Psal se prosinec 2021 a já zjistila, že jsem podruhé těhotná! O miminko jsme se snažili od června 2021. Bohužel naše euforie netrvala dlouho a před Silvestrem jsem potratila. Asi nemusím popisovat svoje pocity a smutek. Nikdy na to miminko nezapomenu. Miminko se k nám mělo připojit na konci srpna 2022, někdy kolem narozenin našeho Mavericka a asi tři týdny po termínu švagrové. Konec roku mám v mlze. Jen si pamatuji, že jsem se tak nějak smířila s tím, že to bude trvat dalšího půl roku, než zase otěhotním. Teda pokud nám bude přáno. V únoru jsem si udělala test a nic od toho nečekala a….byl pozitivní!! Manžel byl tou dobou na cestách a já samozřejmě čekat nevydržela, takže i toto těhotenství jsem ohlásila přes FaceTime, stejně jako tomu bylo u syna. A začalo tedy nové těšení na miminko, které stále doprovázela bolest ze ztráty miminka. Věřím, že ono miminko je tady s námi. Jak? To se dozvíte během následujícího příběhu.

Hned od začátku jsem věděla, že se chci pokusit o VBAC. Moje lékařka to i sama nabídla a rozhodně mě to v tom podporovala. Vysvětlila plusy a mínusy a já zhodnotila, že pozitiva VBACu převýšila negativa. Asi v jedenáctém týdnu těhotenství jsem si udělala SneakPeak test. To je domácí test na určení pohlaví. Je to docela zajímavé - mrkněte na odkaz. Samozřejmě, není to stejná garance, jako DNA test u lékaře. Takže jsem to brala spíš jako takový "hokus pokus" a zábavu. ALE vyšla nám holčička a asi do dvou týdnů to potvrdil i lékař. Termín porodu - 16.listopadu. 

V těhotenství jsem se poctivě připravovala primárně na dobu po porodu a porod. Najala jsem si dulu, IBCLC (laktační poradkyně), absolvovala porodní kurz od Built to Birth, který moc doporučuji nebo třeba vařila jídla do mrazáku. TAK moc se mi nechtělo a nakonec TAK bodly. Těhotenství uteklo poměrně rychle. Na konci léta 2022 jsme ještě stihli jet do ČR. Pro manžela a syna to bylo jejich poprvé. Týden jsme byli na plzeňsku u rodiny, pak týden v Řecku na Krétě a poslední týden jsme společně s českou rodinou cestovali - jeli jsme na Hlubokou, do Prahy, do Karlových Varů a Mariánských Lázní. Bylo to moc fajn. Po návratu moje mysl přepla do "baby mode" a to jsem měla ještě dva měsíce do porodu. Vnitřně jsem cítila, že se narodí před termínem. HA!

Když jsem byla asi ve 37 týdnu, přijela tchyně. Tchyně kdysi bydlela na stejném místě jako my, ale na začátku léta 2022 se odstěhovala. Teď potřebovala přijet kvůli zdravotním potížím - je dlouhodobě nemocná s ledvinami a musela se hlásit do centra v Seattle, i když bydlí v jiném státě. Její návštěvu tady uvádím proto, že naše vztahy nejsou ideální. Nevedeme mezi sebou válku, ale speciálně po prvním porodu mi dost ublížila. Několik týdnů před její návštěvou jsem ji řekla, že ji před, u a po porodu nechci. A teď jsem panikařila, že se miminko určitě narodí. Na Halloween jsem měla silné poslíčky, ale malá mě poslechla a vydržela. Tchyně odjela, když jsem si pomyslně odškrtla třicátý devátý týden. Tak jsem ji řekla,  že už může přijít. Netrvalo dlouho a já ji prosila, ať ještě chvilku vydrží - ve čtyřicátém týdnu těhotenství jsem celá rodina dostali chřipku. Jakože opravdovou chřipku. Bylo mi špatně jako už dlouho ne. Takže opět panika - co teď? Co když bude chtít přijít teď? Budu mít sílu na porod? Nemocní byli i naši přátelé, kteří měli hlídat Mava. Do tří dnů jsem byla z toho nejhoršího venku. Toho dne jsem šla na prohlídku a oficiálně jsem byla ve čtyřicátem prvním týdnu. 

V čekárně jsem si připadala jako přírodní úkaz. V USA se poměrně běžně vyvolává ve 41 týdnu. Já ovšem nechtěla do nemocnice na vyvolání. Moje lékařka to věděla. Sama uznala, že teď je pro mě nejdůležitější se zmátořit a nabrat sílu. Ale bylo vidět, že není zvyklá na ženy, které ještě chtějí být dobrovolně těhotné. Já taky nechtěla být těhotná!

Jen jsem věděla, že pokud chci porod s minimálním zásahem, tak ho nemůžu začít indukcí v porodnici. Z prohlídky jsem odjížděla s kontrakcemi a věřila jsem, že se porod blíží. Hned další den bylo Díkůvzdání. Měla jsem kontrakce ráno a večer. A to samé následujícího dne. V sobotu mi volali z porodnice, že pokud můžu přijet do hodiny, tak mají pro mě místo na vyvolání. Do hodiny jsem tam opravdu být nemohla - bydleli jsem cca 50 minut od porodnice a Mav měl zůstat s přáteli, kteří byli už naštěstí zdraví, a kteří bydlí od porodnice ještě dál. Vlastně jsem byla překvapena, že volali. Pak mi ale hned volala moje doktorka, která ten den sloužila v porodnici. Ptala se mě, jak se cítím. A tak jsem přiznala, že dost blbě. A to především po psychické stránce. Už jsem z toho byla tak frustrovaná. Kontrakce jsem měla každý den a nic z toho. Hlavně ty večerní byly dost silné a nepříjemné. Usnula jsem, ráno se probudila a zjistila, že už je zase ráno, další den a miminko nikde. Rozhodně mi nepomohla pomyslná zbraň u hlavy a dennodenní otázky, jestli už chci vyvolání. Bylo pondělí ráno a já už psychicky prostě nemohla. Bylo to moje dno. Cítila jsem se, že žiju někde v tunelu a neumím z něj vylézt. Tento příběh píšu se skoro ročním odkladem. Už to není tak živě v mojí paměti. Ovšem pamatuji si, že jsem manželovi řekla, že jestli porodnice nabídne vyvolání, tak to vezmu. Už prostě dál nemůžu. Začala jsem totiž o sobě dost pochybovat a říkat si, že je něco špatně. Aby bylo jasné - nikdy mi doktorka neřekla, že na vyvolání musím ze zdravotního důvodu. Rozhodně bych něco takového nebojkotovala. Všechny testy vyšly dobře. V pondělí dopoledne se rozezněl telefon: 

"Máme pro vás připravený pokoj. Můžete tady být do dvou hodin?" Toto je poslední fotka, kterou mám s Mavem, před narozením sestřičky 

A tak jsme popadli tašky, já se vysprchovala, manžel obstaral syna a jeli do porodnice. Po cestě jsem si říkala, jak by bylo fajn, aby se mi samovolně rozjel porod. Na cestě do porodnice jsem ale byla plná optimismu. A vlastně jsem byla naprosto ok s takovým rozhodnutím. Bylo 28.listopadu a já si říkala, že by bylo hezké, kdyby se fakt dnes narodila. Byla by se synem přesně o tři roky a tři měsíce. 

 Došli jsme do výtahu a dojeli do příslušného patra. Bylo to vlastně podobné checkinu v hotelu. Dali nám pokoj, přidělili zdravotní sestru, dula byla na cestě. Pokoj obsahoval monitorovací stanici, lůžko, sedačku, pár skříněk, stanici pro miminko a také koupelnu, ve které byla toaleta a vana. S vanou jsem měla velké plány! Také mi přinesli jídelní lístek, ať si objednám něco k jídlu. Objednala jsem si vývar, sendvič a čaj. Hlad jsem moc neměla, ale věděla jsem, že budu potřebovat hodně energie. Možná jste to měli úplně stejně. Pocit, že jste se měli den předem víc vyspat (jakoby to snad šlo), že jste měli všeobecně víc relaxovat atd. Ještě jsem úplně nebyla stoprocentní po chřipce. Stále jsem měla mírný kašel. Už na začátku jsem se cítila dost vyčerpána. Probral mě však skvělý tým a těšení se na miminko! Byla jsem připravena na vyvolání 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Pokud jste dočetli až sem, tak vám děkuji. Zároveň vás s úctou prosím, abyste mi nepsali nevyžádané rady na téma vyvolání 🙂. Děkuji

Minulý rok jsem napsala článek o Vánocích v USA, který si můžete přečíst ZDE. Tento rok bych vám ráda představila “předskokana” Vánoc - Díkůvzdání (Thanksgiving). 

Americké Díkůvzdání se slaví každý rok čtvrtý čtvrtek v listopadu. Je to opravdu velký svátek a většina lidí má volno z práce a děti jsou doma ze škol. Původně byl tento svátek oslavou úrody a dalších požehnaní. V kontextu dnešní doby je to spíš rodinná sešlost, kterou doprovází opravdu velká večeře. Na Díkůvzdání za rodinou jsou lidé ochotni cestovat přes celou Ameriku a často je to jedna z mála příležitostí vidět rozšířenou rodinu. Oslavy mohou mít opravdu velké množství rodinných příslušníků. Pokud už děti vylétly z hnízda a mají vlastní rodiny, tak často Díkůvzdání hostí prarodiče a jejich děti se tam sejdou i s rodinami. 

VÝZDOBA

Díkůvzdání provází dýně a další podzimní výzdoba. Dekorace s nápisy “Thankful” a “Blessed” jsou vyloženě spjaté s Díkůvzdáním. Je ale pravda, že hodně rodin zdobí domy na Halloween a pak hned na Vánoce. Zdobení na Díkůvzdání tady není tak rozšířené, Vánoce ho dost vytlačily. Sváteční tabule je ale často moc pěkně nazdobená. 

PŘÍPRAVY

Asi tak týden před tímto svátkem jsou už obchody plné lidí, kteří shánějí jídlo. Letos se “vyhrožovalo” nedostatkem krocanů, ale všude jich bylo skutečně dostatek. Já osobně začínám plánovat menu a nakupovat už alespoň dva týdny před svátky. Když musím do obchodu pro věci, které se musí koupit těsně před Díkůvzdáním, tak buď jdu ráno nebo si to nechám doručit přímo domů. Je to podobný blázinec jako v Česku před Vánoci. Někdy si lidé objednávají už hotové jídlo přímo z obchodů a koláče z pekáren. Chápu to, ačkoliv moje osobní pravidlo je to, že 90% by mělo být domácí. Často si lidé rozdělí práci, pokud bydlí blízko sebe, a na Díkůvzdání má každý za úkol něco přinést dle domluvy. 

VEČEŘE

Ačkoliv ne to oficiálně večeře, tak pro spoustu rodin začíná v brzkém odpoledni. V naší rodině děláme tuto hostinu už kolem 15:00. Nedá se říct, že půst by byl zvykem pro tento svátek, ale spousta rodin se tak nějak chtě-nechtě postí, protože ví, že je čeká nálož. Jak už jsem zmínila, tak setkání rodiny u velké večeře je podstatou současných Díkůvzdání. V Česku máme jako slavnostní jídlo řízek a salát a tady je to nějaké maso, přílohy a koláče. Tradičně se u Díkůvzdání objeví krůta. Pečení je celodenní záležitostí. K masu se podává několik příloh. Tradičně je to: bramborová kaše, sladké brambory, zelené fazolky, nádivka, houstičky a brusinková omáčka. Objevit se tam ale skutečně může cokoliv. Záleží na rodině.

 Spousta lidí se stejně nejvíc těší na sladkou tečku na závěr. Koláče! Nejtradičnější je ten dýňový a jablečný. Můj osobní favorit je s pekanovými oříšky. Jídlo se dá přímo na stůl a lidé si servírují podle chuti. 

ZA CO JSTE VDĚČNÍ?

Vůbec bych neřekla, že tato večeře je nějak extra formální. Lidé si chtějí povídat tak, jak to běžně dělají. Občas se nadhodí otázka: “za co jste letos vděční?” No, a ideálně odpovíte podle pravdy. Přijde mi fajn se nad tím takhle jednou za rok zamyslet. Asi kord v této prapodivné době. 

JAK BUDEME SLAVIT MY

Mám štěstí, že ačkoliv můj muž je pilot, tak na velké svátky je vždy doma. Ráno nazdobíme stůl a on převezme vládu nad pečením krocana. V minulosti se mě tady na MK lidé ptali, jestli jsou trouby v USA tak velké, že se tam skutečně vejde celý krocan. Tak ano, máme tady větší trouby, ale zdaleka ne všichni lidé pečou takové ty obří. Dopoledne pak budeme připravovat všechno jídlo kromě koláčů a brusinkové omáčky. To už je připravené. Doufám, že Mavericka zabaví jeho děda a praděda a já a s manželem budu mít čas na vaření. Kolem 15:00 budeme jíst a po večeři zahájíme Vánoce :D. Většinou se díváme na nějaký vánoční film. Hned následující den je Black Friday - den slev. Ty jsou tady opravdu markantní. Klidně až 70%. Tyto slevy začínají v posledních letech už týdny před samotným BF. To je pro mě doba nákupů dárků. Všechno dělám online. Do obchodů opravdu nejdu. Půjdeme ale pro stromeček, který si i sami uřízneme. Zdobit ho ještě asi nebudeme, protože hned následujícího dne jedeme na dva dny do hor do “německého městečka” načerpat atmosféru. Sníh u nás skoro nikdy není. 

Ačkoliv Díkůvzdání není svátek, se kterým jsem vyrůstala, tak ho mám moc ráda. I když přiznávám, že nejsem nijak velkou fanynkou toho jídla. Neříkám, že mi to nechutná, ale není to moje nejoblíbenější jídlo. Moc ráda pořádám různá setkání a domácí party a to je pro mě nejhezčí část toho celého dne. 

S láskou, 

Marie Groth

První díl zde: https://www.modrykonik.cz/blog/mariegroth/article/za-kouzlem-a-dobrodruzstvim-disney-a-un-iud9an/ 

Rozloučila jsem se s vámi hned po cestě do druhé části parku, tedy Islands of Adventure. Tak honem zpět do vyprávění...

Druhá část světa HP jsou Prasinky a samozřejmě hrad. Prasinky jsou zasazené do zimního období. Sníh na střechách je umělý. Nacházejí se tam všechny místa, které znáte z knih. Třeba takový Medový ráj, pošta a i restaurace.

Hned po příjezdu jsme šli na oběd do "U Tří košťat". Muž si dal k pořádnému kusu masa dýňovou šťávu a já máslový ležák. 

Pak následovala jedna z mých oblíbených “rides” a to je ta přímo v hradě. Maverick po obědě usnul a my s mužem dělali child swap. Ten hrad je úžasný. Plný mluvících obrazů, Buclaté dámy, skleníku a třeba i pracovny ředitele. 

Samotná “ride” je simulace letu, hledání draka a je to na půl na plátně a částečně jsou tam i opravdové kulisy. No, ehm můj muž řekl, že ho to docela vyděsilo. Jsou tam pavouci, mozkomoři, bazilišek. A celé je to opět ve tmě. Hledala jsem nějaké dobré video, ale jelikož je to ve tmě, tak to je těžko natočitelné. 

Po hradě jsem chtěla jít na úplně novou dráhu a to je Hagridova dráha, ale čekací doba byla skoro dvě hodiny. Jsem ultra fanoušek HP, ale můj syn je ještě malý a čekání ve frontě není nic pro něho. Mrzí mě to, ale spokojené dítě je přednější. Takže bohužel nemohu podat report. Alespoň jsem se ale projela na hypogryfové dráze a to se taky počítá. 

Hned vedle světa HP je Jurský park. Ten osobně miluju. Ta “ride” je jízda člunem po jurském parku, kde vám ukazují dinosaury, ale pak se věci obrátí vzhůru nohama a vy se snažíte utéct. Nejlepší část je konec dráhy, kdy vás člun vyveze nahoru a pak padáte dolů do řeky. A je tam velký T-REX. Počítejte s tím, že budete pěkně promáčeni. 

Toto video je moc pěkné: https://youtu.be/yhz14VKo_VY

Poslední hodiny v parku jste strávili ve světě Dr.Seuss, což je úžasný barevný svět pro ty nejmenší. Maverick si pořádně vyřádil a měl radost.

 Můj muž miluje velké horské dráhy. Já absolutně ne. Ještě před odchodem z parku stihl opravdu velkou “ride” inspirovanou postavou Hulk. 

V minulém dílu jsem úplně zapomněla zmínit, že jsme šli na 3D ride z Transformers a v této části parku zase na Spider Man. Ty dráhy jsou podobné. Máte 3D brýle, trochu vás to hází do stran, jsou tam zvukové efekty a animace. Jste naprosto vtaženi do děje. Ty simulace jsou opravdu věrohodné. 

Večer jsme šli na jídlo do mé oblíbené The Cheesecake Factory. Restaurace jsou známé hlavně pro božské cheesacaky, ale mají také normální jídlo a opravdu plné menu. Jestli budete někdy v USA, tak tam určitě musíte zajít. Během večeře jsme koupili lístky na další den do dalšího Disney Parku - Magic Kingdom. 

Pokud bych vám měla doporučit jeden park, který byste měli vidět, pak je to určitě Magic Kingdom. Je to prostě klasika. Je to pravé Disney. V tomto parku je právě ten úžasný zámek, spousta Disney postaviček a tento park je ideální pro všechny věkové kategorie.

 Úplně jsem zapomněla, že to trvá opravdu dlouho se do Magic Kingdom vlastně dostat. Zaparkujete, jdete chvilku pěšky, pak musíte sednout na vláček, který vás doveze do parku. Kvůli covid a rozestupům celá tato procedura trvala asi tak hodinu a půl. Ale na druhou stranu třeba i ten vláček “monorail” je pěkný zážitek. Jede kolem Disney hotelů a resortů. Má v nich i zastávky. Člověk vidí, jak je vše krásně udržované a precizně dělané.  Jede se i kolem ikonického hotelu - The Grand Floridian. Tam se vdávala babička mého muže.

Park byl poměrně plný. Mnohem víc, než Animal Kingdom a Universal Studios. Pořád to ale nebylo nijak tragické. Leden je v Orlandu poměrně “mimo sezonu”. Nebyla zima, ale také nebylo teplo, což vždycky ovlivní to, jak plné nebo prázdné ty parky jsou. Jako první jsme navštívili “ride” Piráti z Karibiku. Je to na loďce a je k tomu příběh.

Potom jsme začali obcházet park systematicky a šli jsme na většinu rides, kam mohl i Maverick. Na Petra Pana, Medvídka Pú, It's a Small World a úplně nejvíc se mu líbila Malá mořská panna. Na všech těchto rides sedíte ve vozítku a pohybujete se automaticky. V každé sekci se pak něco odehrává.

Přes oběd usnul a my jsme se s mužem vystřídali na Space Mountain  -velice rychlá dráha ve tmě a na Haunted Mansion, která je sice pro všechny věkové kategorie, ale je to projížďka po domě, ve kterém straší a to by ho opravdu vyděsilo. 

Když se probudil, tak jsme viděli velkou většinu Disney princezen. Vždy dělají takovou projížďku kolem zámku a je to moc pěkné. Být Disney princeznou je velká prestiž. Většinou jsou to profesionální tanečnice nebo herečky a na takovou pozici je nával. Samozřejmě mají několik dívek, které ztvárňují určitou princeznu a ty se pak střídají v práci. 

Kolem čtvrté hodiny už na nás začala padat únava, která se nastřádala z předešlých dnů. Možná se to nezdá, ale ty parky jsou opravdu náročné na chození a člověk je neuvěřitelně utahaný. Magic Kingdom jsme tedy opustili poměrně brzo, ale stihli jsme všechno, co jsme chtěli. Akorát jsme vynechali jednu oblíbenou ride, na kterou ale nebylo dobré počasí. Magic Kingdom je známé pro úžasnou večerní parade a ohňostrojovou show. Viděla jsem je několikrát a je to krásný zážitek. Dělá se po setmění. Vlastně vůbec nevím, jestli ji pořádají kvůli covid, ale s Maverickem bychom to stejně nedali. Na cestě do hotelu jsme si dali jídlo v kubánské restauraci. Na Floridě je velký kubánský vliv. To asi nikoho nepřekvapí. Kuba je poměrně blízko. 

Následujícího dne nás čekal přejezd do Fort Lauderdale. Jeli jsme autem. Cesta nám trvala s přestávkami asi pět hodin. Viděli jsme pobřeží a celkově jsme si cestu užili.  Je to město hned u Miami. Řekla bych, že je Miami velice podobné, ale je o dost klidnější. Ubytování jsme měli v hotelu W od Marriott. 

Těšili jsme se na pláže, které jsou tam moc hezké. I když u mě stále vedou pláže havajské. 

Ve Ft.L jsme měli v plánu oslavit narozeniny mého muže a to se povedlo. Jinak jsme opravdu nedělali nic extra. Dorazili jsme tam ve středu odpoledne a v pátek k večeru jsme odevzdali auto, sedli na letadlo a dovolené byl konec. Moc jsme si to užili a byl to skvělý způsob jak oslavit naše narozeniny a opustit alespoň na chvíli studený Washington. Měla jsem obavy, jak si užijeme dovolenou v době covidu, ale musím říct, že mimo roušek se zdál být život na Floridě velice normální. Další co mě překvapilo bylo to, jak Maverick skvěle zvládnul časový posun o tři hodiny. Měla jsem strach, že bude vstávat ve tři ráno, ale pozitivně mě překvapil a vstával “normálně”. Klíčové určitě bylo správné načasování jeho odpočinku a zabavit ho aby šel spát v letadle o trochu déle. No, někdy nás naše děti pozitivně překvapí, co se spánku týče. 

Vím, že se určitě najdou rodiny, které s takhle malými dětmi cestovat nechtějí a to je v pořádku. Já jsem od začátku věděla, že cestovat chtít budeme a to i s malým.  Naše cestování a dny na cestách či v destinaci vždy jedeme podle jeho tempa. Ano, je to někdy těžké a vyčerpávající, ale který okamžik v životě rodiče není těžký a vyčerpávající.  Jsem vděčná, že můžeme vytvářet krásné vzpomínky na krásných místech jako rodina.

Doufám, že se vám tento report z dovolené líbil a budu se těšit příště. Určitě mi napište, jestli máte návrh na nějaký další článek. 

Ahoj, 

Marie 

Na začátku ledna jsem vyrazila s manželem a synem na dovolenou na Floridu. Teď neustále vzpomínám na zábavné parky od Disney a Universal Studios, ale také na pláže ve Fort Lauderdale. Také vzpomínám na to, jak je někdy tak náročné cestovat s batoletem, ale ty zážitky a vzpomínky stojí za to. Teď už se ale pojďme přenést na Floridu a já jen doufám, že vám můj článek přinese alespoň trochu léta do vaší mysli. Článek jsem rozdělila do dvou částí. 

Pro dovolenou na Floridě jsme se rozhodli poměrně spontánně. Plánovali jsme navštívit Havaj, ale jejich opatření proti Covid-19 se neustále mění a řada pláží a parků je zavřených. Na druhou stranu Florida je poměrně v “normálu”. Už dlouho jsem se chtěla vrátit do Disney parků a tentokrát tam vzít i syna. Díky mé práci v letectví jsme se nemuseli strachovat o přebookování letenek. Jako zaměstnanec mám neomezené letenky a to i pro nejbližší rodinu. Let do Orlanda na Floridě, kde jsou zmiňované zábavní parky, trval skoro pět hodin. Časový posun je od nás plus tři hodiny. Pro vás zase mínus šest hodin. Vždy se snažíme vybírat let tak, aby Maverick třeba část prospal. To už je v jeho věku poměrně složitější. Spí jen jednou denně a to kolem poledne. Na palubě si ale moc pěkně hrál, snědl si nějakou svačinku a pak usnul asi dvě hodiny před přistáním. Díky manželově práci máme spoustu věrnostních bodů na půjčovnu aut. Vždy, když je on pracovně pryč, tak mu zaměstnavatel platí půjčení auta v destinaci. Za každé půjčení dostává zároveň body, které pak může použít na půjčení auta zdarma nebo za malý poplatek. Zároveň jsme také využili služby “Meet and Greet”, kde na nás pracovník půjčovny čekal přímo u východu z terminálu. Už jsme měli přistavené auto - Chevrolet Tahoe. Krásné a velmi prostorné. 

Do hotelu jsme dojeli kolem jedné ráno. Maverick se probudil při přistání, ale naštěstí byl v dobré náladě. V Orlandu jsme byli ubytování v moc pěkném resortu - JW Marriott. Opět na manželových hotelových bodech z práce. Jen tak pro představu. Má nastřádáno přes milion bodů u Marriott. Tady vidíte, jak práce v letectví může být velice osamělá, neboť v těch hotelech jsou opravdu často. Tento resort měl několik bazénů pro různé věkové kategorie, hřiště, golfový areál a hlavně skvělé zázemí pro děti. Ráda bych se tam vrátila a pořádně si to tam všechno užila, jelikož při této návštěvě jsme na to moc neměli čas. Zdarma letenky, auta a hotely zmiňuji především proto, že to jsou věci, které nám opravdu umožňují cestovat často a když se mě teda někdo zeptá, jak to děláme, že si můžeme dovolit cestovat, tak to je více či méně moje odpověď. 

Ráno jsme vyrazili hned na snídani do hotelové restaurace. Není úplně běžné, že snídaně je v ceně pokoje. Stejně tak není bežné mít celkově zahrnutou stravu v ubytování. Tohle jsme si tedy platili zvlášť, i když díky manželově statusu s Marriott jsme nakonec za snídaně neplatili. Měli jsme limit $50. Pak jsme vyrazili na obhlídku dětského zázemí, kde si Maverick pěkně vyhrál. Moc se mu líbila motýlí farma a klouzačky. Po odpoledním spánku jsme vyrazili na mou narozeninovou večeři do Rainforest Cafe, které je v části Orlanda nazvané “Disney Springs”. Je to čtvrť plná restaurací a obchodů a většina z nich je v duchu Disney . Vybrala jsem ji speciálně pro Mavericka, neboť jsem věděla, že se mu bude líbit výzdoba restaurace. Večer jsme zakončili sladkou tečkou v podobě lahodných disney dezertů. 

Druhý den nás konečně čekala návštěva Disney parku Animal Kingdom. Jak už název napovídá, jedná se o park, kde jsou v hlavní roli zvířata, ale zase se nedá říct, že je to jen o nich. Hned po příjezdu na nás čekalo docela plné parkoviště. Park otevřel už v osm ráno. My dorazili před desátou.Lístky do parku jsme koupili online a museli jsme si vyzvednout kartičku. Jeden den v Disney nás vyšel na $120 za osobu, děti do tří let jsou zdarma. Ceny jsou jiné každý den. Naše první kroky vedly do světa Pandory z Avataru, což je nejnovější část tohoto parku. 

 Pandora je bez pochyby největším trhákem Animal Kingdom. Otevřely ji asi před třemi lety. Jestli Disney něco opravdu umí, tak jsou to detaily a vše je perfektně dotažené. V každém parku jsou zaměstnanci oblečeni v kostýmech, které třeba odpovídají stylu různé sekce parku. Pak tam jsou i tématické restaurace, obchody, suvenýry...no prostě je to jiný svět. S mužem jsme chtěli jít na jejich 3D ride nazvanou “Flight of Passage”, která perfektně simuluje let celou Pandorou. Ne není, to jen sezení před obrazovkou s 3D brýlemi. Toto video vám to pěkně ukáže: https://youtu.be/CHj1dDF4jVs

Čekací doba na různé atrakce může být poměrně dlouhá. Není to nic pro netrpělivce, ale i samotné čekání může být vzrušující. Pohybujete se budovou, která je opět tématicky vyzdobena a alespoň vás to trochu zabaví. Na všech takových atrakcích, kam nemohou malé děti, mají tzv. Child swap. To znamená, že jeden rodič jde na “ride” a druhý rodič ukáže pracovníkum kartičku, kterou dostal u vstupu. Pracovník Disney ji zaregistruje a vy můžete předběhnout řadu speciálním vchodem jakmile se ten první rodič vrátí. 

Takže vlastně nemusíte dvakrát stát frontu. Na druhou “ride” už mohl jít i Maverick. Jednalo se o jízdu na lodičkách po řece Navi. To celé je doprovázené dekoracemi, hudbou a tématickými prvky z filmu Avatar. 

Všechny tyto “rides” trvají tak do pěti minut. Maverick byl nadšený. Poté jsme zamířili do další části parku a to do “Afriky”. Disney má v tomto parku obrovské safari a jestli Maverick něco miluje, tak jsou to zvířátka. Na safari jsme si opět vystáli menší frontu a už jsme sedali do tématických vozů. Řidič nám pak ukazoval různá zvířata a zajímavosti. No, prostě safari. Pak jsme si dali oběd v další části parku - Asii. Do Disney parků si můžete přinést vlastní jídlo. My brali většinou jen nějaké svačinky, ovoce pro malého a pití. Oběd či večeři pořídíte za asi $10-15 za osobu, pokud jíte v takových menších restauracích, které mají výdejní okénko. Jídlo objednáte, dají vám číslo a vy ho jen vyzvednete. Je to kompletně bez obsluhy stolu. Většina takových míst má jen několik položek na menu a jsou opět tématické. Např. my si v Asii dali tikka masala a sezamové kuře. Jednoduché menu je super na rychlé rozmýšlení a pokud zrovna nemají to, na co má člověk chuť, tak stačí zajít někam jinam. 

Největší oříšek byl denní spánek našeho malého. Ne, nemám dítě, které miluje kočárek a nikdy to v něm úplně lehce nespal. Nakonec jsem ho každý den nějak uspala v náručí a pak dala do kočárku. V parku jsme zůstali až do pěti hodin, šli na několik atrakcí s Maverickem nebo bez a pak si dali večeři v dobré steak restauraci. Tou dobou jsem se začínala těšit na další den, neboť nás čekala návštěva Universal Studios a tedy i milovaného Harry Potter World. 

Ráno nás opět čekalo zaparkování auta, prohlídka věcí a měření teploty. To jsem zapomněla říct, ale Disney dělalo to samé. Také byli velice přísní na nošení roušek. Naše první kroky SAMOZŘEJMĚ vedly hned do Příčné ulice. Pokud si pamatujete z filmu Harryho první pohled na tuto ulici, tak přesně takhle jsem se cítila. Byla jsem překvapená, že tam nebyla ani obvyklá kvanta lidí.

 S mužem jsme si zajezdili na dráze v Gringottově bance. Je to částečně 3D dráha, ale opravdu se pohybujete a to na rychlém vozíku. Na takovém, jakém skřeti vozí zákazníky této banky. Video: https://youtu.be/N8FSuOjoy8w

Můj manžel není fanoušek Harry Potter a přesto řekl, že to byla skvělá dráha. Poté jsme se toulali Příčnou ulicí, dali si zmzku u Floriána, zašli do krámu dvojčat, kochali se krásnou výzdobou, zašli k madam Malkinové a Ollivanderovi. Věřte mi, že bych tam klidně vydržela celý den. Před Příčnou ulicí byl také Záchranný autobus a vedle pak dům rodiny Blackových a když jste se pozorně dívali, občas na vás vykoukl Krátura. 

Universal Studios toho ale nabízí mnohem víc. Moje srdcovka je “ride” z filmu E.T. Letíte na kolech a máte za úkol odvést E.T. do bezpečí. 

Další srdcová záležitost je film Mumie a tematická dráha, která je opravdu strašidelná. Celá je ve tmě. Ten film je sám o sobě dost strašidelný. Teď si představte, že na vás vykoukne Imhotep, kosti, mumie a občas nějaké plameny. Je to fakt síla. A pokaždé vytrvale křičím. 

Ještě jednou jsme obešli velkou část parku a zamířili opět na Příčnou ulici. Universal Studios jsou vlastně dva parky. Universal Studios a Island of Adventures. Abyste mohli navštívit oba parky, musíte mít tzv. Park Hopper, který vám umožní vstup do obou parků v jeden den. Cena takového lístku je kolem $180. Bez park hopper je to kolem $120. Bradavický expres je právě ta atrakce, která propojuje oba parky. V parku Island of Adventures je druhá část světa Harryho Pottera - Prasinky a Bradavice. Došli jsme na nádraží, prošli na platformu a už tam na nás čekala naleštěná lokomotiva. Usadili nás do kupé a mohlo se vyjet. Další věc, kterou bych chtěla zmínit. Na všech atrakcích v Disney a Universal Studios jsou kolem zaměstnanci, kteří vám přesně řeknou, kam máte jít. Do jaké řady a atd. Všechno je velice organizované a rychlé v rámci možností. 

Jízda Bradavickým expresem je opět zážitek. Okna jsou vlastně “televize” a přehrává se tam cesta do Bradavic. V jednu chvíli se v chodbičce také objeví mozkomor. Cesta je ale krátká, jen pár minut. Toto video není úplně kvalitní, ale snad vám to dá nějakou představu: https://youtu.be/n8EVv0voPKI.. 

Pak se vystoupí v Prasinkách a přivítá vás vesnička a i hrad, který je ale opravdu obrovský.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....

Tento článek se mi nepíše snadno. A tohle je už asi pátá verze. Moc se neumím loučit, ale zároveň vím, že rozloučení se je důležitý proces. Dnes se s vámi loučím jako ambasadorka Dr.Brown's na Modrém koníku.

V listopadu 2019 jsem spatřila na hlavní stránce "Koně", že se hledá ambasadorka pro značku Dr.Brown's, kterou jsem znala a aktivně používala jejich antikolikové lahve. Jak jsem zjistila, tato značka v České republice vůbec nebyla známá. Vlastně mě to trochu překvapilo, ale zároveň také namotivovalo se do konkurzu přihlásit. I tak jsem si vlastně nemyslela, že by mě vybrali jako ambasadorku. Bydlím na druhém konci světa, na MK jsem byla nováčkem a nikdy jsem nic podobného nedělala. Před Vánoci na mě ale čekala nadílka v podobě milého e-mailu, který mi oznámil. že jsem byla vybrána na pozici ambasadorky a velice ráda jsem tuto nabídku přijala.

Chtěla jsem nejenom prezentovat značku Dr.Brown’s ale také mateřství a vše s ním spojené. To dobré a to špatné. V té době jsem zápasila s poporodní úzkostí a problémy s kojením. Modrý koník a ambasadorování bylo takovou mojí až skoro terapií. Strašně mě bavilo se s vámi vždy spojit, nadhodit nějakou diskuzi a prostě si pokecat. Na začátku jsem se i bála, že mě mezi sebe třeba nepřijmete. Byla jsem vystresovaná českou gramatikou a musela jsem si “vygooglit” překlady slovíček do češtiny. Modrý koník byl příjemným spojením s mojí domovinou a také mi vždy poskytnul alternativní pohled na mateřství a jak se co dělá v Čechách vs. v USA.

Úlohou ambasadorky je prezentovat značku a sžít se s ní, ale tím to nemusí končit. Myslím si, že jsme to s Dr.Brown’s naprosto přirozeně zvládli. Ambasadorování mi také pomohlo se vypsat ze svých nelehkých pocitů. Kdybych nebyla ambasadorkou, tak bych asi nenapsala “Můj (ne)kojící příběh”, který byl pro mě ránou do bolavého místa. Jenže jsem také věděla, že by mohl někomu pomoc. Vaše reakce mě příjemně překvapily a tehdy jsem si asi uvědomila, že ženy chtějí slyšet takové příběhy a jako ambasadorka bych se neměla bát jít s kůží na trh. Často jste tedy vedly i “nesluníčkové” diskuze, kde jste se mohly vyzpovídat z vašich pocitů a zjistit, že v nich nejste sami. A takovou komunitu jsem jako ambasadorka chtěla podpořit. 

Po roce s Dr.Brown’s se tedy loučím. Je to těžké loučení, ale sama cítím, že si potřebuji tak nějak celkově odpočinout a trávit méně času on-line. Ono to opravdu není jen o vložení jedné fotky denně a něco k tomu napsat. Za prací ambasadorky je velká příprava. Na začátku této úlohy jsem si dala za cíl ambasadorování dělat poctivě, odpovídat na vaše dotazy a zapojovat se v diskuzích. Tak nějak jsem zjistila, že s batoletem mám mnohem méně času, než s miminkem (šokující, že). S Modrým koníkem se ale neloučím. Určitě sem budu dále přispívat a žádat vás o rady. Slíbila jsem vám nějaké články a také mě zajímá jak se vy všichni máte. Potkala jsem zde spoustu skvělých maminek a navázala jsem virtuální přátelství. Až je mi opravdu líto, že se v reálném životě asi nikdy nepotkáme. 

Chtěla bych upřímně poděkovat skvělým dámám, které zastupují Dr.Brown's v České a Slovenské republice. Naše spolupráce byla profesionální, ale zároveň také velice vřelá. Vážím si jejich důvěry a vždy jsem oceňovala to, že mi při prezentaci této značky daly volnou ruku. Poděkování patří také zástupcům Modrého koníka, kteří se starají o chod této komunity a také o ambasadorky. Slova díků také patří všem minulým a současným ambasadorkám, které jsem měla tu čest poznat. Vždy jsem si užila naše společné akce a moc dobře se mi spolupracovalo. A samozřejmě velké díky patří hlavně vám, maminkám z Modrého koníka. Za to, že jste mě sledovaly, četly a třeba si pořídily “brownovský” produkt na moje doporučení. A děkuji vám, že jste mě sledovaly, i když vaše děťátko nebylo ve věkové kategorii mé značky. 

Bylo mi ctí být VAŠÍ ambasadorkou...

Budu se těšit na další potkávání, ačkoliv bez loga "ambasadorka". Pořád to budu já. Na tom se nic nemění. 

DĚKUJI VÁM ❤️❤️

S úctou, 

Marie Groth

.

.

.

.

Ahoj maminky, 

dnes jsem si pro vás připravila další bleskovou soutěž s Jamieson. Vitamínů v zimních měsících není nikdy dost a já mám dnes pro TŘI z vás připravené JAMIESON VITAMÍN D3 KIDS 400 IU TABLETY NA CUCÁNÍ S PŘÍCHUTÍ JAHODY PRO DĚTI. Věděly jste, že tento Jamieson produkt opravdu zazářil v dTestu? Pokud produkt neznáte, tak vám ho velice ráda stručně představím. 

Vitamín D je potřebný pro optimální růst a vývin kostí u dětí. Vitamín D3 na cucání s jahodovou příchutí v tabletách ve tvaru medvídka pandy. Je vyroben z přírodních zdrojů, neobsahuje aspartam, umělé příchutě a barviva.

Tato bleskovka běží do středy 10.února 2021 23:59 a zapojíte se do ní následovně:

1. Dej LIKE této soutěži

2. Odpověz na soutěžní otázku a odpověď napiš do komentářů:

Otázka - Jaký další Jamieson produkt zmiňuji v článku o dTestu? 

Článek o dTestu: https://www.modrykonik.cz/blog/mariegroth/article/vitaminy-d3-od-jamieson-obstaly-v-dtestu-rcd16y/

Maminky vyberu generátorem náhodných čísel a jejich jména uveřejním v KZ na svém profilu.

Přeji vám mnoho štěstí!

Marie 

Začala jsem psát “krátkou zprávu”, ale pak se moje krátká zpráva stala dlouhou zprávou :D, takže vás raději budu informovat formou článku. Nakonec je to vlastně dobře. Články jsou přehlednější a tato informace si zaslouží “nezapadnout”. 

My ambasadorky vám často doporučujeme výrobky, které jsou součástí našich domácností. Je ale jasné, že spousta z vás si chce o produktech udělat vlastní průzkum (naprosto právoplatně). Prestižní časopis dTest je kvalitním zdrojem různých průzkumů a studií. Já vám dnes přináším výsledky dTestu Jamieson D3 1000 IU a také Jamieson D3 Kids 400 IU. Myslím si, že vás výsledky potěší, pokud produkty už užíváte nebo právě tento potřebný vitamín plánujete koupit. Oba dva výrobky se v tomto testu umístily jako "velmi dobré", což je nejvyšší možné hodnocení.

Na začátek jedna důležitá informace: Výrobci nemají žádnou možnost ovlivnit testování

JAMIESON VITAMÍN D3 KIDS 400 IU

Základní informace:

- Příchuť jahody 

- Vyroben z přírodních zdrojů

- Cucací tabletky

- 100 ks v balení

- Cena kolem 140 Kč

- Dávkování 1 až 2x denně

- Vitamín D deklarovaný v jedné tabletě - 400 IU

JAMIESON VITAMÍN D3 1000 IU

Základní informace:

- Bez příchuti

- Dávkování ve formě tobolky

- 100 ks v balení

- Cena kolem 150 Kč

- Dávkování 1x denně

- Vitamín D deklarovaní v jedné tabletě - 1000 IU

- Bez barviv a náhradních sladidel 

dTest se podíval na zub třem dětským "déčkům" a jedním z nich byl právě ten od Jamieson. V tradiční "nedětské" kategorie se testovalo deset produktů a opět jedním z nich byl Jamieson. Obecně řečeno, dTest zkoumal, jestli tvrzení od výrobce se shodují s jejich odborným testováním. Oslovení odborníci se shodli, že nejdůležitejším faktorem v tomto testu je koncentrace vitamínu D. Dětský Jamieson dostal hodnocení ++ (nejvyšší možné hodnocení) a D3 Jamieson dostal + (druhé nejvyšší). Dodržení deklarace bylo u obou nejvyšší možné ++. Slibovaná dávka vitamínu se skutečně v tobolce a našla a ubou výrobků ji tam bylo ještě o něco víc (v bezpečném množství). Cenově oba produkty vycházejí poměrně příznivě. dTest upozornil na to, že doporučované dávkování může být u produktů různé. Ne všechny produkty doporučují dávkovat jednu tabletku. Můžete tedy zjistit, že zdánlivě levnější produkt se musí dávkovat častěji a cena za dávku se tedy může zvýšit. Jamieson D3 Kids dostal celkové hodnocení "velmi dobře" a vyhrál v kategorii testovaných D3 pro děti. Jamieson D3 dostal stejné hodnocení a v testu také zazářil. 

Na důležitost vitamínu D jsem i já sama několikrát upozorňovala. Zimní měsíce jsou u nás většinou bez sluníčka a o tomto vitamínu mám leccos nastudované. dTest také shrnul zajímavé informace o "déčku". Věděli jste, že...

...až 75% Čechů nepřijímá dostatek vitamínu D?

...vitamín D je důležitý pro naši imunitu?

...vitamín D3 je až čtyřikrát účinnější než vitamín D2?

...vitamínem D se můžete teoreticky i předávkovat?

...je rozpustný v tucích a měli bychom ho tedy konzumovat s jídlem, nejlépe tučným?

...vitamín D3 se vyskytuje třeba v tuňáku, krevetách, sýrech a mléce?

Důležitost vitamínu D je bez diskuzí. Ja nejraději získávám tento vitamín prostřednictvím sluníčka a v zimě se spolehám právě na Jamieson. V komentářích mi určitě povězte, jestli vitamín D poctivě doplňujete a popřípadě jak. 

.

.

.

.

Krásné lednové ráno!

Momentálně se chystám na kutě, ale řekla jsem si, že je čas na další soutěž s Dr.Brown's, takže pojďme na její odstartování. Doufám, že vás touto soutěží potěším, neboť následující produkty této americké značky patří k naším největším oblíbencům. Jestli jste sledovaly moje příspěvky z dovolené na Floridě, tak jste je jistě několikrát viděly.

Dnes tedy hrajeme o JEDEN balíček, který čeká na jednu z vás. “Brownovská” výhra tentokrát obsahuje termo tašku A cestovní mističku. V krátkosti bych vám tyto vychytávky chtěla představit. 

TERMO TAŠKA S PUNTÍKY

Termo taška je nejenom pěkná na pohled, ale také pořádně praktická. Vejdou se do ní lahvičky Dr.Brown's, ale také různé svačiny a mističky. Třeba právě i ta, o kterou dnes hrajeme. Taška je z omyvatelného materiálu. Obsahuje i chladící gelový sáček, který můžete opakovaně používat. Taštičku můžete složit do menšího rozměru. 

CESTOVNí MISKA

Tato mistička má dvě praktické přihrádky, které rozdělí svačinu. Plastové víko se dá otevřít na jedné nebo obou stranách. Tato miska je vhodná třeba i na první příkrmy a i skladování v lednici. Do víčka se dá zacvaknout lžička, která je součástí balení. Ta je vyrobena z měkkého a ohebného materiálu. Produkt je BPA Free. 

Teď už stačí splnit následující kroky a výhra může být vaše...

1. Dejte LIKE této soutěži

2. V komentářích zanechte vaši odpověď na následující soutěžní otázku

OTÁZKA: Je nějaké jídlo, které vaše děti milují, ale vy ho nemusíte?

Pokud děti ještě nemáte nebo nejí "opravdové" jídlo, tak mi povězte, jestli třeba váš partner má rád něco k jídlu, ale vy to nejíte. 

Soutěž běží do středy 27.ledna 2021 23:59. Vítězku a její uživatelské jméno pak najdete u mě na blogu do několika dní po ukončení soutěže. 

Budu se těšit na vaše komentáře.

Marie

Nový rok... a hned mám tady pro vás jednu pěknou soutěž. Tentokrát si zasoutěžíme se společností Jamieson - oblíbeným výrobcem vitamínů a doplňku stravy. Jamieson do soutěže věnoval TŘI balení Jamieson Baby D3 kapek, které už netrpělivě čekají na TŘI maminky. Doplňovat vitamín D je důležité a teď v zimě obzvlášť. Proto si tedy myslím, že vám tato soutěž přijde vhod. A co hrajeme?

JAMIESON BABY-D™ VITAMÍN D3 400 IU KAPKY 11,7 ML

Doplňky stravy s vitamínem D od firmy Jamieson jsou připravené výhradně s použitím Quali™- D vitamínu prvotřídní světové kvality. Získává se z čistého „slunečního“ lanolinu, bohatého a obnovitelného zdroje vitamínu D z vlny ovcí, které se chovají na vysočinách Austrálie a Nového Zélandu. Tyto kapičky jsou vhodné pro kojence, ale také děti do tří let. Kojené děti často nedostanou potřebnou dávku vitaminu D, a proto lékaři často doporučují tento vitamín doplňovat. Vitamín D, mimo jiné, je prospěšný pro vývoj kostí, imunitu a celkové zdraví.   

PODMÍNKY SOUTĚŽE

1. Dejte LIKE této soutěži

2. Zúčastněte se do středy 6.ledna 2021 23:59

3. Odpovězte na soutěžní otázku 

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA: Máte už nějaké plány na léto? Doufáte, že vyrazíte někam do teplých krajů?

Vítězky vybere generátor náhodných čísel a já pak jejich jména uveřejním na svém blogu krátce po ukončení soutěže.

Přeji vám mnoho štěstí!

Dnešní soutěž začínám omluvou. Původně jsem avizovala dvě soutěže s Dr.Brown's v prosinci, ale nakonec jsem se rozhodla uspořádat bleskovku s Jamieson místo Dr.Brown's bleskovky. Vím, že s Jamieson soutěžíte moc rády, tak snad to bude pro vás milé překvapení.

--------------------------------------------------------------------------

Prosinec je plný nadělování a já mám velkou radost, že dnes mohu odstartovat bleskovou soutěž s Jamieson, kanadským výrobcem vitamínů a doplňků stravy. V nadcházejících dnech budeme hrát o TŘI krabičky probiotik pro miminka. Dle mého je to produkt, který se vyplatí mít připravený ve vaší domácí lékárničce. Chcete vědět víc? Zaujala vás tato soutěž? Pak čtěte dál...

JAMIESON PROBIOTIC BABY – PROBIOTICKÉ KAPKY S BB-12® 8 ML

Kapky jsou jednoduché na dávkování a jsou vhodné pro miminka a děti do tří lety. Obsahují BB-12 (Bifidoacterium) vysoce klinicky studovaný kmen probiotik, který pomáhá ke spokojenosti bříška. Kapky jsou bez příchuti a mohou být přidané do MM, UM, kravského mléka a dalších alternativ, ale také mohou být přímo dávkované na jazyk, lžičku či dudlík. 

Tak co říkáte, hodily by se vám? Pravidla soutěže jsou velice jednoduchá. 

PRAVIDLA:

1. Dejte LIKE tomuto článku

2. Odpovězte na soutěžní otázku v komentářích pod touto soutěží

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA: Jste už plně nachystané na Vánoce? Co vám ještě chybí "ošéfovat"? 

Soutěž trvá do středy 16.prosince 2020 do 23:59 (pozor, je opravdu krátká!!). Generátor náhodných čísel poté vybere TŘI vítězky, které se mohou těšit na jednu krabičku tohoto skvělého výrobku. Vybrané maminky a jejich uživatelská jména budou uveřejněna u mě na profilu do několika dní od ukončení soutěže. 

Přeji mnoho úspěchů!

Tato soutěž vyšla v rámci projektu Dvanáct dní Vánoc.

Pokud jste nečetly první díl, tak ho najdete ZDE. V něm jsou vysvětlené různé termíny a jak jsem se vlastně k této práci dostala. Doporučuji si předchozí článek přečíst. V tomto článku bych vám chtěla ukazát, jak můžeme vypadat takový běžný den v životě letušky. Popisuji reálný den z roku 2016. Bylo těsně před Vánoci a já pracovala pro svoji leteckou společnost teprve šest měsíců. 

Letiště v Denveru, Colorado.

'''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''

Tak a už jsem zase vzhůru. Dnes začínám tzv. reserve days a musím být na telefonu, kdyby mi společnost zavolala s létáním. Podívám na hodinky a jsou tři ráno. Super...Jelikož jsem vzhůru, tak se podívám online na svoji schedule (rozpis), jestli náhodou tam už něco není. A je! Vypadá to, že tam mám pracovní cestu na dva dny. První let je až v osm hodin, takže můžu jít ještě spát na několik hodin. Stisknu tlačítko “acknowledge” a crew scheduling už se o mě nemusí starat. 

Odlet je v osm ráno, takže nejpozději v sedm musím být na letišti za security a udělat “check-in” na portále letecké společnosti. Takhle scheduling ví, že jsem tam a jsem připravená letět. Ačkoliv bydlím jen dvanáct minut od parkoviště pro zaměstnance, tak i tak musím vyrazit kolem šesté. Jsme v Denveru, je nasněženo a celkově je ráno velký provoz a nechci nic riskovat. Dvoudenní pracovní cesta znamená, že budeme někde přenocovat. Mám štěstí a budeme v teple v San Antoniu v Texasu. Sbalená už v podstatě jsem. Mám ráda, když je vše připraveno a člověk se tím nemusí stresovat, pokud mu urgentně zavolají. V kufru mám potřebnou uniformu - sukně, košile, jedny šaty, svetr, boty do kabiny, náhradní šátek a zásobu silonek. Vždy beru jeden celý náhradní set uniformy pro strýčka příhodu. Na sebe si pak obleču kalhoty, košili a sako. Samozřejmě přidám povinné doplňky jako šátek, pásek a křídla. Makeup musí být střídmý a vlasy si většinou dělám do drdolku. Ve zbývajícím čase sejdu dolů do kuchyně a snažím se zabalit nějaké jídlo. Většina posádky má tyto tašky, kam se dá zabalit jídlo na několik dní. Ne vždy máme čas na jídlo a utrácet za předražené pokrmy na letišti nebo hotelu není zrovna to nejlepší řešení. Pak už jen zkontroluji, jestli mám vše potřebné - licence, průkazky, cestovní pas a další věci potřebné ke své práci. Posledním kouskem uniformy je zimní kabát. Brrrr…

V tomto domě jsem si pronajímala pokoj jako letuška.

Na parkovišti pro zaměstnance jsem do půl hodiny. Parkujeme na speciálním tzv. SIDA parkovišti. Jenom zaměstnanci letiště, kteří prošli přísnou prověrkou, tam mohou parkovat. Máme speciální průkaz, který nám nejenom dovoluje přístup na toto parkoviště, ale také se můžeme pohybovat kolem letadel a celkově máme přístup do různých “tajných” prostor letiště. Z kufru auta vylovím pracovní kufr a jdu na zastávku autobusu pro zaměstnance. Bus jezdí každých deset minut a zaveze nás přímo do terminálu. Nejdeme vůbec přes security. U výtahu je člověk, který se podívá na naši průkazku a to je všechno. Pokud nechceme využívat tohoto SIDA parkoviště, tak máme do terminálu ještě jednu cestu. Musíme parkovat na jiném parkovišti pro zaměstnance, opět naskočit na autobus, který nás pak vysadí před terminálem. Poté jdeme speciální řadou, která se jmenuje Known Crew Member (KCM). Neprohlíží nás, neskenují tašky. 

Je až šokující, jak jednoduché to je se dostat do letiště pro nás posádku.

Jakmile jsem v terminálu, ihned zamířím do naší “crew lounge”. Na mobilu také udělám online check in. Od této chvíle dostávám zaplacený per diem, ale ne můj normální plat. Ten začne běžet až od zavření dvěří letadla. Mám ještě dostatek času, než musím být na letadle. To je odpočinková místnost pro posádku. Je tam kuchyňka, gauče, počítače a televize. Pak máme ještě jednou spací místnost. Je tam naprostá tma a jsou tam pohodlná polohovací křesla. Věřte mi, taková místnost se hodí. Dále jsou v oblasti crew lounge kanceláře pro vedoucí a manažery naší aerolinky. Do crew lounge si jdu vytisknout “trip sheet”. Tam jsou všechny nutné údaje pro lety, které budu v následujících dvou dnech operovat. Trip sheet udává časy odletu, typ letadla, destinaci, délku letu, jak dlouho budeme na zemi mezi lety, jména kolegů a také název hotelu na našem layoveru. Stejné informace máme online, ale většina z nás si to stejně vytiskne. V Denveru je nás několik tisíc, takže skoro každou pracovní cestu létam s novými lidmi a navzájem se moc neznáme. Na těchto letech jsem suverénně služebně nejmladší. Podle zaměstnaneckého čísla vidím, že piloti a některé letušky jsou se společností minimálně 10 let. Nerada chodím do letadla na poslední chvíli. Pokud to jde, tak si ráda vše připravím bez spěchu. Navíc, celé tyto dva dny budu pracovat v první třídě a budu mít extra povinnosti. Letuška obsluhující první třídu je automaticky “lead”. Budu sloužit jako komunikátor mezi piloty a letuškami a také budu komunikovat s gate agenty a zaměstnanci na rampě. Budu mít na starosti čtení různých ohlášení a atd. 

Tak kam vlastně letíme? Je naprosto běžné, že letušky operují několik letu během jednoho dne. Máme přísná pravidla ustanovené Federal Aviation Administration (FAA), které nám dovolí pracovat jen určitý počet hodin. Tohle je všechno hlídané. Vypadá to, že  dnes jsem měla štěstí a mám jenom jeden let a to z Denveru do San Antonia, Texas. Zítra letíme ze San Antonia do San Francisca a pak zpět do Denveru. Letectví je plné různých zkratek a kodů. Je to pro mě jako další cizí jazyk. Většina pracovníků v letectví zná kody letišť a nikdo např. neřekne “letím do Los Angeles”...místo toho řeknou “letím do LAX”. Stejně tak nikdo nenapíše “kolik máte pasažerů v letadle?”...Napíší “kolik máte pax v AC?”

Jedno z našich letadel. 

Můj trip sheet říká, že let bude kolem dvou hodin. To je důležité. Musím si šikovně rozvrhnout práci a ujistit se, že mám dostatek času na servírování snídaně. Vypadá to, že první třída není plná, ale vlastně do poslední chvíle nevím, kolik budu mít lidí. Pasažéři, kteří mají s aerolinkou status dostanou zdarma upgrades do první třídy. Také zaměstnanci mohou dostat sedadlo v první třídě. To je jeden z hezkých bonusů práce pro aerolinku. A navíc, letenky se prodávají do poslední chvíle. Nejprve musím udělat inspekci kabiny. Ve své sekci musím zkontrolovat různé pomůcky k první pomoci, jestli fungují světla, toalety a prostě jestli mám vše co potřebuji a jestli to funguje. Nefungující pomůcky, ale třeba i “jen” rozlepená krabička s první pomocí, pak vyžadují opravení a klidně se kvůli tomu může zpozdit letadlo a to nikdo nechce. Mezi tím přijel catering. Do letadla se naskládají nápoje, svačiny a také snídaně pro první třídu. Poté další věci jako skleničky, příbory a plastové kelímky. Jakmile naskládají jídlo, tak opět musím vše projít a zkontrolovat, že mám vše potřebné. Občas se stane, že něco zapomenou přinést, ale minimálně o tom musím vědět. Bylo by trapné nabídnout v první třídě mimosu, ale nemít šampaňské. Vypadá to, že k snídaně budou mít pasažéři buď “breakfast sandwich”, což je anglický muffin s vajíčkem, sýrem a šunkou. Pak je tam ještě granola s jogurtem. K oběma variantám je také banán, jahody a borůvkový muffin. 

Součástí galley jsou atlases, ve kterých se skladuje jídlo nebo pomůcky k servisu.

Během mé inspekce “galley” (kuchyňky) se do kabina začíná zaplňovat další posádkou. Navzájem se představíme. Ačkoliv jsem služebně nejmladší, dnes jsem vlastně jejich šéf. Pozice v letadle jsou většinou dané “seniority” (odsloužená léta ve společnosti). Jenže v mém případě jsem dostala tuto cestu jako rezervista, čili zaskakuji za letušku, která měla tyto lety původně a pozice v první třídě byla její. Nakonec dorazí i piloti, kteří mají za sebou už jeden let a jejich báze je v San Franciscu. Jedním z mých úkolů je komunikace mezi kokpitem a kabinou. Diskutuje se bezpečnostní protokol a také různá upozornění. Já pak předám tento briefing zbytku posádky, když máme volnou chvíli. Tento briefing musí být předán před příchodem pasažerů. Čtyřicet minut před odletem přijde gate agent a zeptá se mě, jestli jsme připraveni na boarding za pět minut. Máme přesné “timelines”. Jak jsem už řekla, cíl je vždy odletět na čas. Opožděný boarding může být rozhodující. Bezpečnost je ovšem na prvním místě, takže občas nastanou situace, kdy musíme i tuto timeline porušit. 

Začíná boarding. Moje úloha je stát v “galley” a vítat pasažéry. Už jsem si zvykla, že pozdraví tak každý druhý. Už se nad tím ani nepozastavím, ale je to rozhodně jedna z věcí, která mě poměrně fascinuje. No nic...Pasažéři v první třídě mají na stolečku připravenou vodu, ale musím jim nabídnout tzv. Přeodletový drink. Ačkoliv mi nevadí pracovat v první třídě, tohle je určitě nejhorší část této úlohy. Někdy je opravdu těžké udělat dvanáct přeodletových drinků. Mimo to, pohybuji se v uličce a objednávky na nápoje beru průběžně a za mnou jsou další pasažéři a pletu se jim pod nohy. Opravdu si přeji, aby neexistovaly předodletové drinky. Naštěstí pasažéři často řeknou, že jim stačí ta voda. Lidé v první třídě jsou často pasažéři, kteří cestují klidně i několikrát týdně a vědí, že nemá cenu si objednat kávu, neboť ji třeba nestihnou vypít před odletem a oni už vědí, že musím sbírat drinky ještě před odletem. Udělám pár džusů a jednu kávu a mám hotovo. A vypadá to, že budu mít jen šest pasažérů v první třídě. Patnáct minut před odletem je ukončený boarding a gate agent uzavírá let. Agent pak přijde ke dveřím letadla. Ještě se naposledy zeptá, jestli něco nepotřebujeme. Máme služební iPady a můžeme komunikovat z gate prostřednictvím speciálních zpráv a často toho využíváme. Poté gate agent zavře dveře letadla a my musíme “arm doors”. Poté si zavoláme přes telefon v kabině a všichni mi musí potvrdit následující, že jsou dveře zabezpečené (jedná se o to, že do dveří jsou zabudované záchranné skluzavky a před odletem se musí zabezpečit). Od zavření dveří dostávám také oficiálně zaplaceno. Ostatní kolegové také několikrát projou kabinou, jestli je vše řádně připravené k odletu  a můžeme začít s naším “safety demo”. Toto ohlášení se promítá v kabině, ale my i tak ukazujeme jak se zapíná pás a záchranná vesta, kde jsou východy a jak nandat kyslíkovou masku. Po demu opět zkontrolujeme kabinu a já nakonec zavolám do kokpitu a řeknu: “Cabin secured for departure.” Mezitím dojedeme na aktivní taxi runway a čekáme na povolení na odlet. Piloti pak udělají oznámení, že jsem číslo tři na odlet a dají nám pokyn si jít sednout. Speciální sedadla pro letušku se nazývají jumpseat. Do pár minut jsme ve vzduchu a čekáme na “ding”. To znamená, že jsme nad 3000 km. Také můžeme začít komunikovat s piloty, pokud to potřebujeme. Před “ding” máme tzv. sterile flight deck. Vzlet a přistání jsou dvě nejkritičtější fáze letu a případná komunikace by mohla rozptýlit piloty .Letuška v zadní kabině udělá ohlášení a začíná fungovat wi-fi. Za pár minut zmizí ze stropu světýlko, která nám dá pokyn, že se můžeme zvednout a začít pracovat. 

Jako první si nasadím zástěru, zmáčknu tlačítko na kávovaru a udělám dvě konve kávy. Pak se zeptám pasežerů v první třídě co by rádi pili a jedli. Jakmile mám objednávky, tak připravím horké ručníky, které se podávají v první třídě na otření rukou.Teplé snídaně dám do trouby a ohřeju je. Pak začínám pracovat na nápojích. Ty postupně odnáším do kabiny a pak také začínám odnášet snídaně k pasažérům. Na stoleček patří ještě velký látkový ubrousek, na který pak přijde tác s jídlem. Je pravidlo, že pasažéři v první třídě by nikdy neměli čekat dlouho na servis. Pokud dojí, měla bych tác okamžitě uklidit. Zároveň bych také měla monitorovat, jestli mají dostatek nápojů. Mnozí pasažéři jsou nenároční a rovnou mi řeknou, že už nic nepotřebují. Na ostatní občas kouknu. Někdy je složité najít balanc mezi dobrým servisem a přílišným obtěžováním. 

Příklad jídla v první třídě. Osobně se jídlu v letadle vyhýbám. Je přesolené. Věděli jste, že díky nadmořské výšce jídlo chutná ve vzduchu jinak?

Jelikož jsem se vším hotova, nádobí je uklizené, tak začnu pomáhat kolegům v economy. V USA se neservíruje jídlo v economy na letech po USA. S výjimkou par leteckých společností a jejich opravdu dlouhých letů (např. Atlanta-Honolulu). Moje pomoc je tedy sbírání odpadků. Kabinou procházíme takhle několikrát. Moniturujeme letadlo a čekáme na “ding”, který ohlašuje “initial decent” (začínáme klesat). To pro nás znamená úklid a přípravu na přistání. Několikrát zkontroluji galley a jestli je vše zabezpečené. Pokud ne, tak těžké atlasy začnou létat po kabině a mohou někoho vážně zranit. Pak už přichází “ding, ding” a to znaméná, že podvozek je vysunutý a my si musíme jít sednout do jumpseat. Jumpseat není nic extra pohodlného. Mírně předkloním hlavu, sednu si vzpřímeně a ruce dám na stehna. Této pozici se říká “brace”. Musíme v ní zůstat po celou dobu na aktivní runwayi. Potom udělám přivítací oznámení. Jakmile jsme u gate začneme s procedurou otevírání dveří. Na druhé straně nás také čeká gate agent a můžeme začít s “deplaning”, což je odchod pasažérů. Od otevření dveří už nedostáváme zaplaceno a zároveň se nám začíná počítat tzv. Release time. Ten trvá patnáct minut a během této doby jsme naposledy dostupní pro náš crew scheduling. Po release time nám totiž začíná odpočinek. Rozloučíme se s piloty, kteří odcházejí na “dead head”. To znamená, že sedí v letadle jako běžní pasažéři, ale dostávají za to zaplaceno. Společnost je buď přemisťuje zpět do báze nebo do další destinace. 

Zbytek posádky se společně přemístí do místa, kde čekáme na smluvenou přepravu do hotelu. Hotel a přeprava je něco, co samozřejmě neplatíme. Shuttle už na nás čeká, což je fajn a společně ještě s jednou aerolinkou odjíždíme do smluveného hotelu v centru San Antonio. Máme ve smlouvě, že naše hotely musí mít jistou úroveň a vybavení jako posilovnu, nesmíme být v prvním patře, musíme mít mikrovlnku a nesmí nás dávat blízko k výtahu. Tyto hotely mají s aerolinkami domluvené speciální ceny. Za pár minut jsme v hotelu Sheraton a jdeme se ubytovat. 

Hotel Sheraton v centru San Antonia.

Samozřejmě každý z nás má vlastní pokoj. Není vůbec neobvyklé, že crew nechce na layoveru nic dělat a každý si udělá vlastní program. Na recepci jedna letuška prohodí, že by ráda viděla Alamo, tak se domluvíme, že se tam půjdeme společně za dvě hodinky podívat. Na layoveru si můžeme dělat co chceme. Je to náš volný čas. Pořád dostáváme per diem. Za každou hodinu na layoveru dostaneme pár dolarů, ale nastřádá se to. Jen pro představu, můj běžný měsíční per diem byl kolem $800. Jakmile je mi přidělený pokoj, tak se jdu ubytovat. Letecká společnost nám klade na srdce, že si máme pokoj zkontrolovat. Vím, že to může znít až neuvěřitelně, ale těch historek o pokojích, co jsem slyšela...zkontroluji, jestli jsem v pokoji sama a zabezpečím dveře. Pokoj je celkem běžný. Nejvíc mě vždy zajímá postel a preferuji king size.

 Poté si dám sprchu a vyrazíme k Alamu - historické budově v San Antonio. Alamo hraje úložitou roli v boji o nezávislost Texasu od Mexika. Můžete si o tom přečíst víc ZDE.

Je sice před Vánoci, ale v Texasu je opravdu příjemně. Také se projdeme kolem řeky, která je krásně osvícena. Říká se tomu "River walk".  

Jsme v dobré náladě a rozhodneme si dát jednu margaritu a k večeři tacos a potom vyrazíme zpět k hotelu. Zítra nás čeká poměrně brzké vstávání. Na pokoji si dám heřmánkový čaj, aby se mi lépe usínalo. Zároveň si také připravím uniformu a můžu jít spát. Z hotelu máme opět domluvený odvoz na letiště. Musím si nastavit budíka. Zaspaní by mohlo ohrozit včasný odlet letadla a to rozhodně nechci riskovat...Tak dobrou!

===========

Tento článek vyšel v rámci projektu Dvanáct dní Vánoc.

Jedno z nejkrásnějších období roku je tady. Vánoční čas by měl být časem pohody, klidu a míru. Já doufám, že vám můj článek o Vánocích v USA navodí příjemnou atmosféru a pokud ještě nemáte na stole hrnek s čajem nebo horkou čokoládou a talíř s cukrovím, tak honem pro ně a užijte si je společně s tímto článkem. Článek je opravdu dlouhý... 

VÁNOČNÍ ČAS

Vánoční přípravy

Jakmile se ze stolu uklidí zbytky večeře na svátek Díkůvzdání (Thanksgiving), Američané začnou z půdy snášet vánoční dekorace. Díkůvzdání je vždy čtvrtý čtvrtek v listopadu, takže většinou se zdobí zhruba měsíc před Vánoci. Spousta rodin, včetně té naší, jde také vybrat vánoční stromeček. Tradičně se chodí na Black Friday, tedy pátek po Díkuvzdání, nebo v sobotu. Jezdíme na stromečkovou farmu, kde si stromek sami uřízneme. Letos jsme jeli ještě před Díkůvzdáním a bylo to dobré rozhodnutí.

Preferujeme stromek živý, ale dost tu letí i umělé stromky a poslední dobou jsou v módě ty se sněhem (flocked). Stříkají se i živé stromky.

Stromečky se tady zdobí velice podobně jako v Česku. Akorát se tady moc nevedou řetězy na stromky. Nevím, jestli je to v České republice stále populární. Řetězy tady v obchodech tedy také najdete, ale málokdo je používá. Líbí se mi tradice, kdy ozdobičky mají nějaký význam. Třeba ji vyrobily děti nebo jste si ji koupili někde na výletě. Pro mě hodně znamená ozdobička miminka s rokem 2019 - rok kdy se narodil Mav. Jinak mám ale stromek plný různých postaviček a tomu stylu říkám "modern christmas farmouse".

Možná teď některé z vás následující informace překvapí, ale dekorace se Santa Clausem se tady opravdu moc nevedou. Ačkoliv Santa je ten, který nosí dětem dárky, tak se tady s ním moc nedekoruje a není všudypřítomný. Opravdu jsem viděla víc Santů v Česku, než v USA. Mezi časté dekorace patří girlandy, věnce, světýlka, mašle, candy cane, sobíci a atd. Některé americké domky jsou opravdu nazdobené od střechy až po sklep. Existují i firmy, které vám namontují vánoční osvětlení. Loni jsme se dívali na to, kolik to u nás stojí. Dvoupatrový dům by vyšel na 700 dolarů! Nicméně, dekorace mohou vypadat skvěle, ale také jako absolutní kýč.

Já jsem spíš na dekorace v domě. Byla jsem v domech, kde to vypadalo jako by tam doslova vybouchly Vánoce, ale dá se to udělat i velice střídmě a nenásilně.

Pod hezky nazdobené stromečky patří také dárečky.Tradičně v USA dětem nosí dárky Santa...ale také rodiče. A děti vědí, že jsou ty dárky od rodičů, ačkoliv třeba věří na Santu. Najdou se i rodiny a není jich tak málo, které dětem rovnou řeknou, že Santa neexistuje. Rodiče nesouhlasí s tím, jak je Santa prezentován a taky celý koncept "hodné a zlobivé dítě" je proti jejich přesvědčení. A také nechtějí dětem lhát. Naprosto to respektuji. Ono je to podobné jako s českým Mikulášem, kdy strašíme děti, že dostanou uhlí, protože byly zlobivé. Pokud ale na Santu věří, tak menší dárky jsou většinou od Santy a větší od rodičů. Na dárky to lidé i napíší např. 

FOR: Maverick

FROM: Mom and dad (od mamky a taťky)

Dárky se dostávají i od dalších členů rodiny a děti vědí, že to mají třeba od babičky. Američané dárky dávají pod vánoční stromek jakmile je zabalí. Ano, to může být i několik týdnů nebo dní před Vánoci. Akorát dárky od Santy se objeví z noci na 25. Prosince. Osobně se mi nelíbí dávat dárky pod stromeček takhle brzo. My to jedeme českým způsobem, kdy schováváme dárky po domě a pak je dáme pod stromeček až před rozbalováním. Na druhou stranu, nemusíte přemýšlet kam dárky schovat a asi je jen tak v té skrýši nezapomenete.

Jinak si myslím, že dárky jsou tady identické jako v ČR. Dává se to, co se potřebuje, ale také dárky pro radost. Američané rádi nakupují dárky online. A já to také preferuji. Nakupovat se chodí i do obchoďáků (mall) nebo třeba do Target (asi bych ho přirovnala k Tesco). Obchody jsou určitě plnější před svátky, ale nikdy mi úplně nepřišlo, že tam byly nějaké tlačenice. Je zajímavé pozorovat výzdobu v obchodech, která musí být přece jen alespoň trochu “politicky korektní”, i když často vánoční stromečky jako dekorace nechybí. Vánoce nejsou jediným svátkem v tomto období. Často také uslyšíte, že vám tady nepřejí “Merry Christmas” (veselé Vánoce), ale přejí vám “Happy Holidays” (šťastné svátky). Na obrázku je můj oblíbený "mall" City Creek v Salt Lake City v Utahu. Je vždy decentně nazdobený a opravdu krásně vánoční. 

Nicméně, zpět k těm dárkům.  Díky online obchodům mám už skoro všechny dárky připravené. Pořídila jsem, mimo jiné, nějaké oblečení pro muže, tašku do práce, knížky pro Mavericka, hračku, sběračku MilkFlow a tuto nadupanou sadu lahviček se sterilizátorem od Dr.Brown's pro těhotnou švagrovou a dárkovou kartu pro tchyni. 

Což mi připomíná, že tady dost frčí dárkové karty - do restaurací, do obchodů na všemožné. Dárkové karty jsou často tzv. Stockings stuffers. Určitě znáte punčošky, které Američané věší nad krb nebo na zábradlí. Do těch se tradičně dávají menší dárky, třeba i blbinky nebo něco praktického. Tradičně by je měl naplnit Santa. Loni jsem muži dala deodorant, sladkosti a snad i něco dalšího. Maverick dostal nové savičky na lahve a dudlík. Punčošky se tradičně rozbalují ráno 25.prosince před dárky. Tento den je pro Američany “Christmas”. 24.prosince se označuje jako “Christmas Eve”.

Sváteční jídlo

Vánoční večeře bývají opět tradiční. Většinou se dělá krůta, šunka nebo nějaká pečeně. K tomu jsou různé přílohy jako např. bramborová kaše, rolky, sladké brambory, nádivka, fazolky, nějaká omáčka a jako moučník třeba koláč. Vánoční večeře se buď podává 24.prosince nebo 25.prosince. Zažila jsem obojí. Některé rodiny sní večeři a pak si rozbalí třeba jeden dárek a zbytek ráno. I když to rozbalování, třeba i jednoho dárku večer, není úplně tradiční. Nebo naopak mají vánoční večeři jako završení tohoto svátku a hodují až 25.prosince večer. V Česku jsou vánoční svátky tři dny, což je vcelku dostatečná doba vidět rodinu, pokud nebydlí opravdu daleko. Tady je to oficiálně jen jeden - 25.prosince. Často musí rodiny cestovat přes celé Státy, aby viděli celou nebo většinu rodiny na Vánoce. Hostitelem jsou pak často rodiče, kteří hostí dospělé děti a jejich rodiny. Takže u vánoční večeře můžete mít opravdu hodně lidí. 

Vánoční cestování

Není žádným tajemstvím, že s dovolenou to tady není pro hodně lidí růžové. Přijde mi, že se to poslední dobou ale lepší a zaměstnavatelé jsou flexibilnější. I mimo covid karantény hodně lidí pracovalo z domu, nebo alespoň částečně, což udělá cestování mnohem snadnější. Nečekejte, že běžný Američan má čtrnáct dní volna přes Vánoce, ale často lidé plánují dopředu, sbírají dovolenou, kterou si pak přes Vánoce vyberou. Plánovat se musí třeba i z důvodu zakoupení letenek, které se mohou opravdu prodražit, pokud cestuje početná rodina přes celou Ameriku. Jak už jsem zmínila, Vánoce jsou často jedinou dobou, kdy se celá rodina sejde pohromadě. Spousta rodin má nastaveno to, že jeden rok se slaví Díkůvzdání u rodiny ženy a ten stejný rok se slaví Vánoce u rodiny muže. Další rok se to prohodí. Díkůvzdání u rodiny muže, Vánoce u rodiny ženy. Pokud má žena třeba dva sourozence, všichni přijedou s rodinou a slaví společně. Americké domy jsou poměrně velké, mají několik koupelen a velké pokoje. Vánoční návštěva se tak normálně vejde a nikdo nemusí zůstávat po hotelech. A také není zvláštní, že prarodiče v důchodu koupí větší dům právě proto, aby mohli pohodlně “nacpat” všechny rodinné příslušníky. Ne každý žije od rodiny extrémně daleko. Často rodina bydlí v pohodlné vzdálenosti. I tak se rodiny často rozhodnou, že se zůstává v jednom domě a večeře a rozbalování dárků se děje v přítomnosti celé rodiny. Američané jsou poměrně pohostinní a za svobodna jsem byla často pozvána do domácností mých kamarádů k večeři. Američanům by přišlo poměrně zvláštní mít vánoční večeři jen mezi vaší domácností (taťka, mamka, děti). Počítá se s rozšířenou rodinou.

V USA neznají pojem “adventní neděle/ advent”. Moc se mi líbí tradice zapalování svíček na věnci. To tady není. Občas mají děti adventní kalendář. Já mám čas adventu spojený s pečením cukroví. Američané nepečou cukroví, které se pak konzumuje přes vánoční svátky. Mnohé rodiny ovšem pečou nějaké varianty sušenek, třeba “sugar cookies”, na které mají vánoční vykrajovátka a polevu. 

Tyto sušenky se ale většinou hned konzumují a neschovávají se na Vánoce. Nicméně, tím nechci říct, že Američané si neužívají předvánočního času. Užívají. Ráda bych vám představila některé z běžných vánočních tradic a aktivit.

Vánoční aktivity

Perníková chaloupka - Už jsem tedy nakousla, že jednou z vánočních aktivit je pečení sugar cookies. Další “sladká” aktivita je zdobení perníkové chaloupky (gingerbread house). Ta se dá v mnohých obchodech koupit už i s polevou a dalším zdobením. Není přímo určená ke konzumaci. V minulosti jsem byla na party, kdy jsme takovou chaloupku zdobili. Měli jsme drinky, občerstvení a soutěž o nejhezčí chaloupku.

Vánoční světla - Před Vánoci vznikají různá světelná pole, kdy přijede autem, zaplatíte vstup a projíždíte tím polem a díváte se na různé světelné konstrukce. Mají to tedy vymakané, většinou je k tomu i hudba. Možná to zní nudně a zvláštně, ale je to docela zábavné. Ještě se dělají “ZOO lights”, kdy si jdete projít ZOO po setmění a díváte se na světla. 

Vánoční přání - To je tradice, kterou bych jednou chtěla začít. Pošlete svým přátelům a rodinám vánoční přání s fotkou vaší rodiny. Je to takové více osobní, spousta lidí je má opravdu krásné a evidentně na tom strávili spoustu času. Celkově Američané jsou hodně na tyhle přání s fotkami. Posílají je jako svatební oznámení, oznámení o narození dítěte, pozvánku na promoci a atd. 

Návštěva Santy - V různých velkých obchodech se organizuje návštěva Santy, kdy děti k němu přistoupí, řeknou co by si přáli pod stromeček a poté se s ním vyfotí. Vždyť říkám, že Američané milují fotky. Pro spoustu rodin je tohle každoroční tradice. Loni jsme Mavericka vzali a celé to prospal. 

Bruslení - Bruslení je další oblíbená aktivita. A vypadá opravdu jako ve filmech. Půjčíte si brusle a vyrazíte bruslit. Jeden z mých velkých životních zážitků je bruslení u Rockefellerova centra v New Yorku.

Elf on the Shelf - Skřítek je malý neplecha a každý den přes noc se přemístí a děti ho musí najít. Abych to vysvětlila...rodiče přemístí postavičku tohoto skřítka na nějaké místo v domě. Děti ho pak ráno hledají a skřítek dělá třeba nějakou lumpárnu nebo jen tak někde sedí. Někteří rodiče umějí být opravdu kreativní. Posuďte sami. Celá pointa toho skřítka je vlastně v tom, že v noci jakoby oživne a něco dělá. Zároveň má ale podávat report, jestli dítě bylo hodné.

Ugly Christmas sweater - I Američané dostávají "měkouše" jako vánoční dárky. Pokud takový měkký dárek přijde třeba od babičky, tak je poměrně vysoká šance, že to úplně nebude váš styl. A tak asi vznikly vtipy o ošklivých vánočních svetrech. Je to prostě svetr, který je přehnaně vánoční a nehezký. Je to taková sranda, kterou lidé využívají třeba v rámci tématických vánočních večírků, kdy je pak takový svetr dress code a hraje se o nejkrásnější nejošklivější svetr 🙂. Nemusíte ovšem čekat na babičku, až vám takový uplete. Jsou k dostání v obchodech a nebo si je lidé sami vyrobí.

Vánoční večírky - Spousta firem pořádá vlastní vánoční večírek, což je akce pro všechny zaměstnance. Podává se jídlo, pití a nechybí třeba různé vánoční hry a aktivity. Tyto večírky jsou buď hodně ležérní nebo je to naopak šance vytáhnout vaše koktejlové šaty, lodičky a hodit se do gala. Tady jsem se svým mužem na jeho vánočním večírku v práci v roce 2018. Maverick byl asi už tři dny v bříšku 🙂. Večírek byl v hangáru, měli živou kapelu, tancovalo se a bylo to opravdu úžasné.

White Elephant, Secret Santa, Výměna dárku…- Toto jsou názvy pro různé hry nebo formy obdarování. V práci ale i v rodinách se lidé domluví, že nebudou dělat tradiční výměnu dárku. White Elephant je dárek, který je vtipný, je to nějaká blbost nebo jste ho od někoho dostali a nikdy nevyužili. Pak tím podarujete někoho jiného. Pointou je se zasmát, nečekejte žádné hodnotné dárky. Já třeba jednou dostala náplasti s potiskem slaniny a deku s barbie :D. Secret Santa je to, že je vám přidělená jedna osoba a té koupíte dárek. Ta daná osoba by neměla vědět, kdo je jeho "tajný Santa". Výměnu dárků hrajeme v manželově rodině. Každý rok máme nějaký limit a každý člověk koupí jeden dárek. Pak si sedneme kolem stolu a když padnou na kostkách dvě šestky, tak si můžete vybrat jeden dárek. Ten, kdo hodí další dvě šestky si pak může vybrat jiný dárek nebo ten váš "ukrást". Je to opravdu zábavné. 

Vánoční filmy - Sledování vánočních filmů a pohádek je nenáročná zábava a i já se každý rok těším na vánoční oblíbence. Sedět někde u krbu s horkou čokoládou a dívat se na vánoční pohádky a filmy je prostě fajn. K vánočním klasikám tady patří: Sám Doma, Christmas Story, Christmas vacation, Elf..A od půlky října televizní stanice Hallmark dává takové ty nízkorozpočtové slaďárny (jdou celý den), které mají předvídatelnou zápletku a konec. Jsou to ale odpočinkové filmy a snad každá žena v domácnosti se na ně dívá (já taky). 

VÁNOCE

Štědrý den (Christmas Eve) je pracovní den a není považován za svátek. Ovšem spousta úřadů, obchodů a kanceláří je zavřených. Děti jsou na vánočních prázdninách, které jsou časově zhruba jako ty české. Američané už stromeček mají dávno ozdobený a naklizeno je také. Štědrý den je tedy hodně o domácí pohodě, dobalování posledních dárků, mnozí lidé také zamíří do kostela. My chodíme do protestantské církve, která dělá několik “Christmas services”. Loni jsme byli na vánočním programu, kde zpívaly děti. Zpívají se moderní křesťanské písničky. Pokud se rodina rozhodne mít vánoční večeři na Štědrý den, pak se tedy začíná hodovat v běžném čase pro večeři. Mnohé rodiny, hlavně nábožensky založené, hrají u stromku takové mini divadlo, kdy děti hrají příběh z Bible o zrození Ježíše. Mají kostýmy a naučené krátké, jednoduché dialogy. Pokud si rodina rozbalí jeden dárek, tak často je to právě vánoční pyžamo, které si pak na sebe oblečou a jdou v něm spát. A nesmí se zapomenout na to nejdůležitější - sušenky a mléko pro Santu. Pokud má rodina krb, pak se to nechává u krbu. Je to taková hezká tradice, kdy rodina nechává svačinku pro unaveného Santu. Jakmile děti zalezou na kutě, rodiče připraví dárky od Santy a doladí poslední detaily u stromečku aby vše bylo připraveno na ráno. 

Dětská nedočkavost vytáhne spoustu rodičů z peřin opravdu brzy. Celá rodina se sejde u rozsvíceného stromečku, pod kterým se ukrývají dárky. Tradičně se nejprve rozbalí vánoční punčošky a pak se jde na hlavní dárky.

Ačkoliv si myslím, že večerní rozbalování má tak nějak větší kouzlo, tak pro děti je zase fajn to, že si užijí celý den s novou hračkou a nemusí hned jít spát. Rozbalování dárků nějakou chvilku trvá a pak se udělá snídaně. Nečekejte žádné cukroví nebo vánočku. Typicky vánoční snídaně tady úplně neexistuje. Američané ale milují vejce na všechny způsoby. Já asi budu dělat “french toast”. Zbytek dne je jedna velká pohoda. V televizi beží vánoční filmy a pohádky, děti si užívají dárků a volna. 

Vánoční výzdoba z amerických domácností zmizí hned po Silvestru, ale také klidně už 26.prosince. Přeci jenom Američané měli výzdobu v domech přes měsíc. Lidé se těší na nový rok a nové začátky. Děti jsou opět do školy na začátku ledna a vše se vrátí do běžných, nesvátečních kolejí. Musím přiznat, že je mi po Vánocích vždy tak nějak smutno. Miluji toto období.

 Ačkoliv budu mít jistě příležitost vám popřát krásné Vánoce i později, tak už teď bych vám chtěla popřát příjemně strávený advent a doufám, že se na letošní Vánoce těšíte a budou pro vás opravdu pohodové.

Veselé Vánoce a Merry Christmas

Trent, Marie a Maverick Groth & Dr.Brown's 

Pokud si Vánoce chcete ještě víc zpříjemnit, tak se zapojte do soutěže u @petuliiik01, která má pro vás nádhernou nadílku.

.

.

Tak a je to tady! Na tuto soutěž jsem se opravdu těšila. Společné projekty s dalšími ambasadorkami jsou příjemné a já jsem moc vděčná, že se společně se značkou Dr.Brown's letos účastníme. V této soutěži vás čeká opravdu VELKÁ výhra v hodnotě přes 1000 Kč. A ještě jedna dobrá zpráva - výhry mám pro vás DVĚ! Tentokrát se můžete těšit na dárkové sady Dr.Brown's v modré a růžové. 

Dr.Brown's Options+ dárková sada: 

Tato americká značka se proslavila především pro antikolikové lahvičky s unikátním ventilem, který přispívá k redukování výskytu dětské koliky a dalších potíží bříška. Plastové části jsou z BPA Free materiálu. Těšit se můžete i na náhradní savičky a víčka. Součástí sady je také kousátko Flexees, vhodné pro úlevu od bolesti prvních zoubků. Kousátko se dá zmrazit, ale i tak zůstane krásně pružné. Jako příjemným bonusem je kartáč k čištění dětských lahví. Kartáčků není nikdy dost, zvlášť pokud doma používáte lahvičky na denním pořádku.

Obsah dárkové sady:

3 × 250 ml kojenecká láhev plastová
2 × 120 ml kojenecká láhev plastová
5 × silikonová savička Stupeň 1
2 × silikonová savička Stupeň 2
2 × silikonová savička Stupeň 3
2 × cestovní uzávěr
1 × kartáč na láhve
1 × kousátko Flexees

Hrajeme tedy o dvě sady. Jednu v růžové a druhou v modré. Zapojení do soutěže je velice jednoduché.

1. Dejte LIKE této soutěži

2. Dejte LIKE mé skvělé, sympatické a krásné kolegyni @ivakalinova a jejímu článku o balení vánočních dárků. Odkaz na něj je ZDE.

3. Odpovězte na soutěžní otázku v komentářích. Také mi ve stejném komentáři řekněte, o jakou barvu hrajete. Pokud neuvedete barvu, budu předpokládat, že nemáte preferenci.

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA: Lákalo by vás oslavit Vánoce mimo váš domov? Třeba někde v zahraničí u moře nebo na horách?

Prosím nezapomeňte, že soutěž trvá jen JEDEN DEN. Pouze příspěvky vložené do 3.prosince 2020 23:59 budou započítané jako soutěžní. Také se ujistěte, že jste splnily všechny podmínky soutěže. Uživatelská jména dvou výherkyň uveřejním v krátké zprávě na svém profilu v následující den. Maminky budou vybrány generátorem náhodných čísel. 

Jako vždy vám přeji mnoho štěstí a budu se těšit na vaše odpovědi k soutěžní otázce.

S láskou,

Marie, Maverick a Dr.Brown's

.

.

.

Tak je to tady...konečně mohu odtajnit takový můj osobní vánoční projekt, který jsem nazvala Dvanáct dní Vánoc. 

Ale abych vám vlastně řekla co vás čeká…

Dvanáct dní Vánoc bude akce plná překvapení a nadělování. Vlastně si to představte jako adventní kalendář s dvanácti okénky. Nebudu ovšem nadělovat čokoládu...no, i když...možná jo, kdo ví 🙂 🙂... Dalo mi docela práci vymyslet, co bych do tohoto projektu mohla dát a jak ho vánočně vyladit. Ale myslím si, že se vám to bude líbit a doufám, že vám moje skromná akce zpříjemní čas Vánoc. 

Dvanáct dní Vánoc budou probíhat v náhodných dnech od 1.prosince do 24.prosince 2020 na Modrém koníku. Tato akce tedy nebude každý den. A nemám ani dopředu vybrané dny, takže to bude jedno velké překvapení. Doporučuji vám sledovat můj profil, aby vám tyto dny neutekly. 

A konečně...co bude náplní Dvanácti dnů Vánoc? Co na vás čeká? 

• Soutěž s Dr.Brown's
• Šest krátkých zpráv, ve kterých budu nadělovat pohledy z různých míst a států Ameriky
• Článek o Vánocích v USA a článek o práci letušky (druhý díl)
• Dva vánočně, ale i nevánočně laděné Drinky s ambasadorkou (#drink_s_ambasadorkou)
• Vánoční překvapení 

Pořadí výše uvedeného bude opět náhodné a u soutěží a dalšího nadělování vysvětlím pravidla a atd. v samostatném příspěvku v ten daný den. 

Tak doufám, že se do Dvanácti dní Vánoc zapojíte a bude vás to bavit. Tato akce je vlastně takové malé vánoční poděkování za vaši přízeň a to, že čtete moje příspěvky a snad vás i baví. Určitě tady budu přidávat  i mimo tuto akci, kdy vám budu ukazovat (nejenom) předvánoční čas v USA. 

Startujeme už brzy! Opravdu se moc těším. 

S láskou, 

Marie

INSTAGRAM V ČJ: @marievamerice 

Listopad se nám pomalu blíží ke konci a já si na tento týden schovala další soutěž s Dr.Brown’s. Tentokrát bude trošku jiná, ale jako vždy budeme hrát o skvělé produkty této americké značky. Čtěte dál a dozvíte se víc 🙂

Jako vždy bych vám nejdříve chtěla představit výrobky, o které tento měsíc hrajeme. Tato soutěž je zaměřená na jídlo, což není náhoda. Přeci jenom se nám blíží Vánoce a s nimi přichází i spousta dobrého jídlo. Tentokrát budeme hrát o jeden balíček a budeme mít jednu vítězku. Cena balíčku převyšuje hodnotu 500 Kč a pokud zrovna nemáte malé dítě, tak jistě potěší někoho jiného, třeba na Vánoce.

 BALÍČEK 

Dr.Brown’s souprava misek na jídlo

Jestli něco u nás používáme denně, tak jsou to právě tyto čtyři mističky. Dají se na sebe našroubovat, ale také je můžete používat samostatně. Velikostí jsou tak akorát na svačinky pro batolata. Jsou z BPA Free materiálů a snadno se skladují. My si je často bereme, když jdeme ven. Díky tomu, že jsou šroubovací, tak nemám strach, že se svačinka rozsype. Součástí balení jsou čtyři misky (125 ml) a čtyři víčka. 

Dr.Brown’s sada lžiček s měkkým koncem 

Lžiček není nikdy dost. Dvě pružné lžičky s měkkým koncem jsou bezpečné pro citlivé dásně děťátka. Na lžičce je “zoubek”, díky kterému se konec lžičky nedotkne povrchu. Opět jsou BPA Free. 

Dr.Brown’s silikonový krmící dudlík v šedé barvě

Toto je populární produkt i u vás maminek. Za mě je to naprosto revoluční způsob, jak miminku bezpečně představit ovoce a zeleninu. Malé dírky propouštějí pouze takové množství stravy, které je dítě schopné bezpečně samo konzumovat. Jednoduše se čistí a je BPA Free. 

=======

Tento týden je v USA svátek Díkůvzdání. Ačkoliv jsem si plně vědoma, že to není český svátek, tak si myslím, že myšlenka “vzdávání díků” je hezká věc. Je důležité se zastavit a popřemýšlet nad tím, za co jsme tento rok vděční. Rok 2020 byl náročný, přesto bych řekla, že každý z nás může něco najít...

PRAVIDLA SOUTĚŽE:

1.Dejte LIKE tomuto příspěvku

2. Zapojte se do soutěže před jejím uzavřením- 30.listopadu 2020 23:59

3. Použijte hashtag #jsemvdecna v krátkém příspěvku u vás na zdi. V příspěvku také napište, za co jste tento krok vděčné. Pokud se vám nechce psát, tak použijte emotikony, fotografii, obrázek, odkaz na YouTube video a atd. Příspěvek můžete pojmout vážně ale také vtipem. Kreativitě a způsobu vyjádření se meze nekladou. 

Vaše krátká zpráva může vypadat třeba následovně:

”#jsemvdecna za legíny, které jsou moje nejoblíbenější oblečení.”

Po ukončení soutěže náhodně vyberu vítězku. Tentokrát budu vybírat losováním (uživatelská jména napíšu na kousek papíru a pak vylosuji). Nick vítězky pak oznámím v krátké zprávě na svém blogu. 

Budu se těšit na vaše příspevky a denně je pročítat. Moc mě zajímá, za co jste letos vděčné.

S láskou, 

Marie, Maverick a Dr.Brown’s

.

.

.

Už máme opět polovinu měsíce za námi (COŽE??) a tak si myslím, že je čas na bleskovou soutěž s Dr.Brown's, co říkáte? V této soutěži potěším dvě maminky, které mohou vyhrát populární přechodnou láhev 2v1 od Dr.Brown's. Už jsme o tuto lahev jednou hrály a moc se vám líbila. 

Lahvička ke dostupná v modré variantě s duhou a růžové se srdíčky. 

Dr.Browns Options+ 2v1 Wide-Neck láhev

Přechodná lahvička je ideálním pomocníkem na pozvolné učení s prvním hrnečkem. Tato lahvička, vyrobena z BPA Free materiálu, je přechodná láhev, která obsahuje savičku číslo tři a také náustek, který najdete u učících hrnečků. Vaše miminko může pozvolně přejít z lahvičky na hrneček a ani si toho nevšimne. Součástí lahvičky je také antikolikový ventilek, pro který je tato značka tak známá. Ventilek je možné z lahvičky vyjmout a používat ji bez něj.

Do soutěže se zapojíte po splnění následujících kroků:

1. Dejte LIKE tomuto soutěžnímu článku
2. Odpovězte na soutěžní otázku v komentářích pod tímto příspěvkem
3. Napište mi o jakou variantu soutěžíte (růžová nebo modrá). Toto sdělení prosím napište do stejného komentáře společně s odpovědí na otázku

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA: 

Jaký je nejoblíbenější nápoj vašich dětí? A co rády pijete vy? 

Soutěžíme do středy 18.listopadu 2020 23:59. Poté náhodně vyberu DVĚ maminky a jejich login zveřejním v příspěvku na svém blogu do několika dnů od ukončení této soutěže.

A na závěr bych vám chtěla popřát krásný start do nového týdne a hodně štěstí!

Marie, Maverick a Dr.Brown's  

Často vzpomínám na své těhotenství a snad ještě víc na ten čas po porodu a celkově na Maverickův první rok života. Na svůj první rok jako maminka. Jak jsem se poučila... Co jsem tehdy udělala “špatně” a jaké “chyby” už bych nechtěla zopakovat. Dala jsem to do uvozovek, neboť je to subjektivní a vlastně kvůli jistým přešlapům a omylům jsem chytřejší a poučená pro případné druhé dítko.Možná se v tom najdete a budete se mnou v mnohém souhlasit a třeba také nesouhlasit. A co bych příště udělala jinak?

INFORMOVALA BYCH SE O ČTVRTÉM TRIMESTRU

 V naší společnosti se hodně soustředíme na těhotenství a není tedy divu, že prvorodička se může cítit ztracená v tom, co přijde PAK. Méně bych se soustředila na to, jestli je moje dítě velikosti mrkve nebo brokolice, a raději bych si našla kurz, který připraví rodičku na šestinedělí a i dobu po šestinedělí. Možná jste slyšely termín čtvrtý trimestr (první cca 3 měsíce), což je pro spoustu rodičů náročná doba, kdy se mohou objevit potíže s kojením, bříška, spánková deprivace, baby blues, úzkosti, deprese a atd. Ono je teda pravda, že ani ta sebelepší příprava vás nemůže dokonale připravit, ale prostě mohla jsem udělat víc. Asi jsem tenkrát měla pocit, že to nějak zvládnu, že těhotenství je ta nejtěžší doba....no, dobrý směji se s vámi. Hlavně bych se informovala mnohem víc v oblasti poporodní deprese a neřikala bych si, že já přece budu v pohodě, že se na miminko těším a mě se to netýká...

ZAKÁZALA BYCH NÁVŠTĚVY

Ještě jsem ani nebyla převezena na pokoj po císaři a už na mě u dveří čekala návštěva. Ano, svolila jsem k tomu, dnes bych si ten první den s novým miminkem užila jen ve třech - já, manžel a miminko. Už bych se nechtěla s nikým dalším dělit o PRVNÍ den na světě našeho dítěte. To samé doma. Tady se často lidé tak nějak sami pozvou a chtějí se podívat na miminko. Což chápu, ale pamatuji si, jak jsem měla stres z toho, že to dítě nekazí, nebudou mu umět držet správně hlavičku a atd. Cítila jsem se tak nějak povinně na tom gauči sedět a tlachat s návštěvou, i když jsem chtěla být zalezlá v pokoji a odpočívat s miminkem.

ODPOČÍVALA BYCH, KDYŽ NOVOROZENĚ SPALO

Záměrně neříkám, že bych spala, když dítě spí. Někdy ten spánek prostě nepřicházel. Pamatuji si, jak jsem ale vytírala podlahu, prala prádlo a vařila, když malý Maverick spinkal. Měla jsem potřebu všechno stihnout, přestože jsem vlastně chtěla zavřít oči a jen tak vypnout. Příště mi bude stav mého domu tak nějak jedno, protože to FAKT není důležité. Už jsem nakousla ty návštěvy. Když se můj muž vrátil zpět do práce po otcovské dovolené (v jeho případě pět týdnů), lidé mi nabízeli, že mi třeba uklidí, uvaří, vyperou. Bylo mi trapně a odmítala jsem to. Od té doby jsem se ale poučila a nabídla stejné "služby" novopečeným maminkám, kterým to pomohlo a ulehčilo den. A mně to udělalo radost, že jsem jim mohla pomoc. 

JEDLA BYCH LÉPE

Přiznání...kila po porodu jsem shodila rychle a shodila je nezdravě. Neměla jsem chuť jíst. Uvařit jídlo byl nadlidský úkon. Dnes si říkám, že jsme si měli ledničku naplnit ovocem, které jsme už předem naporcovali, udělat jídlo do krabiček, případně objednat z restaurace zdravé, chutné a výživné jídlo. Už bych nežila na kávě a “co se uloví”. Tohle bude úloha pro mého muže, kdy já budu krmit miminko a on zbytek rodiny. Také bych neflákala pití vody a vitamíny. 

NEZPOCHYBŇOVALA BYCH SVOJE ROZHODNUTÍ

Dávat maminkám rady a to ještě nechtěné jistě k mateřství patří. Často jsem slyšela rady, které si navzájem odporovaly. Měla jsem pocit, že ať dělám co chci, tak si stejně na tom někdo něco najde. Např. nepoužívej dudlík, to je pak pro ně zlozvyk VS. používej dudlík, je to prevence proti SIDS. Přitom pořád se opakuje, jak je každé dítě jiné, tak je logické, že i každá maminka je jiná. Spousta žen cítí, co by měly dělat, ale bohužel tlak společnosti je často zvyklá. Jsem alergická na věty: "Za nás se to dělalo takhle. Vy jste také dostávali xyz a nic se vám nestalo. To takhle nesmíš dělat, poslouchej mě, já jsem vychova (doplň číslo) dětí."

NESTRESOVALA BYCH SE TOLIK SPÁNKEM PŘES DEN A REŽIMEM 

Maverick spal poměrně dobře přes noc, samozřejmě nebylo to vždy konzistentní, prošli jsme si spánkovou regresí/progresí. Ovšem jakmile přišlo na spánek přes den, tak jsem byla jako posedlá rutinou, která sice fungovala, ale také mě v mnohém stresovala. Plánovala jsem si den podle jeho spánku, bála jsem se někam jít, aby mi náhodou neusnul v autě, vždyť přeci MUSÍ spát doma. Byla jsem jako na trní, když třeba vynechal jeden odpočinek nebo spal méně či déle. Hned jsem zpanikařila a bála se, že nám to rozhodí noční spánek. Ačkoliv nemám nic proti rutinám, spoustě rodinám to takhle vyhovuje, že mají zaběhnutý režim, tak občas z toho vybočit není žádná tragédie. Když rutina, tak flexibilní. Po několika měsících jsem z toho slevila a dost se mi ulevilo. Moje náplň dne potom nebyla jenom o spánku a jeho režimu.

NEŘEŠILA BYCH TOLIK (NE)KOJENÍ

Věčné téma, že. Nemám úplně úspěšný příběh o kojení. Tenkrát mi to sebralo tolik energie, hrozně jsem si všechno vyčítala. Věta “proč nekojíš?” by měla být snad zakázaná. Do budoucna si dávám závazek o krmení dítěte vůbec nediskutovat. Druhé dítě bych chtěla kojit z prsu, ale také vím, co mi to udělalo se psychikou a ne nadarmo se říká, že spojené matky mají spokojené děti. Vlastně mi přijde, že my ženy řešíme tak strašně trápení z kojení, protože někdo jiný nám do toho mluví a říká nám, co máme dělat.

DĚLALA BYCH ROVNOU METODU BABY LED WEANING

Baby led weaning, BLW nebo jídlo do tlapky jsou tři různé názvy jedné věci. Pokud jste o tom neslyšela, tak je to metoda krmení dětí, která je založena na tom, že se přeskakují pyré a kašičky a rovnou se jde na větší kousky jídla (vařená mini karotka, brokolice, měsíček avokáda a atd.) BLW jsem původně chtěla dělat hned, pak jsem ale zaváhala a začala dělat pyré jako na běžícím páse. Kéž bych svému dítěti věřila, že zvládne BLW. Nic proti klasické kašičkové metodě, ale když jsme začali dělat BLW tak sice byl větší nepořádek, ale vlastně se mi líbilo, že to jídlo zkoumá, přemýšlí o tom a sám se i krmí. Navíc, jídlo v prvním roce je příkrm k mléku a ne jeho náhrada, takže vlastně není TAK důležité to dítě nakrmit normálním jídlem, mnohem důležitější je se seznámit s jídlem a jeho texturou. 

PŘESTALA BYCH SE SROVNÁVAT S OSTATNÍMI 

Asi je to opět takové “postižení” nás maminek, že si neustále myslíme, že ta druhá má lépe srovnanou domácnost a všechno stíhá. Jenže pak člověk vidí, jak jsme každá v jiné situaci. Někdo má třeba víc hlídání, paní na úklid, dítě, které se samo zabaví a atd. Realita je taková, že moje dítě nebude malé věčně a teď je to více či méně o hraní a neustálé pozornosti a jednou budu mít čas na další věci. Někdy strašně moc přemýšlím o zítřku a stresuji se tím, co musím zvládnout. Být matkou v domácnosti je ale práce na plný úvazek a není to žádná flákačka. 

A co vy? Co byste udělaly jinak? Z čeho jste se poučily?

Tady s mužem sfoukáváme svíčku na Maverickově dortu. A vlastně to bylo i tak pro nás. Přežili jsme ve zdraví první rok jako rodiče.

Ahoj maminky, 

Dnes jsem zpátky se soutěží, na kterou jsem se moc těšila. Tento měsíc jsem přestala Mavericka kojit (odstávat) a to kojení byl pro nás vždycky...no, boj. Téměř celou dobu jsem prakticky jen odsávala a moje “holky” odsávačky to se mnou daly takovou dobu! A ráda bych pomohla i vám. Halloween je skvělá příležitost na malou nadílku nejen pro děti, ale i pro maminky. 

DVĚ vítězky se mohou těšit na sběračku a odsávačku mateřského mléka v jednom. Jmenuje se MilkFlow a já vám ji ráda představím.

MILKFLOW SBĚRAČKA MATEŘSKÉHO MLÉKA

🎃CO JE MILKFLOW?

MilkFlow je odsávačka a sběračka mléka vytvořena ze silikonu. Nepotřebuje žádné baterie, elektrickou zásuvku a nemusíte se bát, že poztrácíte různé hadičky a mini dílky, jelikož k odsávání potřebujete jen jedinou věc.

🎃PRO KOHO JE VHODNÁ?

Milkflow je vhodná pro všechny maminky, které chtějí krmit své dětátko mateřským mlékem a nebrání se jiným způsobům krmení, než je krmení z prsu. Maminka může MilkFlow použít jako klasickou odsávačku, ale také ji může přisát na jedno poprsí a zároveň mít na druhém detátko. Poté slouží jako sběračka. V obou případech dochází k odběru mléčka, které maminka může použít k pozdějšímu krmení přes lahvičku, nebo uchovat jako “železnou zásobu” v mrazničce.

🎃CO JE SOUČÁSTÍ BALENÍ?

• Silikonová sběračka
• Antikoliková láhev
• Cestovní víčko na láhev
• Pytlíček k úschově

Doufám, že vás tento produkt zaujal a zúčastníte se této soutěže. Pokud nespadáte do kategorie kojící maminky, tak věřím, že by potěšila třeba kojící kamarádku, sestru nebo kolegyni.

🎃A teď pravidla soutěže...

1. Dej LIKE tomuto článku

2. Odpověz v komentářích na soutěžní otázku

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA: 

Co vás na kojení nejvíce překvapilo? 

Pokud jste nastávající maminka nebo jste v minulosti nikdy nekojila, tak mi řekněte, jestli máte nějaké obavy z kojení.  

Soutěž běží do soboty 31.října 2020 23:59. Vítězky vybere už tradičně generátor náhodných čísel. 

Moc a moc vám držím palce a přeji vám hezký Halloween. 

🎃Marie, Maverick a Dr.Brown's🎃

Maverick oslavil JEDEN rok na konci léta. Spoustu miminkovských věcí jsme uložili do krabic a doufáme, že jednou je použijeme na miminko číslo dva. Jako těhotná jsem vždy ráda koukala na různé seznamy pro miminka a co si tak maminky pořizují. Přijde mi zajímavé, jak se výbava liší v každé zemi. Vůbec bych neřekla, že ta americká je nějak diametrálně odlišná od té české, ale posuďte sami. Na začátek bych chtěla říct dvě věci.

1. Každá maminka si stejně sama rozhodne, co potřebuje a co ne. 
2. Ve své podstatě nepotřebujete na miminko vlastně vůbec nic 🙂.

Tento článek je takový můj průvodce věcí, které bych si znovu koupila, co jsme měli a máme. Nechci to úplně nazývat “must haves”. Představím také populární značky z amerického trhu. Dejte mi vědět, jestli vás něco zaujalo 🙂

NA PŘEPRAVU…

AUTOSEDAČKA

Bez autosedačky nainstalované v autě vás domů ani nepustí z porodnice. My sáhli po jedné z nejlépe hodnocených sedaček a to Nuna, modelu Pipa. Nuna je tady hodně oblíbená značka jak kočárků, tak i sedaček. Chtěli jsme, aby sedačka byla zároveň kompatibilní s kočárkem. Byla jsem maximálně spokojená. Patří k nejlehčím sedačkám na trhu a je certifikovaná na cestování v kabině letadla.

KOČÁREK

Dlouho jsme se rozmýšleli a nakonec koupili Mockingbird Stroller. V USA je hodně populární kočárek od UPPABABY VISTA. Ten si nakonec koupila tchyně na vlastní vození. Nicméně, Mockingbird je mu hodně podobný a o půlku levnější. Jsem s ním moc spokojená. Potřebovali jsme kočárek, který bude lehký a snadno složitelný. Mám ho pořád v autě. Dokupovali jsme ještě zvlášť korbičku, kterou často ostatní maminky obdivovaly. 

PŘEBALOVACÍ BATOH

Chtěla jsem nějaký, který bude kvalitní, prostorný, odolný a i hezky vypadat. Freshly Picked používám už přes rok a fakt se nehnul. Vejde se do něj vše potřebné. 

NOSÍTKO

Manžel dostal od své mamky nosítko ErgoBaby Omni 360. Já měla ještě ring sling od WildBird. Strašně se mi líbí nošení miminek, ale nosit ho v té sling mi prostě nešlo, nevyhovovalo mi to. ErgoBaby ale stále používáme. 

NA SPANÍ…

KOLÉBKA

Maminky jsou zvyklé si pořizovat mimo postýlky také kolébky (bassinet). Tomu děťátko odroste kolem šestého měsíce. Bassinet mi naprosto vyhovoval. Měla jsem ho ve stejné výšce jako matraci, hned přiražený k posteli a malý v něm spal opravdu dobře. Kupovali jsme tento od značky Halo. Velice praktická je to, že jedna strana se dá stáhnout, což je fajn pro přesun miminka a noční krmení. 

ZAVINOVAČKA 

Tyto zavinovačky od SwaddleMe doporučuji pro všechny maminky, které mají o zavinovačky zájem. Ačkoliv nás tady v porodnicích učí zavinovat do pleny, tak tyto zavinovačky jsou přeci jen rychlejší a dítě se z nich tak jednoduše nevymotá. 

BÍLÝ ŠUM

To, že dítě potřebuje na spánek hrobové ticho, je snad už zbořený mýtus. Nám vyhovuje tento “strojek”na bílý šum. Mavericka vždycky hezký zklidní. Malým miminkům šum připomíná bříško, které rozhodně není tiché prostředí.

MONITOR DECHU

Jelikož jsem měla opravdu velkou úzkost po porodu a bála jsem se, že malý nedýchá, tak monitor dechu mi přinesl alespoň malou úlevu. Jasně, člověk se na to nemůže spoléhat. Owlet Smart Sock 2  funguje na principu pulzní oxymetrie (znáte takový ten klip, který vám dá lékař na prst?), tedy metodě měření množství světla procházejícího skrz dobře prokrvené části těla.Inteligentní ponožka se pohodlně ovine kolem nohy dítěte a pomocí klinicky ověřené metodě pulzní oxymetrie sleduje srdeční frekvenci a hladinu kyslíku. Základní stanice svítí zeleně, aby vás informovala, že je vše v pořádku, ale pokud se něco jeví špatně, upozorní vás pomocí světelné a zvukové signalizace. Pomocí aplikace Owlet můžete v telefonu přijímat oznámení a kontrolovat srdeční frekvenci a hladinu kyslíku v krvi v reálném čase. K tomuto monitoru je i kamera, kterou si připojíte do telefonu pomocí appky. Bonusem je také to, že ponožka dokáže určit, v jaké spánkové fázi se vaše mimi nachází.

“VOLNÉ RUCE”…

HOUPÁTKO

Strašně dlouho jsme se rozmýšleli, jestli mammaroo koupit nebo ne. Nakonec jsem ráda, že jsme do ní šli. Není to nic levného, ale malému se v ní líbilo. Na rozdíl od jiných houpátek umí simulovat různé uklidňující pohyby. Maverick měl rád pohyb “jízda autem”. Do houpátka jsme ho dávali minimálně na dobu nezbytně nutnou. 

BABY GYM

Naopak v této “baby gym” trávil poměrně dost času. Není na ní vlastně nic tak zvláštního, ale vizuálně se mi prostě hodně líbí. Ty hračky teda různě chrastí a dělají různé zvuky. 

NÁBYTEK...

POSTÝLKA A PŘEBALOVÁK

Byl to set od firmy Delta Children - Farmouse Collection. Vím, že spousta maminek postýlku ani nevyužije, ale u nás ji využíváme na spánek přes den a pak tak na půlku noci, než se nasáčkuje k nám do postele. Přebalovák je kombinovaný se šuplíčky, kde má oblečení.

HOUPACÍ KŘESLO

Myslela jsem si, že je to blbost, ale nakonec je to dobré uspávadlo pro našeho syna. A je z Pottery Barn.

KRMENÍ…

LAHVIČKY 

Plánovala jsem sice kojit, ale i tak jsem si pořídila nějaké lahve a dobře jsem udělala. V rámci různých balíčků pro maminku, které obchody dávají zdarma, jsme poprvé přičichla ke značce Dr.Brown's. Líbilo se mi, že je antikoliková a vyzkoušela jsem i jiné antikolikové značky, ale opravdu Dr.Brown's sedl nejlépe. V USA je to nejoblíbenější značka dětských lahví. Používali bychom je, i kdybych nebyla ambasadorkou této značky. Moje nejoblíběnější jsou ty se širokým hrdlem ve skleněné variantě. 

UMĚLÉ MLÉKO

Dokrmovali jsme poměrně minimálně. Malý dostával primárně odsáté mléko. Umělé mléko jsme kupovali od Earth's Best. Svým složením bylo jedno z nejlepších na trhu. Nejznámější značky UM jsou Similac a Enfamil.

KRMÍCÍ DUDLÍK

Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje. Do silikonové savičky se dá kousek ovoce nebo zeleniny a miminko si přes dírky vytáhne co potřebuje. Později jsme ho používali jako “nanuk” (vložte kostku ledu nebo zmrazeného MM). Je od značky Dr.Brown's. 

ŽIDLIČKA NA KRMENÍ

Koupili jsme ji od společnosti 4moms, což je stejný výrobce jako mammaroo. Je lehce omyvatelná a líbilo se mi, že má magnetický stoleček. Také nezabere spoustu místa. Ale přiznám se, že byla opravdu hodně drahá a podruhé bych si možná koupi rozmyslela. 

KOJENÍ A ODSÁVÁNÍ…

KOJÍCÍ ŠÁTEK

Já ho poměrně dost využila právě u odsávání a v začátcích u kojení. Líbí se mi, že se z něj může také udělat “deka” nebo se s ním dá zakrýt autosedačka.

KRÉM NA BRADAVKY

Dostala jsem tento od Lansinoh. Popravdě řečeno, moc jsem se o krémy na bradavky nezajímala a tento mi nakonec vlastně vyhovoval. Příště se možná poohlédnu o nějakém “organic”. 

KOJÍCÍ TÍLKA

Mnohem lepší než, kdejaká kojicí podprsenka. Koupila jsem je za pár dolarů na Amazonu. V šestinedělí mi bylo pořád horko a tohle bylo ideální na doma, spaní...na všechno.

ODSÁVAČKA MM

Celkově jsem používala tři. Spectra 2, Willow a sběračku od Dr.Brown's. Speciálně ta Willow byla opravdu moje záchrana. Sběračka se dá do podprsenky a odsává za vás. Má několik nastavení a je vysoce účinná. Sběračka typu “hakka” byla zase fajn a na údržbu. Minimum mytí, i když klasické odsávání je s ní poměrně dřina. Je primárně určena pro zachycení mlíčka, když maminka kojí z prsu. Na jednom má mimi a na druhé sběračku. 

SÁČKY NA MM

Opět jich mám vyzkoušeno několik a odsávačka Willow sbírá mléko do specifických sáčků, které se dají dovnitř odsávačky. Jinak jsem ale používala sáčky od Dr.Brown's, které byly hodně pevné. 

HYGIENA…

PLENKY

Opět máme vyzkoušeno několik značek. Nejpopulárnější Pampers nebo Huggies nám ovšem moc nesedly. Nejčastěji kupujeme značku Honest a bambusové Dyper. Obě značky jsou jedny z nejšetrnějších. Momentálně je ve velikosti 

KOŠ NA PLENKY

Normální odpadkový koš by fungoval asi úplně stejně, ale dostali jsme dva do výbavy, takže je využíváme. Asi ten odor lépe blokují, ale pokakanou plenku stejně vynesu ven.

UBROUSKY

Nejraději mám WaterWipes, Pampers Pure, Dyper nebo Honest. 

VANIČKA

Měli jsme toto léhatko, které bylo moc fajn na malé miminko. Pak jsem mu koupila ale klasickou vaničku. 

KOSMETIKA...

Raději méně, než více. Na mytí používáme produkty Hello Bello nebo Honest. od stejných značek používáme tělové mléko. 

Na opruzeniny, na které nikdy moc netrpěl, starý dobrý Desitin nebo Aquaphor.

 Opalovací krém máme od Baby Bum.

OBLEČENÍ…

PYŽAMKO S OBRÁCENÝM ZIPEM

O oblečení se asi moc rozepisovat nemusím. Avšak jestli bych měla něco doporučit, tak určitě pyžámko s obráceným zipem. Hlavně na období 0-3 měsíce, kdy člověk přebaluje jako o život. Jezdec je u nožičky dítěte, takže ho stačí rozepnout do výše pupíku. Horní část tělíčka zůstane v teple a také je to méně svlékaní. Moje oblíbené obchody a značky oblečení jsou Nordstrom, Nordstrom Rack, Target, Carter's, ZARA a HM. 

PRO ZDRAVÍ…

Musím zaklepat a říct, že zdravotně je na tom syn dobře. A jsem za to vděčná. V dětské lékarničce máme pár věcí pro strýčka příhodu. Třeba kapičky na bolavé bříško "gripe water". 

Od Wellements máme olejík na růst zoubků. Jestli to pomáhá od bolesti nemohu moc posoudit.

A potom dětský Tylenol. Který jsme dali opravdu párkrát na teplotu. 

Na ucpaný nos jsme používali odsávačku Frida.

No a tady bych to asi zakončila. Bylo to takové hodně obrázkové, že. Možná jsem na něco zapomněla, ale všechno zásadní by tady mělo být. Jak vidíte, výbava je tady velice podobná. Co vás v mé výbavičce zaujalo? Co byste si koupily vy? A co jste si třeba koupily, ale absolutně nevyužily?

.

.

.

.

Co říkáte na to, že bychom začaly nový týden bleskovou soutěží? I tentokrát to bude bleskovka s kanadskou firmou Jamieson, která je spolehlivou a oblíbenou stálicí ve světě vitamínů a doplňků stravy. Podzim je v plném proudu a myslím si, že soutěž o vitamíny je teď velice vhodná. 

Dnes hrajeme o “mulťáky”, které jsem vám tady nedávno představila. A byly jste nadšené! No, nebudu to tady déle zdržovat a pojďme se podívat na produkt, o který dnes soutěžíme. 

🦖Jamieson Multi Kids Gummies - Želatinové pastilky🦕

🦕Vhodné pro děti od tří let

🦖Ve tvaru roztomilých dinosauříků

🦕 V příchuti pomeranč, třešeň a lesní plody

🦖60 ks v balení

🦕 Ve formě želé

Multivitamínový komplex obsahuje také vitamín D potřebný pro správný růst kostí. Neobsahují umělá sladidla, chemické barviva a konzervanty.

Více o produktu: https://www.jamieson.cz/cz/jamieson-multi-kids-gummies-zelatinove-pastilky-60-pas.p1247.html

Podmínky soutěže: 

1. Dejte “like” této soutěži 
2. Běžte na https://www.jamieson.cz/cz/produkty a v komentářích pod tímto článkem mi řekněte, jaký produkt vás na jejich webovce nejvíce zaujal. Můžete samozřejmě dodat i proč. Pokud s Jamieson už máte zkušenost,tak se můžete pochlubit i vaším oblíbencem. 

Soutěž probíhá do středy 14.října 2020 23:59. Generátor náhodných čísel pak vybere TŘI vítězky a jejich uživatelská jména uvedu na svém blogu několik dní po ukončení soutěže. 

Tak hurá do soutěžení. Přeji vám mnoho štěstí!

🦕Marie, Maverick a Jamieson🦖

.

.

.

.

Dnes jsme s Maverickem šli nakupovat do mého oblíbeného obchodu na potraviny - Trader Joe's. Mají tam jídlo v dobré kvalitě za ucházející cenu, speciální a sezónní potraviny a také je mnohem menší, než klasický supermarket a člověk si nemusí vybírat z dvaceti druhů kečupů a třiceti druhů jogurtů. Chodím tam asi tak jednou za dva měsíce, neboť je asi třicet minut od nás, takže se mi tam úplně nechce každý týden jezdit. Náš běžný supermarket je jenom pět minut od našeho domu. Nicméně, v TJ nakupuju moc ráda právě takové ty sezónní dobrůtky a speciality. Dnes bych vám tedy ráda ukázala, co jsem tam nakoupila. Často se ptáte na jídlo v USA a jestli se tady vaří jen polotovary. Takže doufám, že dnešní článek vám třeba něco z toho zodpoví. Do závorky budu dávat ceny. A nakonec dodávám, že tohle není můj běžný nákup. 

Ovoce a zelenina

Na této kategorii teda není nic zvláštního. Normálně kupuji mnohem víc ovoce pro malého, ale tento týden jsem sáhla po banánech ($1), kiwi berries ($1.99) a malinách ($2.99).

Na vaření v průběhu týdne jsem potřebovala papriku ($0.69), cibuli ($0.99) a bramory ($1.69).

Nápoje

Jablečný mošt ($3.49) je skvělé podzimní pití a také jsem chtěla vyzkoušet Pumpkin Ginger Brew, který chutná jako zázvorové pivo ($2.99). Čaj tady není tak populární pití jako v Česku. Dnes jsem tam narazila na úžasně kořeněný čaj Harvest Blend ($1.99). Mám ráda “herbal tea”, což je čaj bez kofeinu. A k snídani mám ráda pomerančový džus ($2.29). Máme doma džusovač, takže si děláme vlastní, ale občas koupím i nějaký z obchodu. 

Snídaně

Jogurty máme rádi na rychlou snídani ($1). Buď kupuji řecký nebo nějaký z alternativního mléka (mandlové, kešu, kokosové…). 

Nejčastěji ale snídáme vajíčka na všechny způsoby. Často si k nim děláme slaninu a hash browns ($1.99), které dávám do “air fryer”.

Sladké snídaně moc nevedeme, ale jednou za čas máme rádi různé sladké rolls. Dnes jsem sáhla po Pumpkin Rolls ($3.99). Je to vlastně takový sladký šnek s polevou. Tohle je jenom těsto. No a nemohla jsem odolat ani tradiční britské pochoutce - scones ($4.49).

Másla

Na podzim peču různé sladké chlebíky - nejčastěji banánový a dýňový. Na ty se nám budou hodit tyto sladká másla. Maple Butter ($5.99) je vlastně vyšlehaný javorový sirup. A Cinnamon bun ($4.99) je skořicová dokonalost.

Omáčky

Salsa verde ($2.99)je mexická omáčka, která se dá použít jako dip nebo jako základ k masu, ale i k polévce.

Já ji použiju jako základ do pomalého hrnce společně s kuřecím. Na Pumpkin Curry ($2.99)se moc těším.To je pro mě dokonalé podzimní jídlo. Uvařím brambory, papriku, cibuli, mrkev a cizrnu. Pak k tomu dám omáčku a uvařím rýži.

 Abych článek zjednodušila, tak do omáček zařadím i kečup ($1.99), který teda jako omáčku samozřejmě nepoužívám. Kečup je kečup. A nakonec tady máme ranch dressing. Oblíbený americký dressing na salát, ale také na namáčení hranolek a kuřecích nuget.

Maso

Ne vždy musím mít burger s hověžím. Tyto lososové burgry ($6.99) jsou moc dobré. Je to teda jenom to maso.

Shawarma kuřecí ($7.99) je už naložené v omáčce a jelikož tento týden je ještě teplo, tak si je uděláme na grilu.

Grilované kuřecí ($5.49) je už hotové a jasně, pro někoho to bude lenost level 1000, ale já si ho ráda dávám do salátů nebo na sandwich.

Polotovary

Opravdu se snažím co nejvíc vařit od základů, ale když je můj muž pracovně pryč, tak mám velké tendence se na jídle odbývat a nebaví mě moc vařit. Mavericka normálně nakrmím, ale na sebe moc nemyslím. Tyhle “lepší” polotovary mi alespoň zaručí, že mám v lednici něco normálního. Nestydím se přiznat, že občas si dám mraženou pizzu ($3.99) a kupovaný bramborový salát ($4.49).

 Pak jsem ještě vzala takovou misku s cizrnou a zeleninou ($4.99). Pečená zelenina ($4.99) bude fajn k nějakému masu.

Moje oblíbené trhané hovězí si pokusím udělat tak, jak je na obrázku. Musí se jenom ohřát na pánvi ($5.99). Cornbread ($2.69) neboli kukuřičný chléb je super k zakousnutí k nějaké podzimní polévce. Je to teda jen mix. Musí se ještě přidat ingredience a pak upéct. 

Ostatní

Pak jsem tam ještě koupila tyto sýrové tyčky ($2.99), které jsou fajn jako rychlá svačina.

 O chile lime koření ($1.99) jsem slyšela velkou chválu, takže jsem to tam nemohla nechat. 

Do auta na osvěžení dechu jsem si pořídila cucací pastilky se zázvorem ($2.99).

A na dekoraci jsem pořídila skvěle vonící jablečnou svíčku ($3.99) a košťátko z větviček ze skořice ($3.99), které už nádherně provonělo náš dům.

Jak vidíte, nebyl to moc nákup typu “vajíčka, mouka, mléko…” Nic takového jsem tento týden nepotřebovala. Ani to nebyl nějaký ultra zdravý nákup. U nás doma jíme tak 50/50 a nestydím se to přiznat. Celkově jsem utratila $127. 

Zaujalo vás něco? Přijde vám jídlo v Čechách stejné? Co byste si v Trader Joe's pořídily vy? 

Kalendář pomalu ale jistě hlásí, že září se blíží ke konci. To tedy znamená jediné - honem vyhlásit zářijovou soutěž s Dr.Brown's, zaměřenou na růst a péči o dětské zoubky. Tentokrát jsem do ní vybrala naše oblíbené kousátko a dětský sloníkový kartáček. 

DVĚ maminky a jejich děti se mohou těšit na následující produkty: 

Dr.Brown’s kousátko kaktus 3 v 1

Toto ohybné kousátko, které je vyrobeno z BPA Free materiálu, dosáhne bezpečně na všechna místa v dětské pusince. Vašemu miminku se jistě budou líbit i různé textury kaktusu a funkce. Střed kousátka: Upokojuje přední zoubky, levé rameno: Masíruje stoličky, pravé rameno: Uklidňuje dásně.

Dr.Brown’s zubní kartáček sloník

Velmi jemný a bezpečný kartáček pro první zoubky. Pružné tělo je šetrné k citlivým dásním. Uši slona zabraňují kontaktu kartáčku s povrchem při položení. Dr.Brown's zubní kartáček pro batolata a děti pomáhá zavést správné návyky při ústní hygieně. 

Vítězky budou mít možnost si vybrat sloníka v modré nebo růžové barvě.

A jak můžete vyhrát tuto parádní nadílku? 

1. Dejte like tomuto článku
2. V komentářích mi napište, jestli hrajete o růžového nebo modrého slona. Odpověď napište do stejného komentáře společně s odpovědí na soutěžní otázku (bod 3).
3. Odpovězte na následující soutěžní otázku:

Máte nějaký tip nebo trik na úlevu od bolesti spojené s růstem zoubků? Co se vám osvědčilo?

Soutěž běží do 30.září 2020 23:59. Vítězky budou vybrány generátorem náhodných čísel a já pak jejich jména zveřejním na svém blogu v prvních říjnových dnech. 

Přeji vám mnoho úspěchu v soutěži a děkuji za vaši přízeň.

Marie, Maverick a Dr.Brown's

Pokud na Koníku něco často slyším, pak je to následující: “Tvůj muž vypadá jako Ross z Přátel.” A druhá věc: “Jak se staráš o zuby, že je máš tak bílé?”

V článku najdete moje rady a praktiky ohledně péče o dětské a dospělé zuby. No, a pokud vás zajímá bělení s produkty z drogerie, ale také se surovinami, které pravděpodobně máte už doma, tak tento článek je přesně pro vás.

Každodenní péče

Řekla bych, že nedělám nic extra. Zuby si čistím alespoň dvakrát denně po dobu dvou minut. Můj elektrický kartáček má v sobě časovač a sám se vypne po dvou minutách. Používám tento od společnosti quip.

Každé dva měsíce mi poštou automaticky přijde nový nástavec. Dost se také věnuji správnému čištění. Pohyby kartáčku v ústech jsou důležité. Nezapomínám ani na mezizubní prostory. Používám dentální nit s aktivovaným černým uhlím. Od zubařky mám ústní vodu, která je vysoce účinná. Po jejím použití mám pocit dokonalé zubní čistoty a hlavně nemám suchá ústa, což mnohé ústní vody způsobují. Pokud bych ale měla zmínit oblíbenou ústní vodu z drogerie, pak je to jedině Crest. A tím se dostáváme k mé oblíbené zubní pastě, kterou používám nepřetržitě přes rok - Crest Whitening Therapy Charcoal .

Právě černé uhlí má skvělé bělící účinky, a proto ho často naleznete v různých pastách a dalších bělících produktech. Vím, že pasta Crest v ČR k sehnání není, ale zkuste se po ní podívat v zahraničí. Za mě je tohle jejich nejlepší pa

Určitě také musím zmínit, že si dávám pozor na pití, které dokáže zuby zabarvit. Nebojte se, rozhodně si neupírám kávu a občasný sladký nápoj typu coca-cola. Tyto tekutiny se ale snažím pít přes brčko. A dodám, že také nekouřím. 

Péče o zoubky našeho batolete Mavericka je poměrně ještě jednoduchá. Zuby čistíme zatím jen navlhčeným kartáčkem sloníkem od Dr.Brown’s. Pokud se mnou Maverick hodně zápasí, pak raději sáhnu po kartáčku prstovém od stejné značky. První pastu začneme, na doporučení lékaře, používat až za 6 měsíců. 

I u Mavericka se snažím dbát na stravu. Cukr je v USA snad i ve vzduchu. Opravdu nejsem fanaticky proti cukru, ale to neuvěřitelně velké množství cukru v potravinách je někdy alarmující. Jeho jediné pití je voda, mateřské a umělé kozí mléko. Po poslední lahvičce vyčistíme zoubky a pokud se vzbudí na mlíčko, tak přetřu zoubky navlhčenou gázou.

 A protože mu teď rostou zoubky, také mu mrazíme různá kousátka. Nejčastěji kaktus a meloun. Také používáme krmící dudlík, do kterého dám kostičku ledu a on si ho pěkně cucá.

Dentální hygiena

Mnohem důležitější, než bílé zuby, jsou zdravé zuby. Dvakrát ročně chodím na dentální hygienu a opravdu si to nemohu vynachválit. Miluji ten pocit čistých zubů a když prostě víte, že jsou profesionálně vyčištěné. Opravdu doporučuji na hygienu chodit a udělat z toho prioritu. I toto čištění napomáhá k udržování pěkné barvy zubů. 

Bělení zubů - produkt z drogerie

Konečně se dostávám k péči, na kterou se často ptáte. Bílé zuby se mi líbí, přidávají mi na sebevědomí a je to moje osobní preference. 

Zuby si exkluzivně bělím pásky Crest, které jsou v USA k dostání v každé drogerii a dalších obchodech. Používám je přes osm let a nemohu si je vynachválit. Vlastně jsem je začala používat proto, že jsem jako chudý student neměla peníze na profesionální bělení, které začíná na $200. Pásky používám zhruba každých devět měsíců. Vynechala jsem je v těhotenství. Vlastně ani nevím, jestli jsou v těhotenství nedoporučovány, ale prostě jen tak pro jistotu jsem tenkrát pásky vynechala. Existuje několik druhů a já mám nejraději tento druh. Pásky se přikládají na zuby každý den po dobu dvou týdnů vždy na třicet minut.

Bělení s pomocí pásků jsem přiznala všem zubařům, které jsem v USA navštívila a nikdy mi za to nevynadali, jen zopakovali, že bych je neměla bělit příliš často a nenechávat pásky na zubech přes doporučený čas. Přesto bych se ujistila, že JAKÉKOLIV bělení vám neudělá neplechu se zuby. Bělení není vhodné pro citlivé zuby! Pokud máte všeobecně potíže se zuby, raději bych to neriskovala a možná vyzkoušela jen domácí šetrné metody.

Poslední věc ohledně těchto pásků - V USA je dovolené volně prodávat pasty a bělící pasty s mnohem větším obsahem peroxidu. To je důvod, proč se Crest oficiálně nemůže prodávat v Česku. To je ovšem nedělá nebezpečným zbožím. Produkty Crest jsou nejpoužívanější značkou zubní pasty v USA a jsou přísně testované FDA (Úřad na regulaci jídla a léků). Nemám strach tyto výrobky používat. Na druhou stranu, ne každý člověk se chce pouštět do domácího bělení. Zuby máme jen jedny. 

Domácí bělení

Za bělící prostředky na zuby nemusíte utratit tisíce. Domácí bělení je ideální pro "začátečníky" a je levné, praktické a vsadím se, že většinu potřebných produktů máte už doma. Všechny metody mám vyzkoušené. A určitě je praktikujte opět "jednou za čas".

Živočišné uhlí

Rozemelte nebo roztlučte jednu pilulku uhlí. Namočte obyčejný zubní kartáček a nasypte na něj prášek. Čištěte po dobu dvou minut. S práškem buďte opatrní, je to poměrně nepořádná činnost. Potom si vypláchněte ústa a hotovo!

Jedlá soda a citron

Smíchejte jednu čajovou lžičku a dvě čajové lžičky šťávy z citronu. Měla by se vám vytvořit řidší pasta a tou si vyčistíte zuby. 

Kurkuma, kokosový olej a jedlá soda

Bělit si zuby kurkumou se může zdát směšné, neboť toto aromatické koření je žluté. Výsledky vás ale určitě mile překvapí. Smíchejte jednu polévkovou lžíci s jednou čajovou lžičkou kurkumy a jednou čajovou lžičkou jedlé sody. Výsledkem je opět bělící pasta!

A jak se u vás staráte o zoubky vy? Máte vyzkoušené nějaké další domácí bělení? Budu se těšit na vaše komentáře a vaše zkušenosti.

.

.

.

.

.

Ahoj maminky! 

Také nemůžete uvěřit tomu, že září je v plném proudu? Doufám, že vaše děti jsou spokojené ve školách a školkách. Ačkoliv nemám ještě školáka, pamatuji si, jak přechod mezi děti byl pro mě jako dítě náročný na moje zdraví. A k radosti mých rodičů jsem byla skoro vždy na začátku školního roku nemocná. Ráda bych vám a vašim dětem toto období usnadnila s náloží vitamínů.

Dnes vám přináším další soutěž s Jamieson, ve které můžete vyhrát vitamíny D3. Tři maminky se mohou těšit na následující produkt...

🍓Jamieson Vitamín D3 KIDS 400 IU🍓

Vitamín D je potřebný pro optimální růst a vývin kostí u dětí. Vitamín D3 na cucání s jahodovou příchutí v tabletách ve tvaru medvídka pandy. Je vyroben z přírodních zdrojů, neobsahuje aspartam, umělé příchutě a barviva. Vhodné pro děti od dvou let. 

Podmínky soutěže: 

🍓Dejte like této soutěži

🍓Odpovězte na soutěžní otázku v komentářích pod tímto příspěvkem. 

Otázka: Užívá vaše rodina nějaké vitamíny? Prozradíte nám jaké? 

🍓Soutěžit můžete do soboty 19.zaří 2020 23:59. Tři vítězky budou vybrány generátorem náhodných čísel a já pak jejich jména vyhlasím na svém blogu do několika dní od ukončení soutěže.

Na období mého “letuškování” vzpomínám často a ráda. Byla to moje nejoblíbenější, ale také nejtěžší a nejúnavnější práce . Každý den byl jiný a slovo rutina nebylo v mém slovníku. Dnes bych vás ráda provedla v rychlosti mým životem letušky, ale také “zákulisím” a možná se dozvíte něco nového a nečekaného. Plánuji napsat tři díly o této práci. Tento článek je první díl - takové hrubé představení. Druhý díl - den v životě letušky. Třetí díl - vaše otázky a případné dovysvětlení. 

Na fotce mám zamazaná křidélka kvůli přísným pravidlům fotek na sociálních medií, ale "pin" s vlaječkou byl symbol k jedenáctému září. 

Nikdy jsem neměla takový ten dětský sen být letuškou. Vlastně mě to nikdy úplně nelákalo. Co mě ale lákalo bylo cestování a přišlo mi skvělé, že by mě někdo mohl za něj platit. Zjistila jsem si potřebné informace, nastudovala spoustu materiálů o práci letušky a v zimě 2016 odeslala přihlášku. Na letušku v USA nepotřebujete mít žádnou odbornou školu. Chtějí alespoň rok zkušeností z práce s veřejností. Ideální je nějaká práce se zákazníky. Na pozici letušky si vás ale aerolinka sama vyškolí. Díky tomu, že nemají přehnané požadavky, tak se na takové pozice hlásí tisíce uchazečů. Výběrové řízení se většinou skládá z několika kol (dvě kola byla online) a k mému velkému překvapení jsem byla na jaře 2016 pozvána na osobní pohovor. Za čtrnáct dní jsem obdržela email s nabídkou k práci a konečně na konci června 2016 mě čekal trénink na letušku. Bylo to skvělé načasování. Rozešla jsem se s klukem a nová výzva mě dost zaměstnala. 

Trénink nebyl žádná procházka růžovým sadem. Trval skoro pět týdnů a za tu celou dobu jsme měli jen dva dny volno. Učivo mi nepřišlo tak těžké. Byla jsem zvyklá ze školy na učení a vše co k tomu patří. Co mi přišlo mnohem těžší byla ta psychická zátěž. V mé “training class” bylo 48 lidí, ale trénink ukončilo jen 30 lidí. Z různých důvodů. Např. za pozdní příchod, nezvládnutí testu, za tetování (Striktně bylo dané, že člověk nesměl mít tetování, které bylo vidět v uniformě. Často se to lidé snažili zakrýt, ale během tréninku se na to přišlo) a atd. Pokud se vám to zdá příliš, tak nás prostě jenom trénovali na život po tréninku. Všichni jsme o přísných pravidlech věděli.  Vím, že spousta lidí si myslí, že letušky jsou na palubě od rozlévání nápojů. Pravda je taková, že na tréninku jsme měli pouze DVA dny, které byly zaměřené na servírování na palubě, především tedy v první třídě. Minimálně 60 procent tréninku je výcvik na nouzové situace a různé evakuace a další část je první pomoc, sebeobrana a letadla (kde co najít na palubě, různé přístroje a atd). Těch pět týdnů jsme bydleli na hotelu, který nám platila společnost. Zhruba 8-12 hodin denně jsme trávili ve výcvikovém centru. Dny byly opravdu napěchované učivem. Buď jsme byli ve třídě nebo v simulaci kabiny. Během tréninku jsme měli 5 testů a museli jsme je udělat na 85 procent nebo víc. Kdo to nedal šel z kola ven. Každý den jsme trávili studováním na další dny a testy, ale věděla jsem, jak moc důležitý je spánek. Usnout ve třídě znamenalo odchod z tréninku. Během tréninku jsem si sáhla na dno. Zažila jsem také to, čemu se tady říká obrácený rasismus. Opravdu mi bylo z mnoha situací opravdu úzko. Brečela jsem, ale nikdy jsem to nechtěla vzdát. Pět týdnů rozhodně neuteklo jako voda, ale jednou jsme prostě došli do cíle.

Tady zkouším uniformu

Po pěti týdnech jsme měli tzv. Wing ceremony, kdy jsme dostali křídla (stříbrná křidélka, která se připíchla na uniformu) a mohli jsme začít létat. Prvních několik letů bylo pod vedením instruktora. Opět hrozilo, že vás vyhodí, pokud lety dostatečně nezvládnete. Neočekávalo se, že člověk bude hned perfektní letuška, ale neměl by dělat velké chyby. Několik dní před wing ceremony jsme také dostali naše umístění v “domiciles” (báze). Tohle vás možná překvapí, ale nemůžete si vybrat umístění. Společnost vás pošle tam, kde vás potřebují. Nezajímá je, kde bydlíte. Můžete si zadat preference, ale to je tak všechno. Moji spolužáci dostali umístění v Chicagu, San Franciscu a Los Angeles. Já dostala Denver v Coloradu, což byla moje druhá preference, takže jsem byla vcelku spokojená. Do Denveru jsem se neplánovala stěhovat. Společně se mnou šlo do Denveru asi dalších pět lidí. Jeden z velkých benefitů je ten, že jako letuška můžete létat zdarma na jakékoliv aerolince. Plánovala jsem do Denveru létat ze Salt Lake City, což je hodinka letu. V Denveru jsem si našla “crash pad” (ubytování pro posádky) a fungovalo to vcelku dobře. Byla jsem tam jen když jsem musela pracovat. Crash pads jsou buď domy nebo byty. Bydlí tam třeba i deset lidí, ale jelikož každý má různé lety, občas se stalo, že jsem tam byla sama. 

Letiště v Denveru. Obrovské, ale dobře přehledné.

V bázi v Denveru se mi líbilo. Fajn posádky, dobré lety. Bydlela jsem osm minut od parkoviště pro zaměstnance. Udělala jsem si tam kamarády a randila jsem. Po pár měsících jsem si tam našla přítele. Byl to first officer (copilot). Pracovali jsme stejný let do Texasu a pak jsme se dali dohromady. Vydrželo nám to asi tak dva měsíce. Prostě jsme se nějak míjeli a tak nějak to počáteční okouzlení vyprchalo. Žádná tragedie se nekonala. Ale teď zpět k té práci...

Vysvětlit, jak vlastně funguje pracovní doba a volno, není úplně jednoduché. V USA nové letušky jsou  téměř vždy nejprve na “reserve” (rezerva). To znamená, že létají, jen když je někdo nemocný, má nějaké rodinné záležitosti, nebo další důvody, kdy originální posádka nemůže operovat daný let. Např. jedna z letušek na letu SFO (San Francisco) - LAX (Los Angeles) zavolá do aerolinky na “crew scheduling” (lidé, kteří se jim starají o posádky a různé věci spojené s létáním) a řekne, že je nemocná. Crew scheduling pak najde mezi rezervisty vhodnou náhradu. Jsou v tom různá pravidla, která jsou opět komplikovaná. Rezervista musí být přítomen na telefonu a oni mu řeknou, že bude operovat let SFO-LAX. Musejí vám dát alespoň dvě hodiny na dojezd na letiště. Naštěstí těch dvouhodinovek bylo málo a většinou jsem věděla lety několik dní předem.  Jako rezervista znáte dny, kdy budete potenciálně pracovat, ale nevíte, kam pojedete a jestli vůbec. Byly dny, kdy jsem jen seděla a čekala na hovor. Na vašem rozvrhu vidíte dny, kdy pracujete, kdy máte volno a v jakém časovém rozmezí musíte byt dostupný pro Crew scheduling. Např. pro mě to bylo od 5:00-17:00 nebo 9:00-21:00. Pak byla ještě “airport reserve”, kdy letuška sedí několik hodin na letišti a musí být na letadle do patnácti minut. Život jako rezervista není nic příjemného. Máte strašně málo flexibility. Někteří lidé jsou rezervisty třeba deset let a někdo jen pár měsíců. Všechno se to odvíjí od “seniority” báze. A “seniority” (vaše číslo zaměstnance, které vypovídá o tom, jak dlouho jste s aerolinkou) je v letectví úplně všechno. Vysoká seniority znamená, že si můžete dost diktovat, vybírat jak moc nebo málo chcete pracovat a kam chcete létat. Např. moje seniority číslo bylo 053992. Lidé, kteří měli nižší číslo, byli “senior to me” a lidé s vyšším byli “junior to me”. Snad to dává smysl. Práce letušky může být ohromně flexibilní. Ale ne hned. Znám ženy, které pracují jednou měsíčně. Ale jako rezervista člověk musí počítat s tím, že bude pracovat opravdu hodně.

Overnight ve Washingtonu D.C. 

Z nějakého důvodu si lidé myslí, že letušky vydělávají spoustu peněz. Tak ne, nevydělávají. Tedy nové letušky moc nevydělají. Tohle bude pro spoustu lidí asi šokující, ale piloti a letušky dostávají zaplaceno pouze za dobu od zavření dveří letadla (boarding door) do doby jejich otevření (říká se tomu flight time). Takže pokud váš let trvá třeba hodinu, to je vše co dostane letuška zaplacené. No jo, jenže taková letuška má ještě spoustu dalších povinností. Letadlo se musí před letem připravit a po odchodu lidí se také dělá bezpečnostní prohlídka. A pokud má letadlo zpoždění, lidé jsou na palubě, ale dveře jsou otevřené, letuška stále za to nedostává zaplaceno. Jediné co dostane je tzv. Per diem (diety). To je minimální částka, kolem $2-5. Per diem běží od doby, kdy letuška přijde na letiště a končí v době, kdy z letiště odejde. Pokud jsem třeba byla pryč na 48 hodin, tak jsem automaticky dostala per diem za 48 hodin a plus plat za letecké hodiny. Na konci měsíce jsem měla třeba kolem 80-100 hodin, ale vlastně skutečně jsem na letištích a letadlech byla tak zhruba kolem 160-200 hodin. Existuje ale něco, čemu se říká "monthly guarantee". Je to garance peněz. Moje guarantee bylo 75 hodin. V podstatě to znamená, že pokud budu pracovat jednu hodinu nebo 75 hodin, na konci měsíce dostanu stejné peníze. Pokud budu dělat nad 75 LETECKÝCH hodin, pak se to platí od hodiny. Ta garance je dobrá věc. Nicméně, pracovní doba je u takové práce strašně těžko definovaná. Každý měsíc jsem měla 19 pracovních dní a 11-12 dní volno. Ne v kuse. Pracovní doba mohla vypadat následovně:

Tři dny práce, dva dni volno, čtyři dny práce, tři dny volno, dva dny práce, jeden den volno…

Bylo to prostě náhodné. V letectví se dělá tzv. Bidding. To znamená, že si můžete vybrat dny, kdy chcete pracovat a mít volno. Ale jestli je dostanete záleží na vaší seniority. Někdy se mi to povedlo a někdy ne. Dny se ale dají měnit s kolegy a prostě vždycky se to nějak udělalo, když jsem chtěla mít delší volno.Pokud jsem měla mít např. Čtyři pracovní dny, tak jsem mohla dostat work trip (pracovní cestu) na maximálně čtyři dny. Tyto trips byly moje nejoblíbenější. Bylo to většinou “hodně” peněz a nemusela jsem pak čekat na telefonu, jestli mě ještě bude crew scheduling potřebovat na další dny. Zapomeňte na klasickou pracovní dobu. Nic jako "tvoje pracovní doba" v letectví moc neexistuje.

Měli jsme opravdu pěkné hotely. Tady jsem v resortu v Palm Springs v Kalifornii.

A jak mohl vypadat takový “work trip” na několik dnů? Vždy se začíná v bázi. Pokud vás chtějí někde jinde, tak pak vám “crew scheduling” dá letenku do místa, kde vás chtějí. To je placené. Sedíte jako běžný pasažér, nepracujete, ale dostanete zaplaceno - říká se tomu deadheading. Každý den měl několik letů denně, i když občas se stalo, že jsme pracovali jen jeden let nebo dokonce vůbec. Na konci dne jsme pak měli “overnight”. To znamenalo, že nám letecká společnost dala hotel, kde jsme přenocovali. Každý člen posádky má samozřejmě vlastní pokoj. Posádka se také během těch čtyř dní může několikrát vyměnit. Vůbec to neznamená, že jste vždy se stejnými lidmi. “Overnight” musely mít alespoň deset hodin. Což není opravdu moc. Počítá se to od otevření dveří od letadla. Takže než dojedete na hotel (aerolinka nám sjednala dopravu, většinou to byl nějaký hotelový mikrobus), dostanete klíč, převlečete se a najíte se, tak vám opravdu moc času na odpočinek nezbývá. A potom ráno také potřebujete nějaký čas dostat se na letiště a samozřejmě se připravit. Tyto “overnights” byly fakt brutální. Naštěstí jich moc nebylo. Většina byla kolem 14-32 hodin. Během této doby si můžete dělat co chcete. Někdy to bylo objevování nového města, někdy válení u bazénu, někdy party s posádkou a někdy čučení na TV a spaní. Hodně záleželo na tom, s kým jsem pracovala a jak jsme si jako parta sedli. Ačkoliv jsem řekla, že jsem ty delší pracovní cesty preferovala, tak samozřejmě to nebyl žádný med. První dva dny bylo energie dostatek, ale třetí a čtvrtý den byl náročný.

Pár hodin na overnight na Kona, Havaj. Výlet na pláž musel být. 

Řekla bych, že moje energie také byla z části závislá na tom, s kým jsem pracovala. Bohužel hodně kolegů bylo negativních a práce pro ně byla otrava. Dělali pro společnost třeba dvacet let a už je to nebavilo. Chápu, že po dvaceti letech je to jiné, než když člověk prvně začne, ale to by neměla být výmluva. Jsem člověk, který se raději od takové negativní energie drží dál. Pak jsem ale také měla výborné kolegy, kdy se člověk nepřestal smát celou dobu a skvělě jsme si pokecali. A do dneška jsem s nimi v kontaktu. V letectví vznikají silná přátelství. Možná je to tím, že to někdy může být opravdu osamělá práce. Během dne jste obklopeni lidmi, ale jakmile člověk zapadne na hotelu, tak je sám. Udržovat přátelství a romantické vztahy může být oříšek. A stejně tak jejich navazování. 

A proč jsem vlastně s létáním přestala? Chtěla jsem dostudovat bakaláře a dostala jsem se do situace, kdy jsem nemohla dělat předměty online. V bázi jsem byla hodně "mladá" a neměla jsem možnost si vybrat pracovní dobu. Nechtěla jsem se stresovat školou a prací. Musela jsem si vybrat. A bylo to těžké rozhodování. FAKT přetěžké. Jenže můj mozek vybral školu. A chtěla jsem se vrátit a nedokázala jsem se s tím dlouho srovnat. Do letectví jsem se nakonec vrátila na jinou pozici po roce a něco. Dnes upřímně říkám, že jsem ráda, že momentálně letušku nedělám. Být doma se synem a manželem je pro mě mnohem příjemnější, než trávit čas sama i na tom nejlepším layoveru.

Jak vidíte, není to úplně jednoduchá práce. A určitě spousta z vás si řekne, že byste tohle nikdy dělat nechtěly. A já vám to nemám za zlé. Letectví je něco, co vás naprosto pohltí nebo nechá chladným. A zjistíte to opravdu rychle. Je to odvětví, které jede non-stop a od zaměstnanců se očekává velké nasazení. Nikdy jsem si nemyslela, že se do letectví tak zamiluji. Ačkoliv se této práci musí hodně dát, tak ty benefity jsou také velké. Měla jsem tu možnost a procestovat spoustu míst, na které bych se jen tak nedostala. Létala jsem zdarma kolem celého světa. Byla jsem několikrát v Česku a neplatila jsem nic za letenku. A jestli se někdy vrátím k létání? Nikdy neříkej nikdy. Pokud se ale vrátím, chtěla bych dělat LOD letušku (language of destination). Taková letuška mluví jazykem destinace, v mém případě čeština, a létala bych pracovně do Prahy. 

A tady bych ukončila první díl a budu se těšit na příště!

Vaše časté otázky

Jak se vypořádat s únavou? Jsou na to nějaké triky?

• No, upřímně řečeno, s únavou bojuje každý. Změna časových pásem a nestálá pracovní doba nejsou úplně ideální. Rozhodně pomáhá zdravý životní styl. Snažila jsem se jíst zdravě, pít hodně vody, hýbat a chodit do posilovny. Ve dnech volna jsem se snažila relaxovat a načerpat sílu. Vůbec to ale není jednoduchéPokud jsem měla let s přeletem přes několik časových pásem, tak jsem se vždy snažila přizpůsobit se jejich času. Ale prostě nemyslím si, že je na to nějaký zaručený recept. Je ale pravda, že novější letadla mají speciálně udělaný tlak v kabině a anti-jetlag osvětlení, které vám pomůže se cítit lépe po dlouhém letu. Taková vychytávka je třeba na Boeingu 787 nebo Airbus 350. To jsou velká letadla, která létají dlouhé trasy.

Jsou dovolené romantické vztahy mezi zaměstnanci? Třeba letuška a pilot?

• Ano, ale oba dva by se měli chovat profesionálně. Během práce by zaměstnanci vůbec neměli dát najevo, že mezi nimi něco je.

Jak jsou časté vztahy mezi piloty a letuškami?

• Určitě méně časté, než si všichni myslí. Mně spíš přišlo, že si piloti berou často zdravotní sestřičky a učitelky. Já svého muže potkala na Instagramu a až když jsem přestala s létáním. 

Musí letušky nosit šátek kolem krku? A jak je to s uniformou všeobecně?

• Tohle všechno záleží na společnosti. U mé společnosti jsme museli nosit šátky od října do dubna. Uniformu je důležité nosit správně a pečovat o ni. Např. sukně nesmí být příliš krátká, boty musí být podle nějakého standardu, košile musí být vyžehlená a atd. Zaměstnanec na dostane většinou knížku, kde je ukázáno, jak se mohou kombinovat různé prvky uniformy a co se smí a nesmí. 

A co makeup? Musí být červená rtěnka?

• V USA nejsou přes ten makeup tak “sexist” 🙂. Povinná byla jen řasenka a něco na rtech (balzám, rtěnka nebo lesk). Ostatní je na vás. Makeup by měl být střídmý. Pamatuji si předpis na nehty, které musely být jen ve specifických barvách a stylech. 

A jsou nějaké předpisy na vlasy?

• Opět záleží na letecké společnosti, ale více či méně platí, že vlasy musí být v přírodních tonech, žádné extrémní účesy. Mohou být rozpuštěné, ale stažené do culíku, když letuška servíruje nápoje a pokrmy.

Musí být letuška mladá, štíhlá a vysoká?

• Ne, absolutně ne. A to je jedině dobře! Pro mnohé letušky je toto kariéra na celý život a nikdo není diskriminován na základě váhy, staří nebo rasy. Letušky nejsou na palubě proto, aby se na ně člověk jen tak díval a naservírovaly vám colu. Jediné omezení váhy je v tom, že letuška se musí pohodlně vejít do uličky a také do sedadla pro letušky (jumpseat) a pohodlně se do něj připoutat. A u výšky zase musí pohodlně dosahnout na přihrádku na zavazadla, kde jsou uloženy různé přístroje a “lékarničky”. Já sama měřím 158 cm.

Kde se stravují letušky?

• Většina lidí si s sebou bere jídlo v takové termo tašce. Já tam v pohodě sbalila věci na tři-čtyři dny. Jídlo na cestách se pěkně prodraží. Samozřejmě občas jsme zašli někam na večeři, ale většinu jídel jsem měla z domova. Snažila jsem jíst zdravě a to je někdy těžké na cestách. A

A cooler stále mám a stále ho používám.

Jestli jsem se už něco jako matka naučila, tak je to fakt, že ať už děláme cokoliv, nikdy to nenaplní přesvědčení všech kolem nás. Vždy se najde někdo, kdo vás bude kritizovat za to proč a jak co děláte. Také se často stává, že maminka dostane určitou radu jak něco dělat, aby ji to bylo hned vyvráceno přesným opakem. Doufám, že vás tento článek primárně pobaví a možná v něm poznáte věci, které jste sama zažila nebo zažíváte. Je to takový výčet věcí, které maminka může denně zaslechnout od společnosti, ale také babiček nebo kamarádek. V článku je ukázáno, že skoro vždy existují dva pohledy na věc. Vždy je to věc názoru a vlastního přesvědčení. A to je něco, co bychom si měly pamatovat. A určitě je to také dobré mít na paměti, když chceme šířit rady, i když dobře míněné, s další maminkou.

PŘED POČETÍM DÍTĚTE

Tak už máte rok od svatby, takže to už děláte na dítěti, ne?

Vždyť jste se brali jenom před rokem. To je blbost takhle rychle dělat na dětech.  

S dítětem ti teprve začne život.

S dítětem ti prakticky skončí život.

Nejlepší je mít děti před třicítkou. Pak už jsi na to všechno stará.

Jen si pěkně užij mládí a na děti je času dost.

Hlavně si to všechno udělej po svém. Nenech si do mateřství kecat.

No takhle to dělat nemůžeš. To je špatný.

V TĚHOTENSTVÍ

Podle tvaru bříška je to jasný kluk.

Podle tvého akné je to jasná holka.

Už sis koupila to houpátko jak jsem ti ukazovala? To musíš mít.

Hlavně si nic před dítětem nepořizuj. Nevíš co budeš potřebovat.

Tak plenky snad budeš dávat látkové. To praní tě nezabije.

Hlavně si pořid pěknou zásobu jednorázových plen. Přece nebudeš trávit celý dny praním.

Teď musíš jíst za dva. Žádné omezování.

No, počkej až ta kila budeš po porodu schazovat.

Porod zase tak moc nebolí. Ženský to často přehánějí.
Porod byl brutál. To se připrav na tu neskutečnou bolest. Není nic horšího.

PO PORODU

A ty jsi měla císaře? To bych teda nechtěla. To jsi asi neměla dobrýho doktora. 

Nechápu, že tě nechali rodit přirozeně. To teda tvůj doktor měl udělat hned císaře…

Ty jenom kojíš? A nemá hlad?

Ty přikrmuješ? Zbytečný. 

Když ho budeš pořád chovat, tak ho akorát rozmazlíš.

Dítě musí být de facto celý den na tobě. Žádné odkládání.

Tvoje dítě má dudlík? To je špatný. Musíš uklidňovat jedině prsem.

Tvoje dítě nemá dudlík? Tak existuje od toho, aby si člověk trochu odpočinul.

A ty nejsi šťastná? Vždyť máš dítě. Šestinedělí je nejkrásnější období.

A to jsi fakt tak šťastná? Vždyť teď se určitě nevyspíš a nic neuděláš.

Tak snad ho také necháš rodině povozit? 

Kdepak, teď by měl chodit na procházky jen s tebou.

Cože? Ty spíš s dítětem?

Cože? Ty nespíš s dítětem?

Vy ještě nedáváte příkrmy? Mlíko už zase tak moc nepotřebuje. 

To jí nějak moc. Mlíko musí být primární.

Baby led weaning? Vždyť se zakucká. Všechno musíš mixovat.

To dáváš jenom kaši? Vždyť se nenaučí kousat.

Tak snad mu tu mrkev uvaříš a rozmixuješ doma.

Tohle stačí koupit ve skleničce. Zbytečná patlačka.

Jedno lízátko mu snad dovolíš.

Takhle malému dítěti bych nic z bílého cukru nedala. 

To ho nemůžeš takhle nabalovat. Vždyť mu musí být hrozný horko.

Chudáček, vždyť na sobě skoro nic nemá. Určitě mu je zima.

A to budeš celou mateřskou doma? To už nemáš ambice?

Ambice stranou. Teď musíš být doma s dítětem. 

Spi, když dítě spí. 

Uklízej, když dítě spí.

Kojit musíš aspoň do roka. 

Ty ještě kojíš? Vždyť už mu byl rok minulý týden. 

A on má ještě pleny? V roce a půl?

A on už je bez plen? Tomu se mi nechce věřit v jeho věku. 

Každá máma si taky občas potřebuje odpočinout od dětí.

To už jdeš ZASE na nehty? 

Vystihl tento článek řeči, která občas slyšíte? Chybí něco na tomto seznamu? A co si o tom vlastně myslíte?A pokud chcete vědět můj názor... na mateřství neexistuje návod a je to jedině dobře. 

.

.

.

.

.

Srpen byl na Modrém koníku plný soutěží. A pokud vás soutěžení baví, tak mám pro vás poslední letní soutěž s Dr.Brown's. Tentokrát nebudeme soutěžit jen o produkty americké značky! Dr.Brown's v této soutěži spojil síly s kolegou z Kanady - vitamíny Jamieson. Tyto dva produkty jdou ruku v ruce. 

VÝHERNÍ BALÍČEK:

JAMIESON BABY-D™ VITAMÍN D3 400 IU KAPKY 11,7 ML

• Nedávná studie Státního zdravotního ústavu ukázala, že české děti mají nedostatek vitaminu D. Platí to však i pro dospělé: zejména v zimních a jarních měsících trpí nedostatkem „déčka“ téměř 50 % naší populace. Doplňky stravy s vitamínem D od firmy Jamieson jsou připravené výhradně s použitím Quali™- D vitamínu prvotřídní světové kvality. Získává se z čistého „slunečního“ lanolinu, bohatého a obnovitelného zdroje vitamínu D z vlny ovcí, které se chovají na vysočinách Austrálie a Nového Zélandu. "Déčko" je důležité pro zdravý vývoj miminka a jeho kostí. Tyto kapičky jsou vhodné pro kojence. Kojené děti často nedostanou potřebnou dávku vitaminu D, a proto lékaři často doporučují tento vitamín doplňovat. Prosím, poraďte se s vaším pediatrem před použitím doplňků stravy. 

DR.BROWN'S OPTIONS+ PLASTOVÁ ANTIKOLIKOVÁ LAHEV SE ŠIROKÝM HRDLEM, 150 ml. 

• Skoro vždy dávám do soutěží skleněné lahve, ale plastovky od Dr.Brown's jsou také skvělé. V této bleskovce budeme hrát o jednu z menších lahviček. Svojí velikostí je vhodnější pro menší miminka, ale samozřejmě ji můžete používat i pro větší děti. Obsahuje savičku číslo jedna, která je vhodná pro novorozence. Je vyroba z BPA FREE materiálu a samozřejmostí je i ikonický anti-kolikový ventilek. POUŽITÍ S VENTILEM I BEZ VENTILU. Redukuje výskyt koliky, říhání, zvracení a nadýmání díky sníženému negativnímu tlaku a nižšímu vzniku vzduchových bublin. Pomáhá zachovávat vitamíny C, A, E díky průkazně nižší oxidaci.

POČET VÝHERCŮ:

Tři maminky se mohou těšit na výše zmínění balíček obsahující produkt od Jamiesonu a Dr.Brown's.

PODMÍNKY SOUTĚŽE:

1. Dej LIKE této soutěži
2. Odpověz na soutěžní otázku a vlož ji pod tento příspevek do komentářů:

Z JAKÉ ZEMĚ POCHÁZÍ  SPOLEČNOST JAMIESON 

A) Japonsko

B) Kanada

C) Česká republika

(Nápovědu najdete v tomto příspevku nebo na www.jamieson.cz)

Soutěž probíhá do středy 26.srpna 2020 23:59. Výherci budou vyhlášeni u mě na zdi do týdne od ukončení soutěže.

Přeji vám mnoho štěstí

“Jó, počkej až budeš mít dítě. To se ani nevysprchuješ. Možná budeš mít štěstí a nastříkáš si suchý šampon. A to je asi tak všechno.”

Znáte podobné výroky? Každá maminka jistě potvrdí, že s dětmi je toho času nějak méně. Vždycky jsem se ráda “parádila” a samozřejmě teď toho času tolik není a ještě u toho musím zaměstnat “motorovou myš” Mavericka. Proto jsem si osvojila novou bleskovou rutinu, kdy se stihnu namalovat do deseti minut, vlasy většinou zvládnu když spí a oblékám se společně s ním. 

Je mi jasné, že pro někoho je toto líčení příliš. Ačkoliv těch produktů používám poměrně dost, umím s nimi pracovat bleskově.Jsem toho názoru, že každá žena by se měla cítit dobře a je jedno, že je “jen” doma s dítětem. Takto se líčím opravdu téměř denně a za mě je toto líčení vhodné na kafe s kámoškou, do parku nebo na romantickou večeři. Zároveň nečekejte nějaké profi líčení a odborné postupy. A docela možně něco dělám špatně :D. 

 Vím, že ne všechny produkty a značky oblečení jsou k dostání v Česku, ale třeba vás inspiruji ke koupi produktu, jestli se někdy podíváte do Ameriky. Ale jistě seženete něco podobného. 

V dnešním článku vás tedy čeká inspirace na letní líčení, úpravu vlasů a outfity.

                                              PRODUKTY

Podkladová báze: TULA Skincare Face Filter

Make-up: Tarte Amazonian Clay BB krém

Korektor: Tarte Shape Tape

Tužka na obočí: Tarte Amazonian Clay Waterproof Brow tužka

Gel na obočí: Physicians Formula Brow Last

Konturování a rozjasňování: Tarte Tarteist Pro Glow To Go

Tvářenka: Anastasia Beverly Hills Blush Trio v odstínu Pool Party

Primer pod oční stíny: Urban Decay Eyeshadow Primer Potion

Oční stíny: Too Faced White Peach paletka očních stínů

Řasenka: Dior Diorshow

Rtěnka: ALMAY odstín Eat Cake

Fixační sprej: MAC Fix+

                                                                 POSTUP

1. Nejprve nanesu podkladovou bázi. Ta zaručí, že líčení nebude zalézat do pórů a zároveň prodlouží jeho “životnost”. Báze stačí troška a rozetřu ji prsty.
2. Jelikož se jedná o letní líčení, tak používám jen BB krém. Zatěžovat pleť v horku těžkým make-upem není úplně ideální. Tento krém je navíc poměrně krycí a dobře se roztírá. A má v sobě i SPF.  BB krém nanáším štětcem.
3. Korektorů jsem vyzkoušela hodně a tenhle je můj vítěz. Dobře kryje a nezalézá. Korektor vždy kupuji o nějaký odstín světlejší. Přijde mi, že to z pleti nedělá jednotně slitou masku.
4. Obočí je moje slabá stránka. Chci se dokopat do microblendingu, abych si ho pořád nemusela dokreslovat. Nicméně, tužka od Tarte dobře dokreslí nedostatky a gel na obočí vše pěkně zafixuje. S tím gelem se pořád učím. Jak říkám, nejsem na to obočí šikovná, ale zároveň si myslím, že obočí dělá s celkovým výrazem opravdu dost. 
5. Opravdové konturování je asi k jednoduchému líčení poměrně zbytečné. Štětcem však přejedu po zonách, které vidíte na obrázků. U rozjasňovaní jsem u běžného líčení skromnější. Malým štětečkem přejedu nos, trochu nad horní část rtů, do koutků očí a pod obočí. Opravdu minimálně nanesu na tvář. 

1. Tvářenku si skoro nikdy neodpustím. Tato paletka je opravdu dobře pigmentovaná. Používám všechny odstíny a na tento look jsem použila ten vlevo. 
2. Primer u očních stínů nedělám vždy. Hlavně u domácího líčení. Nicméně primer nejenom déle udrží vaše oční líčení, ale také ho hezky zvýrazní. Stačí ho malinko. 
3. V létě používám tuto veselou broskvovou paletku. Většinou používám tři odstíny. V tomto líčení jsou použity odstíny - peach smoothie, peach sorbet a peach ice. Na běžné líčení nepoužívám žádnou tužku na oči, ale nejtmavším stínem vytvořím linku.
4. Na řasenky jsem snob. Jen tak mě nějaká nezaujme. Tato od Dioru vaše řasy opravdu hezky natočí a zůstane na nich celý den. 
5.  Rtěnku dělám podle nálady. Ráda nosím růžové odstíny a do teplého počasí to chce i rtěnku, která nevysušuje. Lesky na rty moc nenosím.Na doma si dám maximálně nějaký balzám na rty. 
6. Po celé této proceduře počkám pár minut a pak nanesu fixační sprej. Ten prodlouží vaše líčení a to obzvlášť v parném létě.

                                                             VLASY

Tak přiznávám, že líčení a úpravu vlasů do deseti minut fakt nedávám. V létě jsem si ale oblíbila tento styl, kdy “krepovačkou” vytvořím vlnky. A nejlepší na tom je fakt, že mi na hlavě vydrží 2-3 dny, takže i tak tento styl řadím k těm méně náročným. Udělat celou hlavu mi trvá zhruba 15 minut. Na předchozím obrázku jsou moje vlasy čerstvě udělané, ale v následujících dnech jsou ty vlny o něco volnější, avšak stále pěkné. A opět bych řekla, že se hodí na spoustu příležitostí. 

Kulma: 

Heat protector: Joico Blonde Life Brightening Veil

OUTFITY:

A jako poslední přidávám inspiraci na letní outfity z mého šatníku, které se dají nosit snad všude. Veškeré oblečení si připravím den předem. Nachystané oblečení mě motivuje k převlečení se z pyžama 🙂. 

===========================

Dnes soutěžíme v rámci #leto_s_ambasadorkami u kolegyně Marcelky z #joie. Ta má pro vás nachystanou opravdu luxusní výhru. Sledujte její profil @mummy88. 

Jako malá holka jsem strávila léto převážně u vody a když tomu počasí nepřálo, honem se musel vymyslet náhradní plán. Pokud nepršelo, tak jsme často zamířili do ZOO v Plzni. Zvířátka jsem vždy milovala a krabice s plyšáky u rodičů na půdě budiž tomu důkazem. Věřím tomu, že náš syn Maverick bude stejným milovníkem. Už teď vyrůstá kolem koní, pejsků, slepiček, kočiček a zajíčků.

Do této soutěže, která je součástí #leto_s_ambasadorkami, Dr.Brown's věnoval opravdu roztomilé výhry. TŘI maminky a jejich děti se mohou těšit na balíček s tématikou zvířátek (obvyklých a neobvyklých 😀). Pokud by se vám taková výhra líbila, tak určitě čtěte dál…

VÝHERNÍ BALÍČEK:

DR.BROWN'S LOVEY DRŽÁČEK NA DUDLÍK A KOUSÁTKO: Pokud mě sledujete, tak víte, že Maverick má lovey dinosaura. Často ho bereme na cestování, ale vyblbne se s ním i doma. V jednu dobu ho preferoval i na spánek. Tento držáček s roztomilým plyšákem má správnou velikost, kdy se vejde miminku pohodlně do ručiček. Dva suché zipy mohou držet oblíbený dudlík, kousátko nebo jinou oblíbenou hračku. Věřím, že lovey se stane oblíbeným společníkem vašeho miminka. Balení obsahuje plyšovou “potvůrku” a jeden dudlík HappyPaci, který je vyrobený z BPA Free materiálů. 

Vítězky budou mít možnost si vybrat jeden z následujících produktů…

Žirafa

Plameňák

Dinosaurus

Jednorožec

DR.BROWN'S KOUSÁTKO FLEXEES FRIENDS: Toto měkké a ohebné kousátko je nejenom hezké na pohled, ale je také funkční - miminko si na něm uleví od bolesti spojené s růstem zoubků. Na kousátku jsou různé textury, které si může vaše děťátko otestovat pusinkou nebo ručičkou. Asi ani nemusím dodávat, že tento produkt je BPA Free. Kousátko Flexees můžete připevnit právě na zmíněnou Lovey a zaměstnat vaše miminko doma a na cestách. Maverick si ho často bere s sebou do bazénku. 

Vítězky budou mít možnost si vybrat jeden z následujících produktů…

Slon

Liška

Věřím, že se vám tyto výrobky budou líbit, a proto prosím neváhejte a zapojte se do soutěže! A co pro to musíte udělat?

1. Dejte LIKE tomuto soutěžnímu příspěvku 
2. Dejte LIKE skvělému kávovému článku (MŇAM), který pro vás napsala moje milá kolegyně a ambasadorka #vileda @ivakalinova - článek najdete ZDE.
3. Odpovězte na soutěžní otázku a odpověď napište do komentářů pod tímto příspěvkem. 🦄🦊Také prosím připojte o jakou Lovey a kousátko hrajete (např. Žirafa a slon/ jednorožec a liška a atd.)🦄🦊

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA: Jak budete trávit druhou polovinu prázdnin? 

Soutěž běží pouze JEDEN DEN. Uzavírka soutěže je v úterý 4.srpna 2020 ve 23:59. Generátor náhodných čísel vybere tři vítězky a jejich koníkovská uživatelská jména pak uveřejním během následujícího dne v krátké zprávě na mém blogu. 

Přeji vám hodně štěstí a nezapomeňte sledovat další ambasadorské soutěže v následujících dnech.

Marie, Maverick a Dr.Brown's

Flexees Friends v akci 

Usměvavé miminko s usměvavou maminkou

Nevím jak u vás, ale u nás jsou vedra na padnutí. Voda, studený drink a zmrzka jsou nyní moji nejlepší kamarádi. Do letní soutěže určitě patří i nějaká pěkná výhra s letní tématikou. A když se řekne léto, vybavím si mimo jiné různé sorbety, nanuky a ovocné saláty. A právě ovoce je tak trochu téma této soutěže.

A co tentokrát najdete ve výherním balíčků? Na jednu maminku čeká opravdu osvěžující výhra.

• Dr.Brown's kousátko coolees meloun: Populární kousátko, které můžete vložit do mrazáku a po pár hodinách si na něm vaše miminko krásně zchladí dásně. Není žádným tajemstvím, že právě studené pomáhá miminku při bolesti spojené s růstem zoubků. Kousátko se nezmrazí “na kost”, takže zůstane krásně ohebné. Je vyrobeno z BPA Free materiálu.

• Dr.Brown's dětská silikonová savička ke krmení, šedivá: O tento krmící dudlík jsme už jednou hrály a byl mezi vámi velice populární. Když Maverick začínal s příkrmy, tak nebylo dne, kdybychom ho na nějaké to ovoce a zeleninu nepoužili.  Dudlík propustí přiměřené množství potravy a rodič se nemusí bát, že miminko konzumuje příliš velké kousky. Opět je z BPA Free materiálů. 

A jak se zapojíte? Velice jednoduše...

1. Dejte like tomuto článku
2. Odpovězte na jednoduchou a trochu zvídavou otázku...

OTÁZKA: Jaké je vaše oblíbené letní osvěžení? 

Bleskovka probíhá do středy 29.července 2020 23:59. Vyhlášení vítězky proběhne do několika dnů od ukončení soutěže a její jméno se dozvíte na mém blogu. A o výherci rozhodne generátor náhodných čísel.

Přeji vám mnoho štěstí!

Marie, Maverick a Dr.Brown's