• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

26. září 2017 
teda horty to je mazec.
19. říj 2007 v 17:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Byl to sice mazec, ale šla bych klidně rodit znovu. Porod se mi zdál v pohodě až na ten nevydařený konec, kdy jsem teda neuměla tlačit. Ještě že jsou tady doktoři, aby to zachránili, čímž jim chci fakt poděkovat :slight_smile:
19. říj 2007 v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak teda Horty gratuluju. Byl to mazec, ale slohově to bylo fakt krásně napsané. Až dorazí manža domů, musím mu to dát přečíst. Fakt jsem se u toho pobavila. :wink: Být ale v té situaci, tak se tak neřežu. Mimochodem ještě jednou gratulace k malé Viktorce. Hlavně, že jste to zvládly obě dvě. :wink:
19. říj 2007 v 18:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zkusim taky popsat svuj porod.Mel ajsem den pred poslednim terminem a uz asi druhy den ze me pomalu neco vytejkalo,porad jsem neverila,ze je to plodovka,az holky z konika me nahlodali,at radsi jedeme hned do nemocnice.Mela jsme tam jet az rano,uz do rizikove poradny,ze prenasim.No uz jsme byla v pyzamu a najednou jsem citila jak to ze me vysplouchlo a bylo mi jasne ze mi praskla voda.Manzel si sel zrovna lehnout,tak mu jen rikam:tak jedeme.Volali jsme jeste do porodnice,ze nemam zadny stahy,jen ze mi praskla voda,pry mam prijet ihned.tekla jsme poradne,zadny vlozky nepomahali,tak jsme si vzala detskou latkovou plinu,ta to udrzela a jeli jsme.V nemocnici me prohlidli dr.rekla,ze jsem pekne otevrena,to uz jsme byla asi mesic.A ze me teda pomalu pripravi na porod.manzela poslali domu,kdyz jsme sestre rekli,ze to ma domu 20minut.Me zatim dali ten Yal a mela jsme trictvrte hodiny byt na pokoji,kde byla sprcha a wc.Oholena jsmem byla,tak tomu jsme usla.Za chvili to na me prislo,myslim na velkou,tak jsme sla a pak do sprchy.Za hodku prisla sestra a odvedla me na porodni pokoj,tak jsme si lehla,natocili me na monitor,stahy zadny a mimi je ok.Tak me zase odpojili a pry mam odpocivat.To byla asi pulnoc.Po hodine chodili sestry a na chvilku me vzdy pripojily.Mela jsem stahy jen male,dalo se to uplne v poho vydzet,proste jen jako pred MS.Okolo 3ti prisla dr.ze jsem otevrena pekne,jen ty stahy a bez nich neporodim.Takze okolo 4 mi daji oxycotin,nebo jak se to pise na zpravidelneni stahu.Tak jsem volala manzela ,aby prijel.Ve 4 me napichli zilu,do pul hodiny stahy sesilili a zpravidelneli se.najednou jsem zacala citit sileny tlak na konecnik a sestra at se tomu nebranim.prisli jetse 2 sestry a dr.a kdyz bude kontrakce tak mam tlacit.Na kazdy strane stala sestra a na ni jsem mela nohy a tlacila rvala u toho,pomahalo mi to.Jenze kontrakce byly kratky,stacila jsem vzdy 2krat zatlacit a nic.Tak me vycevkovali a sestra mi tlacila na bricho a manzel mi drzel kyslik,to sice nechapu na co,prislo mi,ze se mi dycha dobre.A porad at tlacim moc na konecnik a najednou dr.zajasala,tak jsme myslela,ze uz je venku,ale byla to jen hlavicka,ale na dalsi kontrakci uz vylezla Barunka.BYl to krasny pocit jak ze me vyklouzla.Dr.me nastrihla,to jsem jen citila trochu bolest,ale nevedela jsem co to je.Manzel prestrihl snuru a sel se setrou merit ,vazit apd.Ja mezitim rodila placentu,bolelo to jak mi dr.tlacila na bricho.Pak mi tam zavedla naky zrcadla,jestli me pry maly nepotrhala i vevnitr,trochu jo,tak mi udala asi 2 stahy vnitrni a pak zasila zbytek,nic moc to nebylo,ale prezila ksem to:slight_smile:)Ale to uz jsem mela u sebe malou.MEla 3490g a 52cm.Byla moc krasna.S manzelem jsme ji meli u sebe asi 2h.,pak jen manzel domu a me prevezli na pokoj.a odpolko mi malou privezli.Kojeni nam slo hned dobre.TAkze muj porod byl rychly a obdivuju ty ,kteri to vydrzi treba pul dne,me stacila pul hodina...Stehy uz me vypadavaji,a chodim uz taky normalne a vse se vraci do normalu.A nase zlaticko tu vedle me krasne spinka.
19. říj 2007 v 18:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Také přispěji se svojí zkušeností s porodem. Nemám tedy slohové nadání ani humor (jako Horty), ale nějak to splácám. :wink:
Těhotenství se zadařilo na první pokus. Ale nemůže být všechno jednoduché. Od 23 tt jsem si pobyla v nemocnici celé 3 měsíce - začala jsem se otvírat a do toho se mi zvýšil tlak. Ve 36 tt mě pustili domů, zapomněli mi však dát léky na tlak. To měli udělat, protože doma mi rapidně stoupl (3 měsíce byl manža doma sám, dělali nám novou střechu a utekla nám z domova manželovo ségra, kterou jsme měli v pěstounské péči s cca 60 tis. Kč). Komu by se z toho nezvýšil tlak. V 37+2 tt jsem byla na kontrole tlaku - dr. konstatovala, že musím opět nastoupit do nemocnice.
Tak jsme s manžou vzali tašku a jelo. V nemocnici mi natočili monitor, přeměřili tlak a zavolali dr. ať mě shlídne zevnitř.
Jaké bylo překvapení, když se zjistilo, že jsem otevřená na 5-6 cm a bez kontrakcí. Dr. rozhodla, že se vyvolá porod - supr - já byla nadšená. Manžel docela v šoku. Zajel domu pro kameru a šlo se na to. Dostala jsem klystýr - dala bych si ho klidně znovu :wink: V jednu hodinu mi PA prdla vodu, konstatovala jsem, že malému vypustili akvárko. Začaly kontrakce, PA se mě přišla zeptat po kolika minutách jsou. Řekla jsem, že asi po pěti, tak to manža pro jistotu stopnul - omyl byly po 2 minutách. Docela překvápko, že to jde tak rychle. Střídala jsem sprchu a hopsání na balónu, které nějak nezabíralo. :frowning2: Pak se mi chtělo strašně tlačit, tak jsem manžu poslala za PA, ta mě zkoukla, řekla ať si skočím :grinning: do sprchy a ona mi zatím přestěhuje věci na sál. Na sále jsem si na jednu kontrakci zatlačila u lůžka, pak jsem si na něj vyhupsla :sweat_smile: a na tři kontrakce po třech zatlačení byl malej venku. Manžel si ho šel podepsat, já mezitím porodila placentu. Když mi jí dr. ukázala, prohlásila jsem, že to vypadá jak vepřová játra a ona v tom plášti jak řeznice :sweat_smile: . Pak mi malýho přinesli, tak jsme se s nim pomazlili. Doktorka mi udělala pár stehů, ani mě nenastřihávala, jen jsem se trochu natrhla.
Jinak porod trval cca 2,5 hodiny od prasknutí vody. Takže sladká odměna za to, že jsem musela ležet ty zatracený 3 měsíce v nemocnici a těhu jsem si moc neužila.
Ale máme výstavní, reklamní miminko, je to chlapeček, kterého jsme si s taťkou tajně přáli a povedl se nám hned na poprvé.
Rodit bych šla klidně znovu, ale ležet v nemocnici by se mi fakt nechtělo.
A co se týká kojení - tak ze začátku taky žádná sláva, ale teď už je to OK.
Jen trénink dělá šampíóny a to já i Ondrášek jsme. :grinning:
Tak to by bylo asi tak vše. :wink:
19. říj 2007 v 18:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky moc vám všem gratuluju k miminkům,napsaly jste to strašně hezky,až zase brečím :sweat_smile:
19. říj 2007 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Horty, smekam pred tebou, ses holka statecna ale hlavne ze te humor neopousti :sweat_smile:
Viktorka je moc sladka a ty se drz a koupelim v dubove kure 3x zdar :wink:
19. říj 2007 v 19:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Krásně popsané porody,holky :wink:

horty:doktoři ti malou určitě zachránili, jen by mně zajímalo, který s prominutím prase ti tahalo placentu zaživa. Revize dělohy se dělá v celkvé anestezii!!!Několik jsem jich viděla,takže vím o čem mluvím.
19. říj 2007 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
gratuluju k mimiskum, jste vsechny hrozne statecny
20. říj 2007 v 07:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přispívám také svou troškou do mlýna, protože jsem celé těhu – trošku masochisticky – hltala tady ty zážitky a myslím že takových je nás více :o)
Termín jsme měli vypočítaný na 2.9. Měsíc před termínem jsem začala docházet na kontroly do porodnice, kde jsem pokaždé slyšela to samé: miminku se daří dobře ale na porod to nevypadá. Tak jsme se vesele přehoupli přes 2.9. a já stále těhotná, takže mi naplánovali indukci. 13.9. jsem nastoupila ráno do nemocnice s vědomím, že ještě dneska budu mít určitě mimčo u sebe. No jaké zklamání, když mi akorát vzali krev a za celý den natočili dva monitory s vysvětlením, že tak se to prostě dělá a že vyvolávat se začne až druhý den ráno. Ráno asi v 9h když se stále nic nedělo jsem se šla zeptat a bylo mi sděleno, že na sále mají plno a čekají jim tam naplánované sekce, takže mají zakázáno momentálně ještě vyvolávat další porody. Tabletu jsem dostala až před jedenáctou s tím že mám za hodinu přijít na monitor a do té doby se pokud možno nehýbat. Tak jsem si myslela že se tedy aspoň hodinu prospím po probdělé noci, ale než jsem stačila zabrat tak začaly kontrakce jak blázen (to jsem si ještě myslela že jsou fakt silné) a navíc po minutě, maximálně dvou. Vydržet na tom monitoru potom, navíc ještě přes půl hodiny, už mi dělalo značné potíže. Poté mě sestra prohlédla a ručně trochu napomohla tomu otvírání, protože se zatím nic nedělo. Chodila jsem za ní potom cca po hodině a vypadalo to docela nadějně, pak jsem se ale zasekla na 4cm a dál to nešlo, takže mě odeslali na EKG, kdybych náhodou neporodila normálně, tak aby měli záznam. To bylo velmi povzbudivé v takové situaci mimochodem :o) No tak jsem se tam nějak dopotácela, bylo to o patro níž a ještě v jiném křídle, takže s prodýcháváním kontrakcí mi cesta trvala snad půl hodiny. Tam jsem dostala málem vynadáno že jsem nepřišla dřív, protože mi to těžko natočí když mám ty kontrakce tak rychle za sebou. Mezitím dorazila mamka, která byla z pohledu na mě evidentně dost zoufalá a byla na ní vidět ta úleva když přišel manžel, doslova prchla :o) Nález pořád stejný, i přes to ruční napomáhání (mimochodem dost bolestivé) takže jsem hopsala na míči nebo byla ve sprše. Krátce před 19h se sestra rozhodla mě odeslat na sál, sice jsem byla pořád jenom na ty 4cm, ale kontrakce pravidelné a jí končila služba. Na sále jsem šla nejdřív do přípravny, kde na mě nalítla strašně nerudná sestra, ať si rychle lehnu na to lehátko, že mi dá klystýr a injekci na uvolnění svalů. Taky jí končila služba, tak spěchala… Ta co přišla po ní byla naopak jako anděl spásy, jenom mi jukla do sprchy zkontrolovat ozvy a řekla že tam mám být tak dlouho jak mi to bude příjemné. Vydržela jsem tam skoro hodinku, ta horká voda skutečně dělala zázraky, pak už si pro mě přišla a šly jsme do boxu. Napojila mě na monitor a přišla doktorka píchnout plodovku. Potom jsem teprve poznala co to jsou pořádné kontrakce, frekvence se ustálila na jedné minutě, ovšem nález stále na těch proklatých 4cm. Také začaly křížové bolesti, takže ležet na zádech kvůli monitoru byl skoro nadlidský úkol, kroutila jsem se tam jako žížala. Naštěstí bylo s mimčem všechno v pořádku, takže mě sestřička osvobodila a pustila zpátky do sprchy. Tam už jsem doslova lezla po čtyřech. V jednu chvíly jsem to fakt chtěla vzdát a jít domů, no manžel na mě koukal jako na zjevení když jsem se vyplazila po čtyřech ze sprchy a navrhla to :o) Nakonec už jsem vážně nemohla ani klečet, tak jsem se tam natáhla na lehátko a mám pocit že jsem snad vždycky za tu minutu klidu mezi kontrakcemi dokázala usnout. Pak si pro nás opět přišla sestřička a já doufala že to postoupilo aspoň tak aby mi mohli dát epi, který jsem bláhově celé těhu odmítala s tím že to je jenom pro slabochy (a taky že jsem se toho děsně bála, ale to mi po už cca 11 hodinách bolestí bylo všechno úplně fuk) Sestra celá překvapená mi sdělila, že jsem na 8-9cm, takže na epi už je pozdě. Nato asi po dvou kontrakcích najednou děsný tlak, ani jsem jí to nestačila říct, jenom jsem gestikulovala protože jsem měla dost práce s prodýcháváním. Takže nejdřív jsme šly na bok s tím že když budu chtít tak si můžu už v kontrakci přitlačit. Tak jsem jednou cvičně přitlačila, sestra mě hnedka přehodila zpátky na záda a zavolala paní doktorku, že to asi bude rychlé. Na další dvě zatlačení už byla vidět hlavička, manžel se šel kouknout :o) Na čtvrté popolezla tak že mi sestra nabídla jestli si nechci sáhnout. No nějak jsem se na to necítila :o) No a pak už jsem opravdu jen párkrát ze všech sil zatlačila, pečlivě jsem zavřela oči a otevřela je snad až když mi Andulku položili na břicho. Bylo 22.55. Vyjeveně jsem koukala na ní a na manžela a nějak jsem to celé nemohla pochopit, co je to za tvorečka. Pak Andulku odnesli na ošetření, byla úplně v pořádku, Apgar 10-10-10, 3450g a 51cm, celou dobu náramně spolupracovala :o) A manžel samozřejmě taky, vůbec nevím jak bych to bez něj zvládla, i když to možná chvílema vypadalo že ho tam mám jenom proto abych mu mohla drtit ruku, ale pro mě to bylo to jediný co mě drželo ke konci nad vodou, že tam je se mnou. Placenta vyšla snad sama, protože si neuvědomuju že bych pak ještě tlačila a začalo šití. Jak jsem se celý porod držela abych tam nedělala žádné scény, které jsem slyšela z okolních boxů, tak u toho šití jsem to tedy nevydržela a párkrát si zavýskla, protože jsem byla natržená na místech které prý nejdou umrtvit. Trvalo to asi 45min a pak už jsme jen koukali na toho našeho drobečka v inkubátoru jak si zvesela cumlá ručičku a pak si tou ručičkou strhnula z hrudi identifikační pásek, sežmoulala a zahodila :o) Trochu jsem se bála aby nám jí ještě nevyměnili, protože byla tak krásná, ale manžel přísahal že ji sledoval jako ostříž než jí dali nový pevný pásek na ruku :o)
No takže závěrem, bylo to zdlouhavé a vyčerpávající a ještě měsíc po porodu nemůžu říct že bych do toho šla znova úplně s klidem, ale je jasný že za pár let určitě půjdu. Možná to hojení potom bylo horší než porod samotný, několik dní jsem se cítila opravdu jako přejetá tankem. Ať to ale bylo jakékoliv tak výsledek stojí za to a právě mi spokojeně spinká v postýlce :o)
20. říj 2007 v 11:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Janina,
no tak se mi spustili slzy a to celé těhotenství jsem zvládla bez citelných změn nálad!!!Máme 2 týdny do porodu a u porodu budu myslet na tebe,jak si byla statečná.Opravdu sis užila.Snažím se na tu bolest psychicky připravovat,ale na to co píšeš se asi připravit nedá ani s masáží hráze,maliníkem,lněným semínkem,.....
Gratuluji k holčičce a přeji mooooooooc krásných chvil.
Tak nám drž prosím palečky ať je to taky OK.Papalala
20. říj 2007 v 16:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lenkabu jak to víš? Ty jsi doktorka? BYlo mi řečeno, že je třeba konat rychle a že jestli nechci vykrvácet musím držet. Tak jsem držela. NEnapadlo by mě, že je něco špatně. I když to teda veselé nebylo :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
21. říj 2007 v 10:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
horty: nejsem,studovala jsem zdravotnického záchranáře a součástí studia byla i stáž na porodnici (měla bych umět odvést porod, cha cha :sweat_smile: ) a tyhle revize se tam dělaly dost často když se placenta neodloučila nebo kousek zůstal a fakt vždycky maminu uspávali,neumim si představit jak to někdo dělá naživo :confounded: Trvalo to chvíli než přišel anesteziolog (ani ne pár minut). Já nevím, třeba zrovna v tvém případě byl důvod udělat to rychle bez anestezie,ale fakt nevím....aspoň ti mohli píchnout sedativum aby sis ten výkon neuvědomovala...dělá se to lidem při vyšetření žaludku,tak proč ne v tomhle případě....Hlavně že jste s malou v pořádku,ale připravili ti dost bolestivý zážitek :frowning2:
21. říj 2007 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak se taky poprvé ukazuju v této diskuzi!!!
Horty, jsi moc statečná a Viktorka je nádherná!!! Celý tatínek :grinning:
Ale přidávám se k Lence, revize dělohy pokud zůstala část placenty se dělá v celkové anestezii - lékař ani sestra nejsem, ale i jsem se na to ptala známé sestřičky z porodního a potvrdila mi to.
21. říj 2007 v 17:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
No co na to říct? Asi jsem extra případ :slight_smile: . No hlavně, že už je to za námi. Teď ještě se dát do kupy, po 14 dnech pořád chodím jako kovboj, respektive procházky jsem zatím vzdala. A navíc se mi parádně rozšklebila jizva, takže spodek budu mít zřejmě výstavní :confounded:
Oni doktoři asi vědí, co dělají, prostě asi na uspání nebyl čas. Teď už nemá cenu to řešit. Každopádně děkuji za pochvalu Viktorky, zrovna tady řve jak tygr tatínkovi na rukách a spát prostě nebude a basta :grinning:
21. říj 2007 ve 22:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
nejmenovala se náhodou tahle diskuze "jaké to bylo..." ??? :confused:
22. říj 2007 v 11:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Horty, oni z tebe tu placentu tahali? Jak dlouho po porodu čekali? Mně se placenta odlučovala taky pomalu, ale PA čekala 45 minut (prý se to může protáhnout i na 3 hodiny), pak jsem zatlačila a placenta byla venku. Občas zkusila jemně zatahat za pupeční šňůru, ale pokud to nešlo, tak to nechala být.
22. říj 2007 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je fakt, že tahle diskuze sem nepatří, takže pojďme to uzavřít. Porod byl jaký byl, teď už to nemá cenu řešit.
Ráda si zas počtu něco hezkého :slight_smile: , tak pište :slight_smile:
22. říj 2007 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Horty neboj nejsi sama - ja pracuji ve zdravotnictvi,videla jsem pokazde revizi delohy pod celkovou narkozou,ale me byla take po porodu delana revize zaziva a bolelo to vic jak cely porod :frowning2: . Ale zapomnela jsem a uz je vse o.k. :grinning: Zustal ve me kousek placenty,proto revize hned po porodu. Uz to sem nepatri,jen jsem te chtela uklidnit,nejsi extra pripad :wink:
22. říj 2007 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja jsem se v tehu podobnym diskuzim vyhybala obloukem, nechtela jsem o zazitcich z porodu nic vedet, vazne je to docela masochisticky si neco takoveho v tehotenstvi cist.

Vlastniho porodu jsem se nebala, ale prekvapil me velice nemile.

Vyvolala jsem si ho vice mene sama celodenakem na filmovem festivalu ve Varech a pak nocnim sexikem. Spat jsem sla kolem druhy v noci a asi v pul ctvrte jsme se probudila a prestehovala se do jineho pokoje, protoze mi neslo spat. Bylo tak nejak podivne, prestehovani nepomohlo, tak jsem zacala pochodovat po byte. Krome pochodu jsem vetsinu casu travila na WC a nadavala si, ze jsem se tak strasne prejedla v jedne restauraci v Marjankach. Po nejaky dobe uz jsem zacala byt dost nervozni, ze se vubec nevyspim {na to jsem celkem hakliva}, protoze krece v brise neprechazely a kdyz jsme si lehla, tak byly horsi a tak jsem dal chodila sem a tam. Teprve asi po dvou hodinach mi konecne doslo, ze to nejspis nebude tou veceri. Zacala jsem se koro modlit, at to jeste neni ono, ze dneska ne, protoze jestli to bude dnes, tak to nezvladnu, protoze to byl zrovna tak narocny den a vubec jsem nespala.
Kolem seste jsem volala do porodnice, kde mi potvrdili, ze prujmem se taky muze ohlasovat zacatek porodu. Krece byly uz dost casty a silny, zacala jsem si pomalu balit tasku... V deset jsem mela byt v porodnici na monitoru a na kontrole, tak jsem si rekla, ze nebudu plasit a do te doby pockam.
To nebylo moc stastny rozhodnuti, protoze v cekarne bylo zrovna plno jako nikdy predtim a sestricky byly takovi dobraci, ze me tam nechaly cekat 2 hodiny, i kdyz jsem jim rikala, ze mam kontrakce po sedmi minutach a asi rodim. Kdyby tam byl s emnou manze, tak je serve od vratny az po reditele, ale ja na to moc nejsem, tak jsem tam jen tise trpela. Ke konci jsem uz ani nemohla sedet, tak jsem jen stala a chladila se o stenu.
Nebyl volny porodni sal, tak jsem cekala na nejake pripravce ci co a telefonovala a byla jsme uplne v klidu, Kontrakci jsem si vzdycky nejak rozdychala a jeste jsem si rikala, jak jsem asi dobra a statecna a sestricka, co se na me chodila divat, me v tom akorat utvrzovala, kdyz mi rikala, ze vubec nevypadam na to, ze bych mela rodit.
O neco pozdeji uz jsem si to moc nemyslela.
Manzel na sale byl uzasna podpora - sedel u notebooku a telefonu a celou dobu resil business, pokazdy jsem se na sebe snazila jemne upozornit tim, ze mam kontrakci, tak rika jo, jo a jede dal. Asi mu pripadlo, ze to je jeste malo akcni, protoze potom myslim, ze uz notebook prestal resit, ale to uz jsem ho zase moc nevnimala ja.
Neodtekla mi voda, tak mi asistentka sdelila, ze mi s tim pomuzou, polozila na skrinku cosi priserneho a odesla. Jala jsem se tu vec zkoumat, manza prohlasil, kdyz to videl, ze u toho byt nemusi a odesel si pro vodu. To snad neni na to, nebo jo? Rikala jsem si, kdyz jsem prohlizela asi pulmetrovou kovovou tyc na grilovani s hakem na konci.
Tohle, Yal, cevkovani a dalsi veci me donutily premyslet, co vsechno tu jsou schopni na cloveku vykonat a on jen tise drzi. Nejhorsi ale bylo, kdyz mi dali oxytocin, protoze se dlouho nic nedelo. To terpve zacaly kontrakce :zipper_mouth:
To uz jsem ale byla v jine dimenzi, plazila jsme se v koupelne po dlazdickach, lezla po stene, mela jsem chut ze sebe strhat kosili.
Pak taham za zvonek na sestricku a slysim manzu, jak vola od notebooku, co to bylo. Protoze jsem nemela ani trochu chut mu odpovidat, tak pribeh do koupelny a porad s tim svym: Co to bylo? Co to bylo? Tos byla ty?
Celkove me tam strasne stval, jak me tahal, at nelezim na zemi, jak mehladil po tvari a po vlasech a ja ho odstrkovala...Musela jsem na nej byt na chudaka asi hodne protivna.
Byla jsem stastna, kdyz prisla aspon mala zachrana v podobe asistentky. Veskera moje komunikace se uz omezila jen na vetu, ze uz to nevydrzim a ze uz nemuzu. Vazne jsem uz proste nemohla. To byla uplne nejhorsi faze porodu, vubec nevim, jak dlouho to trvalo, snad dve nebo tri hodiny, ale nevim, pro me to byla vecnost. KOntrakce uz byly snad bez pauzy a strasne silny, myslela jsem, ze fakt snad vypustim dusi. Porad jsem se ptala, kdy uz to bude. Byla to uplne hrozna bezmoc a zoufalstvi.
Asistentka se me zase porad ptala, jestli se mi chce tlacit, coz se mi nechtelo ani trochu, ale nakonec jsem ji uz rikala, ze jo, hlavne at to uz skonci.
Kolem sedme vecer jsem byla najednou nahore na porodnickym stole a mala byla venku. Ani nevim, jak jsem se tam dostala. Tohle slo tak nejak strasne rychle, najednou byl plny sal lidi a mala byla venku. Myslim, ze jsem zatlacila jen parkrat, vubec jsem to nevnimala, slo to uz nejak mimo me.
Pamatuju si z toho hlavne to, jak me nastrihli, coz jsem necitila, ale vytriskl velky proud krve a ohodilo to akorat pediatricku, ktera se zrovna sehnula, ze miminko chyti.
To, ze mi pak malou prikladali jsem taky moc nevnimala. Takze zadnej ten pocit ohromnyho stesti, kdyz jsem poprve uvidela svoje detatko, jak se vsude popisuje.
Myslela jsem si, ze uz hotovo, ale treti dobu porodni jsme si taky uzila. Placenta neslla ven, tak ji ze me nejak dostavali, coz se jim moc nepovedlo, jak jsem zjistila na kontrole po sestinedeli, kdy jsem musela na revizi delohy kvuli zbytkum plodovych obalu.
Siti taky velice prijemnej zazitek :unamused:
Byla jsem pak tak vycerpana a s tak nizkym tlakem, ze jsem nebyla schopna se ani posadit a jeste dlouho po porodu jsem zustavala na sale.

Celkove me proste porod na cely care zklamal, jestli se to tak da rict. Aspon prvni a treti doba porodni, druha prekvapila celkem mile.

Samozrejme musim klasicky zakoncit tim, ze jsem stastna, ze Miriamku mam a jestli nekdy budu nahodou jeste jednou rodit, tak verim v pravidlo, ze druhy porod je uz mnohem lehci.
22. říj 2007 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
anatalka: tvuj porod me pripomina tak trochu ten muj, s velkym rozdilem co se partnerovi ucasti tyce a te delohy.
Ono to musi bolet dvojnasobne, kdyz necitis partnerovu oporu.
23. říj 2007 v 16:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dnes má naše miminko 14 dnů a také se chci podělit, jakým způsobem přišel prcek na svět.
Nevím, zda to byla jen náhoda, ale ráno v den D (3 týdny před termínem) mi zapípala v mobilu upomínka, že miminko v bříšku dovršilo 37. týden a já si s úlevou uvědomila, že jsme přečkali kritické období, kdy nás doktoři strašili s hrozícím předčasným porodem.
Večer v 7 hodin (ležela jsem s noťasem na posteli a byla samože na koníkovi) mi praskla voda, ale zatím jsem neměla zcela žádné bolesti. Zavolala jsem manželovi, že asi rodíme, dobalila jsem tašku a za hodinu nás přijali v břeclavské porodnici. Manžela chtěli poslat zatím domů, ale já strašpytel ho chtěla u sebe. Nadstandardní porodní pokoj byl naštěstí volný, tak jsme využili možnost být až do konce spolu. Nejdřív se jen vyčkávalo, jestli se kontrakce samy rozběhnou. Mezitím se mě asistentka ptala na porodní plán. Zůstal nevytisknutý v PC, tak jsem ho zhruba převyprávěla a při jeho rozebírání jsme se dostali až k Ordinaci v růžové zahradě :slight_smile:
a záměně dvou holčiček v třebíčské nemocnici (Byli jsme v tu dobu jediní rodící na oddělení). Pak mi na pokoj donesli balón, na kterém jsem trochu skákala, a střídavě jsem se různě volně pohybovala po pokoji. Zpočátku jsem cítila tlak pouze v podbřišku jako při mens. bolestech. Hodně mi to šlo do zad. Bolesti se stupňovaly, kolem 10hodin už byly po 10minutách ale vždycky jen na cca 10 vteřin. Musela jsem si při tom kleknout na 4 nebo zavěsit na balón a prodýchat to. Pomáhalo mi silné masírování až tlačení na záda, zkusila jsem vlézt do vany, ale sprcha mi moc nepomohla. Pořád mi to však připadalo snesitelné a nevěděla jsem , co ještě čekat. Mezitím se několikrát točil monitor. Tep miminka byl až do konce v pořádku, druhá křivka dělala kopce, takže kontrakce to byly. Později mi asistentka řekla, ať zkusím usnout, že to vypadá až na ráno a budou mě potřebovat čilou. To už mi ale bolesti nedovolily. Lehla jsem si chvilku na bok, že zkusím zaspat, a jak mě chytly do břicha křeče, musela jsem se okamžitě zvednout zase do kleku. Při natáčení monitoru to bylo hodně nepříjemné zůstat ležet, při jedné kontrakci jsem to už nevydržela, pásy nepásy. Hodně času jsem taky trávila na záchodě. Možná tak zapracovaly nervy. Během noci jsem byla snad 3x na velké a v závěru se přidalo i zvracení. Humor mě ale dosud neopustil. Budoucí taťka chvilkama usínal v křesle při zapnuté televizi a vtipkovali jsme, jestli je tam zajímavější program než moje hekání…
Kolem 2. hodiny ráno přišla asistentka zkontrolovat, jak jsem otevřená a vůbec se jí nepodařilo nic nahmatat :frowning2: Čípek byl prostě tak vzadu a zakloněný, že tam nemohla dosáhnout.) Přitom jsem 8. měsíc proležela doma s diagnózou: hlavička je příliš nízko.Tak to pro mě bylo překvapení. Vzali mě na ošetřovnu, kde mě doktorka na koze vyloženě znásilňovala. Jinak to popsat nemůžu. Manžel mě prý slyšet řvat přes celou chodbu. Ale tohle byl na celém porodu asi už nejhorší zážitek. A pak mě uzemnili sdělením, že to vypadá na sekci. Že ještě volají primářku, aby to zkontrolovala. Od ní druhé nepříjemné vyšetření, ale už ne tak bolestivé. Potvrdila nutnost císaře (pro nepostupující sestup hlavičky do porodních cest a hrozící udušení miminka) a pak už se všechno odehrálo hrozně rychle. Na řeč přišla celková narkóza nebo spinál a o tom jsem nechtěla ani slyšet. Prosila jsem je, jenom ať mě proboha uspí, ať o ničem nevím. Nějaké papíry jsem musela v rychlosti podepsat. Asistentka mi četla, co tam vlastně stojí ale šlo to nějak mimo mě. Něco o tom, co je to za zákrok, o riziku protržení střev atd. Obklopili mě pracovníci operačního sálu, v rychlosti přípravy (doholení podbřišku, zavedení cévky…), u toho jsem pořád měla kontrakce. Manžel byl chudák špatný, že mi nemohl nijak pomoct. Převezli mě na sál, chvilku jsem se tam ještě kroutila a pak už mě uspali a to jsem vnímala jako obrovskou úlevu.
Manžel zatím čekal venku a pak mi říkal, že asi za 10 minut po tom, co mě odvezli, přinesli ze sálu našeho Míšu.(Narodil se přesně ve 2:41) Mohl být u ošetření miminka a fotit.
Na následné probuzení na pooperačním pokoji vzpomínám úplně nejmíň ráda.
Přišlo mi horší než dosavadní průběh porodu. Klepala jsem se v zimnici a v jizvě mi cukalo. Vím, že jsem se ptala na čas (asi půl 4. ráno) a pak jestli je malý v pořádku. Měla jsem několik hodin pokrčené nohy, ale bolestí nešly narovnat. Ani se mi proto nepodařilo usnout. Dali mi 3 kapačky na zavinutí dělohy a proti bolesti. Nevěděla jsem, jestli ještě rána přijde k sobě a bude bolet víc, ale vlastní strach byl horší. Díky celkovému uspání už to pak bylo den ode dne lepší. Taky za mnou pořád chodila mladá a moc hodná sestřička. Celkově přístup ošetřujícího personálu na porodním i novorozenckém oddělení byl moc pěkný a myslím, že zdejší porodnice nosí titul Baby Friendly Hospital právem.
Miminko mi přivezli ukázat ještě brzy ráno před 6. Viděla jsem jenom hlavičku, jak byl zakuklený v zavinovačce a byl moc krásný. Sestra mi ho chtěla dát do postele, ale cítila jsem se hrozně slabá a bála jsem se, že mi spadne na zem. Byla jsem ráda, že se o něho zatím postarají na novorozeneckém odd. a co nejdřív jsem se chtěla zotavit. Dopoledne jsem pak za pomocí sestry vstala a šla se osprchovat. Ještě ten den mi vytáhli cévku a byla jsem tak donucela vstávat na záchod a pohybovat se. Míšu mi během dne asi 3x donesli k přisátí. Druhý den večer už se dokonce objevilo mléčko. Po operaci jsem totiž dva dny nesměla nic jíst a byla jen na urologickém čaji a hroznovém cukru. Následující 3. den jsem začala plně kojit a odpoledne už mi nechali miminko na pokoji. Starat se po prodělané operaci sama o dítě bylo první dny hodně náročné a vydalo by to na samostatnou kapitolu. Oč těžší ale byl začátek, o to víc si teď užíváme prcka doma a dělá nám jenom radost.
23. říj 2007 v 16:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
corsi, my to meli podobne...taky jsme cekali na 37tt a nakonec se mala narodila 37+22. Ale teda klasicky. Gratuluju
23. říj 2007 v 16:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
tyjo holky...tak jsem si přečetla poslední dvě stránky...a..nějak se mi najednou nechce těhotnět :stuck_out_tongue_closed_eyes:
23. říj 2007 ve 20:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hojky, muj porod 19.10-ted v patek. naprosto v pohode. Praskla mi 0:30 plodvka, v 7:30 vyvolavacka, ve 12.30 na svete. Kontrakce se daly v klidu zvladnout, az ke konci to tlacilo dost na stalici. pak sem tlacila a tlacila-jako bych mela tezkou zacpu a mala je tu.:slight_smile:pekne dny vsem a hlavne super porody.J
24. říj 2007 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
kat, bud v klidu
24. říj 2007 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj corsi, taky jsem na tom byla podobně s hrozícím předčasným porodem, ale nakonec to taky vydrželo přes 37.týden a ten záver byl spontánní, taky mi hrozilo sectio, ale povedlo se

Kristi:nádherné mimi a vzpomněla jsem si, jak jsem tvé svatební album asi před dvěma lety ukazovala holkám v práci, moc ses mi líbila, pa
27. říj 2007 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
kristi, se Ti to kecá vi´d? :grinning:
29. říj 2007 v 07:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
horty:ahooooj normálně sem si teď přečetla tvůj porod a brečim tu smíchy,ikdyž jako to moc směšný není ale tys to tak dokonale popsala že se nedá u toho vklidu sedět a číst,sem se u toho mrskala jak kapr na suchu :grinning: :grinning: :grinning: ,no ale hlavně že ti to nakonec dopadlo dobře,fakt pěknej popis :slight_smile:
29. říj 2007 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naše malá má už sice přes čtyři měsíce, ale stejně si stále pamatuju na den D a tak to zkusím tak nějak popsat. Natálka se narodila ve Vítkovické nemocnici v Ostravě ve čtvrtek první letní den 21.6.2007 v 5:20, vážila 3250g a měřila 50cm.

Naše termíny byly podle MS 16. 6. 07 a podle ultrazvuku 23. 6. 07. Celé těhotenství probíhalo bez komplikací sice mi dost často tvrdlo bříško, ale to nepovažuju za komplikaci a taky to že ze začátku mi bývalo špatně. Takže těhotenství jsem si užívala, do práce chodila do posledního dne a potom doma uklízela jako šílená a těšila se na naše miminko.
Posledních 14 dní před porodem jsem do nemocnice chodila už ob den na ozvy a vyšetření. Vůbec jsem nepociťovala nějaké bolení v podbřišku a nebo nějaké jiné změny prostě jakoby se miminku pořád nechtělo. 18.6. v pondělí jsem šla na prohlídku ozvy v pořádku a otevřená jsem byla na jeden prst. Takže další kontrola ve středu 20.6. a takže to byly zase ozvy bez nějakého náznaku stahů a od pondělí stále žádá změna, otevřená na jeden prst, ale to mě vyšetřovala paní doktorka a šíleně mě to bolelo, možná mi udělala nějaký ten jejich doktorský chvat. A já se ji ptám tak do kdy se potom bude asi čekat když se miminku nebude stále chtít a ona že tak týden po termínu podle ultrazvuku A tak jsem šla domů taková smutná, že nález pořád stejný a musím hold čekat. Manžel tam byl ráno se mnou, ale měli v práci nějakou kontrolu a tak odešel dříve, protože tam přišla jedna rodička a tak než to všechno vyřídili tak by přišel moc pozdě. Kontrola jim dopadla dobře a tak mě pozval do pizzerie kolem 19h a tak jsem se krásně nadlábla a nějak mě začaly pobolívat záda, ale vůbec mě nic nenapadlo, prostě mě bolí už z toho bříška záda, co jako. A potom jelikož bylo hezky tak jsme šli ještě sednout na zahrádku do jedné hospůdky. A tam mě začaly záda bolet více a nějak jsem měla nutkání na velkou a jelikož bydlíme kousek tak jsem řekla manželovi, že je mi nějak divně a raději aby si nedával žádný alkohol kdyby to náhodou bylo ono. A řekla jsem že jdu domů a on ať sedí a že kdyby něco tak zavolám, že určitě do půl hodinky neporodím. A tak jsem došla domů, zašla si na wc a bolest zad trochu ustávala a tak jsem si řekla, jestli je to ono tak to už chci mít za sebou a napustila jsem si horkou vanu. A asi hodinu jsem se čvachala, potom kolem 21h přišel manžel a jak mi je? A já hrdinka, že je to možná ono, ale že mi není ještě nějak moc špatně a že jdeme normálně spát a kdyby něco tak pojedeme, že nechci být hysterka a stepovat tam nějak moc brzo aby mě odveleli domů. A tak jsem si oblíkla pyžamko manžel se osprchoval, já si ještě jednou prohlídla tašku jestli mám vše a šli jsme do hajan, ale já za půl hodinky vstávala a chodila po bytě a funěla jako lokomotiva. A hledala jsem časopis, ve kterém psali jako poznat že rodím, studovala a četla a stopovala čas a počítala a bylo to horší a horší a tak jsem kolem půl noci vzbudila manžela, že už to nejde moc vydržet a že je to pravidelné a že pojedeme, tak se oblíknul a jeli jsme, ale já si v půli cesty uvědomila, že nemám s sebou sukni na vyšetření, jela jsem v kalhotách tak ať tam nepochoduju jenom tak, kdyby si mě tam nenechali, tak to manžel otočil a letěl ještě pro sukni a já se sotva vybelhala z auta a chodila kolem a funěla. Do porodnice jsme přijeli v půl jedné a sestra se mě ptá jak často máte bolesti a já ji řekla že po třech minutách a že jestli si mě tam nechají a nebo jedeme ještě domů a ona no to víte, že si vás tu necháme šup do pyžamka. A manžel tak já jedu teda pro mamku, manžel u porodu být nechtěl, ale moje mamča mi slíbila, že přijede a já tak počkej já jim zavolám, telefon zvedl taťka a co už rodíš, tak počkej na mamku už jedeme.
Potom mě prohlednul doktor a byla jsem otevřená na 3 cm a já tak co jaký mi dáváte asi čas? A on že tak si myslí, že za 7 hodin porodím, tak jsem se zděsila co tam budu tak dlouho dělat. Tak nás v 1h ráno odvedli na porodní sál a tak jsme vyplnili různé papíry a přisvištěla mamka, oblíkli ji do zeleného oblečku a šlo se na věc. PA mi znova vysvětlila jak správně dýchat a manžela nechtěla pustit domů a dohodla se s ním, že tam bude jak dlouho to vydrží a taky že jo. Manžel vydržel do 4h a potom už to nedával. Dostala jsem klystýr, což není vůbec hrůza a je to celkem příjemné jak se fakt člověk totálně vyprázdní, ale nedoporučuji si vzít bublavou a nebo mírně bublavou vodu, protože já měla mírně bublavou a napila jsem se a šlo to horem, spodem. Takže jsem šla hned do sprchy a prý sprchujte si horkou vodou bříško a skákejte na balonu to Vám pomůže od bolesti, tak balon jsem vyhodila, protože mi bylo líp ve stoje a horká voda byla nejúčinnější na křížích. Potom různé ozvy jak se daří miminku, potom mi píchla něco aby se mi branka nějak více otevřela a zase sprcha a potom jsem už v duchu prosila aby přišla a už mi nějak pomohla. Nebyla jsem už ani schopná nahodit nohy na kozu a tak mi je tam hodili sami a prý jde to krásně, ale jestli chcete pomoct, tak Vám píchnu oxytocin aby jste měla více stahů a šlo to rychleji, tak jsem řekla píchněte a to byla teprve bolest, už jsem začínala i brečet a to jsem si řekla, nebudu budu statečná a musím to vydržet a zavěsila jsem se na stojan od kapačky a čekala až zase přijde a ona fakt přišla a řekla, ještě 5x to zabolí a jdeme na to, maminka na mě potom klepne, a taky bylo 5x a mamka se bála ode mě odejít, protože už se nedalo a já prostě tlačila a tak volala sestřičko já od ní neodejdu, mám strach aby už neporodila, tak asistentka přišla s úsměvem a že prý ještě neporodím, že to nejde tak rychle a píchla mi vodu a ještě prý tak 3 bolesti, už tam byli všichni doktor, dětská a dvě porodní asistentky. Ještě jsem mamce musela radit aby fotila. Tak maminko a tlačte a já tlačila jako šílená a pořád to nešlo a tak jsem jim tam řvala nastříhejte mě mi to neva, ale už to mimčo vyndejte, a oni že mě musí nastřihnout nebo se roztrhnu a jak byl stah tak šmik, což fakt vůbec člověk necítí a doktor mi začal tlačit na bříško a asi za celý porod jsem zatlačila tak 6x a vyklouzla hlavička a úleva, jako nikdy a nějaké ramínka, ruce, bříško, nohy to jsem vůbec necítila. A PA mi hlásí tak maminko máte krásnou holčičku, já brečela jako želva (mi nevěděli pohlaví a já si tajně holčičku přála).
A mamka šla s Natálkou na umytí, vážení, měření, a malá začala modrat takže mi ji nedali ani na kojení a hned ji odváželi nahoru na dětské do inkubátoru, takže ani na poporodním pokoji jsme ji neměli, ale všechno dopadlo jak mělo a malá byla bojovnice. Odpoledne na první návštěvě už byla u mě a všichni jsme se kochali.
Po porodu mě zašívali, což mě vcelku bolelo a třásla jsem se jako ratlík a hned volala manželovi, že máme Natálku a on hned přijel. Potom jsem volala dědo máš vnučku a skorošvagrové a do práce a prababičkám a posílali SMS.

A když se mě po porodu někdo zeptal tak co jak porod a já v pohodě, klidně ho budu absolvovat znova, Při porodu si člověk řekne už nikdy, ale po projití hlavičky jde do toho znova, teda já určitě.

Ty brďo to je román, co? Ale snad to pomůže taky budoucím maminkám, aby se tolik nebály.

Ale nejvíce musím poděkovat mojí  mamince  za podporu, utírání čela, hlazení, focení a kontrolu Natálky a potom za návštěvy v porodnici a podporu v mateřství a hlavně paní porodní asistentce, protože byla perfektní, milá ženská a s ní se rodilo jedna radost. A taky celkově Vítkovická nemocnice je o.k. a teď už mají i nové porodní sály, třeba je taky ještě někdy vyzkouším.
29. říj 2007 v 18:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek