KočárkopediePotrat
Potrat je bezesporu jednou z nejtěžších situací, které tě mohou potkat, a to a ať už mluvíme o samovolném ukončení těhotenství, nebo o rozhodování, zda na potrat jít.
Potrat v jakékoliv podobě bývá psychicky náročnou situací.
1. Samovolný potrat
Samovolným potratem se rozumí situace, kdy dojde ke spontánnímu ukončení těhotenství do 22. týdne (poté už se hovoří o nitroděložním úmrtí plodu).
Jak samovolný potrat probíhá?
Čím mladší těhotenství je, tím více samovolný potrat připomíná menstruaci. Objevuje se krvácení, bolesti v podbřišku, křeče. V pozdějších fázích těhotenství jsou tyto projevy silnější a můžou odcházet také části tkáně.
Příčiny samovolného potratu
Příčin, které způsobují samovolný potrat, je mnoho, přičemž se mohou objevovat na straně ženy nebo plodu.
Příčiny potratu u ženy mohou být:
- endometrióza6,
- tvar dělohy a její vady nebo také nepříznivý stav děložního hrdla, které může být velmi roztažené atd.,
- nádory dělohy3,
- infekce,
- hormonální příčiny,
- prodělané otravy, popřípadě drogová závislost,
- onemocnění, jako jsou například poruchy štítné žlázy,
- poruchy srážlivosti krve,
- potíže po císařském řezu81, kdy může nastat problém s uhnizďováním vajíčka.
Časté příčiny potratu na straně plodu:
- vývojová vada,
- metabolická vada.
Co po samovolném potratu následuje?
- Po potratu lékař zkontroluje, zda se děložní dutina krvácením zcela vyčistila. Jestliže ano, není nutný žádný zákrok, ale bude ti doporučeno, abys nechala proběhnout jeden až dva menstruační cykly, než se budete znovu o miminko pokoušet. V opačném případě ti lékař řekne, jak se bude postupovat dál, přičemž nejspíš dojde na tzv. revizi, kyretáž neboli vyčištění dělohy v celkové narkóze na operačním sále. Bez ní by totiž vznikla nebezpečná infekce.
- Pokud jde o první samovolný potrat, pak lékař nebude přistupovat k žádným větším opatřením, protože potraty jsou bohužel velmi časté. Při opakování situace už jsou ale na místě detailnější vyšetření.
Samovolný potrat
Až dvě z deseti těhotenství končí samovolným potratem, přičemž u některých ani ženy nevědí, že jím prošly. Jak je to možné a co vlastně je samovolný potrat? To a mnohem víc se dozvíš na následujících řádcích.
Zamlklé těhotenství
- Zamlklé těhotenství je samostatnou podkapitolou samovolného potratu. Jde o těhotenství, které normálně probíhá, až se náhle v určité fázi zastaví a jeho vývoj nepokračuje. K tomu může dojít ještě předtím, než u plodu začne srdeční akce, ale také až poté, nicméně obecně lze říci, že k zamlknutí těhotenství obvykle dochází v prvním trimestru.
- Ve většině případů tento typ potratu poznat nejde a přichází na něj gynekolog při běžné kontrole, kde se na ultrazvuku ukáže příliš malý plod bez srdeční akce.
- Organismus problém později rozpozná a snaží se těhotenství „zbavit“. Záleží ale, v jakém týdnu se těhotenství nachází, někdy musí lékaři přistoupit k revizi dutiny děložní, aby ji vyčistili.
Některé ženy poznají, že jejich těhotenství zamlklo, a to tím, že jim přestaly těhotenské příznaky. Jde ovšem spíše o výjimky.
- Příčin zamlklého těhotenství může být celá řada. Jedněmi z těch nejčastějších jsou vyšší věk ženy a s ním spojené častější vady u embrya, infekce a dále také chyby při tvorbě placenty, která má během prvního trimestru přebrat zodpovědnost za vyživování plodu od žloutkového váčku.
- Méně obvyklé jsou potom potíže na straně ženy, mezi které patří myomy (nezhoubné nádory) v děloze, které mohou zapříčinit špatný vývoj placenty, která potom není schopná embryo dostatečně vyživovat.
Zamlklé těhotenství
Zamlklé těhotenství, kterému se někdy také říká zamlklý potrat, je strašákem mnoha žen. Miminko se při něm v děloze z ničeho nic přestane vyvíjet, aniž by se to nějak navenek projevilo. Pokud chceš vědět víc, přečti si následující řádky.
Biochemické těhotenství
- Při biochemickém těhotenství sice dojde k oplodnění vajíčka, ale nepodaří se mu uhnízdit v děloze, takže odchází s menstruací. Mnohdy si ženy ani neuvědomí, že se něco takového stalo, protože se domnívají, že se jim jen zpozdila menstruace nebo ji mají silnější než obvykle. Teoreticky však i v tomto případě jde o potrat.
Biochemické těhotenství
Dvě čárky na těhotenském testu dokážou vzbudit obrovskou radost, a to zejména u rodičů, kteří se o miminko bez úspěchu snažili již delší dobu. Bohužel může nastat situace, že druhá čárka na testu začne slábnout a gynekolog těhotenství nepotvrdí. V takovém případě mluvíme o biochemickém těhotenství. Co to vlastně je a proč k němu dochází?
Video: „2 z 10 těhotenství dnes končí samovolným potratem"
rozhovor s MUDr. Petrem Kolkem
Co vše ve videu zaznělo:
- 00:22 Co je samovolný potrat?
- 01:24 Jak samovolný potrat probíhá?
- 02:06 Lze rozlišit potrat od menstruace?
- 02:44 Jaké jsou příčiny potratů?
- 03:32 Může si žena potrat způsobit/vyvolat sama?
- 03:59 Co se děje po samovolném potratu?
- 05:30 Co dělat před dalším otěhotněním?
- 06:48 Co je to zamlklé těhotenství?
- 08:10 Jak poznat zamlklé těhotenství?
- 08:52 Příčiny zamlklého těhotenství
- 10:18 Závěrečné povzbuzení
2. Umělý potrat (interrupce)
Umělý potrat (tzv. interrupce) představuje ukončení těhotenství po předešlém souhlasu těhotné ženy, které se provádí chirurgickou nebo farmakologickou cestou.
Do kdy můžeš jít na interrupci?
V případě, že jsi pro umělý potrat naprosto rozhodnutá, jednej co nejrychleji. Zavolej svému gynekologovi, řekni mu, o co jde, a objednej se na co nejdřívější termín.
Zákony České republiky umožňují umělý potrat následovně:
- Interrupci postavenou na tvém rozhodnutí lékař může provést jen do konce 12. týdne těhotenství.
- Pozdější umělý potrat (do 24. týdne těhotenství) lze provést jen ze zdravotních důvodů, mezi které patří závažné vady plodu a onemocnění ženy.
- O možnostech dalšího postupu v pozdějších fázích těhotenství ti poví lékař. V době zhruba okolo 14. a 15. týdne ještě lze provést chirurgický zákrok, ale později už je nutné vyvolat porod.
Druhy umělých potratů (interrupcí)
1. Chirurgická interrupce
- Asi jsi už někdy slyšela pojem mininterrupce, která se v minulosti prováděla v těch nejrannějších týdnech těhotenství (zlomový byl 8. týden) a lišila se provedením. V současné době se už ale umělý potrat do 12. týdne těhotenství provádí vždy stejně, a to právě tím způsobem, jakým se dříve dělala miniinterrupce.
Jaký je postup chirurgické interrupce?
- Během chirurgické interrupce tě zdravotní personál na operačním sále uvede do narkózy. Potom je chirurgicky odstraněn obsah děložní dutiny, což se provádí speciálním nástrojem, který připomíná trubičku, tzv. kyretou.
- Po třech až čtyřech hodinách budeš moci odejít, samozřejmě pokud se nevyskytnou nějaké zdravotní komplikace. Týden budeš dodržovat klidový režim, aby se tělo zregenerovalo. Vyloučeno není třeba poranění dělohy, zánět nebo poškození sliznice, a tak kdyby tě v následujících dnech cokoliv trápilo, raději kontaktuj lékaře.
- Pokud máš Rh faktor16 negativní, což se zjistí rozborem tvé krve, budou ti podány anti-D protilátky. Pokud by se tak nestalo, případné další těhotenství v budoucnu by se mohlo zkomplikovat.
Dobré vědět: V minulosti poměrně časté komplikace, které vedly až k neplodnosti ženy, jsou dnes už díky pokroku medicíny eliminovány.
2. Farmakologická interrupce
- Pokud zvolíš farmakologický postup přerušení těhotenství, spolkneš tabletu u lékaře z lůžkového oddělení a počkáš hodinu, zda se ti neudělá špatně. Potom můžeš odejít domů. Zpátky se vrátíš za 48 hodin. Dostaneš další tablety, které mají za úkol vyvolat potrat. Opět budeš muset asi hodinu počkat. Brzy začne obsah dělohy odcházet krvácením, které ti nejspíš bude připomínat silnou menstruaci. Za dva až čtyři týdny ti lékař zkontroluje, zda je vše v pořádku.
- Farmakologická interrupce, které se někdy chybně říká chemická, je šetrnější, ale lze ji provést jen do konce 7. týdne těhotenství a v cca 7 % případů dochází k jejímu selhání. Po něm je nutné postupovat chirurgickým zákrokem. Někdy je zase krvácení po tzv. potratové pilulce tak silné, že ho musíš řešit s lékařem, který i v tomto případě musí přistoupit k chirurgickému řešení.
Důležité vědět: Tzv. tabletka „po“ (postkoitální) není potratová tabletka, jen má zabránit početí. Jsi-li v době jejího užití už těhotná, tak potrat nezapříčiní.
Cena umělého potratu
- V případě potratu na vlastní žádost interrupci hradíš sama. Cena se přitom pohybuje v rámci tisíců korun.
- U potratu ze zdravotních důvodů pojišťovna hradí chirurgický postup. Pokud ale zvolíš farmakologickou interrupci (tedy „potratovou pilulkou“), pak si ji musíš zaplatit sama, protože pojišťovny se na tomto postupu nepodílejí.
Bolí interrupce?
Určitá bolest interrupci určitě doprovází, přičemž se obvykle podobá bolesti silnější menstruace.
Interrupce
Život se s lidmi občas nemazlí, a tak ses možná i ty dostala do svízelné situace a nyní přemýšlíš o interrupci, tedy umělém potratu. S rozhodnutím pomoci nemůžeme, ale dokážeme ti přinést kompletní informace, které je dobré vědět.
VIDEO: Interrupce – načasování, cena, kyretáž i potratová pilulka
Rozhovor s odborníkem: MUDr. Petr Kolek
Co ve videu zaznělo:
- 0:30 Co je to interrupce a do kdy je možný potrat?
- 01:00 Chirurgická interrupce (kyretáž) a farmakologická interrupce (potratová pilupka, prášky na potrat)
- 01:50 Jak probíhá potrat/interrupce?
- 02:08 Jak probíhá kyretáž?
- 03:30 Potratová pilulka – jak to probíhá?
- 04:36 Která metoda umělého potratu je šetrnější?
- 05:00 Tabletka „po“
- 05:30 Kolik stojí potrat?
- 06:19 Bolí interrupce?
- 07:07 Komplikace interrupce
- 07:58 Cena za potrat – psychika ženy a jiné možnosti řešení
- 09:23 Potrat jako poslední volba
Mohlo by tě také zajímat
Vyrovnání se s potratem
Ztráta miminka je psychicky náročná situace – ať už jde o zamlklé těhotenství, spontánní potrat, nutnost ukončit těhotenství interrupcí, mimoděložní těhotenství, nebo úmrtí miminka před narozením či krátce po něm. Je nám moc líto, jestli se tě některá z těchto událostí týká, a rádi bychom ti na následujících řádcích alespoň trochu pomohli. Proto se na nich dozvíš, jak se podle psycholožky s touto tragickou událostí co nejlépe vyrovnat.
Více o potratu na Modrém koníku
- Poraď se s odborníkem
- Polož anonymně a zdarma otázku odborníkům v našich Poradnách.
- Popovídej si s dalšími ženami o potratu
- Projdi si diskuze, ve kterých si můžeš jenom číst, nebo se do nich také zapojit – lze i anonymně.
- Příklady diskuzí o potratu: Vyvolaný porod/potrat v 17. týdnu pro vady neslušitelné se životem • Samovolný potrat a následné těhotenství. Za jak dlouho jste otěhotněly? • Potrat po 12. tt. Jak to probíhá?
Hodnocení a zkušenosti s potratem
2016 - 2 těhotenství, 2 potraty = bezmoc a smutek
Konečně nastal ten čas, že jsme si s manželem řekli, že už bychom chtěli dítě - jsme spolu 12 let, 4 roky manželé, máme fajn práci (jen já si musím udělat určitou praxi, kterou budu mít splněnou příští rok), a tak jsme to v únoru zkusili a napoprvé otěhotněli.
Následovalo obrovské štěstí, že jsme zdraví a můžeme počít dítě absolutně bez problémů. Celá natěšená jsem šla v 6TT k doktorovi - vše v pořádku, velikost odpovídá, kontrola za 14 dní. Po příchodu domů od doktora jsem začala špinit, volala jsem doktorovi, prý je to v pořádku. Druhý den špinění pokračovalo, volala jsem znovu, nasadil duphaston a ascorutin, začalo mě bolet břicho. Raději jsem další den zůstala doma, krvácení sílilo a pak jsem odpoledne ve strašných bolestech potratila. Následovaly kontroly v nemocnici, injekce na děložní stahy, aby se děloha vyčistila sama. Upadla jsem do smutku a depresí, které naštěstí postupně odešly.
Počkali jsme půl roku, a já znovu napoprvé otěhotněla. Měla jsem hroznou radost, HCG rostlo lépe než předtím, těhotenské potíže byly silné, ale dalo se to vydržet, Všechno probíhalo bez potíží. Ke gynekologovi jsem šla až na konci 8TT, měla jsem sice obavy, ale je přece malá šance, že se to bude opakovat. Gynekolog zjistil, že se zárodek přestal vyvíjet už v cca 6-7TT - doporučení kyretáže. Od gynekologa už jsem nezvládla odjet, volala jsem manželovi a ten pro mě musel přijet. Byl to obrovský šok, do nemocnice mě musel objednat manžel. Navenek jsem se se tvářila vyrovnaná, uvnitř mi bylo hrozně.
Před týdnem jsem byla na revizi, anestezii mi dával manžel, tak jsem byla klidnější, postaral se o mě úžasně. Další dny jsem strávila ve strašných bolestech, bála jsem se, že mám zánět dělohy, ale vypadá to, že to bude v pohodě. Hrozně jsem krvácela, teď po týdnu už to ustalo.
Občas brečím, smutkem a zoufalstvím, ale jen když mě nikdo nevidí. Jinak se snažím usmívat a nedat na sobě nic znát. Manžel prohlásil, ať na to nemyslím a zapomenu na to, ale po dvou takových zážitcích? Poslední dobou mě vystihuje citát: "I am not sick. I am broken."
Bojím se dalšího těhotenství, bojím se výsledků testů, na které chceme jít. Bojím se, že nebudu mít děti....
Následovalo obrovské štěstí, že jsme zdraví a můžeme počít dítě absolutně bez problémů. Celá natěšená jsem šla v 6TT k doktorovi - vše v pořádku, velikost odpovídá, kontrola za 14 dní. Po příchodu domů od doktora jsem začala špinit, volala jsem doktorovi, prý je to v pořádku. Druhý den špinění pokračovalo, volala jsem znovu, nasadil duphaston a ascorutin, začalo mě bolet břicho. Raději jsem další den zůstala doma, krvácení sílilo a pak jsem odpoledne ve strašných bolestech potratila. Následovaly kontroly v nemocnici, injekce na děložní stahy, aby se děloha vyčistila sama. Upadla jsem do smutku a depresí, které naštěstí postupně odešly.
Počkali jsme půl roku, a já znovu napoprvé otěhotněla. Měla jsem hroznou radost, HCG rostlo lépe než předtím, těhotenské potíže byly silné, ale dalo se to vydržet, Všechno probíhalo bez potíží. Ke gynekologovi jsem šla až na konci 8TT, měla jsem sice obavy, ale je přece malá šance, že se to bude opakovat. Gynekolog zjistil, že se zárodek přestal vyvíjet už v cca 6-7TT - doporučení kyretáže. Od gynekologa už jsem nezvládla odjet, volala jsem manželovi a ten pro mě musel přijet. Byl to obrovský šok, do nemocnice mě musel objednat manžel. Navenek jsem se se tvářila vyrovnaná, uvnitř mi bylo hrozně.
Před týdnem jsem byla na revizi, anestezii mi dával manžel, tak jsem byla klidnější, postaral se o mě úžasně. Další dny jsem strávila ve strašných bolestech, bála jsem se, že mám zánět dělohy, ale vypadá to, že to bude v pohodě. Hrozně jsem krvácela, teď po týdnu už to ustalo.
Občas brečím, smutkem a zoufalstvím, ale jen když mě nikdo nevidí. Jinak se snažím usmívat a nedat na sobě nic znát. Manžel prohlásil, ať na to nemyslím a zapomenu na to, ale po dvou takových zážitcích? Poslední dobou mě vystihuje citát: "I am not sick. I am broken."
Bojím se dalšího těhotenství, bojím se výsledků testů, na které chceme jít. Bojím se, že nebudu mít děti....
1 člověk považuje za užitečné
Zamlklé těhotenství
Vytoužené miminko jsme počali poměrně rychle, hned se všude chlubili, ale bohužel jsme se neradovali dlouho. První prázdninový den jsem ráno lehce špinila a jela radši do nemocnice, otázka dr. mě rozsekala - minulé už byly vidět ozvy??? Neviděla je, moje už tolik milovaná fazolka se nevyvíjela. 😐 Poslali mě na sál, vyčistili. Tenkrát jsem poprvé viděla plakat mého muže, já řvala jako želva... nemohla se s tím smířit... proč já???
Naštěstí měl můj příběh šťastné pokračování, první menstruaci jsem dostala asi po 7-mi týdnech na dovolené na Rhodosu a zřejmě i tam jsme počali naši dceru. Těhotenství nebylo nejjednodušší, docházela jsem na hematologii kvůli trombofilní mutaci, kterou mi po potratu zjistili, porodila jsem předčasně akutním císařským řezem, ale všechno dobře dopadlo, mám krásnou zdravou dceru.
Všem, kteří prošli stejným neštěstím: hlavu vzhůru, miminko si k vám cestu ve správnou chvíli najde! 😉
Naštěstí měl můj příběh šťastné pokračování, první menstruaci jsem dostala asi po 7-mi týdnech na dovolené na Rhodosu a zřejmě i tam jsme počali naši dceru. Těhotenství nebylo nejjednodušší, docházela jsem na hematologii kvůli trombofilní mutaci, kterou mi po potratu zjistili, porodila jsem předčasně akutním císařským řezem, ale všechno dobře dopadlo, mám krásnou zdravou dceru.
Všem, kteří prošli stejným neštěstím: hlavu vzhůru, miminko si k vám cestu ve správnou chvíli najde! 😉
Kyretáž v 8. týdnů
O miminko jsme se s partnerem snažili přes 2 roky, už jsme byli i objednaný k Apolináři na vyšetření, jestli je vše v pořádku. 17.7 jsme odjeli na dovolenou a přivezli jsme si malou fazolku. Čekala jsem asi 14 dní než jsem šla dělat test, který mi vyšel. Byla to nejkrásnější věc, která se slovy ani nedá popsat! Hned další den na to jsem běžela ke svému doktorovi, který je mimochodem primářem v Hořovicich a on mi těhotenství potvrdil! Byly to ty nejlepší okamžiky v životě. Sám pan primář měl velikou radost, jelikož věděl, jak moc po tom toužíme.
Za 14 dní na to, jsem měla jít na ultrazvuk, hrozně jsem se těšila, ani dospat jsem nemohla! Bohužel tam mi musel oznámit, že miminko nemá srdeční ozvy. V ten okamžik jsem ztratila chuť ke všemu! ;( Počkal nám ještě týden, jestli náhodou není třeba miminko menší, že by se pomalu vyvíjelo, ale bohužel.
Jsem 3. den po kyretáži a jsem s nervama zralá na psychiatrii! :( Nevím jak se z toho mám dostat! Mám to ve snech, všude. Tak moc bych si přála, aby se to vůbec nestalo. Je to hrozný, naštěstí mam skvělého partnera, který se snaží, abychom byli trošku v pohodě.
Mám jít na kontrolu za 14 dní, tak snad mi řekne proč se tohle stalo! Ale za mě, jsem moc ráda, že chodím zrovna k panu primáři! Je to skvělý člověk! Hodně mi pomohl, i když to dopadlo takhle!
Za 14 dní na to, jsem měla jít na ultrazvuk, hrozně jsem se těšila, ani dospat jsem nemohla! Bohužel tam mi musel oznámit, že miminko nemá srdeční ozvy. V ten okamžik jsem ztratila chuť ke všemu! ;( Počkal nám ještě týden, jestli náhodou není třeba miminko menší, že by se pomalu vyvíjelo, ale bohužel.
Jsem 3. den po kyretáži a jsem s nervama zralá na psychiatrii! :( Nevím jak se z toho mám dostat! Mám to ve snech, všude. Tak moc bych si přála, aby se to vůbec nestalo. Je to hrozný, naštěstí mam skvělého partnera, který se snaží, abychom byli trošku v pohodě.
Mám jít na kontrolu za 14 dní, tak snad mi řekne proč se tohle stalo! Ale za mě, jsem moc ráda, že chodím zrovna k panu primáři! Je to skvělý člověk! Hodně mi pomohl, i když to dopadlo takhle!
Samovolný potrat v 17. týdnu
O miminko jsem strašně moc stála, a tak jsem byla nadšená, když konečně i přítel přišel s tím, že se o něj začneme snažit.
Po 2 měsících to vyšlo a začátkem září jsem měla 2 čárky na testu. Obrečela jsem to radostí. Snažila jsem se dělat vše pro to, aby bylo miminko zdravé. Nic jsem nepřeháněla, prostě zdravý selský rozum. 1. trimestr proběhl dobře, měla jsem občas jen slabé nevolnosti, na které pomohlo zázvorové lízátko, nebo lehká svačinka. Žádné bolesti a zvracení jsem neměla. Na konci 1. trimestru jsem se začala poohlížet po kočárku a víc prohledávat internet. Švagrová je také těhotná, během pár týdnů bude rodit, takže těhotenství bylo naším velkým tématem. Konečně jsme to také začali oznamovat více lidem, příbuzným, kamarádům, kolegům v práci...
Doktorka mě poslala na screening. Ultrazvuk vypadal dobře, miminko bylo krásné, dokonce tam i škytalo. Jenže krevní testy úplně dobré nebyly. Byla tam nějaká zvýšená rizika, ale týkala se spíš růstu miminka ke konci těhotenství. Každopádně doktorka zmínila, že ne genetické konzultaci mi možná doporučí amniocentézu. Skoro měsíc jsem se na ni psychicky připravovala. Objednala jsem se do Gennetu a jak se to blížilo, tak jsem byla i celkem klidná a věřila, že to všechno dobře dopadne. Všichni z okolí mě uklidňovali, že na zákrok chodí spousta žen a mají zdravé děti.
Na genetické konzultaci mi doporučili opravdu amniocentézu a ještě odběr krve na triple test. Nejdřív jsem šla na odběry a pak měl následovat odběr. Doktor ale zjistil, že nebije srdíčko. Podle utz jsem měla být 16+3, ale miminko odpovídalo asi 16+0. Žádné problémy ani bolesti jsem poslední týden neměla. Cítila jsem se dobře, nic takového jsem nečekala. Zhroutilo se mi najednou úplně všechno, co jsem měla. Nejdřív mě chtěli odeslat zpět na Bulovku, kde mi dělali screening, ale nakonec jsme se rozhodli pro Hořovice, kde jsem chtěla rodit.
V Hořovicích pracuje moje kamarádka, která dělá porodní asistentku. Zajistila mi tam všechno a byla se mnou v ty nejhorší momenty. Sama bych to nezvládla. Vzhledem k tomu, že miminko už bylo poměrně velké, tak mi vyvolávali klasický porod. Večer mi zavedly nějaké tyčinky, aby se roztáhlo hrdlo, od půlnoci jsem neměla jíst ani pít a druhý den ráno mi zavedli vyvolávací tabletu. Prý to může trvat celý den, někdy i až do druhého dne. Asi po 2 hodinách jsem začala mít stupňovaně kontrakce, asi po 1 minutě. Za asi hodinu a půl mi odtekla voda a potom bylo venku i miminko. Bylo to rychlé. Pak vím už jen to, že mě hned odvezli na sál na revizi dělohy a asi za hodinu jsem se probudila na pokoji. Fyzicky mi bylo mnohem líp. Ale psychicky to je hrozné ještě teď. Aby se mi netvořilo mléko, tak jsem dostala ještě nějaké prášky. Jinak od středy do pátku mi dávali ATB a injekce proti srážlivosti.
Po 2 měsících to vyšlo a začátkem září jsem měla 2 čárky na testu. Obrečela jsem to radostí. Snažila jsem se dělat vše pro to, aby bylo miminko zdravé. Nic jsem nepřeháněla, prostě zdravý selský rozum. 1. trimestr proběhl dobře, měla jsem občas jen slabé nevolnosti, na které pomohlo zázvorové lízátko, nebo lehká svačinka. Žádné bolesti a zvracení jsem neměla. Na konci 1. trimestru jsem se začala poohlížet po kočárku a víc prohledávat internet. Švagrová je také těhotná, během pár týdnů bude rodit, takže těhotenství bylo naším velkým tématem. Konečně jsme to také začali oznamovat více lidem, příbuzným, kamarádům, kolegům v práci...
Doktorka mě poslala na screening. Ultrazvuk vypadal dobře, miminko bylo krásné, dokonce tam i škytalo. Jenže krevní testy úplně dobré nebyly. Byla tam nějaká zvýšená rizika, ale týkala se spíš růstu miminka ke konci těhotenství. Každopádně doktorka zmínila, že ne genetické konzultaci mi možná doporučí amniocentézu. Skoro měsíc jsem se na ni psychicky připravovala. Objednala jsem se do Gennetu a jak se to blížilo, tak jsem byla i celkem klidná a věřila, že to všechno dobře dopadne. Všichni z okolí mě uklidňovali, že na zákrok chodí spousta žen a mají zdravé děti.
Na genetické konzultaci mi doporučili opravdu amniocentézu a ještě odběr krve na triple test. Nejdřív jsem šla na odběry a pak měl následovat odběr. Doktor ale zjistil, že nebije srdíčko. Podle utz jsem měla být 16+3, ale miminko odpovídalo asi 16+0. Žádné problémy ani bolesti jsem poslední týden neměla. Cítila jsem se dobře, nic takového jsem nečekala. Zhroutilo se mi najednou úplně všechno, co jsem měla. Nejdřív mě chtěli odeslat zpět na Bulovku, kde mi dělali screening, ale nakonec jsme se rozhodli pro Hořovice, kde jsem chtěla rodit.
V Hořovicích pracuje moje kamarádka, která dělá porodní asistentku. Zajistila mi tam všechno a byla se mnou v ty nejhorší momenty. Sama bych to nezvládla. Vzhledem k tomu, že miminko už bylo poměrně velké, tak mi vyvolávali klasický porod. Večer mi zavedly nějaké tyčinky, aby se roztáhlo hrdlo, od půlnoci jsem neměla jíst ani pít a druhý den ráno mi zavedli vyvolávací tabletu. Prý to může trvat celý den, někdy i až do druhého dne. Asi po 2 hodinách jsem začala mít stupňovaně kontrakce, asi po 1 minutě. Za asi hodinu a půl mi odtekla voda a potom bylo venku i miminko. Bylo to rychlé. Pak vím už jen to, že mě hned odvezli na sál na revizi dělohy a asi za hodinu jsem se probudila na pokoji. Fyzicky mi bylo mnohem líp. Ale psychicky to je hrozné ještě teď. Aby se mi netvořilo mléko, tak jsem dostala ještě nějaké prášky. Jinak od středy do pátku mi dávali ATB a injekce proti srážlivosti.
Samovolné potraty, jedno dítě a psychika
Před narozením dcery jsem prodělala dva potraty v ranném stadiu, původně kvůli diagnóze Trombofilní mutace. Pak se nám za přispění moderní medicíny narodila zdravá, úžasná holčička. Je to už skoro 2,5 roku a od té doby jsem byla již několikrát těhotná, ale tentokrát bez úspěchu, oficální stanovisko - ranné potraty nejasného původu. Vždycky jsem si přála mít hodně dětí, někdy to prostě nevyjde...
Nejhorší je psychika, kdo prodělal podobnou zkušenost, ví přesně o čem mluvím. Považuji se za racionálně uvažující bytost s vyšším vžděláním, ale v případě prvních potratů (hlavně toho prvního) jsem si uvědomila, že cítím věci, které nedokážu nijak vysvětlit, vyvrátit nebo ovládnout.
Připadala jsem si naprosto neschopná, neúplná a hrozně prázdná (což v tu chvíli bylo vzhledem k situaci dost konkrétní :-( ).
Pomoc může přijít od pratnera nebo od empatické kamarádky, ale není jednoduché s blízkými lidmi mluvit o některých věcech, v dobré víře mi občas někteří přátelé říkali věci hluboce zraňujcí (buď rád, že ještě nemáte děti, to je práce; možná kdybys nešla k tomu doktorovi, tak se to nestalo apod.) . Proto bych Vám poradila co nejdříve vyhledat odbornou pomoc terapeuta. Není se za co stydět, nikdo to ani nemusí vědět, ale pomoc je to znatelná. Není ostuda navštívit terapeuta, je ostuda mluvit o tom, že je to hloupost. Pouze každý sám dokáže nahlédnout na skutečný stav svého nitra a svému okolí ukazujeme jenom nepatrný zlomek.
Teď už je to lepší, je mi to samozřejmně velmi líto, ale vím, že život jde dál a upřímně, pro moje uklidnění vím, že se se svýma fazolkama jednou potkám, až nastane ten správný čas. Taky mi pomáhá uvědomovat si mnohem horší případy utrpení maminek ze svého okolí nebo tady na MK, to je život a ten umí hodně dávat, ale i brát a je jenom na nás jak se v dané situaci zachováme. Hlavně hlavu vzhůru a snažit se něčím zabavit, říká se, že čas všechno zahojí, ale můžeme tomu dopomoci naším cíleným chováním.
Držím všem palce! ;-)
Nejhorší je psychika, kdo prodělal podobnou zkušenost, ví přesně o čem mluvím. Považuji se za racionálně uvažující bytost s vyšším vžděláním, ale v případě prvních potratů (hlavně toho prvního) jsem si uvědomila, že cítím věci, které nedokážu nijak vysvětlit, vyvrátit nebo ovládnout.
Připadala jsem si naprosto neschopná, neúplná a hrozně prázdná (což v tu chvíli bylo vzhledem k situaci dost konkrétní :-( ).
Pomoc může přijít od pratnera nebo od empatické kamarádky, ale není jednoduché s blízkými lidmi mluvit o některých věcech, v dobré víře mi občas někteří přátelé říkali věci hluboce zraňujcí (buď rád, že ještě nemáte děti, to je práce; možná kdybys nešla k tomu doktorovi, tak se to nestalo apod.) . Proto bych Vám poradila co nejdříve vyhledat odbornou pomoc terapeuta. Není se za co stydět, nikdo to ani nemusí vědět, ale pomoc je to znatelná. Není ostuda navštívit terapeuta, je ostuda mluvit o tom, že je to hloupost. Pouze každý sám dokáže nahlédnout na skutečný stav svého nitra a svému okolí ukazujeme jenom nepatrný zlomek.
Teď už je to lepší, je mi to samozřejmně velmi líto, ale vím, že život jde dál a upřímně, pro moje uklidnění vím, že se se svýma fazolkama jednou potkám, až nastane ten správný čas. Taky mi pomáhá uvědomovat si mnohem horší případy utrpení maminek ze svého okolí nebo tady na MK, to je život a ten umí hodně dávat, ale i brát a je jenom na nás jak se v dané situaci zachováme. Hlavně hlavu vzhůru a snažit se něčím zabavit, říká se, že čas všechno zahojí, ale můžeme tomu dopomoci naším cíleným chováním.
Držím všem palce! ;-)
Samovolný potrat v 7. týdnu
V pátek jsem byla na kontrole u gynekologa a ten potvrdil těhotenství. Po návratu od lékaře, jsem začala lehce špinit. Začala jsem panikařit, proto jsme se vydali do nemocnice na pohotovost. Tam jsem prodělala vyšetření, ale nic podezřelého nenašli. Odebrali krev a doporučili, ať přijdu na kontrolu v pondělí.
Po návratu domů se krvácení zhoršovalo a v sobotu došlo k samovolnému potratu. Opět jsem vyhledala pohotovost a tam se na mě ani nepodívali. S velkými bolestmi jsem jela domů. Čekala jsem do pondělí, krvácení bylo velmi silné.
V pondělí odebrali krev a zjistili nízkou hladinu těh. hormonu. Okamžitě jsem šla na sál (samovolný potrat, komplikovaný nadměrným krvácením), následovala revize. V nemocnici jsem byla dva dny.
Od pátku jsem prožívala doslova "peklo", cítila jsem nejenom bolest zad, břicha, ale obrovskou bolest uvnitř. Pomohl mi manžel, který se mnou vydržel ve dne v noci.
Postupem jsme se za pomoci rodiny, rodičů, dali dohromady. Dáváme si dvouměsíční pauzu a pak budeme zkoušet štěstí znovu.
Pokud by se někdy situace opakovala, nenechala bych se tak snadno odbít a chtěla bych všechno důkladně vysvětlit.
Po návratu domů se krvácení zhoršovalo a v sobotu došlo k samovolnému potratu. Opět jsem vyhledala pohotovost a tam se na mě ani nepodívali. S velkými bolestmi jsem jela domů. Čekala jsem do pondělí, krvácení bylo velmi silné.
V pondělí odebrali krev a zjistili nízkou hladinu těh. hormonu. Okamžitě jsem šla na sál (samovolný potrat, komplikovaný nadměrným krvácením), následovala revize. V nemocnici jsem byla dva dny.
Od pátku jsem prožívala doslova "peklo", cítila jsem nejenom bolest zad, břicha, ale obrovskou bolest uvnitř. Pomohl mi manžel, který se mnou vydržel ve dne v noci.
Postupem jsme se za pomoci rodiny, rodičů, dali dohromady. Dáváme si dvouměsíční pauzu a pak budeme zkoušet štěstí znovu.
Pokud by se někdy situace opakovala, nenechala bych se tak snadno odbít a chtěla bych všechno důkladně vysvětlit.
Revize a další těhotenství
Při prvním těhotenství u mě došlo ke krvácení v 7. týdnu těhotenství a následně k potratu a doporučené revizi. Bylo to psychicky hodně náročné. V nemocnici byli lékaři neosobní až necitliví. Pomohly mi až zkušenosti matek tady na modrém koníkovi, které si tím prošly také. Nechala jsem uběhnout tři cykly a začala se pokoušet znovu. Vyšlo to hned na poprvé a teď jsem ve 30 tt a čekáme zdravou holčičku. Překvapilo mě, kolik žen si tímto musí projít a uklidnilo a potěšilo, kolik se jich i přes tuto těžkou zkušenost nakonec dočká svého vytouženého miminka. :-)
Můj nechtěný potrat
Těhotenství probíhalo bez komplikací. Fazolka byla tam, kde měla být, v sedmém týdnu už bilo srdíčko. Jenže přišlo hrozné zjištění na prvním screeningu. Všechno je špatně. Vrozené vývojové vady, bylo jich tolik, že ani nemám sílu je vypisovat. Byli jsme s partnerem "donuceni" rozhodnout se pro potrat. Diagnóza zněla vrozené vývojové vady neslučitelné se životem. :-(
Následovalo potvrzení této strašné diagnózy ve fakultní nemocnici a následná hospitalizace. Jelikož v té době jsem už byla 15.tt, museli mi nejdříve vyvolat porod. Zaváděli vaginální tablety, ale bohužel i když jich zavedli 5 co 4 hodiny, nic se v mém těle nedělo. Pak měly následovat 3 injekce, ale nakonec se doktoři rozhodli pro jakési tyčinky, ale těch nebylo zapotřebí, protože už doktor prsty cítil vak, a tak ho prostřihnul a začaly se dít věci. Porodní bolesti, krvácení, pocit na omdlení, zvracení... Děs a hrůza!!! Ale pak už se to paní doktorce podařilo vytáhnout. Pak už následovala klasická revize pod narkózou. A smíšený pocit po probuzení z narkózy, už bez fyzické bolesti, ale s bolestí z prázdnoty. Čas hojí rány.
Následovalo potvrzení této strašné diagnózy ve fakultní nemocnici a následná hospitalizace. Jelikož v té době jsem už byla 15.tt, museli mi nejdříve vyvolat porod. Zaváděli vaginální tablety, ale bohužel i když jich zavedli 5 co 4 hodiny, nic se v mém těle nedělo. Pak měly následovat 3 injekce, ale nakonec se doktoři rozhodli pro jakési tyčinky, ale těch nebylo zapotřebí, protože už doktor prsty cítil vak, a tak ho prostřihnul a začaly se dít věci. Porodní bolesti, krvácení, pocit na omdlení, zvracení... Děs a hrůza!!! Ale pak už se to paní doktorce podařilo vytáhnout. Pak už následovala klasická revize pod narkózou. A smíšený pocit po probuzení z narkózy, už bez fyzické bolesti, ale s bolestí z prázdnoty. Čas hojí rány.
Samovolný potrat v 9. týdnu těhotenství
Poprvé jsem otěhotněla chvíli před svatbou. Týden před svatbou mě ale přepadla bolest břicha jako při silné menstruaci a začala jsem špinit. Říkali jsme si s mužem, že počkáme do rána a pojedeme k lékaři, kdyby to nepřešlo.
Bolesti nepřestaly a ráno jsem před odchodem na gynekologii šla ještě na záchod. Bylo mi víceméně jasné, že to, co jsem našla v kalhotkách, těhotenství zřejmě vylučuje. Měla jsem bohužel pravdu, což mi lékař po ultrazvuku potvrdil. Byla jsem zklamaná, ubrečená a zoufalá. Rozhodla jsem se doma vybrečet a pak nám trochu zruinovat účet a vyrazila jsem na nákupy. :-D (vážně mi to pomohlo!)
S manželem jsme si říkali, že to tak prostě mělo být, že příroda si řekla, že tohle miminko by nebylo zdravé a že hned jak budu opět v pořádku, zkusíme to znovu. Čekali jsme ještě na testy, zda se i zbytek miminka vyplaví sám, nebo zda budu muset ještě do nemocnice na odstranění. Hrozilo nám díky tomu storno svatební cesty a já si ironicky říkala, že když jsem "taková hvězda", že neudržím miminko, snad budu tak "báječná" a moje tělo si s tím poradí samo. Jojo, poradilo.
Týden po potratu jsme se vzali, já "vděčná", že nejsem těhotná, jsem si mohla krásně přihnout a svatbu si užila naplno. Svatební noc taky, protože prostě je to svatební noc přeci! V tu svatební noc, přesně 7 dní od potratu, jsme počali našeho syna!
Celou svatební cestu jsem si říkal, že mi vážně není dobře a že jsem asi vážně labilní, když pociťuji příznaky těhotenství, když nejsem těhotná. Labilní jsem pořád, ale teď už MATKA! :-)
Bolesti nepřestaly a ráno jsem před odchodem na gynekologii šla ještě na záchod. Bylo mi víceméně jasné, že to, co jsem našla v kalhotkách, těhotenství zřejmě vylučuje. Měla jsem bohužel pravdu, což mi lékař po ultrazvuku potvrdil. Byla jsem zklamaná, ubrečená a zoufalá. Rozhodla jsem se doma vybrečet a pak nám trochu zruinovat účet a vyrazila jsem na nákupy. :-D (vážně mi to pomohlo!)
S manželem jsme si říkali, že to tak prostě mělo být, že příroda si řekla, že tohle miminko by nebylo zdravé a že hned jak budu opět v pořádku, zkusíme to znovu. Čekali jsme ještě na testy, zda se i zbytek miminka vyplaví sám, nebo zda budu muset ještě do nemocnice na odstranění. Hrozilo nám díky tomu storno svatební cesty a já si ironicky říkala, že když jsem "taková hvězda", že neudržím miminko, snad budu tak "báječná" a moje tělo si s tím poradí samo. Jojo, poradilo.
Týden po potratu jsme se vzali, já "vděčná", že nejsem těhotná, jsem si mohla krásně přihnout a svatbu si užila naplno. Svatební noc taky, protože prostě je to svatební noc přeci! V tu svatební noc, přesně 7 dní od potratu, jsme počali našeho syna!
Celou svatební cestu jsem si říkal, že mi vážně není dobře a že jsem asi vážně labilní, když pociťuji příznaky těhotenství, když nejsem těhotná. Labilní jsem pořád, ale teď už MATKA! :-)
3 lidé považují za užitečné
2 prodělané potraty
Je mi 32 let a s manželem jsme spolu již 15 let. Máme krásnou 6 letou dceru. Tenkrát po svatbě jsme se zkrátka rozhodli, že chceme lásku ztvrdit dítětem a hned po prvním nechráněném styku jsem otěhotněla. Celé těhotenství jsem si moc užívala, nekrvácela, bez obtíží a spontánním porodem v termínu.
Letos jsme se rozhodli konečně po 6 letech pořídit dcerce sourozence. Jaké to bylo "překvapení" když po 2. nechráněném styku jsem otěhotněla. "Kapitola se opakuje"- chválila jsem šikovnost mého manžela. Jenže od 7. týdne začalo špinění a nervozita stoupala. Kontrola v 8. týdnu strach uklidnila - malá hlavička, drobné tělíčko a bijící srdíčko. Vše v pořádku. Uf, no jak jinak, nic jiného jsem ani po předchozím těhotenství nečekala. V 11. týdnu špinění sílilo a já skončila v nemocnici - plod se přestal v 8. týdnu vyvíjet - dg. zamlklé těhotenství - šok, sál, kyretáž dělohy, prázdnota, pláč, pláč a pláč.
3 měsíce se vlekly pomalu a já se těšila až znovu otěhotněním. Lékař nic nepodcenil a nejdříve nasadil Duphaston - hurá otěhotněla jsem již 2. měsíc. Preventivně jsem si 2x denně zaváděla Urogestan, aby se miminko pěkně udrželo. Vše tak pro jistotu, protože 1 potrat přece nic neznamená a je náhodným jevem. Hurá, žádné špinění, žádné bolesti, jen nateklá prsa, těhotenské nevolnosti a vše jak má být. Kontrola v ukončeném 8. týdnu - hlavička, ručičky, tělíčko, bijící srdíčko. Nádhera! V 11. týdnu na lačno na krev, příprava na těhotenskou průkazku - ŠOK! Plod bez srdeční akce. Kapitola se opakuje - sál, kyretáž, zmatek v hlavě, pláč, ta ukrutná bolest na srdci, tisíc otázek proč?, proč zrovna já?, co jsem mohla udělat jinak, beznaděj.
Dnes je to 5 dní po propuštění z nemocnice a jsem odhodlaná podstoupit veškerá vyšetření, abych zjistila co se stalo?
Pevně věřím, že ani vy ostatní to nevzdáte.
Potrat je obrovská životní ztráta, kterou dokáží pochopit jen ženy, které ho prodělaly.
Letos jsme se rozhodli konečně po 6 letech pořídit dcerce sourozence. Jaké to bylo "překvapení" když po 2. nechráněném styku jsem otěhotněla. "Kapitola se opakuje"- chválila jsem šikovnost mého manžela. Jenže od 7. týdne začalo špinění a nervozita stoupala. Kontrola v 8. týdnu strach uklidnila - malá hlavička, drobné tělíčko a bijící srdíčko. Vše v pořádku. Uf, no jak jinak, nic jiného jsem ani po předchozím těhotenství nečekala. V 11. týdnu špinění sílilo a já skončila v nemocnici - plod se přestal v 8. týdnu vyvíjet - dg. zamlklé těhotenství - šok, sál, kyretáž dělohy, prázdnota, pláč, pláč a pláč.
3 měsíce se vlekly pomalu a já se těšila až znovu otěhotněním. Lékař nic nepodcenil a nejdříve nasadil Duphaston - hurá otěhotněla jsem již 2. měsíc. Preventivně jsem si 2x denně zaváděla Urogestan, aby se miminko pěkně udrželo. Vše tak pro jistotu, protože 1 potrat přece nic neznamená a je náhodným jevem. Hurá, žádné špinění, žádné bolesti, jen nateklá prsa, těhotenské nevolnosti a vše jak má být. Kontrola v ukončeném 8. týdnu - hlavička, ručičky, tělíčko, bijící srdíčko. Nádhera! V 11. týdnu na lačno na krev, příprava na těhotenskou průkazku - ŠOK! Plod bez srdeční akce. Kapitola se opakuje - sál, kyretáž, zmatek v hlavě, pláč, ta ukrutná bolest na srdci, tisíc otázek proč?, proč zrovna já?, co jsem mohla udělat jinak, beznaděj.
Dnes je to 5 dní po propuštění z nemocnice a jsem odhodlaná podstoupit veškerá vyšetření, abych zjistila co se stalo?
Pevně věřím, že ani vy ostatní to nevzdáte.
Potrat je obrovská životní ztráta, kterou dokáží pochopit jen ženy, které ho prodělaly.
2 lidé považují za užitečné
Moje zamlklé těhotenství za "Krále Klacka"
Psal se rok 2002 a já otěhotněla, asi třetí cyklus po vysazení antikoncepce, a byla jsem šťastná. Plánovala jsem svatbu a občas mě bolelo břicho, šla jsem asi 2x k gynekoložce, která mne prohlédla pomocí "želez" a pohmatem, řekla, že jsem těhotná a že mě pošle do nemocnice na ultrazvuk, že my mladý holky nic nevydržíme atd. atd. No, věřila jsem jí, rodila přeci i mě. Asi i to mě mělo varovat.
Čekala jsem tedy dál, bolesti se stupňovaly, ale nechtěla jsem být ta ufňukaná. Nakonec jsem do nemocnice šla i bez jejího doporučení, měla jsem 14 dní po svatbě, 12 tt pryč (uff, to nejhorší období!), tak mi dají nějaké tabletky a břicho bolet přestane.
Přišla jsem do ambulance, lehla si, paní dr. zapla televizi a dělala UTZ přes břicho. A že prý nevidí, že udělá radši vaginální. Bylo to trochu nepříjemné, ale... jůůů, vidím na obrazovce moje miminko! Najednou ale slyším, jak dr. suše diktuje sestře... plod bez ozvů, odpovídá 8 tt, nutná kyretáž... Tečou mi slzy, doktorka se na mě podívá a podává ubrousky, utírám si oči, nos... To máte na břicho! Vidím, že jste pochopila, běžte se naproti objednat na vyčištění.
Nevím, jak jsem tam došla, jak mě objednali, jak jsem se dostala domů... nic. Cítila jsem se neuvěřitelně sama, proč zrovna já? Internet nebyl, nikoho jsem neznala, kdo si prošel tím stejným, bolelo to, šíleně to bolelo. Když přišla kamarádka, kterou za mnou poslal manžel, prý jsem tak brečela, zoufale křičela... já nevím.
Musím říct, že po "výkonu" se mi ulevilo - tu bolest vystřídala prázdnota. Nikdy nezapomenu, moje dítě by dnes mělo 12 let.
Nakonec jsem se dozvěděla, že moje milá gynekoložka, která ze mě dělala hysterku, ve mě nechala měsíc mrtvý plod. Prodělala jsem zánět dělohy. A nemluvím o depresi, která následovala.
I když je to hrozné, potratů je bohužel hodně. Jen si myslím, že mít tenkrát Modrého koníka a vědět, že v tom nejsem sama, snášela bych to asi lépe.
Čekala jsem tedy dál, bolesti se stupňovaly, ale nechtěla jsem být ta ufňukaná. Nakonec jsem do nemocnice šla i bez jejího doporučení, měla jsem 14 dní po svatbě, 12 tt pryč (uff, to nejhorší období!), tak mi dají nějaké tabletky a břicho bolet přestane.
Přišla jsem do ambulance, lehla si, paní dr. zapla televizi a dělala UTZ přes břicho. A že prý nevidí, že udělá radši vaginální. Bylo to trochu nepříjemné, ale... jůůů, vidím na obrazovce moje miminko! Najednou ale slyším, jak dr. suše diktuje sestře... plod bez ozvů, odpovídá 8 tt, nutná kyretáž... Tečou mi slzy, doktorka se na mě podívá a podává ubrousky, utírám si oči, nos... To máte na břicho! Vidím, že jste pochopila, běžte se naproti objednat na vyčištění.
Nevím, jak jsem tam došla, jak mě objednali, jak jsem se dostala domů... nic. Cítila jsem se neuvěřitelně sama, proč zrovna já? Internet nebyl, nikoho jsem neznala, kdo si prošel tím stejným, bolelo to, šíleně to bolelo. Když přišla kamarádka, kterou za mnou poslal manžel, prý jsem tak brečela, zoufale křičela... já nevím.
Musím říct, že po "výkonu" se mi ulevilo - tu bolest vystřídala prázdnota. Nikdy nezapomenu, moje dítě by dnes mělo 12 let.
Nakonec jsem se dozvěděla, že moje milá gynekoložka, která ze mě dělala hysterku, ve mě nechala měsíc mrtvý plod. Prodělala jsem zánět dělohy. A nemluvím o depresi, která následovala.
I když je to hrozné, potratů je bohužel hodně. Jen si myslím, že mít tenkrát Modrého koníka a vědět, že v tom nejsem sama, snášela bych to asi lépe.
1 člověk považuje za užitečné
Afetální vejce
Mám za sebou 1x zdravé a 2 zamlklá těhotenství. První se povedlo po 13ti měsících a nadále bylo perfektní. Ke druhým narozeninám holčičky jsme chtěli rodit druhé miminko. Když jsem po půl roce konečně měla pozitivní domácí test, sdílela jsem novinu už opatrněji než kdysi poprvé. Přeci jen se už potraty z všelijakých důvodů začaly objevovat v nepřijemné blízkosti. V 5.tt na utz nebylo nic. V 7.tt nebylo na utz nic. Tehdy jsem se na svého doktora rozčílila a začala vyhledávat jiného člověka za utz.
Fakultní nemocnice mě odmítla, že když nemám bolesti tak mě neošetří. Zašla jsem nakonec na soukromé pracoviště, kde mě velice neochotně nabrali krev. Volala jsem si na výsledky a hcz bylo přes 40 tisíc. Najednou sestřička přeladila ze sladkého tónu "Máte to pozitivní" na naléhavý "Můžete přijít ještě dnes, náš pan doktor by vás rád viděl!" Na utz viděl jen gestační váček, ale prázdný. Tehdy mě vyšokovalo heslo "mimoděložní těhotenství ohrožující váš život", ale vypustil toho z pusy mnohem víc, jen jsem tomu nerozuměla a zůstala viset na tomto. Ani domů mě nechtěl pustit, odpálila jsem ho s tím, že mám malé dítě vedle u sestřičky a možnost hlídání žádnou, že si to nějak zařídím a přijdu na revizi až ráno.
Dnes už vím, že pokud je v děloze gestační váček (byť prázdný), nejedná se o mimoděložní těhotenství. Bohužel dodnes nevím, proč ten doktor tehdy tak vyváděl. Revize byla vykonána ambulantně, v 8.tt v celkové anestezii a ještě tentýž den jsem šla domů.
Co se týče psychiky, nejhorší byly první dva dny, zaměstnávala jsem se hlavu, knihou a televizí. Poté se to ještě ozývalo, ale už ne tak bolavě. Naladila jsem se postupně na to, že to příště vyjde. Lékaři mi řekli, že se můžeme opět snažit po 3. menstruaci.
Následně jsem chodila pravidelně na krev a sledovali mě až do nulového hcg (přibližně 4 týdny, kdy jsem byla v těle opravdu ještě těhotná = dost emotivní a drobné nevolnosti z hladu).
Poté přišla menstruace, druhá a místo třetí opět pozitivní test. Tentokrát jsem novinu sdělila jenom manželovi. V 7.tt lékař na utz neviděl opět nic a vypustil z úst, že doufá, že se moje kolečko nebude opakovat. Tou dobou jsme byli přestěhovaní a lékaře jsem ještě neměla sehnaného. Zašla jsem tedy v 9tt do Thomayerky v Praze. Sestřička mi řekla, že potvrzení těhotenství utz mě bude stát dost peněz, od toho tam prý nejsou. Byla jsem na takové zacházení připravená a trvala na tom, že mě břicho bolí, což byla lež. Lékařka také začala nepříjemným tónem, ale okamžitě přeladila a já věděla, že je zle. Doktorka mi řekla, že chce počkat ještě 2 týdny, dát tomu plodu šanci, že tam je opět jenom prázdný gestační váček velikostí odpovídající 9.týdnu. Za dva týdny mi prognózu potvrdila, já si pobrečela u ní v ordinaci, ale odcházela jsem už smířená se štosem žádanek pro předoperační odběry krve.
Psychicky jsem druhý potrat zvládla mnohem lépe. Jakmile mi lékařka řekla, že to ukončíme a protrhla se stavidla dlouho držených slz, vyplavilo se vše. Poté jsem se na revizi začala už těšit. V 11.tt už jsem začínala mít oteklý pupek a opět neustálé problémy s nevolností od hladu. Těšila jsem se, že to půjde pryč. Víckrát jsem v tomto případě nesmutnila, tedy naprosto odlišný průběh od prvního případu.
Ani v jednom z případů jsem neměla zvláštní pocity, tlaky nebo bolesti břicha - ty jsem zmínila, jen abych docílila vyšetření v nemocnici.
V současné době jsem v péči dalšího gynekologa na nové adrese a ta mou story pečlivě (aspoň se mi to zdá) bere do rukou. Její první odhady zněly "alergie na sperma" nebo "Leidenská mutace" (tedy porucha srážlivosti krve). Okamžitě mi nechala nabrat krev - vyšetření je zdarma a výsledek trvá měsíc. Takže ještě nevím. Kdyby byl pozitivní, musela bych si začít píchat prostředek na ředění krve a celé příští těhotenství bych asi musela být velice opatrná... Kdyby byl negativní, budu odeslaná i s partnerem na genetiku. Držte nám palce.
Menstruaci mám pravidelnou, což je prý známkou vyrovnané hormonální práce a profil proto není potřeba.
Fakultní nemocnice mě odmítla, že když nemám bolesti tak mě neošetří. Zašla jsem nakonec na soukromé pracoviště, kde mě velice neochotně nabrali krev. Volala jsem si na výsledky a hcz bylo přes 40 tisíc. Najednou sestřička přeladila ze sladkého tónu "Máte to pozitivní" na naléhavý "Můžete přijít ještě dnes, náš pan doktor by vás rád viděl!" Na utz viděl jen gestační váček, ale prázdný. Tehdy mě vyšokovalo heslo "mimoděložní těhotenství ohrožující váš život", ale vypustil toho z pusy mnohem víc, jen jsem tomu nerozuměla a zůstala viset na tomto. Ani domů mě nechtěl pustit, odpálila jsem ho s tím, že mám malé dítě vedle u sestřičky a možnost hlídání žádnou, že si to nějak zařídím a přijdu na revizi až ráno.
Dnes už vím, že pokud je v děloze gestační váček (byť prázdný), nejedná se o mimoděložní těhotenství. Bohužel dodnes nevím, proč ten doktor tehdy tak vyváděl. Revize byla vykonána ambulantně, v 8.tt v celkové anestezii a ještě tentýž den jsem šla domů.
Co se týče psychiky, nejhorší byly první dva dny, zaměstnávala jsem se hlavu, knihou a televizí. Poté se to ještě ozývalo, ale už ne tak bolavě. Naladila jsem se postupně na to, že to příště vyjde. Lékaři mi řekli, že se můžeme opět snažit po 3. menstruaci.
Následně jsem chodila pravidelně na krev a sledovali mě až do nulového hcg (přibližně 4 týdny, kdy jsem byla v těle opravdu ještě těhotná = dost emotivní a drobné nevolnosti z hladu).
Poté přišla menstruace, druhá a místo třetí opět pozitivní test. Tentokrát jsem novinu sdělila jenom manželovi. V 7.tt lékař na utz neviděl opět nic a vypustil z úst, že doufá, že se moje kolečko nebude opakovat. Tou dobou jsme byli přestěhovaní a lékaře jsem ještě neměla sehnaného. Zašla jsem tedy v 9tt do Thomayerky v Praze. Sestřička mi řekla, že potvrzení těhotenství utz mě bude stát dost peněz, od toho tam prý nejsou. Byla jsem na takové zacházení připravená a trvala na tom, že mě břicho bolí, což byla lež. Lékařka také začala nepříjemným tónem, ale okamžitě přeladila a já věděla, že je zle. Doktorka mi řekla, že chce počkat ještě 2 týdny, dát tomu plodu šanci, že tam je opět jenom prázdný gestační váček velikostí odpovídající 9.týdnu. Za dva týdny mi prognózu potvrdila, já si pobrečela u ní v ordinaci, ale odcházela jsem už smířená se štosem žádanek pro předoperační odběry krve.
Psychicky jsem druhý potrat zvládla mnohem lépe. Jakmile mi lékařka řekla, že to ukončíme a protrhla se stavidla dlouho držených slz, vyplavilo se vše. Poté jsem se na revizi začala už těšit. V 11.tt už jsem začínala mít oteklý pupek a opět neustálé problémy s nevolností od hladu. Těšila jsem se, že to půjde pryč. Víckrát jsem v tomto případě nesmutnila, tedy naprosto odlišný průběh od prvního případu.
Ani v jednom z případů jsem neměla zvláštní pocity, tlaky nebo bolesti břicha - ty jsem zmínila, jen abych docílila vyšetření v nemocnici.
V současné době jsem v péči dalšího gynekologa na nové adrese a ta mou story pečlivě (aspoň se mi to zdá) bere do rukou. Její první odhady zněly "alergie na sperma" nebo "Leidenská mutace" (tedy porucha srážlivosti krve). Okamžitě mi nechala nabrat krev - vyšetření je zdarma a výsledek trvá měsíc. Takže ještě nevím. Kdyby byl pozitivní, musela bych si začít píchat prostředek na ředění krve a celé příští těhotenství bych asi musela být velice opatrná... Kdyby byl negativní, budu odeslaná i s partnerem na genetiku. Držte nám palce.
Menstruaci mám pravidelnou, což je prý známkou vyrovnané hormonální práce a profil proto není potřeba.
Per aspera ad astra
S manželem jsme strašně toužili po miminku. Bylo mi 19, když se konečně povedlo a na testu byly //, nadšeně jsem letěla na gyndu, kde mi udělala utz, těhotenství mi potvrdila a na monitoru ukázala 4mm fazolku. Radostí se mi chtělo skákat :-D volala jsem manželovi do práce, že bude tatínek. Měl takovou radost, že mu vše padalo z rukou a tak jel taky domů :-D . Ale asi po 14ti dnech jsem začala mít divný, nepříjemný pocit. Nešel vyhnat... A za pár dní jsem začala špinit, trochu krvácet. Jelikož byl víkend, jeli jsme na pohotovost, kde mě dr udělal utz. Uvnitř jsem se tak strašně modlila aby bylo vše ok. Ale.. stačil mi jediný pohled na doktora, který dlouho hledal ultrazvukem miminko... bylo mi jasný, že je něco špatně. Otočil se na mě, nadechl se a mě se sevřelo hrdlo. Tak hrozně moc jsem si přála ať to neřekne! |-| Bohužel. Vyšla jsem z ordinace a při pohledu na manžela se mi začaly koulet obrovský slzy po tváři.
Pak v pondělí následovala kontrola u mojí dr. Nabrala mi hcg a za 2 hod byly výsledky. "Posaďte se.." , koukala do papírů, "..je až 80% samovolných potratů" . Stačilo mi to, nic víc jsem nevnímala, měla jsem pocit, že se mi zhroutil svět.
Několik dnů jsem probrečela. Pak jsme se rozhodli, že se vezmeme, svatba byla úžasná, ale trochu rána, když mi sestřenka oznámila, že je v 8tt. Blesklo mi hlavou, že já bych byla už v 5. měsíci. Manžel to na mě poznal a vzal mě tancovat, dělal vše pro to, aby mě rozesmál.
Měsíc po svatbě jsem to nedostala. Řekla jsem si, že tohle těhu už bude ok ! Musí ! Od 6tt do 13tt jsem pořád zvracela. Bylo mi tak strašně špatně, ale zase jsem věděla, že je vše ok. Ve 13tt jsem celý den v sobě neudržela vůbec nic, ani myšlenku na slinu 8-( . I přes moje protesty mě manžel večer sbalil, naložil do auta a odnesl (neudržela jsem se na nohou) do nemocnice , kde mě ihned hospitalizovali a napojili na kapačky. Tam jsem se dala dohromady a těhotenství už jsem si jen užívala. Narodil se nám krásný, zdravý chlapeček ;-) .
Když jsme chtěli pro Páťu sourozence, povedlo se hned. Ms jsem nedostala, ale test pořád negativní. "To je divný" , řikala jsem si. Asi po týdnu-14ti dnech byl pozitivní a já si to kráčela za doktorkou. Na utz gest. váček a v něm prcek , ikdyž menší než by měl být :-N . Kontrola za 14 dní. Prcek o něco málo větší. Kontrola za týden. Stejně velký, srdeční akce nikde. Ani jsem se neptala a když dr viděla muj zoufalý výraz, jen dodala "Když by to miminko nebylo zdravé, tak to to tělo ukončí takhle hned.. Píchnu vám vyvolávačku a ještě TO samo odejde" . Pralo se to ve mě a chtělo se mi brečet, ale v autě na mě čekal muj roční vytoužený syn, takže jen na otázku manžela: "Tak jak?" jsem odvětila : "Nic, nevyvíjelo se... je pryč" a otočila jsem se z okýnka, protože jsem nechtěla aby viděl, jak se mi zalily oči slzami.
Za 2 měsíce se povedlo zase. Pozitivní test byl hned. Za 6 dní jsem začala špinit. Sklopila jsem oči, pohladila si bříško a se slzou, která mi skápla dolů jsem zašeptala : "Pozdravuj je tam..." . Pak jsem šla na kontrolu k dr, vše ok. Ale potratem se mi prý zničilo žlutý tělísko, takže mi předepsala Duphaston.
Další měsíc se povedlo a já věděla, že bude vše ok. Do 13tt jsem brala Duph. , pak jsem ho vysadila a užívala si těhotenství. Narodila se nám nádherná, zdravá holčička.
Jako vzpomínku na ty moje 3 "miminka" jsem si nechala na ruku vytetovat "Per aspera ad astra" - Přes překážky ke hvězdám....
Pak v pondělí následovala kontrola u mojí dr. Nabrala mi hcg a za 2 hod byly výsledky. "Posaďte se.." , koukala do papírů, "..je až 80% samovolných potratů" . Stačilo mi to, nic víc jsem nevnímala, měla jsem pocit, že se mi zhroutil svět.
Několik dnů jsem probrečela. Pak jsme se rozhodli, že se vezmeme, svatba byla úžasná, ale trochu rána, když mi sestřenka oznámila, že je v 8tt. Blesklo mi hlavou, že já bych byla už v 5. měsíci. Manžel to na mě poznal a vzal mě tancovat, dělal vše pro to, aby mě rozesmál.
Měsíc po svatbě jsem to nedostala. Řekla jsem si, že tohle těhu už bude ok ! Musí ! Od 6tt do 13tt jsem pořád zvracela. Bylo mi tak strašně špatně, ale zase jsem věděla, že je vše ok. Ve 13tt jsem celý den v sobě neudržela vůbec nic, ani myšlenku na slinu 8-( . I přes moje protesty mě manžel večer sbalil, naložil do auta a odnesl (neudržela jsem se na nohou) do nemocnice , kde mě ihned hospitalizovali a napojili na kapačky. Tam jsem se dala dohromady a těhotenství už jsem si jen užívala. Narodil se nám krásný, zdravý chlapeček ;-) .
Když jsme chtěli pro Páťu sourozence, povedlo se hned. Ms jsem nedostala, ale test pořád negativní. "To je divný" , řikala jsem si. Asi po týdnu-14ti dnech byl pozitivní a já si to kráčela za doktorkou. Na utz gest. váček a v něm prcek , ikdyž menší než by měl být :-N . Kontrola za 14 dní. Prcek o něco málo větší. Kontrola za týden. Stejně velký, srdeční akce nikde. Ani jsem se neptala a když dr viděla muj zoufalý výraz, jen dodala "Když by to miminko nebylo zdravé, tak to to tělo ukončí takhle hned.. Píchnu vám vyvolávačku a ještě TO samo odejde" . Pralo se to ve mě a chtělo se mi brečet, ale v autě na mě čekal muj roční vytoužený syn, takže jen na otázku manžela: "Tak jak?" jsem odvětila : "Nic, nevyvíjelo se... je pryč" a otočila jsem se z okýnka, protože jsem nechtěla aby viděl, jak se mi zalily oči slzami.
Za 2 měsíce se povedlo zase. Pozitivní test byl hned. Za 6 dní jsem začala špinit. Sklopila jsem oči, pohladila si bříško a se slzou, která mi skápla dolů jsem zašeptala : "Pozdravuj je tam..." . Pak jsem šla na kontrolu k dr, vše ok. Ale potratem se mi prý zničilo žlutý tělísko, takže mi předepsala Duphaston.
Další měsíc se povedlo a já věděla, že bude vše ok. Do 13tt jsem brala Duph. , pak jsem ho vysadila a užívala si těhotenství. Narodila se nám nádherná, zdravá holčička.
Jako vzpomínku na ty moje 3 "miminka" jsem si nechala na ruku vytetovat "Per aspera ad astra" - Přes překážky ke hvězdám....
15 lidí považuje za užitečné
