Jaký byl porod

Ahoj holky,

i já se s vámi chci podělit o svůj zážitek z porodu, který byl v několika ohledech poněkud netradiční. Řádky, které se chystáte číst, jsem si napsala hned druhý den po narození Aničky do svého deníku.
A ještě jedna důležitá poznámka – na porod jsem se psychicky připravovala celé těhotenství a přistupovala jsem k němu pozitivně. Pořád jsem manželovi tvrdila, že budu hrdina a že to zvládnu. A taky jsem to zvládla 😉

Naše štěstíčko jménem Anička je na světě!!! – 27.8., 22:37, 3 350g, 50 cm

Vše začalo v pět hodin ráno. Už večer předtím jsme s Tomáškem tušili, že je to naše poslední těhulkovské milování – krásné, něžné a dlouhé. V pět hodin ráno mě probudily mírné stahy, myslela jsem si, že už je to ono. A v duchu si říkala, že jestli tohle je ono, tak porod bude brnkačka. Takže hned po osmé hodině ranní jsme vyjížděli poprvé do porodnice. Na monitoru skoro nic a prý, že to jsou jenom poslíčci. Paní doktorka v mém věku se ve mně trochu „pošťourala a pěkně se to rozjelo. Na cestě autem zpátky domů jsem prodýchávala jako blázen a Tom chtěl otáčet auto a jet zpátky do porodnice. Navíc ještě byla v Plané zácpa, takže hrůza. Netoužila jsem po ničem jiném než být doma.
Doma jsme napustili vanu, ze které jsem téměř nevylézala. Brzy došla teplá voda, takže Tom lítal a ohříval ji v hrncích. Stahy (dle lékařů poslíčci) se opakovaly každé 4 minuty a trvaly 30 sekund. Bolelo mě v podbřišku, více než při menstruaci, ale dalo se to vydržet. Ve 14:00 jsem toho už začínala mít dost a jeli jsme do porodnice podruhé. Pan doktor mě vyšetřil a řekl, že nález od rána postoupil, ale k porodu že to pořád není. Byla jsem otevřená na 1,5cm. Na monitoru zase skoro nic, takže jsme se otočili a jeli domů. A prý, že až to budou ty pravé kontrakce, bude mě bolet celé břicho…
Doma zase vana, s přibývajícími hodinami se interval mezi jednotlivými kontrakcemi (poslíčky) zkrátil – v 19:00 už jsem měla stahy po 3 minutách v délce 1 minuty! Už jsem byla strašně unavená a odmítala jsem komunikovat. Mamka u mě seděla, počítala, Tom volal do porodnice a poté jsme vyrazili potřetí!!! Natočili mi monitor, nález zase skoro žádný, ale domů už mě neposlali, protože mi odtékala plodová voda. A prý, že to pořád nejsou kontrakce, ale poslíčci. Připadala jsem si jako blázen. Dostala jsem klystýr, pak jsem byla chvilku ve sprše a pak už jen ležela na lůžku v koupelně a prodýchávala ty domnělé poslíčky. Po chvíli nás volali, Tom popadl tašku a šli jsme na hekárnu, kde mě znovu napojili na monitor. Pan doktor mi protrhl vak blan (vůbec to nebolelo) a já prodýchávala dál. Po chvilce přišel na kontrolu a nestačil se divit – ze 2cm jsem byla najednou otevřená na 8cm. I PA byla překvapená, protože její prognóza zněla, že do porodu to bude trvat ještě cca 7 hodin. Ještě chvilku mě nechali prodýchávat a najednou jsem cítila nucení na tlačení. Tom chudáček říkal, že ještě nesmím, ale já už si nemohla pomoct. Přišla PA, zkusily jsme cvičné zatlačení, říkala, že tlačím výborně a že jdeme na porodní sál. V předsálí jsem zahlédla mamku, která čekala na odvoz (měli pro ni přijet tchánovci) a volala jsem na ni, že jdu rodit. Na sále jsem hned při 1. kontrakci zatlačila, PA volala pohnutým hlasem doktora, ať běží nebo to nestihne (nemohl se odtrhnout od počítače). První zatlačení bylo za mnou a druhé bylo zatlačením posledním! Mezi kontrakcemi se mě ještě pan doktor ptal, jestli víme, co čekáme a já mu odvětila, ať se nechá překvapit. Dlouho čekat nemusel 😀 Cítila jsem, jak mnou prochází hlavička, za ní ramínka a nakonec zbytek tělíčka. Vůbec mě to nebolelo, byl to nádherný pocit. Vedle mě můj milovaný muž a naše maličké štěstí, které nás bude spojovat po celý život 😵
Kromě dvou planých poplachů byl můj porod ještě v něčem jedinečný. Ihned po narození se na sál přišli na Aničku podívat mamka, tchyně i tchán. Byli moc dojatí a já také. Pořád jsem opakovala: „Já jsem tak šťastná, máme holčičku.“ Tom mě hladil a říkal mi, že jsem šikula a že jsem byla statečná. Po porodu následovalo šití (měla jsem jenom 2 stehy), které mě vůbec nebolelo. Nechala jsem si ukázat i placentu.
Když to shrnu: 27.8. byl pro mě a Toma neskutečně dlouhý den, bolesti do celého břicha nepřišly, měla jsem je POUZE v podbřišku. Potřetí jsme do porodnice dorazili ve 20:20 a Anička se narodila ve 22:37. Prognóza PA se nenaplnila. Jako samotný porod prý mám brát ty poslední dvě hodiny, to před tím byli poslíčci. Tak nevím…
Každopádně byl porod nezapomenutelným a krásným zážitkem a dnes, 13 dní poté bych ho absolvovala znovu. A rozhodně zase s manželem, protože mi byl obrovskou oporou. I když mě doma občas štval – to když se mě chodil do koupelny ptát, kde najde hořčičné semínko. Ten den totiž zavařoval okurky 😀
Těhulky, nebojte se porodu. Já jsem se na něj těšila a myslím si, že tento přístup se mi vyplatil 😉

Fialenko nádhera!

holky dočítám vaše porody a moc gratuluji k mimískům. Jediné, čeho lituji, že jsem si nezažila klasický porod, ale nebylo zbytí. Snad příště🙂 Hlavní je, že Adélka je zdravá.
Užívejte si maminkování, je to sice náročné, ale ty naši miláčci za tu dřinu rozhodně stojí🙂´
Luci koukám, žes to neměla jednoduché, ale hlavně že to dobře dopadlo. Já jsem taky už v porodnici věděla, že chci určitě další mimčo...🙂
Fialenko krásný popis🙂 Já měla na hekárně na návštěvě maminu a pak po porodu obě babičky🙂 Manželová máma dělá na ARU a na sálech anestezie, takže když jí Aleš zavolal, že jdu na CŘ, rychle doběhla, takže byla taky u toho🙂

fialenko - skvělé a ještě jednou gratulace k malé

Fialenko,moc hezky napsaný,moc a moc gratuluju k holčičce.

fialenko krásně napsané - moc gratuluju k holčičce a teda jsi mě rozesmála s tím hořčičným semínkem 😀 😀 😀 😀

Fialenko, super porod a hezky popsaný, takový bych taky příště chtěla klidně i s těmi planými poplachy 😉
Lioo, doktoři mě ani nijak nepřemlouvali a ani se nezlobili, sice bych jim ulehčila starost, ale asi si říkali, že sama nejlíp cítím, jestli to zvládnu bez ní.
Petraluk, mně bylo podobně, ale říkala jsem si, že přece nemůžu být hned druhý den čilá jako rybička a že svému tělu zkusím dát šanci si s tím poradit. Kdyby se to nezlepšovalo, do té transfuze bych určitě taky šla...

Fialenko, krásně napsaný .... a slzy mi tečou nejen dojetím, ale i smíchy

No Fial, tys to krásně napsala.Malá Anička se narodila na narozeniny mého manžela 😉

Fial bezva pozitivní popis. Díky 😉

holky, moc děkuji za hezká slova 😵
Domi, tomu říkám náhoda 😉

Fialenko, krasne napsany. Gratuluju k rychlovce 🙂

holky, proc vam nedaji pri porodu a po porodu napit? (ale jen led, jak tu nekdo psal?)

eskarina - myslím, že záleží na zvyklostech porodnice - někde platí úplný zákaz pití - proč to nevím????????? 😒

eskarina- jo to kvůli tomu, kdyby museli rodičku uvést do anestezie...při komplikacích

Popíšu vám svůj porod/neporod…

Měla jsem dva termíny – 13.8. dle MS a 23.8. dle UZ. Při všech kontrolách v posledním měsíci těhotenství jsem slyšela jen: na porod to nevypadá, možná tak na Mikuláše. Do toho mi volali příbuzní, známí a každý radil, co dělat a kdy bude bouřka atd. Na poslední kontrole u mého dr. 21.8. jsem měla mírně vyšší tlak a ten šel pořád nahoru. V neděli 26.8. jsme jeli do porodnice s tím, že tlak je opět vyšší, paní doktorka provedla různé hmaty a chvaty, aby se něco začalo dít, byla jsem však stále zavřená, tak mě poslala domů. V pondělí jsem šla na monitor, ten byl velmi divoký, tlak taky, takže hospitalizace a začalo se s indukcí. První tři dny jsem dostávala injekce, které se mnou nic nedělaly, jen mi v noci mírně tvrdlo břicho, jinak mi bylo dobře. Štěstím bylo, že jsem si požádala o nadstandard a ten jsem hned v úterý dostala. Každé ráno jsem si došla koupit noviny, sestřičky sem i smály, že jsme jediná na odd. šestinedělí, která čte noviny a holí si nohy . No ale co jsem tam měla dělat. Manžel se mnou trávil hodně času, měl totiž dovolenou, kterou chtěl strávit se mnou a mimísem. Ve čtvrtek ráno mi dr. Řekla, že jsem pořád moc zavřená a že mi dá půlku tablety, ale ať počítám s tím, že porodím spíš až v pátek. Po cestě na pokoj mě začalo bolet břicho, říkala jsem si, že si něco namlouvám, že to nemůže jít tak rychle. Volala jsem manželovi, ať si vyřídí ve městě co potřebuje, že ještě nerodíme. Za dvě hodiny mi natočili monitor a tam byly kontrakce po 4 minutách a šla jsem na porodní. Tam mi dr. pustila vodu, šla jsem na čekací pokoj, kde jsem tři hodiny sledovala ručičku hodin, kontrakce šla jedna za druhou, ale nešly mi moc dobře prodýchat, myslela jsem že mám super přípravu, ale jak mám dýchat do břicha, když je úplně tvrdé? Nebylo to nic, co by se nedalo vydržet, ale trochu mě to zaskočilo. Co bude následovat? Dostala jsem oběd, manžel už byl mezitím na mém pokoji dole, později jsem zjistila, že vyluštil celý časopis křížovek . Následoval další monitor. Pak jsem šla na klystýr, to byla úleva. Během toho co jsem trůnila, tak nějaká mamina dostala hysterák, řvala že to bolí, lehala si tam na zem, PA na ni musely zvýšit hlas, jinak je nevnímala. Šla jsem si dát sprchu, poté další monitor. Volala jsem manžela, ať jde nahoru a pak už to bylo rychlé. Seděla jsem na monitoru, přišel se na něj podívat už třetí doktor, dali mi kyslík, malý ho prý potřebuje, PA se přišla zeptat na šperky, to mi přišlo divné. Najednou se otevřeli dveře výtahu a tam manžel – povzbudivě se na mě usmál a šel se převléct. Pak už mě vedli na porodní box – říkala jsem si: je to tady, jdeme rodit. Dostali jsme box, který jsme viděli při prohlídce, skvěle vybavený. Přišel doktor, představil se, vyšetřil mě a řekl, že kontrakce slábnou, jsem otevřená pouze na jeden prst a porod se nerozbíhá. Malému se nevede dobře a navrhuje císaře a to hned. Zamrkala jsem směrem k manželovi : takhle jsem si to nepředstavovala. Přišel ke mně, dal mi ruku a oba jsme okamžitě řekli, že do toho jdeme, že malého neohrozíme. Dr. mi vysvětlil, že řez povede přes pupek, dal mi podepsat dva papíry, mezitím mi sundali náušnice, přendavali na lehátko, bylo to hrozně rychlé. Ptala jsem se ještě na možnost spinálu, prý by je to zdrželo – nemohli by malého monitorovat a jde o každou minutu. Manžel mě ještě pohladil přede dveřmi sálu, ještě jsme si stihli říct, že je to lepší teď než třeba po deseti hodinách trápení a jelo se.

Náš syn Radek se narodil v 15,06 a je zcela v pořádku. Po narození prospal v inkubátoru celou hodinu, ale táta byl u něj a hlídal ho. Malý se vždycky protáhnul, zamrkal očima a usnul. Táta mu vybral dupačky a během těch dvou hodin mezi nimi vzniklo úžasné pouto. Nakonec mám jen bikini řez - ozvy se prý na chvíli zlepšily. Krátce po páté mi ho přinesli na JIPku a já jsem byla úplně naměkko. Císaře jsem se bála hlavně kvůli kojení, ale sestřičky mi malého vozily k přiložení/pomazlení a nakonec to dopadlo tak, že jsem 48 hodin po porodu začala kojit. Zbylé dny do propuštění jsme prožili společně s tátou a bylo to moc prima.

Manžel mě moc podržel, jsem mu moc vděčná za to, že se mnou v té chvíli byl. Císař není nic příjemného, těch prvních 24 hodin na JIPce už je ale zapomenuto a to zlato tady vedle mě v košíku za to rozhodně stojí.

Jinak rodila jsem v Č. Budějovicích a byla jsem moc spokojená, všichni byli velmi příjemní. Můžu tuhle porodnici jen doporučit.

Ahoj mamušky a těhulky,
tak dětičky spinkají tak můžu přispět.... 🙂
Tohle bylo mé druhé těhotenství, které jsem si opravdu vymodlila. Jelikož jsem první porod měla velmi kritický a Dominiček se narodil sekcí v 34.týdnu kvůli silnému stupni eklampsie tak mi doktor druhé těhotenství moc nedoporučoval. Přešla jsem k jiné doktorce a s tou to celé prodiskutovala a byla jsem ta nejšťastnější osůbka pod sluncem když mi paní doktorka řekla, že můžu otěhotnět. Jelikož to je už 5 let. Domluvila jsem se s ní že při další menstruaci přijdu a tělísko vyndáme. Bylo to 6.11 a já utíkala jak o závod do ordinace to tělísko vyndat. 15.prosince jsem začala na sobě pociťovat změny a tak jsem zašla za mou doktorkou jestli nejsem těhotná, ta se divila říkala, že asi na to moc myslím, že by to bylo nějak moc rychle...nu a koukla na utz a bylo to tam naše vymodlené miminko 6 tt. Byla jsem tak šťastná, že jsem se jí tam rozplakala a ona skoro se mnou. Věděla jsem že to bude ten nejkrásnější dáreček který můžeme babičkám, dědečkům a hlavně našemu prckovi dát.
Těhotenství probíhalo velmi dobře až na nevolnosti do 16tt. Opravdu jsem si to užívala. Hlavně s holkami ze srpna2007, byly skvělé...tímto bych jim chtěla ještě jednou poděkovat. 😵

Tak a teď už k tomu mému porodu. Měla jsem vysoký tlak a tak mi doktorka řekla že mé těhotenství ukončíme zase sekcí, že nebudeme riskovat. V červnu mi řekla, že pokud vydržím tak Verunka se nám narodí 2.8.2007
1.8.2007 mě manžílek ve 12,00 hodin vezl do nemocnice a jelikož nesnáším loučení i když vím, že nejsem daleko a že si jdu pro náš další pokládek vyhodila jsem ho z příjmu ať honem utíká dom, nebo se rozbulim. Chudinka tam chtěl se mnou počkat a pomoc mi s taškama na pokoj.Mě čekal příjem, vyšetření, konzultace s anesteziologem, který mi skoro nic neřekl, kdybych si to všechno předem nepřečetla tak ani nevím kam se ten spinál píchá 😀 no a šup na pokoj. Tam se mnou byla další čekatelka na ráno. S tou jsem se domluvila, že půjdu první na řadu. Večer se za mnou byl ještě podívat manžel a pak ta nejdelší noc v mém životě. Ráno v šest přišla sestra vzala mě na ozvy, znovu vše přeměřila. V sedm mi dala cévku, která teda vůbec nebyla příjemná. Pak přišel manžílek, moc mu to slušelo v tom operačním.
... No a najednou tlak jako na velkou...tak jsem utíkala na záchod a tlačila a nic přešlo to a po dvou minutách znova a takhle se to opakovalo....půl hodiny pořád dokola... Když si pro mě přišel primář, že na to jdeme tak já trůnila na záchodě, vyběhla jsem že asi rodím a on tak v klidu to se vám rozjely kontrakce po té cévce. Na sál jsem už skoro ani nemohla dojít, myslela jsem že jim tam hodím bobek někde na chodbě jak to tlačilo. Před sálem jsem se musela vysvléknout tam na mě hodili prostěradlo a šlo se. Manžílek musel ještě počkat za dveřmi, ale stejnak prý všechno viděl. Já si musela lehnout a primář mě prohlídnul kvůli těm kontrakcím jestli jsem otevřená a kde je poloha Verunky, pak mě hladil po ramenu když jsem čekala až mě anesteziolog napíchne protože jsem stále měla ty kontrakce a dost tam kňourala...
...anesteziolog mě pak napíchnul kanylu do ruky a tak deset minut mě tam hladil po zádech a já seděla se zabořenou hlavou do sanitáře...nu a pak říká už to je položte se a ucítíte takové teplo. Teplo jsem cítíla ale nohy taky...
Když si ke mě pak sedl manžílek chytil mě za ruku, tak jsem se cítila strašně krásně...byla jsem ráda že tam je se mnou...opravdu nepopsatelný pocit štěstí...držela jsem ho tak pevně...a moc se těšila až uslyším ten křik naší Verunky 🙂 povídali jsme si...pořád se mi ptal jaké to je co cítím...když tam se mnou házely 🙂)
pak mi pan primář řekl, že ucítím takový tlak zmačknul mi pod žebra a šup... uslyšela jsem to naše vymodlené miminko...to bylo křiku...bylo to tak nádherný.... bulela jsem jako želva...byla jsem tak štástná...ani jsem nevnímala jak mi tam všichni blahopřejí...manžílek mě pusinkoval...
teď když si na to vzpomenu tak slzičky štěstí mi tečou po tváři...
však určitě víte jak je to nádherné spatřit a uslyšet své miminko, které se nám po celou tu dobu schovávalo v bříšku...a ten pocit, že jste maminka...
manžel utekl za dceruškou...a za chvilku mi ji přinesl ukázat, byl to tak nádherný okamžik...hladila jsem ji a nechtěla ji pustit...byla tak nádherná...
pak mě čekalo ještě šítí, které mě dosti bolelo...měla jsem dělohu velmi vysoko a když šili podbřišnici tak jsem z toho začala bolestí zvracet...prosila jsem je ať mě přispí...ale anesteziolog mě utěšoval že to za minutku bude...sestřička mi tam dávala studené obklady...cítila jsem se hrozně slabě...trvalo to věčnost .... ale všechno se to dalo vydržet...hlavně pro ten nejkrásnější dáreček... moje miminko...nový živůtek...

Maminky a těhulky, přála bych Vám a Vašim pokládkům aby se Vás zdravíčko drželo a nepustilo Vás....protože to je to nejdůležitější na světě 🙂

😵 😵 😵

eho, radusko, holky...krasne jste to napsaly!!! kdyz ctu ty vase pribehy, uplne se dojimam...asi teda jako vsechny maminy, kdyz si pripomenou sve porody a najdou ve vasich pribezich neco ze sveho porodu...jako ja...nasla jsem si u vas obou neco...take jsem mela CR, neplanovane, necekane...ale co, Barunka je moje kotatko a dneska uz to tak neresim 😉

at nam ti prckove delaji radost a krasne rostou...dneska vim, ze bych pro svou malou vydrzela jakoukoliv bolest na svete 😵

Holky,krásně napsaný,moc vám gratuluju. Jste obě moc a moc statčný 🙂

Kočky krásne ste to napísali a mňa skoro rozplakali 😢 😀

raduska, tady fňukám u PC 😢 😅 🙂
ať se všem maminkám a miminkům daří 😵

holky gratuluju všem ke krásným porodům 😵
porád si Vás čtu 😀
jen by mě zajímalo,dost holek dřív tu psalo o tom cévkování při nebo po porodu,to se dělá při každém porodu??? 😨

xsuzzi:ahojky no me po porodu vycevkovaly ale muzu te ujistit ze nic hrozneho to neni,trosku to bodalo a rezalo ale fakt pohodicka...po porodu uz vydrzis vse..tim nechci strasit,klidne bych totiz rodila znovu,porod sice boli ale da se to uplne s prehledem zvladnout a fakt to za to stoji...tak se mej a uzivej si krasne obdobi..

bodalo řezalo jaj 😅
taky se mějte s malou krásně a moc děkuju 😵

Naše Lucinka se narodila 26.8.2007 a takhle to probíhalo:
V neděli ve 3 hodiny ráno jsem se zničehonic probudila, byla jsem hned úplně vzhůru, zůstala jsem ležet v posteli, ale měla jsem takové zvláštní tušení, že je něco jinak než doposud. Asi po hodince se mi začalo chtít na záchod, tak jsem se tam vydala, ale čůrala jsem nějak víc než jsem potřebovala (to jsem si myslela), pak mě napadlo, že by to mohla být plodová voda, ale moc jsem tomu nevěřila, pro jistotu jsem si dala vložku a šla se dívat na televizi. Vložka byla hned zase promočená, tak jsem utíkala do sprchy a už mi bylo jasný, že mi praskla voda, tak jsem si ještě rychle umyla vlasy a šla vzbudit manžela, že pojedem do porodnice, myslela jsem si, že už té vody víc téct nemůže, ale bylo to čímdál víc, tekla ze mě proudem. Bolesti jsem žádné neměla naštěstí zatím. Tak jsem vyrazili do porodnice. Protože mě opravdu ještě nic nebolelo, tak jsem došla z parkoviště pěšky, manžel nemusel aspoň zajíždět až do areálu porodnice a pak se vracet přeparkovávat auto.
Když jsem přišla do porodnice na příjem, tak tam bylo zrovna plno, už tam byly tři rodičky, a všechny sály plné, tak jsem musela čekat na chodbě, než mě přijmou, protože na příjmu byla moje kolegyně, která tam přijela chvilinku přede mnou. Konečně mě teda přijali a udělali monitor, doktor mě prohlédl, a prý nejsem otevřená, tak mi trošku pomohl, a píchli mi antibiotika na streptokoka a dali kapačku s oxytocinem, protože jsem měla hodně zakalenou plodovou vodu, tak to urychlovali kvůli infekci. Mezitím proběhli všechny formality, vyplňování a podepisování všech papírů. Za chvilku za mnou pustili manžela a přišel jiný pan doktor a říkal, že to vidí tak nejdřív za 10 hodin a posílal manžela na snídani. Ten naštěstí nikam nešel, protože během, půlhodiny se mi rozjeli kontrakce po dvou minutách a během další půlhodiny jsem je měla nepřetržitě, nestihla jsem si vydechnout mezi nimi, byla to velká bolest a hlavně se mi chtělo šíleně na velkou. Pak se naštěstí uvolnil jeden porodní sál a přešli jsme z příjmu tam. Ta cesta těch pár metrů na sál byla šílená v těch bolestech. Sestra mě tam prohlédla a prý jsem otevřená jenom na 3 centimetry, a že to bude ještě nějakou chvíli trvat. Já si tam sedla do křesla, žádná jiná poloha mi nevyhovovala, bolesti jsem měla nepřetržitě a bylo mi jedno jestli sedím, stojím, chodím....Sedla jsem si do křesla, manžel do vaku (asi by to mělo být obráceně, ale mě nepomáhalo opravdu nic). Po další půlhodince už jsem přestávala dýchat a vnímat bolestí a hlavně jsem měla hrozný tlak na konečník a nutilo mě to tlačit a nešlo to zastavit, tak manžel zavzonil na sestru. Ta když přišla, tak prý že to není možný, že to nemůže být tak rychle, ať se sklidním, že bude ještě hůř, ale že se na mě teda podívá. Tak jsem si, ani nevím jak, vylezla na porodní křeslo a sestřička když mě prohlídla, tak že hlavička už leze ven, že mám tlačit a utíkala shánět doktora. Během chvilky přiběhl doktor, a ať prý hodně zatlačím, jednu nohu jsem si opřela o doktora, druhou nohu a hlavu mi držel manžel a na dvě zatlačení bylo miminko venku. Byla to neskutečná úleva a neskutečný pocit štěstí, když malá byla venku. Vysály z ní plodovou vodu, které se hodně napila a hned mi ji položili na bříško, mezitím jsem porodila placentu, ani nevím jak. Potom Lucinku odnesli na umytí a ošetření, manžel šel s ní a doktor mě šil, to trochu bolelo, ale byla to jenom chvilka, takže se to dalo vydržet. Pak už jenom přišel manžel s Lucinkou v náručí a už jsme byli další dvě hodiny jenom spolu. Lucinka se narodila v 9,09 hod., měla 3100 g a 50 cm. Samotný porod trval jenom 4 minutky.
Naše holčička je ten nejkrásnější dárek v našem životě, je to moc hodné a krásné miminko.
Moc děkuji manželovi, že tam byl celou dobu se mnou, hodně mě podržel a pomohl mi, bez něj bych to těžko tak dobře vzládla a hlavně byl hned od začátku s naší dceruškou 🙂
Měla jsem štěstí na rychlý a bezproblémový porod, bolelo to hodně, nedá se to popsat, ale všechny bolesti za toho prcka stojí. A ten pocit, vidět pak pyšného tátu, jak drží miminko v náručí a nechce ji dát z ruky a jak je vidět, že se hned mají oba hrozně rádi, je nepopsatelný. 😵
Všem maminkám a jejich dětičkám přeji hlavně hodně zdravíčka a lásky 😉

Zdeni,moc a moc gratuluju k Lucince,koukám ,že jsi měla takovou rychlovku,to bych si přála taky 😉 tak ať vám malá dělá jen a jen radost

Zdeni............gratulace k Lucince a hlavně k rychlému porodu. 🙂

Zdeni i tady veliká gratulace a moc Vám to všem třem slušelo, když jsme se tam za Vámi stavili předat dáreček, přeji jen a jen mnoho zdravíčka a štěstíčka a nějakého bratříčka nebo sestřičku 😉

Zdeni krásně napsané, moc vám gratuluji k vašemu štěstíčku Lucince. Uživejte si života ve třech 😵