• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
ahoj terra, i já se přidávám s gratulací a hlubokým obdivem :dizzy_face: kdybych měla klobouk, tak smekám :wink:
já vážně nechápu, že tě nechali tak dlouho trápit!!!!kde si rodila?myslím, že kdekoliv jinde by to nenatahovali a vzali tě na císař!!
26. čer 2007 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terra, kde si rodila?No mě přijde divný,že to lékaři vůbec netušili,jak malá bude velká.Aspon mě teda odhadly míry a váhu malého naprosto přesně.Chodila si na nějaký UTZ do nějakého lepšího centra?Ale i přece v gynekologické ordinaci by měl na UTZ vidět,jak je malá velká :wink:
26. čer 2007 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak mudr v poradně říkal,že to vypadá na 4kg,ale v porodnici nevěřili. A výsledek nakonec předčil očekávání :o)
26. čer 2007 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
andík mě dva dny před porodem zvážili mimčo na 3600g a narodil se a měl4050g a to jsem chdila dá se říct na protekční UTZ,holt se to někdy nepozná
terr grtuluju a hlavně že jste v pořádku :slight_smile:
26. čer 2007 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
terra: myslim, že nechci děti :frowning2: kde jsi rodila, proboha?
26. čer 2007 v 11:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Není podstatné kde jsem holky rodila a věřte,že se to dalo vydržet. Taky by jste to vydržely,to dítě musí ven.A když to malé pak máte v náručí,tak si řeknete že to stálo zato,ať už to probíhalo jak koliv :o)
Určitě jsem Vás nechtěla odradit od přivádění dětí na svět :o)prostě se to u mne tak vymamlasilo :o( Máme v rodině těžké porody,tak možná je to rodové.
Ale ten císař mohli zvážit,že? :o)
26. čer 2007 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj terra,mělas teda pořádný zápřah :unamused: ,ale je to fakt,že to mimi za to stojí,já sem si taky dobře užila u porodu,a i přesto jsem další chtěla hned :wink:

terezka je moc krásná :wink: ,at vám dělá jen radost :dizzy_face:

mikca mě to taky na UTZ neřekli přesně,tvrdili,že malá vůbec neroste,že má kolem 1700g,tak mi to vyvolaly v 37+5tt a jak vylezla měla 2,4kg :wink: a byla v pořádku :wink:
26. čer 2007 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
terra: nechci nic řikat, nevim, jak to bylo a jak to probíhalo, ale myslim, že jsi měla mít ostřejší lokty. Já bych určitě nečekala na to, až mi sami nabídnou epidurál až by viděli, že omdlívám bolestí. Po tolika hodinách bolestí bych je, teda já asi ne, ale pověřila bych pro tenhle případ už dopředu manžela, aby je přimáčkl ke zdi a řekl, buď císař, nebo jedem jinam, nazdar!!! Myslim si, že to přehnali a toho císaře udělat měli....Jenom doufám, že to neni porodnice v Praze....
26. čer 2007 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
jinak, je jasný, že se dá vydržet všechno, nebo je snad něco, co se vydržet nedá kromě smrti? Jde o to jak a jakým způsobem a kde končí ta únosná míra.... :frowning2: :confounded:
26. čer 2007 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
kacabacka,souhlasím s Tebou. :wink:
26. čer 2007 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
terra-proč nechceš prozradit, kde jsi rodila?
26. čer 2007 v 15:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
To Terra.To byl teda příběh!!Tohle snad byl jeden z nejtěžších porodů o kterém jsem slyšela.Jsi moc statečná.Bylo to skoro horrorové ale věřím,že ti mimi všechno 100 násobně vynahradí!!
26. čer 2007 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terra psala
"V sobotu ráno jsme vyrazili na výlet a cílem naší cesty se staly Lázně v Teplicích nad Bečvou.Není to daleko,takže v případě,že by se začalo něco dít,tak za slabou hoďku jsme doma."
takže alespoň přibližně víme, kde to bylo a kde určitě ne :grinning:
26. čer 2007 v 19:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
terry neodrazuješ nás. už jsem to nějak vstřebala.. ale na ten personál fakt bacha. Já bych nechtěla tu staniční, ať si jde rodit nekomplikovaný porod.. Taky bych od nich chtěla lepší a rychlejší a přizpůsobivější reakce vzhledem k průběhu porodu a pokud by nechodili s alternativními řešeními oni sami, tak by bylo dobrý se jim vnucovat, ale to by člověk musel mít načteno, co všechno se dá dělat.. No alespoň je k něčemu dokopávat.. protože takhle to fakt nejde.. já vím, že se to tak vyvíjelo a nikdo to nečekal.. ale oni to čekat měli.
jinak kačabko souhlas.. kde je ta hranice? :unamused:
26. čer 2007 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
jana........ty detektivko jedna
26. čer 2007 v 19:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
já radši tři porody po sobě než celé těhotenství, až do 8 měsíce jsem chodila jen shrbeně :angry: a ládovala se magneskem
26. čer 2007 v 19:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
brendi, napodobne...rodit klidne, ale prosim pekne,at mi to nekdo odnosi :sweat_smile:
26. čer 2007 v 19:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jani, dobry, ale kdyz mrknes do alba, tak si jednosuse prectes, o kterou porodnici jde :wink:
26. čer 2007 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, tak já taky přispěju svým příběhem... :wink:

V sobotu 19.5. jsem musela do Podolí na monitor,jelikož jsem byla po 40tt a to se chodí častěji.Už od rána jsem cítila silný bolesti břicha, ale nepravidelný, tak jsem čekala co se objeví na monitoru a nějaké hodnoty tam byly, ale nic moc. Já bláhová si myslela, že jsou to poslíčci!Natáčeli mi ho na příjmu porodního sálu. Byla tam PA, která se teprve učila, tak se mě zeptala, jestli mi nebude vadit, když se mě na něco bude ptát, ohledně těhotenství a tak.
Byla moc fajn a příjemně mi to s ní uběhlo. Přišla doktorka, koukla na monitor, zjistila, že miminko pořád spinká a zeptala se v kolikátám týdnu jsem a po mé odpovědi řekla, že to teda nebude vadit když tomu trochu pomůžou... :confused: Čekala jsem, co jako tím myslí??? Chtěla mimi probudit, tak čapla břicho, neskutečně mi ho zmáčla, jakoby chytla malýho za tělíčko a začla s ním cloumat ze strany na stranu a pak to samé udělala dole u hlavičky, což mi přišlo docela drastický, nestačila jsem zírat. :angry: Nemluvě o tom, že to docela bolelo,no ale bodejť ne, když vám cloumaj s dělohou a do toho břicho tvrdlo . :angry:
Nakonec jsem tam byla hodinu, takže jednou tak dlouho, protože byl mrńousek pořád hodně spací. Jeli jsme k našim a zašli jsme na tamní fotbalový zápas.
U toho jsem se kroutila tak po deseti minutách, no byl to docela nářez a já si pořád říkala, že to musí být poslíčci, když nejsou pravidelně. Jednou přišly po 10. minutách pak po 7. m. Tak jsem to měla celý den, občas to bolelo po 15. minutách. Prostě různě, říkala jsem si, že jestli jsou tohle poslíčci, tak porod snad nepřežiju. :fearful: Vážně mě to zvedalo ze židle musela jsem u toho chodit nebo alespoň stát. A to o sobě můžu říct, že bolest snášim dobře. :unamused:
Tak to pokračovalo do neděle, moje budoucí tchýně mi říkala, že nevypadám dobře (a kdo by vypadal-nevyspalá a unavená z těch bolestí) a že si myslí, že by jsme měli jet do porodnice, že už je to ono. Já nechtěla být za nějakou hysterickou prvorodičku a chtěla jsem mít jistotu, že je to ONO!!!
Přála jsem si, aby mi praskla voda a bylo by rozhodnuto.
Po 19:00 jsem začala měřit pravidelnost. Cca po 6.-7. minutách, pořád jsem tomu nevěřila (blbka no :grinning: ) a měřila dál. Nevim co jsem čekala, pravidelnější být nemohly :slight_smile:
Přítel mi říkal ať zavelim a jedem. Pořád jsem váhala, pak jsem teda souhlasila, zabalila jsem zbytek věcí a s přiblblým úsměvěm, že už asi rodíme, jsme jeli. Do porodnice jsme jeli asi 10-15 minut a celou dobu jsme mlčeli a já jen při každé bolesti zarývala nehty do madla u dveří.
Na přijmu kolem půlnoci natočili monitor, mrňous zase spal a kontrakce byly veliký. Pak mě doktorka vyšetřila a že to vypadá hezky, otevřená na 4 centimetry :sweat_smile: . Že mi prý píchnou plodovku a dají klistýr. Byla jsem ráda, že se otvírám a že to jde dobře.
Připojili na mě monitor, že chtějí vidět, co miminko na to, až píchnou vodu.
Asistentka (mladá a příjemná) šla na mě (asi v 1:00) s háčkem a píchla vodu, nebolelo to, ale bylo to nepříjemný a do toho ty kontrakce. Docela jsem krvácela. Po tom měli kontrakce zesílit a být po kratší době. Stalo se tak po pár minutách... :fearful:
Najednou koukám na monitor, PA taky a miminku klesala srdeční akce na polovinu a pořád to šlo dolu. PA odešla rychlím krokem a ještě rychlejším krokem přišla spolešně s doktorkou. Hnedka mi dali na pusu kyslík a že musim lehnout na levý bok. Začla jsem se strašně třást a bát se o mrňouska. Ihned to začlo lézt nahoru a všechno se srovnalo, ale s tím, že už musim ležet na tom boku a pořád s monitorem na břiše. Bylo mi špatně od žaludku a při další kontrakci jsem se pozvracela. Prý je to normální, že děloha tlačí na žaludek, mě to přišlo spíš jak z nervů. Ptala jsem se PA, jestli mi udělají klistýr, protože jsem celý těhotenství měla děs z toho, že mi ho nestihnout dát a já se jim tam po... a PA říkala, že mi ho už neudělají a ať si s tim vůbec nelámu hlavu. No paráda, moje obavy se naplnily a ještě ty kontrakce bez možnosti pohybu, sprchy - NIČEHO! :frowning2:
Po druhé hodině mě pustili alespoň do sprchy, tak jsem se snažila vyprázdnit svépomocí :unamused: , lepší než nic.
Pak zase na monitor a zase to začlo malému klesat. Přišla jiná doktorka, zavedli mi sondu a po tom padl ortel - porod bude řezem!!!!!! Že se jim to nelíbí. Přítel se jen chytil za hlavu, byl z toho vytřeštěnej. Všichni tam začali lítat, něco mi píchli, zavedli cévku a hned na sál. Tam jsem s brekem došla, protože to bylo hned vedle porodního boxu. Přítel mi dal pusu a šup na sál. Bála jsem se o malého, mrzelo mě, že ho hned neuvidim, protože jsem měla narkozu a taky jsem se bála bolesti po operaci.
Dominik se narodil ve 3:40 a poprvé jsem ho viděla ve 12:00. Nakonec jsem byla ráda za to rozhodnutí rodit císařem a že mě nenechali trápit v bolestech zbytečně dlouho. A kdo ví, co by se mohlo stát. V propoštěcí zprávě bylo psáno, že měl dvakrát pupečník kolem krku :frowning2:

Ale jak tu píše většina - ten uzlík za tu bolest stojí. :grinning: :grinning: :grinning:



Byla bych schopná tu popsat ještě X řádků,ale to už by nebylo o porodu. :zipper_mouth:

Pro všechny budoucí maminky - holky,nebojte se ničeho, přistupujte k porodu v pohodě a klidu, čím víc se budete bát a nervovat, tim to bude horší. Myslete jen na to, že už brzo budete mít broučka u sebe. :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:

:slight_smile: Veronika :slight_smile:
26. čer 2007 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Verčo, dekujeme za pribeh. Chudinka miminko-tu pupeč. šnuru kolem krku :cry: Jeste ze to dobre dopadlo. At se vam oboum dari'
26. čer 2007 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tarrko, ja se malem u toho tveho popisu posrala, pipina me zacla bolet a zacla jsem uvazovat ojedinackovi :zipper_mouth: Ses borka nejvetsi, fakt strasne statecna kocicka ses, smekam pred tebou, ja bych zdechla, znam se :fearful: ja vubec nevim, co na to napsat, ses proste nejstatecnejsi na svete.Holka, smekam pred tebou...

terezka je kouzelna, stala za to :dizzy_face:
26. čer 2007 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Verčo,uf evidentně mudři rozhodli správě, fakt kdo ví co by se mohlo stát a ta šňůra kolem krku...no hrůza pomyslet :unamused: ale dobře to dopadlo a to je hlavní :dizzy_face: :dizzy_face: Ať se vám všem daří :wink:
27. čer 2007 v 08:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
To Nikka.vo:Tak to jsi statečná!Ještě že vše dopadlo s mimi dobře.Přeju hodně štěstíčka a zdravíčka :slight_smile:
27. čer 2007 v 09:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Díky, holky!!! :slight_smile:
Jediný co mě na našem zdravotnictví dostává, že se mi nikdo neráčil tu skutečnost s pupečníkem říct, člověk si pak přečte propouštěcí zprávu a nestačí zírat. Teprve tam, jsem se dozěděla, co se dělo. :angry:
Jinak Podolí můžu doporučit, určitě se tam chystám zase, za X let :grinning:
Zatim fakt nemám pomyšlení. :wink:
27. čer 2007 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, radsi jsem si vas moc necetla, protoze me porod ceka kazdou chvili a do ty doby o nem radsi nechci nic vedet.

Chci se vas ale jako zkusenejsich zeptat na to, jestli jste potrebovaly v porodnici jednorazove kalhotky nebo jestli staci normalni.
30. čer 2007 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
An, lepsi jsou ty jednorazove :wink:
30. čer 2007 v 09:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak taky vkládám svoji trošku do mlýna...nejedná se tedy o "normální" porod, protože malej byl koncem pánevním, ale snad to nevadí :sweat_smile:



Ráno 23.6.2007 kolem půl šesté mě vzbudilo něco mokrýho na noze, ano :slight_smile: plodová voda. V první chvíli jsem si sice říkala, že možná jsem se počůrala, ale i když jsem vstala a šla na záchod, tak to krapet teklo. Takže jsem vzbudila chlapa a říkám, odtekla plodová voda, jdu se okoupat a jedem do porodnice. Byl trochu vykulenej ( termín byl až 14.7.), takže jsem ho pro auto musela posílat znovu a důrazně po koupeli.
Do porodnice jsme dorazili něco kolem půl sedmé, sestra s knírkem se mnou udělala rozhovor :grinning: , pořád se ptala na to samý x krát, ale protože mě krom té vody nic nebylo, tak to šlo v pohodě. Pak mi natočila monitor a šla pro doktora. Ehm, pan doktor vypadal, že neumí do pěti napočítat, ale nakonec asi nebyl tak špatný. Řekl, že je vše na počátku, já řekla, že malý je koncem pánevním a že to asi nebude drobeček. Tak jsme šli na ultrazvuk. Pan doktor se mě ptal, co čekáme, říkám, že asi chlapečka a on, no vypadá to na slušnou váhu 3,9! Hned jsem začala panikařit, tak nevím, jak obhájím čtyřkilovou holčičku. Pan doktor se začal smát. No pak řekl, že teda rozhodně půjdeme na císaře.
Takže zase dolů, tatínka poslat domů, termín byl až na devět hodin. Mě se ujala jiná sestra, velice milá a ochotná, která mě ale oholila ( jen trochu, protože se běžně holím, a kvůli císaři jen nahoře ) podle mě suchou žiletkou! a poslala osprchovat. Pak přišlo nejhorší – cévkování. Rozhodně né nejhorší v tom, že by to bolelo, ale já se šíleně bála a byla hysterická, sestra sice tvrdila, že né, že jsem statečná, ale fakt jsem se styděla a omlouvala se jí…
V devět jsme projeli kolem tatínka ( nechtěl být na sále a já souhlasila ) a byli na sále. Přendali mě na stůl, no v porovnání s mou postavou spíš stoleček J až jsem se bála, jestli nespadnu. Paní anestezioložka mě píchla spinál a za chvíli jsem už nohy necítila ( divnej pocit…). Měřila mi tlak, měla jsem ho skoro 160/110, ale to bylo hlavně nervíkama. Pak pan doktor začal. Cítila jsem jen tah, pak říká, tak maminko, nemusíte se s tou obhajobou bát, je to chlapeček a moc pěknej. Předal ho sestřičce, já vytočila hlavu, sledovala, jak ho čistí a pak už mi ho ukázali, normálně jsem brečela, jak byl krásnej. Malýho odvezli a mě „dokončili“. Najednou jsem se cítila děsně malátně, ptala jsem se, jestli mi něco dali, ale prý ne, jen to ze mě všechno spadlo, i tlak už byl jen kolem 110. Jen jednu chvíli mi bylo na celé operaci špatně a to ve chvíli, kdy pan doktor tahal za podbřišnici, to jsem měla pocit, že omdlím nebo budu zvracet, ale bylo to pár chvilek. No a v deset hodin už mě převáželi zase kolem tatínka a dali na pokoj. První hodiny byly divný, kapačky, cítila jsem břicho, ale nohy né. Další den večer už jsem byla schopná sama si dojít na záchod a pak mě dali na pokoj. Příští den už jsem se starala o malýho sama ( no samozřejmě s pomocí sestřiček ). Pátý den mě z porodnice pustili.
30. čer 2007 v 10:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Romčo!No fain,že jsi to tak popsala.Čeká mne podobný zákrok.I když není žádná legrace,když ti řežou do břicha,myslím že jsi to měla celkem vše v pohodě.
30. čer 2007 ve 12:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
terra ted jsem si přečetla tvůj příběh a nějak mi došly slova, vůbec nevím co bych na to měla říct, nějak mě snad ted přešel ten chtíč na miminko. Muselo to být hrozně těžké a popravdě si tu bolest vůbec nedokážu představit. Jen si myslím, že tě nemuseli nechat tak dlouho v takových bolestech. Všechno má své hranice :angry:
30. čer 2007 v 16:01  •  2 děti - čeká miminko, termín má v květnu 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
Janinko o tom žádná pochybnost - mimi je super :o)Takže žádné pochynosti.
Malá se už na nás culí a to ti vynahradí všechny útrapy.
Můj porod byl poněkud kuriozní,není to běžná záležitost - takový průběh.

Ale na adresu porodnice musím a chci prohlásit,že personál super,ochotné PA.Prostředí útulné - teda až na ten otvor ve zdi :o)
Nikdy bych si nedovolila zpochybňovat postup,který lékaři zvolili - nejsem odborník.Ale co - přežila jsem to a mám teď v náručí naše zlatíčko :o)
kdybych se ještě rozhodla pro další dítě,půjdu rodit do stejné porodnice :o)

Takže pokud plánujete mimi,s chutí do toho :o) Dítě je dar a stanese tím nejvzácnějším co v životě budeš mít :o)
30. čer 2007 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek