• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Jituš krásne napísané :dizzy_face: Zas mi slzička stiekla po tvári :cry: :grinning: :dizzy_face:
28. srp 2007 v 15:56  • Odpověz  • To se mi líbí
Milé těhulky (i maminky), dovoluji si přidat svůj popis porodu a zároveň jej doporučuji jako povinné čtení pro všechny těhulky, které se porodu bojí. Já se bála taky. A hodně. Ale opravdu to jde téměř bezbolestně:slight_smile:

Termín porodu jsem dle UZ měla 24. srpna, dle MS 28. srpna. Chtěla jsem, aby to přišlo dřív - asi jako každá těhulka a říkala si, že bychom ještě mohli stihnout znamení lva (do 22.8.). Blížícímu se porodu ale nic nenasvědčovalo. Občas mě zabolelo bříško, já se z toho radovala, že to třeba něco znamená, ale kde nic tu nic. 20. srpna jsem se "ráno" probudila cca v 11 hodin a vydala se snídat. Lehla jsem si k televizi a jedla jogurt, koukala na telku, zodpověděla dva telefony, že nerodím....:slight_smile::slight_smile:

Těsně před 12.00 jsem se posadila, že jdu na WC a uslyšela - RUP. Žádná bolest, žádná voda, jen ten zvuk. Šla jsem na toaletu, kde jsem zjistila, že ze mě odchází žlutý hlen - jupíííí - řekla jsem si - to je ta avízovaná zátka - to znamená, že do 1 dne až 14dnů porodím. Jala jsem se tuto novou informaci telefonovat manželovi, který pracuje asi 30km od Opavy a slíbila jsem mu, že budu hlásit každou změnu. Asi do 10 minut se objevila první bolest. Taková v podbřišku nic, moc... Začala jsem uklízet byt, věci do myčky, vysávat, kdyby cokoliv, tak ať je uklizeno.:slight_smile::slight_smile: Přitom jsem rozcházela kontrakce. Teda - pořád jsem nevěděla, že to jsou ty pravé kontrakce a myslela si, že to jsou jenom poslíčci. Bolest byla taková vydržitelná a jenom v podbřišku. Napadlo mě, že bych to mohla měřit a zjistila jsem, že je to co 2-3 minuty. To mě utvrdilo v tom, že to jsou poslíčci, protože kontrakce přeci přicházejí tak co 20 min a interval se zkracuje.... Mezi tím se mi chtělo několikrát na velkou a tak jsem se krásně vyprázdnila.

Kolem 13.00 už byly kontrakce takové, že mi při nich bylo nejlíp na čtyřech s ručníkem na čele, protože jsem se potila. Ale pořád se to dalo vydržet. Navíc trvaly tak 20 sec. Literatura uvádí, že trvají tak 40sec až minutu. Takže jsem si myslela, že zase poslíčci. Zatelefonovala jsem manželovi, že mám nějaké divné bolesti a šla do sprchy, ať to rozeženu. Ve sprše se mi straaaašně ulevilo. Sprchovala jsem si podbřišek a kontrakce byly o moc mírnější a méně časté. 13.20 ze mě vytekla zeleno-žlutá voda. Zneklidněla jsem, protože jsem nevěděla, jestli je to plodovka nebo ještě zátka. Bála jsem se, jestli je to plodovka, že je to špatné, protože už je v ní smolka. Zavolala jsem manžela ať přijede, že raději pojedeme Emmínu zkontrolovat do porodnice. Čekala jsem asi půl hodiny ve sprše a pořád mi bylo fajn. Sem tam kontrakce, ale v pohodě vydržitelná. Mezitím mi nebylo vůbec nic.

Manžel přijel, vzali jsme tašky, já se oblekla a vyrazili jsme do porodnice. Máme to asi 5 minut. Cestou jsem měla 3 kontrakce, ale pořád to bylo maximálně v pohodě. Přišli jsme na příjem, ohlásila jsem 40tt a pravděpodobně odteklá zkalená plodovka. Napojili mě na 20 minut na KTG. Tam se kreslily kopečky, já manželovi vysvětlovala, jak funguje KTG, kde vidí srdíčko, kde kontrakce... Omlouvala jsem se sestřičce, že mám asi poslíčky, že je otravuju a přijeli jsme zbytečně. Manželovi jsem říkala -"Asi nás vrátí..." Po KTG jsem šla znovu na vyšetření. Říkám dr. - můžu si ještě skočit na velkou než mě vyšetříte? Koukala na mě, oči vyvalené a říká - pojďte nejdřív nahoru ať mrknu a potom můžete. Tak mrkla a říká - jsme na lemu, hned na sál. Přeložili mě na lehátko a manžel mě vezl co největší rychlostí na porodní sál:slight_smile::slight_smile: Ještě jsem volala, že chci epidurál - no, tak ten se opravdu nestihl.:slight_smile:

Tam jsem se rychle svlíkla, pořád ještě vtipkovala, že mi nic není a že jdu domů:slight_smile: Dostala jsem košili, napojili mě znovu na KTG a manžel mi říká - já nemám foťák. Tašku jsme totiž nechali v autě, ať ji netáhneme zbytečně. Říkám paní dr. stihneme ještě dojít pro foťák? - koukla do mě a řekla: Jo - ale rychle:slight_smile::slight_smile: Čekali jsme až zajde lem, já pořád v pohodě, jenom kontrakce už trošku hnusnější. Koukala jsem na manžela a říkala - aú, aú, aú. Nicméně u zubaře to je horší. Pak mi řekli - až přijde kontrakce tlačte. 3x na jednu kontrakce. To poslední tlačení jsem většinou vzdávala. Kdybych to nevzdala, tak věřím, že je malá na 3 kontrakce venku. Takhle mi to trvalo asi 5. Na poslední 2 mi pichli oxytocyn, aby kontrakce přicházely rychleji, protože začaly mít tak 5 min odstup. Znovu musím napsat, že mezi kontrakcemi mě nic nebolelo a bylo mi naprosto fajn. Dokonce jsem s dr. vtipkovala, že porod je v pohodě a že bude i druhé - to jsem zrovna tlačila první:slight_smile::slight_smile:

Pak jsem tlačila (trochu i křičela - to jsem si teda mohla nechat od cesty, protože to taková hrůza nebyla) a najednou vidím hlavičku, tak jsem si řekla - ještě jednou a máš to za sebou. A ono ANO!!! - tělíčko a Emmínu jsem měla položenou na břiše:slight_smile::slight_smile: Cítila jsem obrovské štěstí, že je malá tady, že v tom bříšku bylo opravdu miminko a že jsme už navždycky tři a že jsme rodina. Malinkou ošetřili a hned jsme ji dostali. Nádherně na nás koukala a byla a je to ta nejkrásnější a nejmilovanější holčička na světě:slight_smile: Na porodním sále jsme strávili ještě tři hodiny a celou dobu se s malinkou mazlili:slight_smile:

Šití jsem neměla vůbec žádné. Celou dobu jsem cítila, jak mě PA roztahuje prsty, což bylo nepříjemné a říkala jsem si - ať mě radši nastřihne a nemusím tak tlačit. Teď jsem jí moc vděčná, že se vše obešlo bez jakéhokoliv šití:slight_smile:

Takže ve výsledku jsme nestihli epi, klystýr, nástřih, balon, sprchu, aromaterapii - prostě nic:slight_smile: Na sále jsme byli všehovšudy asi 40 minut a malá byla na světě. Před porodem jsem hráz nemasírovala - bylo mi to nepříjemné, pila jsem maliník a užívala homeopatika pro snadný porod. Myslím si, že mi ta homeopatika hodně pomohla. Byla jsem si pro ně přímo u homeopata. Věřím tomu i z toho důvodu, že mi dal lahvičku a říkal - tohle začněte brát týden před termínem porodu. Začala jsem raději o 10 dnů dřív, ale vy výsledku jsem rodila přesně za 7 dní ode dne, kdy jsem je začala brát.:slight_smile::slight_smile:

Den, kdy se Emminka narodila pro mě byl určitě nejkrásnější v životě. Určitě to byl obrovský zážitek a jsem ráda, že tam byl manžel se mnou, i když jsem ho při tlačení moc nevnímala. Porodu se bál, ale vím, že to byl stejně krásný zážitek i pro něj a nakonec se i koukal, jak se malá klube na svět:slight_smile:

Emminka se narodila 20.8 v 15.35 a vážila 3,51kg a měřila 51cm - od první bolesti trval celý porod 3,5 hodiny. Myslela jsem si jaká to bude šílená bolest, ta nejhorší na světě, ale bylo to v pohodě. Jasně - bolelo to, ale rozhodně ne strašně. Nikdy pánu Bohu nepřestanu děkovat za to, že máme tak krásnou a zdravou dceru. Myslím, že mi můj porod vynahradil těhotenství, kdy jsem prodělala příušnice a chodila na sledování pro možný rozvoj fibroelastozy srdeční u malinké a ještě následně nám z triple testů vyšlo podezdření na vzácný Edwardsův syndrom. Kvůli poloze plodu jsem nemohla na amniocentezu, takže to, že je malá zcela zdravá se 100% zjistilo až po porodu.

Ještě jsem chtěla napsat pro těhulky:
- moc doporučuji do porodnice vzít si s sebou PureLan od Medely na mazání bradavek. Je o mnoho lepší než Bepanthen a bradavky na začátku kojení opravdu bolí, bolí... Bepanthen mi vůbec nepomáhal.
31. srp 2007 ve 21:30  • Odpověz  • To se mi líbí
Majkeela,moc a moc gratuluju k holčičce,krásně popsané,můžu říct,že mě to uklidnilo,jsem totiž strašnej srab a z porodu mám hrůzu. Můžu se zeptat co to bylo za homeopatika? Děkuju :slight_smile:
31. srp 2007 ve 21:59  • Odpověz  • To se mi líbí
Majko krásný popis - teda tys to měla opravdu na pohodu :wink:
31. srp 2007 ve 22:36  • Odpověz  • To se mi líbí
Teda devcata, krasne porody. Gratuluji :slight_smile:
31. srp 2007 ve 22:38  • Odpověz  • To se mi líbí
lenkaazdenek - obávám se, že ti s těmi homeopatiky moc nepomůžu. Byla jsem si pro ně přímo u homeopata a na lahvičce je napsané CULO3-200-1 a na druhé SECL3-1000. Nejsou to taková ta, která si koupíš v každé lékárně. Myslím, že to je jenom zkratka toho homeopatika a pak ředění...
1. zář 2007 v 11:15  • Odpověz  • To se mi líbí
Majkeela taky gratuluji, je to fakt krásně popsané, porodu se taky bojím, tak bych si přála, abychom to přežili bez úhony já i mimi :grinning:
2. zář 2007 ve 12:14  • Odpověz  • To se mi líbí
majkeela moc pěkny popsaný porod ale asi jsi byla jedna ze šťastnějších co to šlo rychle :wink: gratuluju ke krásné holčičce a mimochodem vůbec nevypadáš že jsi po porodu moc ti to sluší a Emminka bude po tobě :dizzy_face:
2. zář 2007 v 19:17  • Odpověz  • To se mi líbí
majkeela: tak tvuj porod byl vzorovy a dekuju za super popsani! kez by nam vsem takhle stesti pralo :slight_smile: kazdopadne si myslim, ze zalezi i na tvem pristupu k veci...pokud se dokazes uvolnit a soustredit, jde to asi lepe, nez kdyz clovek zblbne pri prvni kontrakci a pak uz jen trpi...
2. zář 2007 v 19:26  • Odpověz  • To se mi líbí
Majkeelo, krásně napsaný :dizzy_face:
Jinak s tím PureLanem s Tebou naprosto souhlasím, taky nám hodně pomohl v porodnice, než jsme se pořádně rozkojily :wink:
3. zář 2007 v 18:11  • Odpověz  • To se mi líbí
Majko, paráda, taky si na svůj porod nestěžuju :slight_smile: , bolesti taky slabé, jinak nic okolo... DÍKY ZA TO!!!Takže jsme dobře naladění -až ty "srpnová" zlatíčka odrostou- na další dětičky! :sunglasses:
3. zář 2007 v 18:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Majko, moc hezky napsané.Snad to takto bude i u nás :grinning:
ten pure lan není od weledy???
4. zář 2007 v 18:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky jste všechny moc statečný, mocinky mi to pomáhá, aby si člověk udělal nějakej obrázek i když dokud to člověk nezažije na vlastní kůži tak asi nemůže úplně pochoptit, ale už se těším až budu mít toho prcka taky u sebe :slight_smile:
6. zář 2007 v 11:10  • Odpověz  • To se mi líbí
Hoj holky, vzhledem k tomu,ze jsem tuto diskuzi hodne navstevovala pred vlastnim porodem, rozhodla jsem se take prispet:slight_smile:

V patek , v jednu hodinu v noci me vzbudilo nutkani na velkou. No, neslo to a jeste se k tomu pridali stahy, zatim nepravidelne, takze jsem cekala co z toho vyleze, chtela jsem jit spat, ale moc to neslo, takze jsem si pustila telku a skakala na balone. Uz dva dny mi odchazela hlenova zatka, takze jsem predpokladala, ze nejpozdeji o vikendu porodim... Bolesti se cim dal tim stupnovaly, navic byly i pravidelnejsi, asi tak po sedmi minutach. Rano o pul seste uz byly co ctyri minuty, tak jsme se rozhodli, ze zavolame do fakultky v Olomouci, jak to tam vypada (rikali mi, at napred zavolam, ze ted mivaji hodne plno). No, rekli nam, ze zadne misto nemaji, at jedem do Prostejova nebo Prerova. Jeste nam zjistili, ze v Prostejove maji dve mista a v Prerove mist 5. Asi bych jeste zustala doma, ale vzhledem k prece jen vetsi vzdalenosti jsem nic nechtela riskovat, a radeji jsme zavolali sanitku. S pani na dispecinku se domluvili, ze bysme radeji Prostejov. Prijeli a jeli jsme. Manzela teda napred nechteli vzit, respektive se na nej divne koukli a on se zeptal: "Muzu jet taky, ze?" a oni, ze teda kdyz je to porod, tak vyjimecne jo, ale ze doprovody brat nemohou... tak jsme byli radi, uff. Prijeli jsme tam, bolesti uz byly vetsi, vysetrili me v sedm, byla jsem otevrena na dva prsty, coz me vydesilo, rikala jsem si, ze kdyz od jedne hodiny jsem se otevrela jen na dva prsty, tak nevim, jak dlouho bude trvat ten zbytek... Zavedli me na sal, ktery jsme meli jen pro sebe, krasne, nove zarizene, se sprchou a zachodem a navic s moc fajn porodni asistentkou. Ta mi dala klystyr a oholila me a od te doby uz to jelo... pak uz nemam moc pojem o case. Jen jeste, jsme ji rekli nejake body z naseho porodniho planu, jako nepropichovat vac blanc, nenastrihavat, mimi hned na telo, medikace az po domluve.. a tak...Ze zacatku se na me koukala, no jo, zase nejaka chytra matky... ale byla vstricna a vse se snazila dodrzet. Takze nez neco udelala, vzdy mi to vysvetlila a o to mi hlavne slo... Po klystyru jsem se behem hodky otevrela na ctyri prsty, pak uz teda nemam moc pojem, jak to probihalo, ale ani jsem nemohla chodit, sprcha mi moc nepomahala, tak jsem lezele na boku, na polohovatelnem luzku a tam jsme spolecne s manzelem dychali. Byl mi velkou oporou, drtila jsem mu ruce i krk, a hlavne mi fakt strasne pomohl s dychanim, bez nej bych to snad nezvladla. Vac blanc mi nakonec propichli, prisel doktor a rekl, ze se to tim urychli, tak jsem souhlasila, asi bych v te chvili souhlasila se vsim... pak uz ani nebyli mezi kontrakcemi pauzy, proste to jelo, jedna za druhou a ja se tesila, kdy uz budu moc tlacit. Nakonec ta chvile prisla, tak to uz bylo lepsi. Je fakt, ze jsem si to predstavovala jednoduseji, ze zatlacim a bude... no nebylo, tlacila jsem o sto sest, ale slo to spatne a pomalu, ale apson se neco delo a hlavne to tolik nebolelo, hlavne ty zada, au, au :wink:.. Porodni asistentka mi roztahovala hraz, celkem to palilo, aby me nemuseli nastrihovat.. no, ale vzhledem k tomu, ze Matysek byl celkem obrik, aspon na mou postavu, tak jsem se trochu roztrhla, ale nijak dramaticky, vpodstate v rozsahu nastrihu. Matej vypadl, ani nevim jak.. v 11:58, hned ho brali, zadne polozeni na brisko se nekonalo, zabalili ho, ukazali a sli s nim na nahrivani, tak jsem z toho byla strasne smutna a nesva. Ale Pavel se sel podivat, kam s nim jdou a uklidnoval me, ze je to tak pro nej lepsi, hlavne aby byl v poradku... coz je jasne. Pak ze me vyjela placenta. Porodni as. mi tlacila na bricho, coz pekelne bolelo a pak me doktor zasil. No, pak jsme tam dve hodky lezeli, zavolali rodicum a napsali par smsek a pak me zavezli na pokoj. Vzhledem k tomu, ze jsem se porad na Mateje ptala, tak nam PA domluvila, ze mi ho po ceste donesli ukazat na chodbu, uz vypadal lip, ne tak fialove, tak jsem byla klidnejsi. A v osm vecer mi ho privezli na pokoj a mela jsem ho celou noc, i kdyz mi ho chteli vzit...at si odpocinu, ale ja se nedala, celou noc jsem na nej koukala:slight_smile:
Par dni po porodu jsem si nedokazala predstavit, ze bych jeste nekdy rodila, ale dnes uz mi to vubec tak neprijde a spis na to vzpominam, jako na hezky zazitek...
6. zář 2007 ve 13:29  • Odpověz  • To se mi líbí
Entik,moc a moc gratuluju k Matýskovy :slight_smile: přeju vám v životě samý štěstíčko
6. zář 2007 v 16:00  • Odpověz  • To se mi líbí
Entik moc hezky popsané, taky gratuluju k Matýskovi, hlavně že jste oba v pořádku :dizzy_face:
6. zář 2007 v 16:12  • Odpověz  • To se mi líbí
Entík moc gratuluju :wink:
6. zář 2007 ve 21:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojda taky přispěji tou trochou porodu............. :grinning: :grinning:

Do nemocnice v Pardubicích jsem byla poslána 21.8.2007 na preventivní hospitalizaci.
A druhý den 22.8.2007. jsem ráno šla na monitor, najednou se miminko pri mých kontrakcich začalo dusit tak MUDr. usoudil že jedu okamžitě na císaře.

Oholili mi břicho, nechali mě podepsat spousty papíru a lejster a odvezli mě na sál.
Kde když jsem přijížděla viděla známou tvář svého MUDr.
Přemluvili mě na epidural na částečné umrtvení.samotné píchnutí epidurálu nebolelo vůbec, během pár sec. mé nohy polilo horko ja si lehla , sice se mi malinko zamotala hlava ale trocha kyslíku a bylo mi fajn no a pak jsem ucitila jak se mi vylila plodová voda a MUDR. mi ukazal miminko a to bylo takřka vše. :grinning:
Matyášek se narodil asi za 20 min. v 8:21 na 36. týdnu s váhou 2950 a mírou 49 cm.
Měl trošku potíže s dýcháním ale na JIP ho dali dokupy.
Samotná operace byla zvlastní pže jsem citila jak mi někdo něco dělá v břiše ale na druhou stranu jsem necitila nic.
Horší to bylo ten samý den večer kdy mi řekli že musim začít chodit , to byl šokující okamžik ale zvladla jsem to.
Po 14-ti denním pobytu v porodnici jsem už doma a je nám hej.



Mám už dvě děti, jedno jsem rodila 6 hodin klasicky a měl 4500 g a druhé tedy císařem
A jen chci říct že do cisaře už bych nešla pokud by to nebylo opět nezbytně nutné,prostě klasický porod je klasický porod. :wink:
7. zář 2007 v 09:54  • Odpověz  • To se mi líbí
Moncicik: tak to byla teda rychlovka :grinning: a asi sen mnoha žen :wink: I když já osobně bych raději klasický porod-stejně,jak píšeš ty. No možná,že až ho zažiju,tak změním názor :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Přeji hodně zdraví Vám oběma!
7. zář 2007 v 10:01  • Odpověz  • To se mi líbí
Zusma: s tím snem moc nevím. :confounded: Já jedine co jsem říkala celé těhu že nechci císaře! A ted ho mám vyzkoušený a stále si za tím trvám.
Je to přece jen operace a ten stav jaký je po..... není takový - jako po klas.porodu, je podle mého mnohem mnohem horší!
Snad příště bude porod jak má být ! :grinning:
Děkujeme moc!
7. zář 2007 v 10:14  • Odpověz  • To se mi líbí
Já právě četla od hodně holek,že bych chtěli císaře protože to asi tolik nebolí a je to rychlejší(nevím,nemám zkušenost),tak proto jsem to psala :wink:
7. zář 2007 v 10:16  • Odpověz  • To se mi líbí
diky moc holky za gratulace... jsem taky moc rada, ze jsem zazila klasicky porod, kvuli me i Matyskovi :wink:
7. zář 2007 ve 20:03  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky,
chtěla bych se s vámi podělit o zážitky ze svého porodu (vezmu to trochu podrobněji :sweat_smile: ), na který jsem se těšila, ale strašně se obávala CŘ - měli jsme odhad z UTZ na 4 kg mimi a dva dny před termínem jsem kvůli tomu byla hospitalizovaná v porodnici, aby rozhodli. V den termínu mě propustili, podle rozměrů pánve to mělo být sice tak tak, ale chtěli dát šanci přirozenému porodu. Otevřená jsem v tu dobu byla na dva prsty. Každým dnem jsem očekávala, že to přijde a ono pořád nic. Žádní poslíčci ani nic podobného. Chodila jsem po dvou dnech na kontroly do porodnice a každý doktor mi vždycky řekl, že už je to na spadnutí. Já jsem se ale pomalu smiřovala s vyvoláním porodu. Měla jsem na něj nastoupit v pátek. V úterý před tím jsem měla narozeniny, tak jsem tajně doufala, že mimísek čeká na tenhle den. Nečekal a ve středu ráno jsem se probudila úplně v pohodě. Rozhodla jsem se, že manžela pozvu na narozeninovou večeři, tak jsme kolem šesté vyrazili. Stále jsem byla OK. Domů jsme se vrátili asi v půl osmé a to mě začínala pobolívat záda, jakoby se blížila MS. Nepřikládala jsem tomu žádný význam. Po osmé se k tomu přidal podbřišek, ale stále to bylo takové slaboučké. Vždycky jsem jukla na hodiny a přicházelo to tak po 15 minutách. Manželovi jsem nic neříkala, abych ho zbytečně neplašila. Ještě jsem vyžehlila hromadu prádla a bolesti trošku zesílily. Kolem desáté si šel manžel lehnout. Já nebyla ospalá, tak jsem koukala na TV. Asi v jedenáct hodin jsem si uvědomila, že interval se zkracuje. Bylo to tak po 7 minutách. Pořád jsem si ale nebyla jistá, jestli je to už ono. Po půl hodině jsem vzbudila manžela a řekla mu, že mám asi kontrakce, ale že nevím, jestli je to ono. Ten mi rozespale řekl, že když nevím, tak co má vlastně dělat, otočil se a spal dál. (A to předtím vystartoval, kdykoliv jsem v noci vstala na záchod :wink: .) Tak jsem si řekla, že to zkusím zaspat. Lehla jsem si, jenže se nedalo usnout. Přišly asi tři kontrakce po 5 minutách (teď už vím, že to bylo ono) a já ho opět vzbudila, že pojedeme. Ještě jsem se šla podívat do slovníku cizích slov, jak jsou přesně kontrakce definované :grinning: Asi v půl jedné jsme dorazili do porodnice. V autě už to začalo být dost silné, ale jakmile jsem vylezla, jakoby to přešlo. Odmítla jsem jít dovnitř, pokud nepřijde další. A přišla. Natočili mě a vyšetřili. Byla jsem otevřená na 5 cm. Následovala příprava (klystýr není nic strašného) a pak na "hekárnu". Manžel tam hned pustil CD a udělal si kafe. Ani nevím, kolik jich do rána vypil. Já jsem rozcházela a rozdýchávala kontrakce, byly tak po 3-4 minutách až do rána, manžel mě občas namasíroval. Připadalo mi to nekonečné, ale když se na to podívám zpětně, tak to vlastně uteklo rychle. V sedm hodin jsem byla konečně otevřená a šlo se na sál. Byla u mě jen porodní asistentka a říkala, že teď už to půjde rychle. Lehla jsem si a začala tlačit. Jenže, kontrakce mi začaly slábnout a tak jsem musela ještě do sprchy a chodit. PA mi chtěla píchnout plodovou vodu, ale nějak jí to nešlo, tak musela zavolat doktora. Kontrakce opět nic moc, tak mi napíchli oxytocin. Tlačila jsem jak divá, ale mimískovi se nechtělo. Zkoušeli mi tlačit na břicho, ale to mu zase začaly padat ozvy. Manžel dostal do ruky kyslík a měl za úkol mi ho přikládat. Když to pořád nešlo, tak zavolali primáře. Ten rozhodl, aby mi zvýšili dávku oxytocinu. Manžel mi podpíral hlavu při tlačení a přikládal kyslík, byla jsem vděčná, že tam byl. PA pořád říkala, že už jenom kousek, jenže hlavička pořád ne a ne prolézt a já už začala ztrácet síly. Tlačila jsem tak nějak napůl a začala se bát o mimi. Malý byl v pohodě, oni to viděli na ozvech, ale to jsem já moc nevnímala. Už jsem prostě chtěla, aby bylo po všem. Několikrát jsem řekla, že už nemůžu, ale nic se nedělo. Po hodině a čtvrt tlačení zavolali nejstaršího, zkušeného doktora. Viděla jsem, jak rozbaluje náčiní a mě problesklo hlavou: kleště. V tu chvíli jsem je jedině vítala a vůbec mě nenapadlo si připouštět nějaké komplikace. Prostě jsem mu věřila a taky se mi ulevilo, že to nebude nakonec CŘ. Kleštěma to bylo raz dva, sice šílená chvilková bolest jakobych se měla roztrhnout, připadalo mi, že když vyklouzla hlavička, že upadám do bezvědomí, ale hned mě probral pohled na mého syna, kterého doktor držel za nožičky. Za okamžik jsem ho držela v náručí a to bylo něco tak silného, že se to nedá popsat. Mně i manželovi vyhrkly slzy a já jsem zažívala, co to znamená, být absolutně šťastná. Četla jsem, že porod je silně emotivní, ale ten opravdový zážitek předčil všechna moje očekávání. Pak broučka odnesli a začalo šití a "čištění" dělohy. To bylo dost nepříjemný. I přes umrtvující injekce jsem cítila každý dotek. Mezitím už přijel manžel s postýlkou a naším pokladem. Trvalo to nekonečných 45 minut, ale pak nás přemístili na poporodní pokoj a mohli jsme být jen a jen spolu, všichni tři. Začala jsem si uvědomovat, jak jsem vyčerpaná. Cítila jsem, jak je mi slabo a chtěla jsem napít, jenže to jsem nemohla, tak jsem dostala alespoň led. Řekli mi, že jsem ztratila hodně krve a dostala jsem ještě nějakou infuzi. Po dvou hodinách si zlatíčko odvezli a manžel se jel domů vyspat. Mě přemístili na oddělení a tam jsem se vzpamatovávala. Nesměla jsem sama ani vstát, takže do sprchy mě vodila sestřička. Dvakrát jsem za to odpoledne omdlela na chodbě, takže jsem u sebe nemohla Tobiáška mít, ale večer přijel manžel, tak nám ho přivezli. Byla jsem strašně naměkko a hlavně neskutečně šťastná, že je všechno v pořádku. Tobísek měl od kleští na čelíčku jen malý flíček, který do dvou dnů zmizel. Druhý den mi podle krevního obrazu chtěli dát transfuzi krve, ale já ji odmítla, protože jsem cítila, že je to každou hodinou lepší a lepší, že můj syn mi dodává sílu a zvládnu to sama. Ještě v porodnici jsem si uvědomila, že bych šla rodit znovu, že to všechno za to stálo a že být maminka, je ta nejúžasnější věc na světě!
8. zář 2007 v 00:21  • Odpověz  • To se mi líbí
belucie: Gratuluji k narození Tobiáška!
8. zář 2007 v 01:07  • Odpověz  • To se mi líbí
mám slzy na krajíčku,jsi statečná a oběma vám přeji hodně štěstí a zdraví :slight_smile:
8. zář 2007 v 18:21  • Odpověz  • To se mi líbí
Lucinko, tak hlavně, že jste to všichni tři zvládli! Jsi silná! Tobísek ti to vynahradil a vynahradí!
8. zář 2007 v 18:27  • Odpověz  • To se mi líbí
Lucinko, moc a moc ještě jednou gratuluji, zvládla jsi to na jedničku a byla jsi moc statečná.
Tobiášek je kouzelnej brouček a určitě budete moc šťastná rodinka :wink:
A jsi fakt dobrá, já v porodnici fakt neměla pocit, že bych do toho šla klidně znovu. Naopak! A to jsme ten porod měly dost podobný...Teď už to vidím zase jinak, to je jasný :slight_smile:
8. zář 2007 v 18:39  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky děkuju moc, myslím, že každá ženská má v sobě tolik síly, o které ani do určité chvíle neví...
8. zář 2007 ve 21:36  • Odpověz  • To se mi líbí
Belucie gratuluji-jsi odvážná!Když jsi odmítla tu transfuzi-jak se na to lékaři tvářili?
9. zář 2007 v 05:20  • Odpověz  • To se mi líbí
Belucie tak klobouk dolu. Já tu transfúzi měla taky, měla jsem při porodu dost velkou ztrátu krve. Pořád se mi točila dost hlava,byla jsem neskutečně unavená a ikdyž se to pomalu zlepšovalo, tak krevní obraz vypadal hůř a hůř. Já malýho u sebe neměla, nebyl na tom chudák po dlouhém porodu nejlíp, takže mě neměli co brát. Musím ale říct, že mi neskutečně ta transfúze neskutečně pomohla. Ještě týž den jsem měla energie na rozdávání a řikala jsem, že si na ní občas zajdu až budu z toho všedního dne unavená. :slight_smile:
9. zář 2007 v 09:49  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek