• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Špatné vzpomínky z porodu

9. ledna 2013 
Ahoj maminky,
chtěla bych se s Vámi poradit.I když mě mnohé z Vás budou považovat za blázna,přesto se snad najdou takové,které mají nebo měli podobný problém :confused:
21.ledna to bude přesně rok,co jsem na svět přivedla svou nádhernou dcerku (předem říkám,že na můj vztah k ní nemá tohle všechno žádný vliv,je moje všechno :slight_smile: )...
Bylo to asi takhle :
20.1. jsem byla na KO v poradně (38+5tt),po ne moc šetrné prohlídce jsem cítila vlhko v gatích ( myslela jsem,že šlo o únik moči).Jela jsem na nákup ( porod neporod,jíst musíme :grinning: ),pak k mamce a prostě jsem celý den cestovala.Večer jsem si doma dala vanu a pak mi ve 22.45h praskla voda pořádně.Volala jsem mamině,že jedeme.Přijela a o půlnoci jsme projeli branou nemocnice,přišla prohlídka,monitory...Znáte to.Pak poslali maminu domů s tím,že se dopol. podíváme,jak porod pokročil.Jenže po deseti minutách,kdy mě dali na hekárnu se mi rozjeli kotrakce!V té době jsem tam ale zůstala sama,sestry si mě nevšímali,nechodili,prostě nic...Byla jsem vyděšená prvorodička...Po nějaké době jsem si pro PA musela sama doplazit,dala mi klystýr a opět mě nechali (klystýr mi dělali v době,kdy jsem měla malou mezi nohama!). Ve sprše jsem i přes nesnesitené bolesti usínala :fearful: Nějakou tu hodinku jsme tam byla,bez povšimnutí PA.O tom,že mě ani nejdou neposlechly malou nemluvím :frowning2: Oblékla jsem se a po čtyřech a s bůh ví jakýma tekutinama které ze mě vycházeli jsem se plazila po zemi směr porodní box,cestou jsem minula sestru,která se na mě dolů podívala a řekla "tak si to prodýchejte a přijďte" a nechala mě tam...Po pár desítkách minut jsem se doplazila do cíle a tam NIKDO nebyl...Byla jsem zoufalá,umírala bolestí a schoulila jsem se na podlaze.Pak už mě někdo zvedl a řekl,ať si vylezu na kozu (haha,jak asi???),ale zvládla jsem to :grinning: Konečně si mě začali všímat!!!Chtěla jsem EPI,ale bohužel..Šlo už to rychle a během 45min. byla malá venku,hned na to dorazila maminka a mě čekalo šití...Byla jsem potrhaná pořádně a šití..no,čekala jsem nějaké umrtvení,ale ne... :confounded: Šili mě minimálně půl hodiny...To byla bolest!Pak už si toho moc nepamatuju...Pro mě bylo ale důležité to co se dělo potom...Od příchodu domů jsem nezvládala.Péči o malou ano i když to bylo velmi těžké,vzhledem k tomu,že jsem na vše byla sama,přesto,že s námi v tu dobu bydlel její otec...Spíš v noci,zdál se mi sen,ve kterém jsem rodila,cítila jsem živě tu bolest a viděla všechnu tu krev...Jenže po probuzení to pokračovalo...!Až dokud jsem se plně neprobrala!Tak to šlo pár měsíců,dnes už sice nemám tyhle sny,ale když usínám,pořád se mi to vybavuje :frowning2:
Už nevím co s tím...Je to už dlouho...Prosím,pokud máte podobné zkušenosti,jak jste je řešili?
Děkuji za Vaše odpovědi :wink:
6. led 2013 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
doporučila bych ti vyhledat odbornou pomoc. Já jsem zažila něco podobného - vracely se mi živé vize, porod se mi před očima odehrával jako film, všechno pořád znovu a znovu... bylo to hrozný. Dostala jsem se z toho po roce, kdy jsem znovu otěhotněla. Našla jsem soukromou PA, která mi s tím taky hodně pomohla. No a nejvíc mi pomohlo to, že druhej porod proběhl +- podle mých představ. Každopádně při pohledu zpátky je mi jasné, že bych si ušetřila řadu měsíců deprese, kdybych se nestyděla jít se svěřit psychologovi.
6. led 2013 v 16:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
autor
Chtěla už jsem tam jít,několikrát,ale neumím o tom mluvit.Dokážu všechno popsat na papír,ale nikdy jsem nebyla typ,který by o takových věcech mluvil :frowning2: Možná,že i to je k tomu...Také si myslím,že velkou část mých problémů způsobilo to,že jsem v podstatě rodila úplně sama :fearful: Ale přesně jak říkáš,aniž bych nad tím přemýšlela či chtěla vzpomínat,spustí se to samo-jako film...
6. led 2013 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronikanel Ahoj, je opravdu otřesné, co jsi musela při porodu zažít, já bych to tak určitě nenechala a věc s nemocnicí a jejím zřizovatelem řešila, ale to nebylo předmětem otázky a asi už je na to i pozdě. Nemyslím si, že jsi blázen, naopak! Já měla oproti tobě porod jako z pohádky, přesto určité věci neproběhly tak jak měly a jak jsme si to s mužem představovali. A musím říct, že je to pořád ve mě, pořád se mi to vrací, často o tom doma mluvíme, ale v tu chvíli ani jeden z nás neměl sílu to nějak řešit. Škoda.. Ale oproti tobě to byla fakt pohádka, ale jsme s mužem holt nároční, no! V tvém případě si taky myslím, že by ti hodně pomohl psycholog a čím dřív tím líp! :slight_smile: Jinak přeju s holčičkou už jen hezké vzpomínky.
6. led 2013 v 16:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
http://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/zdravi/porod-jako-trauma_25793.html

já jsem měla období okolo 2m nejstaršího, kdy jsem si nemohla jít ani lehnout. Musela jsem si vzít knížku nebo křížovky atp. a doi odpadnutí se té činosti věnovat, třeba i do 2h ráno, až jsem byla úplně mrtvá, že jsem zavřela oči a v tu ránu spala. Hodně špatný bylo, že jsem o tom skoro s nikým nemohla mluvit, jednak to moc nešlo a potom stačilo naznačit a hned se hrnuly výroky typu "Buď ráda, že máš zdravý dítě, ostatní nbeřeš, bla bla bla..." To mi hrozně ubližovalo. S tím, co dneska vím, obrátila bych se na odborníka.
6. led 2013 v 16:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Psychologovi to můžeš dát i písemně, rozhoně to pochopí. :wink:
6. led 2013 v 16:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Takové věci poslouchám také,samozřejmě jsem šťastná,že je malá v pořádku a je to veselé mimi,ale "neřeš to,co bylo bylo" mi nepomáhá :unamused:
Každopádně s psychologem se určitě spojím,možná pro začátek jen písemně,snad se mi podaří se "rozpovídat" :slight_smile:
Děkuji Vám
6. led 2013 v 17:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, situace v Českých porodnicích je otřesná :frowning2: Byla jsi tam sama a podle toho se k tobě chovali. Kolik žen ještě bude takhle trpět ? S bolestí se vyrovnáme, ale s pocity prašivého psa a u porodu nového života, s tím se člověk nesmíří. Tolik trpíme pro toho tvorečka. Já měla porodní plán a partnera u porodu a přesto jsem si taky zažila svý. Víš co zkus ? Co třeba kontaktovat nějaké občanské združení ohledně svobodných matek, nebo třeba ligu kojení, nebo nevím, jde mi o to, sehnat nějakou jejich právničku, která se vyzná v tom, jak podat stížnost na porodnici. Moje spolužačka se soudí s porodníkem už leta, zemřel jí při porodu syn. Ona říká, že bojuje nejen za jeho spravedlnost, ale i pro další maminky, které u porodníka budou rodit, aby věděl, že si nenecháme vše líbit. :frowning2:
6. led 2013 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnek S tím článkem zásadně nesohlasím, hlavně s pasáží o tom, že je jedno, jak je se ženou zacházeno, hlavně když potom zůstane se svým dítětem. To je nesmysl.
6. led 2013 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leni78 já jsem ale nikde nepsala, že s článkem souhlasím. jen jsem v rychlosti našla něco o porodu a psychice.
6. led 2013 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já vím. Jen Ti píšu svůj názor k Tvému odkazu. :slight_smile:
7. led 2013 v 07:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Tvé spolužačky je mi strašně líto,neumím si vůbec představit jak strašné to musí být :frowning2:
Já jsem neskutečně šťastná,že jsme obě porod přežili...Jak jsem už psala,byla jsem tam sama,krom toho můj práh bolesti je neskutečně nízký(u MS trpím,nemůžu spát,chodit...),tak si asi představíte,jak moc mě porod bolel a přesto jsem u toho usínala!!!!!!!Sama ve sprše,kterou obklopovali ostré dlaždice!Stačilo,abych na vteřinku polevila,mohla jsem spadnout,uhodit se...NIKDO by mě tam minimálně hodinu nenašel!Kdyby malé spadly ozvy,NIKDO by to nezjistil,protože nějaké monitory na mě asi bylo škoda plácat :unamused: To vše mě do dneška hrozně štve..a nejen mě,maminka si to občas taky vyčítá,říká,že měla zůstat...Ale já vím,že ona za to nemůže!Možná je to tím,že vypadám o hodně mladší,než jsem a tak si říkali,proč se na mě nevyprdnout :confounded: Nevím...Každopádně Vám děkuji,už jen to,že mě neodsuzujete mi dost pomáhá... :wink:
9. led 2013 v 17:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek