Jaký byl porod

Taky přidávám velké gratulace k malé, ale i ke statečnosti já bych se asi nerozmýšlela a hned bych volila císaře přeju hodně štěstí jsem totiž poserka

kacerka-koukám,že ti taky vyvolávali porod 😅 Jinak máš pravdu,nechápu ženský,který chtějí rodit doma.Já byla ráda,že jsme oba dva pod dohledem a že všechno dobře dopadlo 🙂

Pitruško,moc moc hezký 🙂 slzičky se derou ven 😀

Tak já taky popíšu svůj porod a všechno co tomu předcházelo.Už výpočet termínu byl oříšek 😀 podle utz jsem měla termín už 2.6 podle PM 25.6 a do porodu jsem měla termínů asi ještě pět 😅 nicméně jsem nějak věřila v toho 25.6. Od 16tt se mi zkracoval čípek a neustále jsem poslouchala jak porodím dřív, takže klidový režim, nohy nahoře a spousta všemožných léků a dle slov lékaře budeme doufat, že donosím alespoň do 31tt.
První výjezd do porodnice byl 14 dní před porodem. Šla jsem na záchod a najednou ze mě něco vyšplouchlo, kouknu a plná mísa krve 😲 Takže obrovská panika, celou cestu do porodnice jsem v autě brečela, že něco není v pořádku a ta naše malá potvora za celou cestu ani jednou nekopla. V porodnici mě vyšetřil strašně milej doktor a uklidnil mě, že to byla jen hlenová zátka, že někdy je to docela dost krve ale, že je vše v pořádku a můžem domů. Na odchod zátky jsem si samo nevzpomněla, vždyť taky všude píšou: gelovitá narůžovělá hmota někdy s trochou krve 😕 Takže jsme dorazili domů a já byla v klidu.
Na další kontrole klasika CS 6, cesty otevřené porod každým dnem příště se už neuvidíme chá chá, a další kontrola a stejné kecy 😒
ale večer po kontrole poslíčci jak kráva, vana nepomohla a bolesti pravidelně po 7 min, takže oholit, dobalit a jedem.
V porodnici už jsem byla profláklá 😀
Než přišel doktor napojili mě na monitor a jaké bylo mé zděšení když se ve chvílích těch strašných bolestí objevovaly jen malé špičky ☹ žádné kopečky. Po kontrole mi doktor oznámil, že to kupodivu na porod nevypadá a bolesti jsou slabé, já byla teda jiného názoru ale budiž.Dostala jsem injekci a byla jsem poslána domů, že počkáme co a jak.Rozhodla jsem se, že příště pojedu jedině až budu mít hlavičku mezi nohama.
týden na to v noci mi začli opět bolesti, ignorovala jsem je a Mírovi radši ani nic neříkala, celou noc až do rána jsem tiše trpěla a prodýchávala nejdřív po 7 min pak po 5 min. modlila jsem se ať mi praskne voda, to by byl signál, že je to ono 😀 Míra vstával po třetí odpoledne a to jsem už umírala,do šesti jsem chtěla čekat a po šesté jsme vyrazili . Cestou se mi trochu ulevilo, tak jsme ještě chodili po borském parku a k Mulačům došli pěšky. Na příjmu stará známá sestava. Dostala jsem klystýr a vyplnila papíry.Doktor přišel v klidu a ještě tam se mnou laškoval, jestli to tentokrát vidím na porod 🙄 no smích ho přešel. Jenom zavolal PA se slovy paní už rodí, branka zašlá, hlavička v porodních cestách. Převalili mě na lehátko a vezli do porodního boxu. Míra byl už převlíknutej a vypadal dost vyděšeně.Přišla strašně milá PA a prej za deset minut to máte zasebou. To jsem se zaradovala. Připojili mě na monitor a tam moje oblíbené malé špičky 😀 ale tentokrát mě už domů neposlali. 😀 PA mi píchla vodu, která do té doby držela 😲 no bylo jí požehnaně. A pak přišlo dlouho očekávané tlačte až ucítíte tlak na konečník. Na první zatlačení vykoukly vlásky, jak mi hned Míra referoval, a já si myslela, že to bude brzy za mnou ale ouha. Další hodinu tlačení vše beze změny, tlačila jsem jak šílená ale žádnej pokrok.vždycky vykoukla a zajela, vykoukla a zajela. Najednou začly klesat ozvy, všichni se seběhli a já byla vyděšená jako nikdy. Při další kontrakci mě PA šmikla z obou stran a začla mi dole šťourat a to snad bolelo víc než všechno ostatní, Prej musíte tlačit vaše miminko se dusí, já fakt tlačila co to šlo až se mi klepaly nohy a brala křeč do mezižeberních svalů.Zahlidla jsem jak jí chudinku páčí za tu modrou hlavičku ven a najednou lup a byla venku hlavička, další zatlačení a byla venku celá. Nebylo žádné přiložení a slavné stříhání pupeční šnůry. Okamžitě nám jí odnesli vedle na ošetření, Míra stál vedle mě v ruce foťák ale neměl odvahu tam jít jen se mě ptal jestli je normální, že je takhle fialová. Já brečela ale ne štěstím ale strachem, že je mrtvá a pořád jsem jen opakovala ona nebrečí.Po strašně dlouhé době která ve skutečnosti trvala jen minutku se ozval hroznej řev, já hned vyslala Míru ať jde fotit. Za chvíli jsme slyšela, je to holčička a je jí kus 4350g a 53cm ale to jsem se dozvěděla až druhý den, nechtěla jsem aby mi jí natahovali 😀 Pak mi jí přinesli, tak tichounce drškovala a koukala těma oteklíma očíčkama. Přisát se nechtěla jen tak ležela a vrněla. Pak nám jí odnesli zahřát a okysličit. Míru jsem poslala vyspat a začalo šití ☹ trvalo to snad hodinu, vystřídali se na mně snad všichni doktoři co měli službu 😀 venkovních bylo jen asi 10 a vnitřních 35! Vůbec nevěděli jak se to Adélce povedlo 😅 ale roztrhala mě od zhora až dolů. Pár dní na to to bylo třeba ještě přešít ale hojilo se to naštěstí moc dobře a už pár dní po porodu jsem o tom skoro nevěděla 😉 Rodila bych klidně znova a doufám, že příště to tlačení zvládnu líp. Bolest si nějak nepamatuji ta šla stranou když jsem se bála o malou. Sice jsem si porod představovala trochu jinak ale v zásadě to šlo.
Když si to rekapituluji tak, jsem porodila vlastně 14 dní po termínu podle jednoho utz a nebo o dva týdny dřív ale podle váhy asi po 😀 takže nervování na každé kontrole jak už rodim bylo trochu zbytečné.
Další je, nevěřte odhadům váhy. Sice mi od začátku říkali, že bude mimi větší ale odhad den před porodem byl něco kolem 3,6kg max 4 kg 😀 a holčina co se mnou bala na pokoji měla odhad 3.5kg a malej měl 2800g
A to, že nemáte na monitoru kopečky neznamená, že nemáte ty správné stahy.
Tak snad jsem nikoho nevyděsila. Přeju Vám všem super rychlé a bezproblémové porody, být maminkou je strašně krásný.♥♥♥♥♥
Ještě bych chtěla strašně moc poděkovat Mírovi, který šel k porodu po devíti měsíčním citovém vydírání 😀 a byl mi obrovskou oporou a myslím, že je dodatečně rád.

Myschiku, krásný a myslím, že pro holky, co ještě nerodily, povzbuzující 😅 😅

Myschko já řvu!!! Po 4 měsících a ještě bulím! 😲 😅 😅 A normálně jsem nějak nevěděla, že jsi musela čekat tu minutu než se ozve pláč a že to bylo tolik stresu! 😲
Moc krásně napísaný... nejdřív jsem se smála, pak bulela 😝

Myschko krása..jsi šikulka statečná a Aduška je kočička k zulíbání a taky jsem netušila jak moc to bylo složité...ale taky rychlé ty šibalko jedna 😝

Moc krásné a malá je taky krásná, gratuluju 🙂

Myschko moc krásné!!! 😵

Ahoj holky, tak já taky přispěju svojí troškou do mlýna 😉

Termín porodu jsem měla 21.9. Ke konci těhu už mi nebylo zrovna nejlíp (to asi neni nikomu), štvalo mě to obr břicho a vůbec všechno a už jsem to chtěla mít za sebou. Okolo mě všichni rodili tak cca 14 dní před termínem a já nic. Navíc nález při kontrole 16.9. nic moc, na další prohlídku jsem byla objednaná na 25.9., takže 4 dny po termínu. Byla jsem fakt už nešťastná, hlavně jsem se bála vyvolávání. Pořád jsem si tady na Koníkovi stěžovala, že snad neporodim a bla bla bla 🙂
Ve úterý 18.9. jsem se ráno probudila do skvělý formy, jako bych snad ani nebyla těhotná, pouklízela jsem celej byt, vyprala a pověsila prádlo, žehlila, vytřela. Kolem jedný ráno (už 19.9.) jsem si šla totálně vyflusaná lehnout. Ve tři mě probudilo jakýsi lupnutí dole a najednou cítím jak ze mě něco teče, tak jsem vyskočila z postele a koukám jak puk. Po chvíli mi došlo, že to je asi plodovka, tak běžim do obýváku za manžou, kterej vytuh u televize a říkám mu, zlato vstávej, pojedem do porodnice, páč mi praskla voda. Takhle rychle probrat se jsem ho ještě neviděla 😀 Žádný bolesti jsem neměla, takže jsem se šla ještě v klidu osprchovat, pobalit poslední věci a vyrazili jsme směr Rokycany. Po cestě jsem měla slabý bolesti v podbřišku po cca 10 minutách. Po hodině jízdy jsme vylezli před nemocnicí a mě samozřejmě bolesti přešly, ale bylo mi jasný, že s prasklou vodou mě domů už nepošlou.

Dorazili jsme na příjem, PA se mnou sepsala porodopis, napojila mě na monitor, kontrakce samozřejmě veškerá žádná, pak mě prohlídnul doktor, zjistil, že na porod to teda samozřejmě nevypadá, tak mě nechali čekat, že uvidíme. V týdnu před tím 19.9. v porodnici měli pouze 5 porodů, tak jsem si říkala, jak to všechno bude v klídku, že je to super, že tam budu sama, ale chyba lávky. Vycházím ze sprchy a na monitoru napojená další maminka. PA byla trošku nervózní, protože jsme tam byli obě s manželama a u obou to na porod ještě nevypadalo a ona nevěděla kam nás umístí. Tak jsme nakonec obě dvě seděly i s chlapama na chodbě a čekaly.
V devět ráno mi doktor řekl (shodou okolností měl službu zrovna ten, ke kterému jsem celý těhotenství chodila), že to vyvoláme kapačkama, že jinak by to mohlo trvat i třeba dalších 24 hodin. To mě už začaly trošičku křížový bolesti, ale jenom slabounký. Byla jsem za to vyvolání docela ráda, protože už jsem to chtěla mít za sebou. To jsem ale ještě nevěděla co mě čeká.

PA mi řekla, že se nechávaj vykapat max 3 kapačky, každá je na tři hodiny a pak když to nejde jinak tak se přistoupí k císaři. No, byla jsem strachy posr... až za ušima, ale manža mě uklidňoval, že to zvládnu, že jsem statečná a že vůbec nemá strach a dodával mi hrozně moc odvahy. Po napojení na první kapačku přišly cca do půl hodiny bolesti. Křížový i do břicha ale takovym stylem, že jsem myslela, že chcípnu. Zavolali jsme PA, ta řekla, že to ještě žádný pořádný kontrakce nejsou, že se neotvírám, nabídla mi míč a zase odešla. S pomocí manži jsem se sedrápala dolu z postele a zkoušela hopsat na míči, jenže to snad bylo ještě horší, takže jsem to za chvíli vzdala. Pomáhalo mi chodit, ale jak jsem byla napojená na tý krátký kapačce, tak jsem si přišla jak pes uvázanej u boudy na řemenu, vždycky dva krůčky tam a zas zpátky, tohle bylo fakt na nic. Cítíla jsem, že se fakt potřebuju projít, takže jsem zavolala PA, ať mi odpojí na chvíli tu kapačku, že potřebuju nutně čůrat. Naštěstí to šlo a já byla alespoň na chvíli volná. Na záchodě mě ale přepadly takový bolesti, že jsem myslela, že je to moje poslední minuta (říká se, že při vyvolávání je blbý to, že nastupujou hnedka ty nejsilnější kontrakce a tělo nemá čas se s tou bolestí srovnat a musim říct, že je to pravda).
Po návratu z WC se mi při kontrakcích už tak podlamovaly nohy, že jsem si radši vylezla zase na postel. Při každý další kontrakci jsem kousala do ruky střídavě sebe i manžu, že jsme tam měli oba dva obtisky ještě dva dny po porodu a manžovi jsem drtila ruku takovým způsobem, že mi pak říkal, že si myslel, že mu ty kosti snad rozdrtim...ale mě to pomáhalo 😝 Říkala jsem si, že už snad každou chvíli musí být konec, že už nemůžu, byla jsem už totálně vyčerpaná, mezi kontrakcema jsem usínala a prosila aby další už nepřišla, ale chodily mrchy dál a když mi PA řekla, že to bude asi ještě celkem dlouho trvat, tak jsem požádala o epidural.
To byla taky síla, protože při napíchnutí jsem se nemohla vůbec hýbat a vydržte v klidu, když vás něco bolí jak blázen. Ale těšila jsem se jak malá, až mě to přestane bolet a vydržela. Slíbili mi, že do půl hodiny by to mělo začít působit. Jenže půl hodina pryč a pořád nic, pořád šílený bolesti. To už jsem měla druhou kapačku. Říkala jsem si, že už to přece musí každou chvíli zabrat, že to snad není možný. A tohle jsem si říkala cca 2 hodiny, ale nezabralo to bohužel. Pak už jsem byla fakt naštvaná a ptám se PA jaktože mě to bolí tak moc, když mám epi a ona mi řekla, že to je schválně, že bych pak netlačila. No, to jsem si to nakonec teda nemusela nechávat píchnout, že jo.

Pak jsem konečně začala cítit tlak jako že se mi chce na velkou. Tak jsme zase zavolalai PA, že musím jít na velkou, ale ona mě vyvedla z omylu, že to je prý miminko. Ale tlačit mi ještě nedovolila. Musela jsem se položit na bok, kontrakce ještě zesílily a tlak byl čim dál tim víc silnější, jenže miminko bylo pořád ještě dost vysoko. Nakonec mi teda povolili tlačit na boku, měla jsem pocit, že mě to snad roztrhá.
Pak přišel doktor, já se položila na záda a konečně jsme začali tlačit naostro. Nešlo mi to, tlačila jsem do obličeje, až mi z toho popraskaly žilky 😅 Pak jsem se to konečně trošku naučila, ale jak byl Matýsek vysoko, tak vždycky vylez jenom trošku a pak zas zalez. Hlavně už jsem neměla vůbec sílu, byla jsem úplně mimo a tak říkám doktorovi, že už prostě nemůžu, že neporodim, že nemám sílu a měla jsem tisíc dalších výmluv. No, opravdu nevím k čemu jsem ho přemlouvala. Jenže on se nenechal překecat a říká: "Ale porodíte, nebo bych taky ještě mohl použít kleště" No, toho jsem se polekala a začala jsem tlačit jak o život.
Všichni včetně doktora mě povzbuzovali jak někde na stadionu a já najednou ucítila nádhernou úlevu a uslyšela první křik našeho Matýska (16:10). Tohle byla nejkrásnější chvíle v mým životě, nikdy na tenhle okamžik nezapomenu.
Podívám se na manžu a poprvé v životě jsem v jeho očích viděla slzy, v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem nejšťastnější člověk na světě 🙂

Matýska odnesli na zvážení a přeměření (3 200g a 51 cm), ošetřili ho a omyli a pak mi ho donesli. KOukala jsem na to malý promodralý stvoření jak zjara, vůbec mi nedocházelo, že to je opravdu skutečnost a že tohle je to moje vytoužený miminko. Chvíli jsme se s nim s manžou mazlili a pak nám ho odnesli, aby se zahřál, byl hrozně promrzlej. Mezitím mě doktor zašil a pak už jsme se s manžou na sebe jenom usmívali jak dva dementi a nebyli schopný jedinýho slova 🙂
Porod nebyl zrovna nejlehčí a větší bolest jsem v životě nezažila, ale náš chlapeček za to stojí, pro něj bych přežila i mnohem větší bolesti 😉
Taky tímto děkuju manželovi, že byl celou dobu se mnou a úžasně mi pomáhal a podporoval mě, bez něj bych to asi nezvládla, byl opravdu skvělej. A omlouvám se za ty pokousaný ruce 😀

Všem který porod teprve čeká, bych chtěla říct, aby se nebály, každá bolest se dá přežít a hlavně na konci čeká ta nejsladší odměna 😉

tak taky přidám svůj porod.na úvod -terezka se narodila 22.10.2007(na naše 2.výročí svatby 🙂 )rodila jsem 16 hodin ,bez anestezie,kleštěmi.

termín porodu jsem měla 10.10.2007 ale dr.tvrdili že to určitě skončí vyvoláním,nebyla sem vůbec připravená,a to sem poctivě pila maliník a jedla lněné semínko.když se teda pořád nic nedělo tak si mě pozvali na 22.10 na vyvolání.ráno na 7.hod jsme tam s manželem přišli,dostali jsme nadstandartní pokoj,a ubytovali se.dostala sem první tabletku,a dívali jsme se na tv.za chvíli začali bolesti-a ten nástup byl hodně silný!takže sem pak už chodila,měla sem křížové bolesti takže ležet jsem nemohla.celou dobu jsem pochodovala nabo trávila ve sprše na baloně,kde jsem si sprchovala záda(břicho mě po celou dobu porodu snad ani nebolelo,cítila sem jen ty záda).mezitím mi samozřejmě dělali monitory a to bylo to nejhorší s celého porodu,protože sem musela ležet,svíjela sem se jak had.když sem se ptala na epidurál,bylo mi řečeno že je ještě brzy,byla sem na 1,5cm.manžel byl celou dobu u mě,chodil se mnou i do sprchy a pomáhal mi držet na zádech tu sprchu,a masíroval mě.asi ve dvanáct mě prohlídnul dr.a řekl že porod nepostupuje,a dali mi kapačku s oxitocinem.to sem myslela že polezu po zdi! 😝 dál si snad jen pamatuju že sem byla pořád ve sprše s přestávkama na monitor,kdy jsem brečela že to nepřežiju...tak to šlo celé dopoledne.v šest večer jsem byla na 5.cm a znova sem se ptala na ten epidurál,a to mi zase řekli že je pozdě!což je ale kravina protože segře ho dali na požádání i chvíli před porodem!ale v tu chvíli sem se fakt neměla sílu hádat.bylo mi jedno co se mnou bude.v devět večer jsem konečně byla na 8cm a kontrakce prodýchávala vsedě na záchodové míse,ale chtělo se mi hrozně tlačit,jenže jsem ještě nemohla,snažila sem se to rozdýchávat ale moc mi o nešlo ,občas jsem prostě musela přitlačit. 😅 když přišla porodní asistentka,prosila sem ji at už můžu na sál.nakonec teda svolila,že můžu POMALU jít,já sem vystřelila z té sprchy a utíkala na ten sál jak ohnivá čára 😀
na sále mě zkontrolovali ,píchli mi něco do žíly,a že si mám zkusit zatlačit,zatlačila sem teda ze všech sil,málem mi vylezly oči z důlků a nic.dr.se ptal sestry jaký byl váhový odhad miminka,a když mu řekla že 4.kg tak začal vybalovat kleště.mě to bylo jedno jenom sem chtěla at už to proboha ze mě vytáhnou! 😀 pak jsem teda tlačila,cítila sem že mě nastřihli a jak prolezla hlavička,pak nádech a vylehlo tělíčko.otevřela sem oči a viděla jak dr.drží na ruce pořádného macka-naši terezku! 🙂 měla 3950g a 54.cm.
manža na ni taky hleděl jak uhranutý.malé dávali kyslík,manžel šel asistovat a mě dr.šil.to sem moc necítila,na to že sem měla i hodně vnitřních stehů,
asi mi to dobře umrtvil.pak mi ji přinesli ukázat ale byla moc vyčerpaná tak ji odnesli d inkubátoru.takže jsme na sále potom zůstali s manželem
sami.ale povídali jsme si a bylo mi fajn.
tak to byl můj zážitek,porod byl pro mě strašný,dokonce se mi o něm ještě týden zdálo! ☹ ale ted je vše zapomenuto a pohled na to malé stvoření je prostě úžasný!

kačíííííí - to bylo prostě krásnýýý - jěště jednou mocinky lásky a štěstíčka pro Vás všechny 🙂

Božínku teda užila sis 😖 ..... moc gratuluju k miminku, přeju moc zdravíčka a mlíčka 🙂

Tak ted já... ve zkratce... do porodu priste i jdu,a le do sestinedělí asi neeeeee.....

V pátek ve 12 hodin mi odtekla plodová voda - plinky ani ručník nestačili, hodinu jsem sedela na zachode a vzdy, kdyz jsem se zevdla, tak to treklo. byl tam mátek a dost i krev, byla taková celkově růžová. Manžel přijel za hodinu a jeli jsme. V autě jakoby kontrakce, které ale přešli na příjmu v porodnici, kde mě vyšetřila Dr., u které jsem byla před třema hodinama ráno v poradně, kde mi řekla, že to vypadá, že porod bude rychlý a bude brzo...ale že nechce slibovat. No ted rikala, že k porodu to není, tak jsem šupajdila na pokoj. Rodila jsem v Krči v Praze, tam se na pokoje nesmí, takže jsem se rozloučila s Jirkou, což jsem teda obrečela, protože jsem byla šíleně nervozní.

Napojili na monitor, kontrakce občas, nepravidelné - oprý jen přípravné stahy. Takové jsem měla až do 17h, přišel Dr. a řekl, že jsem otevřená na 3 cm, takže můžu jít na porodní sál... sestry si tukaly na čelo, že s tímhle monitorem roidm v nedeli...

To same rikala i PA na prijmu a vtipkovala, ze teda pripravu opravdu stihnem... klistyr jsem vydrzela pul minuty, PA rikala, ze je to fuk (ja predtim 2x byla) a malinko oholila... pohoda, to vubec nebolelo ani nebylo neprijemne.

Pak rekla at si hodinu uziju sprchu, jenze ja nemela bolesti, tak jsem si dala sprchu no a co portom, docela nuda, tak jsem volala Jirkovi, kde je, ze uz muze prijet a on ze za dverma a nepustili ho dokud se nedosprchuju. tak jsem za nima sla, at ho pusti, ze uz jsem ready. To bylo 19h.

Kontrakce zacaly byt pravidelne, prisla PA a rikala, ze asi 4 cm a ze se to rozbiha, ale bolesti jen jak silnejsi menstruace, ja je teda prodejchavala, ale nebylo ani třeba. Pichli mi opiovou injekci, ze prej at si odpocinu. Takze kontrakce zeslabili, ale porad jsem se otevirala. Rikala jsem, ze budu chtit epi a oni ze teda ano a az budou kontrakce nesnesitelne. Coz nebyly.

ve 20:30h prisel Dr a ze prej jsem otevrena na 5-6 cm, a ze mi da oxytocin a ze super, mozna do pulnoci porodime a PA se radovala, ez jsem super.

Po 4 kapkach jsem dostala kontrakci, pri ktere jsem malem omdlela a jen jsem rikala to boli to boli a pri druhe kontrakci jsem rvala na jirku, at je zavola, ze to neni mozny, ale ze cejtim tlak na konečník...

Slysim jak z chodby rika PA, ze by jo?????? Prisla a ja na ni ze chci ten epi okamžitě, ze uz to nevydrzim..., ona se koukla a rikala, 10 cm, jdeme tlačit,. To bylo 20:35. Nikdo neveril. Nez si prinesli veci tak jsem myslela ze chcipnu, ale dejchala jsem tak to nejak slo. Rvali na me at tlacim a ja na ne rvala, ze jeste ne, ze se bojim, ze to bude bolet a takhle jsme se 2 kontrakce hadali. to nedelejte, protze kdyz me presvedcili at zatlacim, tak ona hraz roztahovala, takze se jakoby ulevovalo... to jsem pochopila záhy a na 2 kontarkce sla ven. Zrejme se bali, ze nebudu spolupracovat, tak me nastrihli tak, ze ted jeste to tu pisu ve stoje a dlouho budu....

Placentu jsem citila jen jakoze neco vypadlo... siti vubec nebolelo, ejn obcas pichnuti jak spendlikem...vysetreni boli vic. Opichali to mezokainem, takze v poho.

Euforie, mala mela Apgar samy 10, nadšení, 2 hodiny jsme volali a SMSkovali, nic me nebolelo...

V noci to prislo k sobe a od te doby to boli. Kazdy den mene, ale depka. Nejhorší, kdyz na pokoj nemuzou navstevy, ja kdyz vstala tak se mi motala hlava a mela jsem nosit dite, ktere jsem nebyla schopna unest. Nastesti 5. den nas pustili a doma Jirka pomaha a depka mizi... zlatej porod holky.

Chtejte nadstandart, i kdyby padly uspory... hlavne at za vami smi navstevy, to je nejvetsi psycho, tech 5 dni tam byt sama... na chodbe jsem vydrzela 3 minuty a pak na pokoji rvala jak tur. Mala z toho nepribirala a chytla zloutenku...takze nas nechteli pustit...

Druhy dite adoptuju 😀

Mala byla mala, mela 3200g a 49 cm... ted uz mame lehce pres 3 kg....

Bram,skvěle napsaný ,taky bych si přála takovou rychlovku jako jsi měla ty 🙂

Brambůrko supr, i hádat jsi se stihla 😀 Tak držím palečka ať se vše brzy zahojí. Pa L.

Bram super, já bych si přála ještě větší rychlovku 😀

No já se s nima hadala i o to šití... jsem jim rikala, ze to urcite zase bude bolet. Ale nakonec pan Dr. rekl, ze jsem byla statečná... to si teda vymejslel, takovej porod a ja nejvetsi srabon... 😢

Bram.-)docela mě ten závěr rozesmál!Porod jsi zvládla náhodou skvěle-a to psycho pak...myslím,že je ještě v porodnicích zleošovat.Nejen dobrá lékařská péče ale hodně by se mělo myslet na to,aby maminka byla psychicky v pohodě a taky zlepšit ve většině nemocnicích jídlo!

Holky to všetko sú také dojáky, že pri čítaní skoro vždy mám nábeh na plač.A spomeniem si vždy na ten moj porod 🙂 🙂 🙂

No o jidle mi nemluvte, ono i davali rohlik a jogurt, ale ja jsem jedla a do toho sli slzy, ne bolesti, to ne...takze i kdyby bylo buhvi jaky, asi bych nejedla...

Gratuluju Brambůrko 😵
To je dobře, že to bylo tak rychlé 😉 kéž by to bylo tak i u mě 🙂
Já mám strach jít i do nemocnice, nikdy jsem tam nebyla, a představa, že tam budu mě docela děsí, ale zvládnu to s naší malou kočičkou 😵
Jsem citlivá, abych tam taky nebrečela, všechno si beru, a jestli tam bude nějaká slepice, tak nevím 😠
Dnes jsem se ptala PA na cvičení, zda u mě může být partner u porodu celou dobu i před, a může, záleží prý na nás, tak doufám, že jo! 🙂
Mám jet do porodnice když budu mít kontrakce 5-10 min, máme to kousek, a může být u mě,ale když prý praskne plodová voda, tak jsou kontrakce většinou až za několik hodin prý u prvorodiček, tak když se to stane v noci, tak prý posílají partnera domů ☹ , tak doufám, že se to nestane, protože to bych jak se znám byla nervozní a obrečela to ☹

Bramburko,dyk to bylo super rychly ne? Prece az tak to nebolelo, to mi nerikej...ale gratuluju moc.

Uz myslim, ze to nebolelo... clovek zapomina... ted boli nastrih, az prestane, tak budu stastnejsi. Ale jsem holky, jsem...stoji to za to, mala je uzasna...

Už jsem to psala u nás, ale napíšu i sem 🙂

Po dlouhém roce snažení jsem konečně otěhotněla, těhu taky nebylo bez problémů, od začátku hrozil předčasný porod, ale dobře to dopadlo a nakonec místo předčasného porodu, mě čekalo vyvolávání po termínu 😖 Už jsem se připravovala na vyvolávací tablety, oxytocin a podobně, když v tom se malá umoudřila a rozhodla se kouknout na svět sama od sebe 😎 A to večer před tím, co jsem měla nastoupit do porodnice na vyvolání 😎

Začalo to docela nevině, kolem sedmé večer mi sem tam ztvrdlo břicho. Měla jsem radost, že aspoň něco, protože poslední dny mi nebylo fakt nic a připadala jsem si, že kdyby mi to nevyvolali, tak tu budu strašit 2v1 ještě v prosinci 😝 Byla jsem ten den šestý den po termínu porodu... Od půl deváté ale začalo tvrdnout a k tomu i divně bolet co deset minut, kolem jedenácté už co pět minut a kolem půlnoci dokonce co tři minuty 😕 . Pořád jsem si říkala, že to není ono, protože jsem fakt nevěřila, že by to přišlo samo. Sice už to docela bolelo, ale dalo se to zvládnout a navíc, když ta kontrakce přešla, tak jsem se cítila super a myslela, že další už nepříjde 😅 Jenže pokaždé přišla další... Nechtěla jsem jet do porodky ani za nic. Nechtěla jsem být trapná a jet tam s blbými poslíky 🙂 Navíc jsem si říkala, že do rána to přece vydržím a hned v osm mám nástup do porodky. Jenže to začínalo bolet víc a víc. Popisovala jsem to už hezkou dobu tady holkám na koníkovi a těm se to fakt na poslíky nezdálo, jenže já nevěřila a furt nechtěla jet 😀 . Kolem jedné hodiny jsem začala slabě krvácet-zbytky zátky, tak jsem se teda rozhodla, že do té porodnice pojedu 🙂 . Né kvůli těm kontrakcím, ale kvůli malé, protože kolikrát se stalo, že během kontrakce nějakému miminku začalo vynechávat srdíčko ☹ Tak jsem si řekla, že nebudu riskovat a zajedu tam, ať už budu trapná nebo ne... Michal-přítel, mě tedy po jedné ráno vezl do porodnice 🙂
Přijeli jsme po té jedné do porodky, vzali mě na příjem a přijela si pro mě taková, né moc sympatická PA. Taková mladá herečka, důležitá... Nebyla arogantní, ale prostě se mi nelíbila. Hned ve výtahu mi řekla, že jestli si jako myslím, že budu rodit, že prý teda na porod nevypadám ani omylem, že se moc směju a tak a že prý AŽ BUDU ČEKAT DRUHÝ, TAK TO UŽ POZNÁM A NEBUDU MUSET JET ZBYTEČNĚ 😠 😠 😠 Což mě teda neskutečně vytočilo, protože jsem do té porodky přece nechtěla 😖 No ale, prostě, že si mě tam už nechaj, že stejně mám jít ráno na to vyvolávání, tak co. Kouknul na mě doktor a řekl, že jsem otevřená na prst a čípek je spotřebovaný, ale že si myslí, že rodit ještě nebudu ☹ Udělali mi monitor, tam se teda něco ukazovalo co ty tři minuty, ale nic moc. Tak mě ubytovali na pokoji a poslali mě spát 😠 Jenže to fakt teda nešlo, byla jsem vytočená a navíc se ty kontrakce zhoršovaly 😖 Pak už jsem u nich funěla docela dost, tak jsem se sbalila a šla do sprchy. PA na mě čuměla jak péro, co jako dělám Tvářila se, jako by chtěla říct, že přeháním a proč jako nespím... To bylo cca o půl třetí. Mezitím tam měli jeden megarychlej porod 🙂 Oni tu babu málem nestihli ani vyslíct a položit na stůl a už bylo slyšet mimčo. Nekecám, do pěti minut co jsem je zaslechla jak s ní letěj do dveří a sundávaj jí hadry 🙂
No a o to hůř se na mě pak dívali, ve tři nebo tak nějak se nade mnou doktor slitoval a řekl, že mě teda vyšetří. Jenže ouha... Vůbec se to nehlo Myslela jsem, že mě asi je..e, protože to už byly ty kontrakce furt co tři minuty, ale už docela husté, už jsem musela funět jak lokomotiva, když to přišlo. No tak nic... Začala jsem si říkat, že jsem fakt asi sračka, protože jestli mě takle zničej obyčejný posly, tak co pak ten porod 😖 Pak zas hoďka funění, PA na mě koukla, zas nic nového, už jsem byla vyčerpaná jak prase. Chtělo se mi spát, neměla jsem sílu a kontrakce furt hnusný. Poslali mě znovu na monitor a to už jsem si potichoučku zaskučela i nahlas. Jen tak pro sebe, potichu. No a pak mě trefil šlak málem podruhé, protože na tom monitoru se sice kopečky dělali co tři minuty, ale nic moc velký 😠 Jsem byla na zhroucení, fakt... Jsem si připadala jak největší simulant 😖 Že tam skučím a přitom přístroj nic a otevírání taky nic. Bylo mi hrozně, tak jsem to říkala sestřičce a ta mě trochu uklidnila, že doktor na to vůbec nekouká, že ho zajímá jen to srdíčko. Asi v pět-možná dřív, jaksi ztrácím pojem o čase, se na mě ta "milá" PA koukla zas a řekla, že se to malinko hlo 🙂 Že je to na skoro dva prsty 🙂 Tak prý, že mi teda udělá aspoň klistýr. Měla jsem radost, že snad z toho fakt nakonec něco bude 😵 Nějak jsem to přeskučela do šesti a to se mněnily směny. Přišla PA, ke které jsem chodila na cvičení, tak jsem byla šťastná, že přišel někdo normální 🙂 Chodila se mnou, dýchala... Bylo to fajn, řekla, že z toho určitě už něco bude a jestli prý mám už zavolanýho chlapa... No to jsem pochopitelně neměla, protože když se na mě všichni tvářili, jakože se nic neděje, tak co bych ho budila, že jo... Přišla i ranní směna doktorů, tak na mě jedna Dr. koukla a řekla krásnou větu, že už je to na tři až čtyři prsty 😎 Jsem byla šťastná jak blecha, že už se to aspoň hlo a nebyly ty bolesti zbytečný A pak řekla ještě lepší věc 🙂 Že píchneme plodovku 🙂 Píchli jí a já tedy před sedmou ráno volala Michalovi, že teda fakt rodíme Po sedmé byl tam, převlíkl se a dali nás na nadstandartní sál. Ze začátku jsem mu ještě i mezi kontrakcema vykládala, jak rychle rodila v noci ta paní. Pak mi PA napustila masážní vanu, že mi to uleví. To bylo asi o půl osmé. Michal byl super, byl hodný a staral se, ale v tu chvíli už mi to začínalo být fuk, protože v té vaně už to bylo co dvě minuty a nestíhala jsem se vzpamatovávat, navíc asi hned po pěti minutách ve vaně jsem začala mít brutální tlak na konečník-fakt měli všichni pravdu, je to nejhorší z celého porodu. Michal teda zavolal PA a ta, že na mě koukne, ejhle jsem byla otevřená na šest až sedm prstů 🙂 Šoupli mě zpátky do vany, i když mě teda fakt nijak od bolesti nepomáhala, už jsem ani nevnímala ty kontrakce, jen ten tlak, ono to už jaksi tlačilo samo a nedalo se tomu zabránit, ale snažila jsem se. To už bylo po osmé hodině... Vydržela jsem tam asi deset minut a to už jsem začínala trochu ječet-a to jsem vždycky říkala, že nebudu tak trapná, abych skučela víc nahlas 😅 😅 😅 Houkla jsem na Michala, ať tu PA zavolá znovu, a ta když mě slyšela tak hekat, tak mě oba narychlo tahali ven a na křeslo. Zjistila, že už je to na devět a že za chviličku budem moct tlačit. Profuněla se mnou pár kontrakcí a že mě vezmou ještě na záchod, ať se zkusím vyčůrat a že ta pozice snad odtlačí ten centimetrový lem, co ještě zbýval. Pak mě hodili zpátky na křeslo a přišla doktorka, šáhla do mě během kontrakce a že prý tam sice ještě kousíček chybí, ale že se skočí převlíct a půjdem na to 🙂 Přišla jedna nebo dvě kontrakce, psí dýchání už nezapomenu nikdy, když jsem ho musela využívat hodinu 😖 , doktorka se vrátila a šli jsme tlačit 🙂 Po první kontrakci se protlačila hlavička, tak mi PA hlásila, že vidí dlouhé tmavé vlásky Na tři kontrakce byla malá venku 😵 😵 😵 Dali mi ji na břicho, bylo to super. Michal fotil a byl z toho hotový, slzy v očích a tak 😵 Pak šel fotit při vážení a mě šili 😖 Mě to teda spíš připadalo, že vyšívají, protože to dělala strašně dlouho, mě to teda tak připadalo, protože to i bolelo 😖 Žádný extrém, to ne, ale štípalo to, no...
Ale pak už bylo všechno super. Malou nám dali do postýlky a nechali nás tam samotné 🙂 Krásné, fakt jo 😵 😵 😵 Chudák malá sice vypadala ze začátku jako ufonek nebo tak něco, protože měla zdeformované čelíčko z toho, že jsem měla tak dlouho tlaky na ten konečník a tlačilo to samo, ale když mi ji pak přivezli na pokoj, tak už to neměla.
Když to shrnu... Nemám z porodu špatnej zážitek, nebylo to sice nic s medem, ale nakonec jsem to zvládla bez epidurálu, určitě to stojí za to a ani minutu po porodu-vlastně ani přímo při bolestech, mě vůbec nenapadlo, že by malá měla zůstat jedináček 🙂 Dá se to přežít, mě dokonce ten epi i nabídli a to jsem říkala, že když mi ho sami nabídnou, tak vědí proč, nejsou totiž moc pro něj, spíš naopak. Prostě za čas do toho půjdu znovu 😎 Ten důvod proč, se tu teď na mě chodí koukat v Michalově náručí 😵 😵 😵 😵

A teď poděkování: 😀 😀 😀

Speciální díky patří Misakri a Nikka.vo, za to, že se se mnou trápily hezkou dobu a prožívaly zčátek porodu-podle mě jen poslíky 😀 Nebýt jich tak nakonec porodím snad doma 😀 😀 😀 Tímto se i omlouvám Alčátku, že jsem ji nedala vědět, že rodím online 😀

A druhý dík patří homeopatikám... Brala jsem je od 36tt. Pak jak mě vzali do porodky, tak jsem je měla při kontrakcích jíst, ale zapomněla jsem-proto jsem se možná trápila ty první hodiny zbytečně. Ve tři jsem si na ně vzpomněla a začala je mezi kontrakcema brát a pak se to vlastně konečně rozjelo 😎 A pak když jsem je jedla poctivě, tak to šlo fakt rychle. PA říkala, že si myslí, že je to právě díky těm lékům 🙂 Možná to bylo tím, možná ne, každopádně příště si je vezmu zase 🙂

No tak stručný to moc nebylo, to se omlouvám a taky se mi to nechce po sobě číst, takže se omlouvám za případné chyby a taky nesrovnalosti ve větách. Když tak objasním na požádání 😀 😀 😀

Kat... jsi statečná maminka! Denisce vše nejlepší a at dělá mamině pořád radost!

Bram, díky, nápodobně 😉

Jo a nenapsala jsem míry... Deniska měla 51cm a 3120g 🙂

Kat, nádhera, brečím tu jako želva 😅

Luci, já u těch popisů taky vždycky brečela 😉 A brečím doteď 🙂