• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Maci krásnej popis:slight_smile: To je hrozný, já už to tu nebudu číst, protože u toho vždycky bulím jak želva:slight_smile:
14. črc 2007 v 18:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já taky normálně nebrečím a sama jsem si u toho poplakala :grinning: :grinning: tak jsem se hezky dojmula :grinning:
14. črc 2007 v 18:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to už přes měsíc,ale není dne kdy bych nevzpomínala na den Tomáškova narození :slight_smile:

Termín porodu byl stanoven na 9.6. 2007. Už asi 10 dní před termínem jsem chodila obden na monitor Tomáškova srdíčka, protože bylo pomalejší, než je obvyklé. Ve středu 6.6. mi lékař řekl, že mé tělo se zatím na porod moc nechystá a na pátek a na pondělí byl naplánován další monitor.
V sobotu 9.6. ráno zatím nic nenasvědčovalo tomu, že bych mohla brzy porodit. Cítila jsem se báječně…
Okolo poledního mi odešla hlenová zátka (to, že to byla opravdu ona ale mohu říct až zpětně- v tu chvíli to tak jasné nebylo). Venku bylo nádherně, tak jsme se s manželem vypravili na procházku podívat k Vltavě, kam se dá jezdit s kočárkem. Cestou jsem měla pocit „vlhkosti“- už se dalo uvažovat o tom, že to jsou asi opravdu zbytky hlenové zátky. Konečně se něco děje…. Děloha mi cestou sice tvrdla, ale zas tak moc mě to nebolelo a pravidelné stahy to taky nebyly, tak jsem tomu nevěnovala velkou pozornost. Když jsme se blížili domů (po 6,5 km), byl můj pocit mokra čím dál větší - už to poznamenalo i kalhoty a tak jsem hned po návratu domů chtěla vběhnout do sprchy. Mezitím však manžel stáhl fotky z procházky, tak ještě nahá chci usednout k počítači, že se na ně podívám. To jsem však nestihla - ozvalo se lupnutí a na židličku mi začala téci plodová voda a to opravdu hodně (10 minut po návratu z procházky - v 19:15 ) Bylo to jasný - pojedeme do porodnice. Kupodivu nenastala žádná panika. Oba jsme se s manželem smáli a byli rádi, že se blíží porod. Docela v klidu si každý z nás dozabalil zbytek věcí do porodnice, manžel objednal taxíka a já se v klidu osprchovala .
Před odjezdem při zamykání bytu jsem si říkala, že zpátky už přijedeme tři . V taxíku konečně přišly první bolesti, kterým jsem už věnovala pozornost, ale byly docela nepravidelné.
U Apolináře mě ještě manžel vyfotil naposledy před porodem venku a šlo se na věc…. Zazvonili jsme na příjmu 1.porodního sálu a oznámili, že mi praskla voda. Ujala se mě sestřička, která se mnou sepsala část příjmu. Paní doktorka byla u jiné pacientky, takže jsem musela čekat až přijde a rozhodne, zda půjdu rovnou rodit nebo si ještě poležím na čekatelském pokoji. Než však přišla, kontrakce zesílily a byly tak časté, že sestřička už nečekala na příchod doktorky a sama mi podala první dávku antibiotik kvůli streptokokovi. Po příchodu doktorky a krátkém vyšetření bylo rozhodnuto, že půjdu do přípravy a na sál. Manžel musel chvíli počkat na chodbě, já šla absolvovat „vyprázdnění“ a sprchu. Ve sprše už začaly být bolesti docela silné, ale daly se prodýchávat, navíc mi dělala dobře ta teplá voda a pohupování se na balóně, který tam byl. S každou kontrakcí jsem si říkala, že mě o kousek přibližuje k našemu milovanému miminku a těšila se, že brzo bude na světě.
Po sprše jsem se přemístila na porodní box a sestřička mě napojila na monitor. Manžel mi hodně pomáhal - podával mi pití, otíral mě chladnou žínkou (bylo šílený horko) a nechal si mačkat ruku při kontrakcích… Bolesti postupně sílily, ale stále nebyly moc pravidelné a tak jsem dostala infuzi, po které kontrakce zesílily a byly častější a pravidelnější. Nabídku na epidurální katetr jsem docela uvítala - za chvíli poté, co mi ho anestezioložka zavedla, byly bolesti snesitelnější. Úleva sice trvala jen asi půl hodiny, ale i tak jsem za to byla ráda a mezi kontrakcemi se dalo i odpočívat. Chvíli jsem zkusila i balón, ale miminku se to nelíbilo - na monitoru se začaly ztrácet ozvy srdíčka, tak jsem zase ulehla na porodní lůžko. To už přicházel pocit, že musím tlačit. Po vyšetření mi však sestřička řekla, že je ještě brzo. Bolesti sílily, já chtěla tlačit čím dál víc, začala jsem za chvíli při každé kontrakci zvracet … Podle vyšetření jsem už byla téměř otevřená, jen zbýval okolo hlavičky malý kousíček - hlavička už byla vidět….. Jenže takto to bylo ještě další hodinu a ke změně nedocházelo (mezitím se ve službě vystřídaly doktorky - manžel tam byl jediný chlap :slight_smile:…). Nově příchozí doktorka mi přikázala tlačit a během kontrakce mi zkoušela roztahovat děložní hrdlo ručně - bolelo to šíleně, ale už jsem to tak nějak nevnímala . Chtěla jsem mít už miminko u sebe a doufala, že to bude co nejdříve… Stále mi říkaly, že už to bude, že už miminko vidí, ale prcek stále ne a ne jít ven. Manžel mě tam povzbuzoval, držel mě, chválil….. Ke konci mi sestřičky tlačily na břicho, aby miminku ještě více pomohly. Už mi ani nešlo se zhluboka nadechnout a já lapala po dechu (mezi kontrakcemi mi dávala sestřička kyslík). Už jsem jim ani nevěřila, že se má prcek každou chvílí narodit - přes dvě hodiny mi říkaly, že vidí jeho hlavičku.
Pak přišlo ještě jedno zatlačení a najednou šílená úleva. Sestřičky okolo říkaly, že už je miminko na světě ( 10.6. ve 2.17). Rychle mi ho ukázaly, já si ho párkrát pohladila a poprvé jsem ho oslovila jménem. Hned si však Tomáška odnesla dětská sestřička na vyšetření a manžel ho šel fotit. Mezitím jsem porodila placentu a doktorka mi zašívala nástřih hráze. Zdálky byl slyšet pláč našeho Tomáška a já nevěděla, zda se mám smát nebo brečet. Celá jsem se klepala - vůbec ty pocity nejdou popsat…. Nevěřila jsem tomu - jsem máma, máme zdravého chlapečka, zvládl porod on i já….
Za chvilku vcházel na box Honza a v náručí držel…..našeho Tomáška….krásný a nezapomenutelný pohled. Viděla jsem muže, kterého miluji, jak drží ten maličký vrnící uzlíček…. A potom mi manžel dal Tomáška do náruče. Nádhera. Jsem máma, jsme rodiče a tohle maličké stvoření je náš syn…nedokážu svoje pocity popsat….v tu chvíli by za něj člověk i dýchal.
Jak jsem se později dozvěděla, Tomášek nešel ven, protože se špatně natočil hlavičkou (obličejem nahoru) , měl tzv.porodní nádor (oteklou část hlavičky, která se ve mně zasekla), k hlavičce si přidal ruku a pupeční šňůru měl navíc omotanou okolo krčku. Naštěstí se díky perfektnímu týmu v porodnici Tomík narodil zdravý a bez větších zásahů.
Já jsem i díky svému manželovi zvládla porod a už teď na něj vzpomínám jako na něco sice těžkého, ale krásného.
( Honzo, díky že jsi tam byl se mnou. A díky za Tomáška - oba vás miluju.
Jste „moji dva chlapi“ a jste mým smyslem života ).....
18. črc 2007 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
bledulko, moc gratuluju !!!
přeju Vám celé rodince hodně štěstíčka a zdravíčka !
18. črc 2007 v 10:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bledulko moc gratuluji k Tomáškovi :o)
Je opravdu štěstí,že vše dopadlo dobře a že lékaři jsou odborníci na svém místě :o)
Přeji ať je Tomášek hodňoučký a prospívá :o)
18. črc 2007 ve 12:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, teď se pokusím co nejstručněji popsat můj porod.Hlavně bych chtěla, aby si to přečetly nastávající maminky, kterým musí lézt oči z důlků, když čtou některé příspěvky, já jsem měla totiž porod relativně pohodový...
Ráno na Den dětí v půl sedmé ráno mi odešla hlenová zátka, ale také jsem ještě nevěděla, že je to ona.Šla jsem si ještě lehnout a ejhle, najednou bylo přesně dvanáct hodin, spala jsem jak špalek.Nic mě nebolelo, jen nenápadné pobolívání břicha jako při menstruaci.Takhle jsem to měla po dlouhých odmlkách až do odpoledne, psala jsem na Koníka na červnovky, jestli mi poradí a holky mi říkaly, že určitě rodím, ale já tomu nevěřila, protože mi nic nebylo.Kolem sedmé večer jsem začala sledovat hodiny a tak jsem zjistila, že ty malé bolesti jsou nějak víc pravidelné , ale bylo to asi po 18 min.V osm přišel přítel z práce a já mu řekla, že asi rodím a on se jen smál a nevěřil mi.(V ten den jsem měla termín),pak jsem se ale rozhodla, že pojedeme raději k mojí mamce, protože od ní je to blíž do porodnice (od nás 70 km) a po cestě k ní jsme jeli už rovnou do porodnice, protože se kontrakce zkracovaly, ale fakt to nebolelo.Tak jsme přijeli do porodnice, kde jsem oznámila, že asi rodím a čekala jsem asi 10 min, než mi našla sestra kartu.Poslala mě ať si zazvoním na porodním sále (přítel šel se mnou a pořád jsme ani jeden nevěděli , jestli je to "ono").Tam se mě další sestra zeptala co potřebuji, taky nevěřila, že rodím, byla jsem vysmátá a pořád nic moc nebolelo.Čekala jsem asi dalších 10 min, než dr. vyšetřil nějakou těhulku, která si v klidu odkráčela dom....
Pak jsem přišla na řadu a sestry mě natáčely na monitor, po několika min. mi řekly, že si mě tam nechají a přítel ať jde domů - tak jsem si myslela, že jsou to poslíčci.Ale po dalších min. mi řekly, že rodím, tak jsem se musela smát.Pan doktor mě vyšetřil a oznámil mi , že jsem otevřená na 4 cm, takže dneska k ránu porodím - bylo asi deset večer - Den dětí.
Celou dobu jsem si myslela, že na sále jsou nějaký blázni co pouštějí Kabáty na plný kule, aby nebylo slyšet jak ženský řvou a pak jsem se po dvou hodinách dozvěděla, že mají Kabáti koncert blízko porodnice :grinning: :grinning: :grinning:
Pak jsem dostala klistýr,který byl ok a šla jsem oznámit příteli na chodbu, že rodím a on na to - "už jo???", tak si šel v noci koupit ještě sváču a já byla sama u sprchy, tak pak kolem jedenáctý jsem se tam naložila , mezitím přišel přítel - a já tam zůstala naložená asi hodinu,to už jsem měla silnější kontrakce i po dvou min.,sprcha fakt pomáhala.Taky jsem zkoušela chodit sem a tam po chodbě a pak se mě sestra kolem půlnoci zeptala, jestli je mi ještě dobře, tak jsem jí řekla, že už je to po minutě a silnější.Takže mi šla PA píchnout plodovku a já se zeptala na epidural, který mi nedali, prý že to mám za chvíli za sebou.No tomu jsem nevěřila, přítel taky koukal jak blázen...No pak PA odešla a já cítila chvilku nato, že musím tlačit, tak jsem řvala na Fandu ať jí najde, ale kolem šla jen uklízečka a ta prý že mi nepomůže.Pak naštěstí PA přišla a že prý můžu tlačit když chci.Pořád mě chválila, že vůbec nevypadam, že rodím a že hezky dýchám...To jsem fakt vydejchávala už fest, tak jsem zatlačila tak moc, až se mi klepaly prsty na rukách a akorát si pamatuju, že jsem snad na pár vteřin přestala tlačit , ale pak jsem do toho dala všechny síly a Matyášek byl na světě.Bohužel jsem měla nástřih, ale nic hroznýho to nebylo .Malej měl fialovej obličej jak jsem přestala tlačit chudáček se tam skřípnul, ale hlavně že je zdraví a modřinka mu za pár dní zmizela.Fanda byl z porodu nadšený, fotil, natáčel jak se z nás staly šťastný rodiče a já dodnes ráda vzpomínám na náš porod a jsem šťastná, že taťka byl u toho zázraku s námi...
18. črc 2007 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, teď se pokusím co nejstručněji popsat můj porod.Hlavně bych chtěla, aby si to přečetly nastávající maminky, kterým musí lézt oči z důlků, když čtou některé příspěvky, já jsem měla totiž porod relativně pohodový...
Ráno na Den dětí v půl sedmé ráno mi odešla hlenová zátka, ale také jsem ještě nevěděla, že je to ona.Šla jsem si ještě lehnout a ejhle, najednou bylo přesně dvanáct hodin, spala jsem jak špalek.Nic mě nebolelo, jen nenápadné pobolívání břicha jako při menstruaci.Takhle jsem to měla po dlouhých odmlkách až do odpoledne, psala jsem na Koníka na červnovky, jestli mi poradí a holky mi říkaly, že určitě rodím, ale já tomu nevěřila, protože mi nic nebylo.Kolem sedmé večer jsem začala sledovat hodiny a tak jsem zjistila, že ty malé bolesti jsou nějak víc pravidelné , ale bylo to asi po 18 min.V osm přišel přítel z práce a já mu řekla, že asi rodím a on se jen smál a nevěřil mi.(V ten den jsem měla termín),pak jsem se ale rozhodla, že pojedeme raději k mojí mamce, protože od ní je to blíž do porodnice (od nás 70 km) a po cestě k ní jsme jeli už rovnou do porodnice, protože se kontrakce zkracovaly, ale fakt to nebolelo.Tak jsme přijeli do porodnice, kde jsem oznámila, že asi rodím a čekala jsem asi 10 min, než mi našla sestra kartu.Poslala mě ať si zazvoním na porodním sále (přítel šel se mnou a pořád jsme ani jeden nevěděli , jestli je to "ono").Tam se mě další sestra zeptala co potřebuji, taky nevěřila, že rodím, byla jsem vysmátá a pořád nic moc nebolelo.Čekala jsem asi dalších 10 min, než dr. vyšetřil nějakou těhulku, která si v klidu odkráčela dom....
Pak jsem přišla na řadu a sestry mě natáčely na monitor, po několika min. mi řekly, že si mě tam nechají a přítel ať jde domů - tak jsem si myslela, že jsou to poslíčci.Ale po dalších min. mi řekly, že rodím, tak jsem se musela smát.Pan doktor mě vyšetřil a oznámil mi , že jsem otevřená na 4 cm, takže dneska k ránu porodím - bylo asi deset večer - Den dětí.
Celou dobu jsem si myslela, že na sále jsou nějaký blázni co pouštějí Kabáty na plný kule, aby nebylo slyšet jak ženský řvou a pak jsem se po dvou hodinách dozvěděla, že mají Kabáti koncert blízko porodnice :grinning: :grinning: :grinning:
Pak jsem dostala klistýr,který byl ok a šla jsem oznámit příteli na chodbu, že rodím a on na to - "už jo???", tak si šel v noci koupit ještě sváču a já byla sama u sprchy, tak pak kolem jedenáctý jsem se tam naložila , mezitím přišel přítel - a já tam zůstala naložená asi hodinu,to už jsem měla silnější kontrakce i po dvou min.,sprcha fakt pomáhala.Taky jsem zkoušela chodit sem a tam po chodbě a pak se mě sestra kolem půlnoci zeptala, jestli je mi ještě dobře, tak jsem jí řekla, že už je to po minutě a silnější.Takže mi šla PA píchnout plodovku a já se zeptala na epidural, který mi nedali, prý že to mám za chvíli za sebou.No tomu jsem nevěřila, přítel taky koukal jak blázen...No pak PA odešla a já cítila chvilku nato, že musím tlačit, tak jsem řvala na Fandu ať jí najde, ale kolem šla jen uklízečka a ta prý že mi nepomůže.Pak naštěstí PA přišla a že prý můžu tlačit když chci.Pořád mě chválila, že vůbec nevypadam, že rodím a že hezky dýchám...To jsem fakt vydejchávala už fest, tak jsem zatlačila tak moc, až se mi klepaly prsty na rukách a akorát si pamatuju, že jsem snad na pár vteřin přestala tlačit , ale pak jsem do toho dala všechny síly a Matyášek byl na světě.Bohužel jsem měla nástřih, ale nic hroznýho to nebylo .Malej měl fialovej obličej jak jsem přestala tlačit chudáček se tam skřípnul, ale hlavně že je zdraví a modřinka mu za pár dní zmizela.Fanda byl z porodu nadšený, fotil, natáčel jak se z nás staly šťastný rodiče a já dodnes ráda vzpomínám na náš porod a jsem šťastná, že taťka byl u toho zázraku s námi...
Matyášek se narodil 2.6.2007 v 1.20 hod , měřil 47 cm a vážil 3600g - takže malinkej ale už se dvěma bradami
:grinning: :grinning: :grinning: Je to naše zlatíčko, dnes mu je 6 týdnů a má skoro 5 kg, to je co?
18. črc 2007 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pročítám si vaše porody a musím říc, že před každou z vás smekám klobouk, protože můj porod byl extrémně lehký a neumím si představit, že bych kolik hodin prožila na hekárně, hopsala na balónu a sprchovala se.
28.2 byl můj termín. DR pořád opakovala, jak se už neuvidíme atd. a když jsem dorazila ještě 8.3 tak koukala jako sůva. Řekla, že 9.3 nastupuji na vyvolání. Celý těhotenství jsem se toho bála a mělo na to dojít.
Tak jsem přišla od DR domů, lehla si, spala a pak jsem šla poklízet zahradu, pak na prochajdu se psem a když bylo 19. hod vykoupala jsem se a začalo mi tvrdnout břichu, ale v životě by mě nenapadlo, že budu rodit. Jenže to tvrdnutí jsem měla jednou a dost tak jsem si myslela, že se malej nějak mrská. Šla jsem spát a v 2 ráno mě odešla hlenová zátka, žádné bolesti nic. Tak jsem šla do vany a z ničeho nic bolesti po 2 minutách, ale jen mírně slabé nic co by se nedalo vydržet. V 3,30 jsem dorazila do porodnice. PA mě vyšetřila a řekla no jste otevřená na 7 cm a jdeme rovnou rodit ! Vyvalila jsem oči, protože jsem čekala tak 1 cm a x hodin na hekárně a já už měla jít rodit. Než mi píchla vodu a sepsala zbytky dokumentů byla jsem během 1 hodiny na 9 cm. Žádná sprcha, balón, hekárna ani klystýr a rovnou si prý skočte na lůžko. To bylo kolem 5 hodiny ranní. Přišel DR a říkal vidím hlavičku tak tlačte, bolesti přicházely, ale v pohodě jsem je rozdýchávala. Na 3 kontrakci a první zatlačení na svět juknul náš Adam. Vážil 3,75 kg a 51 cm. Za 4 hodiny se vším všudy jsem to měla ta sebou. Tohle bych přála všem nastávajícím maminkám !
18. črc 2007 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jsem fakt sklerotik 9.3.2007 a bylo to v 5,28 hod.
18. črc 2007 ve 13:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
no holky moc gratuluju, kéž bych na tom byla jako vy ....zítra mám termín a první porod byl celkem dlouhý a nechtěl se rozjet,rozjel se až po epidurálu a infuzi...jo, kdo by nechtěl rodit jako vy dvě :wink:
18. črc 2007 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Martinko gratuluji k naprosto pohodovému porodu,jistě jsi svým popisem dodala odvahu mnoha čekatelkám :o)Tvůj porod byl naprosto báječný a domnívám se,že i ojedinělý :o)Spousta rodiček by ho takto chtěla prožít :o)

Přeji ať se má Matyášek k světu a dělá rodičům jen samou radost :o)

Bohužel ale realita bývá vesměs jiná,ale patří to k životu :o) Na bolest se zapomene a ti mrňouskové za to stojí - věřte tomu :o) jinak bychom už dávno vymřeli :o)
18. črc 2007 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda Zuzy bomba - takhle by se měly přivádět děti na svět :o) To by pak mohli rodit i chlapi :o)
Skvělej a hlavně rychlej průběh a tak by to měly mít všechny mamči!!!

Gratuluji k Adámkovi,už je to 4měsíční mužskej :o) přeji hlavně zdravíčko a ať Vám dělá jen samou radost :o)
18. črc 2007 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,tak při čekání na krmení, vám popíšu i svůj porod.
První termín jsem měla 23.6., ale dny ubíhaly a nic se nedělo, monitory ukázkové. Nakonec mi naplánovali vyvolání na 9.7., ale malý se rozhodl pro neděli 8.7. Ráno jsem se vzbudila a trochu mě boleli záda, ale dalo se. dělala jsem oběd, ale bolest se zhoršovala, tak jsem si záda nahřívala v domnění, že jsou to křížové bolesti, ale asi jenom poslíčcci. Ale bylo to horší a bolest se objevovala po 7 min, tak jsem začala uvažovat, že to bude asi ono. Po 3 jsme vyrazily do porodnice. narvaná čekárna a to už jsem se svíjela opřená o zábradlí. Prostě neděle a miminka chtěla na svět. Doktorka mě vyšetřila a že jsem na pět centimetrů. mazala jsem na monitor, ale nedalo se sedět a tak mě sestra vzala na sál, kde jsem mohla stát. Při dotazu, kde pracuje manžel mi rupla voda a dál už jsem odmítla vypovídat. Vydrápala jsem se na stůl a začala rodit. bez klystýru a všech vymožeností porodních pokojů. šlo to rychle, prý jsem dobře tlačila, ale to podle mě byla slova útěchy. je však pravda, že Ivánek byl za 2 hodky od příjezdu venku i se svými 4160 g váhy venku. jinak nástřih mám, ale nevím, kdy ho udělali. Musím ale říct, že jsem byla po porodu v eufori, ovšem než došlo na šití. To by neměli maminám dělat. Užíváte si a pak přijdou s tímhle. Praskla mi nějaká cévka, tak mám šití i ve vnitř a fakt jsem myslela, že tam někoho kopnu do obličeje. Přežila jsem. Pak jsem teda omdlela z větší ztráty krve, tak mi ani druhý den nedali malého, protože jsem měla motáka. STÁLO TO ZA TOHO DROBEČKA. A strašně moc mě podpořil manžel. Vidět ho s malým v náručí zahnalo tu bolest.Takže to shrnu - porod pohoda, po porodu už horší, ale ted už je to den ode dne lepší.
:slight_smile: bohužel ted bojujem s kojením a přikrmujem, jinak by jsme dle doktorky utrápili hlady, tak uvidíme. kojení jsem brala celkem jako samozřejmost.
Tak to je vše. :grinning: :grinning: :grinning:
18. črc 2007 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
macku, u me ten porod zas tak v pohode nebyl (a uz vubec ne po desiti hodinach pri sile), ale chapu to siti, to fakt nemusi byt. ale prezijem vsechno, ze.
pisu jen kvuli tomu, ze jsem take brala kojeni jako samozrejmost a mala odmitala chytnout prso. takze jen mala rada - jestli chces opravdu plne kojit, odstrikavej co hodinu, dve, hlavne v noci, ve spanku se hodne tvori a nedavej dokrm, ale sve mleko. u nas po trech tydnech nabehlo prso a kojit prestavam ted, kdy ma mala rok a uz prso nechce, radsi sunarek z flasky.
byla by skoda nekojit uplne, je to na pul roku to nejpohodlnejsi a nejhezci reseni. drzim palce.
18. črc 2007 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
verusky díky za radu, to mám právě v plánu. odsávat svoje a dávat mu mateřské alespon z flašky,když nechce prso. snad se tím odsáváním i zvýší tvorba. Ale podle vážení před a po kojení zvládnem jenom 10ml a on pak pořád hubnul. tak snad to vyjde.
18. črc 2007 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky! Konečne mám chvíĺku čas tak vám idem popísať aké to bolo u mńa.
Termín porodu bol u nás stanovený na 1.7.2007. no všetci sme si mysleli, počínajúc mnou a končiac babičkou, že porodím rozhodne skor. No ako sa blížil TP, tak sa u mńa nič nemenilo. Žiadne bolesti, sem tam poslíky, kontroly ukazovali, že porodím snáď na Vianoce... no ako už bolo 1.7. tak som bola značne nervózna. Natálka mi jedine naznačovala, že by rada išla vonku cez pupík :grinning: . To som jej vyhovárala, že tak by to nešlo, ale ona si stále viedla svoju pesničku :grinning:. Ako pribúdali dni tak každý deń sa niekto zvedavý pýtal, či už to máme za sebou a ja som bola nervná už len z tých otázok. V piatok 6.7. som mala ísť na ďaĺšiu kontrolu. Už v noci zo štvrtka na piatok ma asi 5x zobudili silnejšie bolesti, iné ako obvykle. Na kontrole nič nové, nič sa "nechystalo". Jedine monitor trochu skákal ale nebolo to nič moc :angry: . Odpo sme prišli domov a začali sme tieto moje sťahy sledovať. Boli zatiaĺ nepravidelné a asi po 15-20 minútach. No v noci už sa intervaly skracovali a bolesti boli silnejšie. Už ke´d som ich mala po 4 minútach tak som manželovi zavelila :IDEME!!! Bolo asi 23.00 6.7.
Prišli sme do porodky, tam sa na mńa kukla PA, natočila mi monitor, prišiel pán primár, ten sa tiež na mńa kukol a povedal, že domov už nepojdem. PA mi dala klystýr, potom som si vliezla do spršky kde ma kontrakcie asi dva krát prepadli :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Tak sme len čakali a čakali. Natáčali mi monitor, priebežne sa prišiel na mńa kuknúť mudr. a konštatoval, že to moc nepokročilo. Už som sa videla ako budem rodiť v pondelok ráno. PA mi napustila vańu do ktorej som si na hoďku vliezla a naozaj sa mi trochu od bolestí uĺavilo. ale ke´d som vyliezla tak to bolo ešte horšie. No nejak sme dočkali rána. Odišla PA čo ma prijímala aj primár a prišli iný a tý konštatovali, že to na porod vobec nevyzerá a či nemám vraj iba poslíky :angry: :astonished: ?! No som si myslela svoje a prišlo mi to aj ľúto, skoro som brečela. Mi prišlo akoby som si bolesti vymyslela. Nakoniec poslali manžela domov nech sa prespí, že toto bude ešte na dlho. Mne pichli nejakú injekciu aby som si tiež pospala, ale horko-ťažko som spala hodinu. Manžel prišiel zas okolo jednej a bol nešťastný, že ešte nie je nič nové.
Nakoniec, už ani neviem koĺko bolo hodín, mi pichli plodovku, keď usúdili, že nález trochu pokročil. Výsledok??? Akurát ukrutné bolesti ktoré som si dovtedy ani nevedela predstaviť. Chudák manžel už nevedel ako mi uľaviť tak mi iba vždy stisol ruku a hovoril:TO BUDE DOBRÝ! A ja som si ešte robila legrácky, že mu musím tú ruku strašne mačkať či si ju ešte cíti? on, že to ešte nič nie je, že nič necíti :grinning: . Opäť sa blížil večer a nález žiadna sláva. A monitor sa začal tiež horšiť. Pri jednej obzvláš´t silnej kontrakcii malej klesol tep iba na nejakých 60 :astonished: :cry: a musím vám poveda´t, že ani ja ani manžel sme v živote neboli tak vystrašený ako vtedy. Keďže sa to vobec nelepšilo, skor naopak, tak mi dal mudr. na výber. Bu´d normálny porod, ale s obrovskými rizikami pre mňa aj malú. Alebo porod cisársky... Nemusela som rozmýšľať ani sekundu.
A už to šlo ráz na ráz. Koli kontrakciám som už skoro nič nevnímala. Ani keď mi napichli infúziu, keď mi zaviedli cievku, či brali krv...Viem, že som ešte videla ako ma manžel hladí a hovorí,že už to bude brzo za mnou. Zrazu som ležala na vozíku ktorým ma viezli na sál. Ako bonus som mala, že neprišiel zriadenec čo vozí na sály... tak ma viezol manžel :sunglasses: :grinning: :grinning: . Nie nadarmo tu kedysi pracoval ako vojak na civilke. Ale to si moc nepamätám, iba už viem kedy som sa ocitla na operačnom stole. Bol tam mudr. čo mal službu plus doktorka čo mi kedysi ako prvá povedala, že na UZV predsa len vidí malú fazuľku :grinning: . Dali ma na operačný stol. Viem, že mi aj niečo vysvetĺovali a pýtali sa ma, ale to už mám docela "okno". viem že ke´d mi chceli zaviesť spinál tak ma chytila ďaľšia "parádna" kontrakcia tak sme museli počkať. Ako som ju mala tak som sa začala cítiť trošku divne. Ako prvé som pocítila, že mi akoby mravenčia nohy a bolo mi to strašne protivné a chcela som ich rozhýbať(asi tak ako ke´d vám nejaká čas´t tela mravenčí a vy sa toho chcete zbaviť :grinning: ). Potom som už nohy cítila čoraz menej až som ich necítila vobec. Jedine som trochu cítila ruky a trochu som vnímala čo sa okolo mńa deje, ale mala som zavreté oči. Zrazu mi hovoria:"Teraz ucítite tlak..." To som naozaj cítila, ale fakt žiadnu bolesť ani nič také. A viete čo nasleodvalo potom? Ten najkrajší zvuk na svete, plač mojej malej Natálky :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: !!!!!!!! Ešte si pamätám ako mudr. povedal:"Je to holčička!" a ešte:"Bude mať určite aspoń 4 kilo" Ale v tom momente mi to bolo už jedno. Strašne sa mi chcelo plakať ale nešlo to.
Šitie trvalo večnosť, alebo sa to aspoń mne zdalo. Potom ma chtila srašná triaška a stále som hovorila, že mi je zima. Niečím ma prikryli a už viezli naspäť. Vo výťahu si pamätám, že som znova vnímala manžela. Śťastnejšieho som hov živote nevidela. Viem, že som sa ešte spýtala koľko malá meria a dozvedela som sa aj presnú váhu. Už na pokoji, mi manžel ukázal fotky našej malej a ja som bola straaaaaaaaaaašne šťastná. To sa ani nedá povedať ako!!! Po nejakom čase prišla aj sestrička z novorodeneckého aj s mojou malou houstičkou :slight_smile: a vtedy som ju prvý krát uvidela. Ten pocit sa nedá opísať. Pripadala mi strašne malinká. Potom ju zas odniesli. Manžel potom so mnou ešte chvíľku bol....
... V nemocnici sme boli s princeznou skoro týždeń. V piatok 13.7. nás pustili. A bol to skutočne NÁVRAT DOMOV!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
19. črc 2007 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ešte som chcela napísať, že koli mojej malej by som to podstúpila zas a znova! Všetka bolesť a utrpenie za to stáli :wink: :slight_smile:
19. črc 2007 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Aničko teda to je mazec. Jsem dojatá :cry: Hlavně ať se jizva hezky hojí a Natálka vám dělá jen a jen radost :dizzy_face:
19. črc 2007 v 16:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda Anicko, ta Natalka Ti teda dala zabrat! :wink: Ale hlavne, ze jste, holky, v poradku! :slight_smile:
19. črc 2007 v 16:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Aničko ještě jednou ti strašně moc gratuluji a přeji hrozně moc štěstíčka :wink:
19. črc 2007 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Aničko moc hezky napsaný, vidíš, nakonec se nám všechno o čem jsme mluvili splnilo, rodily jsme spolu 7.7, oběma se narodily princezny a obě jsme rodily císařem, jen jsme to nějak nepořešily s tím voláním na sál :grinning: Tak si hezky užívejte malou a ať vám dělá jen samou radost :wink:
19. črc 2007 v 18:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Aničko, moc krásně jsi to napsala, i já se těším až zažiji podobné pocity štěstí :dizzy_face:
Ať vám Natálka dělá jen samou radost a všichni dohromady jste šťastná rodinka :slight_smile: :wink:
Hodně štěstí
19. črc 2007 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
aničko to jsi napsala moc krásně, až z toho brečím :cry:
Ať vám Natálka dělá jenom radost :slight_smile:
19. črc 2007 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky ďakujem :dizzy_face: :dizzy_face: . Ja sama som pri písaní brečela :cry: :slight_smile: Bolo to ´tažké, ale naozaj to stálo za to :slight_smile:
19. črc 2007 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Aničko to určitě, ani nevíš co bych za to dala já :wink:
19. črc 2007 ve 20:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mací tak som si konečne prečítala aké to bolo u teba. Tiež si to holky nemala ľahké. A nakoniec sa splnilo všetko čo ti predvovedala tá kartárka, že!? Ale hlavne, že ste šťastná a spokojná rodinka, to je najdoležitejšie :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
19. črc 2007 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
anicko pekne napisane gratulujem k Natalke
19. črc 2007 ve 21:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky - jsem už doma z porodnice - 12.7.2007 se nám narodilo naše zlatíčko - holčička Verunka - i když jsem si celou dobu spíš myslela, že budeme mít chlapečka - nechali jsme se totiž překvapit a nenechali si říct pohlaví miminka - Verunka je krásná hodnoučká a hlavně zdravoučká a naše a my jsme moc štastní že jí máme!!!!
A můj porod?
Bolesti hodně nepravidelný - tak po hodině i víc mi začali už v úterý v noci, stále jsem si říkala, že to jsou asi ti poslíčci, protože termín jsem měla až za týden - tak jsem to moc neřešila. Bolelo to, ale dalo se to prodýchat a krásně se uvolnit - bylo to jako větší menstruační bolesti. Ve středu přes den ale bolesti pokračovali - interval se zkrátil na půl až 3/4 hodiny, ale stále nic moc bolest...
Ve čtvrtek ráno stále to samé - jen interval se zkrátil a bolest trochu zesílila - to už jsem byla trochu nervózní - protože mi přišlo, že se něco začíná dít...takže jsem se radši připravila - dobalila pro jistotu tašku do porodnice - vykoupala se, oholila atd. ... no a čekala jsem co se bude dít...
Manžel byl v práci, byli jsme domluveni, že kdyby něco zavolám a pojedeme. Taky mi ráno začala odcházet hlenová zátka - nedalo se to přehlédnout.. :sweat_smile:
Kolem poledne začali bolesti narůstat - a ve 12 hodin jsem začala mít pocit nějak moc velkého "vlhka" - tak hurá na Wc - protože jsem měla vložku - kvůli té odcházející zátce nedalo se nic moc poznat - něco málo ze mě vyteklo - ale nebylo to nic moc - takže zase jsem vlasně nevědala na čem jsem. Jenže to netrvalo ani půl hodiny a dostala jsem šílený kontrakce - nedalo se to už prodýchat-nic jen hrozná bolest - že jsem se nemohla ani hnout... pár jsem jich vydržela a pak už jsem volala manželovi, že asi rodím a že tedy musíme jet... Doma byl za chvilku - zrovna jsem měla kontrakci - takže chudák, když mě viděl,jak se trápím začal být docela nervózní a popoháněl mě, ať už jedem - jenže já v kontrakci nebyla schopna se ani oblíct.. Bolesti přícházeli už po pěti minutách - takže mezi nimi jsem se ryche oblékla a vyrazili jsme! Jestě mezitím za mě vytekla další - ted už o poznání větší dávka vody...to už se nedalo nepoznat...
Na příjmu sestřička zkontrolovala, že to opravdu byla odtékající plod. voda a poslala mě na vyšetření, že uvidíme - pokud se budu otvírat - půjdeme rodit, pokud ne - pošlou manžela domů a mě si tam nechají... Naštěstí vyšetření bylo jasné - jdeme rodit... Soupli mě na monitor - a začali jsme vyplnovat kvantum papírů - bylo to utrpení - měla jsem hrozný bolesti - a i když sestřičky byli fajn - ani jsem nevěděla, co jim říkám.... Pak rychle na klistýr - nebylo to nic moc - ale dalo se vydržet - hlavně se mi docela ulevilo, jak jsem se vyprázdnila... Bolesti stále stejné - po cca 3-5 min. Poslali me do sprchy - to už jsem u sebe měla naštěstí manžílka-hrozně mi pomáhal - masíroval mi záda, podpíral mě - protože já byla z těch bolestí už šílená...měla jsem pocit, že to nemůžu už víc vydržet!
Po 15 min. sprchy hurá zase na monitor - stále hrozná bolest a navíc jsem začala mít pocit na tlačení - řekla jsem to sestřičce a ta jak na mě koukla, tak říká - tak mamko - my rodíme!!! Byla to docela úleva, protože jsem si říkala, že ty bolesti už nemůžou snad být větší-takže už to musí být porod!
Ještě mi tedy pomohla - musela zatlačit ještě milimetr zbývající branky - to bylo něco neskutečnýho!! Bolelo to jako blázen,k tomu ty kontrakce - no byla to síla!
Pak začal kolem nás šrumec - já měla celou dobu zavřené oči - nevím proč - ale tak hrozně to bolelo, že jsem nechtěla nic vidět... :sweat_smile:
pak už jsem jen poslouchala, co mám dělat - tlačit - netlačit - dýchat - nedýchat...uvolnit se.... moc to bolelo-měla jsem pocit, že to nemůžu už vydržet - ale všichni mě moc pomáhali a povzbuzovali jak to skvěle jde a pak že už vidí hlavičku a že má černý vlásky... a že ještě musím vydržet a pořádně zatlačit naposled!! Že musím miminku pomoct...tak jsem tlačila jak o život - to je jasné - stejně v tý hrozný bolesti jsem jen myslela na to, aby bylo mimi v pohodě - to je hrozně silný hnací motor!!!
Jedno velký zatlačení - druhý a hlavička byla venku - byla to úleva - předtím jsem myslela, že se snad tím tlakem roztrhnu až ke krku...
Po hlavičce ješte jednou zatlačit pořádně - no a malá byla venku - jen řekli - máte holčičku...a já nemohla věřit svým uším...!!
Dali mi jí pohladit - poprvý co jsem otevřela oči a koukla se na ní!!! Byla celá oslizloučká, maličká - krásná... pohladila jsem jí po hlavičce...no samozřejmě jsem plakala - to se nedalo!!
Za chvilku ji odnesli - taťka šel s ní - aby nám všechno natočil...
Já musela ještě jednou zatlačit - placentu - nějak už jsem neměla sílu - ale šlo to... Byla jsem unavená ale moc štastná.
Ani jsem během porodu nepostřehla, že mě nastřihli - takže mě čekalo ještě šití - mezitím přivezli malou a dali mi jí přisát - krásně na mě koukala a já bulela ... přisátí na jedničku - hned na první pokus - tak jí chvilku nechali u mě abych si jí mohla ošahat...a pak jí přendali vedle mě do postýlky- mezitím mě zašili - trochu to štípalo - ale umrtvili mi to takže spíš takový jakoby tahání -- samozřejmě po tom, co jsem absolvovala to bylo nic!
Nechali nás pak s tatkou a s malou o samotě, abysme si odpočinuli - koukali jsme na to naše zlatíčko a byli moc štastný, že už to máme za sebou. Tatka byl celou dobu u mě - moc mi to pomohlo, že jsem ho držela za ruku a že mě hladil a těšil!! Muselo to být pro něj taky těžký - ale je štastný, že tam byl s námi - protože být u zrození svýho dítěte - to je tak nepopsatelný zážitek, že jen osobní účast to vynahradí!!
KDyž se malá narodila - bylo 15.30 hodin - takže můj porod trval od praskuntí vody - což bylo ve 12.00 hod. - 3,5 hodiny - krásný čas, co?!? Jsem moc štastná, že to trvalo tak krátkou dobu - protože ta bolest byla fakt veliká - ale možná byla veliká právě protože to bylo tak rychlé - takže rychle ale intenzivně... :grinning: :grinning: :grinning:
Dneska už jsme doma z porodnice - neříkám, že jsem zapoměla na bolest u porodu - to si myslím, že se ani nedá - je to jiná bolest než normální - všechno je to takové jiné - ale dá se to opravdu vydržet! No a hlavně - když pak člověk vidí to svoje miminko - jak každým dnem roste a když se poprvé usměje a když se přisaje k prsu a vy cítíte, jak strašně moc je ten tvoreček bezbranej a jak vás miluje a že je to VAŠE DÍTĚ - tak to si stejně řeknete, že to za to stálo a že snad někdy za pár let - to prostě klidně vydržíte znovu... a rádi!
Přeji všem budoucím maminkám - ať zvládnou ten svůj porod co nejlépe! Není se čeho bát - já se nebála - pak jsem byla sice trochu zaskočená - :grinning: - ale všechno přebolí!!
20. črc 2007 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
simik01 krásný příběh, až mě to rozbulelo, přeji Vám hodně moc zdravíčka a štěstíčka s Verunkou
20. črc 2007 v 11:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,
dneska je to přesně měsíc, co jsem porodila, nicméně mám všechno ještě v živý paměti, tak se s vámi podělím o svůj zážitek :wink:
termín jsem měla daný na 16.7.06, takže když jsem šla 19.6. na kontrolu k doktorce, tak jsem byla ještě relativně v klidu..na první dotaz doktorky : "tak co mamino, jak se cejtíme?" jsem reagovala obratem: brzo se rozpadnu, je to šílený a ona mě zkontrolovala a říká:"no vy rozhodně ještě rodit nebudete!! jste zavřená a děložní čípek máte až hoooodně vzadu, takže počítejte, že můžete i přenášet"...tak sem si říkala, no super, tak mě čeká ještě měsíc a nebo i víc, k**vafix :grinning:
no každopádně jsem přijela dom, uvařila si maliník, vyžehlila Pavlovi asi 7
košil a tak ňák se šlo spát....ve dvě ráno 20.6. mně praskla plodovka a jelo
se... :grinning: jo, ještě než se vyjelo, tak taťulda začal řešit, co si má vzít
na sebe, sem myslela, že ho zabiju, fakt :grinning: prej mám si vzít to zelený
nebo to šedivý triko :sweat_smile:
celou cestu do porodnice mě v hlavě šrotovalo jak se bude ten náš chlapeček jmenovat..celý těhu jsme mu říkali Olivere a nebyli jsme schopný se dohodnout…manžel pořád prosazoval toho Olivera a já ho akorát furt napomínala, že se asi zbláznil ,že v žádnym případě!!! :stuck_out_tongue_closed_eyes:
když sme dojeli do porodky, tak mi dali na monitor a sestra říká, vy máte
kontrakce po 5 minutách, cejtíte to vůbec? tak řikám, no to teda necejtim a
v duchu sem si říkala, no tak jestli tohle sou kontrakce, tak to je bomba,
to bude super porod..furt každej straší, jak to bolí a já to ani necejtim
:grinning: to bylo kolem půl třetí ráno...Pavla poslali dom, že jsem ještě zavřená
a že až se to rozjede, tak že ho zavolám..v půl pátý ráno jsem začala mít už
ty skutečné kontrakce po třech minutách a to sem myslela, že vyskočím z
kůže..eeeeej, to tak bolelo... :unamused: nechali mě v těch kontrakcích trápit až do
jedné do odpoledne, prej sem furt zavřená, tak že to musim vydržet...pak přišla nějaká postarší dáma, co si říkala PA a začala ve mně šťourat, že prej si mě musí otevřít aspoň na čtyři…sem myslela, že jí ukousnu hlavu, bolelo to jako prase….
pak přišel Pavel a šlo se na sál - tam sem je uprosila, ať mně píchnou epidurál jináč se fakt poseru bolestí a tak se slitovali a dali mi ho..no a pak se čekalo, zkoušelo tlačit a vůbec to nešlo..tak mi píchli vyvolávačku, pak oxitocin, pak mi ten epi vypli a od půl pátý od večera do 19:55hod se
tlačilo..byla jsem na konci sil..hrozný..nechci chlapa mezi nohama hodně
dlouho vidět :grinning: :grinning: 18 hod maraton sem fakt nečekala... i když Pája byl fakt to nejlepší co jsem mohla udělat, že jsem si ho tam sebou vzala..strašně mi pomohl, furt mě tak hezky podporoval, pořád mi kontroloval jak dýchám, napomínal mě, když jsem to flákala, od těch půl pátý mi pořád říkal, že za chvilku už to budu mít za sebou, ať jsem statečná, ať naberu všechny síly co mám a zaberu…byl tam krapet problém s omotanou pupeční šňůrou kolem Daviďákova krku a toho, že šel napřed místo hlavičkou, tak čelíčkem, proto to trvalo tak strašně dlouho :astonished: no nic, každopádně v 19:55hod jsem zabrala ze všech sil a to naše uzlačisko bylo na světě..Pavel ho šel zvážit, změřit, já sem mezitim vypudila placentu a doktorka mě zašila – poznámka redakce – to sem absolutly necejtila…
pak Pavel došel v ruce měl bílý malinkatý štěstíčko, který bylo v zavinovačce, dal mi ho do náruče, pošeptal mi jaká jsem šikulka statečná a že mi děkuje za krásného syna… a mě se začaly kutálet slzy jako hrachy..teď taky sakra.. :slight_smile: v tu chvíli jsem veděla, že to malý stvoření a toho nejlepšího chlapáka, který stál vedle mě strašně miluju a že tyhle dva chlapi nikdy v životě neopustim, protože by to byla fakt škoda… :dizzy_face:
Davídek se při prvnim nádechu, kterej měl přiškrcenej ještě tou pupeční šnůrou nadejchl plodovky a tak ho museli dát na přístroje, takže jsem se s nim mohla pomazlit až třetí den, kdy nás kvůli nezlepšujícímu stavu museli přeložil na Jipku..ale nechme jipáckejch vzpomínek….teď už sme doma a já ho pořád pusinkuju a mazlíkuju a chválím jaký má pěkný mišelinky a jak nám pěkně přibejvá…jsem strašně šťastná mamina…musím říct, že nejšťastnější na světě…
a hlavně tohle se nedá moc dopodrobna popsat, tohle si musí každej prožít a věřte, že ať budete mít porod jakýkoliv, ten malej zázrak stojí za to!!!!
20. črc 2007 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek