Mám to stejně, hrozně mi chybí ostatní lidi. A to jsem docela asociál. Společenským extrovertům to tedy opravdu nezávidím...Jasně, není to zdaleka to nejdůležitější, jsem vděčná, že máme stále s manželem práci a zdravou rodinu, nařízení dodržuju. Ale ta psychika fakt trpí...
@magicaetezzz bobci... Moc bych si přála, aby pustili do škol aspoň ty první stupně. Pak hned bude líp. Eli bude šťastnější a pak se mi bude ta ostatní izolace snášet hnedle lépe
Souhlasím. Celá rodina jsme hodně společenští, včetně dětí. Je vidět, jak jim chybí kamarádi. Neříkám, že bychom nebyli rádi i spolu sami doma nebo nešli do přírody, ale vyrazit na oběd, večeři nebo jen tak toulat se městem, to nám určitě chybí. Čekáme s přítelem mimčo a vypadá to, že skrz věku je to moje poslední těhu a představovala jsem si to jinak, než sedět doma a doufat, že se od nikoho nenakazím, nemoci chodit po obchodech a nakupovat věcičky pro toho prcka, užívat si prostě pohodové těhotenství. Ano, nechci se rouhat, jsem ráda, že jsem jak já, tak rodina zdraví a zatím se nám všem Covid vyhýbá, ale už bych chtěla zpět "normální" život. Plánujeme ještě letos svatbu, aby se nám dítě narodilo jako manželům a doufat a věřit, že tam budeme mít moct aspoň rodiče je taky na hlavu...
Ja to tak mam taky a vlastně úplně všichni kolem me. Kazdemu něco chybi. Někdo je zvyklí na vice aktivit, nekdo na mene, ale neznam nikoho, kdo by byl z teto doby nadseny. Spis mam dojem, ze se vetsina rozumnych lidi snazi přesvědčit o tom, ze to neni tak hrozný, mohlo by byt hur a hledame si na tom i toho safranu pozitiv. Ve skutečnosti je to pekne na hovno.....ale zvladneme to, jsme v tom všichni....😉
Chybi mi to,chybi mi nirmalni seslosti s holkama a tlupou deti!!:-/vikce chybi deti moc,na te je to videt nejvic,jak neni ve svem zivlu a nevyhrana🙂ale vcera tu mel sousedku,ktera je zdrava,tak byly hokky nadsene🥰tobik moc ne,pac ho tam nechteli😃😀😀je to uz moc dlouhy
@alenka_p Taky jsem spisspolece sky asocial, resp. introvert, ktetemu fakt nevafí být sám. A i tam me to vsechno strasne stve. Extrovertům nezavidim ani trochu, pro ty to musí byt jeste o 100%horší nez pro nas intouse. Ale cert vem nas dospely, me nejvic stve, ze to doleha na ty deti. E. dnes smutnila po sestrenicích, kdy pry k nam prijedou na navstevu, tak jsem jí rikala, ze bohuzel, ze to tedka neni mozne. A ona smutne, ze uz nechce, aby byl ten koronavirus a kde ze se vzal...
Práve dnes sme si pri filme s manželom zaspomínali, na to aké to boli super podať si s niekym ruku, objať svojich známych, dať im pusu na líce keď sa vítame. A že sme spolu už dlho netancovali, že asi nebudeme môcť ísť na ples. Ľutovala som kino, že nemôžme posedieť pri vínku s kamarátmi, vidieť sa...no hrôza, des. Užívame si, že sa máme aspoň my traja ale hrozne nám všetci chýbajú. Sme radi, že sme zdraví, že máme príjem ale ten život je taký polovičný bez rodiny, kamarátov, bez aktivít 🤷🏻♀️☹️
Také mi je poslední dny tak nějak divně ouzko.. Jsem sice na rodičáku, ale chybí rodiče a rodiče partnera.. Byli jsme zvyklí se vídat každý víkend, jezdili jsme za nimi na chatu. Chybí mi ta pohoda. Co se týče práce, tak u partnera je to v práci také s otazníkem, nikdo neví, jak to u nich po novém roce bude. Takže s čeho je mi také smutno, je to, že plánování druhého dítěte zatím odsouváme na neurčito.
Ja jsem samotarka, introvert. Takze jsem vicemene spokojena (kdyz odmyslim samozrejme negativni dopady). Plus jsem na RD, nove prestehovana, takze jsem byla bez socialnuch kontaktu i predtim. Tahle situace mi pomohla uvedomit si, ze se mam vlastne fajn a ze mam v zivote zvolnit. Pred koronou jsem litala prace/skolka/domacnost/krouzky a az ted vidim, ze toho bylo moc.
Veru, my. Abych byla úplně upřímná, ubíjí mě to. Každý den to stejné dokola - procházka, příroda, kaštany, koně a jiná zvířata. X krát jsem tady četla, že teď se lze dětem věnovat, ale to já dělám celý rok - malujeme, pečeme, tvoříme, cvičíme, vyrábíme. Takže pro nás nic nového. Televize, PC, tablety a mobily k tomu se neuchýlím ani za této situace.
Emík se mě pořád ptá, kdy přijede Terezka, kdy pojedeme my k nim, kdy pojedeme do hopsária. Zrovna dnes, mamkoooo, půjdeme na pizzu, mamko, půjdeme do kavárny. Ještě jak je jedináček.
A mně to všechno tak chybí. Chybí mi, že nevidíš nikoho, že by se na tebe usmál, protože hadr na hubě. Prázdné ulice. Před námi Vánoce, jaké vlastně budou bez všech těch aktivit kolem? Dojít si na oběd nebo večeři. Zajít s holkama večer na skleničku.
Jsem vděčná, že nemusíme řešit finance, že jsme zdraví. Ale i tak, je to náročné ☹
@voskovkyapastelky Vsechno zly je k necemu dobry, ze? A toto bychom si z teto pakarny meli kazdy odnest, zkusit si v tom najit si to dobré...ja treba za jarni karantenu prosla krizem krazem oboru, kterou mame za barakem, ale s detma jsem vzdy byla jen po te nejhlavnejsi trase, porad dokola, deti preferovaly vzdy hriste místo lesa...
Tak já jsem poměrně dost velký asociál, ale taky to na mě dopadá. Šla bych s dětmi do bazénu, dala bych je mojí mamce na hlídání a šli bychom schlapem do kina nebo na nákupy dárků, předškoláka mám doma ze školky a ikdyž není úplně společenský typ, tak už je to pro něj taky ponorka pořád jen s mladší ségrou. Návštěvu příbuzných 300km daleko jsme odložili na Vánoce (tak snad). Do lesa chodíme, na výlety jezdíme, ale už je to dost stereotyp :( Mně třeba i mrzí, že nebude klasický lampionový svatomartinský průvod, asi nebude rozsvícení stromečku na náměstí a tak... Jako jo, jsme zdraví a máme se rádi 🙂 ale už to trvá dlouho ta omezení
Nedávno jsem si tu pobrečela a byla jsem hodně překvapená, jakou podporu a sdílení jsem dostala. Dokonce ta diskuse končila dotazem, jestli už se cítím líp – a fakt že cítila. Myslím, že je nás spousta, které si nepotřebujeme to dobré hledat, protože jsme to ve svém životě měli už předtím. Takže tohle je prostě zase další výzva, abychom si i tuhle dobu dokázali užít, a ne jen přežít. Já si teď dala za úkol být "sobečtější", nemyslet tolik jen na děti, ale víc se věnovat i sama sobě. Je to honička 😀
Jsem také společenský typ - jednou za měsíc do kina, divadla, na večeři, dětské centra..ráda plánují a musím mít pořád se na něco těšit. Nicméně můj táta už dva týdny bojuje kvůli covidu v nemocnici o život. Dřív jsem se těšila až vše uvolní a budeme moc zas normálně žít. Nyní jsou mi všechny narizeni volné a jediné za co se každý den modlim, přesto, ze nejsem věřící, je aby svůj boj vyhrál. Takových lidí je teď spousta. Pro nás se zastaví život na pár měsíců, pro někoho už se "nerozjede".
Ježíš jak mi mluvíš z duše. Strašně nám to chybí. Jen tak vyrazit na výlet, stavit se v restauraci. Třeba se po cestě zastavit a popovídat s lidmi. Synovi chybí škola, kamarádi. Jít si jen tak posedět do kavárny. A tak bych mohla pokračovat. Syn mi dnes na procházce povídá, že by si tak moc přál, aby to zase bylo tak, jako dřív 🙏
Strašně mě deprimuje to mrtvo venku. Lidi se na sebe skoro ani nepodivaji, neusmějí. 😢
Na všem hledám to lepší, zatím nacházím. Mám velké štěstí, že chodíme do práce a dcera do školky, takže nejsme úplně "asociální". Na procházky do lese chodíme celý rok, na to nepotřebuju koronu. My jsme ale celá rodina spolecensky založení. Ja se potřebuju scházet, dcera má naštěstí kamarády ve školce. Mně i manželovi naší kamaradi a rodiny chybí. Ano, zdraví je nejdůležitější. Nejsem nijak materiálně založená, ale dneska když jsem jela z prace a viděla po Praze ty prázdné obchody a kavárny, dobře mi nebylo. A ano, vždycky může být hůř, ale i tak si člověk může postesknout.
Jsem od prirody introvert a taky mi vadi, rozhodne je nas vic 😉 i to, ze se na nekoho usmeju a on to nevidi. Stale si hlidat rozestupy a otacet se k lidem zady, nebot jsem lina nosit rousku venku. Bohuzel ani nejsem typ na tvoreni, malovani, vymysleni aktivit, nesnasim bordel. a rim padem ted sedi decka u televize, nebot starsi nemuze do skolky a ja si akorat nadavam, ze z nich delam televizini maniaky. Ale bohuzel u nas neni moc kam jit. Les je daleko, je tu jen jedna cyklostezka, kde je stale narvano a clovek si musi hlidat jen hovna. A pak pole, kde je ted tolik blata, ze by se mi ty deti utopily 😁 takze se priznam, ze me hlavne chybi ten optimismus, vira v budoucnost, ze bude brzo lepe...
Hele, my už jsme tak praštění, že si dáváme kávové dýchánky s kolegy ,-)
Já jsem ohnutý introvert na extroverta - bez toho se má práce pořádně dělat prostě nedá. Vykecávám se pracovně vlastně každý den, ale tak moc mi chybí úsměv na ulici, v obchodě...
Všímáte, jak se teď mnohdy lidé podvědomě přikrčí, když kolem sebe prochází? Jak mají stažená ramena, odsunou nohu...
Aby...
Teď jsme jeli v neděli kolem Zličína a kousek od křižovatky vystoupili z aut dva lidé - muž a žena. A objali se. Bez roušek.
Jako by se najednou zastavil svět, všichni v autech jsme na ně koukali a usmívali se ❤
Já bych chtěla zpátky otevření škol a to moc.Ne abych se zbavila dcery(s mužem oba "musíme" chodit do práce,tak hlídá děda v důchodu), ale protože vidím,jak ji to chybí.Ten kolektiv, zážitky, její učitelka, kroužky ve škole.Mame druhačku, takže už tu první třídu si pořádně neužila a teď nanovo 😭
Jsem totalni asocial, takze lidi mi nechybi vubec 😉. Priznam se, ze ohledne corony jsem mirny skeptik (nebo realista?), takze bez obav obe deti chodi do skolky, takze tem socialni zivot nechybi. Navic s nasima i tchanovci se vidame stejne jako pred coronou. Co mne a vlastne cele rodine vsak brutalne chybi je bazen (a mne jeste sauna). Jsme neskutecne vodni rodina, kdy jsme trikrat do tydne v bazenu a ted zazivame kruty abstinencni priznaky. A navic mne trapi, ze vidim realne negativni dopady na deti. Starsi dcera, kdyz byla ve veku, co je ted syn, uz umela plavat bez pomucek. No a bohuzel u syna je ten vypadek bazenu v tomto znat, no... Doufam, ze to pak budeme moci dohnat...
I mě chybí můj starý život, kdy jsme v přírodě byli sami...občas ráda Zajdu na kávu, Ali jinak moc společensky neziju, teď mě spíš drásají ty davy v přírodě...v sobotu byla fakt hnusně, chvílemi pršelo, mlha jak z Rakosnicka a na Děčínském Sněžníku tolik lidí, kolik jich ta rozhledna snad nikdy neviděla ani v sezoně 😔 dětem moc chybí kamarádi, mě přiznám se chybí i moje stará práce, pracovní trh se změnil a i já jsem aktuálně spíš psychologem kandidátů a kreativcem nabirajicich firem...málo kdo se dneska směje, lidi mají strach...je to smutné...
Normálně bych na tuhle zprávu nereagovala, aby to neznělo jako provokace. Nám je doma dobře, jsme introverti, dětí máme dost na to, aby se zabavily spolu. Spíš jsem v úžasu, jak každá vnímáme jinak atmosféru na MK. Já tu asi nejsem tak často jako jiné, ale fakt si nevybavuji, že bych tu četla o někom, že je spokojený. Všichni píšou, jak je to hrozné, komu co chybí atd. Což samozřejmě chápu a soucítím se všemi, kdo strádají. Ale koník mi teď přijde plný splínu, strachu, negativních myšlenek. Proto mě udivuje, že to někdo vidí jinak 🙂.
@jajulin možná sleduju lidi, u kterých to tak nějak zrovna krystalizuje. Strach tu je, negativní myšlenky taky...ale jakmile se někdo vyjádří, že mu chybí život, jaký byl, tak je hned sobec a následuje výslech typu: A jak bys to jakou udělala ty?. No a končí to tím, že není válka a máme se dobře. A že nechápou, na co si vlastně stěžuješ. Tohle tu fakt všechno padlo, byť jinými slovy 🙂 To jen tak ve zkratce. Přiznávám, že na projíždění koníka mám teď strašně málo času (a někdy i chuti), takže tohle jsou takové střípky, které se třeba strhly u mých oblíbených a tak.
Ano. Chybí mi naše nedělní vycházky do kavárny na horkou čokoládu, moje jógové večery, štve mě, že když nám dítě už konečně vyrostlo tak, abychom mohli jít večer ven na koncert, jako za starejch časů, tak už půl roku nic. Štve mě, že jsme přes půl roku v novém domě a ještě nebyla kolaudačka, že místo hostovského pokoje je domácí kancelář. Chybí mi lidi, rodina, kterou uvidím nejspíš nejdřív na jaře? Ale taky mi teď chybí příroda. Jen tak sednout na kolo a vyjet do lesa, jít se proběhnout po pláži. Ale tak všechno beru, hlavně že se moji milí rizikoví zatím drží.
Mne chybi uplne normalni spolecensky kontakt, potkat se se sousedy, prohodit par slov, dojit v klidu do prace, deti s kamarady ve skole / skolce, jit v klidu na jednani (!), na pivo, zajet na navstevu, na bazen, do kina, na koncert, na vylet nekam, kde si muzu zajit treba i na obed, proste ZIT. Po prvnim mesici doma (zustala jsem na HO uz od rijna) nemam vubec chut hrat s detmi porad stejne hry, chodit "jen" ven - a to si sakra uvedomuju, jaky stesti mame, ze jsme zdravi. Ale proste - je toho vseho moc.
Veru, mě ta situace taky pěkně se.e. Je nás takových spousty, ale někteří se v tom nechtějí moc utápět a prostě hledají pozitiva, sdílí si vtipy, ap., aby si udrželi dobrou náladu. Přijde mi, že si pořád někdo na něco stěžuje, sdílí se hlavně negativa a valí se na nás převážně špatné zprávy, lidi se k sobě chovají hůř než dřív ☹ Nevím, jestli jsem extrovert nebo introvert, ale chybí mi plno věcí, které mám ráda, vadí mi to domácí vězení, vadí mi omezení kontaktů, vadí mi nejistá situace do budoucna, u dětí hrozně chybí kontakt s kamarády, holky byly hodně společenské, pořád někde na návštěvách, střídali se tu děti. A teď utrum ☹ Rodiče máme daleko a nemůžou za námi, ani my za nimi. Snad se uvidíme aspoň na Vánoce ☹ To sychravé počasí a tma tomu taky moc nepřispívají. Je to prostě úmorný. Pořád doufám, že se probudím a zjistím, že se mi to všechno jenom zdálo.
@apacheee Já jsem byla docela spokojená do víkendu. Jako introvert nepotřebuju lidi, stačí mi rodina. Ale už to mně taky padlo. Já starý cynik jsem se dneska ráno rozbrečela při první online hodině naší prvňačky. Ona byla tak nadšená, že vidí spolužáky a mně jí najednou bylo tak líto... Jedna blbá půlhodina místo celého dopoledne se spolužáky. Celý den si pak poskakovala a byla úplně nabitá energií. I když pořád říkala, že jí škola nechybí a že tam nechce... Chjo. A dneska taťka psal, že má antibiotika na průdušky, kašle a blbě se mu dýchá, dostal je po telefonu. Na testy prý chodit nemá. Nemám z toho dobrý pocit.
Ja se snazim si nestezovat, protoze vlastně jsem na tom jeste dobre, jsem zatim na RD (touto dobou jsem puvodne mela uz jit do prace, ale protoze jsem tuhle pakarnu po jarni karantene ocekavala, protahla jsem si rodicak-jeste ze ho stihli navysit- a nejak aktivne zatim nehledam), nemam skolou povinne deti, "jen" predskolaka. Taková matka se trema skolou povinnyma detma a jeste k tomu na HO, kdy musi odvadet nejakou realnou praci za 8 hodin denne, je na tom mnohem, mnohem hur.
Strašně moc mi chybí ten život co byl... Kavárny, restaurace, herny, zoo, prostě vše :( teď to je jen les,les a les... 🙄 Upřímně už začínám být alergická na ten les... 🙄 Ale jo, jsme zdraví, manžel má práci...jsem doma na RD, obdivuji všechny rodiče co musí se učit s dětmi a k tomu. Maji HO... Jen... Chybí nám ten život co byl :( kdyby aspoň bylo více toho sluníčka.... Bylo by to mnohem lepší 🌞🙏 snad bude brzo zase dobře 🙂 😍
Cítím to úplně stejně. Nejhorší je, ze zatímco na jaře, kdy bylo čím dal tím lepší a lepší počasí a světlo, se docela dalo někam chodit a dělat věci venku. Teď je to otravne, já mám rada chladnější počasí a deště, ale taky mám rada obchodaky, kavárny, restaurace. Mám rada aktivity s mimi jako je plavání, cvičení atd. Potrebuju lidi, a tak neřeším nejakej kovid a alespoň dvě kamarádky jsou úplně oki a schazime se dal. ❤️ No už se mega těším až to zas všechno otevřou.
Btw rousky z duše nenávidím, a vadí mi i těch par minut v tom obchodě Bo MHD. Dusim se v tom, motá se mi hlava a myslím ze teď je to spis něco jako uzkostnej stav v ty dementní rousce než nějaký dýchací potíže. Well- psychika de do hajzlu. Ale ta nikoho nějak nezajímá mi přijde.
Ja jsem ted neskonale vdecna, ze muz me vzal jedno odpoledne pred 3 roky ke svemu sefovi.. S jeho zenou jsme si sedly jak prdel na hrnec, mame stejne stare deti, no proste pecka... Ted se vidame jen s nima... Kluci spolu sedi v kanclu, takze pokud bude pozitivni kdokoli z nas, jedeme v tom vsichni... Chybi mi nahodne setkani, povidani pres plot s novymi sousedy.. Koncert aspon jeden bych si taky dala 🙂
Díky díky díky za tvoje slova🙏🏻 cítím to úplně stejně. Výlety do přírody podnikáme i normálně, ale už i na mě asociála ta doba bez kontaktů dopadá. Kafe z okýnka do papírového kelímku, zákusek na stojáka jednorázovou vidličkou...dnes přišel email ze školky, aby rodiče zvážili přítomnost dětí ve školce. Takže je vymalováno, neb jsem na MD. Jo, jsem ta sobecká matka, co posílala dítě do školky, aby se mohla věnovat mladšímu, a pak odpoledne poslouchala nadšené vyprávění, co všechno ve školce dělali a jaké už má kamarády. Nejsem typ na tvoření a vymýšlení bůhvíjakých aktivit, vrcholem byla tuhle silnice z kaštanů, čímž jsem se na dlouho dopředu vyčerpala, navíc mladší kousek vyžaduje téměř neustálou pozornost, takže staršího upozaďuju chtě nechtě. A budeme se zase společně plácat doma. A do toho manžel na HO. To fakt chceš.
Vsem chybi ten svet pred pandemii a kdo rika, ze je v tomhle svete spokojeny, tak se uz asi zblaznil. Ja jsem se v prvni vlne s hruzou ptala, kolik lidi jeste musi zemrit, nez tohle skonci, ted se ptam, kolik takovych vln jeste prijde... zda se, ze to brzy neskonci a z toho fakt jde strach. 😭
Já bych si moc přála zpátky svůj normální život. Poznávat zemi, jezdit za kulturou, vídat se s přáteli...
A přijde mi smutné, že spousta lidí během té pandemie začala říkat, že je tohle zpomalení života fajn, že mají aspoň čas na svou rodinu. To má snad být běžná součást našich životů ne?
Mě bylo dneska sakra úzko...
Vyzvedavala jsem pro Beli pracovní listy ve školce, paní učitelka mi otevřela se štítem na obličeji, s unavený výrazem ve tváři mi říkala, co se ve školce děje...bylo mi ji strašně líto...
A já pochybuju, že tenhle stav jen tak skončí...
@95newmommy2020 no čas na rodinu a čas na rodinu. Pokud tatinek dělal třeba v gastru, tak pochybuju, že jeho děti věděly, jak vypadá za denního světla.
@antoinet cítím to podobně... Ale Teda nemáme to tak přísně zatím jako v ČR...
Ale tím že je až teď je poprvé zavřené zoo Museum atd... A vím že se to zase otevře děláme jiné věci..
Jinak když to ještě šlo jeli jsme na krátkou dovcu autem... Byli jsme hlavně venku zoo, miniuni... Procházky...
Podle mě čím víc člověk fnuka tím víc se do toho fnukani noří a víc ho to ubiji...
Ale říkám u nás jdou všechny obchody otevřené... A lidi normálně chodí ne jak v ČR v sobotu 😅prostě pořád stejně... I do lesa i na nákup...
Méně děti vídám v obchodech 🙂...
Je to i tím že my bychom stejně pokud je krásně byli na výletech v přírodě... Takže se moc nemění... Jako jo kafíčko a obidek v restauraci jsme si dali teď o víkendu ještě... Teď už je zavřeno... Ale taky nám to nějak neva aspoň ušetříme 😅...
A mě nevadí když si někdo posteskne... Spíš vidím že čím víc to někdo dělá tím se sám ničí... A bohužel s tím nic neudělá...
Jako ale musím uznat že je možné že ne každý má do 30 min nejakou hezkou přírodu... Ale často tady vídám krásně fotky... Z parku... Z hor z potůčku že skal i v cr. Takže všude je něco hezkého 💓
Jinak jako jak dlouho máte zavřený dětský koutek restauraci nebo zoo? Mě to přijde jakoby to bylo v cr půl roku 🤔...
@veronicka89 Na jaře jsme měli zavřeno tři měsíce, teď načínáme čtvrtý týden, kdy je uzavřeno, ale předtím bylo ještě omezení otevírací doby. Je to dlouhý.
U nás ještě funguje školka (ale to asi ve většině měst), takže pro mě se toho tolik nemění, jsem doma s mladším. Rodiny máme s manželem daleko, prarodiče už jsou všichni po smrti, ostatní příbuzné vidíme tak 4x ročně nebo méně, takže teď se to akorát ještě zredukovalo. Naši rodiče jsou všichni pracující a toho volna jim zatím moc nezbývá. Tím pádem nemáme hlídání (a mimino cizímu nesvěřím), takže čas strávený ve dvou posledních 3,5 let neznám (pokud nepočítám spánek dětí), čili ani teď v tomto směru nestrádám víc než obvykle. Známé či kamarády jsem předtím vídala tak 1x za pár týdnů. Mám tady v baráku kamarádku se stejně starým synem a v roušce/respirátoru spolu chodíme dál ven s dětma, jinak maximálně prohodím s někým venku pár slov. Na podzim a v zimě se obvykle izoluji i dobrovolně, protože chřipková epidemie a pod., do krámů děti taky netahám a díky situaci na jaře jsem si zvykla nakupovat většinu věcí online. V baráku máme večerku a bioobchod, takže co dojde, můžu hned doplnit. Určitě bych ve svém životě uvítala víc přátel, ale to není problém této pandemie, ale mé povahy a asociality celkově. Mateřská, resp. rodičovská, je pro mě sama o sobě dost velká izolace.
Asi je to jiné, když už má člověk školáky, protože naše děti zas tolik kamarádů nemají, i staršímu je v podstatě jedno, s kým si hraje. Pozitivum vidím v tom, že konečně nastala doba, kdy si kluci spolu venku už vyhrají a v klidu si vystačí sami.
Jo cítím to stejně a to jsem spíš ráda za malý okruh lidí. Chybí mi kamarádky, chybí mi ta radost dcery, když vidí své kamarády, zajít si do kina s manželem, na akvaburzy , rodiče atd. Podzim jsem až tak černě neviděla, ten splín ani nebyl, ale teď to dopadá že všech stran. Už aby se vše vrátilo do starých kolejí .
Naprosto souhlasím 😊 vrátit se do normálního života, nebát se se potkávat se všemi, které máme rádi, rozumíme si a hlavně jít bez obav za mojí 85 letou babičku, která je neskutečná bojovnice a poslední nemoc porazila letos v březnu. Aby se děti mohly zase vídat se svými vrstevníky, kamarády.😢😟
Absolutně souhlasím. Chybí mi...skoro všechno. Tohle je podivný stav na který si rozhodne nechci zvykat a jsem ochotna jo max. Na nějakou krátkou dobu akceptovat🤪😳
Víš, my to mame uz 10 let jinak... Nemame hlidani do takove miry, abychom mohli chodit do kina, na vecere apod. Tak jsme se naucili delat si hezke chvile doma... Mame jedny kamarady, ke kterym muzeme i s Adelkou, vzdy pro ni maji zazemi. Ti mi chybi. A chybi mi prace, ta moznost byt v kontaktu s detmi... Ja doufam, ze se vse brzy aspon trosku znormalizuje...
Já se přiznám, že strašně závidím všem, co řeší tyhle "obyčejné" starosti. Za poslední měsíc jsem se zdravotně totálně sesypala, skoro celý říjen jsem byla v nemocnici. Výsledkem je to, že jsem musela zahájit dialýzu. Od neděle večer mám horečky a čekám na výsledek na covid. S manželem nás to hrozně semílá a já se strašně bojím, co bude.
Jinak ještě tady nekdo psal že vás už nebaví chodit do lesa a sbírat kaštany...
Ja na víkend vždy vymyslím program...
Takže se sedne do auta a klidně se jede na místo 50 km kde jsme ještě nebyli... Nové dětské hřiště... Dětská stezka lesem...vodopady... Přístupný statek... Rozhledna... Cokoliv...
Vždyť tím že sednu do auta a dojedu někde kde nikdo není... Neublizuju době ani jiným... Nikdo neříká že musíte chodit do lesa za domem...
Mě to.ubiji hrozně. Jsem společenská, děti taky, naše jsem neviděla přes měsíc. Propadly nám lístky na koncert, propadly nám letenky do Říma, na sv. Martina chodíme do restaurace na husu, manžel má v té době narozeniny a má to rád. Vánoční trhy, které miluju, zrušené. Lampionový průvod zrušeny. Děti zrušené všechny kroužky, které mají tak rády. Pravidelny, každoroční ples, kam chodivame a máme to rádi, zrušeno. Jo, se** mě to neskutečně!
Jako by mi mluvila z duse. Mam depresi snad kazdy druhy den. Miluju sveho muze i deti, ale proste byt chvili jen sama sebou, za to bych dala cokoliv. Mame velky dum, presto za posledni mesic si lezeme paradne na nervy. Chybi mi muj stary uzasny zivot, jezdenido prace, kolegyne, moje kamaradky, detem kamaradi, svoboda se nadechnout. Nejhorsi je, zeja osobne nevidim zadnou nadeji, mame v praci obrovsky open space a od brezna jsme vsichni na HO. Vim, ze nemam v teto situaci pravo fnukat, ze umiraji lidi, zdravotnici jsou na pokraji sil.... Ale pocit, ze nejmene do 06/2021 jsmena HO mi nadeji neprida. Mi rikaji jak se mam, ze jsem doma, ale me to za chvili znici, jsem jak lev v kleci... 😥
Jen takovy povzdech, samozrejme chapu, ze byt doma je ted to nejdulezitejsi a tak jsme doma... Jen proste je vsechno na hlavu...
Ubíjí mne tento život, moc......taky bych chtěla do kavárny, na víno jen tak....potkat se s kamarádkou v cukrárně, jít s mamkou do obchodu......jestli ještě i vánoční trhy nebudou žádné, ani vánoční večírky......ani na to nechci myslet☹
Je to strašně ubíjející... Se starší jsme jednou týdně chodili do kavárny a teď už skoro rok nic... Mladší se narodila těsně před tímhle marastem a než trochu poporostla, abychom mohli taky něco podniknout, přišlo jaro a konec. Je jí čerstvě rok a vlastně ani nic jiného nezná a mě to strašně mrzí 🥺 s kamarády jsem se prakticky už rok neviděla (pravidelnou sešlost z celé republiky zase zrušil covid). A teď nás radnice vyzývá abychom přestali dávat děti do školek (a malá jí naprosto zbožňuje)... Už jsem přetažená, protivná a tak nějak nevidím to světlo na konci tunelu...
Já jsem introvert, mně to nevadí a dokonce bych řekla, že mi to vyhovuje (nikdo mě netlačí do akcí, na které se necítím; ale samozřejmě ten stav jako takový mi vadí, jen reaguji na tu socializaci, aby si někdo nemyslel, že jsem super šťastná za to, jak to teď je). Ale rozumím ti a rozumím všem, kteří to tak nemají. Protože já se tak, de facto, cítím celý život. Není mi příjemné se potkávat ve více lidech, necítím se dobře. Což neznamená, že nemám přátele a že se s nikým nepotkávám, právě naopak! Potkávám se hodně, ale velkou roli v tom hraje to množství. Takže si umím představit, jak to mají lidé, kteří to mají postavené obráceně.
Jsem celkem introvert, normálně nikam moc nechodím, nejradši sama, ale taky už mě to začíná být tak nějak líto, že se nikam a nic nemůže. Malý měl teď rok, první dítě, těšila jsem se jak s ním navstivim různé venkovní akce, co u nás během roku bývají, to mě mrzí, stejně jako je mi líto, že prababičku a prarodiče vidí, tak strašné malo a taky mě desi, že už mu je rok a on se vlastně nepotkava s žádnými stejně starými dětmi, chodili jsme teď na podzim na plavání, ale v půlce to muselo být zrušeno. Naštěstí nepozoruji, že by se cizích děti a lidí bál, tak snad to na něm nezanechá " následky.
@xnikolan Rocni dite opravdu nepotrebuje za kazdou cenu vedle sebe vrstevnika, stejne stare dite, tak do tri let (+-) si deyi stejne hraji "vedle sebe" (každý sám za sebe, na svem písečku) nez spolu. Horší to je ale pro ty starší školkové a hlavně skolní děti. Do cca 6, 7 let jsou ve světě dítěte na prvním místě rodiče, pak se to přesouvá ve prospěch kamarádů
@veronicka89 @evaviki Díky za podporu, dobrá zpráva je, že covid nemám. Dostala jsem atb, snad už bude lépe. A já vás chápu všechny, každý máme nějaké problémy a pro každého jsou důležité právě ty jeho. A jsou na tom lidi ještě hůře. Zvládneme to 👍
amen - je strašně psychicky vysilující dívat se na syna, jak kouká na děti skrz obrazovku počítače a děti na něj...neví, jestli se mohou pozdravit, jsou nesví...první třída je podle mě strašně důležitá a tohle si ty děti nezaslouží. Ať se doma snažíme jak chceme, třídu a kamarády a fyzickou paní učitelku to nenahradí...a za mě se bojím že budeme mít asociální děti a už teď se mě chce brečet. Já osobně jsem COVID prodělala, syna ani muže jsem nenakazila, kde jsem k tomu přišla nevím, protože jsem od začátku zavření škol se synem doma - stačil možná jeden nákup, jedno vyťukání pinu a otření oka...asi...nic jiného nás s hygienou nenapadlo. Ale ten kontakt chybí, taky miluju svoji rodinu, byli jsme v karanténě, ale máme domeček, takže se to přežít dalo....ale opravdu to chce ven, na kávu, na pivo, nebo jen pokecat s někým jiným - ale osobně...telefon mě už vadí.
Poslední dny padá splín už i na mě. Jsem introvert, větší koncentrace lidí moc nemusím, takže zdánlivě bych měla být jako ryba ve vodě. Ale prd.. Nejde jen o lidi, jde o celkový pocit domácího vězení... Do lesa prchám celý život.. do ticha, samoty. Teď je to skoro boj najít kousek přírody, kde naopak lidi nejsou.. Mám ráda svou svobodu, takhle ale není, nemůžu se setkat s kým chci, jít na návštěvu či posezení s kým chci, nemůžu trávit volný čas, tak jak bych chtěla atd. atd. A nejvíc, nejvíc mě to trápí skrz děti.. je vidět, jak jim kolektiv chybí, ten živý, ne virtuální.. Jsem fakt ráda, že mám alespoň dvě děti blízko sebe, hodně teď lituju třeba jedináčky.
Mě 😔
Foto ze sobotního lesoparku... nikde ani noha.
Dneska cestou ze školky Emm viděla v okne svoji kamaradku ze tridy a křičela “Vaneskooooo, moc se mi styskaaa po tobeeee”, no mě bylo do place...