• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

26. září 2017 
smoulindo děkuji, to on je, taky bych ho nejradši "spapala" :grinning:
16. čer 2007 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lucko a Bubu, moc krásné, bulím tady jak mimčo, moc vám gratuluji
18. čer 2007 v 10:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak všechno začalo tím, že jsem byla v pátek 8.6. (8den přenášení)na kontrole a monitoru, kde mi monitor ukázal snad tu nejrovnější čáru kontrakcí na světě. Takže jako vždy docela zklamání, pak sem šla na prohlídku kde mi doktor řekl, že se stav nemění, a že jsem stále uzavřená a, že pokud se to nerozjede samo tak v pondělí 11.6. půjdu na zátěžový test a ve středu na vyvolání. Což ve mně vyvolalo smutek a nervíky. No, ale co před sebou sem měla celý víkend tak sem si říkal, že to snad přijde samo. Celý den sme s manžílkem lítali kvůli novému autu a večer sme si zašli do pizzerie. No a když sme se chystali k odchodu tak mě začalo dost bolet v kříži, ale říkala sem si ,že to bude tím, že jsem celý den na nohou (od 8ráno) no tak sme přišli domů já si vytáhla masážní vanu na nožky a udělala pedikúru, ale při této akci sem začala cítit takové divné stahy v bříšku a když jsem si to stopovala tak jsem zjistila, že jsou pravidelné po 5-7minutách, tak jsem to říkala manželovi, který si hrál na PC nějaký pro mě nesmyslný fotbal a on, že to asi nic není ať si odpočinu, že jsem celý den neodpočívala. No tak sem se zase vrhla do stopování a zase po 5minutách. Nakonec jsem si řekla půjdu do vany a uvidíme. No ve vaně se nic neměnilo a po vylezení taky ne stále po 5minutách. No tak sem zalehla, že to třeba zaspím, ale stav se neměnil. Po asi půl 4 ráno jsem chodila po bytě a koukala na hodiny kde se vždycky změnil čas o 5minut. Tak sem vzbudila manžela, že raději pojedeme aby se něco nezanedbalo s tím, že už mi asi i odchází hlenová zátka. Tak sme vyjeli. Když sme přijeli do Motola doktor mě přivítal úžasnou větou „TAK CO VÁS K NÁM PŘIVÁDÍ „ myslela jsem, že ho nakopnu :angry: . Mezitím mi natočili monitor a tam kontrakce byli. Doktor mě prohlédl s tím, že sem otevřená minimálně, a že buď jak chci můžu zůstat na čekatelským pokoji a nebo jet domů, že se to buď rozjede a nebo zastaví, že to jsou stejně asi jenom poslíčci ha ha. Tak sem se rozhodla raději jet domů. No když sme přijeli domů tak to ustávalo po 10,20,30 minutách tak jsem na chvilku usnula, ale v šest mě probudily kontrakce po 2-3 minutách což už jsem ani nemohla rozdejchávat a hlavně co kontrakce to průjem :cry: takže paráda. Křeče to teda byli megavelikánské a to jsem se báala, že to nepoznám, pchá kecy poznala. Svíjela jsem se každé 2-3 minuty jako slepejš. Tak jsem okolo půl osmé šla vzbudit miláčka, že už fakt asi musíme jet protože už nemůžu a když mě viděl, že co kontrakce to brečení jeli sme. No jo ale přijeli sme k té jejich předpakovací závoře, kde samozřejmě došli papírky na parkovné tak ten jejich pracovník nepracovník asi 5minut zpravoval strojek než mu docvaklo, že nám raději vypíše papírek. No já se svíjela jako hadice co do ní píchnete. Tak sme přišli do čekárny kde už byly další maminky asi 4ks :confused: Ale myslím, že já to nevydejchávala nejvíc, hlavně ten průjem :rolling_eyes: No tak mě vzali napojili na monitor a zavolali doktora už jiného (mnohem sympatičtějšího a příjemnějšího) ten mi řekl jak dejchat, protože jsem to prodejchávala špatně. No prohlédl mě a řekl, že půjdu už do přípravny. Oblékla jsem si sexy motolskou košili a čekala než mi napíchnou penicilin kvůli streptokokovy dost nepříjemné kanyla pálila jako prase, ale sestřička byla moooc hodná a komunikativní tak jsem to přestala nějak vnímat pak jsem ještě musela nadiktovat doktorovi různé info a pak už jsem šla na přípravný pokoj. Sprcha, postel, aj. kde mi dala sestříčka klystýr, který teda v mém případě si myslím už ani nebyl nutný :grinning: :grinning: byla sem snad ten nejprázdnější člověk na světe :sweat_smile: klystýr ve mně zůstal asi cca 2minuty, protože udržet ho v sobě a ještě vydejchat kontrakce mazec. Tak jsem šla na chvíli do sprchy ,ale jelikož mě stále neopouštěl můj kamoš průjem :grinning: tak jsem zase musela rychle vyběhnout no mazec největší. Po asi cca 2hodinách se mě přišla sestřička zeptat jaká ta bolest je jestli už cítím tlak na konečník já, že už se to fakt nedá tak mě odvedla s manželem na porodní sál. Tam jsem ležela asi další 1,5-2hodiny kde mi píchla vodu, a pokaždé mě přišla zkontrolovat jak se otvírám byla jsem ukázkově co hodina to cenťák. Pak mi přišla dát papír na podepsání epidurálu musím říct, že mi opravdu hodně pomohl, ale než mi ho napíchli to byla sakra kurva bolest, že jsem lítala po stole jako kdybych měla epileptický záchvat. Brečela jsem bolestí, pak zabral epidurál a už bylo líp. Manžel vždycky jen koukal a kroutil hlavou, že by nechtěl bejt ženskou, že to musí být nářez. Chudák :unamused: dost ho to vzalo jak mě viděl v bolestech. No pak přišla sestra, že už to vypadá krásně na porod, a že si lehnu na bok a při každém tlaku (kontrakci) mám tlačit. No se jí řeklo tlak, tlačení ,bolest, ale zvládali jsme to. Pak asi po 10tlačení jsem se obrátila na záda kdy při zase každé kontrakci sem měla zatlačit několikrát. Pak odešla a přišla spolu s doktorem, který mě přijímal jen vím, že jsem říkala jestli přijde ten Matěj(tak se jmenoval) tak se smála, že mám humor pak přišel doktor já cca 15zatlačila manžela jsem jen pozorovala a říkal, že vidí hlavičku a pak byl prďolka najednou venku i bez nástřihu narodil se v 15,25h. Brečela jsem radostí, že už to mám za sebou manžel jen nevěřícně koukal, co sem musela vytrpět. Šel rychle se sestřičkou umýt Jakuba a pak mi ho donesli dali jsme si velikkaaaananskou pusu a byli jsme oba moooc šťastný, že už je to za námi a prďolka s námi. Pak jsem si jen šáhla na břicho, které už tam vlastně ani nebylo. Byl to mazec, ale je fakt, že hned večer sem si nevzpomněla na to jaká ta bolest vlastně byla. Stojí to za to je fakt, že další dítko tak za 2roky, ale ta bolest za ten uzlíček stojí. Tak snad jsem Vás neunavila dlouhým rozepsáním. Druhý den ráno u snídaně mi ty další maminky co ten den rodily se mnou říkaly, že mě tam chválily, že jsem měla ukázkový porod. Tak by mě jen zajímalo ty neukázkové, chudáci ženský :frowning2:
Linda :grinning:
PS: omluvte pravopisné chybky :wink: :slight_smile:
22. čer 2007 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lindo moc hezky napsaný, taky už se těším na naši prďolku i když to bude asi síla, ale vydržíme to :wink: Taky bych chtěla vidět ten neukázkový porod, teda spíš nechtěla :wink:
22. čer 2007 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lindo, krása :dizzy_face: Holky, nevíte proč vždycky při čtení tohoto vlákna tak bulím? :grinning:
22. čer 2007 v 19:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lindo velká gratulace k Jakoubkovi. Moc mě pobavila věta "a to jsem se bála, že to nepoznám..." Taky jsem měla strach, abych to poznala a ještě abysme dojeli včas.
Když si teď vzpomenu na tu svou naivitu..... :grinning: Holky fakt se to nedá nepoznat, jak píše Linda, je to mazec :grinning:
22. čer 2007 ve 20:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moc gratuluju Lindo k Jakoubkovi, napsala jsi to fakt pekne. Ja bulim pri tomhle cteni vzdyzky, manzel na me koukal z kuchne a jen kroutil hlavou a smal se mi :slight_smile: Ja uz se nemuzu dockat az svyho mrnouska uvidim a pochovam si ho.
23. čer 2007 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky děkuju :wink:
23. čer 2007 v 17:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dnes jsou to přesně 4týdny co jsem přivedla na svět svou dceru a nebylo to vůbec jednoduché a už vůbec ne bez problémů.
Bylo to peklo,ale i peklo je spravedlivé a na konci mě zaslouženě odměnilo :o)

Předem se omlouvám za délku textu,ale porod byl také dlouhý - celkem trval 42 hodin.
Ve středu v poradně mi mudr. řekl,že se mám ukázat ještě v pondělí,pak že mě v úterý odešle na vyvolávačku.
Tak jsme se s partnerem(Bobano - Milan) rozhodli,že poslední víkend ve dvou trochu ozvláštníme a ozvláštnili jsme si jej tedy opravdu fest :o)

V sobotu ráno jsme vyrazili na výlet a cílem naší cesty se staly Lázně v Teplicích nad Bečvou.Není to daleko,takže v případě,že by se začalo něco dít,tak za slabou hoďku jsme doma.
Procházka lázeňským parkem ve stínu stromů,ochutnávka místních léčivých pramenů a výborný oběd v jednom z lázeňských domů :o) Vše super. Jen to strašné vedro :o(
Vlastně součástí lázní jsou i Zbrašovské Aragonitové jeskyně,do kterých se Bobano zatoužil podívat.Prohlídka trvala hodinu a to se mi teda zdálo dost dlouho na to,abych na něj počkala. Venku vedro k zalknutí a v jeskyních příjemných 16 stupňů(údajně to jsou nejteplejší jeskyně v republice).
Po poradě s průvodcem bylo rozhodnuto,že jdu taky a v případě jakýchkoliv problémů,mě vyvede nejkratší stezkou skřítků ven na denní světlo :o)
No vcelku zážitek i pro ostatní návštěvníky - těhule v 41tt(už jsem 5 dní přenášela) na prohlídce v jeskyních.Ale sešla se tam skvělá parta návštěvníků a celou hoďku jsme si dělali legraci :o)
Vše proběhlo OK,ale byla jsem prý kuriózita,kterou tam hned tak opět mít nebudou :o)No aspoň něco,že?
Ale to ještě nebylo kuriózitám konec :o)

Cestou domů z výletu nastal první šok. Uháněli jsme si to směr domov a za námi se najednou objevil trambus(náklaďák),úplně se na nás nalepil,čehož jsem si nevšimla a strašně silně zatroubil.Zdálo se mu,že 100km rychlost,kterou jsme jeli,je moc pomalá a zdržujeme ho.
Já se tak lekla,že mi začalo mlátit srdce.Bobano taky nadskočil a to už je co říct.
Po příjezdu domů se začalo schylovat k bouřce,šla jsem pozavírat okna a v tom najednou prásk. Přímo před oknem mi do stromu uhodil blesk. No já myslela,že se vyvrátím a prohlásila jsem,že pokud dnes neporodím,tak už nikdy.
Říká se,že když se těhule moc leká,že dítě může mít na těle tzv. oheň.Tak jsem si říkala,že by to pro dnešek mohlo stačit :o(

Večer mi Bobano udělal naši pravidelnou masáž hráze,kterou jsme prováděli už 7týdnem.Pak jsem chtěla jít na záchod a když jsem se na posteli posadila,ucítila jsem takové ucrpnutí.V duchu jsem si říkala,co to je? Že by moč?Ale s únikem jsem problémy neměla. Došla jsem na WC a tam zase,až mi to steklo po stehnech.Šla jsem se tedy osprchovat a pořád takové ucrpávání.Začalo mi docházet,že to bude plodovka.Bylo 21:45 sobota 26.5.2007

Šla jsem zpět do ložnice a asi jsem měla ve tváři dost divný výraz,bo jsem jen řekla se staženým hrdlem:,,Milane´´ a on okamžitě vytušil,že se začalo něco dít.Ze začátku jsme se ještě chvíli dohadovali,zda to je či není plodovka,proběhla kontrola z které že to dírky teče - no blbý až na půdu :o),ale po troškách to odtékalo stále.Bylo rozhodnuto,že pojedem.
Do tašky jsem ještě nabalila poslední scházející věci,oblékli se a vyrazili do tmavé noci.Do porodnice to máme asi půl hodiny cesty autem.
Byli jsme tak zvláštně klidní,dělali jsme si legraci,vůbec nám nedocházelo,že že jsou to poslední chvíle co jsme dva a že mě domů už nepustí.bylo to opravdu zvláštní.
Zaparkovali jsme na parkovišti před nemocnicí,já si rychle ještě vyměnila vložky a doufala,že nemám mokré kalhoty - no starosti jak hrom :o)
Chytli jsme se za ruce(a to už po 12 letech moc neděláme) a vyrazili vstříc tomu,čeho jsem se vždy strašně bála - porodu.

Vyšetření a výslech na příjmu byl nekonečný.Bolesti jsem neměla,kontrakce žádné,jen mimčo mělo špatné ozvy.O půl noci jsme došli na porodní a paní doktorka řekla,že na porod to rozhodně zatím nevypadá,že by bylo nejlepší aby se jel partner ještě domů prospat a kdyby něco,tak zavoláme.Že mi píchnou provokačku na porod a budu z toho pospávat. Milanovi se domů moc nechtělo a já také nechtěla zrovna zůstat sama. Mudra jen řekla,že to může trvat i celý den,že záleží na nás.Bylo mi jasné,že jde do tuhého,ale nakonec jsem řekla,ať jede domů,že hned jak se začne něco dít,budu žhavit drát.
Převlékla jsem se,tašky jsme dali v šatně do skříně a nastalo loučení.Na porodní box se mnou nemohl,musel by se převléct.Bylo mi hrozně a měla jsem co dělat,abych nebrečela.Ujala se mne porodní asistentka a odvedla na porodní box.Píchla provokačku,nachystala sterilní vložky na výměnu - byla fakt moc příjemná a já vyděšená.Řekla,že se změnou tlaku a díky té bouřce praskají vody a že všechny 4 boxy jsou plné.Že prý se mám prospat,sílu,že budu potřebovat.A že mi v noci bude chodit natáčet monitor k vůli těm ozvům.

Spát jsem vůbec nemohla a taky se začalo kolem rodit.Dveře mi sice zavírali,ale můj box byl s tím vedlejším propojený takovou šachticí.Zkrátka ve zdi byl otvor s takovou ventilační mřížkou,pak byla ta šachtice a opět otvor ve zdi a ten už byl v tom vedlejším boxu.Když jsem se podívala přes to žebrování,tak jsem viděla do vedlejšího boxu a naopak.Samozřejmně bylo vše slyšet,skoro každé slovo - co teprve křik.Tu noc jsem poprvé slyšela rodící ženu a křik narozeného dítěte.Ozývalo se to i ostatních boxů,ale to už nebylo tolik slyšet.Ale z toho vedlejšího jsem to měla přímo na živo.
V noci mi asistentka opět přišla natočit monitor,kontrakce žádné a ozvy pořád špatné.Zavedla mi kapačku s antibiotiky proti infekci.Dávali mi ji co 4hod. jednu láhev.Plodovka stále pozvolna odtékala.V šest hodin ráno nastala výměna služeb a mě se ujala nová asistentka.Vedlejší box už byl opět plný.
Pro vyplašenou prvorodičku to bylo strašné představení :o(

Bobano to doma nevydržel a dopol. se za mnou stavil,ale mohli jsme být jen na chodbě u šaten.Bylo to takové blbé tam sedět a tak jsem ho po půl hodině poslala domů - tentokrát jsem již při loučení slzy neudržela.
Nade dveřmi v boxu byly digitální hodiny a tak jsem je stále sledovala a říkala si,zda se mi narodí nedělní dítě?Říká se,že nedělňátka bývají šťastné děti :o) Nevím proč,ale ani rádio jsem si nepustila,jen jsem sledovala ty hodiny,co 4hoďky dostala kapačku,monitor a poslouchala řev rodících žen.
Vesměs po monitoru,někdy už v průběhu se přišel podívat na ten graf ozvů mudr.,vůbec se jim to nelíbilo a to mi také na klidu nepřidávalo.
Kolem se rodilo a se mnou už cvičila hrůza.
Odpoledne opět na chvíli dojel Bobano,tež už to doma nemohl vydržet.Jen jsem mu řekla,že mi asistentka povídala,že pokud dnes neporodím,takže v pondělí se už bude něco podnikat.Hodiny se neskutečně táhly,nevěděla jsem už,jak se zabavit.Nervy v kýblu,oddělení praskalo ve švech,rodilo se o stošest a já měla pocit,že jim tam jen zabírám box a nehodlám s rozrodit.¨

Bylo 18 hod. a opět střídání směn. Moje asistentka se se mnou rozloučila s tím,že má zítra noční a že mě tady už nechce vidět :o) Myslela to samozřejmně ve srandě :o)No po těch hrůzách,co jsem slyšela,to bylo i moje zbožné přání.Na noční přišla asistentka,která mě přijímala,no ta se podivila,co tam ještě straším :o)
Večer přivezli do vedlejšího boxu novou nájemnici,tahle byla strašně akční a měla na plné pecky puštěné rádio - no hrůza.Do toho funěla,supěla,řvala.
Jsem si říkala,že až půjde do finále,tak že uteču do sprchy,která byla součástí boxu.V koupelně to tolik slyšet nebylo. Noc se táhla a můj plán nevyšel :o(Dostala jsem další kapačku,natáčel se monitor a vedle se začalo rodit. Myslela jsem,že zešílím.
Při každém porodu,jsem Milana bombardovala SMSkama,že se zase rodí,že zblázním.Tež to se mnou chudák neměl jednoduché :o(
Noc jsem přestála a nedělňátko se nekonalo :o(
Byla jsem vyčerpaná od nevyspání - dvě probdělé noci člověku zrovna nepřidají :o(

Ráno za mnou přišel primář se staniční a řekl,že dáme věci do pohybu.Že když to nešlo po dobrém,tak to bude muset jít po zlém :o(
Hned jsem poslala SMS Bobanovi,že jde do tuhého a že mu dám vědět,kdy má přijet.Dostala jsem Yal gel na vyprázdnění a jak jsem tak pochodovala po pokoji,aby se to ve střevech co nejvíce uvolnilo,koukám na stolek co si to na mne připravili. A vidím Oxytocin :o( (hormon vyvolávající silné děložní stahy,používá se k rychlému vypuzení placenty) Z koníka vím,že je to pěkné svinstvo :o(
Bylo 28.5. pondělí a já věděla,že dnes již své dítě porodím.

Následovala toaleta,sprcha a v osm hodin jsem ulehla,napojili mne na monitor,napíchli kapačku nějakého roztoku do kterého píchli oxytocin. Bylo mi řečeno,že díky špatným ozvům,budu na monitor napojena nepřetřžitě - budu muset ležet. Takže žádné úlevové polohy,sprcha či skákání na baloně :o(

Na starost mě měla staniční sestra.Řeknu Vám,že ty víkendové porodní asistentky byly super,strašně příjemné.A já vyfásnu staniční,nepříjemná už od pohledu. To jednání,ta než něco řekla,vše z ní lezlo jak s chlupaté deky.
Ale na výběr mi nedali,co jsem měla dělat :o)

Hned ve čtvrt na devět jsem začala mít kontrakce a to hned po minutě,vcelku síla - hezky na tvrdo. Lezly mi oči z důlků.
Po deváté mi staniční řekla,že pokud chci partnera u porodu,tak že mu mám zavolat. Zeptala jsem se,na kolik jsem otevřená a ona odpověděla,že na 2cm.Tak jsem řekla,že ještě počkám,že to bude ještě na dlouho.Za chvíli se staniční vrátila a řekl:,,Vy jste ho přece jen volala?´´ A za ní šel Milan :o) Hned jak jsem mu poslala SMS,že se to rozjíždí,tak už nečekal na můj telefon,že má tedy vyrazit a přijel hned.Že by to doma nevydržel. Měl na sobě už ten slušivý modrý obleček a já byla nakonec ráda,že už ho tam mám.
První co bylo,tak pustil rádio. Jak prý to mohu vydržet poslouchat to hekání a křik z oddělení.
V sousedním pokoji už byl opět nájemník,už ani nevím kolikátý v pořadí.

Asi kolem půl 11 mi dokapala první kapačka. Jakmile jsem ji neměla,kontrakce ustaly - porod se zastavil. Mě bylo super,už mě nic nebolelo,ale mudři z toho radost neměli.
Po 3 a půl hodinách jsem byla otevřená zhruba na 3cm a kolem čípku jsem měla stále takovej tuhej falc. Jak mi bylo vysvětleno,tak ta branka musí být zcela spotřebovaná a úplně tenká.Což se teda u mne nedělo.
Takže mě opět napojili na kapačku s oxytocinem,napojili monitor a tentokrát mi dali Oxytocin i přímo do žíly.
Teda holky začal nepředstavitelnej mazec. Kontrakce jak prase a opět po minutě a do toho ta staniční řekla,že mi zkusí tu branku rozmasírovat.
To byla taková bolest,do toho ty kontrakce - já řvala,slzy tekly proudem. Prosila jsem ať toho nechá,že je to strašný,ale ona na mne jen tak netečně koukala a masírovala dál. Připadalo mi,že se v tom vyžívá :o(

Byla jsem napojená na monitor,takže jsem nadále musela ležet. Ten papír s grafem byl už pěkně dlouhej a štosoval se do šuplíku.Snažila jsem se bolesti nějak rozdýchávat,do kurzu jsem nechodila,spoléhala jsem že mi v porodnici poradí - ale od té mojí ošetřující staniční jsem se toho nedočkala.
Přiznám se,že byť bylo teprve po 11 hodině,což bylo tři hoďky od počátku kontrakcí,začínali mi docházet síly :o(

Ve 12 hodin se přišla podívat na ozvy miminka lékařka,která mě v sobotu v noci přijímala.Říkala:,,Co vy tady ještě děláte,to by mne nenapadlo,když jsem říkala,ať se jde partner domů ještě prospat,že Vás tady potkám ještě v pondělí´´
Asi na mne byl už dost žalostný pohled,zeptala se jak dlouho takhle v těch kontrakcích ležím.Řekli jsme,že 4 hodiny. Staniční mě musela okamžitě odpojit a já si mohla konečně odpočinout,zajít do sprchy,Milan mě maličko namasíroval - prostě bezva,až na to,že se porod opět zastavil,kontrakce žádné.

Takže asi po 20minutách jsem opět ulehla,napojili kapačku,monitor a vstala jsem až když mě odváželi na šestinedělí.Ale to jsem měla před sebou ještě spoustu hodin.
Kontrakce byly silné jak sviňa,já se snažila dýchat,kroutila jsem se a už mi ani nevadilo,že se na oddělení rodí. Nevadilo mi,že ve vedlejším pokoji to jde do finále.Začala jsem ztrácet pojem o čase,měla výpadky,začínala jsem být jako v transu.Spoustu věcí vím jen z vyprávění Bobana.Cítila jsem jen tu šílenou bolest,nemohla jsem od toho nijak odpoutat myšlení a slyšela jsem pořád ten zvuk toho natáčeného monitoru - zní mi to jako klusající koně.
Pořád jsem otáčela hlavu,abych viděla na monitor,který byl za mnou - zda kontrakce už slábne a budu mít aspoň na minutku pokoj.

V mém pokoji se začalo najednou vše chystat. Vybalovali sterilní nástroje,chystal se ten stolek,kde se ošetřuje novorozeně.
Já bláhová si myslela,že už to tedy budem mít asi za sebou - že půjdem do finále.
Přišel lékař a zeptal se,zda mohou na můj pokoj přinést na ošetření miminko,které se za chvíli narodí. Že oddělení praská ve švech,všechny boxy plné a rodí se dokonce i na příjmu a tam na ošetření miminka není vybavení.
Že můj pokoj je jen přes chodbu a je to nejblíže.
Samozřejmně jsem souhlasila. Za chvíli přinesli holčičku,naprostý drobeček - měla jen 2700g a 44cm :o) Takové nic a já na chvíli odpoutala myšlenky od bolesti a hypnotizovala to maličké - slzy jsem měla na krajíčku. Pak se mě zeptali,zda by se mohl přijít také novopečený tatínek. tak mi dali peřinu skoro až pod uši a přišel taťka.Já kontrakce jak hrom a on chudák byl tak v šoku,že se jen koukal na toho svého drobečka,jak ho dětská mudra ošetřuje.Tak ho musela sestra pošťouchnout,ať si udělá nějaké fotky.
Měla jsem krásný pocit,ale následná kontrakce mě z toho rychle dostala.

Přišel mudr. a ptal se mě,zda jsem dostala nějaké tišící prostředky.Já na to,že ne a že by teda fest bodly.Divil se,že vzhledem k průběhu mého porodu,mi to ještě nikdo nenabídl.
Prohlédl mne,byla jsem otevřená na 5cm.Mohlo být tak po 14hodině.Řekl,že kdybych byla otevřená na 6cm,mohl by mi opíchnout dělohu,ale tak mi může nabídnout jen epidurál a ten se platí. Já byla pro epi rozhodnutá už v těhu,tak jsem počítala s tím,že ho budu muset platit.Jen jsem řekla,ať už mi něco proboha daj,že už je to nesnesitelné.Prý musí udělat odběr,poslat na rozbor,výsledky budou asi do půl hodiny a musíme vyplnit dotazník.
Milan se mne pořád na něco z toho dotazníku vyptával a mě ty otázky strašně lezly na nervy.Vím,že jsem stále dokola opakovala své rodné číslo,které jsem mu říkala funící v kontrakci a on mi pořád nerozuměl.

Začínala jsem být tak vysílená,že jsem necítila ruce,klepaly se mi nohy a úplně nadskakovala pánev.V kontrakcích jsem nebyla schopná nohama se ani zapřít. Tak mi Bobano vždy držel nohy,ať mohu alespoň nějak prodýchávat.
Chvílemi jsem prostě už jen ležela jako palcek a byla ráda,že ještě vůbec dýchám,natož abych nějak prodýchávala.

Když konečně přišly výsledky odběru,mudr mě prohlédl a já byla otevřená už na 6cm. Tak mi řekl,že ať si těch 14 stovek za epi nechám na plíny a udělá mi ten opich,že mi to také hodně uleví.
Za chvíli se zeptal,zda mi je lépe,tak jsem mu supící řekla,že kulové,že to pomohlo jen v těch nízkých hodnotách a ty se daly vydržet i bez toho.Že to furt bolí jako sviňa.
Bylo asi 15hodin a mě dokapala další kapačka,přišel jiný mladý lékař,prohlédl mě a řekl,že jsem otevřená tak na 8cm,koukal na graf z monitoru a řekl,že už nemohou dále čekat,že miminko už musí ven a další kapačku mi nemohou dát.A bez ní se porod zastaví,takže tomu budem muset pomoct a bude to muset být fofr.Napíchli mi tedy kapačku,aby se porod nezastavil,dali ten zasratý Oxytocin i do žíly.Měla jsem pocit,že mi ten Oxytocin už teče i ušima.

Bolestma jsem byla úplně mimo,Milan říkal,že už jsem jen ležela,skoro nevnímala.Ale co následovalo,tak to mě teda probralo.
Jak mudr řekl,musíme tomu pomoct,už nemůžem čekat.Měla jsem dát nohy do madel,ale neměla jsem sílu. Tak jednu nohu mi tam dal Milan a jednu Doktor.
Byla jsem otevřená na 8cm a zbylé potřebné centimetry mi začal roztahovat ručně.Teda kdo nezažil - nepochopí.Cítila jsem jak mi krouží prsty v děloze,do toho kontrakce a do toho jsem měla tlačit.To byla tak šílená bolest,že ty kontrakce po minutě,které jsem v té chvíli měla zhruba 7 a půl hodiny,byly hodně slabý odvar.Okamžitě jsem začala od bolesti zvracet,rychle mi dali misku a pokračovalo se.Bylo to šílené.
Mudr pořád roztahoval a říkal tlačte - za chvíli řekl kakáme čůráme - to vůbec nevadí,to malé už musí ven - vydržte.No zkrátka to šlo všemi otvory :o( Snažila jsem se jakoby sunout po tom lehátku nahoru,abych doktorovi utekla :o),ale neměla jsem sílu se hnout.Ležela jsem jako placek :o(
Prosila jsem ať mě nechá chvíli odpočinout,připadalo mi,že to roztahuje nekonečně dlouho.
Když konečně přestal,tak mi řekl,že jsem po tom humbuku co tu byl,zbyla jako poslední rodička,byť jsem tu již od soboty. Tak že se do toho pustíme,ať to máme za sebou.
Porod převzala porodní asistentka a mudr jen přihlížel.Teda těch lidí tam bylo poněkud více.Skoro nebylo kam se postavit. Později jsem se dozvěděla,že se na ten porod přišlo podívat celé oddělení,které mělo momentálně službu.

Vůbec jsem nepociťovala nějakou potřebu tlačit,jak se popisuje :o( Byla jsem ráda,že vůbec dýchám a nějaké tlačte maminko,mě nemohlo už po tom všem rozhodit.Zkrátka jsem tlačila tehdy,když se mi podařilo zmobilizovat nějaké síly :o(
Milan jen ještě řekl,že jsme poctivě masírovali 7 týdnů hráz,že bychom rádi bez nástřihu,na to mudr řekl,že už je to na porodní asistentce.
Měla jsem tlačit v kontrakci,ale byla jsem zcela zdecimovaná bolestma,že už jsem ani nevěděla,kdy tu kontrakci mám. Měla jsem pocit,že ta bolest je nepřetržitá.Asi to se mnou nebylo lehké.
Pak mi začal Milan říkat,kdy mám tlačit.Někdy jsem tu sílu sebrala,někdy jsem ji nenašla a netlačila - jen ležela.
Když Milan viděl,jak mi to tam dole všechno natuhují,měl prý dost :o(
Ze začátku jsem tlačila špatně - do hlavy,pak zase málo,že prý když přestávám tlačit,tak že se hlavička zase vrátí zpět :o(
Bylo mi řečeno,že když už chci přestat tlačit,tak mám ještě z posledních sil ještě maličko přitlačit.
Pak jsem zaregistrovala,že se mudr a asistentka baví něco o kostrči,že je tam výčnělek a že šmrncne hlavičku. A už jsem viděla,že bere nůžky a bylo to :o( 7 týdnů masáží v háji :o(
Jednou jsem zatlačila tak,že už jsem neměla kyslík a pořád tlačila,trvalo to asi dost dlouho a asi jsem už hrála všema barvama. Tak prý že už dost,že už mám přestat.Když říkali přitlačit,tak jsem přitlačila,když jsem našla sílu.

Najednou byla hlavička venku a prý ještě zatlačit na ramínka.No všeho všudy jsem tlačila prý asi 25 minut.
Všichni koukali,že je Terezka tak veliká 55cm,4170g a obvod hlavičky 36cm.
Bylo 15:52 - teda zhruba 42 hodin od odtoku plodové vody.
Byla jsem úplně mimo,v podstatě jsem nevnímala a tyto okamžiky,které by mi měli zůstat vryty do paměti,prostě nevím.
Jen vím,že mi ji dali chviličku na hruď,ale byl to jen okamžik.Asi jen přestřihli pupečník a už ji brala dětská lékařka.Milan říkal,že jak ji vytáhli,byla malá úplně modrá,že měl strach zda žije.
Vím,že se mi strašně ulevilo,bolesti ustaly a já se doktorovi strašně omlouvala.On jen řekl,že není zaco a že jsem jim teda dala zabrat,že to tu už dlouho neměli.A rozloučil se.
Milan stačil udělat jen několik fotek a už malou odváželi na dětské. Ani jsem ji v podstatě neviděla :o( Žádné společné okamžiky,nic :o(

Pak následoval ještě porod placenty a šití.To prováděl ten mladej mudr. co mi dělal opich dělohy.Měla jsem roztrženou i dělohu od toho roztahování.
A při tom šití si ze mne dělal legraci,že prý kdy se zase uvidíme,kdy příjdu zase rodit.Jsem myslela,že ho kopnu do hlavy.Pak při každé vizitě na 6nedělí,kdy přišel on si mě ještě dobíral,zda si to s tím jedináčkem nerozmyslím.

Na 6nedělí mě odváželi až po 19 hodině,nějak na mne zapoměli,když jsem byla poslední rodička na oddělení.
Na noční přišla asistentka,která mi v neděli říkala,že už mě na porodním nechce vidět,když příjde do služby :o)
První co mi řekla bylo:,,co vy tu ještě děláte?´´ Tak jsem ji odpověděla,že jsem na ni počkala :o)A prej hned - co to tady bylo odpoledne,takovej porod a tak veliké miminko :o) Byla moc hodná a příjemná :o)

Na šestinedělí jsem teda dorazila kolem půl osmé. Milan byl stále se mnou,čekali jsme,že nám malou na chvíli přivezou,ale nedočkali jsme se :o(
Tak jel Milan domů a v podstatě ji viděl až druhý den. Mě malou na chvíli přivezli kolem 22:30,byla okoupaná,nádherně voněla,já řvala jako kráva a bylo to to nejkrásnější miminko na světě. V podstatě jsem prvně viděla svou dceru :o)
Bylo mi řečeno,že byla hodně zahleněná,špatně dýchala,takže si ji na noc zase odvezou. Ale ráno mi ji přivezou a bude už jen moje :o)

Jsem moc ráda,že jsem měla partnera u porodu,byl mi psychickou oporou a ve dvou se to lépe táhne :o)
Chci mu touto cestou poděkovat,že to se mnou ten porod ustál a za to,že mi dal tak nádhernou dceru,která se mi momentálně rozeřvala v postýlce :o)
Takže jdu krmit :o) Radka
25. čer 2007 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Teda, to mi dalo, nez jsem to docetla...jsi moc statecna, tohle bych fakt nevydrzela...to je takovej az skoro odstrasujici priklad, divim se, ze jsi nebyla na cisari, kdyz Terezka byla tak velka?????????? ALe moc gratuluju, at se dari.. :wink:
25. čer 2007 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ty brďo,to je teda příběh.Taky moc gratuluju a přeju hodně zdraví!!!!
25. čer 2007 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pane Bože, Raduško, tak to je teda síla :frowning2: Jsi doopravdy hrozně statečná...tohle já bych nikdy nezvládla. Blahopřeju k Terince a ať je už všechno v poho.
25. čer 2007 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda, Terro....klobouk dolů, to musela být síla. nedovedu si to ani představit.
25. čer 2007 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terra: no to je síla!!!!!Nechápu, proč Tě nechali takhle trápit!!!!!!Ale Terezka je přenádherná a jistě jsi už pomalu na tu hrůzu zapomněla!!!!!Moc gratuluju k holčičce a manželovi, je také moc statečný!!!!!!
25. čer 2007 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Raduš velká gratulace, jsi fakt statečná to žena, porod teda mazec, to je pravda kočko, ale Terezka, to zlatíčko, to ti určitě pomohlo zapomenout to nejhorší :dizzy_face:

Lin taky velká gratulace ke zlatíčku :slight_smile:
25. čer 2007 ve 14:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terra: velice gatuluji a jsi opravdu strasne moc statečná!
25. čer 2007 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
terri tak to je síla :astonished: hlavně, že jste obě v pořádku, moc blahopřeju, to byl výkon :wink:
25. čer 2007 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Raduško beruško,jsi moc moc statečná, zvládla jsi to výborně :dizzy_face: :dizzy_face: přeju ti ať vám terka dělá už jen samou radost a další porod bude určitě brnkačka :wink:
25. čer 2007 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tedy, Terry, ještě teď tu sedím jak v tranzu - to bylo šílený :astonished: :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ale Terezka za to určitě stojí :dizzy_face: Moc se vám povedla :wink:
25. čer 2007 v 16:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
teda to byl mazec, ale odměna sladká, smekám před tebou, asi bych zešílela.No ale je vidět, že ženská vydrží fakt asi všechno.Tak přeju vám oběma moc štěstí a tobě, aby jsi vzpomínala jen na to dobré :wink:
25. čer 2007 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terruško, asi takhle.. vydržet se to nejspíš dá..., když jsi to vydržela. Ale nechápu vůbec, jak jsi to dokázala. To snad ani není možný. Jseš fakt dobrá. No.. mohli dřív zvážit ten epidurál nebo měli snad radši udělat císaře.. nebo prostě něco, já nevím. Můžeš být na sebe hrdá, protože tohle chtělo fakt hodně síly a statečnosti.
Popsala jsi to nádherně, já nejdřív koukala, jak je to dlouhý a říkala jsem si, že to bude mazec. Ale tohle jsem teda nečekala. Začetla jsem se do toho od začátku jako do rozečtené knížky. Vzala jsem si k tomu čokoládu. :slight_smile:
Moc vám to spolu všem sluší :slight_smile: :slight_smile: a Terezka má krásný miminčí kouteček :slight_smile: Ať vám je spolu pořád krásně! :slight_smile:
25. čer 2007 v 17:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terry, to je teda neco, nevim vubec co mam rict..
snad jen KLOBOUK DOLU !!!!!

a at jste obe holky zdrave :slight_smile:
25. čer 2007 v 17:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem to teď dala číst manželovi, ten jen kroutí hlavou, že se to nedá vydržet, ještě jak jsi nespala a ty porodní boxy k tomu všemu. A jak tě takhle mohli nechat a provádět s tebou psí kusy, když už se to prostě nedalo.. O co tomu personálu šlo.. a ta staniční do toho. Já nechci ten personál vůbec kritizovat, protože nevím.. ale tohle bylo už vážně moc. S tím se snad musí nějak počítat, nějak to řešit. Ty hrozné bolesti a při nevyspání (o několikaměsíční únavě z těhu ani nemluvě).. Nechápu.. To byl od tebe fakt výkon. Ten příspěvek si dej za rámeček...
25. čer 2007 v 19:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Radko jsi jednička. Já jsem rodila 19 hodin a to jsem si myslela jaká jsem chudinka. Ale ty jsi rekordmanka :grinning:

Příběh je pěkně napsaný, četlo se to samo. Takže chválim jak tvojí statečnost, tak i cit pro sloh :wink:
25. čer 2007 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terro, to bylo úžasný, úplně mě to dostalo. Můj porod byl krátký ale bolestivý, ale potom co jsem si přečetla od tebe tě hrozně obdivuju!!! A pak že ženský jsou slabší pohlaví, tohle by chlap nikdy nezvládl!! Klobouk dolů,
25. čer 2007 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terru-klobouk dolů před tebou, to cos vytrpěla je hrozný, ale máš krásné mimi a na bolest zapomeneš. Byla jsi moc statečná... Gratuluji k holčičce.
25. čer 2007 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
RADI to byla síla :frowning2: proč neudělali císaře při tak velikém miminku? :astonished:
25. čer 2007 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda taky mi dalo zabrat než jsem to dočetla, ale musím ti říct že jsi opravdu moc statečná :wink: A hlavně že na konci byla Terezka :dizzy_face:
26. čer 2007 v 00:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobré ránko kočenky

moc všem děkuji za obdiv,ale vydržet se to dalo :o) Já jsem toho živým důkazem :o)
A vy by jste to vydržely taky,věřte tomu.Nic jiného by Vám nezbylo.Prostě to tak bylo a ven to malé muselo.
Po pravdě jsem se k tomu císaři také upínala,když jsem věděla,že od soboty má miminko špatný ozvy a jak se ten porod vyvíjí.Ale lékaři asi také věřili,že se to rozjede po tom oxytocinu - ale zklamala jsem je :o)

Jinak mě ještě napadlo,že ten otvor ve zdi měl patrně něco společného s klimatizací.Také mě udivilo,že bylo vše slyšet.Porodnice je nově postavená,tak na to mohli páni inženýři myslet a nějak to odzvučit :o)
26. čer 2007 v 07:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
A ještě jsem si vzpoměla - mudři tak velké miminko nepředpokládali.
Ptali se mě jaké jsou odhady,když jsem řekla 4 kg,tak řekli,že to nehrozí.
I na fotkách jde vidět,že jsem měla fakt malé bříško.
Všichni jsme byli překvapeni,když malou měřili a vážili :o)
26. čer 2007 v 07:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek