• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
samicka moc ti gratulujem, az slzy mi tiekli, ked som citala tvoj pribeh, mas nadherneho synceka! :slight_smile:
17. pro 2008 v 07:29  • Odpověz  • To se mi líbí
O svém druhém porodu už jsem tu psala, ale ještě jsem si nenašla chvilečku popsat svůj první porod.Kamarádka se v únoru chystá rodit ve Vrchlabí a já jsem jí předávala své zkušenosti. Při té příležitosti jsem si znovu vybavila tento nádherný okamžik. Asi si už nebudu pamatovat vše do úplných podrobností, ale pokusím se:

Termín porodu jsem měla stanovený na začítek srpna a protože jsem si vybrala k porodu Vrchlabskou porodnici která je od nás 70 km daleko, měla jsem naplánováno, že se tak 14 dní před termínem přesuneme k mé babičce, která bydlí asi 20 km od porodnice. Odjezd jsme měli naplánovaný na pondělí 21. července. V sobotu 20. července jsem si užívala krásného dne a začal apozorovat, že mě občas pěkně tvrdne bříško. Nebylo to bolestivé tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Cellý den to ale nepřestávalo a tak jsme večer zaději zajeli do porodnice v našem městě aby se na mě podívali. Lékařka mě prohlédla, ale prý to porod není, ale už se to chystá a nebude to dlouho trvat. Tak jsem jela klidně domů, šla si lehnout a ráno po probuzení do sprchy. Tam jsem ale zjistil, že trochu krvácím. Byla jsem úplně ukázková šílející prvorodička, takže jsme opět šupajdili do porodnice. Tam jsem stihla ještě stejnou paní doktorku, ta mě prohlédla a že prý krev je po tom vyšetření, ale radši si mě tam už nechají, že to vypadá, že se to opravdu rozjede. Tak jsem nesměle prohodila,že chci ale rodit jinde a jestli tedy už máme vyrazit. Doktorka to naštěstí vzala skvěle a doporučila nám tedy už vyrazit směr Vrchlabí.Cestou jsme se ještě stavili na jídle a kolem poledne jsme drazili na místo.Následoval příjem, kde ale místní lékařka prohlásila, že se vůbec nedomníá, že bych rodila, že termín mám až za 14 dni a že to tech 14 dní ještě může klidně trvat. Když ale zjistila, že jedeme zdaleka, tak souhlasila s tím, že si nás tam nechají a uvidí se jak se to bude rozjíždět. No nerozjíždělo se to. V porodnici jsem byla ubytovaná i s partnerem tak nás sestřičky posílali na procházky do města, už jsme měli celé Vrchlabí prochozené a prod nikde. V pondělí večer jsem se už cítila strašně trapně, že jsem simulant, nic se neděje a já jen plaším. Tak jsem se rozhodla zajít za sestřičkou vyjednat si propuštění domů. No a ve chvíli kdy jsem se zvedla ze židle a udělala první krok, mě praskla voda! Hurá, nikam se nejede budeme rodit.Měla jsem velikánskou radost.Bylo kolem šesté hodiny večer, bolesti nikde, jen voda ze mě pořád trochu tekla,tak jsem na radu sestřičky zalehla do postele a pokusila se usnout. No nešlo to, byla jsem strašně nervózní. Asi za dvě hodiny přišla první kontrakce. Přišla z ničeho nic a byla tak silná, že mě to úplně srazilo do kolen. Zkoušela jsem bolesti rozdýchávat v různých polohách, v kleku, dřepu, stoje, v leže. Nic nepomáhalo. Sestřička mě přinesla míč a žíněnku abych mohla klečet na zemi, ale nešlo to. Začal se mě zvedat žaludek a já jen tak tak doběhla k umyvadlu. Bylo mě zle a kontra chodili asi po pěti minutách a opravdu hodně silné, hlavně doo zad. Pak jsem se přesunula do sprchy. To byla taková úleva!!! Seděla jsem na balónu a neustále na sebe pouštěla horkou vodu. Sestřička za mnou chodila do sprchy a poslouchala srdíčko. Chudáka jsem ji vždy zacákala. Bolesti se stále stupňovali a pomalu přestávala fungovat i teplá sprcha. PLakala jsem, že to už nevydržím, že už nechci dál. Sestřička mě sale utěšovala, hladila a říkala, že už brzy budumaminkou, že miminko se každou bolestí hlasí a dává mě vědět, že přichází na svět. Že jsem statečná a vše zvládnu. Pak mě prohlédla a řekla, že to krásně postupuje, ale ještě nějakou dobu to potrvá. Přesunula nás už ale na porodní místnost. Pustila mě příjemnou hudbu, zapálila svíčku a rosvítila jen malou tlumenou lampičku. Já jsem se svalila do křesla a mezi každou kontra, které chodili po minutě, jsem byla schopná usnout.Byla jsem šíleně vyčerpaná. Bylo někde kolem třetí hodiny ráno. Sestřička mě ukazovala jak se mám při každé kontra snažit hýbat abych pomohla miminku sestoupit. Vždy když to přišlo jsem stála ze široka rozkročená, opírala se o okraj vany a kroutila boky. Byly to muka, ale snažila jsem se nepřestávat. PA mě poučila, že až budu mít pocit, že potřebuju na velkou, tak máme zavolat. Kolem páté toto nutkání přišlo a já celá zoufalá, že se každou chvilkou asi po.... volala na PA. Doufala jsem, že už půjdeme tlačit a že už to budu mít za sebou, ale vyvedla mě z omylu. Musela jsem ještě nejakou dobu vydržet a hlavně netlačit! Myslela jsem, že to bude můj konec. Pořád jsem stála opřená o vanu a kroutila se na všechny strany,ale do toho jsem už opravdu hlasitě hekala a vzdychala. Myslela jsem, že už to nevydžím, že musím každou chvilkou umřít.Po dalších zhruba dvacetí minutách přišla PA a když viděla jak jsem zoufalá, tak že mě tedy prohlédne a uvidíme jestli už můžeme jít na to. Prohlídka byla šílená, kontra už jsem měla asi vkuse a jak mě PA prohlédla, tak to byla taková bolest až jsem si musela zařvat. No naštěstí usoudila, že už je vše nachystané a půjdeme rodit. Připravila porodní stoličku a žíněnku, ale nejprve mě dala za úkol postavit se znovu k vaně, co nejvíc roztáhnout nohy a tlačit. PA si klekla za mě a rukou roztahovala hráz. Jakmile byla hlavička úplně sestouplá a dorotovaná, dřepla jsem si na porodni stoličku, zády se opřela o partnera a PA si předemně klekla na žíněnku. Do toho přišla i lékařka která si sedla vedle mě a hladila mě po ruce, sahala na bříško a říkala kdy tlačit. Strašně to bolelo, myslela jsem, že se rozlítnu na tisíc kousků, ale na tři zatlačení byl syn venku. Ještě s pupeční šňůrou mě ho položili do náruče, takové malé, mokré, zakrvácené miminečko. Mezi tím přišla i dětská sestra, po nějaké chvilkce přestřihli pupečník a mě i syna převedli na ošetření. Já už na koze porodila na jednu kontra placentu a lékařka mě jedním stehen zašila malinké natržení. Porodila jsem bez nástřihu syna, který měl 3570 g a 51 cm. Celou dobu ošetření jsem se koukala na syna jak ho ošetřují a pak jsem si ho hned vzala do náručí a přešla na náš pokoj. Bylo mě nádherně, syn se hned přisál a já byla strašně šťastná.O všech těch bolestech jsem už neměla ani zdání. Syn se narodil přesně v 5:47ráno 22.července. Na porod moc ráda vzpomínám, ikdyž byl hodně bolestivý, ale krásný. Porodila jsem zcela přirozeně, bez jakéhokoliv zásahu, klystýru, holení, monitoru ( PA pouze ručním přístrojem kontrolovala mimi),léků. V porodnici jsme si poleželi ještě čtyři dny, p celou dobu byl s náma ubytovaný i partner. Bylo to krásné :o)
17. pro 2008 v 10:16  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojte....samicka...spominas tu hamiltona- co to vlastne je?!...som takmer dva tyzdne po porode, bol celkom iny ako prvy a chcem vediet, ci tych hamiltonov na mne nevyskusali teraz niekolko krat :slight_smile:
18. pro 2008 ve 13:16  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky, chodi sem prosim nekdo, kdo v Praze Podoli rodil vyvolavackou? Jesli treba kdyz vas prijmou muzete byt normalne na pokoji (na nadstandardu) a pak kdyz se to rozbehne (treba den, dva), tak vas daji na sal? Diky za info. :slight_smile:
19. pro 2008 ve 14:32  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj hlavinko, já jsem v Podlí rodila vyvolávačkou a ležela jsem na oddělení pro rizikoví těhu. byla jsem tam od čvtrka a malý se narodil až v pátek. Na pokoj šestinedělí jsem šla až po porodu. otázka je, jak to dělají pokud je to oddělení rizik.t. plné. A taky to bylo před dvěma lety. Ale neboj se, na tom rizikáči, jsou moc příjemní, velice dobře se starají. Nemáš se čeho bát, pokud půjdeš na vyvolávačku. :wink:
22. pro 2008 ve 13:22  • Odpověz  • To se mi líbí
pro hlavinku:
Ahoj,
byla jsem přijmuta 10 dní před termínem, protože jsem měla nějaké problémy, 2 dny jsem ležela na pozorování na rizikovém, (je to tam příjemné, prostředí i personál). A když už jsem tam byla, navrhli mi, že mi porod vyvolají. To bylo v pátek ráno. Dřív než se něco uskutečnilo, začaly mi kontrakce a odvezly mě na sál, bylo cca 13 hod. Jenže se nakonec nic nedělo a kolem 20. hod. večer mi daly injekci s tím, že se to zklidní nebo rozjede. Uklidnilo se to, manžel kolem 23. odjel domů a mě na sále udělali lůžkovou úpravu a nechali mě spát do rána. Ráno mi dali lehkou snídani, v 11 zavedli tabletku, ve 12 se rozjely kontrakce a přesně v 18 jsem porodila. Všichni byli moc příjemní a profesionální. Horší to bylo na šestinedělí, ale to je i věc názoru.
22. pro 2008 v 15:10  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojte.. prave idem z nemcnice som v t 37 tt. mala mi za posledne 2 tyzdne nepodrastla tak mi chcu vyvolat porod.
nechapem preco nerastie.
som z toho na nervy.
povedali, ze mam malo plodovej vody a podla ultrazvuku vypocitali, ze mala vazi 2300g viem vsak, ze ultrazvuk nieje presny.
som otvorena na dva prsty, zatial nemam kontrakcie ak sa nevypyta mala von tak ju vyvolaju 28.12.
cela som v strese... ani neviem co sa chcem spytat... :pensive: :pensive:
22. pro 2008 v 17:47  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky, moc dekuju za informace o vyvolavani v Podoli.
Dekuju a preji hezke Vanoce :slight_smile:
23. pro 2008 v 19:28  • Odpověz  • To se mi líbí
hlavinko:nevídala jsem tě tady tak jsem myslela že už jsi porodila :slight_smile: snad to nechytne zítra a ještě si užiješ štědrý den :wink: I když v porodce by sis ho užila taky parádně :grinning: :grinning: :grinning:
23. pro 2008 v 19:31  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojky, rodila jsem v Podolí letos 5.9. a porod byl vyvolávaný. Tabletku mi zavedli v 9.00h a malá se narodila ve 13.50. Celou dobu jsem byla napokoji, kde se pak i rodí - je jich tam asi deset a každý má soukromí. Po celou dobu tam s vámi může být manžel a dovolí vám i pít. Je to tam úžasné, je tam sprcha a záchod, nové a pohodlné
23. pro 2008 v 19:33  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj,tak já měla taky porod vyvolávaný a byla to síla :pensive: první tableta v 6.00,druhá tableta kolem 9.00 kolem 12.00 mi píchli vodu,dostala jsem za tu dobu 3 kapačky a porodila jsem v 16.45 ale stálo to zato :wink:
25. pro 2008 ve 20:58  • Odpověz  • To se mi líbí
Taky se přidávám jako čerstvá maminka se svým porodem :

Tak v pátek 19.12. (termín porodu) jsem byla na kontrole u svého Dr., nic zvláštního se nedělo, bříško mě pobolívalo jako při MS, ale intervaly byly dlouhé a nepravidelné. Můj Dr.mi udělal Hamiltona, na monitoru se mu nelíbilo, že se malá nehýbe, tak mě poslal na kontrolní monitor do porodnice a na taky aby mi tam zkontrolovali průtok pupečníkem.
Tak jsem byla cca ve 14 hodin v porodnici, tam bylo vše OK a na kontrolu že mám přijít v pondělí.
No ale od 17 hodin se intervaly bolestí zkrátily rovnou na 5 minut, dalo se to zmáknout, pořád jsem si říkala, že to ještě nebude ono, když ve 14 hodin to na porod nevypadalo. No ale bolesti pokračovaly, pak se i začaly stupňovat, manžel už chtěl jet do porodky a já pořád ne. Nakonec jsme ale před půlnocí vyrazili.
V porodnici mě přijali, po všech vstupních otázkách mi natočili monitor a Dr. mě zkontroloval a já otevřená na 1 prst. To jsem nečekala po tolika hodinách bolestí :confounded:
S manželem jsme se přesunuli na pokoj (chtěli ho poslat domů, ale on naštěstí zůstal), tam jsem se měla snažit spát a odpočívat, bolesti pořád po 5ti, pak už po 4 minutách. V 6 ráno mě kontrolovali a já stále otevřená na 1 palec. Takže další bolesti atd, šlo to pomalu, když jsem byla na 4 palce, píchli mi epidurál, abych si trochu odpočinula, zabral na 2 hodiny, mezitím jsem se otevřela na 6 palců. Dali mi pak ještě další dávku, ale ta už nebyla tak účinná. Pak mi píchli vodu, vůbec nevím, kolik bylo hodin.
Asi před 12:30 začaly šílené tlaky na konečník, manžel zavolal PA, ta mě položila na stůl a řekla, až budu mít stah, tak ať tlačím, to byla bolest … Hlavička byla ale ještě vysoko, tak mě poslali tlačit na WC se slovy, nebojte se, miminko z vás nevypadne. To byla hrůza, bolelo to, manžel dřepěl přede mnou, myslela jsem, že to nezvládnu, mezitím jsem brečela, chtěla to mít za sebou. PA mi říkala, že některé maminky takhle tlačí i hodinu dvě, tak mě to nakoplo.
Pak mě vzali na porodní sál, cestou tam mne chytly ještě 2 kontrakce, kdy jsem tlačila na chodbě zavěšená do manžela. Chudák, byl z toho v šoku, ale já už se nedokázala ovládnout. Na sále už se mi vše splývá, Dr.mi „skočil“ na břicho, já tlačila, manžel seděl vedle mě a ve 13 hodin byla prďolka na světě. Nástřih ani nevím, kdy mi udělali. Bolest při porodu to byla strašná, to jo, to jsem fakt nečekala…Malá měla 3.82 kg a 53 cm, takže velká holka !!!
Malá byla po narození moc krásná, nebyla ani od krve, hned plakala, manžel zaběhl pro foťák a byl u jejího prvního ošeření a zabalení, no nádhera. Šití bylo nepříjemné, ale naštěstí netrvalo dlouho.
Nejdůležitější byla pro mě přítomnost manžela, je to fakt nedocenitelné, jsem mu moc vděčná, že tam se mnou byl a držel mě.
26. pro 2008 v 17:34  • Odpověz  • To se mi líbí
ja som dcérku rodila 12 hodin manžela som mala tam boli sme z toho obaja vyjukaný tak sme si to ani neužili u syna som mala celú noc bolesi išla som do porodnice rano asi o 5 hodine unavena natočili ma na monitor a že to asi nevyzera na porod tak som chcela ist domov aj sme šli no doma bolesti neprestávali ospršila som sa už som ani jesť nemohla no hrôza kontrakcie sa stupňovali asi okolo 16 hodine sme šli znova do porodnice zasa ma natočili a sestrička že zasa nič nezabudla hlesnuť že ona máva vačšie bolesti pri periode taka tava ked som im tvrdila že ma to strašne boli že ona tam nič nevidi potom prišla doktorka taka zlatunka neviem meno a ona že už rodim rýchlo na salu a maly sa narodila o pol piatej aj so všetkým no sranda manžel bol aj u syna pri porode je to veľmi super že tam bol lebo je to des ked idete do niečoho o čom nemate ani potuchy myslim porod :slight_smile:
26. pro 2008 ve 22:06  • Odpověz  • To se mi líbí
to si tu od 26.12.2008 nikto nespomenul na svoj porod? :wink: dievcata...sup sup... niektorym z nas to chyba :wink:
3. led 2009 ve 23:30  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky současné a nastávající maminy. Tak porod mám úspěšně za sebou. Bála jsem se ho - pořád mě děsilo, kudy poleze prcek ven, že to snad ani není možný :slight_smile: Nakonec šlo vše rychle, jako po másle a troufám si říct, že bych do toho šla znovu. Překonali jsme peripetie s umělým oplodněním, 2x pobyt na rizikovém oddělení a nakonec i ty porodní bolesti.
Minulou neděli ráno v 7.25 mi začala odtékat plodová voda, tak jsem dala ještě sprchu, dobalila tašku do porodnice a s manželem vyrazili rodit. Máme to asi 10 minut. Na příjmu nejdřív testovali, zda jde opravdu o plodovku (měla jsem s sebou mokrou vložku) - sestřičce vyšel ten test negativní - prý to je asi hlenová zátka (růžová tekutina, bez hlenu - jako prvorodička jsem si byla jistá spíš tou plodovkou). Napojili mě v 9.00 na CTG, ale tam žádné kontrakce nebyly a prcek byl taky v klidu. Dva dny před tím jsem byla na monitoru a tam byla děložní aktivita výraznější. Pak mě vyšetřil pan doktor a s údivem zjistil, že jsem na 4 cm otevřená a půlku porodu mám za sebou - bez kontrakcí :grinning: Znovu nabral plodovku na test a ten vyšel pozitivní. Poslali mě na porodní sál. Stále jsem byla bez kontrakcí. Zkoušeli jsme horkou sprchu, klistýr i bylinný olejíček a stále nic. Ve 12.00 mě napojili opět na monitor a v tu ránu se rozjely kontrakce po 3 minutách. Nepříjemný pocit, takové píchání v podbřišku, musela jsem se něčeho zapřít. Pak přišel doktor, vyšetřil mě a konstatoval, že teda UŽ. Krásně jsem se otevírala. Kontrakce sílily a já je trávila ve vaně se sprchou na míči. Postupně sílily a když byly asi po 1 minutě, tak už bylo fakt zle. Myslela jsem, že si ulevím křikem, ale nepomáhalo to. Manžel byl chudák dost vylekaný, ale ochotně mi poskytoval své ruce k drcení (dodnes má veliké podlitiny na tricepsech). Pak přišla PA a "vynadala" mi :sweat_smile: , že nemám křičet, ale prodýchávat. Bylo to fakt lepší než křičet... Ty kontrakce těsně před tlačením jsou pěkně hnusný - mimi tlačí na konečník a dole jsou neuvěřitelně silné tlaky (kam se hrabou menstruační bolesti). Nejlepší je, když už člověk může tlačit. Nejdřív jsme zkoušely různé alternativní tlačení (jakoby na porodní stoličce, ve stoje) a když už byl prcek dost nízko, šla jsem na lehátko. Samotné tlačení už nebylo tak strašný, jen prcek vylézal na kousek a pak zase zalézal zpět... Nakonec jsem ve 14.47 porodila krásného a zdravého chlapečka (3330g, 51cm). Bez nástřihu, bez kleští. Jen kvůli tomu dlouhému tlačení má teď na hlavičce bouličku (kefalohematom), ta se ale časem vstřebá a nebude skoro nic poznat. Samotné šití byla oproti kontrakcím sranda :stuck_out_tongue_closed_eyes:
4. led 2009 ve 13:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak já se taky přidám se svým příspěvkem:

Termín podle PM jsem měla stanovený na 21.12.2008. Celé těhu jsem doufala že se naše princezna rozhodne vykouknout na svět dřív ať netrávíme Vánoce v porodnici, ale protože je malá asi tvrdohlavá po mamince tak jí chtěla udělat naschvál a rozhodla se že dřív prostě ven nepoleze
V pondělí 22.12. jsem se měla hlásit na kontrolu už v porodnici. V noci z neděle na pondělí jsme ještě zkoušeli vyhnat Adélku ven sexíkem, ale bez úspěchu, jediné čeho jsme dosáhli byli pěkní poslíčci, které jsem do té doby neměla. Ráno jsem teda dorazila na kontrolu, natočili mi CTG, udělali utz a vyšetřili : čípek 1,5cm, otevřená na 1prst. Tak mi gynDr udělal Hamiltona a šla jsem domů. Tam mi začly slabé bolesti asi po 10min ale protože se daly vydržet tak jsem myslela že jsou to zase poslíčci a nevěnovala jsem jim moc pozornosti. Každý mi totiž říkal že až to na mě příjde tak porod zaručeně poznám!!! Tak co bych se stresovala! Doma jsem udělala bramborový salát na který už jsem měla strašnou chuť a hned jsem si taky na něm pochutnala Do večera bolesti nepřestávaly, kolem 20h mi odešla hlenová zátka, ale já byla pořád v klídečku a pohodě. Jenom jsem si překontrolovala věci v tašce o porodky a šla spát. Noc byla hrozná, bolesti se začly stupňovat, všechny šly do kříží takže jsem je ani moc nemohla rozdýchat ani rozchodit tak jsem jenom ležela a kroutila se v posteli a přemýšlela jestli to je porod nebo ne,nebo co to je Pak se mi udělalo zle a od půlnoci skoro do rána jsem seděla na wc s hlavou do mísy. Myslela jsem že to je z té majonézy ze salátu K ránu se mi udělalo trochu líp, bolestí už jsem byla tak otupělá že jsem jí skoro nevnímala a na chvilku jsem usla, vzbudil mě až Petr jak šel do práce, měl ten den zkoušky na Magistrátu tak šel trochu později.Já si ještě zdřímla, 9h jsem se vzbudila, koukla na mobil a hlavou mi proběhla myšlenka: Petr akorát začal zkoušet, byla by sranda kdyby mi praskla plodovka. Tak jsem se v duchu zasmála že by to bylo pěkně na prd a musela si volat asi sanitku. Ještě jsem chvilku ležela a najednou v 9:11 něco vevnitř udělalo křup a mi hned hlavou proběhlo: Hm, a je to v pr... Samozřejmě plodovka! Tak jsem poslal Petrovi sms, hned mi volal, že má hoďku čas tak pro mě přijede. Snažila jsem se rychle oblíct,umýt,ale moc to nešlo, hned mi začly bolesti po 5min a zase ty hnusné křížové!! Do porodky jsme dojeli v 10:15, tam mě vyšetřili, otevřená na 4cm, sepsali se mnou papíry a pak si pro mě přišla sestřička z porodního, ta se mnou vypsala další papíry, a šla jsem na porodní box.Tam to bylo super, že jsem tam vlastně byla celou dobu od příjmu až do porodu a pak ještě 2h s malou po porodu. Kolem 11:30 mi udělali přípravu-oholili,dali klistýr, píchli kapačku na urychlení, to už jsem byla na 6cm. Po té kapačce začly být ty bolesti snad po 2min, takže síla.Sestřička se mě snažila přesvědčit ať jdu do sprchy že mi to pomůže na ty křížové bolesti ale mi bylo pořád šílené horko a představa horké sprchy nebyla moc lákavá.Tak jsem jenom ležela na lehátku a při kontrakcích drtila to železné madlo Zdálo se mi ale že to trvalo jenom chvilku, zase přišla sestřička,vyšetřila mě a hned začla chystat lehátko na porod, pak přišel doktor, vysvětlili mi jak tlačit a jak dýchat a šlo se na věc Na 3 kontrakce jsem pořádně zatlačila a místností se rozlehl ten nejkrásnější křik co jsem kdy slyšela. Naše zlatíčko Adélka se narodila 23.12.2008 v 13:17, 3450g a 51cm. Pak mi ji dali na chvilku na bříško, koukala jsem na ni jak je krásná, fakt nepopsatelný pocit radosti a štěstí! Malou umyli, mě mezitím zašívali, protože jak malá vyklouzla tak rychle tak mě i dost potrhala. No a pak už jsem si užívala 2h radosti s malou v náručí.
Když se na to koukám zpětně, tak jsem měla porod fakt super, rychlý a celkem i pohodový, takový bych přála každé těhulce!!!!!
4. led 2009 ve 13:59  • Odpověz  • To se mi líbí
misicko, zajímalo by mě, jeslti jsi měla porodní plán. Rodila jsi ve Vítk. nebo Porubě? Proč ti dali kapačku na urychlení?
Jinak moc blahopřeju k narození Adléky :slight_smile:

sunkicka.. to vzpomínáš na svůj první porod nebo už se těšíš na ten druhý? :grinning:
5. led 2009 ve 22:11  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojte maminky a těhulky, snažilky,
tak i já přidám svou trošku do mlýna :grinning: Předesílám že i kdyzž to tu třeba vypadá popsané hrozně tak bych do toho šla znova a pokud je vše v pořádku tak hned jak se ten prcek narodí tak na vše zapomenete!!!! :wink:
termín jsem měla 14,12. 9,12 jsem byla objednaná na kontrolu do porodnice a na monitor. 9,12 ve 4 hod ráno mě začalo bolet bříško. šlo to vždycky ze zad a pak do břicha. když už to takhle vystřelilo asi po 5 začala jsem se dívat na hodiny a zjistila že se to opakuje přesně po 7 min. takhle to šlo až do 7 kdy sem vstala abych vyjela na kontrolu. tentokrát jel semnou i manžel poslechnout si prcka na monitor. v autě už to bylo po 5 min ale po příjezdu do porodnice to ustalo uplně. ani na monitoru nic moc. pak mě šel prohlížet pan doktor a ptal se mě jestli byly nějácí poslíčci tak sem mu řekla že dnes ráno a on mi odpověděl že sem otevřená na 2cm a že je to k porodu že nebudeme na nic čekat =) málem sem spadla a nějak to ořád nemohla pobrat :grinning:
sestra šla do čekárny za manželem at si jde koupit něco k jídlu a že ho převllékne -chudák taky nechápal =)
mezitím mi dali klistýr a zavedli na porodní box. to bylo 9 hod.
v 10 mi přišel pan dr píchnout vodu.
postupně mi začali sílit kontrakce tak sem to rozcházela a manžel mě podpíral. sestra říkala že to půjde bez kapačky že se krásně rychle otevírám sama.
pak se to ale asi na 6 cm seklo kontrakce slábli tak mi řekla že mě nebude trápit a kapačku mi napíchla. no a pak to začalo bejt zajímavý. to už ty bolesti byly opravdu velké a když mě sestra přišla natočit další monitor a já musela ležet tak sem to málem nedala :stuck_out_tongue_closed_eyes:
kolem 13 hod mě přišla sestra opět vyšetřit a řekla že sem se krásně celá otevřela at jdu na tři stahy na zachod)že prý ten prostor podemnou hodně udělá) a že jdeme rodit :wink: to už byly bolesti hodně velké a hodně velký tlak tak sem musela pouít psí dýchání abych ještě netlačila.
no pak už sem si lehla pan dr mi řekl at si na zkoušku zatlačím a že to už je super že vidí vlásky :slight_smile:
tak jsem si myslela že párkrát zatlačím a malá bude venku ale bohužel se někde zasekla)nevim kde když půlku těhotenství byla max narvaná dole) a nešla ven. to už mi pan dr říkal at se snažím že už potřebuje ven(co jsem asi dělala??) tak mi pak sestřička posléze i pan doktor trošku,, poskákali,, po břiše :slight_smile: a ve 13:55 se nám malá narodila. měla 50 cm a 3630g. jen sem měla strach protože nebrečela ale pan doktor mě uklidnoval že je zatím na pupečníku. zato po tom řvala v porodnici pořád :grinning:
darovali jsme pupečnikovou krev pak mě zašili což šlo dost těžko bo sem dostala zimnici a házela tam sebou jak kapr na suchu. to už měl tatka malou u sebe.
musím říct že pro mě n´bylo to že tam manžel byl nenahraditelný a neumím si představit že bych tam byla sama.
Taky sem se bála toho jak mi bude po porodu když bude zašitá a tak ale bylo mi absolutně dobře. samozřejmě že být zašitá není nic extra pohodlného ale myslím že sem seděla i chodila dobře a nějak extra mě nic nebolelo!!!
takže všem těhulkám hodně štěstí a hlavu vzhůru hned jak na vás mimčo vykoukne se opravdu všechna bolest zapomíná!!! :wink:
8. led 2009 ve 13:57  • Odpověz  • To se mi líbí
taky musím říct že na to že to byl můj první porod byl celkem krátký vodu mi píchli v 10 a ve 2 byla malá na světě takže takové ty velké bolesti trvali 4 hod ale i tak to stačilo :grinning:
8. led 2009 ve 13:58  • Odpověz  • To se mi líbí
a ještě musím říct že jsem rodila ve Šternberku a všem kdo to mají blízko doporučuji!!!! není nic na co bych si mohla jen trošičku postěžovvat!!!!
8. led 2009 ve 13:59  • Odpověz  • To se mi líbí
parybka...a vies ze aj aj :dizzy_face: ja som mala velmi pekny porod..tusim som ho tu aj pisala..a ked nebodaj bude aj druhy taky tak to sa veru tesim :dizzy_face:
8. led 2009 v 16:14  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky :slight_smile: tak i já vám povyprávím o mém "velkém dni" :slight_smile:

termín porodu jsem měla 3.12. a druhý 8.12. a celý 3.trimestr jsme si říkali,že by bylo fajn,kdyby náš syn přišel na svět na konci listopadu a taky mi to všichni,krom mého dr,předpovídali.Poslední týden v listopadu mi všichni pořád volali,jestli už a můj přítel všem říkal,že do neděle je malej na světě,ale byla to spíš legrace :slight_smile: no a v pátek mě ve 2.00 ráno vzbudila bolest na MS,ale vzhledem k tomu,že mě poslíci honili už od 33tt a bolest na MS byla součástí,tak jsem to nijak neřešila a snažila se usnout. Jenže ty bolesti se pořád vracely,tak jsem začala sledovat čas a měla jsem je po 10min. Pořád jsem přemýšlela,jestli už je to ONO a nebyla jsem si jistá,tak jsem si dala horkou sprchu a nepřešlo to,pořád se vraceli v pravidelných intervalech po 10min.Tak jsem zavolala příteli,aby přijel domů,pže pracuje mimo město a byl 200km daleko a ještě jsem se snažila spát,ale už to nešlo,byla jsem nervózní :confused:.Přítel přijel kolem 8.00 a jeli jsme do porodky,kontra se mi mezitím zkrátily na 7-8min. Na ambulanci mi natočli monitor,krásný pravidlený kontra tam byli vidět a všechno nasvědčovalo tomu,že jdu rodit a musím říct,že jsem se ani trochu nebála,hrozně jsem se těšila a byla jsem zvědavá,co mě čeká a hlavně jsem se nemohla dočkat chvíle,kdy mi dají Matýska na břicho a my si s Mirdou užijeme tu chvíli narození :slight_smile: ale dr,který tam byl,nepříjemnej,arogantní mladej dr,mě vyšetřil a to takovým způsobem,že jsem mu málem vykopla zuby :angry: a poslal mě domů,že jsou to poslíci :frowning2: tak jsem to obrečela a s trvajícíma kontra po 7-8min jsme jeli domů :frowning2: ale zase na druhou stranu,s odstupem času,aspoň jsem mohla být doma a ne na hekárně,což by mě neminulo,byla jsem otevřená sotva na prst :frowning2:. Tak jsem se snažila odpočívat a spát,ale nešlo to,pořád jsem měla stahy,jen už nebyly tak pravidelný jako dopoledne a kolem sedmý večer jsem si dala sprchu a šup,kontra po 2-3min a pravidelný,tak jsme za hoďku vyrazili znovu do porodky a tam,po natočení monitoru,mě dr vyšetřila,už tam byla naštěstí jiná a ještě se divila,že mě ráno ten dr poslal domů,když viděla záznam z rána a poslala mě na příjem na porodní sál. Vzhledem k tomu,že jsem byla pořád jen na prst,tak Mirdu poslali domů,že mu zavolám,až to začne a mě na hekárnu.Dala jsem si sprchu a snažila se usnout,ale kontra docela sílily a měla jsem je po 5-ti min,tak to moc nešlo,pak mi ještě píchli něco na zrychlení otevírání a kolem třetí,po půlhodinovém monitoru,jsem šla na porodní pokoj a volala Mirdovi,že už to začíná.Kontra byly celkem nepříjemný a já už jsem se zas až tolik netěšila na to,co mě čeká :sweat_smile: a ještě přišla PA a znova mě připla na pásy,že se dr nelíbí ozvy malýho,takže,kdo už rodil,tak mi dá za pravdu,že při kontra být připoutná na monitoru je docela hnus :frowning2: nemohla jsem si nijak ulevit,jen mačkat ruku Mírovi,popř ho kousnout :confounded: no a na monitoru jsem musela zůstat až do konce :frowning2:. Kolem půl sedmý ráno mi přišla dr píchnout vodu,byla jsem na 3cm a znova něco na urychlení a to už jsem jí prosila,jestli by mě mohli pustit z toho monitoru,a že ne,že potřebuje kontrolovat ozvy,že to není úplně dobrý,tak jsem trpěla dál :frowning2: ani pít,od těch třech ráno,jsem nesměla a až když se vyměnily služby a přišla jiná PA,tak dala Mírovi misku a kelímek a ústní vodu,ať mi dává vyplachovat,ale stejně se mi po každém prodýchávání chtělo zvracet,pže jsem měla úpně vysušenej krk a pusu.Nová dr,co přišla,tak mi potvrdila,že z monitoru mě jen tak nesundají a ještě mi radši zavedli sondu na saturaci kyslíku u miminka a to je taky velice "příjemná" záležitost,pže to musí dát mimču na hlavičku,takže během chvíle se vě mě hrabali dva dr,pže tý mojí to nešlo a do toho všeho pořád kontra a otevřená jsem byla na 5cm a při každý kontra ta sonda z hlavičky spadla,takže mi jí museli zavést znova,no prostě paráda :frowning2: kolem desátý se nade mnou slitoval hlavní dr a píchnul mi nějakej oblbovák,na odpočinutí a po něm jsem byla normálně zmaštěná,ale tak,že jsem viděla dvakrát a mlela jsem neskutečný kraviny a Mirda mi říkal,že jsem usnula,tak na půl hoďky a chrápala,jak starej chlap :grinning: a když to začlo odeznívat,tak mě konečně pustili na půl hoďky do sprchy a pak že to rozjedeme :confused: už jsem byla tak vyčerpaná a zoufalá,že jsem se ptala dr,jestli by mi neudělali císaře,že už nemůžu a ona mi trpělivě vysvětlila,že zatím není důvod,že mimču je dobře a já,že to určitě zvládnu,že mi dají kapačku na zesílení kontra,a že už jsem na 8cm,takže už to za chvilku půjde,že mám třičtvrtě za sebou. Takže zase na monitor,kapačka a mazec...měla jsem neskutečně silný kontra a rychle za sebou,tak že mě dají na míč,ale pořád pásy na sobě,ale i za to jsem byla ráda,jenže první kontra na míči a ozvy se úplně ztratily :frowning2: takže zpátky na křeslo,dr mě prohlídl,a že jsem pořád na 8cm a hlavička,že zajela zpátky a že rychle na sál,na císaře :frowning2: byl to takovej fofr,že jsem se nestačila ani rozloučit s Mírou,toho tam nechali stát na chodbě a kdyby mu dvě mladé PA,které tam byli s náma,neřekly,kam má jít,tak by mu ani malýho neukázali,ale nakonec si ho podepsal,pochoval,oplakal a vyfotil :sweat_smile: za mnou ho nepustili a ani mu neřekli,jestli jsem v pořádku a poslali ho domů :frowning2:. Já jsem se probrala při převozu na pooperační,hrozně jsem brečela,kde mám dítě a nikdo nebyl schopnej mi říct,jestli je v pořádku,jen mi píchli něco na bolest a až když jsem se probrala podruhý,tak mi sestra dala kartičku,kde byly míry Matýska,ale taky mi nic víc neřekla,takže jsem byla úplně vyřízená :frowning2: Matýska mi přivezli až večer,byl krááásnej,maličkej,3070g a 50cm,ale hlavně zdravej a naprosto v pořádku,a že měl pupečník kolem krku a já nepostupující porod :frowning2: s přítelem jsem mluvila až ráno,když mi hodná sestřička půjčila telefon a po obědě mě převezli na šestinedělí a tam už za mnou Mirda mohl a Matýska nám taky přivezli,tak jsem ho konečně mohli spolu přivítat :slight_smile:.
11. led 2009 ve 13:41  • Odpověz  • To se mi líbí
Za všechny snažilky a budoucí maminy děkuju za příspěvky, je to pro nás velká pomoc a už se těším na další příběhy!
11. led 2009 v 16:39  • Odpověz  • To se mi líbí
Parybka- rodila jsem ve Vítkovicích a druhé dítko půjdu rodit určitě zase tam, byla jsem max.spokojená! Porodní plán jsem neměla, nechala jsem to všechno na PA a doktorovi. Kapačku mi dali protože jsem pořád měla kontrakce po 5min tak aby se mi trochu zrychlili a rychleji jsem se otevřela,i když už jak jsem tam přijela jsem byla na 4cm. Malá byla venku za 3h po příjezdu do porodky takže paráda :grinning:
11. led 2009 v 17:35  • Odpověz  • To se mi líbí
uaaa, cernovlaska, no husté, namordovala si sa celkom dosť..:frowning2:

ja som si hovorila, že už na tú moju story aj kašlem, ale nejako ma to znova draplo, tak kým mi doperie práčka tak to spíšem. síce skoro po štyroch mesiacoch, ale no a čo:slight_smile:))

termín sme mali 5.októbra (říjen):grinning:. ale akosi sme sa s prckom dohodli počas krásneho babieho leta, keď sme sa tak hojdali v altánku, že aj 19.9. by bol celkom pekný dátum:slight_smile: mali sme vybratú pôrodnicu, ktorá je od nás 3 hodiny jazdy autom, od dokonalosti ďaleko, ale predsa len o čosi osvietenejšia než ostatné. chceli sme tam nejako tak intuitívne prísť dopredu, ubytovať sa v meste a užiť si to podľa svojich predstáv. No, lenže intuícia naša moderná, zaspatá:slight_smile: 19.9. som šla doobeda na kontrolu a v čakárni začalo tvrdnúť bruško. robievalo mi to často, takže som tomu veľmi pozornosť nevenovala. otvorená som bola tak že to ani nestálo za reč. plánovali sme sa večer prejsť po meste, bolo tam nejaké mecheche, lenže to už sme nestihli. celý deň sa tvrdnutie vracalo, ale stále mi to nedochádzalo, pretože som všade čítala ako majú byť kontrakcie pravidelné a ako sa majú skracovať. tie moje boli od siedmich minút po pol hodiny a bezbolestné, takže som si hovorila že to ešte nebude ono a na cestu sme nevyrazili. ovšem o ôsmej večer bolo všetko bez zmeny, tak sme zabehli do blízkej pôrodnice, nech vieme na čom sme. otvorená som bola ledva na jeden prst a dozvedela som sa, že to ešte stále môže aj ustať, aj sa rozbehnúť. na monitore kontra nezachytili žiadne, akurát jedno spomalenie tepu, kvôli ktorému nás tam Mudr chcel nechať. odmietla som, že to máme predsa päť minút a šli sme domov. keďže sme stále neboli presvedčení že sa bude rodiť, nikam sme nešli ....a ono sa rodiť začalo:slight_smile: dala som si teplú vaňu, a okolo desiatej večer začala sranda po piatich minútach:slight_smile: stále sa to dalo vydržať, tak sme si ešte užili s drahým chvíľu samoty a o druhej v noci sme vyrazili. darmo som mala dva mesiace nadšene zbalený kufor, aj tak som všetko prehádzala, pretože sme nakoniec nešli na trojhodinovú cestu, ale na päťminútovú:-P
našťaste sa mnohé z mojich obáv z bežnej pôrodnice nenaplnili...ani jediný človek na nás nebol nepríjemný.po otrave s papiermi a chvíľkovým monitore sme osameli s manželom na "hekárni". našťastie, asi vďaka provinciálnosti pôrodnice, sme boli jediný pôrod v tú noc, čomu som bola strašne rada, pretože sme tam strávili ešte sedem hodín. kontra sa slušne stupňovali, zakričala som si potom už snáď pri každej. Daniel bol nešťastný že mi nevie pomôcť, presviedčala som ho, že lámať mu ruky je všetko čo momentálne potrebujem:slight_smile: predstavovala som si ako sa budem prechádzať, skákať na lopte etc...haha. nechcelo sa mi ani pohnúť z postele. klystýru som sa nebránila, bola som radšej že je všetko vonku naraz a pred najhoršími bolesťami. holenie bolo minimálne, sestrička jemná a tiež mi nevadilo - zaschnutá krv na rane by bola bývala omnoho horšia. najhoršie boli posledné kontra a vyšetrovačky doktorom, toho som zdrapla za ruku že to bolí. tak ma vyšetrila sestrička, to sa nedalo porovnať...dorazila som sa v sprche kde mi pomáhal Daniel a potom mi čosi pichli a šlo sa na sál...to už bola takmer lahoda, konečne som mohla niečo "robiť". priviazať som sa nedala, to mi fakt prišlo potupné, ale ležať mi nevadilo tak ako som si myslela. Šimon, naše drobátko, bol vonku na tretie zatlačenie. neplakal, len si tak bublinkoval ako to robí dodnes:slight_smile: na moc sme sa teda nezmohli, len sme sa dívali a dívali, ja som povedala ahoj synček a Daniel "ty vole" :slight_smile: (čo iné by tak mohol povedať Pražák):grinning: a zistili sme že sme foťák zabudli doma :grinning:
ako som si maľovala že všetkých umravním a nič si nenechám robiť, že sa budem pohybovať, žiadne oblbováky a nástrihy a žiadna poloha ležmo a žiadne prudké svetlo a blabla, dieťa celý čas so mnou, no figu borovú:-P bola som z celého diania tak mimo, že si nepamätám ani čo to bola za injekcia (poznala som len oxytocín a ten to nebol), ani som nezaprotestovala proti nástrihu, a ani sa mi nepodarilo vytĺcť si mimino nepretržite so mnou. to sú veci, ktoré ma spätne štvú, myslela som si, že budem viac pri zmysloch. tie sa mi vrátili pri zašívaní v plnej miere, aj som obvinila doktora že ho to musí veľmi baviť, keď zašíval všetko čo mohol:-P a myslím naňho s "otvoreným nožíkom vo vrecku" ešte vždy keď sa pokúšame o návrat k nášmu blaženému sexuálnemu spolužitiu... :angry:
Šimon mal 2400g a 46cm, bol drobný, Apgar 10-10-10, zdravý a čulý, 38+0 je už aj podľa kníh ok termín, a aj tak ho šupli na výhrevné lôžko a sľúbili ho priniesť na izbu o dve hodiny. keď sa nič nedialo, osprchovala som sa a šla sa postaviť k nemu. bola som aspoň s ním, spievala mu , hladkala ho. po troch hodinách ma poslali do postele, že mi ho o chvíľku donesú. keď sa opäť nič nedialo, šla som sa tam postaviť znova:slight_smile: to už prišiel Daniel a keď sme tam už teda stáli obaja, tak nám konečne povedali aby sme si ho vzali a už šli:grinning: takže sme si vystáli miminko a po siedmich hodinách boli v kľude na izbe. vzali sme bez váhania nadštandard, to bolo ako za odmenu. boli sme sami, návštevy neobmedzené, vlastná kúpeľňa, nikto nás neotravoval o nič viac než bolo treba. nikto nám nenútil dokrmovanie, nadbytočnú pomoc ani cumel, no proste keď už sme tam trčali tri dni, aspoň to bolo hlavne o mame a miminku a nie o pôrodnici. akurát som si ešte porevala keď ho vzali pod lampu so žltačkou, hormóny urobili svoje...ale dosiahla som aspoň to že som ich ukecala nech ho nosia na kojenie mne, pretože najskôr chceli aby som odstriekavala.
nuž, dostala som trošku lekciu z predsudkov o radových pôrodniciach, bolo to omnoho lepšie než som sa bála. to, že mi nenechali mimino, mi však dodnes vadí a nabudúce sa budem o to biť nekompromisne...
12. led 2009 ve 12:42  • Odpověz  • To se mi líbí
eliiis - keď ťa tak čítam, tiež som si spomenula že som mala pri kontrakciách brutal triašku, a pri šití tiež, bolo to úplne neovládateľné..
12. led 2009 ve 12:44  • Odpověz  • To se mi líbí
lubi: Gratuluju že jsi se dokopala k sepsání :wink: tak to je fajn,že to i v porodce, kde jste to neplánovali, dopadlo takhle dobře :slight_smile: Hlavně je vtipný, jak jsi se trefila do data, který jsi si naplánovala :grinning: Jinak to mi právě přijde nebezpečí některých porodek, že dělají rutinní postupy a prostě žena, když rodí, tak jí je v tu chvíli fakt jedno, co s ní dělají a chce se soustředit jen na ten porod, takže si s ní doktoři pak můžou dělat co chtějí. To, že sis nevynutila některý věci týkající se miminka po porodu, to znám :sweat_smile: taky jsem dlouho pár drobností zkousávala, jenže jak člověk drží toho drobka a jsou tam proti němu ti doktoři, kteří si jedou, že musí tam a tam, tak tomu se nedá odporovat. Ale super, že jste měli nadstandart a měli jste hned po porodu takový krásný klídek a mohli jste se sžít :wink:
12. led 2009 ve 14:02  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoooj, tak i já se přidám. Termín jsem měla 26.11., ale 17.11.jsme s manželem vyjeli na hory zazimovat chatu a spojili to s procházkou, večer jsem psala kamarádkám mailíky, že asi neporodím, protože mi nic není a cítím se super... O půlnoci mě vzbudily bolesti, šla jsem na záchod a říkala si, že konečně poslíčci :grinning: , pak mě to vzbudilo po 15minutách znomu a opakovalo se to pravidelně :unamused: Šla jsem do sprchy a tam se to rozjelo a zkrátilo na 5-7 minut a aby to nebylo málo, po dvou hodinách mi po cestě ze záchoda odtekla plodovka :stuck_out_tongue_closed_eyes: Šla jsem vzbudit manžela, umyla nádobí a razili jsme.
Pak teprve začlo to, co jsem si nepředstavovala ani v nejhorším - přístup zdravotnického personálu stál za to
:confused: Sestru jsme evidentně vzbudili, pořád mě posílala domu, že nerodím, prý mi ani neodtekla voda, jak prý jsem to poznala, že na konci těhotenství je normální únik moči :zipper_mouth: (dělala ze mě debila), prý na monitoru taky nic, takže se mám jít domu vyspat, že rozhodně nic na porod nevypadá. Pak přišel doktor - ten byl milý a kupodivu řekl, že plodová voda odtekla, že ve mě žádná není a prý rozhodně ještě ten den porodím a mám nabrat síly. Tak mě přijali. Manžu poslali dom, že prý je ještě brzo.
Myslela jsem, že na normální pokoj, když podle nich nerodím, dali mě na hekárnu do boxu bez dveří. V dalších boxech byly další nastávající maminky, ovšem bez kontrakcí na rozdíl ode mě :stuck_out_tongue_closed_eyes: Na záchod jsem musela kolem nich a nechtěla jsem je budit, natož vydávat nějaké zvuky při kontrakcích. Do rána to docela uteklo, nikdo si mě nevšímal. Od sedmi ráno začlo být živo, vyměnily se směny a mně přidělili žákyňku, dala mi klystýr a chodila poslouchat mimčo a pak napojovat na monitor. Porodní asistentku jsem viděla jen při kontrole monitoru a evidentně jsem jí obtěžovala otázkama, jestli už to bude. Pokaždé protočila panenkama a prý je každá kontrakce jiná, takže to ještě dlooouho nebude - moc optimismu mi teda nedodávala. Po desáté přijel manžel, že už doma nevydrží - chudák moc jsme si nepovídali. Já se snažila dýchat a nerušit ostatní - mezi tím nás tam bylo asi 6.
Na upozornění, že při kontrakci malýmu klesají srdeční ozv, mi bylo řečeno, že špatně ležím, ať si lehnu na bok. Což byl při konrakcích fakt zážitek. Pak se konečně objevila doktorka, bylo poledne a prýže už to trvá moc dlouho,tak jdeme na sál. Jak já se těšila!!!
Tam konečně zjistili, že špatně neležím, ale malý má opravdu nějaký problém, navíc nesestupoval a měl špatně narotovanou hlavičku. Takže po dvou pokusech o zatlačení - prý mizerných, jsem jela na císaře.
Takže vzpomínky na porod dost mizerné hlavně přístupu. Malej se narodil ve 13:14h a na štěstí absolutně v pořádku, jen abgar skore horší kvůli barvě a pohybu.
12. led 2009 ve 14:59  • Odpověz  • To se mi líbí
Lubi, koukám, že jsi to měla podobně jako já, akorát o rok později :sweat_smile: - termín jsem taky 5. 10. a rodila jsem 21. 9. a taky 38+0 tt :wink: ať jste zdraví...papa
12. led 2009 v 19:12  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojte Tak sa aj ja pridavam so svojim zazitkom z porodu V prvom rade by som rada povedala, ze z porodu som mala panicky strach, kvoli comu som aj dlhsie odkladala tehotenstvo. Vsetko sa to zacalo 28.12. ked mi v noci, ako som si myslela odtieklo trosku plodovej vody, ked sa to opat zopakovalo okoĺo polnoci, vyrazili sme do porodnice do Handlovej Tam ma prezrela lekarka a skonstatovala, ze to plodova voda nie je, ze krcok je uplne uzavrery a nakolko mam termin az 10.1. urcit to na porod nevyzera Nechali si ma tam ale na pozorovanie na 2-3 dni. Tak sme sa s manzelom ubytovali a cakali sme ze kedy nas pustia domov. Predbezne nam povedali ze v piatok, 1.1. by sme mohli ist domov V noci 31.12. som zacala mat bolesti, ktore som povazovala za velmi slabe aj ked sa opakovali v 10 a neskor v 6 minutovych intervaloch Z okna som sa o polnoci divala na ohnostroje, manzelik si spokojne spinkal a ja som sa len tak prechadzala po izbe s tym, ze mam poslickov. Rano prisiel lekar na vizitu, tak som mu spomenula, ze mam celkom pravidelne bolesti (boli uz po 4 min) ale ze to asi nic nebude lebo to zas tak neboli Ked ma prezrel oznamil mi na moje prekvapenie, ze som otvorena na 4 cm, a ze sa to krasne rozbieha PA mi dala klistyr a kym som sla zo sprchy na izbu prezliect si nocnu koselu mala somasi este 5-6 kontrakcii, ktore boli ale stale v pohode potom som sa vratila na vysetrovnu (preslo asi tak 25-30 minut) a ked ma lekar pozrel bola som otvorena na 7 cm To som ani verit nechcela, ze teda su to tie prave kontrakcie Hned mi praskol vodu ze aby sa to este urychlilo Tak som si hovorila no teraz to zacne byt to prave peklo A na moje prekvapenie kontrakcie sice chodili asi po 2-3 min, ale boli uplne v pohode Normalne som sa rozpravala s manzelom, chodaila som si po izbe a cakala co bude dalej Potom mi PA povedala ze si mam vyliezt na kozu, ze ma pozrie lekar Ked prisiel, nakazal pichnut oxytocin, aby sa vstrebal aj lem okolo hlavicky Este tomu pomohol torchu rukou (toto bolo asi najbolestivejsie z cecleho porodu) Preckala som este 4 kontrakcie, ktore uz boli dost bolestive a nakolko som musela lezat bolo to dost neprijemne Vsetko slo ale velmi rychlo Potom sa slo tlacit Prve dve kontrakcie somtlacila zle Myslela som ze mi hlavu roztrhne Potom to uz ale ako tak slo aj ked ten tlak do hlavy bol neskutocny Maly visiel von na 5 kontrakcii pricom na kazdu som tlacila asi 3 krat Narodil sa ako 4 kg babatko s dlzkou 51 cm Ked to mam zhrnut uplne zbytocne som sa porodu obavala Kontrakcie som viac menej ani necitila Ak by mali byt vsetky porody taketo tak kludne budem rodit kazdy druhy rok Zotavovanie mi trva este stale, uz ale mozem sediet takze je to zo dna na den lepsie Mame krasny poklad menom Misko Takze v celku velmi pozitivny zazitok
13. led 2009 ve 13:53  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek