Mohu zvolit císařský řez pro druhý porod?
Zdravím, mám takový dotaz ohledně druhého porodu. Zatím tedy těhotná nejsem, ale dost o druhem těhotenství přemýšlím. První těhotenství bylo bez komplikací, porod vaginální. Ale jednalo se o překotný porod, malý se sekl v porodních cestách a museli ho tahat ven kleštěmi. Bylo to pro mě šílené a traumatizující..ještě mu museli dávat i 3 vdechy, aby začal dýchat a nahřívali ho. Byla jsem přesvědčena, ze kvůli tomu už nikdy rodit nechci. Poporodní zranění byly špatné, ale dle doktorů to mohlo být i horší (to fakt pomohlo). Sex byl bolestivý i 3 měsíce po porodu. A vztah k malému jsem hledala dloooouho. Nebýt manžel semnou doma 14 dni ani bych nezvládla se o malého starat. Cele to bylo nešťastné a mela jsem tak 2 měsíce blbé stavy a deprese. Hrozne nerada na to vzpomínám.
Moje otázka je, zda je možnost se domluvit na druhý porod na císařský řez z těchto výše zmíněných důvodů. Je to pro mne větší jistota, že by miminko bylo v pořádku rovnou a ze bych si neprošla tím peklem, ze se dítě nedej bože zase zasekne v porodních cestách…prosím nepište mi, že je třeba se překonat a že to k porodu patří. U prvního jsem trénovala i s aniballem a masírovala hráz a stejně to dopadlo, tak jak dopadlo. Navíc jsem s malým musela i na rehabky, protože díky kleštím měl napětí v krčku a neotáčel se doleva hlavou a měl i problémy udržet hlavičku nahoře když byl na bříšku.
Prosím napište mi vaše zkušenosti..jestli to měl někdo podobně. Vím, že v každé diskuzi píšou že CS je údajně 100x horší, ale já už nikdy nechci zažít přirozený porod a to, co po něm následovalo. Navíc jsem malého delší dobu nemohla přijmout a vinila jsem se za to ze nedokážu porodit přirozeně a ze sme si oba dva nesli následky…
Cs zaleží na lékaři, možná když začneš chodit na nějakou terapii, co ti pomůže ten první porod i zpracovat v sobě, tak ti napíšou doporučení k tomu cs a lip se to bude vyjednávat s tim doktorem. Porodnici jsou často proti, je to přecejenom velká břišní operace.
Nicméně každý porod je jiný, já bych se asi místo trvání na cs zacla na druhy lépe připravovat, třeba dobře zvolená poloha porodu je strašná pomoc. Ja prvni dítě rodila jako nezkusena rodička, poslouchala doktory a nechala se natlačit do polohy v leze s nohama nahoře, syn se samozrejme sprajcnul a potrhal mě zevnitř. U dalších uz sem byla lepe informovaná a nenechala se do ničeho tlačit rodila sem v klece a porodila snadno, rychle, uplne bez poranění, bez nejake extrémní bolesti, proste uplne jiny zážitek. A to sem posledni taky rodila překotně.
Ja měla první porod taky příšerný, jsem malá, za celé těhotenství se mi pánev neroztahla takže úzké porodní cesty, ale bylo mi řečeno že když to šlo dovnitř musí to jít i ven 🤦 i když jsem měla silné kontrakce tak jsem se neotvirala, pichli mi oxytocin a dceři spadly ozvy na minimum, takže jí ze mě musely doslova vyrvat, protože jsem byla otevřena na 2 cm. Tahali jí klestema, mě nastřihli, ale stejně jsem měla rupturu 4 stupně, k tomu velká ztráta krve, a následná operace kvůli zašití hráze a konečníku. Po porodu mi hned bylo řečeno, že další porod jedině císař. A udělali mi ho, jsem 2 měsíce po císaři bolest to teda byla hrozná ale za dva týdny vše ok... určitě záleží na domluvě, ale myslím že císař je na místě, pokud poranění bylo veliké...
mrzí mě, co jsi prožila, muselo to být opravdu těžké. z tvého příspěvku cítím, že by bylo dobré toto ještě zpracovat s nějakým odborníkem. myslím, že by ti to mohlo pomoct přijmout vše co se stalo a posílit tě to před dalším těhotenstvím.
císařský řez určitě naplánovat lze, někdy to dělají i naprosto zdravé ženy, kde k tomu není žádný důvod. chápu tvé obavy. císařský porod jsem nezažila, ale rodila jsem dříve a taky jsem si prožila svoje. a tím ti chci říct, že i to se může stát... můžeš mít naplánovaný císař a pokud budeš rodit dřív a překotně jako poprvé, stejně ho nestihneš. proto bych raději trauma nejprve zpracovala, našla nejakou sebedůvěru a tolik se k tomu neupínala. ale je to jen můj názor, přeju ti ať pro sebe najdeš tu nejlepší cestu.
@gbp lépe bych to nenapsala a naprosto souhlasím.
Já bych na prvním místě hledala nějakou podporující porodnici. Ze své zkušenosti, dobrý výběr porodnice je zásadní. A o vhodné porodnici můžete zjišťovat informace už teď, ještě před otěhotněním. Zajet se tam podívat, pobavit se s lékařem. Mám za sebou 2 sekce a ona to není vůbec žádná hitparáda. Fyzický stav, psychika ani pro děti žádná sláva. Nejstarší dcera se hrozně nalokala, když jí tahali ven a zvracela a chrčela několik dní. Druhá dcera zažila dlouho a zcela zbytečnou separaci a je hrozně úzkostlivá a multialergik. Vytrpěla si fakt hodně a s porodem to prý souvisí. Pro třetí miminko jsem si jela 180 km daleko a nelituji jediného kilometru ani koruny. Hledejte porodnice, kde provádějí laskavý císařský řez, kde jsou naklonění kontaktu a milému přístupu. Zejména tam vás podpoří, ať už v přirozeném porodu nebo císaři. A bacha na to, že spousta porodnic slibuje, ale v reálu to vůbec neprovádějí. Je to jen lákání rodiček. Plánovaný císařský řez může být krásný, ale hledejte dobře a zajeďte si i dál, stojí to za to. Hledejte nemocnice, kde nemají JIP po porodu a kde mají rodinné pokoje, kde vám může být po celou dobu manžel po ruce a pomáhat s miminkem. A domluvte si tam schůzku klidně informativně, ať víte, jaké máte možnosti. 🙂
Kamarádka úplně to samé, první dítě, porod nepostupoval, miminku netlouklo srdíčko. Na císaře nebyl čas, tak jí rozšmikali, zaseklé dítě vytáhli kleštěma. Dítě kříšené, po 1/2 roce vyšetřeno na neurologii. U druhého si řekla, že to bude jinak, protože každý porod je přece jiný. Bylo to tak, byl to porod za odměnu.
Jestli jsi ve stavu, že jedině císař, tak jdi do císaře. Doporučení k císařskému řezu lze z psychických důvodů. Je možné, že by jsi byla v takovém nervu z vaginálního porodu, že by jsi se neotvírala a nakonec to stejně skončilo jako akutní císaři.
To, co jsi zažila je velmi traumatizující, začni si to zpracovávat někde na terapii, ne s cílem přirozeného porodu, ale kvůli sobě, aby jsi to nemusela sebou vláčet jako zátěž životem.
mrzí mě, co jsi prožila, muselo to být opravdu těžké. z tvého příspěvku cítím, že by bylo dobré toto ještě zpracovat s nějakým odborníkem. myslím, že by ti to mohlo pomoct přijmout vše co se stalo a posílit tě to před dalším těhotenstvím.
císařský řez určitě naplánovat lze, někdy to dělají i naprosto zdravé ženy, kde k tomu není žádný důvod. chápu tvé obavy. císařský porod jsem nezažila, ale rodila jsem dříve a taky jsem si prožila svoje. a tím ti chci říct, že i to se může stát... můžeš mít naplánovaný císař a pokud budeš rodit dřív a překotně jako poprvé, stejně ho nestihneš. proto bych raději trauma nejprve zpracovala, našla nejakou sebedůvěru a tolik se k tomu neupínala. ale je to jen můj názor, přeju ti ať pro sebe najdeš tu nejlepší cestu.
@gbp dekuji moc o promluvě s odborníkem jsem vážně přemýšlela, jen jsem se bála jestli se na to nebudou dívat skrz prsty..ze jsem po takové době nedokázala tohle zpracovat
Každopádně je to určitě řešení toho mého bloku a zkusím si někoho najit
Jinak děkuji všem za příjemné odpovědi. Je mi jasné, že ten císař není samozřejmě záchrana..jen to vidím teď bohužel jako jediné východisko, jak zvládnout mít druhé dítě..přála bych si ho, ale je to těžké cele.
Rodila jsem v Olomouci a to hlavně skrz vzdálenost, šle také kvůli tomu, ze jsem spoléhala, že pokud se něco stane mne nebo malému tak dokáží rychle zasáhnout. Což se na jednu stranu i stalo, jen jsem čekala něco trošku jiného..nutili mne být na zádech a i to byl za mne kámen úrazu. PA byla super tak mne motivovala k změně polohy, ale byl tam již i doktor a ten to zamítl a řekl že rovnou nástřih, ikdyz PA protestovala. No..nejsem odborník a říkám si, ze to bylo třeba skrz malého. Ale i tak mne to stále tíží. Uvidím jak se s tím poperu..
Jestli jsi ve stavu, že jedině císař, tak jdi do císaře. Doporučení k císařskému řezu lze z psychických důvodů. Je možné, že by jsi byla v takovém nervu z vaginálního porodu, že by jsi se neotvírala a nakonec to stejně skončilo jako akutní císaři.
To, co jsi zažila je velmi traumatizující, začni si to zpracovávat někde na terapii, ne s cílem přirozeného porodu, ale kvůli sobě, aby jsi to nemusela sebou vláčet jako zátěž životem.
@levandule_k no uvidíme než se začnu snažit o druhé chci to zkonzultovat s mým gynekologem, jestli to vůbec lze a jaké má s tím zkušenosti.. dle toho uvidím. Mrzelo by mě nemít druhé dítko jen kvůli memu strachu, ale zas si říkám, že lepší být zdravá fyzicky a psychicky pro malého, kterého již mám.
Ja měla první porod taky příšerný, jsem malá, za celé těhotenství se mi pánev neroztahla takže úzké porodní cesty, ale bylo mi řečeno že když to šlo dovnitř musí to jít i ven 🤦 i když jsem měla silné kontrakce tak jsem se neotvirala, pichli mi oxytocin a dceři spadly ozvy na minimum, takže jí ze mě musely doslova vyrvat, protože jsem byla otevřena na 2 cm. Tahali jí klestema, mě nastřihli, ale stejně jsem měla rupturu 4 stupně, k tomu velká ztráta krve, a následná operace kvůli zašití hráze a konečníku. Po porodu mi hned bylo řečeno, že další porod jedině císař. A udělali mi ho, jsem 2 měsíce po císaři bolest to teda byla hrozná ale za dva týdny vše ok... určitě záleží na domluvě, ale myslím že císař je na místě, pokud poranění bylo veliké...
@linducha90 Ježíši to je hrozne, někdy jsou ti doktoři zvláštně necitlivý mi přijde. Ja jsem prave též drobnější postavy - 160 cm a 52 kg, ale při kontrole říkali, ze pánev prý ok roztažená..
Moc mě mrzí, ze si mela takové zranění. Ja tedy neměla šitý konečník, ale jen s lokálním umrtvením mne šili dooost dlouho skoro až do “živa”, protoze na konci mi sdělili ze mi nemohou dat již vice umrtveni a musím vydržet. Rika se ze po CS mnohdy zeny nemohou 14 dni fungovat, no ja po vaginálním porodu nefungovala skoro 3 týdny..bylo to hrozne .
"Trochu" nevyžádaná rada, konzultuj to se svým gynekologem hned, dokud nejsi těhotná a máš energii a čas to řešit, zjišťovat si informace. Během těhotenství můžeš být unavená, může ti být blbě a v tomhle případě chceš klid, pohodu a relax a ne zjišťovat, co je možné a co je nemožné. Někde ti něco tvrdí, že to nejde, ale jinde to není problém.
Pokud by se na to nějaký odborník (terapeut, psycholog) díval skrz prsty, tak se otoč na místě a jdi pryč, protože to není odborník. Trauma je pro nás někdy tak bolestné, že tomu nedokážeme čelit hned a potlačíme to, držíme to v sobě roky zamčené a někdy najdeme odvahu samy tomu zavčas čelit, někdy to na nás vykoukne, že samo a dá nám najevo, že teď se tím budeme zabývat, sejme nás to a my chtě nechtě tomu musíme čelit.
Jednou tady jedna uživatelka měla také trauma z porodu, svěřila se a dostalo se jí pochopení a podpory. Byla příjemně překvapená z reakcí, protože pravděpodobně čekala bagatelizaci.
Mít jedno dítě je v pořádku, ale ty po druhém toužíš a strach tě nutí zůstat jen u jednoho. Když si zpracuješ svůj strach, trauma a pak se rozhodneš ,zda mít, či nemít další, tak to bude rozhodnutí z pozice síly a bude to tvoje rozhodnutí a ne rozhodnutí ze strachu.
V Olomouci znám jednu dulu. (Dula není zdravotník, ale psychická podpora ženě při porodu, ale zároveň to není to psycholog, terapeut.) Duly jsou takové mateřské, pečující a podporující. Kdyby jsi si s ní chtěla promluvit o svém prvním porodu, dám ti kontakt. Někdy i prosté sdílení s někým, kdo nás nesoudí, je přínosné.
Mám přes 11 let od prvního a přes 4 roky po druhém ( oba císař), a beztak se s určitými věcmi nedokáží srovnat dodnes..to tak prostě je, nic si nevyčítej a za nic se nestyď... Já jsem prvním měla akutní, a u druhého jsem měla bolesti jizvy, ale dle dr bych klidně mohla rodit klasicky..ale já nechtěla a druhého císaře jsem si nechala naplánovat..lze to.. žádná hitparáda to není, bolest strašná, zážitek no... Ale nechtěla bych prožít to co ty .. určitě bych si s někým promluvila, pokud cítíš tu potřebu..ale nenut se do něčeho, co nechceš..ta možnost volby tu je🤗
Já jsem měla první překotný, taky jsme pak řešili neuro, vojtovku, helmicku… Druhý porod byl o 6 let později , vše jak má být, byl delší a klidnější. Tim chci jen říct, ze se to nemusí opakovat, mne tím taky strašili 🙏
mrzí mě, co jsi prožila, muselo to být opravdu těžké. z tvého příspěvku cítím, že by bylo dobré toto ještě zpracovat s nějakým odborníkem. myslím, že by ti to mohlo pomoct přijmout vše co se stalo a posílit tě to před dalším těhotenstvím.
císařský řez určitě naplánovat lze, někdy to dělají i naprosto zdravé ženy, kde k tomu není žádný důvod. chápu tvé obavy. císařský porod jsem nezažila, ale rodila jsem dříve a taky jsem si prožila svoje. a tím ti chci říct, že i to se může stát... můžeš mít naplánovaný císař a pokud budeš rodit dřív a překotně jako poprvé, stejně ho nestihneš. proto bych raději trauma nejprve zpracovala, našla nejakou sebedůvěru a tolik se k tomu neupínala. ale je to jen můj názor, přeju ti ať pro sebe najdeš tu nejlepší cestu.