Teď babo raď .... barák nebo byt ?
Každý má svoje pro a proti ...
něco se na baraku posere jde to z tvoji kapsy a když na to není bude to pruser . Když se něco posere na bytě (střecha třeba) zaplatí to fond společných oprav , a chata se dá vždycky koupit se zahradou... tak já fakt nevim 🙄
barák,kort s dětmi...chytneš blbý sousedy a už to je ,,ať ten fakan drží hubu!!!'' m- to mi řekli na měsíc staré dítě, které trápily prdíky....a podobný kecy...časem to došlo až několikrát na to že nás napadli...teď jsme sice v jiném bytě, ale taky tady vadí děti...a to se naše chovají hodně slušně narozdíl od ostatních...nojo ale máme tři...
@xer u nás to je tak , že nevadí ani to ani to , spis tam jsou ty finanční obavy , jasný že by se to třeba nějak zvládlo, ale kdyby tam byl nějaký velký fail tak zadluzit se člověk nechce
Toť otázka hodna Hamleta 👍 Bydlíme ve 2+1. 2 dospělí, 1 osmileté a za pár týdnů novorozenec. Tchýně má dvougeneračni barák. Počítá se s tím, že až nebude její maminka, prestehujeme se. Mám raději byt. Mám vyhlédnutý větší, krásný. V dosahu školy i školky a všech důležitých institucí. Když ho koupíme, hypotéka bude na 20-30let. Když se něco pos.... musíš si to opravit sama. Fond oprav ano, ale v baráku mimo byt.
Když se smířim s realitou a půjdu do baráku, je to 15km dojíždění. Ale. Neplatim nájem, jen spotřebu. Co vypestuju na zahradě, to mne uživí a o to méně utratim v obchodě za potraviny. Jenže - znamená to doživotní péče pokud nechci, aby mi barák spadl na hlavu. Znamena to zvládat kromě práce a rodiny péči o malý velký pozemek, jinak ta úroda prostě nebude. A cokoli se posere, je opravou několikanásobně dražší než v bytě. Ale zase se to časem rentuje.
Nemám ráda práci na zahradě. Pomůžu, ale nerozumím ji. Jsem ochotná mít pozemek plný trávníku a sekat to. Ale mini políčka na zeleninu či ovoce, rozeznávat to od p!evelu....
Co mají obe instituce společné jsou sousedi. Ať tak či onak, vždy budeš v hledáčku ostatních, vždy o to e bude někdo vědět. Ikdyz nespehujou. Prostě to tak je. Tak já nevím
To ti nikdo neporadi 🙂 ja vyrostla v byte a jsme stale v byte. Do baraku jsem nikdy nechtela, ted s malyma detma vidim vyhody, ale... Jsme z Prahy. V Praze barak nesezenu za dostupny penize, vlastne ani za Prahou... takze to pro me znamena barak v nejake vesnici a tim padem, az deti trochu vyrostou, vozeni do skolky, do skoly, ze skolky, ze skoly... do prace, na nakup, k dotorovi. Nechci proste 🙂 tady mam vsechno v pesi vzdalenosti. Takze tak 🙂
Děkuji všem za komentáře , všechno přečtu , mě zajima jak na to hledíte i Vy , myslím ze takovou otázku si pokládá hodně lidi tak je dobre to vidět i z druhé strany 😊
Je otázka, na jaké lidi narazíš v SVJ...s partou blbců se leckdy nemusí opravit nic moc :-/
Ja prožila celé dětství ve velkém domě, teď žijí ve 2+1 a pokud by to šlo, hned bych sla na barák. Chybí mi zahrada, vlastní vetsi prostor, to že nemůžu dcerku jen tak vypustit vrn, dát ji spát ven v kočárku (jsme v 7.patre)..Barák se zvládnout da, my nikdy neměli moc penez, na dovolenou jen po CR.. A když se naši rozvedli, mamka zvládla na baráku, na malé vesnici v lesích bez větších problémů fungovat...
@kristynapetrlikova tak pak bych brala ohled na to jestli jste kutilove a zrucny...a akcni to na barak je potreba.
Ja jsem treba typ kterej kdyz prijde z prace tak chce mit svuj klid, lehnout si na gauc a dat kafe a vypnout a ne ze pobezi natirat plot, sekat travu apod. Ale zas spousta lidi to ma presne naopak...
Pak dalsi - nemam rada kytky apod, kdyby to byl muj konicek pak bych volila barak...
To je vsechno potreba individualne zvazit.
My to teda mame tak ze pocitame ze si postavime mensi baracek za prahou az na duchod. Hlavne kvuli dojizdeni a uz nebudem (snad😆) potrebovat ten ruch velkomesta bez kteryho ted nemuzeme byt
Ja teď žiju momentálně v bytě ale za necelé 2 měsíce se s detma stěhuji do baráku. Prostě pro mě byt není. Mám roční dcerku a vysvětlit sousedům že je opravdu nevhodné v 8 večer vrtat vrtačkou když mi malá usíná o půl 8 nemůžu protože ještě není noční klid. Ale sousedi vedle nás třeba mají byt a chatu. V bytě jsou přes zimu a od března do října jsou na chatě. Byt jim chodí každý den kontrolovat syn.
Já osobně bych taky do baráku nešla ani za boha...barák prostě potřebuje hodně péče. My osobně bydlíme v bytě a k našim jezdíme na barák. Za mě zlatý byt. Na baráku je spousta práce, která se na začátku nevidí. Častěji se něco posere třeba na zahradě a peníze lítají sem tam. Asi pro barák musí mít v sobě člověk i určité zapálení 🙂 To já nemám. Hodně tu ostatní řeší sousedy, tak i na to pozor. I za plotem můžete mít sousedy debi..y a není to nic příjemného teda :-/
Máme byt v Praze, manžel to má tři stanice metrem do práce. K tomu zahrádku v kolonii. Občas koukáme na dům, ale je tam ten problém velkého dojíždění, pak i školy, kroužky, doktoři. Takhle máme vše u nosu a na zahrádce jsme do půl hodinky MHD. Takhle jsme spokojení, protože v bytě se člověk může schovat, ale u domu/zahrádky vám každý kouká přes plot, co nového. My v bytě máme dobré sousedy, tak jsme spokojení. A opravdu se nám nechce stavět nebo řešit něco na domě. Spíš větší byt poblíž a bude to nej 😊
Mám to naprosto totožně, jako @dzogobela , akorát já vyrostla v baráku v Praze a i přesto jsem ráda za bydlení v bytě (27 let v baráku, 10 let v bytě).
Na tohle se nemůžeš ptát lidu, každý má jiné priority. Spíš si ujasněte, jak jste na tom finančně, časově a jaké máte vize trávení volného času. Obecně (neplatí samozřejmě paušálně) - na baráku je vždycky co dělat, pokud k tomu nemáte vztah (manžel není třeba manuálně zručný, nebaví ho to), bude to většinou vopruz. Stejně tak trávení víkendů - za mého dětství a vlastně i u známých s barákem to je pořád - že je práce na domě / zahradě, tudíž ten volný čas není tolik trávený na výletech, u známých atd. No a v neposlední řadě je dostupnost všeho možného - já se z Prahy hnout nechci. Na barák v Praze musíš mít bohatou tetičku nebo něco zdědit, normální smrtelník, byť s lepšími příjmy, na to nemá moc šanci našetřit. A ta sociální vybavenost včetně pracovních možností, kterou tu mám, tu nikde jinde mít nebudu.
Co se týče sousedů, to taky nemusí být výhra - vyrostla jsem v domě, kde jsme za plotem měli tiskárnu, pořád nám čuměli do zahrady, tiskařské stroje od 6 do 15 v běhu, jeden soused choval prase, druhý byl neurotický důchodce. Teď si zavřu byt a krom občasného dupání dětí nad námi nic neřeším.
Musis vedet sama, nekdo do baraku proste nepatri, nejlepsi je vzit pro a proti. A jako finance.. jako super vec na tokoukat, ale ja to vnimam uplne jinak, pro klid bych vrazdila. Ja i kdyz jsme v panelaku na navsteve tak skoro septam, tisim porad syna s kdyz je to uz ve vecernich hodinach tak se snazim pohybovat silene potichu. Ted pod nami jsou tchanovci a ani nepamatuji kdy jsem naposled mela pustenou hudbu, triskla jsem s dvermi nebo proste neco, abych nebrala ohled na ostatni, no ja bych se v byte (i tady kdyby to bylo dlouhodoby) zblaznila. Stavime barak s menso zabradou. Kytky nesnasim, ale chtela bych se naicit pestovat zeleninu a ovoce. Je to vymysleny zatim dobre a travnik je velikosti kapesniku, hlavne manzel rad sece, vzdycky si u toho odpocine. Oba dva jsme s manzelem zrucny, zvladneme skoro vsechno samy opravit nebo obstarat. Na uklid je jedno co uklizis, v byte mas ale treba min uloznych prostoru nebo i skladovych. Hlavne barak je proste tvuj, ty si vyberes jestli chces zelenou nebo cervenou fasadu, ty si vyberes okna, zatepleni, ovlivnis spousty veci co v byte nejde. Nedavno tu psal nekdo o topeni, ze i kdyz netopili v byte, tak jim prisla dost tucna faktura.. to se ti v baraku nestane aby jsi platila za sousedy, hlavne v dnesni dobe kdy se da postavit nizkoenergeticky dum, tak i je to topeni pak o nicem jinem. Ale kazdy to citime jinak 😉
To je tezke, no. My s manzelem jsme oba z domu a dum jsme chteli, tak jsme do toho sli a absolutne nelitujeme. Jako clovek tomu musi hodne obetovat (prace na nem, dojizdeni, atd.). Taky porad do nej clovek dava penize, pokud tedy clovek nemel miliony, aby vse udelal zaraz na zacatku. Takze na konicky moc nezbyva, na paradu taky ne a na dovolene uz taky ne. Ale nelitujeme vubec. Hlavne ten velky prostor, plus zahrada. A sousedi daleko. Jako taky muzou byt pitomi, ale nejsou hned za zdi, ale az nekde hodne za plotem. A to dela velky rozdil. Muzu si delat relativne kdy chci, co chci, kdyz se nechceme potkat, tak se nepotkame. Jinak taky nejsme nejaci velci pracanti a sikulove, proste az to bude, tak to bude. Co neumime, to se naucime nebo nekoho najmeme. Vse na dome mame jako projekt na x let, stejne by na to driv nebyly penize a casu taky porad neni dost. A na zahrade pestovat, to fakt taky neni nase hobby, tak hold je hlavne na trochu toho ovoce, grilovani a hrani.
Já miluju náš byt, náš panelák, naše sídliště. Všechno mám pod nosem, obchody, školku, školu, doktory. Je tu ticho a klid, vůbec mi nepřijde, že jsme v Praze. Před barákem sedneme na kola a za 10 minut jsme v úžasné přírodě. Nebo naopak metrem v centru. Do baráku už mě nikdo nedostane.
Za mě byt a chalupa nebo chata. Přes týden ruch města se vším co město nabízí a o víkendu les a příroda.
U nás to bylo tak, že rozhodovala i vzdalenost do práce (školky, školy). Nechtěli jsme dojíždět a na barák v Plzni prostě nemáme. Koupili jsme tedy byt a k tomu před půl rokem chalupu na samotě u lesa, kam jezdíme na víkendy. Je teda fakt, že se mi pak vůbec do bytu vracet nechce, ale zatím nám to takhle vyhovuje 😊
holky mají pravdu ve všem. Je to o tom, co preferuješ. Pokud máš radši víc volného času, méně starostí, nebaví tě uklízet větší plochy, pracovat na zahrádce, radši volit byt. Pokud je pro tebe podstatný být svým pánem a mít svůj klid, dostatek prostoru, tak dům.
Já se v bytě vyskytovala sotva pár dní a pro mě je to k nevydržení. Mám pocit, že bych tam zdechla, potřebuju prostor, zahradu... Nepotřebuju pak nikam jezdit, doma je mi dobře.
V tom ti nikdo neporadi, musis vedet co ti je bliz k srdci. Kazde ma sve pro i proti. Kolem baraku i noveho je porad prace, ale ja bych bez zahrady neumela zit, jen co zacne byt pekne travime venku skoro vsechen cas. Co se tyka financi, tak staci davat penize stranou stejne jako do fondu oprav v byte.
A já z baráku, říkám byt. Jako je fakt, že máme vivegeneracni dům, dvě patra + plus přístavba pro nás, ale je to tolik práce. My tam už moc nežijeme, babička s dědou už nic moc nezvládnu a mamka je na to víceméně sama a vůbec nic nestíhá. Já bych brala byt a zahrádku někde na klidným místě k nemu 🙂
mame barak necely rok... a nemenila bych... manzel puvodne barak nechtel presne z tech samych duvodu.. nakonec se to krasne zvlada - a to ze uz sme tech prusvihu resili (rozbita studna, odpady, topeni) - a obcas nas to vystavni a rikame si ze pudem zpatky do panelaku... ale pak si sednem na pergolu dame si grilovany maso a vlezeme do bazenu a je nam tak krasne.. zadni otravni sousedi kteri nam kouri do oken... manzel nikdy nebyl ze by si sam neco chtel opravovat ale ted uz dokaze spoustu veci 😁 a ja se sblizuju se zahradkou - fakt minnic nerika porad jeste nevim co mi tam roste 😂😂
Komentaru za me moc na cteni...jse mpanelakova...33 let panelak a ted se budem stehovat do baracku. Ten opravujeme, takze dalsi vetsi opravy jen tak necekam. Manzel i ja ksme antitalenti na opravy jakehokoliv druhu! Takze mi moje mama hned rekla ze jsem blazen. Jenze zahradka a sklenik jsou muj sen...jasne deti se vyblbnou, ablabla ale zahradka mi zustane. Horsi je to se sousedy, ty si fakt nevyberes, teda u nas v panelaku se to strida, ale vedle v baraku ted starne takova mila pani, a fakt nevime co bude dal.
Myslim, ze kdyz uz nejaka kacka je, tak i neschopnost opravit neco se smazne.
32 let byt, 1 rok barák. A za mě jednoznačně barák. Převažují samá pozitiva. Je to pohoda, jsme pořád venku, večer grilujeme, pro děti ideální, návštěvy kafčo v pergole. Toho úložného prostoru, toho místa. Nemusím řešit, zda se mi vejde to a to.
Ono určitě záleží, jak starý barák, jak velká zahrada. Jé rozdíl mezi 50 let starým barákem a třeba novostavbou.
A hlavně, každý to má úplně jinak. Hodně záleží na povaze a na životním stylu. Tohle rozhodnete jen vy dva 🙂
Pro mě je to splnění životního snu
@kristynapetrlikova ten fond oprav musí někdo naplnit, takže budete platit tak jako tak
Vyrostla jsem v bytě, pořád slyším tátovo "pst, sousedi už spí". Byt by mi nevadil, ale v každém domě se najde debil, měli jsme toho plný zuby. Teď máme barák, jedni že sousedů jsou taky darecci, ale pořád jsou za plotem a ne za zdí 🙂 co se týče zahrady, s dětmi 5, 3 a 10m to absolutně nestíháme, zahonky a skleník jsme letos úplně zrušili, tráva je po kolena... Ale pořád tam můžu poslat holky hrát, zaparkovat tam kočárek, pozvat kamarády na grilovacku... Hlasuju pro barák 🙂 jak řekl jeden náš kamarád, když si u nás lehnul na trávník "to je super, vam patří kus země. To my v bytě říct nemůžeme." 😀
Za me domek. Ja vyrustala na stoletem statku... Bylo by na dlouhe vypraveni jak si pamatuji svoje detstvi. Ale i tak... vzdycky jsem chtela pro moji rodinu domek (hlavne malinky a malinkou zahradu). Manzel vyrustal naopak v byte a chtel do domku.
A pred 8 lety jsme nasli nas raj... A nelitujeme. Rekonstrukce dala zabrat (jedna pred detmi a druha s prckem a tehotna). Ale je tak uzasne, otevrit detem dvere a pustit je ven, lehnout si do site, povesit ven pradlo, snist vlastni jahody, doma radit (myslim deti, ze jo) a neresit sousedy (i kdyz ty pres plot bych s chuti reklamovala...), vymyslet jak co kde zvelebit, opravit ci zmenit. Ano, jsem doma ten tahoun a planovac, ale kdyz uz chlap vi co a jak, udela to rad (i kdyz brumla, ze to neni potreba, tak pak je nadseny).
Jo a taky nejsem zahradnice, mam metodu "zij s moji peci nebo chcipni" a (nekdy bohuzel) mi tu vsechno buji a roste. Ale stejne je nejhezci posekany travnik a uklizena zahrada 😉
Jen me neva zivot na vesnici, nemusim cizi lidi, behat po nakupech, zit mestsky rusny zivot... Netouzim po tom.
Vyrostla jsem v bytě v Ph na Žižkově, takže do centra MHD 10minut, vše po ruce.... vůbec jsem si nedokázala představit, že bych mohla žít jinde, ikdyž domeček by se mi líbil.
No a nakonec, jsme třetí rok na vesnici v baráku a já jsem maximálně spokojená a už bych neměnila. Máme velkou zahradu o kterou se mě baví starat. Pěstuji zeleninu, ovoce, ze které mám radost. Syn je furt venku, máme bazén, tak už
vůbec nechodíme na veřejné koupaliště, na které jsem nikdy ráda nechodila. Syn se může cachtat kdy chce. Do lesa kousek...
ano, taxikařím, ale to bych v Ph do určitého věku dítěte, dělala taky, protože né všechny kroužky jsou v místě bydliště. Ale mě to nevadí a do města to máme 5km.
Vážně záleží na vaší povaze a co preferujete, někdo na to není a do baráku by nešel. Aby ses starala o zahrádku a manžel o dům, jen kvůli nutnosti, tak to pak nemá cenu....
Hezka otazka, zajimave vlakno.
Nam se co nevidet zacne dum stavet. Ja i manzel jsme vyrostli ve velkych rodinnych domech s velkymi zahradami. Pak jsme spolu bydleli- bydlime uz 13 let v krajskem meste, kde mame svuj byt v novostavbe (zde konkretne 9 let). Jak ja chci odsud! Pozoruji na sobe uz vyrazne znaky zacinajici socialni fobie. Vadi mi ukriceni a bezohledni sousedi, vadi mi pejskari, co venci psy bez voditka, vadi mi bezdomovci a fetaci, vadi mi odpadky vsude okolo, vadi mi lidi co hazi z balkonu nedopalky a zbytky potravin. Vadi mi tu uz skoro uplne vsechno 😔 A to jsem to tady mela fakt rada. Stehujeme se pryc z mesta, ceka nas denni dojizdeni (cca 20min) za praci (a dite do skoly, az bude ten cas)... ale ceka nas klid, soukromi, svoboda, bezpeci. A to ted chci nejvic. A manzel si plni svuj sen, ten po domku se zahradou touzi cely zivot. Takze za me takhle. Ale jinak myslim, ze jsem clovek i do bytu, nebyt tech nasich konkretnich okolnosti 😉
Hlavne at jste spokojeni vy 😉
Já zažila obojí a je to pár měsíců, co jsme řešili to samé doma s mužem.. Vyhrál byt, protože je v dochozí vzdálenosti od školy i centra, atp.. Syn má 8 let, to budou za chvíli všechny kroužky, pak kina, taneční, diskotéky, rande, atp.. A já nechci dělat taxíka. Pamatuju si spolužáka, přestěhovali se v jeho 15 na barák, do vesnice.. mamka mu dávala prachy na taxíka z každé kalby. Tak prachy prochlastal a chodil domů v noci lesem zkratkou přes pole.. Velmi často se lidi rozhodují, když mají děti malé a jasně, že pro mrňata je zahrada s bazénkem a rajčetem či jahodou přímo pod nosem nenahraditelná, ale to je otázka tak max těch 7 let a pak už o to vlastně ani nestojí.. Chybí jim kolektiv, chtějí někam jinam, chtějí se stýkat s vrstevníky, na kroužky. Naši se přestěhovali před mojí maturitou, to jsem byla za borku, že jsem pořád všude jezdila autem, ale napít jsem se nemohla, pak jsem vozila i naše za kamarádama a dělala jim taxikáře, takže se role obrátily. Ale taxikaří někdo od mých 18 pořád.. Zase ale mám kamarádku, která je neskutečně spokojená u lesa na samotě, takže je to spíš o tom, co je pro Vás důležitější, co je pro vás přijatelnější, méně náročné a hlavně, dívat se i do budoucna, ne jen jak to vnímáte teď.. Pže před 3 rokama bych za barák dala nevímco.. teď mi dítě chodí do školy a najednou to není tak super..
Jedině barák!
Barák. Mame svoje, v létě furt v bazenu , deti od rana di vecera na zahrade. Mame klidek, prima sousedy. . Ja bych nemenila.
@kristynapetrlikova nevím jak je to úplně přesně, ale máme (musíme) pojíštění, v případě kdybychom se dostali do svízelné situace zaplatí za nás tuším 3 splátky hypotéky... Plus máme klasiku pojištění domu...
S dětmi jsem zazila bydlení v bytě v okresním i krajském městě a už skoro 2 roky bydlíme na vesnici kousek od velkého města ve skoro novém domě a jsme tak moc šťastní. Každý den si říkáme, jaká to byla výhra a skvěle rozhodnutí. Co se týče útraty za vodu a teplo, tak platíme stejně jako za byt o tretinove rozloze. Jasně, musíme si dávat bokem peníze na nenadálé opravy, ale i v bytě byl fond oprav. Máme menší zahradu, takže je posekana asi za hodinku a máme tady pár druhů zeleniny a zalejeme kytky. Takže vše se osefuje v týdnu a to ještě během pár minut a o víkendu můžeme jezdit po výletech. Ale ty výhody. My ještě v pyžamu, děti už lítají po zahradě. Pořád grilujeme, k práci si dáme pivko. Mame spoustu sousedu i s dětmi, takže děti mají přirozene kamarády z ulice, se kterými chodi ven i do skolky. Není to tady tak anonymní, takže není takový strach pustit děti samotné ven. A my sami si taky užíváme společenský život se sousedy. Není problém si kdykoliv sednout na lavičku na ulici, pokecat, dat víno. Další věc je parkování. Auto dám hned ke dveřím, neřeším objemné nákupy, spici děcko. Na žití ve městě s dětmi zpětně vzpomínám spíše negativně. Náklady mnohem vyšší za spotřebu (všude samý lákadla pro děcka i pro nás...), každý den jsme museli řešit, kam s dětmi půjdeme, skoro žádný pasivní odpočinek po práci, nechtěli jsme sedět s dětmi doma, takže honem někam na hřiště. Ale hodně záleží, jestli chcete kupovat novější dům s menším pozemkem nebo něco staršího k rekonstrukci, tam te prace bude víc a i třeba náklady na energie budou vyšší.
Já jsem z rodinného domu v male obci, manžel z Brna. Jelikož je to typicky bytak, tak jsme barak zavrhly, protože sama vím, ze na domě je spousta prace a on na to neni. Bydlíme tedy v Brne v byte a já teď pekne zurim, protože mám dve male deti a neni nad to mít zahradu, nemusíš se oblékat s upravovat pokaždé když vyleze ven.....ale zase jedna se o par let. Pak až budou deti vetsi a budou ve škole, družince, krouzcich...budu rada ze přijdu z prace do bytu a jen se uvaří a vypere a můžeme se věnovat sobe a ne nekonečným pracem týkající se domu a zahrady🙂
Zaleži na rodině a zaleži na tom na co se citite co je vam bližši.. Znam spoustu rodin co jim vyhovuje byt ve městě řokaji že je to defacto bezpracne bydleni a zbyvaji jim finance na cestovani, vylety atd..
My s manzelem bydleli prvni roky spolecneho zivota v bytech (oba jsme z velkych dvougeneracnich domu) a vime ze to nebylo nic pro nas, bylo to utrpeni.. Postavili jsme si svuj dum a jsme spokojeni.. Sice mame spoustu prace kolem domu, v domě atd, ale nas to bavi a jsme stastny.. Neznm v lete nic lepsiho nez vypustit rano deti na zahradu(skotacit, hrat si, pomahat, dovadet v bazenu atd),kde di i posvaci cerstve ovoce a zeleninu a večer je nahnat do sprchy a do postele kde hned usinaji unavení...
@1lenuska1 Krásně jsi popsala ty negativa velkého města. Já na tom totiž byla úplně stejně jako ty teď. Když jsme byli bez dětí, tak jsme ty negativa tak nevnímali, pak už jsem to nemohla vydržet. Teď jsme fakt nadšení, mám pocit, že ten volný čas žijeme mnohem smysluplneji. Mě už štvalo jen to, že po práci jsme skoro každý den šli někam na hřiště, pohrali si s děckama a honem honem domu, aby ještě nebyly moc unavený a ten kousek došly, rychle se nachystala večeře... Teď tohle vůbec neřeším.
Jak se tady zmiňují ty kroužky, tak pokud už je to nějaká větší vesnice nebo kde jsou akční lidi, tak ani v tomto případě není problém. My tady máme několik moznosti a zbytek je kousek autem nebo MHD. Stejně bych třeba 7lete dítě nenechala jezdit samotné tramvají někde po městě a musela ho doprovodit.
nečetla jsem všechny příspěvky, ale napíšu taky.. bydlíme dva měsíce v baráku, a taky jsem nechtěla ani za nic na barák právě z fin. důvodů co by kdyby.. takže to děláme tak, že měsíčně máme náš "fond oprav", kde odkládáme, tak jak když jsem bydleli na bytě, ovšem vyšší částku..myslím, že když je někdo na baráku, tak to asi taky tak dělají..nevím.. ale za mě, zvykla jsem si, je tu pohoda, neřeším děti od sousedky, které ještě o půlnoci nespali, atd..na baráku je mnohem větší klid.. jako posekat zahradu jednou za týden, za dva to se dá..dítě si krásně vyhraje, a např. takové gril párty na bytě možné nebyli 🙂
📌