Závislost na sportu. Jak ho omezit?

Zodpovězené
14. říj 2019

Dobrý večer,

prosím vás o pomoc...je mi 32 let, mám vysněnou dcerku čtyřměsíční (po ročním pokusu na IVF se zadařilo).Mám ale problém se svoji potřebou denně sportovat (spinning, orbitrack, posilování, běhání, švihadlo, zkrátka cokoliv, u čeho se zpotím, vybiju a cítím se, že jsem si "mákla").
Od dětství jsme byli vedeni ke sportu, ale v 18letech jsem si prošla půlroční anorexií. Dostala jsem se z toho s pomocí rodiny a jím opravdu dost, ale kompenzuji to právě tím cvičením. Při výšce 160 cm vážím 49-51 kg, dost si hlídám jídlo, abych jedla kvalitně, nebylo mi "blbě" a mohla jsem pořád trénovat...vlastně nemám na co, jsem doma s maličkou, ale i tak si nedokážu odepřít ani minutu ze svého dvouhodinového denního tréninku, a když hold někam musím, mám možnost jít makat, jsem trašně moc nervózní, nedokážu se soustředit a je mi strašně špatně psychicky, cítím se uplně zoufale. Už mi to vadí, jak mi to obírá o čas, který bych ráda trávila s dcerkou, ale nedokážu si to odeřít, nejde to, i když jsem nemocná, unavená, dcerka pláče. Pořád nedokážu ubrat natož přestat☹.

Moc děkuji, už nevím kam dál, maximálně tak do rakve☹.

Dobrý den,

pokud máte vy sama pocit, že je to pro vás omezující a chtěla byste něco změnit, doporučuji vyhledat odborníka. Ve vašem případě bych klidně zvolila psychologa, předpokládám, že na pozadí bude ještě nezpracované téma mentální anorexie a za ním ještě něco.

Je skvělé, že máte na celou situaci náhled a chcete ji řešit a určitě se na to vrhněte. I nadměrné cvičení či "posedlost zdravým životním stylem" se řadí mezi poruchy příjmu potravy.

Držím palce


Přeji Vám vše dobré,
Marika Michajlovičová