• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
makalko: krásně popsaný porod. Jen nechápu že ještě některé porodnice trvají na zákazu pití :angry: Je to hloupost a už se od toho upouští.
22. srp 2007 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lenko, tak to je dobrá zpráva. Tak doufám, že u dalšího porodu mě nebudou mordovat žízní :wink: díky :wink:
22. srp 2007 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Leonko, tak ja bulim... :cry:
22. srp 2007 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mezi lítáním kolem malé se našla konečně chvilka času, tak můžu napsat svoje Jaké to bylo...
někdy od pátého měséce mě trápily otoky, ale jiné příznaky hrozící preeklampsie jsem neměla, takže jsem těhulkovala normálně dál. 27.7. jsem byla v poradně na běžné kontrole a najednou mi za týden váha poskočila o 4kg nahoru, takže mi hned brali krev a zjistili zvýšenou hladinu kyseliny močové v krvi. V pátek jsem nastoupila k hospitalizaci na oddělení šestinedělí, kde mě čekal víkend lehára s nožkama nahoře, měření tlaku a v neděli kontrolní odběr krve, hodnota se trošku upravila, takže mě pustili domů.
Ve středu další odběry, hodnoty zas celkem v normě a ve čtvrtek najednou zas šílený otoky, takže jsem v pátek 3.8. ráno šla zas na krev. Doktor mě jenom viděl, krev mi ani nebral a řekl mi, ať si jdu domů pro věci a hned nastoupím. Bála jsem se dalšího víkendu na šestinedělí - bez mimča je to tam dost depresivní.
Manžel šel se mnou, aby mi odvlekl zavazadlo. Hned mě vzali na porodnici na příjem, prohlídli, doktor zjistil, že jsem otevřená na 1 prst, tak mi hned zavedl prostin a šoupli mě i s manželem na "tatínkovskou" hekárnu. Měla jsem tak půl hodinky klídek, tak jsem obepisovala kamarádky a rodinu, že budeme rodit. Pak nastoupily kontrakce a hned po dvou minutách a čím dál hustější.
Manžel byl zlatej, masíroval mi záda a dolíval čajík. Kontrakce začaly přicházet delší a delší, takže ve finále už bolest ani neodcházela a začalo mi to jít do kříže. Asi po dvou hodinách mě vzali na monitor. Ležet na zádech se sondama na břiše a prodýchávat kontrakce je opravdu zážitek...
Mimčo chvíli pospávalo, tak jsem 20 minut ležela "zbytečně" a pak se začalo hemžit, ale srdíčko bilo dost nepravidelně a pak najednou začalo vynechávat. Bylo to asi to nejhorší, co jsem kdy zažila, slyšet, jak srdíčko našeho miminka chvílemi přestává bít a pak zas naskakuje. Hned zavolali doktora, ten monitor chvilku sledoval (jestli to vynechávání není při kontrakci, ale pokračovalo to i když bolest trošku ustupovala) a během dalších pár minut mi oznámil, že jsem otevřená jen o něco málo víc než při příjmu a navíc prvorodička a s tím nálezem na monitoru budou muset indikovat akutní CŘ. Manžel se za mnou přišel rychle rozloučit a dát mi pusu, než mě odvezou na sál. Během 15 minut mi zavedli kaketr, přestěhovali mě na sál, kde mi v kontrakci píchli epidurál (naštěstí jsem si mohla vybrat, jestli chci spinál, nebo celkovou narkozu - neznali jsme pohlaví miminka a když byl ještě čas si vybrat, šla jsem samozřejmě do spinálu) a pak už jsem jen slyšela - vidím hlavičku, vidím ouško, máte holčičku!
Adélka byla venku za dvě minuty, hned jí odnesli na ošetření a já se pořád jen dokolečka ptala, jestli je malá v pořádku. Tekly mi slzy štěstí a nebyla jsem schopná ničeho jinýho než těch slziček a každýho doktora co šel kolem mě jsem se ptala, jestli je malá v pořádku. Pak mi jí přinesli ukázat - takovej malinkej uzlíček, byla nádherná.
Pak mě převezli na pokoj a přišel za mnou manžel, Adélku odvezli do inkubátoru na vyhřátí, měla pouze 48cm a 2550g a my na sebe s manželem koukali a já mu pořád dokola říkala, že máme nádhernou holčičku a že jsme máma a táta:slight_smile:
Ještě večer jsme si pak telefonovali a shodli se na tom, že je strašně těžké uvěřit, že jsme najednou rodiče:slight_smile:
Malá má pořád maličko problémy s růstem, měla ještě novorozeneckou žloutenku, takže je hodně spavá, ale určitě to dožene. Je to naše zlatíčko a být mámou je opravdu nejkrásnější věc na světě :wink:
22. srp 2007 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Carlisse, moc hezky napsaný :wink:. Koukám, že jste to neměly jednoduchý, všechen ten stres okolo, ale hlavně, že to dobře dopadlo :wink:. Držím palečky, ať hezky rostete :slight_smile:

Já už taky mám porod sepsanej, zmákla jsem to už v porodnici, jen ho sem vlepím asi až večer. Psala jsem to zrovna holkám na červenci. Manžel mi odnesl notebook, takže až dorazí, tak to sem překopčím. Jen předem upozorňuju, že je to slohovka jak hrom :grinning: :grinning:
22. srp 2007 v 15:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Adamka- ano, rodila jsem v Ústí a nemůžu si stěžovat na doktory ani PA. Ležela jsem pak na nadstandärdu a opět si nemůžu stěžovat, ty prachy stáli za to!! :dizzy_face:
Mobi- nevím, jestli pomohla masáž hráze, dělali jsme jí asi 5x nebo 6x. Pan doktor byl seznámen s tím, že bych to chtěla zkusit bez nástřihu. Takže v posledních kontrakcích jsem cítila jak mi sám masíruje hráz a snaží se, aby se nenastřihlo. A taky, že ne. Mám uvnitř jen jeden malý steh, ale to nestojí za řeč. :wink:Olej ti můžu přivést na srazík, aby jste to taky zkusili :wink:
Makalko- tak to jsi opravdu neměla jednoduchý porod :frowning2: krásně jsi to popsala. Po takové zkušenosti bych se já velmi rozmýšlela, jestli to chci znovu zažít. Jsi statečná a bude z tebe výborná máma :dizzy_face:
22. srp 2007 v 18:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ditu tak do toho jdu. I do toho maliníku. Jsi fakt pohodářka, takže i pohodový porod :wink:
Leonko ženská jedna. Já si říkala jak máš pohodový porod, když mi v šest pípla sms, že praskla voda a ještě dopoledne byla Nikolka na světě a ona to taková pohodička zase nebyla :sweat_smile: Ale ty jsi se se vším negativním v těhu prala jako lvice, takže i z těžkého porodu jsi si vzala jen to dobré. Ať vám dělá prdelka jen a jen radost :dizzy_face:
22. srp 2007 v 18:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
proč při CŘ nepustí manžela na sál?
23. srp 2007 v 09:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
carlisse: krásně napsáno, ty i doktoři jste to zvládli skvěle :wink:

kaci: někde pouští,někde ne,ale u carlisse šlo opravdu o akutní CŘ, to je vidět z toho jak brzy byla malá na světě,tak asi nikdo neměl čas chystat tatínka na sál
23. srp 2007 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
lenkabu: když si mohla i vybrat, jeslti chce spinál nebo celkovou narkózu... právě, že někde, když je akutní, tak daj celkovou narkózu hned a neptaj se... dyť se ten tatínek umí do toho hábitu oblíknout sám ne? :sunglasses:
23. srp 2007 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem kdysi sháněla porodnici kde k plánovanému CŘ pustí tatínka a většinou si to nechají zaplatit, tady v Kolíně to snad bylo 3000Kč.
23. srp 2007 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
kamhajek: a za co to je? že mě bude držet za ruku a koukat se? :angry:
23. srp 2007 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
No asi za to sterilní oblečení, nejspíš to nechávají šít na míru :grinning: .
23. srp 2007 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
U Apolináře pouští a nevím jestli se za to platí. Já myslím, že se asi bojí aby jim tam tatínek nehysterčil...přece jen je CŘ operační výkon a mnohem rizikovější než spontánní porod. Stát se může spousta věcí a kdyby ve sterilním prostředí pobíhal hysterický tatínek, je to průser. Neříkám,že nesouhlasím s přítomností otce u CŘ, jen chápu proč to některé nemocnice nechtějí.
23. srp 2007 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lenkabu: taky to chápu, ale nechápu tu sumu. Ještě, že se nás to netýkalo.
23. srp 2007 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
To bude poplatek za nadstandartní službu...ale je to blbost, ten člověk navíc je stojí maximálně nervozitu. Kdyby si řekli symbolicky pětistovku,tak prosím,ale za 3000 už by mu měli i naservírovat občerstvení. :angry:
23. srp 2007 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
mě to taky teda přijde dost, vlastně za nic!!! :angry: Jestli to neni takovej povinej sponzorskej dar. To je pak vlastně to samý, jako kdyby tam ten otec vůbec nebyl, když čeká na chodbě a mimi mu ukážou přes sklo, to je jak za komančů - fuj :stuck_out_tongue_closed_eyes: :angry:
23. srp 2007 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Termín porodu jsem měla stanovený na 29.7., ale vzhledem k nálezu mi doktor v porodnici při každé kontrole říkal, že příště už se určitě neuvidíme. Jenže člověk míní a příroda mění, takže jsem 24.7. jela znovu jako 2v1 na monitor.
Doktor mě prohmatával a říká: „Už byste chtěla porodit, co?“ No jasně, odpověděla jsem mu a on s naprostým klidem odvětil, že v pátek, sobotu a neděli slouží, tak ať si vyberu. Myslela jsem, že si dělá legraci, tak mu říkám, že beru pátek, že je to hezké datum :wink: A on na to, že ok, že v osm ráno příjem v porodnici. HA, pořád jsem to brala jako vtip, ovšem když to začal psát do zprávy, tak mi úsměv zamrzl. Rázem jsem si vzpomněla na popisy vyvolávaných porodů, ovšem doktor mě uklidnil, že nepůjde o použití chemie, že jsem parádně připravená a otevřená – jen děloze se jaksi nechce pracovat. Takže jí trochu pošťouchne a uvidíme.
Jeli jsme domů jako opaření, den D se blížil a navíc byl pevně daný. Manžel už střádal plány, jak bych to v pátek mohla stihnout do odpoledne, protože večer byla rodinná oslava – no představoval si to jako Hurvínek válku. Brzdila jsem ho, že se to může protáhnout,ovšem tajně jsem doufala v opak.
V pátek 27.7. jsme v 8 hodin dorazili do porodnice. Nikdo z rodiny ani přátel (kromě Janinky z květnovek – díky za podporu, Jani :zipper_mouth:) o tom nevěděl, nechtěli jsem vyvolávat „paniku“. A udělali jsme dobře, protože porod nebyl rušený smrští smsek a hovorů :grinning:
V půl 9 jsme přišli na řadu, převlékla jsem se do slušivé košilky :slight_smile: a PA se mnou sepsala potřebné papíry. Někdy po 9 přišel primář, prohlédl mě s tím, že nález opět pokročil, zkontroloval plodovku a řekl, že by se to mělo rozjet. No to určitě, pomyslela jsem si, vždyť mě ani pořádně neprohrábl, čekala jsem nějaký bolestivý hmat – a ono nic. PA mě připojila na monitor a hle, začaly se objevovat první, leč malé, kontrakce. Po půl hodině nás s manželem zavedli na odd. šestinedělí na nadstandard, že zde máme vyčkat na kontrakce (které dle slov sestřičky začnou tak po 10 až 15 minutách).
V tu dobu už jsem měla bolesti jako při menstruaci, tak jsem měla radost, že se to snad opravdu rozjíždí. „Zabydlela“ jsem se na pokoji a nabízela manželovi, jestli nechce jet domů – že to určitě tak rychlé nebude. On ale pořád věřil, že to toho 27. stihneme, takže mě tam nechtěl nechat o samotě :slight_smile: Bolest byla čím dál silnější, ale říkala jsem si, že je to teprve začátek, takže to vlastně vůbec nebolí. Kolem půl 11 jsem začala mít pocit, že ta bolest už není nepřetržitá, tak jsem zaúkolovala manžu, aby měřil…no a naměřil – kontrakce po 2 minutách :wink: Nechtěli jsme tomu věřit, tak jsme měřili asi 20 minut a ono to opravdu tak bylo. A dokonce se intervaly mezi kontrakcemi zkracovaly, tak raději zašel pro sestřičku, která mě vyšetřila – že prý jsem na 3 otevřená, ale že ještě nejsme ani v polovině, takže bolest bude mnohem větší a častější. No uměla potěšit :grinning: Měla jsem elánu na rozdávání a vtipkovala s manžou, že ještě centimetr a budu moci jít do masážní vany, kterou na porodním sále mají. Ale že když jí nestihnu, tak se zlobit nebudu J Kontrakce byly pořád pravidelné, ale stále jen jako silnější menstruační bolesti.
Před 12 hodinou přišla sestřička a že prý si mě raděj připraví, protože na sále hekají ještě dvě těhulky, tak ať toho pak nemají moc. A že se prý na sesterně sázejí, která porodíme první a já jsem jejich tajný tip (no chuděry ty dvě těhulky, jedna tam hekala už od večera…). Takže jsem dostala klystýr, potom půl hodina na záchodě a půl hodina ve sprše – ta mě tak krásně uvolnila, že jsem pojala podezření, že se porod zastavil, protože bolest žádná. Ha ha, jen jsem vylezla ze sprchy a šáhla po ručníku, byla zase zpátky a už se mnou nemazlila :grinning:
Bylo po 13 hodině, s manželem jsme dostali čekatelský pokoj hned vedle porodního sálu, který však nebyl připravený. Protože jsem ale byla jediná rodící s doprovodem, tak se rozhodlo, že budeme rodit tam. A že až budou mít chvilku, tak ho připraví. Zatím jsem hopsala na míči, házela grimasy do kamery a těšila se, až budu mít míminko u sebe. Při jedné kontrakci mi prdla voda, tak mě napojili na monitor a asi ve 13:40 mi píchli injekci proti bolestí. Sestřička pořád opakovala, že se sice hezky otevírám, ale bude to ještě na dlouho, takže ať odpočívám a kdybych náhodou měla pocit, že potřebuji tlačit, tak ať pro ně manžel doběhne…
Ještě se za ní ani nestihli zavřít dveře a přišla hoooodně silná kontrakce, že mi až vehnala slzy do očí. A za ní druhá, třetí – vůbec jsem je nestíhala rozdýchávat. A najednou tlak na spodek jako kráva (že to tak musím napsat :grinning:). Myslela jsem, že se zblázním, jak to nešlo udržet. Manža začal panikařit, že pro ně běží, já ať ještě počká, že to třeba ještě není ono. No hned další kontrakce mi dala najevo, že to jako ono je – šílenej tlak a bolest. Manžel letěl pro sestřičky a já se zatím snažila vyšplhat na porodní křeslo. Připadalo mi to jako věčnost, než přiběhly – jedna se mrkla mezi nohy a najednou to začalo lítat – rychle sehnat přimáře, připevnit opěrky na nohy (ty v tom shonu ještě daly obráceně) a ještě mi vysvětlovat, že tlačit fakt zatím nemůžu…Byla jsem jak v tranzu, pořád jsem se jim omlouvala, že to neudržím :grinning: a hypnotizovala jsem dveře, ať už proboha ten primář přijde.
Bylo krátce po 14 hodině, když doběhl a já konečně mohla tlačit. To byla úleva! Z obou stran jsem měla PA, manžel mi stál za hlavou – i když toho jsem vůbec nevnímala. První kontakce a zatlačení – takové zahřívací, seznamovací :slight_smile: Ač jsem nebyla na žádném kurzu, přesně jsem věděla, co mám dělat – takže druhé kolo tlačení bylo mnohem lepší. PA mi hodně pomáhaly, povzbuzovaly mě a dětská sestřička, která stála připravená u mých nohou, volala, že už vidí hlavičku. To mě nakoplo a v duchu jsem si říkala, že to na třetí pokus dám. Ještě pohlazení od manžela, nádech a zatlačení, do kterého jsem dala opravdu všechno…v tom PA volá, že hlavička je venku, tak ať rychle zatlačím – a Štěpánek byl na světě. Na hodinách bylo 14:10.

Ve chvíli, kdy jsem uslyšela pláč našeho miminka, jsem se rozplakala také. Byl to tak nádherný pocit, když jsem ucítila, jak vyjel ven, když jsem slyšela jeho hlas a poprvé ho uviděla. Držela jsem manžela za ruku a pořád mu opakovala: „Ten je tak krásný…“

Následovalo krátké šití, úklid po porodu a pak už nás nechali dvě hodiny o samotě. Dvě nádherné hodiny, které jsme už trávili jako rodina. Byla jsem tak pyšná – jednak na svého manžela, který mi byl obrovskou oporou a jednak na svého malého Štěpánka. Byla jsem šťastná, že jsem žena a že jsem měla možnost ten zázrak zrození nového života zažít na vlastní kůži. Porod pro mě byl úžasný, nezapomenutelný zážitek.

PS: Pro těhulky a snažilky – nevím, zda k rychlému a pohodovému porodu pomohl maliníkový čaj, sliz ze lněného semínka a masáž hráze. Možná ano, takže za zkoušku to stojí. Já jsem každopádně myslela velmi pozitivně, na porod jsem se těšila a brala ho tak, že větší zátěž při něm zažije miminko. Bolelo to, to ano, ale když přitom myslíte na to, jak co nejvíce pomoci tomu malému, aby to měl rychle za sebou, tak je to mnohem snesitelnější :wink:

Všem maminkám přeji co nejvíce radostí s jejich potomky a těhulkám a snažilkám krásné těhulkování a pohodový porod :zipper_mouth:

A omlouvám se za dlouhý popis :wink:
23. srp 2007 v 15:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Pirlenko, krásný :dizzy_face: :dizzy_face:.
Mně ještě stále manžel nevrátil notebook, tak to snad budu muset sepsat znova nebo co :angry:. No, možná jestli Míša ještě usne, ale zatím se moc netváří :grinning:
23. srp 2007 v 15:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Carlisse a Pirlenko, vaše příběhy mě rozbrečely, krásně jste to napsali. Přeji vám i vašem mimiskům hodně zdraví a mnoho krásně strávených chvil :slight_smile:
A děkuji za vaše pozitivní příspěvky :slight_smile:
23. srp 2007 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,taky přidám popis svého porodu,jen se předem omlouvám sloh nikdy nebyla má silná stránka :sweat_smile:
10.8. v 7:00 jsme měli nastoupit na indukci porodu z důvodu přenášení a gestačního diabetu zjištěného u mě v polovině těhotenství. Naštěstí se malá rozhodla přijít na svět po svém a 10.8. v 5:00 mě začaly pravidelné kontrakce(tvrdohlavé lvíčátko). Po příjezdu do nemocnice v 7.00 jsem byla otevřená na 2cm,kontrakce zesilovaly,ale stále jsem mohla komunikovat a dokonce i mluvit o jídle, jaký jsem měla hlad. Personál byl vynikající, PA mě vše vysvětlila a dala mě Yal,po kterém jsem se vyprázdnila a vše probíhala pěkně,tak jak mělo. Pro urychlení porodu mě píchli plodovou vodu kolem 9:00,takže potom jsem se začala otevírat každé dvě hodiny 2cm.Manžel byl se mnou jako doprovod,což můžu jen doporučit – v první době porodní do 11.00 jsme hráli karty a poté mě pomáhal při kontrakcích ,drtila jsem mu ruce a on pozoroval KTG a upozorňoval na ústup kontrakcí.Od 13.00 mě už bylo jedno kdo je tam se mnou,na jídlo jsem neměla ani pomyšlení,kontrakce byly dost silné,takže jsem byla vděčná za omývání čela a rtů mokrou plenou a to,že jsem mohla manželovi drtit ruku při kontrakcích. Pak přišla Dr. S tím,že jsem otevřená na 8cm a že už se blížíme k závěru a zda nemám pocit na velkou mimo kontrakci. Já měla ale pocit na tlačení pouze při kontrakci,ona ,že to teda zkusíme jen párkrát zatlačit – jen tak zkusmo,abychom nic neuspěchali. No a na 4 kontrakci byla malá na světě v 14:55 – dostali jsme velikánskou pochvalu, že na prvorodičku jsme rodili(hlavně tlačili) skvěle,ale já vím,že na konci jsem už špatně dýchala – měla jsem křeče v rukou i nohou – ale bohužel se to nedalo vydýchat,tak jsem to spíš provzlykala.Ukázali mě maličkou,ale vnímala jsem to jako v mlze,protože při tlačení jsem měla zavřené oči,ale slyšet ji bylo pěkně :grinning: . Bohužel mě museli provést revizi dělohy,zůstala mě část placenty v děloze a šít mě museli jen malinko,nástřih hráze se nám nevyhnul,přestože jsme masírovali od 32.týdne,ale jizvička je malinká.Holky porod bolí,ale zase ne tolik a myslím si,že zubař kolikrát bolí mnohem víc a hned bych šla do porodu znovu.Pro manžela to byl zážitek – hledal kapesníčky v tašce,nemohl je najít,tak mu sestřička musela půjčit buničinu.Je to drsný chlap,plakal přede mnou jen dvakrát,ale prý jak viděl maličkou a když se na něj podívala nevydržel.Jinak naše tvrdohlavé lvíčátko je holčička Terezka,měla 3200g a 50cm. Nejen s porodem čekala do poslední chviličky,ale i s kojením. Já neměla bohužel mlíčko,takže nás chtěli propustit s Nutrilonem 4.den po porodu a co se nestalo,v 5.00 mě malá začala sát z prsu a mlíčko bylo,takže jsme nemuseli ani jednou použít Nutrilon a teď krásně kojíme :slight_smile: . Je to naše zlatíčko.
Všem těhulkám přeju pohodový porod :slight_smile:
23. srp 2007 ve 23:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, gratuluju k miminkům. Vždycky když tady čtu vaše příběhy, tak se těším na porod. Vím, že to bude fuška, ale pocit těšení a radosti, že budeme mít miminko, zcela převládá. :slight_smile: Pirlenko, moc se mi líbí, jak jsi napsala, že jsi víc myslela na to, aby byl porod co nejmenší zátěž pro miminko a nezabývala se jen vlastní bolestí. To bych byla ráda, kdybych k tomu dokázala v rozhodujícím okamžiku taky tak přistoupit. :pensive: Protože je to pravda. Ten malý tvoreček jde do světa, který vůbec nezná a ještě takovou úzkou cestou. :grinning:
23. srp 2007 ve 23:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Carli, Leni, Kacici tak krásne ste to popísali až z toho zas brečím ako malá :cry: :slight_smile:
23. srp 2007 ve 23:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
pirlenko,kacici: nádherné porody, člověk se úplně těší na ten svůj :grinning:
24. srp 2007 v 08:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pirlenko a všechny ostatní,opravdu vás obdivuji, taky mi řekli, že nesmím tlačit a já už to nedokázala zastavit, prostě jsem všechno pustila a už to jelo samo bez mého přičinění :grinning: Ale zase ten šok, který personál zažil, když se všechno, co se mělo otevřít, událo během necelé hodiny, to fakt nikdo nečekal, proto asi i ten konec porodu byl jaký byl, nemohla jsem vědomě dělat nic :grinning:
Holkám, které čekají na porod určitě taky doporučuji masáž hráze, maliník příp. další aktivity...já osobně jsem se porodu vůbec nebála, protože jsem byla psychicky připravená, tak doporučuji hlavně klid a mít dobrou náladu. Nakonec každý porod je jiný, každá ho vnímá jinak :slight_smile:
24. srp 2007 v 10:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Pirlenko, tak zamačkávám slzu, napsala jsi to mooooc krásně :slight_smile: A za podporu neděkuj, ty jsi pro mě taky byla a jsi velká podpora :dizzy_face: :dizzy_face:
24. srp 2007 v 11:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pir krásný popis... Když to čtu, lituju, že jsem si to nemohla odrodit normálně, ale na druhou stranu jsem šíleně šťastná, že to dopadlo jak to dopadlo...
24. srp 2007 v 15:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak se také přidám ke srpnovkám, které se zde podělily o svůj jedinečný zážitek z porodu.

25.7. v 10 hod. kontrola u doktorky: Tlak OK (110/70), váha 64 (o kilo a půl víc než minule, ale fakt si to skáče jak chce, celkem 11,5 nahoru). CS 10 (!), otevřená jsem na 1-2 cm, a měla radost z hlenové zátky a že jsem měla poslíčky v noci. A její názor? Čípek už je OK (spíš není žádný), vše je nachystané, přes den dnes rodit nebudu, ale v noci by ty kontrakce mohly přijít... Objednaná jsem byla "pro jistotu" za týden, ale myslí si, že se už neuvidíme...
Celé odpoledne (tak od 14) jsem řešila se srpnovkama, jestli to jsou poslíčci (předtím jsem je neměla vůbec) nebo už kontrakce, protože doktorka mi řekla, že pokud se to rozjede, tak přes den určitě ne, až v noci, tak jsem byla v klidu. No, od 2 odpoledne jsem měla bolesti v podbřišku jak při MS (a to jsem ji kdysi mívala obzvlášť hustou, musela jsem bývat ze školy doma, ten 1. den, a pod Ibuprofenem) a to celkem pravidelně po 10 minutách. Nechala jsem to být, dalo se hýbat, jinak jsem spíš ležela a občas prodýchla (to až později), radši jsem ale psala Petrovi, aby přijel už ve 3 a ne vlakem ve 4, že ještě nerodím, ale budu víc v klidu, když tu bude se mnou. No, nakonec se navečeřel a kolem 6. jsme vyrazili směr Znojmo. Doma byly kontrakce (jo, už jsem věřila, že rodíme) asi po 6 minutách, v autě po 5 (vzhledem ke vzdálenosti do Znojma a že mě chytly 4-5x), vzali mě hned na monitor (18,20 hod.), kde jsem ležela dobře hodinu, protože mi jedna sonda sjela a snímala mě a ne mimi, no, pak se na mě přišla kouknout doktorka, domluvily jsme si oholení, pak i klystýr, s tím, že ještě před ním dostanu ATB do žíly kvůli streptokokovi (já čekala infůzi na půl hodiny a ne, během pár minut to bylo ve mně), pak nálev, celkem OK, to lití mi nevadilo,ale hned jsem se zvedala a šla na WC, detaily vypustím, ale do půl hodinky jsem byla pročištěná, tak jsem si ještě v té přípravné místnosti vlezla do sprchy, to už byly kontra tak po3 minutách (nevím, ani jeden jsme čas nehlídali), tam mi to ještě i pomohlo, ale pak mi byla zima, a nejlíp se mi leželo a jen prodýchávalo (zhluboka – do břicha), až jsme se zmátořila, tak jsme šli na porodní sál. Jo, po monitoru jsem byla otevřená na 4-5 cm (to bylo před osmou). Tam jsem si jen lehla do postele a prodýchávala, pak zkusila i sprchu, ale ta už mě teda vůbec nebavila, na bolesti mi to nepomáhalo, a tak už jsem jen ležela, v 9 mi píchli plodovku (asi na 3x, kontrakce byly slabý - to vždycky, jak mě poslali na kozu), ale otevřená už na 7 cm, tak jsem se ještě vrátila na postel a nechali nás tam, po chvíli (nevím, něco přes půl hodiny, nejspíš) jsem už cítila nutkání tlačit, a šla na mě panika! Ale ne že rodím, ale jak jsem byla na monitoru, tak tam byla mamina, doktorka ji lehce sjela, že nemůže tlačit, že ještě chybí 1 cm! a že to musí prodýchat, a tak jsem si myslela, že to bude stejné, tak jsem funěla jak o život, chtělo se mi brečet vztekem, že musím tlačit a přitom nesmím...při 4. takové kontrakci už jsem nevydržela a poslala Petra pro doktorku (nebo asistentku, nevím, kdo tam byl), tak jak to šlo, přelezla jsem opět na kozu, ona řekla, že je branka krásně zašlá a můžem zkusit rodit...no, a kámen úrazu, nešlo mi to tlačit, ale pak už to šlo (zadržet dech a tlačit, neupouštět ven), hlavička sjela níž, takže to děsně řezalo, a pak už jsem pomalu nepoznala, kdy je to kontra, protože bolest byla jen v podbřišku a v rodidlech ta hlavička a poznej co je co...Ale pak tam byl i doktor, tak mi tlačil lehce na břicho, aby mi pomohl, řekl, jak tlačit účelněji (hlavu sklopit na hruď a držet dech) a pak už to šlo líp, malá vylezla tak na 10 zatlačení, ale je pravda, že to první tlačení bylo z mě strany na prd...Prostě nevyužité. Hlavička šla na 3x, pak ramínka a bylo, na placentu jsem už ani netlačila... Nestříhali mě, ale instruovali na to tlačení, aby ta hlavička vyšla co nejrychleji (nebo spíš naráz), že podle toho střihnou...šití bylo v pohodě, nevěděla jsem o něm, protože jsem byla jen malinkato natržená. Bez masírování hráze před porodem...Pak tatínka vyzvali, ať jde přestřihnout pupeční šňůru, ale nechtěl (to mi bylo jasný, už že vydržel do konce byl zázrak), tak se ho ptali proč, tak jim říkal, že je srab, že tam vůbec neměl být :slight_smile:. Malou mi dali na břicho, tak jsem si ji prohlídla, pomazlila (z kraje neplakala), pak si ji vzali na minutku na zvážení a zabalili ji do pleny (přímo na pokoji, tento byl menší, tam bylo vše, jinak by mi ji odnesli úplně pryč...), jak mě doktor zašil, tak mi pomohli na postel (měli pořád strach, abych jim sebou nesekla, ale tlak OK, žádná nevolnost), mezitím prohlídl malou dětský doktor a pak už mi ji přinesli na první kojení, chytla se krásně...Pak jsem s taťkou na ni koukali a Petr byl šťastný, a pořád říkal, že jsme jeho holky šikovný :slight_smile: (On taky, MOC) a takto tam se mnou byl až do půlnoci. Ještě jsem musela do sprchy, a ideálně na WC, ale neměla jsem potřebu, a pak mě přesunuli na jiný pokoj, sice pořád na porodním, protože vše bylo plné (Nadstandarty i šestinedělí), byl to přípravný rodící pokoj, ale bez kozy. Moc jsem toho nenaspala, myslela jsem na porod, na malou...
Ráno v 5,30 mi dali malou, nakojila jsem (ale nechali mě, ať si poradím jak umím, vleže mi to nešlo, tak jsem si sedla (šlo, to, ale jak jsem psala, šití minimální) a pak jsem spolu spaly do snídaně a pak už začal běžný kolotoč... A ještě na závěr. Madlenka se narodila o 8 dní dřív, 25.7.2007 ve 21,59,měla 49 cm a 2840 g.
26. srp 2007 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Konečně i já jsem se dohrabala k tomu, abych sem hodila svůj porodní zážitek (manžel mi vrátil notebook, tak to sem můžu překopčit :grinning:).

Takže moje slohovka:
Termín porodu jsem měla stanovený na pátek 27.7.2007. Datum se mi moc líbilo, stejně tak jako některá předtím. Naše princezna však měla evidentně jinej názor :wink: .
Od 38.tt jsem chodila do poradny už do porodnice, na porod to však nevypadalo. Děložní křivka na KTG záznamu stále jako prkno, nález se neměnil, stále otevřená těsně pro prst. Říkala jsem všem, že letos nejspíš neporodím a pořád jsem se cítila docela dobře. Vůbec jsem nevěděla, co jsou to poslíci, v noci jsem dobře spala, nohy mi neotíkaly.
Dva dny po termínu mě v noci z neděle na pondělí probudily bolesti v podbřišku, jako při silné menstruaci. Říkala jsem si – fajn, budeme rodit, a šla jsem rozcházet a zkoušet měřit. Taky jsem vlezla do sprchy, abych si umyla vlasy. To byly dvě ráno. Ve tři mě bolesti najednou přešly, tak jsem si naštvaně vyfoukala vlasy a šla jsem si lehnout :angry: . Jenže jakmile jsem lehla, bolesti se mi vrátily, tak jsem je až do rána rozcházela, jen před šestou jsem na půl hoďky usnula. To ráno jsem měla naplánovanou poradnu a původně jsem chtěla jet sama, s tím, že vezmu tchýni (zrovna jsme s manželem pobývali krátkodobě u tchánovců) do práce. Nakonec jsem vytáhla manžela, že musí jet se mnou, protože sama bych to určitě neodřídila. Do porodnice jsem vtrhla už před sedmou, namísto plánované půl desáté, bo po cestě se mi bolesti vracely po třech minutách – myslela jsem si, že už fakt rodím. PA mi natočily KTG záznam, kde nebyly naprosto žádný kontrakce a vyšetřily mě – nález furt stejnej. Prý jsou to poslíci, který rozeženu teplou vodou, a to, že mi bolesti jdou jen do podbřišku, je špatně, musí mi jít do celého břicha. A že se tělo jen chystá. Pak přišel doktor, řekl mi prakticky to samý a objednal mě na příští poradnu na středu. Bolesti mě držely celej den a teplá voda absolutně nepomáhala. Chtěla jsem se vyspat, ale spala jsem jen asi 2x půl hodiny. Ležet jsem nemohla, jenže ono moc nepomáhalo ani nic jinýho :unamused: . Večer už jsem lezla po zdi a při představě, že se zase nevyspím, jsem vyhnala manžela z postele, že jedeme do porodnice znovu. Myslím se mu ulevilo, protože na mě, kdykoliv mě to chytlo, nešťastně koukal a ptal se, jak mi má pomoct :grinning: . Jela s náma i manželova teta Soňa, kterou jsem chtěla u porodu (je jen asi o čtyři roky starší než já a hlavně pohodářka, která umí člověka uklidnit). Manžel být u porodu nechtěl a já jsem ho nutit nechtěla.
V porodnici mě opět vůbec nepotěšili. Byla tam protivná PA, která mi řekla, že prostě nerodím, nález stejnej jako ráno, jen se spotřeboval za celej den kousíšek čípku. A že jsem unavená, a to je to nejhorší, co k porodu může být. Pak přišel hodnej pan doktor, kterej rozhodl, že domů už mě nepošlou a dostanu něco na spaní, abych si aspoň trochu odpočinula. To bylo kolem půlnoci. Šoupli mě na pokoj, kde byla paní s chlapečkem, co docela vyváděl, ale mně to bylo fuk. Něco málo jsem naspala, ale k ránu jsem zase rozbíhala kontrakce. Paní ze mě byla asi docela paf, protože jsem vždycky seskočila z postele a rozdejchávala bolesti opřená o umyvadlo. Pak jsem vždycky zalezla do postele a mezi jednotlivýma bolestma usínala. Před šestou mě nahnali na vyšetření. Říkala jsem si, že jestli ten nález bude zase stejnej, ukecám je na císaře, protože už snad nemůžu normálně porodit. A koukala jsem – najednou otevřená na osm centimetrů. Nahnali mě rovnou na porodní sál, to už měla službu PA, která byla výborná. Natočila mi monitor, kterej byl sice opět bez kontrakcí (záhadně :grinning: ), ale ona byla spokojená, miminku se dařilo dobře. Klistýr bysme prý nestihli, takže jsem ho nedostala. Píchla mi plodovou vodu a povídala, že je čirá.
Pak se přihnala Soňa, která mi masírovala záda při bolestech.Ty mi teda furt vystřelovaly do podbřišku, zad a konečníku, takže kdyby mě v noci poslali domů, tak nejspíš porodím tam, protože žádný bolesti do břicha,jak mi furt vnucovali, jsem neměla. Stejně mi nic pořádně nepomáhalo, jen jsem sledovala hodiny a říkala si, kdy už to konečně budu mít za sebou. Po sedmé hodině mě PA vyšetřila a řekla, že při příští kontrakci mi zkusí přetáhnout lem kolem hlavičky miminka, aby tomu trochu pomohla. Jenže kontrakce furt nikde, tak se usnesla, že je mám až zadlouho a vrazili mi kapačku oxytocinu, aby mi zkrátili intervaly mezi kontrakcemi a kontrakce prodloužili. Tak jsem musela ležet na boku, kde jsem i pak začala za nějakou chvíli na pokyn PA tlačit. Chválila mě, že tlačím dobře, tak jsem si říkala, že miminko je v porodních cestách, tak to bude rychle za mnou. Byla jsem pěkně zblblá různými porodními příběhy, kde jsem četla, že miminko bylo venku třeba na 4 zatlačení apod. To u mě absolutně nehrozilo, tlačila jsem asi půl hodiny, možná o něco víc. Při každé kontrakci natřikrát. Nejhorší bylo, když jsem potřebovala tlačit ve chvílích, kdy jsem nesměla :confounded: . To jsem občas docela nadávala, ale snad vcelku civilizovaně, protože mě nikdo neokřikl :grinning: . Naopak mě Soňa povzbuzovala, ať si klidně zanadávám, že se mi uleví. Jakmile byla hlavička na hrázi, otočili mě na záda, hodili nohy do držáků a pokračovalo se. To bylo asi nejhorší nebo spíš nejnepříjemnější z celého porodu, protože hlavička byla na hrázi hodně dlouho a PA mi hráz roztahovala. Zdálo se mi to nekonečný. To už bylo na sále spousta lidí, vůbec jsem nepostřehla, jak se tam všichni najednou vyrojili :grinning: .
Pak jsem zatlačila a hlavička byla konečně venku a následovala obrovská úleva, když malou vytáhli, to bylo na hodinách 8:10. Ukázali mi ji a odnesli do vedlejší místnosti. Slyšela jsem ji ječet na celou porodnici :wink: . Pak byla na řadě placenta. Docela se držela, tak mě děsně štvalo, jak za ni PA pořád tahá a mačká mi břicho, jak kdyby nemohla chvíli počkat :angry: . Doktor poskakoval vedle ní s tím svým vyšíváním a asi se nemohl dočkat, až mě zašije a půjde si po svým. Sice mě nenastřihli, ale natrhla jsem se a stehy jsem měla nejspíš vnitřní i vnější. Šití bylo nekonečný, tak jsem se namíchla, chytla jsem telefon a volala manželovi a rodičům - tak mi to aspoň rychleji uteklo. Jak doktor skončil se šitím, přiložili mi Michalku, kterou do té doby Soňa chovala, k prsu. Byla šikovná, hned se chytla a sála. Pak mi ji tam nechali ještě asi hodinu, než si pro ni přišla novorozenecká sestřička. Kolem desáté mě převezli na pokoj. Po porodu do mě vjelo tolik energie, že jsem nechápala, proč bych jako ten kousek ze sálu na pokoj nemohla dojít pěšky a moje dvě spolubydlící se asi nestačily divit, když jsem na pokoji z vozíku seskočila a vydržela jsem ležet akorát pár minut a pak jsem pořád něco tvořila. Míšu mi přivezli kolem půl dvanácté, vysvětlili mi co a jak a nechali mi ji. Musím říct, že to bylo opravdu zlatý miminko, pořád spala nebo koukala a neplakala :slight_smile: . Přisávala se krásně, prostě savec hned od narození :grinning: . Pobyt porodnici jsme si s Míšou protáhly na osm dnů, bo malá dostala nejen novorozeneckou žloutenku, ale taky nějakou infekci (pravděpodobně prý z porodních cest :frowning2: ), takže ji nemohly dát pod světýlko, ale byla 3 dny na kapačce glukózy, kam jsem ji chodila jen krmit a bylo mi strašně smutno. K tomu dostávala po 12-ti hodinách antibiotika. Naštěstí jsme všechno rychle překonaly a mohly jsme domů po osmi dnech od narození.
Téměř po měsíci musím říct, že na všechny bolesti už jsem zapomněla, a i když Míša není už tak extrémně hodný mimčo, jaký byla v porodnici, nevyměnila bych ji za nic na světě… :slight_smile:
28. srp 2007 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jiji :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: To je táááák hezký :dizzy_face: Snad budu brečet :frowning2: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :dizzy_face:
Moc krásně jsi to napisánkovala a je poznat, že jsi měla porod v pohodě co :wink:
Ovšem to tvoje šolichání na pokoji hned po porodu trošku nechápu :grinning:
28. srp 2007 v 09:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek