Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Panická úzkost vs. těhotenství a porod, máte zkušenost?

lani1
19. kvě 2015

Mate nekdo zkusenosti s uzkostmi a porodem a naslednou zmenou v zivote? Nemyslim jen uzkosti, co nekdo miva v tehotenstvi, ale uzkosti dlouhodobe v zivote. Nez jsem otehotnela, brala jsem na to i prasky. Bala jsem se i tehotenstvi, ale bylo mi nadherne. Mam stesti, ze mi ani nebylo spatne. Naopak uz mi zacina byt lito, ze tehotna nebudu🙂 bohuzel ale s blizicim se porodem zacinsm byt dost vyklepana a bojim se sve reakce jak primo pri porodu tak po narozeni. Nesnasim zmeny a lidi co me potkavaj a ptaji se, jestli se tesim se na me pochopitelne blbe divaj, kdyz reknu, ze zatim se netesim, ze nevim, co me ceka..bojim se mozna sebe a sve reakce vic nez samotneho porodu. Zkousim se pripravit - plavani pro tehu, epino, homeopatika.. Ale stejne. Mate nekdo zkusenosti? Jak jste to zvladly? Nemam vyssi riziko laktacni psychozy?

gepe
19. kvě 2015

@lani1 podobne tema uz tu je. V kazdem pripade nemysli na co by kdyby, zkus ty negativni myslenky stopovat hned v zacatku. Laktacni psychozu muze mit kterakoliv zena nezavisle na tom, zda mela predtim jakoukoliv zkusenost s nejakou fobii ci psychozou.

seshira
19. kvě 2015

Ahojky. Zkušenost jako takovou nemám, ale u Tebe bude asi nějaký problém jinde. Když špatně snášíš změny, není možné, že to máš z dětství? To Ti pak léky jen utlumí příznaky, ale problém neřeší. Poradila bych kineziologii, regresní terapii ještě před porodem.

lani1
autor
19. kvě 2015

Jo mam to z detstvi. Leky nastesti ted neberu, mela jsem je asi dva mesice fakt v krizi, kdyz sem nemela rok praci, tak se mi to po letech vratilo. Pred porodem asi moc uz nestiham🙂

zo_ja
19. kvě 2015

Tvůj problém má nejspíš hlubší jádro, ale co číst hezké příběhy, pěkné porody, hezká sžívání, knížka Bonding - porodní radost od M. Mrowetz, Aperio vydalo Porodní příběhy, na netu jich je taky spousta. Představovat si a modelovat, jak to bude hezký - ve smyslu ladit se pozitivině a vnést si do života tohle jako hezkou zkušenost, nádhernou část...
No a když to cítit nakojnec nebudeš, tak co? Vliv mají hormony, který neovlivníš, případná krevní ztráta, hladina železa a červených krvinek ap. vůbec (to Ti snad kontrolují při odběrech, to má vliv i na ty chmurné nálady). Za mě je stěžejní: pořádně se vyspat, pořádně se najíst, v 6N brát hormony s rezervou, že jsou psychostavy normální, dítko dát na vycházku tatínkovi/nbabičce, odpočinout si, domácnost neřešit. Pže bez toho jsou na kolaps a smutek i ty poztivině laděné matky, protože tělo si žádá svoje. Není to samozřejmě všespásné, ale dle mě základ.

cica002
19. kvě 2015

Ja jsem hodne uzkostny typ a vubec jsem netusila jak vse zvladnu,ale pomohlo mi nastudovat si co nejvice informaci,pak taky vse dopredu pripravit,navarit si do mrazaku jidlo a litry vyvaru na podporu kojeni.Pokud budes mit zmaknute provozni veci,muzes se soustredit na mimi.Taky hodne pomuze kamaradka na telefonu,ktera je uz zkusena matka.

seshira
19. kvě 2015

@lani1 koukni na vedomyporod.cz , třeba Tě to trošku uklidní. Škoda, že jsi to neřešila dřív 🙂

svobodpetika
19. kvě 2015

Mě se taky každý ptal jak se těším a já říkala že zatím ne a koukali na mě tak divně 🙂 porodu jsem se taky bála a pak když to přišlo moc mi to nedocházelo a prostě nějak všechno šlo stranou jako bych byla mimo realitu 🙂 a musím říct že prostě bud to mozek všechno vytěsnil nebo to prostě tak hrozné nebylo 🙂 a příchod domů byl pro mě taky šok a hrozně mi pomohlo naučit se říct NE.když prostě někoho nechceš nebo něco nechceš nebát se říct ne i když to někdy je dost hrozný ale ztím mě to pomáhá abych se nezhroutila z nechtěných pomocí a návštěv 🙂

lani1
autor
19. kvě 2015

Neresila jsem to driv, protoze jsem byla rada, ze tehotenstvi pekne zvladam a snazila jsem se nestresovat se porodem, dokud to neni aktualni. Ted uz ale je🙂 snazim se byt statecna, ale je to jak na houpacce, chvili jsem statecna, ze to zvladnu a druhy den plasim, ze budu stresovat, zvracet apod.

melis7
19. kvě 2015

@lani1 ja bych asi zasla za nejakym psychologem a vsechny strachy ze zmen probrala s nim.Kdyz jsi mela problem uz driv,asi nepomuzou jen takove pozitivni pribehy na netu.
Psycholog je preci jen odbornik a vsechno s tebou probere a poradi.

misimisi
21. kvě 2015

@lani1 Ahoj, vím, že se maminky nemají strašit, ale patřím spíše k těm, co z toho měly trauma. Nemám úzkostnou poruchu, ale rozjely se mi při prvním těhotenství deprese, Bohužel, jsem to sama na sobě nerozeznala, a mám už od mládí diagnostikovaný únavový syndrom. Neměla jsem v tu dobu možnosti googlit a googlit na netu, tak jsem moc informací - těch reálnějších - neměla. Co jsem tak věděla, že porod trvá 6 - 8 hodin, a i takovou dobu jsem si neuměla představit 😀 Bála jsem se dost, jako každá prvorodička, ale realita předčila mé představy, na porodním sále 24 hodin, bolesti také předčily mé očekávání, no nechci to rozebírat do podrobna... Jde o to, že jsem ještě asi půl roku z toho měla noční můry, přes den na to s hrůzou vzpomínala, byla vyčerpaná, dcerka dala hodně práce, takže asi deprese jako vyšité... Celých 6 let jsem nechtěla slyšet o dalším dítěti. Změnila jsem názor až po půl roce braní antidepresiv 😀 Tak teď mě to čeká znovu, ale už mám hrůzu předem. Měly bychom si o tom promluvit s odbornou MUDr., dokud máme ještě trochu volného času 😉 Přeji rychlý a nekomplikovaný porod, dobrou mysl a hlavně zdravé děťátko 🙂

smallinka
21. kvě 2015

@lani1 ahojky. taky mám panickou ataku ☹ už asi 10 let....prášky teda nebaru, pomáhá mi sport, sauna prostě relax. Máme dvojčátka takže asi o to horší.... v těhu to ještě celkem šlo, ikdyž u doktora vždy vyšší tlak doma normál. Ale ke konci už šel tlak nahoru i doma (takže to nebyla jen porucha bílého pláště), nakonec jsem kvůli tlaku rodila císařem o měsíc dříve. Dělá mi totiž zle lékařské prostředí....takže jsem moc doufala, že tam nebudu muset dlouho ležet před porodem nebo po. Ale s dvojčaty to bylo dosti pravděpodobné. No ležela jsem tam teda až po porodu 12 dní, brala jsem lexaurin, protože jsem měla vysoký tlak a tep, chodily za mnou pořád nějací internisty kvůli tomu a já každý den vysvětlovala jinýmu doktorovi že mám prostě v nemocnici panickou ataku....tak jsem brala prášků jak nikdy 🙂 nakonec nejvíc pomohlo až mi na moje přání uvolnily jeden pokoj a udělaly z něho nadstandart a mohl tam být se mnou manžel - tlak šel dolů.....asi vám moc neporadím protože sama tím trpím, jen že v tom nejste sama. Doma se mi mooooc ulevilo, je to záhul, jsem dost vyčerpaná, psychicky také....ale jsme šťastní 🙂 pomalu zase začínám běhat....to se pak moje psychika dostane aspoň víc do normálu....jinak je dobré když pomáhají babičky aby sis trochu odpočinula, s manželem jste někam aspoň na pár hodin vypadly....strava je také důležitá, moc cukrů či kávy není dobré - to jsem ještě víc vytřepaná.....je to moc těžké člověk na sebe nemá čas, také se odbývám jím nezdravě a to se odráží na mé psychice... Je to jedno s druhým, vše spolu souvisí - chce to hýbat se, jíst zdravě (nemyslím bio nebo hladovět), a hlídat si svoje myšlenky-zbytečně nezabředat do nějakých stereotypů...prostě si věřit že to zvládneš 🙂

smallinka
21. kvě 2015

@svobodpetika to je pravda také jsem se naučila říkat NE. Je to asi takový instinkt který vyplynul v rámci pudu ochrany svých dětí 😀 aby se maminka nezhroutila, když jí každý říká no to se tak nedělá to se dělá tak a tak a tady má škrábanec a musíš nechat prokopat atd.....takhle prostě NE! 😉

svobodpetika
21. kvě 2015

@smallinka já jsem i odmítla návštěvy i když mi bylo blbý to říct ale byla jsem z nich pak tak nervozni že prostě jinak nešlo a už se za to nestydím říkat to a příjde mi že jsem pak víc v pohodě než když se přetvařuju a trpím něco co nechci jen ze zdvořilosti i když ještě to neumím říct na všechno 🙂

smallinka
21. kvě 2015

@svobodpetika chápu ty jsi hlavně v 6ti nedělí tak se můžeš vymluvit na toto 😉 mě to trvalo teda dýl, ale teď mají holky půl roku a už mě jen tak něco nerozhází, je to o cviku o zvyku a bude to jen a jen lepší, protože budeš otrkanější matka 😉

smallinka
21. kvě 2015

no a co mi teda ještě dost pomáhá jít na vycházku min. hodinku.....nadechnout se čerstvého vzduchu....

svobodpetika
21. kvě 2015

taky mi pomohlo prostě se za to nestydět 🙂 všem jsem řekla když se ptal že se bojím nestyděla jsem se říct že chci využít vše pro to aby mě porod nebolel,říct svůj názor na porod ty co mě znají dobře mě pochopili a dokonce jsme se tomu společně zasmáli a překvapí tě kolik lidí se to bojí přiznat a vidí to stejně,ano někdo to nepochopí ale ty neposlouchej, mě třeba každy cpal abych si vzala manžela k porodu já nechtěla on taky ne a spoustu lidí to nechápalo a jsem ráda že jsem si to udělala podle sebe

Sem začni psát odpověď...

Odešli