Sociální fobie u dětí je druh úzkostné poruchy, která je charakterizovaná úzkostí a strachem ze sociálního kontaktu. Děti s touto fobií se bojí, že budou kritizovány, hodnoceny nebo pozorovány. Mají strach, že nezvládnou vzniklou situaci. Děti jsou citlivější, bojí se, že budou vypadat hloupě. Obávají se, že budou předmětem kritiky. Když jsou děti ve společnosti, tak reagují vyhýbavým chováním.
Děti se zaobírají jen tím, co si myslí ostatní. Začínají se soustředit na nepříjemné věci, vyhýbají se společnosti, jsou osamělé. Tato fobie brání lidem zkoušet něco nového.
Děti se sociální fobií nemají problém v komunikaci s blízkou rodinou a kamarády. Problém nastane, když se setkají s novými lidmi, nebo mají mluvit na veřejnosti.
Stejně jako ostatní fobie, tak také sociální fobie je strach nebo reakce na něco, co ve skutečnosti není nebezpečné. Organismus reaguje, jako kdyby šlo reálně o nebezpečí. V krvi se zvyšuje hladina adrenalinu, hormonu, který je zodpovědný za rychlejší tlukot srdce a zrychlené dýchání, pociťují strach nebo nervozitu.
Děti se mohou z hlediska reakce na stres rozdělit do dvou skupin:
V běžném vývinu dítěte mezi 2. až 4. rokem mají děti strach ze všeho neznámého. V tomto období může vznikat strach ze všeho - z pavouků, ze tmy, ze zlodějů apod. Kolem 4. roku se navíc rozvíjí dětská fantazie, proto by měl strach z lidí postupně ustupovat.
Sociální fobie má dva vrcholy svého výskytu, a sice ve věku 5-ti a pak ve 13 letech. Nejčastěji však vzniká mezi 11. - 15. rokem věku dítěte. Tato fobie u malých dětí není až tak častá, neboť v tomto období se začínají formovat vztahy k druhým lidem.
Ke všeobecným projevům patří červenání se, sucho v krku, zvýšené pocení, různé tiky, pocit na zvracení3 a návaly horka.
Dítě neumí zabránit stresovým situacím. Dítě si neumí vysvětlit, proč se tak chová a nerozumí tomu, proč to tak cítí.
Diagnóza se stanoví podle věku dítěte a na základě symptomů, které popíší rodiče nebo učitelé. Děti provádí u psychologa různé dotazníky, které pomohou určit jejich diagnózu.
Léčba zahrnuje psychoterapii a farmakoterapii. Rodiče jsou poučeni o úzkostné poruše jejich dítěte.
V terapii se dítě naučí zvládat strach, rozvíjí si sebevědomí a přestává se vyhýbat věcem, ze kterých má strach.
Léky2 jsou podávány pacientům tehdy, když selhává psychoterapie, výrazně se zhoršují výsledky ve škole a zhoršuje se i chování dítěte. Farmakoterapii předepíše dětský lékař. Nejčastěji se používají léky ze skupiny antidepresiv a benzodiazepinů. Léčba je dlouhodobá.
Při včasném stanovení diagnózy je prognóza dobrá. U dětí s neléčenou sociální fobií je prognóza špatná. Tyto děti jsou v dospělosti sociálně izolované, s vysokým rizikem vzniku alkoholismu, depresí nebo sebevražedných sklonů.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu