• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
@zvirka Tak to jsme mely uplne stejny, ja od tech 5ti hod. po 5ti hodinach kontra po 5 a brzo 3 minutach 1 cm, cca v 10 prdnuti vody a ejhle, hned na 4, ale za cenu velkych bolesti. Narodil se ve 14 hod, tlacila jsem cca hodinu, bez epiduralu. Mne hrozne pomohlo, ze se to natvrdo rozjelo rano, nebyla jsem az tak unavena, navic byla nova, cerstva smena, takze rodit rano fakt dobry :slight_smile:
3. led 2011 v 18:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd No já tu první noc spala asi tři hodiny, druhou vůbec a kolem půlnoci jsem fakt byla už mimo a ten epi mi fakt pomohl, skoro nic jsem necítila, sice jsem nespala, (manža v křesle i chrápal :grinning: ) ale odpočala jsem si. Ráno už jsem se klepala, že fakt půjdu po tom martyriu na císaře, takže by to bylo všechno úplně zbytečné, ale naštěstí se to po té kapačce rozjelo.
3. led 2011 v 19:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd Teď se dívám, Ty jsi otěhotněla hodně brzo po porodu, že? Byl to záměr, jestli se můžu ptát?
3. led 2011 v 19:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zvirka To byla moje nocni mura, zazit ty bolesti se vsim vsudy a pak skoncit pod kudlou, je takovych dost. Mne rikali, ze mam cca 50% sanci porodit normalne (na me velke dite, 3750 g nakonec, a uzka panev v predozadnim rozmeru jen 16 cm), nakonec tlaceni sice dlouhe a s vydatnou pomoci personalu a s nastrihem, ale normalni porod :slight_smile: Blbe na mem porodu bylo i to, ze cesty ani dite jeste nebyly pripravene, zavreno, dite vysoko, na porod to nevypadalo a zacla odtekat ta voda, nastesti zacly i ty kontrakce, protoze vyvolavacka v tomhle stavu by byla masakr, tomu verim, mozna by to neslo, mozna by to bylo ikratsi, ale ty bolesti pri tom byvaji jeste vetsi, dle zkusenosti kamosek, co rodily tak i tak. I kdyz mam kamosku co mela dve vyvolavacky a chvali si to, ale byla otevrena, pripravena, jen to chtelo posoupnout. Zamer to nebyl, jen jedna "nehoda". Planovane zacit jsem chtela asi o pul roku pozdeji, aby deti byly cca 1,5 az 2 roky od sebe. RD mam na 2 roky. Tim, ze jsme dite brzo chteli, tak jsme se jednou na vsechno vyprdli, ja nebrala antikonc. a je to :grinning: (prvni dite po roce snazeni s podpororu hormonu, kdyz jsem otehotnela, tak jsem kojila, sice castecne, ale prikladala jsem pri kazdem krmeni, no a stejne, priroda si dela, co chce :slight_smile: Jsem za to nakonec rada, i kdyz to bude mazec, ale docela se tesim, ja mam prvni dite hodne, tak i proto :slight_smile:
3. led 2011 v 19:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd Týjo, tak první takové dlouhé a snažení a druhé taková náhoda :grinning: Tak přeju pohodový aspoň ten druhý porod! :wink:
3. led 2011 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zvirka Dekuji a pevne doufam, jinak se ted bojim vic nez poprvy :grinning:
3. led 2011 ve 20:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj @jasekd - ja to mam velmi podobne, mam rocneho syna, a teraz som v 28 tt ... tiez sa bojim porodu viac, ako prveho, lebo som ho mala velmi tazky, a bolestivy, s 2 vyvolavackami, nakoniec siel cez vakuovy extraktor ... tiez som bola velmi uzka, 18 cm, aj ked ty ze 16?, to uz tam na mna kukali, ze to este nevideli ... moje deti budu mat rozdiel rok a 4 mesiace ... tiez nam prve dlho nevychadzalo, tak pri druhom som tiez nebrala antikonc., a ono to po pol roku, ze sup, som tehotna ... som sa nestacila divit ... vsetci ma lutuju, ale tiez je prvy syncek uzasny, spavy, a podobne, a potom, ked budu uz väcsie sa zahraju spolu, a tak ... tak to uz bude lepsie ... :slight_smile:
3. led 2011 ve 22:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd - a tiez mam chlapca, a cakam dievcatko!! :grinning:
3. led 2011 ve 22:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky holky
,tak sem si přečetla spoustu vašich příběhů a vidím,že každý porod je jiný,vážně zavidím a gratuluji těm co měli rychlí porod bez komplikací a taky gratuluji i všem co ty dlouhé a obtížné porody zvládly a narodilo se krásné zdravé miminko,což je největší odměna,která nic nenahradí..
pořád přemýšlím jestli si mám nechat epidurál píchnout,protože ten porod co jsem prožila,už bych prožít nechtěla,většina maminek na porod vzpomíná dobře,ale já z něj mám hrůzu..
Rodila jsem před 12lety v porodnici v Brně, kde všechno co nejvíc se nechávalo na přírodě..těhotenství jsem měla bez problémů,teda ze začátku bylo udržované injekcema,jinak jsem nijak nelžela,ba anopak jsem byla hodně aktivní,všichni říkali jak budu mít dobrý a rychlí porod....asi 3 dny před porodem sem měla hodně silné poslíčky,které denně zesilovaly,pak večer ze mě něco vyšlo,měla jsem stahy,tak sem si říkala,že je to asi ono..v porodnici mi řekli,že je to zatím jen hlenová zádka s krvý-ta mě trochu vyděsila,ale na monitoru to ukazovalo že mám hodně silné stahy,tak si mě tam už nechaly,nic příjemného..kolem mě to naříkalo,maminky rodily jedna za druhou,já že jsem prostupná pouze na jeden prst..to bylo asi 22 hod večer,měla jsem pořád stahy,které se mírně stupnovaly,asi v 2.30hod mi praskla voda,tak sestra mě poslala do sprchy,že to asi začne..stahy byly o dost silnější,ale né nijak dramatické,do sprchy jsem dostala balon a chodila mě sestra kontrolovat,mezitím dozazil můj partner,tak sme šli na pokoj-takový utulný porodní box..bolesti byly čímadál silnější,v 8 hod rána jsem byla otevřená pouze na 2 prsty,neptali se mě na epidurál,ani nic nepodali,ale pak přikaždé kontrole čípku mi zavedli něco železného nezi nohy a roztahovali mi čípekmněkdy pouze prstem..bylo to hrozně bolestivé,většinou to dělal doktor nebo sestřička,ale občas i žákynka,nebo jak sem jim říka,od té to bolelo hrozně moc..pokládali mě na bok nebo sem slízala skákat na baloně,ještě ve 13hod jsem byla pouze na 3 prsty,bolesti už hodně veliké,ktomu ještě křížové bolesti,už sem byla hodně unavená a vyčerpaná v 15hod že jsem otevřená na 5cm,což bylo pořád hrozně málo,bolesti se stávali nesnesitelnými,asi v 15.30hod že jsem na 6 cm a že mám zkusit jít na wc se vymočit,došla jsem s partnerem poze ke dveřím,začalo mě to nutit hrozně tlačit,nešlo to už prodýchávat,mimi chtělo ven,tak zpět na kozu,tam mě daly na bok,dostla sem šílenou křeč do nohy a do boku,sestře sem to říkala,ale že prý se nesmím tak propínat..začít tlačit jak řekne doktor..asi 3 x sem zatlačila a najednou úplně ustaly stahy,čekalo se a pořád nic,tak doktor říkal,že se to někdy stane,že kontrakce ustanou,tak budu tlait jak mi řekne..tlačila sem párkrát,pak sem stratila vědomí, za chvilku mě probrali a já pokračovala v tlačení,ale myslela sem že miminko snad nikdy nevytlačím,v 16hod se narodila konečně vytoužená dcerka-teda dle UTZ to měl být kluk ..ovšem měla zlomenou klíční kost,ikdyž byla maličká 48cm a 3005g,já byla potrhaná,měla jsem 18 stehů,i to šití bolelo,asi tak 5 prvních stehů sem moc nevnímala,pak to už fakt bolelo..až bylo po všem tak se mi ještě udělalo zle a zvracela jsem a to jsem nic nedostala,teda krom trochu čaje..takže vidina takového porodu mě vážně děsí a už se mi to pomalu blíží...
10. únor 2011 ve 13:38  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, můj první porod - o půlnoci mi odtekla voda, protože jsem byla týden po termínu jeli jsme do porodnice, kde mě prohlédla asistentka a konstatovala, že jsem úplně zavřená, dala mě na porodní box a ať jdu spát, že se ráno uvidí. Jenže mně začaly bolesti, začala jsem krvácet, tak jsem šla za asistentkou, když jí manžel řekl, že mám bolesti po minutě ani nám nechtěla věřit. Pak jsem byla ještě ve vaně, ale nelíbilo se mi tam, neměla jsem volnost pohybu a to mi vadilo. Malý se narodil v 4.40, byla jsem 2x nastřižená, musela mi asistentka rajtovat po břiše, nemohla jsem ho vytlačit.
Druhý porod o půlnoci opět po termínu odtekla voda, příjezd do porodnice, otevřená na dva prsty, ubytování na boxu, do rána se nic nedělo, po dohodě v 7.00 zavedena tableta, za půl hodiny začaly bolesti docela masakr, nejvíce mi pomáhalo skákání na balonu, malá se narodila v 9.41 - vytlačila jsem ji sama s nastřižením.
O epiduralu se nikdo ani slovem nezmínil.
Já osobně si myslím, že bolest snáším velmi špatně, ale přežila jsem. Druhý porod mi přišel o hodně horší, bolesti byly mnohem silnější, nevím jestli tím, že byl rychlejší nebo vyvolávaný.
10. únor 2011 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, protože jsem si tady často pročítala story ostatních maminek, přidávám i svůj vlastní příběh, ať si počte někdo další. Rodila jsem v Podolí a této volby nelituju, jestli přibude sourozenec, doufám, že klapne opět Podolí.
Na oddělení P3, kam mě přijali na indukci, byl celkem masakr s místama, takže jsem celé dopoledne strávila na sedačce na chodbě, z toho cca v jedenáct mi zavedli tabletku. Monitor vždy na 40 minut po dvou hodinách, kreslilo mi to hrozné Himaláje už od samého začátku, ale břicho mi jen tvrdlo a nebolelo. Dostala jsem hnusný oběd a vyměnila se mi spolubydlící - šla rodit... U mě se nic neměnilo, nález pořád otevřená na 1 prst, na monitoru děsné kopce... Hnusná večeře (dva krajíčky chleba s máslem a jogurt), jdu si po bagetu... :slight_smile: Ve 20 hod jsem nešťastná, že se to nerozjede... v 11 začíná pobolívat břicho, ale to už tu bylo několikrát, že... No a když se pak chvíli sprchuju, uleví se mi = pro mě se naděje zhroutí... Ale břicho pořád bolí, tak dostávám od sestřičky horký látkový pytlík s rýží, že to pomůže... Pomohlo! Cca v jednu se mi rozjedou docela příšerné kontrakce, na monitoru vyjíždějí mimo kreslitelnou oblast, na displeji mají hodnotu 127. Vyšetření ve 3 hodiny a děsná zpráva, že jsem jen na dva centimetry. Tou dobou už jsem několikrát prohnaná na velkou a v jednom kuse chodím s mističkou, do které zvracím. Snažím se naučit prodýchávání kontrakcí, některé se jen tak kroutím na posteli, chvíli zkouším hopsat na míči ve sprše (fakt blbý nápad, je to nepohodlné :slight_smile: ), některé zkouším ve stoje - ale prostě to pekelně bolí :slight_smile: Dostávám čípek proti zvracení, který ale nezabere až do konce. Mám pocit, že vyšetření v 5 se asi nedožiju, a pak se modlím, aby nález byl aspoň třeba ty 4 cm, protože jinak chcípnu. Doktorka mě vyšetřuje, já trnu strachy, co mi řekne, a ona najednou - "No vy nám ale hezky rodíte!" (otevřená jsem na 7 cm), jdu si sbalit - respektive mi všechno sbalí spolubydlící, já se jen kroutím a bliju- a v 5:18 volám manželovi, ať přijede a jde na sál. Převedou mě, představí se mi porodní asistentka, a mě jen zajímá, kdy budu moct aspoň trochu přitláčet, protože mě to hrozně nutí. PA má bohužel na starosti ještě jiný porod a nechává mě samotnou na monitoru, to je fakt děs. Pak ještě píchnou vodu a po vyšetření konečně dovolí trochu přitláčet. Dostávám novou mističku a dál vesele zvracím - možná je to divné, ale jsem zpětně ráda, protože to byly chvilky, kdy jsem tak nevnímala bolest z kontrakcí :slight_smile: Beník potřebuje dorotovat hlavičkou, tak musím ležet na levém boku, bolest je šílená, modlím se mezi kontrakcemi, aby další už nepřišla :slight_smile: Příchod manžela je osvěžující - už nejsem ani chvilku sama a mám na koho být nepříjemná :slight_smile: (Nešahej na mě, támhle si stoupni, tohle mi podej, jdi jinam, tam si sedni... :slight_smile: A pořád mu říkám, že už nemůžu :slight_smile: ) Mění se PA a ta nová mi nabízí možnost jít na chvíli do sprchy. Sedím ve sprše a přes prosklené dveře na mě kouká manžel. Blinkám a u tlačení i ukakávám, protože se nestihl klystýr. Ve sprše jsou kontrakce o něco snesitelnější. Přichází se mi představit studentka na porodní asistentku, s jejíž přítomností jsem souhlasila - pro mě je to anděl, je moc hodná a jsem ráda, že tam byla. Po nějaké době ve mně uzraje sadomasochistické rozhodnutí a přiznávám, že ve sprše je to sice snesitelnější, ale že mám pocit, že na tom levém boku by se to pohnulo rychleji - a už jsem zas na křesle a drtím madlo a blinkám a šílím. Po nějaké době mi PA nabídne, že vyzkoušíme, jak to bude vypadat, až budeme tlačit. Zkouším to a ona najednou říká, že hlavička už sestoupila a najednou asi přichází další lidi, moc to nevnímám, no a tlačíme (PA mi po každém zatlačení decentně utírá zadek) - za chvilku hlavička už vykukuje a nezalézá, tak se otáčím na záda a tlačím, jednou, podruhé, potřetí, to na mě všichni řvou Teď netlačit netlačit a pak ještě jednou a plk, hrozně divný pocit, cosi velikého teplého a měkkého se mi otře o stehna - no a máme Beníka! Na pupeční šňůře má neutažený uzel. Dávají mi ho na břicho rovnou - je to silák, zvedá hlavičku, pak na chvilku odnesou, zabalí, zase přinesou na přiložení k prsu... Mezitím rodím placentu a nechám si ji ukázat, ehm, moc hezké... :slight_smile: Potom mě doktorka šije, protože museli nastřihnout hráz, prý ne moc, ale šije mě velmi důkladně, v několika vrstvách, plus dva stehy na malých stydkých pyscích. Pak ještě Beníka umýt a už nás nechávají dvě hodinky samotné a my snídáme a vzpamatováváme se :slight_smile:
Byl to děs a hrozně to bolelo a říkám si, že už nic takového nechci zažít, ale tělo si tu bolest už nepamatuje a věřím tomu, že další porod bude jednodušší a i kdyby ne, že bude úplně stejně jako tenhle stát za to :slight_smile:
19. únor 2011 v 00:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ameliejulliette krásně napsané,celé jsem to prožívala s tebou - Beník je nádherné miminko,tak se opatrujte a díky,pak tady napíšu svůj porod......
19. únor 2011 v 00:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jancica74 Děkujeme! Přeju co nejpohodovější "do třetice" :wink:
19. únor 2011 v 00:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@babulinkab byl vyvolavany, a proto byl rychlejsi a bolestivejsi. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ja se dozadovala epiduralu :sunglasses: , ale vzhledem k rychlosti... se to nestihlo :sweat_smile:
19. únor 2011 v 00:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak zde i muj porod: kvuli cukrovce mi porod vyvolavali v 39+5, vahovy odhad prcka pres 4 kg...nastup v patek do porodnice, prvni pripravna tableta v 8 rano, ve 13 kontrola, nic se nedelo, tak dalsi pripravna tableta, zacli slabe kontrakce asi po 15 min, kontrola v 7 vecer, hrdlo trosku pripravene, ale zadny zazrak, takze jsem sla spat..v sobotu v 8 rano dalsi tableta a ve 13 opet dalsi, doktorka prohlasila, ze to jde pomalu a ze to vidi az na nedeli...celou sobotu jsem mela kontrakce uz silnejsi tak po 10 minutach, ale porad cajicek oproti tomu, co prislo po te:slight_smile:

odpoledne za mnou prijel manzel a vypravel mi vtipy na rozveseleni a pri jednom vtipu v 5 odpoledne ve me cosi ruplo...po kontrole sestrickou, ktera potvrdila, ze to je plodova voda jsem sla na prijem, to uz se kontrakce rozjeli po 5 minutach a silene boleli...sla jsem na klystyr a zacla prodychavat, od zacatku kontrakce silene bolestive, vse slo do krize a hned po tech 5 minutach...zacla jsem se otvirat, pry moc pekne, ale bolesti fakt hrozne, pomahalo jen stat a opirat se o manzela a zatnout zuby, mic ani sprcha nic nepomahalo...uz jsem nemohla, tak jsem si rekla o epidural, to bylo neco po devate vecer a ja byla otevrena na 6 cm...zavedli epidural a doktorka rika, minimalne 15 minut lezet na zadech, jenze prisla sestra za 5 minut, ze musi zmerit monitor na boku :( no co nadelate ze jo, tak jsem se otocila a tim si to vse asi postvala, protoze epidural sice zabral, ale jen na te polovine tela, kam jsem se natocila...takze bolesti a kontrakce jsem porad pekne citila v polovine tela, to uz byly co dve tri minuty...

no a ke vsemu se mi zastavilo otevirani...no zkratim to, ve 12 jsem byla na 8 cm a ve 3 rano porad na 8, mozna 8,5 a proste to dal neslo, ja uz nemela sily, manzel uz se na to utrpeni nemohl divat, doktorka asi uz take ne, takze akutni cisar...no cisar nic moc zazitek, lezite tam, nic nevidite, jen citite, ze prcka tahaji ven, pak plac, vidite ho koutkem oka a uz ho nesou pryc...no orvala jsem to neskutecne, jeste ted s tim pora nejsem srovnana, ikdyz nakonec diky za cisare, protoze malej mel pupecnik kolem krku, takze byl v pohode...

jo celou dobu od patku do porodu me porad prudili s monitorama a malej porad chrupal:grinning: i pri tech silenych kontrakcich, kdy jsem myslela, ze umru :stuck_out_tongue_closed_eyes:

zaver? dalsi ditko urcite, porodu se budu bat, ale zas ne tolik a hlavne, priste to budu chtit zvladnout bez epiduralu, ktery to u nas nejspis vsechno zkomplikoval...jo a hlavne bez vyvolavani!! to nepreju nikomu:slight_smile:
7. bře 2011 v 16:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
nas porod...

Po vedomem poceti a velmi pozehnanem tehotenstvi bez komplikaci az do sameho zaveru se nase miminko rozhodlo prijit na svet 16. brezna 2011. Asi 2 dny pred porodem uz se mi tak nejak instinktivne nechtelo opoustet nase mestecko i kdyz jsem byla pozvana ke kamaradce, ale drzela jsem se jen okolo komina… Den pred porodem jsem vytrela v loznici kazdy koutek a uklidila hnizdecko, odpoledne jsem si sla zaplavat a citila jsem se fajn. Vecer jsme s manzelem dali kratkou prochazku, byla jasna hvezdna obloha a pak jsme zalezli do postele a pustili si pres net jeden dil Krausovy talkshow. Usinala jsem s lehkymi jakoby menstruacnimi bolestmi, ale vytuhla jsem bez problemu. Ve 2.30 rano jsem, jako obvykle, rozespana, vstala na wc a po utreni koukam, ze je na papire skvrnka od krve. Aha – asi zatka, rekla jsem si a zalehla zpet do postele, pricemz jsem zacala pocitovat zvlastni pocit dole v podbrisku a casem zjistila, ze je to pravidelne, ale asi jen co 15 – 20 minut, tak jsem si toho moc nevsimala a lezela klidne dal, spat uz jsem ale nemohla. Po seste rano sem vstala a sla si dat do kuchyne neco do zaludku a zaroven se mi zacala vyprazdnovat streva. Ty pocity stale trvaly, ale vedela jsem ze to muzou byt jen poslicci a ze nebudu nic hrotit. Zalehla jsem zpet a kolem osme se zacal probouzet manzel, tak sem mu oznamila, ze se neco asi deje, ale ze jsem v pohode a ze to mozna bude trvat hodne dlouho. Jeste jsem ten den nutne potrebovala do banky, tak jsme tam v pul jedenacte rychle zajeli a ja si to vyridila. V bance jsem mela jednu kontrakci, ale jeste celkem slabou. Po jedenacte odjel manzel do prace a ja zustala lezet v posteli a cekala, jestli to prejde, nebo co a jak. Napsala jsem sms dule a porodni asistentce, ze se neco chysta a aby byly radeji v pohotovosti. Kolem dvanacte jsem se rozhodla zapisovat casy a merit trochu intervaly mezi stahy. Prodychavala jsem je hlubokym nadechem a vydechem a mezi tim byla uvolnena a poslouchala relaxacni hudbu. Take jsem se chodila jeste vyprazdnovat a chvilkama mi to pripominalo stare pubertalni casy, kdy jsem travivala prvni den menstruace v posteli s bolestma a take behala na zachod kazdou chvili. Kdyz sem potom sesla po schodech dolu do kuchne pro caj a jogurt tak se to malinko pohlo a intervaly se zkratily, tak mi doslo, ze kdyz bych se zacala hybat, tak se to zrychli a zintenzivni, tak sem zavolala dulu, ze to zkusime spolu. To bylo neco malo pred ctvrtou odpoledni a dula dorazila tesne pred patou (jeste se totiz vracela, aby privezla navic jednu varnou kovnici, aby bylo rychlejsi ohrivani vody do porodniho bazenu). Z jejiho pohledu a jednani jsem usoudila, ze to asi vidi jeste na celkem dlouho, ale to mi tak nejak bylo jasne, protoze doposavad to byla celkem zvladacka. Venku bylo krasne odpoledne a dula navrhla, ze bychom mohly zajet autem do parku na prochazku. To se mi teda ale vubec nechtelo. Rekla sem ji, ze jeste chodim casto na zachod a ze to na park nevidim… Ale cerstvy vzduch me lakal a pohyb sem stejne chtela zkusit, tak sem se oblikla a ze pujdem jen kolem baraku a uvidime… Po par metrech prisel stah a ja si instinktivne drepla az dolu, dotkla se rukou zeme a prodychavala to hlubokym dechem, pak jsem se zvedla a pokracovaly jsme v ceste. Timto zpusobem sem mela asi 10 drepicich zastavek nez jsme udelaly prvni kolecko a ja si zasla do domu zase na zachod. Rekla jsem, ze dame jeste druhe kolo, celkem se mi libilo, ze se to dalo vice do pohybu. Druhe kolo to same, drepici zastavky na prodychani stahu, ale ke konci uz byly nejak silnejsi. Sotva jsme dosli domu, sla jsem zase na wc a tam mela silnou kontrakci, minutu nato zase dalsi a to uz sem musela stenat “aaaaaah” a pamatuji se ze sem se drzela ramu dveri do obyvaku. Chtela jsem jit nahoru do loznice, na konci schodu me chytla dalsi vlna a smetla na kolena na schodech a stenala jsem “aaaaaah bozeeeeee”. Pak sem dosedla na postel v loznici a rikam dule “volej Emmu” (PA). Dalsi vlnu jsem prostenala na posteli, mezitim dula vyridila PA a pak volala jeste manzelovi, aby prijel. Pri dalsim stahu sem pocitila tlak na wc, prekonala jsem nejak gravitaci a v predklonu udelala 3 kroky na wc, ktere sousedi s nasi loznici. Dula mi stahla teplaky a kalhotky a ani nevim jestli jsem se i vycurala, ale kazdopadne mi odesla predni voda a hlavicka nalehla na branku. Dalsi instrukce pro dulu “dej na postel igelit nebo podlozky” (nastesti jsem ji pri jeji posledni navsteve ukazala krabici s pripravenymi vecmi) Jakmile byla postel pokryta, zvedla jsem se z wc a stahla ze sebe svetr, triko a podprdu, citila jsem jak horim, a hodila jsem se na postel na levy bok do polohy leziciho strelce… Zavrela jsem oci a bylo mi jasne, ze jsem ve druhe fazi porodu a ze se miminko tlaci na svet. Dalsi instrukce pro dulu ”ujisti se, ze je Emma na ceste a rekni ji, ze praskla voda” V hlave jsem totiz mela myslenku, ze Emma jeste nekde v klidu dopiji caj a pomalu vyrazi k prvorodicce… (Nastesti uz byla na ceste, ale nezvedla mobil a dula ji nechala vzkaz na schrance. Pozdeji potom Emma rikala, ze kdyz zpravu slysela a v pozadi moje rychle dychani, tak ze uz tusila, ze to nestihne…) Taky jsem jeste po dule chtela vedet, zda byla plodova voda, co odesla, cista… ujistila me, ze ano. Stahy ktere me na posteli pohlcovaly chodily asi tak co 2 minuty. Dula mi rikala at se snazim netlacit a ze Emma tu bude brzy, ale ja vedela, ze to nestihne (cesta ji jtrva minimalne 30 minut). Stahy nesly nijak ovladat, uz nic nebolelo, ale tlak to byl mocny. Pamatuji si, ze sem dule drtila ruku a ona mi prilozila na celo mokrou studenou zinku. Citila jsem jak miminko postupuje a vzdy se zase kousek vraci. Nevim kolik tech stahu bylo, ale jeste jsem se stihla napit a rict si o dextrozovy bonbon mezi temi intenzivnimi pocity… Pak jsem najednou citila, ze se hlavicka nezadrzitelne blizi k hrazi a rekla jsem dule, ze miminko prichazi, ta nakoukla, ale jeste nic nevidela. Ja jsem opet citila jak se hlavicka posunuje ven a zase trochu zpet, uplne tam mekkce klouzala jako na klouzacce. Citila jsem jak mi dula dava pusu na ruku, kterou sem ji drzela. Pri dalsim stahu prorazila hlavicka pres hraz, citila jsem trosku paleni, ale jen chvilicku. Dula privitala hlavicku a oznamila mi, ze ma vlasky a zeptala se mne, jestli si chci sahnout, ale ja jsem byla porad se zavrenyma ocima v takovem tranzu a celkem soku, ze jsem nemela na to nejak odvahu… Dula mi pak rekla, ze s dalsim stahem pujdou raminka a telicko a tak bylo, s dalsim navalem vysplouchlo cele miminko a dula ho ihned prilozila k memu brichu a miminko okamzite zacalo kricet. Ja sem vydychavala ten silny prozitek, hladila vlhke a hebounke miminko a nemohla uverit, ze je uz tady. Dula nas mezitim prikryla zupanem a perinou a za chvili jsme slysely prijizdet auto, Emma dorazila. “Ty me vubec nepotrebujes!” byla prvni veta Emmy, kdyz vesla do loznice. Rychle si nanosila vybavu, oblozily me dekama a dule jsem rekla at jde zapnout topeni. Bylo 19.15, venku uz byla tma, miminko se narodilo za soumraku. Za dalsich pet minut dorazil manzel, celkem v soku a pak cely dojaty, ze takove malinke miminko nikdy nevidel… S odhalenim pohlavi jsme cekaly na manzela, tak jsme pak s radosti objevili pindika (coz sem tusila od zacatku tehu, ale nechtela sem se na to upinat). Malicky (jmeno jsme vybrali az za par hodin) byl asi 20 minut stale na pupecni snure, kterou jsme pak pro snadnejsi manipulaci prestrihli a brzy na to jsem dvakrat zatlacila a vypudila placentu, tu mi pak Emma ukazala a zkontrolovala. Po rychle kontrole a zvazeni se maly prisal a taky pustil prvniho hovnouse. Emma me zkontrolovala, vse v poradku a kolem desate se rozloucila. Dula jeste zustala, sama cela celkem v soku, uvarila caj a prinesla neco na zub, zatimco my jsme s manzelem nemohli odtrhnout oci od toho maleho clovicka v mem naruci. Myslim, ze dokonce do rana byl maly bez plenky, ja sem samozrejme ani na chvili nemohla usnout a uzivala si to vonave miminko. Pak jeste dva dny byl Filipek nahatej jen v plence a my zalezli v posteli jsme si uzivali kuzi na kuzi. Emma prisla na druhy den na kontrolu a pak chodila obden a dnes ve dvou tydnech Filipka prijde na posledni navstevu…
Takze takove to tedy bylo… K prekvapeni vsech jsem nestihla vyuzit v podstate niceho z pripravenych pomucek – balon, porodni bazen, TENS, aromaterapii, masazni pomucky… Pro dulu to bylo jeji prvni odrozene miminko, takze verim, ze na nas porod dlouho nezapomene. S odstupem casu mi chvilkama prislo trosku lito, ze to bylo takove prekotne a ze jsem si to nemohla vice “uzit” a ze nemohl byt manzel pritomny u samotneho prichodu na svet, ale Filip se asi prave takto narodit chtel, vlastne od samotneho poceti s nim jde vse velmi rychle a primocare… Tak kez se mu ta rychlost a nezdrahavost v zivote vyplati…
2. dub 2011 ve 13:39  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nevestinka2010 WOW :slight_smile: nemám slov. super. a přeji malému do života jen to nejlepší :slight_smile:
3. dub 2011 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nevestinka2010 šmankote - to je nádhera - takový porod by byl můj sen!!!přeju hodně zdraví celé rodině!
4. dub 2011 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nevestinka2010 naaadhera, presne po takomto niecom som tuzila, aj sa mi to svojim sposobom splnilo, len nie doma, ale v porodnom dome.
Kontrakcie som mala uz vecer pred porodom, bola so mnou mamka a buduca svagrinka, lezali sme vsetky spolu na gauci, baby zapisovali kontrakcie, srandovali sme, nasmiali sme sa az az....a tak sme aj spolu zaspali, rano kontrakcie pokracovali, prisli este dalsie 2 kamosky, ktore ma rozveselovali a ktore sa mali postarat o starsiu dcerku, ked pojdem rodit. Muz isiel normalne do prace, nechala som to nanho, ci chce byt pri tom alebo nie. Okolo obeda uz som citila, ze chcem ist do porod. domu, poprosila som susedku, aby nas s mamkou odviezla. Midwife ma prvy a poslednykrat pocas celeho porodu vysetrila, povedala, ze dnes rodime a zaviedla ma do luxusnej izby, ako na dovolenke, bola tam telka, gauc, hojdacie kreslo, koliska, bazen, kupelka...a hlavne sukromie. Cely cas bola s nami iba ona, nechala to na mna, do nicoho nezasahovala. Kontrakcie som predychala v stoji pohupovanim z prednej nohy na zadnu a dychanim. ked som citila, ze uz sa to blizi, isla som do vane. Najlepsie mi vyhovovala pozicia na 4. Svetlo bolo tlmene, bodove, midwife nic nehovorila, len sem tam skontrolovala odozvy pristrojom, ktory sa dal pouzit aj pod vodou, nemusela som vobec menit polohu, ani som to nevnimala. Vsetko bolo tak prirodzene, pohodove, dokonca som mohla kludne pit, aj cokoladku som si dala, mohla som ist kedykolvek na zachod. Muz koncil o 4 v praci, isiel este pre dcerku a svagrinku domov a prisli za nami. Vsetci stali okolo vane, dcerka mi drzala ruku, povzbudzovali ma a ked mi muz oznamil, ze uz vidi hlavicku, tak sa mi ulavilo, ze uz sa blizime do finale. Muz je lekar, takze to zvladal v pohode. ked sa hlavicka prerezala von, bola to strasna bolest, ale aj ulava zaroven. Potom isli ramienka, to uz som kvazi cupela a cakala, kedy drobec clupne cely do vody. A ked mi midwife povedala, ze si ho uz mozem vytiahnut, tak som od dojatia zostala ako obarena....naciahla som sa do vody pod sebou, maleho chytila a vytiahla von, midwife sa ho ani nedotkla, iba ja....neskutocny zazitok, najkrajsi v mojom zivote, neda sa to ani slovami opisat. maleho som zvierala v naruci a to stastie sa neda opisat. Hned sa na vsetku bolest zabudlo. Pupocnik sa nechal dotepat a prestrihol ho muz spolu s dcerkou. Dcerka bola uplne uzasna, na to, ze male len 5 rokov, to zvladla bravurne....ale ja som ju cely rok pripravovala na domaci porod, len mi ho, zial, neschvalili lebo sa im zdal maly maly. Potom maleho zobrali vedla na prebalovaci pultik a ja som rodila placentu. tej sa nechcelo von....ale nakoniec cela pekne vysla. Dost som bola v soku, ze ako vlastne vyzera. Potom ma midwife prezrela, ci netreba sit, nastastie netrebalo a dostala som malinkeho do narucia. Midwife odisla a my sme si ho mohli vychutnavat, ako dlho sme len chceli. Vecer rodinka odisla a zostal so mnou muz celu noc. Na druhy den nas pustili domov.
Maly sa narodil 17.15, pol hodinku potom, ako prisiel muz s dcerkou, vsetci srandovali, ze maly len na to cakal a asi na tom aj nieco bude. Muz bol dojaty a to som myslela, ze lekar-cynik, ze ho uz nic nerozhodi, ale plakal od stastia ako maly. Bol to moj porod snov, prirodzeny, bez zasahov a mozem povedat, ze som si maleho porodila uplne sama a som na seba hrda.
4. dub 2011 ve 23:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aliza taky uzasne! mas byt na co hrda! tay verim ze druhatko si chytnu sama, uz se tesim...
5. dub 2011 ve 12:58  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
cele tehotenstvo som si citavala pekne pribehy z tejto rubriky na povzbudenie a na jednej strane som si hovorila ze - novidis, ved to nemusi byt nic hrozne, ale zaroven aj - hmmm...co ak to vsak vypali inak... snazila som sa urobit vsetko co som mohla ovplyvnit pre hladky priebeh akcie :slight_smile: az do konca tehu som bola aktivna, pila litre maliniku a koncom tehotenstva som zacala uzivat EPO (guuglujte, nechce sa mi prekladat) :wink: na konci aj vnotorne. chcela som aj epi - no odskusat a dulu zajednat ale napokon tieto dva plany padli. epi-no sa mi zda ze by boli vyhodene peniaze, nakolko som nemala pochybnosti ako tlacit a potrhala som sa naozaj len troslilinku a dula by to vzhladom na rychlost akcie tak ci tak nebola stihla :grinning: takmer sme to totiz nestihli ani my - prenasala som presne tyzden, uz som zacinala zufat ze preco ten maly nechce von, ani naznak ze by sa nieco slo diat - az na poslickov com som mala uz tyzdne. este v den porodu som upratala od zakladu cely dom, urobila asi 30 drepov v nadeji ze sa tak veci daju do pohybu a poobede som isla na asi 2 hodinovu prechadzku.. podvecer som si dala vanu a tam na mna prisla prva kontrakcia o ktorej som si hned bola ista ze to nebol poslicek. tak si vravim asi sa ide na to. predtym som sa vysmievala zapisovaniu kontrakcii ale ked asi o 4 min prisla dalsia, tak som sa rozhodla sledovat to. no potom prisla dalsia tak po 4 min a dalsia po 2 a tak - proste bordel ... pero mi padalo z ruky a tak som zavolala do nemocnice. vrajze kontrakcie nepravidelne, pridte o 4 hodiny medzitym sa vratil z prace drahy a ked videl v akom som stave a papier kde kontrakcie niekedy boli 2 min od seba, spakoval ma slo sa. cesta z auta do budovy nemocnice bola tortua, kontrakcia v strede cesty kade chodili auta a uplna neschopnost pohnut sa o krok vpred haha ale dosli sme a ked sme uz boli vnutri, skontrolovali ma nakolko som otvorena. celu cest som si hovorila ze ak mi po tychto bolestiach dakto povie ze som otvorena na dva cm, zastrelim sa. povedali vsak 9 a to ma teda tiez vyviedlo znacne z miery, nakolko od prvej kontrakcie ubelha asi hodina a pol. potom sa mi uz vsetko zlieva dokopy a pamatam si veci ako komandovanie mojho uzasneho draheho, paniku ze ako vytlacim maleho ked mi prestali kontrakcie - to mi hovorili ze som prva co sa stazuje na prestavku v kontrakciach :slight_smile: , no a ten neuveritelny pocit ked to po 2.5 hodinach bolo vsetko za mnou a maly na mna gulal ociskami :grinning: rada by som dodala ze rodila som v uk a bola som nadmieru spokojna, sestricky boli ochotne mille a povzdbudzovali jak pri maratone. stie som citila len ako tahanie, horsie boli injekcie pred nim. no a perlicka napokon - od bolesti som prestala rozmyslat a ked mi ponukali nieco na tlmenie bolesti, predstavila som si hned epi alebo dake injekcie tak som kricala ze nieeeee a potom asi po hodine mi ponukli gas & air a ja som ich sfukla ze preco az tak neskoro heheh chcela by som dodat vsetkym mamickam odvahu a povedat ze je to zvladnutelne a bolelo to ovela menej nez som cakala, ale uveomujem si stastie ktore som mala tym ze to bolo take rychle, takze uprimne povedane - druhykrat kebyze viem ze to bude take iste, ide do toho hned, ale kto mi da tu zaruku? :grinning:
6. čer 2011 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Na strane 108 popisuju svuj prvni a ted okopiruji z jine diskuse svuj druhy porod. To tak malo pisete, nebo ja tak rychle rodim, ze 108 a ted 113? :grinning:
Porod byl vyvolavany asi 41+1. Rano prijem, cipek temer nezkracenej uplne zavrenej. v 9,30 tbl Prostinu, v 10 se rozjely bolesti a 5 min, manzel jel domu, ze to bude stejne dlouhy, a byla u nas jeho mama, hlidala prvniho synka, aby mohl kdykoli odjet za mnou. Dali me na pokoj, kde byla holka na udrzovani, cili nerodila a byla naprosto v pohode. Obed jsem jeste mezi kontrakcema snedla, jinak jsem sedela na balonu, chodila po chodbe a po schodech, abych to co nejvic urychlila. Mezitim monitor, cca ve 14 kontrola a cipek porad stejnej, bolesti uz po 3 min a nic moc, navic krece do kycli a uz nemuzu moc chodit, to uz mi nalada dost klesla, v 16 cipek na 2 prsty vnejsi branka, ale vnitrni porad zavrena, vsechno tak nejak divny, to uz me braly mrakoty, manzel se za mnou aspon stavil a nastesti pak tu holku propustili a nikoho jinyho mi tam nedali, pipka si vzala na pokoj pritele a ja skucela privazana na monitor a on blbe cumel. Nechtela jsem delat dusno, ale mohli by mit ty lidi trochu taktu. V 18 na 4 prsty, prej muzu pomalu manzela volat, ale prej pomalu, dali mi vykapat ATB na streptokoka, manzel prijel, jenze ze musi zase domu, protoze jak se to nehejbalo, nejak se odvolali hlidaci, proste na noc nikdo nemohl s Martinkem zustat, no kdyz mi tohle rekl, uz jsem se normal rozbulela, nakonec tchyne se vratila a manzel mohl uz definit. za mnou. Kontrakce uz non stop, prisla si pro me PA, ze me presunou, ze rodej i dalsi a ona pak nebude pro me behat na posledni chvili. Balila jsem se docela uz mimo sebe, nastesti mi pomahala a vzala mi tasku, ja nesla jen par malickosti. Od 20 na sale, stale na 4. Dali mi klistyr, nastesti WC a sprcha jen pro me primo na sale. Vedle za zdi pani rodila, dost kricela a ja ji zavidela, ze to bude mit za sebou a ja furt v nedohlednu... Manzel dorazil cca 20,30. PA mi pak praskla vodu a nastalo peklo, pul hodiny na monitoru, rvala jsem na manzela, at pro ni okamzite dojde, ze jim na to kaslu a at me odpojej. No a jak jsem se kroutila, sonda klouzala a tim dyl jsem tam musela lezet. Pak na me sla krec, nohy ruce oblicej, zvonila jsem na PA, mela jsem strach z kolapsu a ze ohrozim Vendy. Jak jsem totiz mela nonstop kontra uz dlouho, tak jsem je sice prodejchavala spravne, jenze jsem se predejchala. PA zlata osoba, uklidnovala me, povzbuzovala a dostala me z toho, mimino to zvladalo v pohode, tak me pustila do sprchy, chvili uleva a pak zas hruza, zvonim znova, ze bud se poseru nebo rodim :sweat_smile: Vylitla jsem ze sprchy mokra, bez kosile, vyhrabala se na kreslo a ze na 8 a mam pritlacovat, za chvili jen lem a muzu tlacit, tentokrat jsem presne vedela, kdy a jak tlacit, PA jen chranila hraz a doktor jen zpovzdali sledoval, nenastrihli me, jen PA rikala, ze mam zpomalit, jenze to neslo, furt jsem musela tlacit a asi to malinko uspechala, Vendy me natrhla, no mela hlavicku 36,5 cm. Hlavicka venku a ja ze jsem za vodou (Martin vylitl najednou celej, po nastrihu) a doktor na me "pani doktorko, pomozte trochu sestricce, jeste neni konec" Vendy tlustoska se zasekla briskem a dala mi jeste docela praci, no a pak uz nadhera, dali mi jina bricho (s M. tohle nebylo, tomu padaly ozvy a tak si ho hned odnesli na kontrolu), chuda byla cela fialova z toho jak se rvala ven, pak sel manzel s ni na osetreni, me sili, mam rupturu II. stupne, tentokrat Mesocain nezabral stopro, hadala jsem se s doktorem, kdo je vetsi sadista zda ja jako zubar nebo on, no byl to vtipalek, smali jsme se a ja mezitim nadavala, ze to boli a at mi pripichne, vsak vim, ze muze! No pripichl ochotne, ale stejne to bylo cejtit, to se nekdy jinak neda. Pak uz manzel prinesl Venouska a nechali nas dve hodiny o samote, telefonovali jsme a obdivovali ji, zkusili prilozit... Vsude tma, klid, narodila se ve 22 vecer, nikdo nas nehonil, krasa, pak prisla ta super PA, pomohla mi se sprchou a zbalit se, a odvezli nas na pokoj. Te PA, co to se mnou dotahla do konce, budu do smrti vdecna za nakonec krasnej zazitek z porodu, ani jednou mi nerekla, ze delam neco blbe, povzbudila, poradila, prijemna a mila na me i manzela. A furt jsem se omlouvala za to nadavani, teda nenadavala jsem ji, ale obcas mi neco ulitlo sprostyho, to se stydim jeste ted, ale nervala jsem to, spis cedila mezi zuby, tak snad to neslyselo cele oddeleni.
Ve srovnani s prvnim porodem (9 hodin od kontra a 5 min) tentokrat delsi (12 hodin od kontra a 5 min), bolestivejsi, z hlediska prubehu lepsi, miminko naprosto bez komplikaci, ja jsem daleko lip vedela, co delat, jak dychat, jak tlacit atd, az na tu hruzu po prasknuti vody na monitoru jsem to zvladla dobre, i manzel ma daleko lepsi zazitek, Vendulku jsem mela na brise. Celkove krasa a je mi i lito, ze to bylo patrne naposled, s porodnici Jablonec opet maximalni spokojenost :dizzy_face: Jo miry 3600 g, 49 cm a hlavicka 36,5.
6. čer 2011 v 19:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem po porodu už skoro 2 roky, porodní bolesti to byl vrchol toho co člověk může vydržet . musí. kontrakce jsem měla 22 hodin a porod se zastavil . zoufalství. porod mi hodinu na to byl vyvolán ...drsný rachot pamatuji si jen světla s operačního sálu . a představovala jsem si vlčáka jak dýchá a byla jsem definitivně zoufalá.
6. čer 2011 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
moj porod? cele zle... skoro som potratila, zvracala som do posledneho dna, pribrala 30 kg, rodila 14 hodin, malu museli ozivovat, dali ju na JIS a ani nepovedali dva dni co s nou je, roztrhli sa mi stehy, poporodna depresia... mnaaaaam
6. čer 2011 ve 22:01  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj druhý porod císařským řezem

Vše bylo opět plánované,tentokráte ve FN Brno-Bohunice pod dohledem asist. Gerychové.
Asi ve 35 tt jsem začala chodit na monitory a kontroly do FN, kde si mě cca 14 dnů před TP pozvali k naplánovaní sekce.Jelikož se těhotenství vyvíjelo bez komplikací,tak jsem si mohla dokonce vybrat datum porodu.Nabízelo se krásné datum 20.5., ovšem nechtěla jsem nic uspěchat, když TP dle ultr. byl 24.5. Tak jsem zvolila nejzazší TP a to den před TP, 23.5.2011.
Ráno 23.5. jsem už v 7 hod seděla v Bohunicích na monitoru,manžel v čekárně a náš Alešek spinkal doma s tetou Peťou.
Po monitoru se vše sepsalo, dr.mě vyšetřil (opět se ještě nic nechystalo),zabandážovali mi nožky,zavedli cévku,napíchli epidurál.anestezii a začali…
Manžel byl u porodu.
Vše probíhalo tak jak mělo, dr.začali v 9:35 a Lukášek se 9:45 narodil. Pocity byly zvláštní, moc jsem se bála,cítila jsem jak se třesu strachy.
Cítila jsem jak mi tam něco tlačí a berou a najedou už jen křik a že je to kluk. A pak přišel manžel a Lukáškem v náručí. Hned mi jej položil na paži (jinam to nešlo).Byl to krásný pocit,tohle jsem u prvního CŘ nezažila 
Pak už se šilo a u všeho byl můj M. takže to byla velká opora.
Po operaci vše probíhalo tak jak mělo. Já ležela celých 24 hod na JIP,kde mi vše měřili a docházeli s Lukáškem ve 4 hod intervalech na přikládání k prsu. Všechny sestřičky byly moc ochotné.
Po 24 hod jsem už za pomocí rehabky došla do sprchy,pak se rozchodila a dopoledne už byla na normálním šestinedělí.
Bylo možné už mít i Lukáška u sebe,ale na doporučení všech abych ještě odpočíva.jsem byla ještě den bez něj. Tedy 3 den po operaci už jsme byli spolu. Pomalu jsem se rozkojovala a sžívali jsme se.
Tenhle porod byl úžasný,sice ne přirozený,ale byla jsem maximálně spokojena, psychicky srovnaná a naladěná na mimíčka.
Díky všem kteří se o mě tak úžasně starali.
7. čer 2011 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak přidávám taky svůj zážitek - Káča se narodila celkem rychle, je to moje první mimčo, tak sem nevěděla do čeho jdu, ale musím to celkově shrnout, jako že se to dalo :slight_smile: držím palce vám všem, at je taky vš ok

Začalo to o půlnoci…takže vlastně už 16.6.2011, 4 dny před termínem….probudila mě taková trvalejší bolest, jako když se v těhu roztahuje pánev….tak sem si říkala, to nějak zaspím, to je něco momentálního, na chvíli ……jen sem zabrala, zase další bolest…..tak to už jsem začala být podezřívavá….do 1h byly nakonec 4 kontrakce.Rozhodla jsem se pro teplou vanu – prý se to bud rozjede, nebo zastaví. Napouštím vanu, pořád je nějaká vlažná….a ejhle, netekla moc teplá voda, no,tak jsem si tam chviličku poležela, asi t o k ničemu moc nebylo. Od 1h do 3h kontrakce pokračovaly v 10minutových intervalech – nic strašného,prostě takové silnější roztahování pánve, normálně jsem ležela, četla si,kontrolovala tašku do porodnice…..
V 3:15 jsem zbudila manžela, aby se pomalu připravil, interval se zkracoval na cca 7 minut….manžel koukal, jak když nechápe, o co jde :o)) Tak jsme se pomalu oblékli, manžel si sbalil věci, udělal si svačinu a cca v 4:30 jsme vyráželi do jablonce. Kontrakce byly takové zmatenější jednou 5 minut, jedou dokonce už po 3 minutách….začínalo to trochu víc bolet, ale pořád nic hrozného. Ale cestování v autě při nich nic moc, ještě že to bylo blízko, zastavovali jsme jen 2x .
V porodnici udělali prohlídku – byla jsem otevřená na 3 cm. Pak natočit monitor – no v sedě ty kontrakce nic moc. A už rovnou na porodní box, převléknutí v šatně rychlovka a jdeme na to. Bohužel na mě nevyšel ten porodní box s vanou, to mě zkalmalo, jsem se na ní těšila. Kontrakce pořád stejně, cca 3-5 minut, bolest se stupňovala, ale pořád to šlo. PA přišla, že mi dá klystýr, tak jsem poslala manžela za dveře, že nemusí vidět všechno :o)….no vydržela sem to v sobě tak 5 minut a to jsem ještě u toho očima popoháněla hodinky, pak jsem strávila asi 15 minut ve sprše, což bylo příjemný. Jinak musím říct, že se mi nejlíp kontrakce přežívaly v leže….žádný chození, skákání na míči, dokonce ani ta teplá sprcha, ani na záda, ani zepředu , nic z toho nepomáhalo. Všechno šlo celkem rychle, to mě překvapilo, protože PA přišla, že už mi prasknou vodu – odhadem bylo kolem 6:30. Tak jsem poprosila o epidurál, jsem si říkala, proč se tu budu zbytečně kroutit, když nemusím.
Bolesti při kontrakcích jsem vnímala jako další roztahování pánve, naštěstí to nešlo ani do zad, ani nikam jinam – zatím to pořád bolelo přijatelně, navíc kontrakce trvaly tak 40s,takže se to dalo nějak přežít, to jsem se bála, že to bude mnohem horší. Čekala jsem na anesteziologa, ten přišel asi po 15 minutách. Všechno připravil, podepsala sem papíry a šlo se na to – chudák manžel z toho byl tak špatnej, že se mu z toho napichování epidurálu udělalo zle :o))…to už kontrakce začínaly bolet víc- pro moje srovnání to stejně pořád nebylo tak hrozný, jako zánět zubního nervu. Tak jsem byla ráda, že epidurál zabere – to byl úleva, já jsem se musela vážně smát – tak 15 pohodových minut na porodním boxe, já byla opravdu vysmátá .
Pak mě napojili na monitor – odhaduju tak v 7:15 - a že teda píchnou vodu. Ležela jsem na posteli a PA jí chytala do mísy – no byla toho jen troška….monitor byl ok, kontrakce jsem cítila,ale nebolely mě. Začalo se mi chtít na malou, tak jsem chtěla vyrazit a PA povídala, že to je dobrá předzvěst a že až přijde „chtění na velkou“, tak že to už je ono a že to budeme zkoušet….ani jsem nestihla slézt z postele a bylo to tu.

Kontrakce se najednou změnili z toho tlaku „roztahování“ na strašnou potřebu tlačit. Manžel a jsem držela za ruku a drtila mu palec, zatím to bylo pořád v pohodě. Zkoušela jsem na kontra tlačit,ale nějak mi to nešlo , nedokázal jsem to správně „zacílit“ – pořád mi říkali, že tlačím do obličeje. Cítila jsem, jak PA rukou roztahuje hráz. Zkoušela jsem to asi na 3 kontrakce za sebou a pořád to nešlo, objevila se druhá PA. Manželovi dali do ruky kyslík, at mi dává dýchat. Na postel přidělaly madla a daly mi nohy nahoru….trošku mi to splývá, takže mi v těhle chvílích už pomáhal popis doplnit manžel.
Tlačení mě nebolelo, ale jak to nešlo, tak jsem byla hrozně nervozní, že to nezvládnu. Při jednom pokusu o tlačení jsem se natrhla a PA proto odběhla pro doktora. To už začínalo být pro mě těžký – ani ne bolestí, ale psychika pracovala proti mě – nešlo mi tlačit správně a měla jsem hrozný strach, že to nezvládnu. Takže jsem začala tak nějak pokřikovat, že mi to nejde a že to nejde, a že se bojím, že to nepůjde…PA mě ukliňovaly, že to bude dobrý a že jsem šikovná - HAHAHA…To už jsem při kontra i křičela, myslím, že to bylo něco v tom smyslu, že to „sakra nejde“ ….Ono těch kontrakcí nebylo moc, navíc do každý se vešlo tak 3x zatlačit a konec…já to tedy nevím přesně, ale po tom, co se objevila druhá PA, tak můj odhad je, že tak max 5 kontra.
Pak mi druhá PA začala „pomáhat“ tlačením na břicho – to byla moje noční můra před porodem, že k tomu dojde – tak jsme absolvovali jednu kontra a já zase nemohla a křičela jsem, že to nejde, že to nezvládnu. V tu chvíli manžel vyrazil na chodbu . Jakmile odešel, přišla kontrakce, PA tlačila na břicho, já dolů a malá byla venku. To byla fakt úleva :o), cítila jsem, jak vyklouzla hlavička a na další tlačení zbytek a už jsem jí slyšela plakat…..a pak jsem zatlačila ještě jednou a šla placenta.
Malou mi dali na břicho, já byla šťastná jak blecha, že to je za mnou. Bála jsem se jí dotknout. Pak jí odnesli za manželem. Nemám časový odhad, ale celá ta poslední část porodu se odehrála na max 8 kontrakcí – 4 takové pokusné, kdy jsem se snažila a nešlo to, pak tak 2, kdy už jsem se snažila víc a začala panikařit a nakonec ty dvě poslední, kdy se malá narodila.Takže to bylo tak 20 minut.
No a pak začal horor. Porod proti tomu byl procházka růžovou zahradou. Nejhorší bylo, že mi nic neřekli – jen že bude šití. Doktor se jen mračil a nic neříkal. Vzal zrcadla a každá PA je roztahovala na jinou stranu, bylo to strašně nepříjemný, nohy jsem měla nahoře, doktor se na mě pořád mračil a nařizoval, at dám zadek dolů. Epidurál už odezníval, takže to začínalo pěkně bolet. Nejdřív šil vnitřek, to ještě tak ušlo, ale furt se u toho vztekal, honil tam ty PA ze strany na stranu  Já sem tam ležela jako kus masa, měla jsem strašnou žízen, několikrát jsem prosila o pití,ale to mi zamítli, nakonec mi PA alespoň navlhčila rty. Doktor se ve mně pořád rejpal, zrcadla jsem měla vražená snad až do žaludku,ajk hluboko, odkrvovaly se mi nohy a pořád jsem slyšela „tak se necukejte“ a „dejte ten zadek dolů“. Alespon pak už vyndali ty zrcadla..pak PA řekla, že na vnější šití mi to umrtví – necítila a ani neviděla jsem nic, co by udělala, ale budu jí věřit – protože nějaká část z toho nebolela. Pak obě PA odešli a zůstal jen doktor a já – já vyfluslá a on nasranej. Vyšíval to tam jak křížkový stehem, strašně to trvalo, byl hrozně neurvalý a pak to i hrozně bolelo – to už jsem se neudržela a volala na něj, že to bolí – a on, že už to umrtvení nepůsobí – no fuj, to bych nikomu nepřála. Vůbec se mnou nebavil, tak jsem se aspon ptala, kolik toho ještě bude šít – tak prý 4 stehy JEŠTĚ. Strašně jsem chtěla, aby tam byl manžel, aby se mě zastal…on chudák seděl s malou venku, dovnitř ho nechtěli pusit – jako že to bylo maso, hodně jsem krvácela. No ty poslední 4 stehy byly hrozné, příšerně to bolelo, navíc doktor povídal, že krvácím a že musí ty stehy udělat nějaké „speciální“…strašně za tu nit tahal,já se kroutila jako blázen na tý posteli,křičela, no byl to hnus. Pak to skončilo, PA mi dala nohy dolů a přišel manžel s malou.
Chviličku jsme byli dojatí, jak je malá krásná. Já jsem pak vyčerpáním usnula. Měla jsem větší ztrátu krve, takže jsem 3 dny v porodnici jen ležela, nemohla jsem vstát, rovnou jsem omdlévala. Pak mi dali konečně transfuzi a bylo lépe. Malou jsem měla u sebe pouze poslední den a noc, nosili mi ji na kojení. Mléko se mi spustilo až doma, z porodnice mě propustili 5. den.
23. čer 2011 v 15:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@acimedaca Ahoj, ty jsi rodila v JBC? Co to bylo za doktora? Protoze ja tam rodila dvakrat a siti mi bez reci opichli, pridali davku, kdyz jsem to citila... Rodila jsem bez epiduralu, ale nevidim problem v tom pripichnout Mesocain, kdyz epi odezni. Takovehle chovani jsem tam vubec nezazila, proto by me zajimalo, kdo to byl (klidne IP :wink: ) Sal s vanou na me taky nevysel :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ja jsem oba porody taky tady popsala, s JBC jsem byla moc spokojena, skoda ze ty ne...
23. čer 2011 v 18:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@acimedaca moje JBC porody strana 108 a 113...
23. čer 2011 v 18:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd no já sem tam byla taky spokojená, až na to šití, to bylo strašný,ale jinak vše ostaní v pohodě....nevím jméno, tak 50 let a měl šedivé vlasy
23. čer 2011 ve 20:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@acimedaca Primar Svoboda nebo doktor Karasek?
23. čer 2011 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek