozchodila. Tak jsem musela ležet na boku se zvednutou nohou a to teda byla bolest jako blázen, to už jsem si fakt i nahlas poskučela a říkala jsem přiteli, že se nedivim te mamince, že tolik křičela. Celou hodinu jsem takhle ležela a sestřičky co chvili za mnou chodily, že to bude každou chvili, ale ono pořát nic. Tak mi řekli, že mi poskoči na břicho, aby malému pomohly. Tak mi skakali po břiše a pořát nic, to už se mi porod opravdu rozjel, ale malý ne a ne ven. Celou dobu mi skakali po břiše, střidali se u mě dr. se sestřičkou a další mě rukou pořát roztahovala. Kontrakce se mi začali stracet a když jsem je měla tak jen chvilinku, takže když mi udělali nastřih, tak jsem uplně začla řvát at přestají, že to bolí. Oni byli chudáci v šoku, že mám tak krátké kontrakce, tak mi pichli další injekci na zesilnění, ale nepomohlo to. Necitila jsem ani žádný tlak do konečníku, tak jsem nevěděla ani jak tlačit. Tlačila jsem víc jak hodinu vkuse, musela jsem teda bez kontrakcí a celou dobu mi při tom skakali po břiše. Přítel říkal, že si nevěděli rady, hlavička vždycky vylizala, ale pak se zase schovala. Byla jsem už zoufala, začala jsem brečet proč ten můj chlapeček nechce ven a říkala jsem, že už nemůžu, ale přitel mě se slzama v očich prosil at ještě vydržím. Tak jsem sebrala svých posledních pár sil a tlačila. Dokonce volali primaře, jak už nevěděli co dál a ten než stihl doběhnout, tak malý vylezl ven. Bylo zrovna 11:09 1.1.2010, měřil 50cm a vážil 3.65kg. Byla to neuvěřitelná uleva, ale další vlna strachu. Malý měl na hlavě obrovskou bouličku a tak mi ho ani neukazali, vzali jen sebou přítele a tam mu řekli, že o hlavičku se nemusíme bát, ale že jim dělá starost ručička s kterou nehybal, museli ho dát na přistroje, protože byl špatně okysličený, viděla jsem ho jen pár vteřin než ho odnesli na novorozenecké. Přítel přišel celý ubrečený, myslela jsem, že štěstím, až časem mi řekl, že to byl strach o malého. On mi totiž ani o té ručičce neřekl, viděl, že jsem celá hotová a že bych se mohla zhroutit. Přítele potom sestřičky volaly, at si jde malinkého vyfotit, sice se to nesmělo, ale byly opravdu hodné a to už Jakoubek machal s ručičkou jak divý, říkaly, že ji asi neměl okysličenou. tak nám spadl kámen ze srdece.
Pak mě teda začli šít, vniřní stehy mě nebolely, ale ty vnější už šly citit jak v pichoval. No a na samý zavěr dvě hodiny po porodu chtěli, abych se vyčurala, ale mě se vůbec nechtělo a ani mi to nešlo. Tak mě museli ještě cevkovat, no myslela jsem, že to už nedám, ale nebylo to tak strašné, potom mě museli odvést na pokoj, ale na nohy jsem vůbec nemohla, byla jsem zničená a měla jsem všude popraskané cevky, jak na obličeji tak na dekoltu, až jsem se lekla na druhý den v zrcadle. Jakoubka mi dovedli až v 15 hodin, byla jsem neuvěřitelně štastná a probrečela jsem snad celou dobu co byl u mě než mi ho zase vzali. Byl to pro mě docela šokující zažitek, když jsem měla představu jinou, ale jak už to mám delší dobu za sebou, tak se už těším až budeme čekat druhé miminko, neuvěřitelné co? :grinning: Ono totiž ta bolest, za to krásné stvoření opravdu stojí :wink:

Jinak Vítkovice můžu doporučit, personál byl suprovní. Byli na mě všichni moc hodní a pak mě po porodu všichni moc chvalili, citila jsem se tam moc dobře :slight_smile:
12. bře 2010 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
monako: moc krásné - i slzy mi kanuly...:slight_smile: gratuluju :grinning:
12. bře 2010 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jelikož jsem sem nakukovala a četla příspěvky, přidávám i ten svůj :slight_smile:
Honzík se narodil 21.3. 2010 s mírami 3 540 g a 50 cm.
20.3. v 18 hod mi začaly první kontrakce, jak silnější menstruace, po sprše nepřestaly, když jsem je měla hodinu po 5 minutách, tak jsme jeli. Do Krče jsme přijeli okolo 22 hod, byla tam paní doktorka Vacková, vyšetřila mě a zjistila, že jsem na 4 cm, zatím stále bolesti, jak silná menstruace. Pak byl příjem u PA Jarušky Svobodvé, která se o nás celou dobu starala a byla úžasná. Ale abych pokračovala, měla jsem streptokola, museli mi dát antibiotika a potřebovali, abych neporodila dříve jak do 4 hodin, kvůli účinku. Pak klistýr, sprcha a další vyšetření a bylo po půlnoci hod a já byla už sroko na 7 cm, bolest kontrakcí dá se říct v pohodě :sweat_smile:. Když bylo před druhou hodinou, což jsem byla už téměř otevřená 9cm, tak mi píchli vodu a zjistili, že malej není srotovanej do pánve a je moc vysoko, takže mi dali oxitocin a nechali mě ležet na boku, aby se dostal kam potřebovali. Jenže on nesestupoval a byl stále ve špatné poloze, řekli, že když nesestoupí do 4 hodin tak císař, pořád se chodili na mě koukat, ji jiný doktoři a radili se. Kontrakce od těch 2 hodin byly šílené, celá jsem se klepala a Peťa se o mě staral, otíral mi obličej, dával napít, moc mi pomáhal, bez něj bych to snad nezvládla. Nejhorší bylo, že se mi chtělo tlačit a nesměla jsem. No pak se povedlo, že se správně natočil a sestoupil o něco níž, takže v 5 hodin naběhly na sál PA a paní doktorka Vacková, musela jsem do tlačení dát všechny síly a PA mi skočila na břicho, už jsem nemohla a oni pořád tlačte, tak jsem dala opravdu všechnu sílu, kterou jsem ještě měla a hlava byla venku a pak ještě jedno zatlačení a Honzík byl venku celý. Ptala jsem se potom paní dokorky jestli mě nastřihávala, tak mi řekla, že ano, vůbec jsem o tom nevěděla.
Jinak Honzík je úžasný, je to takové zlatíčko. Držím všem palce u porodů :grinning: :grinning:
25. bře 2010 v 08:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj děkuji za všem za příspěvky. Začínám se na porod těšit, i když bych lhala, kdybych řekla, že obavy nemám. Ale věřím, že to zvládneme :slight_smile:
25. bře 2010 ve 14:45  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
storm07 Každý porod je jiný, a většina z nás ho má super... Ale i když je porod jaký je, tak když ti dají mimíska po porodu do náručí, hned na vše zapomeneš. A myslím, že to mi dají maminky zapravdu. A jak tu už některá psala, zvládly to jiné, my taky. Konec konců, co nám zbývá... Držím palečky všem nastávájcím těhulinkam
25. bře 2010 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
a takyto bol moj porod...

kedze momentalne byvame v miskolci a nechcela som riskovat porod v aute na ceste do kosic, rozhodla som sa pre vyvolany porod. oxytocin 6 dni pred terminom vobec nezabral, na monitore ani jedna kontrakcia. 3 dni pred terminom mi doki o 12:00 zaviedol tabletku prostaglandinu a po 6 hodinach z nicoho nic kontrakcie a to kazde 2, kazdu jednu minutu. ale pohodickove. po tej hodine uz dobehol manzel a chuda trpel so mnou, lebo kontrakcie boli straaaasne silne, az som sa divila, ze taka bolest existuje. tieto som predychavala a "prekricovala" 5 hodin. medzitym mi dali akoze infuzku proti bolesti, ale jedine, co som z toho mala bolo, ze sa mi tocila hlava a strasne sa mi chcelo spat, co nie je ktovieco, ked vam do toho chodia permanentne kontrakcie. bolest to ale vobec neutlmilo. po tychto 6-tich hodinach kontrakcii mi po polnoci doktorka prepichla vodu a to uz bolo fakt nieco. nastastie to netrvalo dlho a do hodinky sa narodil maly. ku koncu mu uz padali ozvy, tak som dostala kyslikovu masku . ale zvladli sme to. najlahsia cast porodu bolo samotne tlacenie, ktore skoro vobec nebolelo. sitie sa dalo tiez vydrzat, hoci som si aj troska zajojkala. toto trvalo asi 20 minut. najhorsie boli tie kontrakcie, ale kedze som to zvladla ako prvorodicka za 7 hodin a vysledok je uuuuuplne uzasny, tak som velmi spokojna :slight_smile:
26. bře 2010 v 07:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, taky děkuju za príma popisy a moc všem gratuluju a závidim, že už to máte za sebou :grinning: . No já si právě vždycky myslela, že největší bolest při porodu je, jak leze hlavička, ale skoro všichni mi to vyvrací, že pak už je to naopak úleva, že se může tlačit. No pak dám vědět, jestli jste měly pravdu :grinning: .
26. bře 2010 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj.už se sem chystam napsat od ledna ale čas mi nedovolil :slight_smile: . Začalo to 28.12.09 když jsem šla na prohlídku do porodnice. Oba termíny jsem měla už za sebou a začala jsem si zoufat, že snad ani do Nového roku neporodím. Když jsem konečně po 3 hodinách přišla na řadu tak mě napíchli na monitor jako vždycky a čekala jsem co se bude dít. Všechno bylo v pohodě ale najednou se prostě ozvy ztratily a to jsem si řekla a sakra co se děje! To jsem byla ještě docela v klidu jsem si řikala malej se nějak pohnul či co. Ale sestřičce se to nezdálo, tak mě odpojila a šla to probrat s doktorem. Ten mě nakonec vyšetřil a domluvili jsme se, že si mě tam nechají na zátěžový test, nebo jak se tomu nadává. :grinning: , že buď se to rozeběhne nebo že půjdu domů. Byla jsem ráda, že už se konečně něco děje, protože termíny za sebou a navíc ty ozvy...Poslala jsem manžela pro věci a mě zatim napíchli na kapačku. hodinu se nic nedělo.Pak přijel manžel a já začala cítit slabé bolesti v podbřišku. Prohlídla mě PA a řekla, že už si mě tam nechají, že už se to rozeběhlo ale že to bude ještě na dlouho.Byla jsem otevřená na 2 prsty. Od týhle doby to mam tak nějak zkreslený, prostě se mi to nějak vykouřilo z hlavy :slight_smile: .Co si pamatuju tak že jsem si chodila sprchovat kříž, protože mi to šlo samozřejmě do zad..chjooo... :grinning: docela to i pomáhalo ale jen chvíli..PA se mě stala, jestli budu chtít epidural, zatim se ty bolesti daly rozdejchat tak jsem jí řekla že ne, že si kdyžtak řeknu.Něco kolem 22 hodiny mi PA řekla, že by bylo dobrý kdyby mi píchla plodovku. Tak se stalo :slight_smile: No a pak začaly bolesti který už vydejchat nešly. Nakonec při jedný kontrakci jsem zahejkala na manžela, aby zavolal PA, že chci epidurál. :unamused: ZA malou chvíli přišel anesteziolog, moc příjemnej a docela vytlemenej :grinning: bůh ví, čím byl sjetej, no dělam si srandu ale nám to tak připadalo :grinning: všechno nám vysvětlil a píchnul. Bolesti zad ustali. No ale co se nestalo! Začaly mě pro změnu jít do kyčle.. :grinning: ale to se dalo, takže dobrý. Tak hodinku jsem odpočívala mezi kontrakcema a usínala, stejně jako manžel..mezitím mě vyšetřovala PA a říkala mi, že to konečně postupuje. Já se jí ptala jestli to do 5 rána stihnem a ona že jo. Manžel tipoval ve 4 že se malej narodí.(nakonec se trefil)Kolem jedné hodiny kontrakce po necelé minutě, docela síla. PA mi řekla že musim na bok a dala mi mezi kolena balon, takový bolesti jsem nezažila, měla jsem pocit, že se ve mě všechno trhá! Klepala jsem se jak ratlík a v tu chvíli chtěla jsem sebou fláknout o zem :grinning: no co, každej dělá něco ne? Pak najednou bylo okolo hodně lidí, dokdor moc hodnej, doktorka uplně mě vytáčela svou arogancí a celym přístupem jako kdybych jí otravovala, PA ta byla z nebe, měla to přímo ve jméně :grinning: , pak asi dětská..no a můj manža, kterej mi nasazoval kyslíkovou masku, která mě nervovala. Měla jsem pocit, že mi tam žádnej vzduch nejde. :grinning: Tlačila jsem víc jak hodinu, doktor mě chválil jak mi to jde ale prostě malej nešel ven.Nakonec došlo na kleště :frowning2: ..celou dobu jsem nevnímala nikoho jinýho než toho doktora, jak mi říkal co mám dělat..Ale prostě nic..pomohl malýmu a já pak dotlačila co se dalo. Strašně jsem si vyčítala, že jsem netlačila jak jsem měla ale později mi doktor řekl, že jsem za to nemohla, že byl malej příčně a hlavička nemohla ven. Dodnes nechápu, proč mě nevzali hned na císaře.Nevím...Malej byl v pořádku, hned plakal a na hlavičce to nebylo znát že byl kleštěma.. Očistili ho, zabalili a dali mi ho..byla jsem unavená ale šťastná, že ho mám a manžel byl na měkko.Měl strach, já taky ale dopadlo to dobře. No, byla jsem potrhaná i když mě nastřihli, šili mě přes hodinu a šití jsem po tý šílený bolesti skoro vůbec necítila..doktor se mě pořád ptal jestli to bolí.Zato šestinedělí jsem si zkusila..až teď po třech měsících si konečně pořádně sednu. :unamused: Když se mě někdo zeptá kdy bude další, říkám nikdy..Ale bůh ví jak to bude..každopádně do 5 let určitě ne :wink:
30. bře 2010 ve 23:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rodila tu nejaka maminka na Kramaroch?
2. dub 2010 v 07:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
poisonlentilka: tak to jsme měly hodně podobný porod :slight_smile:
2. dub 2010 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
monako3: a že to stálo za to, co? :grinning:
2. dub 2010 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
poisonlentilka: to určitě, klidně bych šla do toho znovu :slight_smile:.....už se těším do budoucna na druhé, snad by vyšla holčička :slight_smile:
3. dub 2010 v 15:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
monako3: taky bychom chtěli holčičku ale chlapeček by nám vůbec nevadil :grinning: ale jak řikam do 5 let určitě nee
3. dub 2010 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
tinad, ja som rodila na Kramaroch. Uz som pisala svoju skusenost. Nebola som spokojna s personalom, podala som staznost. :frowning2: :frowning2:
6. dub 2010 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
TAK UZ MOZEM AJ JA NAPISAT SVOJ ZAZITOK Z PORODU
NA POROD SOM SA STRASNE MOC TESILA A BOLA SOM JEDNA Z TYCH CO SA VOBEC NEBALA
2 DNI PO PRENASANI MI VECER ZACALA ODCHADZAT ZATKA JA STASTNA ZE SA UZ KONECNE NIECO DEJE A POTOM SOM ZACITILA MOKRO ALE LEN KED SI CLOVEK CVRKNE TOTO SA MI STALO ASI 3 KRAT
NEBOLA SOM SI ISTA ALE POCIT ZE JE TO TU UZ SOM VERU MALA TAK SOM RADSEJ ZAVOLALA DO PORODKY A TAM MI POVEDALI ZE MAM PRIST ZE SKONTROLUJU CI JE TO OZAJ PLODOVKA A MAM SI PRE ISTOTU ZOBRAT VECI .TAK SOM SI VSETKO ZOBRALA VYSLA PRED DOM A RUP VODA ANI SOM NEMOHLA UJST DO AUTA AKY TO BOL ZVLASTNY POCIT KED TO NEMOZETE ZASTAVIT :slight_smile:
ESTE TERAS MAM V SEBE TEN POCIT ZE TO UZ KONECNE PRISLO A MALICKEHO BUDEM MAT KONECNE PRI SEBE
BOLA SOM CELA VYSMIATA ZIADNE BOLESTI NO SUPER TROSKA MNA ZACALO POBOLIEVAT BRUSKO ALE INAK OK
V NEMOCNICI NAS SKONTROLOVALI NAPOJILI NA MONITORY A LEZAT ESTE SOM SA ASI USMIEVALA HODINU ALE TEN SMIECH ZMYZOL KED NASTALI KONTRAKCIE ALE TAKE ZE SOM MYSLELA ZE POSTEL VYTRHNEM :grinning:
PYTALA SOM SA PA CI JE NORMALNE ZE MAM 2 KONTRAKCIE V 3 MINUTACH A POTOM 5 MINUT NIC POVEDALA ZE HEJ
PODOTYKAM ZE SOM RODILA V ANGLICKU TAK TROSKA INY SYSTEM AKO U NAS
DONIESLI MI PLYN ZE VRAJ MI TO TROSKA POMOZE NO NA ZACIATKU HEJ ALEPOTOM SOM TO MALA STALE V PUSE LEBO SA MI ZDALO ZE KONTRAKCIU MAM KAZDU SEKUNDU A BOLA SOM AKO NADROGOVANA
AJ MOJMU MARTINOVY SOM TO DALA VYSKUSAT NO ZAPACILO SA MU TO :grinning:
ALE TO POMAHALO MOZNO JEDNU HODINKY :frowning2:
KED MNA PA VYSETRILA POVEDALA MI ZE SOM NA 4 CM OTVORENA TO BOLO 2 HODINY PO PRIJAZDE DO NEMOCNICE VRAJ BUDEM MAT RYCHLY POROD NO TESILA SOM SA ALE ESTE SOM NEVEDELA CO MNA CAKA :frowning2:
TAKTO V BOLESTIACH SOM BOLA 12 HODIN S TYM ZE SOM SA PRESTALA OTVARAT KED SOM BOLA NA 8 CM
MYSLELA SOM ZE SA ZBLAZNIM ALE NAJHORSIE BOLO TO ZE SOM MUSELA LEN LEZAT NA MONITORE NAKOLKO SOM MALA VYSOKY TLAK
NAKONIEC SOM ZVOLILA MOZNOST EPIDURALU
UZ SOM NEVLADALA BOLA SOM PEKNE VYCERPANA NAKOLKO MNE NEZACLI KONTRAKCIE PO 15 MINUTACH AKO NIEKTORYM ALE JA SOM ICH MALA HNED PO 5 MINUTACH
MARTIN BOL CELY CAS SOMNOU BEHAL OKOLO MNA CUDATKO MOJE :slight_smile:
PA SA MNA SPYTALA CI JEJ MOZE ASISTOVAT STUDENTKA TAK SOMSI POVRDALA PRECO NIE SAK NIEKDE MUSI MAT PRAX
STALE SA U MNA STRIEDALI LEKARI S TYM ZE ZIADNA ZMENA KED SOM SA CHCELA NAPIT TAK SOM UZ ANI NEDOKAZAL UDRZAT POHARIK V RUKE NEMALA SOM ZIADNU SILU ALE STALE SOM SI HOVORILA ZE UZ TO NEMOZE DLHO TRVAT A MUSIM VYDRZAT HLAVNE KVOLY MALICKEMU
POTOM PRISIEL DALSI SOK MALICKEMU NEMOHLI NAJST SRDIECKO PA SA SNAZILA HLADAT PO BRUSKU ALE NIC JA SOM BOLA ZELENA FIALOVA VSELIJAKA A UZ SOM VYDELA PRED SEBOU NAJHORSIE SCENARE
PA POVEDALA STUDENTKE NECH ZOSILI HLAS NA PRISTROJI ALE ONA POCULA NECH HO VYPNE TAK HO VYPLA NO TO BOLA INA PANIKA PA ZACALA PO NEJ KRICAT CI JE NORMALNA VYPNUT PRISTROJ KED SA SNAZI NAJST SRDIECKO MALICKEHO JA SOM UZ REVALA ALE NAKONIEC MALINKEHO NASLA A TO BOLA TAKA ULEVA NA SRDIECKU TERAS KED TO PISEM MAM SLZY V OCIACH
ZASA PRISLO NIEKOLKO LEKAROV MNA SKONTROLOVAT A LEKAR ZAHLASIL CISARSKY
ANI NEVIEM AKO RYCHLO SA ZBEHLO TOLKO LEKAROV PRI MNE MARTIN HNED PREZLECENY DO LEKARSKEHO A UZ MNA VIEZLI NECHAPALA SOM ALE BOLA SOM VELMI RADA ZE UZ TO BUDEM MAT COSKORO ZA SEBOU A KEBY SOM MALA ESTE TLACIT TAK TO BY SOM UZ ASI NEDALA
LEKARY MNA POVZBUDZOVALI ZE ZA CHVILKU MAM MALICKEHO U SEBA SRANDOVALI NO DODAVALI MI ENERGIU BOLY VINIKAJUCI
AJ JA SOM SA USMIEVALA NO DOKYM SOM NELEZALA NA TOM STOLE A ONI BEHALI OKOLO MNA KVOLY MOJMU TLAKU KTORY BOL 220 NA 150 DALI MI KAPACKY NA ZBIZENIE TLAKU A RYCHLO NA CISARSKY
MARTIN MNA HLADKAL PO TVARI A NIC INE NEOPAKOVAL AKA SOM SILNA AKO TO ZVLADNEM A MALICKEHO BUDEME MAT U SEBA TERAS SA NEDOKAZEM UBRANIT SLZAM BOL FANTASTICKY AKO SEDEL VEDLA MNA DRZAL MNA ZA HLAVU A HLADKAL
NEBUDEM POPISOVAT POCITY AKE SU PRI EPIDURALY NECITITE BOLEST ALE CITITE VSETKO CO VAM ROBIA VO VNUTRY
JA SOM LEN CAKALA NA PLAC A NA SPRAVU ZE MOJ DAVIDKO JE V PORIADKU STRASNE SOM SA O NEHO BALA
KED SOM ZACULA PLAC UZ MI BOLO VSETKO JEDNO TEN POCIT ZE MALICKY JE S NAMI BOL NADHERNY
MARTIN HNED UTEKAL ZA NIM A DONIESOL MI HO JA SOM BOLA TAKA UNAVENA ZE SOM MINUTU NA NEHO POZERALA A MINUTU SPALA NORMALNE SOM ODPADAVALA
BOHUZIAL TU V ANGLICKU AJ PO CISARSKOM VAM DAJU MALICKEHO NA IZBU A STARAJTE SA JE TO KRASNE MAT MALICKEHO U SEBA ALE TAKTIEZ VELMI NAMAHAVE PRETOZE SI NEMATE KEDY ODPOCINUT A MUSITE SA STARAT PO 40 HODINACH MNA PREPUSTILI DOMOV BOLA SOM VELMI STASTNA LEBO DOMA SOM SI VIACEJ ODPOCINULA NAKOLKO V NEMOCNICI SOM MALA MAT VLASTNU IZBU ALE BOLO PLNO TAK SOM BOLA S 5TIMI DALSIMI MAMICKAMI TAK TO STE SA VOBEC NEVYSPALI
DOMA SOM CHYTLA DEPRESIE ZE TO NEZVLADNEM A MYSLIM ZE SOM BOLA AJ NEDALEKO ZRUTENIA MARTIN SA MI SNAZIL POMOCT S MALICKYM ALE AZ TERAS SOM DOHNALA VSETOK SPANOK A ENERGIU CO SOM STRATILA
MALICKY JE NADHERNY A DALA BY SOM ZA NEHO AJ ZIVOT
MAM VELMI ZLU SKUSENOST S PORODOM ALE KED VYDIM MALICKEHO AKO NA MNA POZERA S OCKAMI PO TATKOVY JE TO NAJKRAJSI POCIT AKY MOZE MATKA CITIT
ESTE STALE SOM SA Z TOHO ZAZITKU NESPAMATALA ALE UZ SOM NA TOM DOBRE A VDACIM ZA TO MOJMU MARTINOVY KTORY SA O MNA STARA UZ 2 TYZDNE A POMAHA MI ZO VSETKYM JE TO NAJLEPSI CHLAP AKEHO SOM SI MOHLA KEDY ZELAT A DODRZAL JEDNU KRASNU VETU KTORU MI DAL V NEMOCNICI-MILACIK ZA TAK NADHERNEHO SYNA A ZA TO AKO SI TRPELA TA BUDEM DO KONCA ZIVOTA NOSIT AJ NA RUKACH
11. dub 2010 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
mona: tak zase bulím...gratuluju k úžasnému muži a synáčkovi :grinning:DD
11. dub 2010 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, čtu tuhle diskusi a konečně mám trošku času popsat taky můj (náš) porod třetí dcerky:

Přenášela jsem dle termínů podle UZV a MS 4 a 2 dny, tak se moje gyndr. na poradně rozhodla poslat mě do porodnice na vyvolávaný porod - na pátek 26.3. Celý čtvrtek jsem se psychicky připravovala, statečně odrážela útoky smsek a telefonů veškerých příbuzných a známých s otázkou TAK UŽ?, naposledy zkontrolovala sbalený kufr a s manželem se po telefonu domluvila, že zřejmě tedy porod nestihne (byl na cestě zpět ze zahraničí, t.č. v Německu), ale dorazí za mnou v pátek pár hodin po a já si k porodu když tak vezmu švagrovku.

V pátek v porodnici na příjmu šok. Udělali sono, natočili KTG, ale dr. zkonstatoval, že jsou všechny výsledky absolutně OK, miminku se proto daří dobře a není třeba těch pár dnů po termínu už vyvolávat, že se standardně začíná vyvolávat až 8. den po termínu. Byla jsem z toho paf, tak nějak jsem si říkala, že už to budu mít za sebou a zase nic. Ale domluvili jsme se, že mi udělá Hamiltona s tím, že se to možná přes víkend rozjede samo a kdyby ne, tak že mám přijít v pondělí a to mě už určo vyvolají.
Volala jsem tedy chlopkovi, ať zbytečně neplaší, že jedu opět domů. Doma, sotva přišly ze školky a školy, starší dcerky zklamané, že miminko ještě není....

Ještě v pátek odpoledne mi ale začala odcházet hlenová zátka, hlen vytékal i po celou sobotu, ale jinak se nic nedělo. Kromě toho, že jsem se cítila strašně unavená, nic se mi nechtělo dělat, pohyby mimča byly takové zvláštní, až jsem začala mít strach, aby se něco nepodělalo. Spoléhala jsem na to, že den předtím bylo všechno v pohodě.

V neděli ráno jsem vstala, šla na záchod a najednou jsem cítila "nějaké" bolesti. Chystám snídani a bolesti se opakovaly, nic extra bolestivého, ale cítila jsem je. Pokaždé jsem koukla na hodiny a kontrakce co 2-3 minuty. Přišlo mi to moc často, tak si říkám, že asi poslíčci nebo si už něco namlouvám. Jdu do sprchy, po sprše žádná změna, pořád stejný interval.

Tak jsem odvedli holky k našim, že tedy asi sjedeme do porodnice, kdyby náhodou...

V porodnici na příjmu jen sestra, že dr. dorazí za chvilku, páč je u akutního císaře. Ozvy na monitoru co 2 minuty, otevřená na 3 cm (už asi 14 dní). Domů mě neposlali, že určo dnes odrodím...

V poledne jsem byla na sále, PA mi řekla, že mě zatím vyšetří, protože dr. je stále u císaře. Domluvily jsme se na klystýru, s tím, že se prohřeju a do té doby možná přijde dr. a píchneme vodu.

Klystýr, kontrakce, zatím vše v pohodě. Pak dorazil dr. (mmch ten, který mě v pátek poslal domů :grinning:), prý jestli jsme se neviděli, srandista.
Píchnul vodu, byla už silně zkalená, což sestra i napsala do záznamu a kontrakce se staly mnohem bolestivější, musela jsem prodýchávat. To bylo už kolem 13 hodiny.....

Pak jsem hodinu prodýchávala kontrakce, které byly co 1,5-2 minuty, ale bohužel nález stále na 3 cm. Navíc při každé kontrakci padaly velmi dolů ozvy srdíčka miminka, tak jsem musela být stále připojena na monitor.
Kolem 14 hodiny jsem sestru přemluvila, že bych chtěla na záchod a na chvilku do sprchy, že vleže se mi kontrakce špatně prodýchávají. Sice nebyla nadšená, že musí miminko stále sledovat, ale odpojila mě.
Následně mi navrhl aporodní stoličku, že to bud ve vzpřímené poloze a zároveň můžu být napojena. Spásný nápad, zlepšily se ozvy mimča, mě se to líp prodýchávalo a navíc gravitace udělala své, během 15 minut už jsem byla na 6 cm, za dalších 5 minut na 8 a ve 14.25 říkám sestře, že už mám nutkání na tlačení. Vyšetřila mě, řekla, že jsem na 10 a prý poslední dvě kontrakce na stoličce a jdeme rodit. Prý volejte dr.!

Jednu jsem prodýchala, ale druhá nekončila, takže v kontrakci mě, ani nevím jak, PA s další PA a manželem "vyšprtli" a překulili na porodní lůžko, v rychlosti zvedali do sedu a sestra: tlačíme, vidím hlavičku. Jeden velký nádech a v kontrakci jedno zatlačení, pak malé, kdy sestra dorotovala hlavičku a další zatlačení a ve 14.35 jsem měla mimčo na bříšku.

V tu chvíli doběhl dr., prý fakt běžel!!!, a my se mohli pokochat naším člobrdíkem. Narodila se nám třetí dcerka Amelie Sophie (3,1 kg, 47 cm), bobek celá hnědozelená a smradlavoučká od té hnusné plodovky. Měla omotanou šňůru kolem krčku (proto ty špatné ozvy při kontrakci) a ještě si hodila k hlavičce pacinku, tak se rodila v krkolomné poloze, trdélko naše. :slight_smile:

Dr. nás pochválil, prý jsme dnes už 4. porod, který se ale jako jediný odrodil přirozeně, všechny předchozí skončily akutním císařem pro špatné ozvy miminka. To nás ale přechválil, nebo to zakřiknul, protože vzápětí PA hlásila, že je placenta sice odloučená, ale tak křehká, že se jí trhá v ruce a budou to asi muset odstranit pod narkozou.
Dr. to zkontroloval a dal jí zapravdu. Tak jsem rychle manžela poslal vyfotit malou, na chvilku mu ji dali na ruku a už byl sál plný lidí, anestezioložka, dr. se sonem, porodník, asi 6 sester.

Něco mi píchli do kapačky a pak už nic nevím. Probrala jsem se asi po hodině, sál kromě manžela prázdný, prý je všechno OK, malou odvezli na novorozenecké, on zatím obvolal příbuzné. Placenta byla už na hranici životaschopnosti, jak mu řekla PA, tak velký oddech a kámen, co mi spadl ze srdce, že je malá v pořádku a kdo ví, jestli by se něco nestalo do pondělí, kdybych neodrodila v neděli, musel být slyšet daleko.

Sice mi bylo líto, že díky téhle komplikaci jsem malou nemohla hned na sále přiložit k prsu, ale udělala jsem to večer, malá se krásně chytila a ještě v porodnici se mi udělalo tolik mléka, že jsem jim tam odstříkala a nechala asi 1,5 litru. Domů jsme šly 4. den už s porodní váhou..... (Mmch, rodila jsem v Opavě a byla jsem spokojená).

Přeji všem maminkám rychlý porod a zdravé miminko :wink:

A tady je naše vlasaté sluníčko:
12. dub 2010 v 11:46  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, ráda jsem si v tomhle tématu četla když jsem byla těhu tak sem i já teď písnu jaký byl ten náš porod.....
Navzdory všem předpovědím doktora, že se maličká narodí dřív než na termín 3.3. jsem přenášela. V poslední poradně v porodnici mě primář připravil na vysokou možnost císařského řezu kvůli absolutně nepřipraveným porodním cestám a kvůli astmatu. Prý bych indukci nemusela udýchat. Takže jsem 12.3. nastoupila do porodnice s tím že jdu v pondělí na sál a pidižvík bude venku sice řezem kterého jsem se celé těhu bála- chtěla jsem si aspoŇ jednou za život zkusit jaké to je porodit miminko - ale bez rizik, že se malé nebo mě něco stane. V porodnici mi dělali průtoky, monitorovali srdeční akci maličké, dokonce mi v sobotu udělali i oxitocinový test kdyby přeci jen přistoupili doktoři na indukci tabletkou.
A v neděli večer mi mudr po kontrole řekl že se porodní cesty začínají chystat sami tak to necháme do úterního rána, že to vypadá, že se malá rozmyslela a půjde ven přirozeně. Ale potvůrka se zřejmě lekla a dál se nic nedělo. Už jsem byla docela na dně unavená nevyspalá, bála jsem se o malou a chtěla jí mít už u sebe. Když doktoři viděli v pondělí večer, že se nic dál nepohnulo tak jsme se dohodli na úterním vyvolání porodu tabletkou a když by se jim nebo mě cokoli nepozdávalo tak mě převezkou na sál a vyndají holčičku řezem.
Indukce začala tak....
V pondělí večer mi píchli injekci Plegomazinu abych se vyspala a aby se porodní cesty ještě víc změkčily. Je fakt že usnula jsem hned ale ráno jsem byla jak praštěná motykou. Ráno v šest mi udělali klyzma a v sedm už jem si hověla na velké posteli porodního boxu a čučela na snídani s novou. V půl osmé přišel primář znovu vše vysvětlil a zavedl první tabletku. To zavádění bylo dost nepíjemné, ale byla tam se mnou výborná PA pořád si se mnou povídala a tím skvěle odváděla mojí pozornost od bolesti. Tabletka byla zavedená a já si mohla pohopkávat na mičudě nebo ležet prostě co mi tělo dovolí. Nakonec jsem seděla ve sprše a kontra začínali docela nabírat na obrátkách. Nečekala jsem tak rychlý nástup :grinning: . V devět přišel mudr překontrolovat nález. Krásně jsem se otvírala vše probíhalo nad očekávání rychle a dobře. Takže v půl desáté mi zavedl druhou tabletku. Zavedení bylo ještě trochu brutálnější než před tím, ale bylo mi vysvětleno, že tomu mudr trochu pomohl, aby to netrvalo tak dlouho. A fakt pomohl.... Deset minut po zavedení jsem husla dolu z postele a šla si sednout na monitor a rup.... Praskla voda a na boxu to bylo jak v bazénu. Takže rychle monitor pak zavolat manžela a prodýchávat už docela kruté kontrakce.
Manžel přijel v jedenáct to už mi píchli infuzi z oxytocinemto byl docela fuj zážitek , protože mi každá žíla praskla takže jsem měla asi 9 vpichů než jedna vydržela. A s infuzí jsem už musela ležet na boku, aby malá mohla dorotovat. Nějak jsem přestala vnímat čas snažila jsem se hlavně dýchat a drtila jsem ruku manželovi :slight_smile: V jednu už jsem měla pocit, že omdlím :grinning: křížové bolesti už byly bez přestávky měla jsem pocit, že mezi kontakcema nejsou už žádný pauzy. Poprosila jsem mudra o epidurál. Zavolali na ARO anesteziolog naběhl počkal až mi skončí kontrakce a zavedl mi katetr. Docela bláhově jsem čekala nějakou super velkou úlevu, ale ta bohužel nebo možná bohudík nepřišla. Epidurál mi sice bolesti neztlumil, ale za hodinu po zavedení byla maličká na světě. Takže porod určitě o hodně urychlil.
Už jsem ležela na por. stole a začala jsem cítit silné pocity na tlačení. Hned jak jsem to řekla PA zavolala lékaře ten okouknul situaci a řekl že při další kontrakci můžu začít tlačit vysvětlili mi jak zatlačit aby to bylo co nejefektivnější. Tak jsem se čapla držátek manžel mi seděl u hlavy a držel mě a šlo se na věc. To bylo 14:20 měla jsem naproti stolu hodiny :slight_smile: . A pak už mám z porodu samotného trochu okno. Z vyrávění vím, že jsem po chvíli po porodu hlavičky omdlela tak přiběhla další PA a obě mi hupsly na břuch a malá byla venku. Dali mi jí hnedle na břicho a to mě probralo. SIce jsem se strašně klepala zimnicí ale ten zážitek byl úžasnej. Sofinka byla na světě. Ležela na mě křičela z plných plic a byla strašně horká :grinning: A já byla v tu chvíli v sedmým nebi. Měla jsem svojí holčičku a všechno klem mi bylo jedno :slight_smile:
PA museli žďuchnout do mého fascinovaného manžela, aby začal fotit pak mi maličkou vzali na měření a on šel s ní, aby si jí podepsal. A začalo rodeo se šitím. SOfinka mě potrhala zavnitř a nůžky zvenčí takže stehů bylo požehnaně a já jsem zatla pěsti zavřela oči a čekala kdy to skončí. Mudr si se mnou povídal o tom jaké jsme vybrali hezké jméno a říkal mi kolik stehů ještě zbývá a, že za týden už nebudu o žádném šití vědět :slight_smile: Po půl hoďce bylo hotovo a já mohla slízt z křesla a jít do pelechu kam dorazil i manžel s naší dceruškou SOfinkou. Leželi jsme tam spolu dvě hodiny a bylo nám krásně. A já už v těch chvílích úplně na všechnu bolest zapoměla. Měla jsem v hlavě jen Sofi a svého muže který mě úžasně podporoval a jsem mu strašně vděčná za to že tam byl s námi.
Zítra budou Sofince 4 týdny a já na porod hned od první chvíle budu vzpomínat jako na krásný zážitek. Nic tak úžasného jako porod svojí holčičky už nikdy nezažiju jedině u porodu svých dalších dětiček. TeĎ bych jen na chvíli stopla čas, aby to tak neutíkalo a já měla ještě chvíli doma tohle malé klubíčko :grinning:
12. dub 2010 ve 12:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
jak vysoké jsou kopečky na monitoru při těch nejhorších kontrakcích??? já dnes měla 60, docela dobrá ochutnávka :slight_smile: jak moc horší to bude?
12. dub 2010 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
jinak moc díky za vaše příběhy, slzím tu, ale i mě to uklidňuje a pomáhá. gratuluju!
12. dub 2010 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek