• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
veverko, díky, to jsem si potřebovala přečíst! Díky za optimismus! :dizzy_face:
29. říj 2007 ve 20:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Veverko, krásně jsi to napsala :dizzy_face: . Zase jsem si zabulela a vrátily se mi okamžiky při mém porodu. Porod hrozně bolí, ale je to nádhernej zážitek.
Jste s Natálkou šikovný holky :wink: :slight_smile: :slight_smile:
29. říj 2007 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky děkuji za pochvaly :sweat_smile:
30. říj 2007 v 08:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
tááááákže...koho zajímá Jaké to bylo u největšího posránka na MK..tak tady to je...možná to bude zmatený, nepředepsala jsem si to předem do Wordu, takže to půjde, jak mi myšlenky plynou :stuck_out_tongue_closed_eyes: :slight_smile:

začnu od konce, Peťko se narodil 22.10. ve 23:59 s číslem 99 :stuck_out_tongue_closed_eyes:, měl 2940g a 49 cm :dizzy_face:

v pondělí 22.10. jsem byla ráno v rizikové poradně a odcházela jsem s tím, že na porod to opět vůbec nevypadá, a že tedy ve čtvrtek nastoupím na vyvolávání, z čehož jsem měla nesmírnou radost teda :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth:. Už při cestě v MHD mi bylo tak nějak všelijak, sotva jsem se dofuněla ze zastávky domů...a pak si vyfotila břuch, přičemž spousta holek z MK zkonstatovala, že už ho mám pěkně dole :stuck_out_tongue_closed_eyes: ale nevěřila jsem :pensive: ...celou dobu mě strašně bolelo v pravém kříži...ale nepřikládala jsem tomu žádnou důležitost a čekala na kámošku :grinning: ..pak jsem si sedla..najednou neuvěřitelnej tlak a LUP..a vytekla ze mě plodovka :astonished: a v tom zazvonila kámoška :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:

tak jsem pro ni dojela dolů výtahem s tím, že ať chce nebo nechce, tak se mnou jede rodit :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: zavolala jsem mamce..a za chvíli už jsme jeli do porodky...nic moc mi nebylo..jen trošku tlaky :confused: ..zazvonila jsem na příjmu, otevřela PA a šla jsem dovnitř- mamka a kámoška musely zůstat venku :confused:

na příjmu jsem se svlíkla do košile..a připojili mě na monitor a u toho se sepisovat porodopis..zatím mi bylo fajn..pak přišel Dr.-krasavéééééééééééééééééééééééééééc :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: prohlídnul mě..ehm..to už nebylo nic moc :pensive: a zkonstatoval, že to může trvat i 12 hodin...ale už si mě tam musí nechat, protože ze mě teče plodovka :wink: hned jsem se ptala na tu moji milovanou EPI :grinning: no moc se netvářil..ale zapsal si to :sweat_smile: :sweat_smile:

na monitoru jsem byla asi hodinu..pak mě PA připravila- dala mi yal..to bylo v pohodě..jsem to čekala strašný :sweat_smile: , pak jsem šla zas na chodbu a řekla mamce a kámošce, že mají jet domů..že je to ještě na dlouho :confounded: pak jsem volala různým holkám z MK..a taky přítelovi..a to už mi začaly kontrakce..a už jsem do toho telefonu docela funěla :sweat_smile: a byla na něj hnusná...tak mi řekl, že za to si mě vezmě :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: a na to jsem mu odvětila, že TO BYCH MU TEDA RADILA :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:

pak jsem šla asi stokrát sr.. :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: a byla to děsná úleva, ale bolest už začaly zesilovat, tak mi PA řekla, ať začnu měřit..tak jsem měřila..a byly nepravidelný..tak to je prý teprve rozbíhající se porod :pensive: pak jsem měla zas monitor..a to už jsem funěla podstatně víc..a s hrůzou sledovala..jak tam ti čísilka naskakují..a mě šíleně začínají bolet kříže :confounded: tam jsem byla pro mě nekonečně dlouho...a ptala jsem se PA na tu epi, tak prej ještě ne, že je brzo...pak přišel Dr, opět prohlídnul..a že to ještě nevypadá..a to už bylo asi devět hodin večer :angry:

pak přišla další kámoška, ale opět nesměla dovnitř..takže jsem byla na chodbě..a to už jsem skuhrala, jak je to hnusný a že to nepřežiju :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: a podobně..pak mě PA opět zavolala na monitor..a od tý doby už jsem se z něj nehla :confounded: ..bolesti už byly docela drsný, pak opět prohlídka..a že už se to někam pohnulo..tak jsem přelezla na porodní sál..a opět jenom ležet a monitor..a kontrakce křížové..a to už jsem hučela na hlas..a bylo mi to fuk :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: a PA se vedle bavily, co budou vařit, což mě neskutečně sralo :angry: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:

pak přišel Dr, opět prohlídka..to už jsem si i zakřičela :sweat_smile: sestra mi chtěla napíchnout oxytocin..ale šlo to jen do zápěstí, páč do žíly jsem se cukala při kontrakcích :sweat_smile: pak mi Dr. cosi zavedl do pochvy..nevím co :confused: a to bolelo jak prase :angry: tak jsem opět chtěla epi..a to mi bylo řečeno, že je už pozdě :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: tak já nevim teda :confused: kdy je ten správný čas :sweat_smile:

oxytocin začal rychle působit a začlo mě to nutit tlačit..dali mi nohy na podpěrky..a šlo se na to...třikrát jsem zatlačila a prcek byl venku :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: obrovská úúúúúúúleva :dizzy_face:

pak mi Dr. řekl, že už to bylo namále, malý měl špatné ozvy srdeční, proto jsem byla pořád na tom monitoru..a že ještě tak pět minut a měla bych CR :angry: ..pak následovalo šití..pohodáááááá..s doktorem jsme si povídali..byl moc miloučkej :dizzy_face: :dizzy_face: a vůbec mě to nebolelo :slight_smile: pak mi přivezli malýho, tak jsem na něj kukala a on na mě :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: a každej mi ho chválil, jak je krásnej :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: pak mě nechali odpočívat..to už jsem smskovala jak divá :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile: ...a měla jsem se vyčurat, což mi teda nešlo, protože mi někdy od pěti nedovolili pít..tak mě vycévkovali, ale to byla taky pohoda :sunglasses: :sunglasses: :sunglasses:

takže porod zpětně hodnotím asi jako jeden z těch lepších..bolelo to fest, ale vydržela jsem to...a i bez EPIDURÁLU :dizzy_face: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:

jinak děkuji všem v pardubické porodnici, slyšela jsem na ní spoustu špatných věcí, ale bylo to tam super..skvělá péče..a všichni bylo moc hodní :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:

Peťko je můj miláček..i když od začátku zatím necítím tu nesmírnou lásku..ale je krásnej a každej den je mi blíž a blíž :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
30. říj 2007 ve 12:32  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss tě pěkně "ochcali" s tím EPI :grinning: Jinak jsi holka statečná a i ten porod byl nakonec celkem v poho :wink:
30. říj 2007 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
siss, moc hezky napsany, jsi holka statecna. a kdy ze bude ta svatba? :grinning: :grinning: :grinning:
30. říj 2007 ve 12:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss, krasny....jeste jednou moc gratuluju, jsi statecna a urcite to stalo za to.
30. říj 2007 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss, super popis :slight_smile: ještě jednou moc gratuluju!!!!!!A doufám, že to s tím sňatkem platí :grinning: :grinning: :grinning: :wink: :wink:
30. říj 2007 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
kim: no..jsem zvědavá, jak se na to bude tvářit :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:
30. říj 2007 ve 12:48  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss, fakt supr sepsaný, úplně to vidím :stuck_out_tongue_closed_eyes: :dizzy_face:

svatbu slíbil, tak jak budeš zas šlank, tak dej pohlídat malého a jdi zkoušet šaty :wink:

a s tím epidurálem: hele, že oni to takhle udělali schválně, jelikož věděli, že jseš upovídaná a tak to využili jako uklidňovák pro provorodičky, jako že to není až zas tak hrozný, tak abysme je neotravovaly s tím chceme epi? :grinning:
30. říj 2007 ve 12:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
siss: super :wink: na to jak ses bála, tak jsi to zvládla skvěle :wink: a ta láska, neboj, to přijde... ono postupně ho budeš mít ráda víc a víc a začne to tím, až tě začne trochu vnímat... uvidíš :wink:
30. říj 2007 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
sisstin:Já taky 22.10 v 17:42Hod. n o tak jsme to přežily ještě ted na to myslím :slight_smile: Až na ty kontrakce to bylo fajn a věřím,že tě zrovna všichni sra... mě vadil přítel.Kdykoliv jsem otevřela oči tak na mě vejral uplnej neštastnej,že mi nemůže pomoc a dotoho mu pořád chodili sms,tak jsem ho tam zprdla at si ten telefon vypne protože ty lidi nedali pokoj i když jsem byla na sále :grinning: Ted se tomu musím jen smát :grinning: ale můžu říct,že můj porod proběhl bez komplikací a šlo to rychle,takže za 7,5 hodin byl Honzík na svetě a to jsem měla vyvolávačku.
Honzík je moc hodnej,zatím jen papká a spí :astonished:
30. říj 2007 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
sis, krásný :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: Už zas řvu :sweat_smile:
30. říj 2007 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss paráda :wink: :slight_smile:
30. říj 2007 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Skvěle napsané, moc gratuluju :slight_smile:
30. říj 2007 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ráda bych se s odstupem času podělila o svůj zážitek z porodu.

Zhruba od 25 tt těhotenství mi moje doktorka stále při kontrolách, které byly co týden, říkala, že to vypadá na porod.Byla jsem vyplašená, když jsem šla z poradny, poprvé jsem to nějak nevnímala, nebo mi spíš nedocházelo, co se děje.

Za 14 dní šel se mnou přítel, doktorka mi zase řekla, že můžu kdykoli porodit, takže jen ležet, ani si nesmím nakoupit, prostě nic, to už mě chtěla hnát do nemocnice, protože prý doma ten klid dodržovat nebudu.To jsem vyšla z ordinace, ubulená, nebyla jsem schopná mluvit, přítel co se děje, měl strach, jestli není něco se Sofinkou (to už jsme věděli, že to bude holčička).Já nebyla schopná říct půl slova.Musela jsem do nemocnice.To jsem byla 27tt a vypadalo to, že co nevidět porodím.Takový strach a zoufalství jsem snad nikdy nezažila…

Jenže doktorka mi jen cosi načmárala do těhotenské průkazky místo doporučenky, to mi tvrdila, že když jsem riziková těhu (což v čekárně nikoho nezajímalo), že žádnou nepotřebuju, že mě prohlídnou a zhodnotí, jestli je to k hospitalizaci nebo ne. No sestra na příjmu v Motole, myslím sestra z ordinace, gyndy, kde mě měli prohlídnout a zhodnotit můj stav, na mě koukala, co jako chci, když nemám doporučenku, já celá oteklá z brečení jsem se tak tak udržela, abych zase nebulela, protože jsem fakt nevěděla, co mi je, proč musím do nemocnice, když se cítím dobře.Nakonec mě teda asi po hodinovém čekání v čekárně vzali, doktor dost nešetrně vyšetřil, jsem myslela, že vyletím z toho křesla jak to bolelo. Zdělil mi, že mám dělohu tvrdou jak kámen a že si mě musejí v nemocnici nechat. Jsem se optala, na jak dlouho to vidí a on že den týden měsíc do porodu. Já byla totál vyřízená, prostě hrozný, jsme teda chtěla slyšet, co mi je, jestli teda fakt rodím a on takhle.Jsem se pak dozvěděla, že to byl vedoucí lékař porodnické části gynekologicko-porodního odd.

Po vyšetření mi hned napsali žádanku na rizikové oddělení.Tam mě hned nechali vyčůrat, to jsem zjistila, že krvácím, dost mě to vyděsilo.Velice ,,ochotná,, sestra i řekla, co se divím, vždyť jsem po vyšetření…pak jsme asi hodinu na chodbě čekali, než se uvolní místo na pokoji č. 10.
V nemocnici jsem byla 2 týdny, pořád vyšetření, prvních 5 dní kapačky na uklidnění dělohy, pak už jen prášky.Na pokoji se mi střídaly paní k porodu, no všechny odrodily, jen já byla inventář.Ale seznámila jsem se tam s moc milýma maminkama, se kterýma se scházíme doteď.Obě porodily 23.3., jedna holčičku Anetku, když jsem viděla její statečnost, jak s kontrakcemi chodila po pokoji, nadávala jak je to v hajzlu, jak to bolí a pak si šla do bufáče koupit jídlo, to jsem fakt koukala.Druhá rodila císařem dvojčátka.Ale to je jen odbočka…

Zkrátka na pokoji se mi měnily kolegyně a já zůstávala, tu s dvojčátkama mi tam pak vrátili, samo bez dětí, na poporodním neměli místo.
Jediný, kdo mi řekl, jak na tom jsem, byla MUDr. Černá, moc příjemná mladá doktorka.
Sestry na rizikovým strašný, teda na pár vyjímek, třeba zapomněly odpojit ten roztok, co mi kapal do žíly, protože tam ,,byla v noci sama a 24 pacientek a ona to nestihla,, argument jak prase.Jakej já měla strach, že bych musela rodit v Motole!Už jsem byla rozhodnutá, že podepíšu revers a půjdu k Apolináři, kde jsem byla registrovaná k porodu.Naštěstí po 14 dnech jsem šla domů s tím, že je děloha uklidněná, ale mám být v klidu a kdyby něco, hned přijet.No, to určitě…

Nebudu to natahovat, je to dlouhý dost, k samotnému porodu a k tomu, co mu předcházelo.

V sobotu, 19.5. jsme se ráno rozhodovali, zda pojede na oslavu narozenin našeho kamaráda.Najednou mi přítel říká, že na prostěradle bylo cosi jako sulc, že to nabral na ubrousek a vyhodil. Mu říkám, ať mi to ukáže, ale prej pozdě. No byla to zátka. Ke kamarádovi jsme jeli, asi 50km za Prahu,jelo se tam lesem, docela klepačka to byla.
Nicméně, dojeli jsme v poho.Celé odpoledne jsme grilovali, prostě pohoda, kolem 21,15 hod jsme se odebrali k domovu.To nás ještě přemlouvali, ať zůstanem přes noc, padali rady, co dělat, aby se uspíšil porod…no ještě že jsme nezůstali. V 22 hod jsme dojeli domů, sotva jsem odemkla dveře, unavená,natěšená na postel, praskla mi voda.Jsem šla na wc, sedím tam, přítel co tam jako dělám, já že mi praskla voda.No prej, tak jedem, jsem se osprchovala, dohodila do tašky kosmetiku, malinko se pomazlila s naším kocourkem a jeli jsme.

Do porodky k Apolináři jsme dojeli kolem 23 hod.proběhl příjem, monitor, kontrakce jsem cítila slaboučké už v autě,ale nic převratného, jen jak při maličko bolestivé ms.Sepsaly se papíry, vyšetřila mě jakási mladá dr, řekli nám, že zítra po obědě budem mít miminko.Přítele poslali domů,mě dali na čekatelák.Ať si odpočinu a naberu síly, po půlnoci se mi začaly rozbíhat nepravidelné kontrakce, zato bolestivé, jsem běhala k PA, ta mě vyšetřila, že je to na dobré cestě, ale ještě to není úplně porod, chodila jsem k ní asi co půl hodiny, bolesti větší a větší.Asi dvakrát mi zavedla nějakou tabletu a poslala zpátky,kolem druhé jsem už nemohla vydržet, tak mě PA vyšetřila a řekla, že můžu na přípravnu.Vběhla za mnou, jakože klystýr, to jsem odmítla, pač moje střeva od prasknutí vody doma žádný klystýr nepotřebovaly.To už jsem se asi 3x předtím sprchovala, míč mi absolutně nepomáhal, měla jsem pocit, že už to dítě leze ven, takže sedět se nedalo ani omylem.
Hodinu jsem hekala ve sprše, to bylo strašný, jsem se snažila být zticha,ale pak už to nešlo.Bolesti byly silnější než já.
Ve tři jsem šla na sál, PA mi píchla do žíly kanylu a cosi tam napojila, domluvily jsme se na epi, přišla dr a píchla mi to, to bylo těžké,pač kontrakce byly opravdu silné.Vyšetření, vždycky se ve mně pohrábla…
Nicméně jsem se zmínila o tom, zda bysme neměly zavolat přítele, PA že jo, já nebyla schopná, tak ho musela volat ona.Přijel, tak jak přišel z ulice, šel ke mně, dával mi pít, natíral pusu jelením lůjem, držel za ruku, já se točila ze zad na pravou stranu,tak mi tlačit nešlo…tak zase na záda…Už jsem ječela, že už nemůžu, najednou PA říká, zatlačte, porodíte miminko, zatlačila jsem a porodila v 36+0 20.5. 2007 Sofinku s mírama 2600 gr 47 cm, zdravou a krásnou…

První, co jsem slyšela bylo, jak přítel vedle mě pláče a děkuje mi.Odešel s dětskou doktorkou ošetřit malou, za chvíli mi ji přinesl.Mezitím si paní doktorka na mě prováděla šitíčko, což bylo móc bolestivé, snad horší než porod sám.Ale zase jsme si povykládaly…Sofinku nám nechali jen chvíli, protože se musela jít zahřát do inkubátoru.Byla tam ale jen 2 hodiny, co mi pak říkaly dětský sestry na oddělení P5, kde jsme si poležely 9 dní na nadstandardu, protože Sofinka nechtěla papat…
Teď má v 5 měsících 7100 gr a 65 cm, dohnala ostatní děti a vůbec není poznat, že se narodila o měsíc dřív. Je to naše milá malá krásná koláčníka, která nám dělá jen radost.

Rodila jsem na II. porodním sále v porodnici u Apolináře a tímhle bych chtěla personálu moc poděkovat za skvělou péči a vstřícnost i za tatínka, který si porod moc užil.
30. říj 2007 v 16:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sylvar, jsem si pobrečela :sweat_smile: :dizzy_face: jseš holka šikovná :dizzy_face:
30. říj 2007 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jé já bečím Sylvárku byli jste všichni tři moc stateční. :sweat_smile: :wink:
30. říj 2007 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj tak sem se taky dokopala k tomuto činu a sepíšu to-teda sylvar bez tvého příspěvku bych neměla motivaci, ale když tu sepíše červnovka takovej krásnej román tak mě to dostalo a musím taky:slight_smile:

Takže den před termínem jsem šla do poradny-léto, hic, já oteklá, že sem mohla chodit jen v sandálech, spát se už nedalo, ležet, chodit-no byl to už vopruz. Na minulé kontrole mi dr.řekla, že miminko bude veliký a že mě radši nepošle na měření, abych jako nebyla ve stresu-takže od tý doby sem byla úplně klidná:slight_smile:

No zpět-takže sem šla do poradny do Apolináře a říkám doktorce, že už se to nedá vydržet a že už chci rodit a ona na to ,,tak pojďte,, sem nechápala, co jako chce dělat-no udělala mi hamiltona-bolelo to hodně. Poslala mě dom, že můžu trochu krvácet a kdyby se rozjeli kontrakce, že mám přijet. Už v tramvaji mě hodně bolelo břicho jako při ms. Dojela sem dom nějak odpoledne a od tý doby mě to břicho bolelo docela festovně a v nějakých intervalech mě bolelo víc-byla sem z toho zmatená, protože sem nevěděla, jestli to je jako ono(myslela sem, že při kontrakcích ta bolest mezi nima vždycky ustoupí). V 7 večer přijel manžel a jeli sme do porodky. Vyšetřili mě a že jsem jen na 3 prsty, že to je málo a máme jet domů a mám se vyspat, že zítra budu rodit. Já jim řikala, že s touhle bolestí těžko usnu a oni, že musím, když budu rodit.. Tak sme se vrátili domů a začla noc hrůzy-celou sem jí prochodila-nemohla sem ležet jen chůze mi pomohla. Manžílek trochu spinkal:slight_smile:
Když se konečně rozednilo tak už sem byla jak na trní a čekala na nějakou rozumnou hodinu, abych manžela vzbudila. V 7 ráno sme teda jeli. Zase mě vyšetřili a že je to pořád stejný-3 prsty, ale že už si mě tam nechaj, když už sme tam podruhý..Tak mě přijali, sepsali sme papíry atd. Udělali mi klystýr a pak sem skákala na míči ve sprše-to bylo super.

Každou chvíli mě vyšetřovali, monitorovali..pořád stejný nález-to bylo šílený-já vždycky čekala co ti doktoři řeknou-že už je to na 4cm a ono nic:( Píchli mi epidurál na uvolnění, oxytocin, tabletky zavedli, vonné olejíčky zkusili -nic nepomohlo. Prej skoro žádný kontrakce..tak nevim co to bylo:slight_smile:

Po zavedení epi mi bylo úplně dobře-žádné bolesti jen sem byla k smrti unavená a chtěla sem spát a oni tam pořád lezli a vyšetřovali. Manžel spal na zemi. Jedna doktorka byla vážně nepříjemná-všichni ostatní říkali, že tam tu hlavičku cítí a že to postupuje a ona řekla, že ani tu hlavičku necítí:(
No bylo 20h a nakupilo se tam hodně rodících maminek-do té doby jsme byli sami a všichni se nám věnovali. Přiběhla taková milá doktorka strašně se divila jak to, že nejsem ještě na císaři. Takže všechno bylo najednou zrychlený-honem honem. Manža chtěl být u císaře a domluvil si to s operatérem-když se převlíknul a vydesinfikoval,tak čekal až pro něj přijdou a oni na něj zapoměli a přinesli mu rovnou Olívka:slight_smile: Měla sem mít tu epi, ale nefungovalo to -nejspíš vypadla a teklo to jinam oni už šli operovat a já pořád všechno cítila-to sem měla celkem nahnáno. Řekli tak to zkusíme-něčim do mě škrábli, já zařvala(ne bolestí, ale strachem),takže nakonec celková narkoza..
Oli byl velikej měl 4880g/52cm-na hlavě měl bouličku jak se chudák tlačil do tunýlku a nemoh se tam vlézt:slight_smile:Přiložili mi ho na chvíli hned po porodu-byl nádhernej, úžasnej, zamilovala sem se do dalšího chlapa v mém životě a je pořád krásnější a já se z tý lásky k němu asi zbláznim:slight_smile:Manžel na něj žárlí, ale bez manžela bych se zbláznila též, moc mi pomohl-byl se mnou celou dobu a moc mě podpořil.
:dizzy_face: :dizzy_face: :slight_smile:
30. říj 2007 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ronie taky moc krásně napsané, hlavně ty poslední větičky. :dizzy_face: :dizzy_face:
30. říj 2007 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ronie, to je krásný...
30. říj 2007 v 17:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ronie tedy Olívka byl ale kus :confused:
30. říj 2007 v 17:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
A pokračuje s úspěchem dál-má ve 4 měsících 8 kg a 66cm :grinning:
30. říj 2007 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss..........ode mě Ti patří velký obdiv. :slight_smile: Na to,jak si se strachy klepala,tak si byla statečná.........statečnější než já,protože já si vyprosila alespoň tu injekci do zadku. :sweat_smile:
Tak Ti přeju,ať se rychle vrátíš do formy a ať Tě malej moc nezlobí. :wink:
30. říj 2007 v 19:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
SISS brečít tu jako želva, prej jsi sračka, porod pohodovej, Peťko krásnej a zdravej, tak co víc si přát? Jsi šikulka. A já to měla s Tobiáškem stejný, nemilovala jsem ho šíleně hned po porodu, přicházelo to ke mě postupně, ale teď ho miluju nade vše a ty budeš téééééééééééééž Peťulku, pa kočko :wink: :wink:
30. říj 2007 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Veverko, Siss, Sylvárku, Ronie... řvala jsem u všeho :sweat_smile:
30. říj 2007 ve 20:09  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holčiny, přidávám svůj zážitek, předem omluva, že je to dlouhý :wink:
30. říj 2007 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Praha, Podolí – 16.6.2007

Ve čtvrtek odpoledne jsem šla na pravidelnou prohlídku do poradny do porodnice, ve které jsem již od 12tt byla registrovaná. Byla jsem ve 41tt, už jsem překračovala i druhý vypočítaný termín (28.5. a 9.6.), což evidentně znepokojovalo pouze mne a manžela (ten mě doprovázel).
Paní doktorka mi po vyšetření sdělila, že jsem otevřená na 3cm, ale že to nic není, že klidně můžeme jet domů a vyčkávat. Měla jsem už několik dní bříško tvrdé jako kámen, ale to také nikomu z doktorů nevadilo. Po vyšetření jsem musela ještě na monitor. Na monitoru se mi objevily nepravidelné kontrakce (tak po 20min) a protože bylo pozdní odpoledne a lékaři v poradnách již měli „padla“, musela jsem monitor jít ukázat pánům doktorům do 4.patra, ve kterém se rodí.

Pan doktor na příjmu mě i můj monitor prohlédl a řekl, že u mě nic zajímavého nevidí a že mohu jet klidně domů a čekat na porod doma. Vzhledem k tomu, že již několikátým rokem nebydlím v Praze, nebyla to pro mě příjemná zpráva. Manžel pracuje v Praze a v případě, že bych doma začala rodit, nestihl by pro mě v dopravní špičce zajet (což by znamenalo rodit někde ve Slaném apod.). Pana doktora jsem se proto zeptala, zda z těchto důvodů (že bydlím daleko a že už přenáším) by nebylo možné v porodnici zůstat. Sdělil mi, že porodnice není žádný hotel (s čímž jsem samozřejmě souhlasila), ale nakonec na rizikovém oddělení pro mě našli jedno lůžko (na nadstandardním pokoji). Byla jsem hned mnohem klidnější a domnívala se, že do rána porodím. :o))

V noci proběhlo několik povinných monitorů a vyšetření. K žádné změně u mě ale nedošlo. V 7h ráno mě vzbudila sestra s tím, že mě přesunou na porodní sál a „něco“ se mnou udělají. Začala jsem být nervózní, protože jsem nevěděla, „co“ se mnou udělají, ale zároveň se těšila na mimčo. Zavolala jsem manželovi, ať dorazí, že budeme asi rodit.V 8hod jsem se přesunula na porodní sál. Byla jsem hladová jak pes po celé noci a ještě jsem musela absolvovat klystýr (resp. YAL gel, který jsem si přinesla). PA byla strašně milá, tak bylo alespoň s kým trávit čas na sále. Čekali jsme s PA, že přijde paní doktorka a „něco“ se mnou tedy udělají, abych rodila, ale nic se nedělo. Přijel manžel a čekali jsme dál. Po čtyřech hodinách (tedy ve 12hod) jsem byla už totálně hladová a naštvaná jak já, tak i manžel, že se nám žádný doktor nevěnuje. PA mi poté přišla sdělit, že dnes rodit nebudeme a že se moc omlouvá, že se musím znovu přesunout na rizikové oddělení, protože mají vážnější případy než jsem já. Asi mi budete rozumět, když vám povím, že jsem měla na krajíčku, abych nezačala brečet. Byla jsem psychicky připravená na porod, manžel zbytečně strávil celé dopoledne nervózní jak pes se mnou v porodnici a oni nás poslali zpět!!! Co můžete ale dělat, že?.....

Samozřejmě mi potom došlo, že mě přesunuli na porodní sál proto, že potřebovali uvolnit ten můj nadstandardní pokoj! Na ten jsem se už tedy nemohla vrátit, protože byl už obsazen. Umístili mě na dvoulůžák k holčině, které praskla voda a začínaly jí kontrakce. Alespoň bylo s kým si popovídat. Holčina byla strašně fajn. Dlouho jsme spolu nepobyly, protože večer ji také přemístili na porodní sál, a mně tam hned poté, co odešla, umístili jinou rodičku. Stále jsem odbíhala na různá vyšetření a monitory a stále se u mě situace neměnila.

V sobotu jsem se nasnídala a čekala, co se bude dít. Už jsem ani nedoufala, že někdy porodím. Holčiny, které jsem potkávala na monitoru, se rychle střídaly, postupně odcházely rodit a já stále nic. (jen zmíním, že z pátku na sobotu byla strašná bouřka, takže Podolí ani další pražské porodnice nepřijímaly! Byl totální stopstav a já se dozvěděla od doktora na vyšetření, že se také může stát, že mě pošlou domů nebo jinam, když ještě nerodím! Prostě jsem tam zabírala místo.)
Ve 12hod přišla z ničeho nic nějaká sestra a řekla mi, ať si sbalím věci, že jdu na porodní sál. Jen tak cynicky jsem se dovolila zeptat, jestli potřebují opět lůžko nebo jestli jdu opravdu rodit?? Odvětila, že prý už se mnou opravdu „něco“ udělají. A měla pravdu. Já zavolala opět manželovi a šlo se rodit.

Opět jsem na porodním sále prošla klystýrem (tentokrát PA mi YAL odmítla, že prý klystýr je lepší; nechtěla jsem se hádat a poslechla). PA bohužel byla jiná slečna, než ta, den před tím. PA byla velmi, velmi mladá a krásná slečinka a chovala se tak, že si je této své přednosti dobře vědoma.

Ale teď už tedy k tomu porodu…….
Po klystýru přišla paní doktorka, řekla mi, že mi píchne vodu a to také udělala a odešla. Čekala jsem, že pode mnou bude kaluž vody a ono nic. Pan doktor, který mě přišel vyšetřit, mi sdělil, že bříško mám několik dní tvrdé proto, že je to jen samé dítě, že je velké a že už tam asi skoro žádnou vodu nemám. Tahle informace mi na síle vůbec nepřidala.

Krásná PA mě připojila na monitor a zakázala mi se pohybovat (musela jsem stále jen ležet!). Do hodiny přišly strašné křeče a kontrakce do třísel a podbřišku. Trvaly půl minuty a přicházely po 2minutách a postupně sílily. Byla to nepopsatelná bolest. Manžel naštěstí brzy dorazil, tak jsem byla ráda, že nejsem na sále sama (PA za mnou chodila po 20ti minutách, protože rodila 2 sály najednou.) Vůbec jsem to nebyla schopná udýchat. PA jsem poprosila, jestli bych nemohla vstát a třeba chodit apod., ale ona mi odvětila, že ne, že potřebuje ten monitor (dítko jako na každém monitoru stále spalo, takže ona stále natáčela nový a nový, v domnění, že se dítko vzbudí a bude projevovat nějakou akci).

Bolesti do třísel se nedaly vydržet a já nebyla schopná je na lůžku rozdýchat. Když už jsem PA řekla, že omdlívám, že je mi strašně, ale strašně špatně, poslala mě do koupelny, ať si dám HORKOU sprchu! V tom jsem si uvědomila, že je asi úplně nezkušená…..šla jsem do sprchy, dala si STUDENOU sprchu, abych se trochu probrala, ale ani to nezabralo. Věděla jsem, že zpátky na lůžko nedojdu a že sebou někde švihnu. Ona mi zpět na lůžko pomohla, opět mě připojila na monitor a opět jsem se nesměla pohybovat. Bylo mi tak strašně zle, že už ani manžel mě nepoznával. Zvládla jsem ještě z posledních sil PA požádat o epidurál a ona odvětila, že se jde tedy podívat, jestli tu je ještě paní doktorka, která ho píchá!
Naštěstí byla. Přišla paní doktorka „epidurálová“ a když mě viděla, zděsila se, protože jsem vypadala příšerně. Poplácávala mě po tvářích a hlasitě na mě promluvila: „Děvenko, děvenko, vnímáte mě??“. Já slyšela všechno, co mi říkala, ale neměla jsem sílu vůbec na nic. Ale cosi jsem jí ještě odpověděla….Změřila mi tlak a zjistila, že mám 190 na 140!! Úplně se zděsila, seřvala PA, že musí v takových situacích reagovat rychle, manžela vyhodili ze sálu… Najednou se u mě seběhlo asi 6 osob, nějací lékaři, další PA, nevím…ovšem každý mě chtěl vnitřně vyšetřit, aby zjistili, co se ve mně děje při těch šílených kontrakcích…Byla jsem otevřená už na 6cm.Do toho mě ještě vycévkovali…..Už jsem neměla ani sílu se nadechnout, natož protestovat proti nějakým vyšetřením.

Paní doktorka řekla, že mi epidurál píchne. Podepsala jsem tedy nějaké lejstro a pak mi ho píchla. Strašně jsem se toho bála, ale dodnes jsem jí za ten epidurál neskonale vděčná. Za pár minut přišla neuvěřitelná úleva. Necítila jsem vůbec nic a přestala jsem rodit. Měla jsem 3 hodiny na to, abych si odpočinula. Strašně jsem si oddychla a bylo mi báječně. Chodila jsem si po sále, sprchovala se, blbla na míči, smála se a bylo mi fajn.

V 19hod se naštěstí měnila směna, takže ta úžasná mladice odešla domů a ke mně nastoupila strašně příjemná, sympatická starší paní. Prostě „porodní bába“ v pravém slova smyslu. Řekla mi, že se doktoři bojí, že prý děcko normálně neporodím, protože je veliké (prý k 5ti kilům) ale ona že prý strach nemá, že to společně zvládneme. Dodala mi neuvěřitelnou jistotu a chuť. Věděla jsem, že s ní a s manželem zvládnu všechno.

Píchla mi oxytocin a za nějakou dobu přišly kontrakce. Křížové bolesti, ale ty mi vůbec nevadily. Daly se v pohodě zvládnout. Když jsem jí požádala, abych nemusela při monitoru opět ležet, řekla mi, že ležet nesmím v žádném případě, že musím chodit, dělat dřepy atd., aby zafungovala gravitace. Kontrakce sílily a já cítila, že mimčo konečně leze dolů. Byl to úžasný pocit. Konečně jsem cítila, že opravdu rodím! Kontrakce jsem prodýchávala asi hodinu, manžel mi dával pít, masíroval mi při kontrakcích kříž a dýchal se mnou. Byl mi velikou oporou, za což mu strašně děkuji a čehož si nesmírně vážím.

Ve 20.30 hod přišla ta moje zkušená starší PA a řekla mi, že už jsem dostatečně otevřená a že si můžu lehnout a jít tlačit. Přišel pan doktor a já jsem začala podle jejich instrukcí tlačit. Už jsem nevěděla, kde mám vzít další síly, ale když mi doktor řekl, že už vidí hlavičku a manžel řekl, že vidí plno tmavých vlásků, ať honem ještě zatlačím, zatlačila jsem ze všech sil, PA společně s mým manželem zatlačili na bříško, pan doktor tahal za ramínka a ve 20.49 hod ze mě vyklouzlo to nejkrásnější miminko na světě. Byla jsem neuvěřitelně šťastná. Kristýnku jen rychle zvážili a změřili, zabalili ji do plenky a porodní asistentka mi ji hned přiložila k prsu. Kristýnka se okamžitě přisála a nechtěla se odtrhnout. S Kristýnkou jsme si dívaly upřeně do očí a já plakala dojetím. Nic krásnějšího jsem v životě nezažila.

Po chvíli ji zabalili do zavinovačky a deky a nechali ji s námi na sále 2 hodiny. Koukala na nás, prohlížela si ten zvláštní nový svět a ani neplakala. Za chvíli usnula a celou dobu, co s námi byla, spokojeně spinkala a my se na ni nemohli vynadívat. Kristýnka vážila 4,14kg a měřila 49cm a měla jeden a půl placenty. :o)
30. říj 2007 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
valsik: krásně popsaný :dizzy_face: akorát nechápu ten přístup doktorů a hlavně té mladé PA :angry:
30. říj 2007 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
jeeee valsi, nádherně sepsaný porod :dizzy_face: u všech takový popisů bulim :sweat_smile: :pensive:
30. říj 2007 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek