• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Lus, nádhera. Krásně jste to zvládly. Je fajn, že jsi se nebála a rodila doma. Gratuluju!
6. lis 2008 ve 23:29  • Odpověz  • To se mi líbí
Lus taky se připojuju ke všem gratulacím a slza mi teda dojetím ukápla nejedna :dizzy_face: Kayla je nádherná a vypadáte obě tak spokojeně a krásně, prostě nevím, co víc dodat :slight_smile:
6. lis 2008 ve 23:31  • Odpověz  • To se mi líbí
Lus, z celého srdca vám všetkých 4 gratulujem k nádhernému miminečku a úžasnému pôrodu. Je je taká krása! :dizzy_face:
7. lis 2008 v 06:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Lus, to je tak krásné!!! :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:

Gratuluju k porodu i ke Kaylince. :slight_smile:
7. lis 2008 v 08:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Lus, obrovska gratulace, uzasny popis, i slzicka ukapla :dizzy_face: !
7. lis 2008 ve 22:28  • Odpověz  • To se mi líbí
moc vám všem děkuji za gratulace a pozitivní přístup:slight_smile::slight_smile:
8. lis 2008 ve 12:36  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojky holky chci se zeptat, rodila ste nějaká z vás císařákem?? potřebuju poradit ohledně toho. díky Andy
8. lis 2008 v 18:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Lus, bulím, jak želva....(jsem cíťa,no)....FAKT KRÁSNÉÉÉ....mějte se holky MOOOC pěkně!
8. lis 2008 v 19:02  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky,

mám dotaz když tu tak pěkně probíráte porod a bolesti...

zajímalo by mě jestli ty porodní bolesti jsou jako na menzes a stahy , nebo jsou k tomu i křeče do dělohy že ne nemůžete ani pohnout, nadechnout vydechnout a uplně z toho zkoprníte...mě se to párkrát stalo a ještě nerodím tak mě zajímá jestli i tohle do těch bolestí patří, protože v tom případě nebudu vůbec schopná ničeho ani dýchat ...
8. lis 2008 ve 22:24  • Odpověz  • To se mi líbí
k.bett - neboj určitě budeš naprosto přesně vědět, jak máš dýchat - budeš dělat to, co si samo tělo řekne a bude ti vyhovovat. A pak jsou šikovný sestřičky, které tě navedou, kdybys náhodou tápala.
9. lis 2008 ve 21:12  • Odpověz  • To se mi líbí
damin:

děkuju za podporu :slight_smile: Popravdě jsk jsme si to zkoušeli na predporodnim kurzu tak místo pěkného dýchání jsem byla zachvíli zadýchaná jak alík :grinning: ale jistě si zvolím náký svuj způsob a nák to rozdejchám u toho porodu...kdyžtak mě to bude PA učit tam a aspoň budu mít třeba jiné myšlenky a soustředit se na dýchání než porod...to by bylo fajn...

Ty už to máš koukám taky za pár, vid?
9. lis 2008 ve 21:38  • Odpověz  • To se mi líbí
k.bett - no jo, já už jdu do toho podruhý. Akorát je mimčo pořád KP - tak to vypadá na císaře. Ale snažím se ho pořád přemlouvat, aby se otočil.Raději bych rodila normálně.
9. lis 2008 ve 21:41  • Odpověz  • To se mi líbí
damin:

aha, koukám že čekáte opět chlapečka ? :wink: :slight_smile: Jejej, císař ale ještě se může umoudřit, i když já si nemyslím že by to bylo nák blbý, hlavně když bude vše v pořádku a to je nejdůležitější..

Já mám od 1:30 v noci pravidelné stahy po 10min a trvají až do teď, tak se vypravím projistotu do porodky ať vim co a jak...zdá se mi to už dlouho tolik hodin a furt stejný...akorát mi přijde že ten stah trvá dyl tak 1-1,5min.

Tak uvidíme co nám řeknou :wink: :slight_smile:
10. lis 2008 v 09:23  • Odpověz  • To se mi líbí
lus, to je úžasný, jak jste šikovný :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:

k.bett: jedna moje kamarádka dýchala tak mocně, že si z porodu udělala holotropko - prodýchala se až do nějakýho transu, ale prý si to díky tomu dost užila :grinning:
10. lis 2008 v 10:30  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky,taky přispěju
Termín porodu podle MS byl 23.10.2008.Vědeli jsme že to bude kluk a hroznějsme se těšili. Jenže Vojtíšek vědel, že je venku ošklivo a tak se mu moc nechtelo. V pátek 24.10 po večerním filmu jsem si šla lehnout, ale nejak jsem si nemohla najít polohu. A v tom rup a voda byla venku. Tak jsem upozornila manžela, že je čas jít. Všude píšou, že při odchodu vody není kam spechat, ale něco mi říkalo jdeme hned i když bolesti nemám. A dobře jsme udelali. Do porodnice jsme dorazili a jednou kontrakci , ale po uložení na lůžko pri natáčení CTG se to rozjelo a bolesti byly najednou p 5-3 minutách. ( od prasknutí vody asi 10 minut). Tak rychlej klystír- moc příjemné a hlavne se mi dost ulevilo. Pak sprcha a si hodku nebo i více a pak vyšetření. Při příjezdu 1 cm a po sprše asi 4-5. Chtela jsem epidurál jenže se to rozběhlo takým tempem, že jsme ho nestihli. A po 4 hodinách byl Vojtíšek venku. Všichni byly překvapený tou rychlstí. Dr Jírová která mě rodila i všechny sestřičky byly moc super. Občas mi uteklo i nejaké to slovíčko jako že to nezvládnu a že je to "zasraná" práce, ale všichni mi dodávali sílu a utešovali, že to slišej pořád a že at si klidne i zanadávam. Manžílek byl celou dobu se mnou a moc mi pomohl. To je asi vše o mém pordu. Přeji všem at to moc dlouho netrvá. :slight_smile:
10. lis 2008 v 10:55  • Odpověz  • To se mi líbí
k.bett - tak ať ti to dobře dopadne a hlavně zdravé mimčo.
barky - sestřenice byla prvorodička - v noci jí píchlo jen tak v břiše, přijeli do porodnice a za 10minut měla kluka na světě.
10. lis 2008 v 11:09  • Odpověz  • To se mi líbí
barky: moc gratuluji! To mě uteklo těch slov víc a pořádných... Manžel se nestačil divit :sweat_smile: Sestřička povídala, že to je ok, když to pomůže...což nepomohlo. Ale hlavně, že už ty děti máme u sebe :dizzy_face:
10. lis 2008 v 17:32  • Odpověz  • To se mi líbí
TP jsem měla mezi 30.10. - 3.11.. nakonec jsem 4.11. asi v 21:00 začala pociťovat jakoby menstruační bolesti, které přicházely opakovaně v postupně se zkracujících intervalech. po půlnoci už došlo až na křeče a bylo jasné, že jsou to kontrakce. začaly asi po 10 - 15 min, ve 2:00 hod již byly po 5ti minutách. Ve 4:00 hod jsme tedy vyrazili do porodnice - kontrakce již byly skoro po 3 min, dost bolestivé a čekala mne ještě 40ti min cesta do porodnice. Dorazili jsme do Bohunic, kde mi natočili monitor a přijali mne - byla jsem otevřená jen na 2 cm. Uvedli mne a manžela na pokoj - nadstandard nebyl volný, ale vůbec to nevadilo. pokoj byl příjemný, intimní, byl tam míč, žebřiny, žíněnka, porodní stolička... prodýchávala jsem kontrakce a hledala nejvhodnější polohu. Neměla jsem pocit, že bych chtěla do vany nebo do sprchy, nejdřív se mi nejlépe sedělo na porodní stoličce, později jsem klečela na žíněnce, prsa položená na míči a pohupovala se při prodýchávání kontrakce a snažila se co nejvíce uvolnit "spodek". nejhorší bylo chodit na záchod přes chodbu - dost jsem pila, tedy i čůrala. na záchodě jsem cítila že nejsem vyprázdněná, nebylo to příjemně a tločit do silných kontrakcích abych se vyprázdnila přirozeně bylo bolestivé a nepodařilo se mi to. Když se mne tedy PA zeptala na klystýr, ráda jsem přijala a bylo to rychlé, vyprázdnit se bylo příjemné :slight_smile:. poté jsem se osprchovala, již za pomoci manžela. Kontrakce byly časté, intenzivní, bolestivé, ale při hlubokých a klidných douhých nádeších a výdeších rychle odeznívaly, mezitím jsem se snažila usmívat (prý to uvolňuje porodní cesty). Po klystýru mne PA prohlédla a byla jsem otevřená na 8 cm - bylo asi 8 hod. Také mi řekla že se mi "mocně dme" vak s plodovou vodou - pocity na tlačení začaly nabývat na síle - rychle jsme se blížily do závěru. PA mi nabídla propíchnutí plodových obalů, že miminko se tlačí ven - opět jsem souhlasila - cítila jsem že už opravdu jdeme do finále. lehla jsem si na záda na porodní křeslo, sestra propíchla vak (cítila jsem jen lehké rupnutí). poté jsem se otočila na bok, zvedla nohu a dle instrukcí čekala a snažila se netlačit v kontrakci, než dorotuje hlavička miminka. V kontrakcích to bylo opravdu těžké - šlo to rychle, pocit na tlačení byl velmi intenzivní a navíc jsem cítila, jak samo miminko se posouvá a že tlačení nedokážu ovlivnit. V této fázi jsem se začala také dost hlučně projevovat, křičela jsem že musít tlačit tlačit - nedalo se to obládnout :slight_smile:) za chvíli tedy přišla PA, zkontrolovala rotaci a šly jsme na to, začala jsem tlačit. Přišla také paní doktorka. Zpočátku se mi nedařilo tlačit tak silně a dlouho, ale po druhé, třetí kontrakci jsem už věděla jak na to. s co největší silou a co nejdéle jsem mohla tlačit, když mi došel dech přidýchnout a zkusit pokračovat. po několika pokusech byla malá venku - rychle a nakonec to vlastně ani nebolelo. (malinký nástřih - vůbec jsem necítila). Malá byla fialová jako ostružina ale krásná a zdravá a okamžitě jsem pocítila úlevu a na bolesti zapomněla. Ihned jsem ji dostala na břicho a s mužem jsme se k ní tulily a prohlíželi se navzájem. Bylo to příjemné, dostatečně intimní - malá neplakala. Já ještě zatlačila a ihned ze mne "vypadla" placenta. asi po 10ti 15ti minutách malou v místnosti otřeli, zabalili do pleny, změřili a zvážili a znovu nám ji dali a dokonce mi sestřička pomohla ji přiložit k prsu. Byl to silný, krásný zážitek. Nebojte se a důvěřujte si. Doporučuji film Orgasmic Birth, videa přirozených porodů na YouTube a vůbec prostudovat průběh přirozených porodů. Umět se v dění zorientovat a dělat to, co považujete za správné. Ať je pro Vás porod tak krásných zážitkem jako pro mne :slight_smile:
21. lis 2008 ve 21:43  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak nakonec i já jsem mamina :slight_smile: A tady je můj dlouhý příběh..

Náš malej junior se narodil s prvním sníhem, v pátek 21.listopadu 2008. Měl krásnou zakulacenou váhu 3500g a 52cm. A jak říkaj asi všichni rodičové, je to paráda a Pepíno je prostě nádhernej a hlavně zdravej :slight_smile:)) Termín porodu jsme měli stanovenej na 9.listopadu, a protože se mu nechtělo ven, nastoupili jsme ve čtvrtek ráno do Podolí na vyvolání porodu. Dali mě na oddělení rizikového těhotenství k již hekající ruscce, která tam byla už třetí den, taky na vyvolání. Krásnej pocit :frowning2: Manža byl samozřejmě poslán domů :frowning2:
V devět mi zavedli tabletku do pochvy, půl hoďky jsem si luštila křížovku a pak začali kontrakce po 8min. ty se docela dali, hlavne ten čas mezi jsem odpočívala jak to šlo. Takhle to trvalo do sedmi večera, nález nezměněn, ani o milimetr, prý se to často u vyvolání stává. Takže manža znovu poslán domů. Dali mi tabletu, prý se to má rozjet nebo zastavit. Naštěstí se to rozjelo, kontrakce po 4min, to už bylo daleko horší, to sem si řikala že to bolí jak svině. Jenze po 5ti hodinách opět těměř žádnej nález na hrdle, to bylo pro mě strašný zjištění! Naštěstí mě ale sestra z rizikovýho poslala na sál s tím že už to nepřestane a prostě porodim. :dizzy_face:
onečně moh přijet manžel a bolesti byli aspoň líp snesitelný. Od jedný se to začalo dost zhoršovat, naštěstí kolem druhý mi udělali přípravu a pak doktor protrh prodovej vak a vytekla voda. Po hodce nález na 4 prsty. Do tý doby jsem byla při kontrakcích většinou v leže na boku a opírala se o manžu a snažila se pořád šetřit síly na to nejhorší. To přišlo tak od těch pěti do osmi. Kolem šestý jsem řekla že chci epidurál a ať mi aspoň uděla ty testy, jinak zhebnu. V sedm přišla ta moje kamarádka do služby a jako první mi vynadala že jsem se neozvala dřív, a že si mění službu s někym a zůstává u mě až do konce. Docela mě to uklidnilo, hned mi začla zařizovat anesteziologa, jenže byl císařský řez a tak jsme museli počkat. V osm přišlo vysvobození! Jestli můžu někomu poradit, kdo nemá problémy se srážlivostí nebo s bolestmi zad, jděte do toho. Do osmi jsem fakt umírala, byla to hrůza, nepomáhal mi ani míč, ani sprcha, do který mě ta kamarádka posílala, aby se uvolnili cesty, že ležení to jen prodlužuje. To drápání se po kachličkách a malej prostor ve sprše, to bylo něco neskutečnýho :zipper_mouth:
V půl devátý bylo po epidurálu a fakt do pěti minut jsem cítila už lehčí kontrakci a do čtvrt hodiny normál. po půl hodině kdy se musí ležet mi bylo hej !!! Volala jsem mamce, zase jsem vtipila a s kámoškou jsme pokecali, jenže kontrakce po epi slábli a tak což je prej klasika mi píchli do žíli oxytocin. takový kontrakce co byly na monitoru, to snad bylo pořád a já cítila jen ohromný tlaky na konečník. U toho jsem pořád skákala na míči a tlemila se. No a tak jsme ho za dvě hoďky setřásli. V půl jedenáctý jsem cítila že to přichází lehce k sobě, kamarádka mě prohlídla jak jsem na tom jestli zase dáme epi noa to už jsem rodila. Překecala mě že i když to může trvat ještě hodinu, že je lepší cítit kontrakce a jdeme tlačit :dizzy_face:
Tlačení už byla rychlovka, trvalo to čtvrt hoďky na čtyři kontrakce. Dávali mi mezi kontrakcema kyslík a fakt to bylo na minutu, cítila jsem bolest tak jsem věděla kdy tlačit ale tak akorát. hrozně mě chválili jak skvěle tlačim, pak šmik a malej byl na světě. Manža málem propás foto, byl celej paf. No a pak už to bylo dobrý, šití šlo, něco jak u zubaře. Dva stehy vnitřní bez umrtvení a venku asi šest. Už teď třetí den skorosedim, takže žádná hrůza.

Závěrem pro ty co se teprve chystaj rodit:
Rozhodně nečekejte s epi, já kdybych se neohlásila, trpěla bych dalších x hodin. Radši si udělejte ty testy dřív než pozdějc a nechte si říkat info kdy se blíží nějakej císařák. Anesteziolog je i v Podolí jen jeden a je to někdy vzácné zboží, tak jakmile budete na 4-5 prstů neváhheje a běžte do toho! Mě přestaly ty nechutný bolesti a díky oxytocinu jsem se otevřela daleko rychlejc. Navíc pak máte sílu na to tlačení.
Pokud to jen půjde, zaplaťte si nadstandard! Tady v Podolí je děsně narváno a jak známo šestinedělí nic moc, já jsem to neplánovala, ale byla to náhoda. Sice nás to stojí 2tisíce na jednu noc, nikdy jsem nebyla na lepší dovolené s manžou než tady, společně se starat o prcka a zvykat si na něj, fakt to za to stojí, navíc sprcha a záchod na pokoji doporučuju, hygiena se dodržuje snadno a je to pohoda. Manža tu byl dva dny skoro nonstop se mnou, moc mi pomohl, no a už teď zvládá malýho jednou rukou a přebalování je pro něj otázka chvilky. Nebojí se ničeho a fakt si to užívá!
24. lis 2008 ve 04:48  • Odpověz  • To se mi líbí
kacka, velka gratulacia :slight_smile:
24. lis 2008 v 08:20  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak snad taky konečně přidám popis našeho druhého porodu,který byl fakt krásný,dost chaotický a ještě dnes se s manželem při vzpomínkách velmi dobře bavíme....13.dní před termínem jsem se vzbudila ve 3 v noci,protože mě najednou prudce bodlo v podbřišku - ležela jsem na zádech a tak jsem si jen zanadávala,otočila se na bok a zjistila,že je pode mnou nějak podezřele mokro. To mě vystřelilo z postele a po pár minutách zkoumání jsem budila manžela,že mi teče voda...brali jsme to dost s humorem, ani bolesti jsem zatím žádné neměla...pomalu jsme se chystali a sháněli telefonem babičku aby pohlídala malou. Nakonec jsme se jí po hodině opravdu dovolali :grinning: a babi dorazila během 5 minut,já už mezitím dost plašila,začly mi zatím dost slabé bolesti,ale plodovka tekla jak o život a začínala být lehce zkalená do zelena,tak jsem už hodně chtěla být v porodnici. Tam jsme dorazili cca v půl páté,na příjmu na sál jen PA,dr dělala zrovna císaře a všude dost shon,byl úplněk a maminky s prasklou vodou tam div nečekaly ve frontě. PA mě vyšetřila,já pořád bolesti jen slabé,ale už po 5minutách.Nález mi ani neřekla,připojila mě na monitor a zas odběhla....to mě teda drobet zklamalo,protože jsem usoudila,že pokud by tam nějaký nález byl určitě by mi to řekla a že rodit budeme bůhví kdy...ležení na boku na monitoru mi vůbec nesedlo,bolesti sílily s každou kontrakcí a ke konci 20 minutového monitoru jsem už manželovi docela lámala ruku a kroutila se do vývrtky. PA přišla,že monitor miminka v pořádku,děloha produkuje krásné pravidelné kontrakce (to mi teda fakt taky neušlo :grinning:...),odpojila mě a prý za chvíli dorazí dr ze sálu a dodělá mi příjem. Tak jsem jako poučená rodička hopkala po příjmové místnosti kolem manžela,abych gravitací teda ten porod podpořila :grinning: , při kontrakcích jsem mu visela na krku a funěla do ucha,že jestli mám takové kurev...bolesti a žádnej nález tak to asi bez epi nedám....(fakt jsem epidurál nechtěla,neměla jsem ho ani poprvé,ale představa téhle šílené bolesti ještě dalších x hodin mě teda dostala....) PA ani doktorka pořád nikde,tak jsem si chtěla zkrátit čekání výletem na wc...manžela jsem nechala na příjmu a odešla jsem si v klídku čůrat...mno následující minuty jsem rozhodnutí vyrazit tam sama HODNĚ litovala,protože po vyprázdnění močáku jsem vstala a doslova cítila,jak se hlavička mimča rve dolů,kontrakce mě srazila na zem,příšernej pocit na tlačení a já krom udatného funění nebyla schopná vůbec ničeho. Jak to trochu pominulo sunula jsem se opatrně směr chodbička a už zdálky volala na kohosi zrovna jdoucího kolem (bylo mi fakt úplně jedno kdo to je :grinning: ) ať proboha zavolá PA,že určitě budu brzo rodit...PA naštěstí dorazila brzy,to už jsem měla kontra snad po minutě a takové ty fakt ošklivé,polévalo mě horko,nohy se mi nekontrolovatelně klepaly...přesně tohle jsem si pomatovala z minula že těsně předcházelo narození miminka...a taky PA mě okamžitě odvelela na sál,ještě jsem se z posledních sil rychle opláchla (tlačící se hlavička dokonale nahradila klystýr :grinning: ) a jen jsem přemýšlela,jak proboha tam dojdu,kontrakce už byly skoro pořád a chodit se při nich fakt nedalo,tak jsem se po poslední prodýchané dala doslova na úprk (teď se tomu chechtám,ale fakt mě děsila představa jak se tam někde mezi boxy svíjím, funím,teče ze mě plodovka a řvu na ně že jako soráč ale jen si to prodýchám a jdu dál,že :grinning: :grinning: )No stihla jsem to,další kontrakce mě sklátila až u porodního lůžka,tak jsem si jí odsvíjela u opěrky na nohy a pěkně nacintala plodovku té nebohé PA přímo na boty :angry: :angry: ,dorazila dr a hned mě zasypala nějakými dotazy,které jsem jí zcela tupě odkývala (odsouhlasila bych v ten moment i to,že můj otec je ten ďábel,co odnesl Fausta,fakt nechápu jaký má smysl na cokoliv se ptát ženské co se kroutí bolestí a jediné co probůh chce je vytlačit miminko :grinning: ) dorazil zcela zmatený manžel z příjmu,kde ho naštěstí PA nezapoměla ( já si na něj upřímně v tom zmatku nějak vůbec nevzpoměla :grinning:) vyhupsla jsem na lůžko,dr mě vyšetřila,já na ní dychtivě "a fakt už můžu tlačit???",ona mi to potvrdila a šla si kamsi pro rukavice,tak jsem se nadechla,začala...PA si taky rychle chystala věci,koukala jak tlačím a prý "dobře,dobře...pozor!!!" a já cítila,jak po několika vteřinách tlačení vyjela ven hlavička a když jsem ještě slyšela pozor a věděla,že mi fakt mezi nohama ještě nikdo nestojí a nečeká na rodící se mimi,zpanikařila jsem a chytla miminko přímo za hlavičku,aby teda nevypadlo ( k tomu jak moc jsem v ten moment byla schopná uvažovat jen dodám,že tohle jsem sice udělala,ale že by mě jako třeba napadlo přestat usilovně tlačit,to fakt ne :grinning: :grinning: PA si šíleně rychle brala rukavice,řvala na mě ať netlačím,že musí dorotovat ramínka, zmatený manžel na mě řval ať tlačím,že už bude miminko venku...no na jedno zatlačení(já prostě nepřestala :grinning:) malá vyklouzla ven přímo PA do rukou...pak už se všechno uklidnilo,dokonce si manžel přestříhl pupečník,malá vůbec neplakala a byla naprosto nádherná,jen mi jí asi po tom zmatku vůbec nedali na břicho a hned odnesli. Měla 47cm a na chlup 3000g. Když mi jí muž přinesl zabalenou zpátky,hned se po mě akčně sápala a krásně se přisála (to jí zůstalo,sosá jak o život) Byli jsme z ní s manželem naprosto unešení a zamilovaní na první pohled do toho našeho druhého drobečka. Dr mě vyšetřila,porodila jsem dík epi-no a masážím hráze naprosto bez jakéhokoliv poranění (i první porod byl jen s jedním stehem),takže jsem si sedla hned na sále bez sebemenších problémů,oproti prvnímu porodu,kdy jsem docela dlouho cítila kostrč jsem tentokrát za pár hodin po porodu skoro nevěděla,že jsem rodila...nádhera. Takže jsem si dle svého přání opravdu prožila porod jen s minimem zásahů,bez epidurálu,bez jakýchkoliv léků (kromě injekce po porodu na rychlejší odloučení placenty)dokonce i bez klystýru (ten jsem teda původně chtěla :grinning: ) Příjem nám dopsali až po porodu. Voda mi praskla ve 3,v půl páté jsme dorazili do porodnice,malá se narodila 5:54 a to jsem hezkých pár kontrakcí prodýchala bez tlačení i když bych už bývala mohla...prostě krásnej bezproblémovej a hladkej průběh,moc ráda na to vzpomínám a přála bych to tak každé mamině,dík tomu jsem si opravdu vychutnala ten obrovsky silný zážitek narození dítěte a mohla si malou užívat od první minuty....a užívám si jí doteď :slight_smile: Tak to je vše a omlouvám se za tu délku popisu :grinning:
24. lis 2008 ve 13:41  • Odpověz  • To se mi líbí
Jo jinak u Apolináře taky hodně doporučuju zaplatit si za nadstandard,fakt to stojí za to,hlavně na odd. P1,super prostředí a úžasný personál :slight_smile:
24. lis 2008 ve 13:46  • Odpověz  • To se mi líbí
:grinning: :grinning: teda lami-sem se nasmála :grinning: jak si chytala dítko :grinning: Fakt super porod, moc gratuluju :wink: :dizzy_face: koukám, taky nemáš moc velkej věk. rodíl mezi dětičkama :grinning: tak držím palce ať to všechno zvládnete, ale určitě to půjde jako po másle stejně jak porod :wink: :slight_smile:
24. lis 2008 ve 13:55  • Odpověz  • To se mi líbí
lami:zábavné a krásné :slight_smile: Ještě jednu gratuluju :slight_smile:
24. lis 2008 v 16:35  • Odpověz  • To se mi líbí
Lamia: super porod a super napsany, malem jsem se pocurala smichy :grinning:
Jen je mi zahadou, jak jsi mohla rukama pridrzovat hlavicku, kdyz ja si tam stezi dosahnu :confused: Ale moc gratuluju!
24. lis 2008 v 16:48  • Odpověz  • To se mi líbí
Hlavinko já totiž tlačila prakticky v sedě,tak asi proto,jinak mi to taky není jasné :grinning: :grinning: ale zas aspoň můžu říct,že jsem si na svou druhou dceru jako první sáhla já,že :grinning:
24. lis 2008 v 18:18  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky.Tak konečně i já můžu napsat jaký byl porod...

Náš Tomášek se narodil 13.11 v 7.51,vážil 3730g a měřil 53cm.

Už jsem deset dní přenášela a myslela si,že snad nikdy neporodím,všechno mě štvalo,hlavně otázky okolí tipu kdy už atd....
Ve středu 12.11 den jako každý jiný.Ráno jsem uklidila a v poledne sem začala dělat palačinky.Kolem poledne sem začala mít bolesti,ale nevěnovala jsem tomu nějak pozornost,byli hrozně slabé.Asi v 13.15hod začaly sílit a byli čím dál tím víc pravidelné.Večer jsem se šla vykoupat a čekala jestli to přestane nebo ne.Po teplé vaně to přešlo,kolem půl deváté sme si šli lehnout,ale v postely se bolesti vrátily a začaly sílit tak sme raději vyrazily do porodnice.Tam semnou sepsaly papíry,natočily monitor a dr.mě vyšetřil,byla jsem otevřená na 3cm.Tak sme šli s manžou do čekací místnosti.Bolesti se zatím daly vydržet a já nechápala,že ty maminy tak křičí,říkala jsem si to já takhle řvát nebudu :confounded: .
Kolem půlnoci sem se zvedla z postele,že půjdu na wc a najednou cítím nějaké teplo,praskla mi voda a tekla po nohou spolu s potůčky krve,manžel běžel pro sestru,pak mi pomohl do sprchy,dr. mě vyšetřil a závěr otevřená na 5-6cm.Bolesti začaly sílit,byli po pěti minutách a já už si ani sama nedošla na wc,manžel mě musel podepírat.Ve čtyři ráno přišla PA,že jdeme na sál,že mi dá infuzi na urychlení,říkala jsem si,že to budu mít zachvíly zasebou :unamused: .
PA mi dala kapačku a dala pásy na břicho.Chvíly to šlo,ale pak bolesti sílily,bylo to hrozný.Myslela jsem,že umřu a jak sem ze začátku dělala hrdinku tak jsem řvala jako tur.Manžel mě pořád hladil a uklidňoval.Poloha na levém boku taky nepomohla.Nutilo mě to tlačit,jenže sem byla otevřená jen na 8cm což bylo málo.Říkala jsem manžovi ať někoho zavolá,že mě to nutí tlačit a že malej už asi leze ven.Tak mě vyšetřily a řekli,že je to pořád ještě málo a že ještě nesmím tlačit,že mi to nepomůže,daly mi mezi kolena balónek ať při kontrakci tlačím do něj,to bylo ještě horší a navíc jsem ani neměla sílu do toho balonku tlačit,tak jsem ho vyhodila na zem.
Potřebovala jsem čůrat,do mísy co podemně daly to samozřejmě nešlo a tak přišlo na řadu cévkování,to mi bylo jedno,byla jsem úplně mimo,manžel mě hladil,říkal mi,že to bude dobrý.Chvíly jsem zase ležela na boku,držela sem se manži a hrozně jsem křičela,prosila jsem o císaře,říkala sem manžovi ať už malýho vyndaji,že to nevydržim...Pak sem zase potřebovala čůrat a opět cévkování,manža jen koukal,ale mě to fakt bylo všechno jedno,v tu chvíly si semnou mohly dělat co chtěly.Nemohla sem dýchat,malýmu začaly klesat ozvy a všichni mi říkaly ať zhluboka dýchám,že miminku klesají ozvy.Manžel mě prosil ať dýchám,že se Tomíkovi špatnědaří.Chvíly to šlo,ale pak jsem nemohla.Pak přivezli postýlku a manžel mi říkal:"Podívej miláčku,už tady má káru" ,mě to ale bylo jedno.Pak přišla PA,že tedy zkusíme tlačit,jednu nohu mi držela PA a druhou manža,tlačila jsem jak to šlo,ale nic,manža si dělal srandu a říkal:"Kolik,že si jich chtěla,tři?" já,že ani jedno.Na tlačení jsem už neměla sílu,prosila sem ať už mě uspí ať už ho vyndají.PA mě hladila,já jí říkám,že to bolí ona,že ví,že to bolí.Nakonec mě vyšetřila doktorka a rozhodly pro císaře.Manžel mě pořád hladil a říkal,že zachvíly to budu mít zasebou,držela sem se ho,hrozně sem brečela,myslela sem,že umřu..Pak mi sestřička zavedla cévku(což už jsem znala),manžel mi sundal prstýnek a řetízek a taky košily.Řeknu vám,že jak jsem se císaře bála tak teď jsem se na něj těšila.
Pak jsem jen slyšela jak někdo říká manžovi jestli má foťák nebo něco tak ať jde s nimi.Manžel mi říkal,že na mě počká,mě to v tu chvíly bylo úplně jedno.Na sále sem si přelezla na operační stůl,něčím mi svázaly nohy k sobě,změřily tlak,pak mi napíchly kapačku...Najednou slyším:"Můžem?" v tu chvíly si říkám:"Co!!!Vždyť já ještě nespim" tak sem rychle otevřela oči,ale bylo to na anesteziologa.Pak mi daly masku na obličej a bylo.
Probudila sem se když mě vezli na pooperační,někdo mi dával pásku na ruku.Manža tam stál s taškou a já říkám:"Je zdravej?" a manže že jo a že je krásnej a že odpoledne zamnou přijede.Na pooperačním mi sestřička přinesla fotku na ní čerstvě narozenej Tomík a říká:"Máte chlapečka a krásný jméno Tomášek".Držela sem fotku a hrozně jsem brečela štěstím.V tu chvíly mi bylo všechno jedno,věděla jsem že Tomík je zdravej a to bylo nejdůležitější.V poledne přijel manžel,hladil mě a pusinkoval,přinesl nootebok v kterém bylo nahrané video,které natočil když se Tomík narodil,měření,vážení atd.Bylo to krásný.Odpoledne mi Tomáška přinesly ukázat.Byl zabalenej v plínce jako housenka,byl krásně čistej a měl otevřený oči,já bulela jako želva,držela sem ho za ručičku,pak sem mu dala pusinku a potom ho odvezly.Bylo to nádherný a tu noc jsem vůbec nespala,protože sem nemohla uvěřit tomu,že už mám miminko,že je prostě moje.Pořád sem na něj myslela.Nikdy na to nezapomenu.Do smrti budu vděčná manželovi za to,že byl celou dobu semnou a i když viděl opravdu ošklivý věci a mě v tom nejhoršim,říká,že je rád,že tam byl a je to teď ještě krásnější než dřív.
Porod byl teda nic moc,ale za to zlato,který mám vedle sebe v postýlce to doopravdy stálo.První dny doma byli záhul,ale teď už si Tomáška užíváme a jen čekáme kdy budeme moci ven na procházku. :slight_smile:
25. lis 2008 v 17:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Sarka: tedy chuderko, to jsi si dala :frowning2: Ani se nedivim, ze jsi zadonila o cisare. A jak dlouho to asi cele trvalo? Myslis, ze kdybys o cisare neprosila, ze by ho stejne udelali?
Ale Tomasek je krasnej, moc a moc gratuluju a drzte se! :wink:
25. lis 2008 v 17:54  • Odpověz  • To se mi líbí
Hlavinka po infuzi jsem trpěla cca 4hodiny(jinak celkem asi 11hod.) ,ale císaře by udělaly i tak,protože jsem byla otevřená pořád jen na 8cm a navíc malý naléhal hlavičkou nějak šikmo nebo co,zkoušely mu ji tam narovnat,ale nešlo to,pak mu začaly klesat ozvy a to už bylo zle takže nakonec pro nepostupující porod rozhodly pro císaře.
Děkuju.Teď už je to naštěstí za námi,hlavně,že je zdravej.
25. lis 2008 v 18:03  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojte

konecne mam trocha casu aby som mohla aj ja opisat svoj porod.

TP som mala urceny na 16.11 (nedela), ale moc som tomuto datumu neverila pretoze este vo stvrtok som bola uplne zatvorena a po nejakych priznakov bliziaceho sa porodu nebolo ani chyru ani slychu. 15.11. kratko po polnoci ma zacalo cudne pobolievat brucho, ale nevenovala som tomu velku pozornost mysliac si, ze su to zase poslickovia. Bolesti ale neprechadzali a v nepravidelnych intervaloch trvali celu sobotu. Vecer o 16:30 som sa vybrala s manzelom do porodnice s tym, ze ma asi poslu spat domov lebo intervaly kontrakcii boli dost dlhe (7-20 minut), plodova voda neodtiekla, ziadne krvacanie, dokonca ani ta zatka mi este neodisla. Na centralnom prijme v Ruzinovskej nemocnici ma hned prijali (lebo som bola v termine) a poslali prezliect sa do satne a potom rovno na porodnicu. Na porodnici ma vysetrila najskor porodna asistentka a potom lekarka s tym, ze som otvorena na 4 prsty a aby som volala svojmu porodnikovi. Manzela zobrali prezliect sa a ja som dostala dva cipky a isla som do sprchy. Potom ma dali na porodnu salu a doki mi prepichol vodu, dostala som este 2 cipky a injekciu na lepsie otvaranie porodnych ciest. Potom prisla anesteziologicka a ta mi napichla epidural a podala nejaku testovaciu davku pretoze som este nemala bolesti. Napojili ma na monitor a vtedy prisiel aj manzel. Otvarala som sa velmi pomaly, tak mi nasadili oxytocin v infuzii. Otvaranie bolo stale pomale, tak postupne zvysovali davky oxytocinu. Ale vdaka epiduralu som ziadne kontrakcie necitila a manzel sa mi smial, aby som sa aspon tvarila, ze rodim :grinning: . Nieco po polnoci mi povedali, ze som otvorena na 8 prstov a ze ziadnu davku do epi uz nedostanem. To som uz pocitovala dost silne kontrakcie a snazila som sa ich predychat, ale mala som zapchaty nos a ani kvapky nepomahali. Navyse som este dostala kyslikovu masku a natocili ma do cudnej polohy na boku s jednou nohou v strmeni. Po nejakom case som citila dost silny tlak na konecnik, tak som sa chystala, ze uz idem konecne tlacit, no vyviedli ma z omylu, ze je este skoro a maly je vysoko. Tak som sa trapila este nejaky cas a potom som uz nevladala, tak som na nich kricala, ze ja uz idem tlacit :grinning: . Tak prisli a zacala som tlacit. Porodna asistentka mi celou silou tlacila na brucho lebo som uz nevladala tlacit. Samotne tlacenie trvalo asi 10 minut a maly Dominik bol na svete. Narodil sa presne na termin 16.11. o 3:33 hod.
Bola som stastna, ze mohol byt manzel celu dobu so mnou a aj ze mi pichli hned epidural a necakali na bolesti. A tiez som rada, ze som si zazmluvnila vyborneho lekara ktory bol pri mne celu noc a trpezlivo cakal kym sa neotvorim.
Teraz uz zabudam na tu bolest a aj na to neprijemne sitie a tesim sa z maleho :slight_smile: . 27 a pol hodiny za to urcite stalo.
26. lis 2008 v 16:03  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek