Kojení bez porodu: Zapomenutá superschopnost žen a klíč k srdci adoptovaného miminka

Takzvané adoptivní kojení, kdy se adoptivní maminka dokáže rozkojit a časem plně kojit adoptované miminko, je metoda, která přináší silné příběhy žen. Tyto ženy nemohly mít vlastní děti, ale udělaly maximum pro to, aby svým adoptovaným dětem navodily potřebný pocit souznění mezi maminkou a děťátkem.

Adoptivní kojení je dlouhý proces vyžadující odhodlání, trpělivost a vůli. Adoptivní kojení je nejen o krmení miminka, ale hlavně o předávání lásky mezi maminkou a dítětem.

Každá maminka, která kojila své dítě ví, že kojení může dát pěkně zabrat a ne vždy je laktace samozřejmá a jednoduchá. Maminkám, které se peripetiemi začátků kojení prošly, nebo se na kojení chystají, může být podporou příběh o kojení, které se podařilo uskutečnit i bez porodu miminka.

Adoptivní kojení - zázrak či přirozená ženská schopnost?

Moderní doba a s ní zdokonalující se vědecké prostředky nám umožňují v případě neplodnosti počít miminko s pomocí asistované reprodukce. Ne všem však tyto bezesporu zázračné vynálezy pokročilé vědy pomohou. Díky pokrokům v legislativě máme dnes možnost adopce a využití náhradní matky, která naše miminko odnosí a porodí.

Adoptivní kojení má však kořeny mnohem hlouběji v historii lidského žití. Nejen z vyprávění našich prababiček ale i z literatury i filmu můžeme znát příběhy, kdy ještě existovaly takzvané kojné. Ty kojily děti žen, které zastávaly vyšší funkce či musely pracovat tak, že pravidelné kojení jejich miminek se s jejich tempem neslučovalo. V neposlední řadě jsou tu příběhy miminek, jejichž maminky zemřely u porodu nebo v následcích komplikací během něj. A protože neexistovala umělá výživa, kojení miminek se ujímala žena, která zrovna kojila, nebo byla schopna si laktaci navodit.

Ke kojení se využívaly porodní báby, které znaly účinky bylin a uměly si laktaci navodit. Určitě ale také sama znáte nějakou ženu, pro kterou je kojení takovým samospouštěcím, samozřejmým mechanismem - dáte jí do náruče plačící dítě a laktace se jí okamžitě spustí. Díky těmto znalostem a schopnostem tak přežilo mnoho dětí, jejichž maminky je z nějakého důvodu opustily.

Pokud se pak vrátíme zpět k problému s početím a využitím adopce či náhradního mateřství, docházíme zpět k našim schopnostem - kojit adoptované či náhradní matkou porozené miminko se může pokusit každá maminka, která po tom touží. Kojení bez porodu je disciplína, ke které je třeba přistupovat komplexně.

Moderní medicína zná mnoho mechanismů, jak kojení podpořit. Známe léky, které laktaci podporují i zastavují. Stále ještě mnohdy při potížích s kojením saháme po moudrosti přírody a znalostí a zkušeností žen, které si řešení nesnází s laktací předávají celá desetiletí.

Adoptivní kojení je spojení všech přístupů a metod, které nyní známe

Samotný počátek snažení se o laktaci začíná již v době čekání na miminko. V tomto případě má výhodu maminka, která čeká na miminko, která jí porodí náhradní matka. Ví, kolik má času, ví, za jak dlouho se se svým miminkem setká a má dostatek času se připravit. Ženy, které čekají na miminko prostřednictvím požádání o adopci jsou v těchto případech limitovanější, protože telefon oznamující, že pro ně bylo nalezeno miminko k adopci, může přijít za týden ale i za několik let.

Začátek snažení se o laktaci je hlavně o rozhodnutí. Metoda je náročná nejen časově, ale i psychicky. Celý proces vyžaduje píli, trpělivost a odhodlání, spojené s vírou, že to maminka dokáže. O adoptivním kojení existuje několik publikací, které ho popisují, včetně ověřených metod a postupů.

Mezi hlavní prostředky, jak laktace dosáhnout, je pak masírování prsou, stimulace za pomocí odsávaček a užívání bylinných prostředků, které laktaci navozují, jako je například jestřabina lékařská nebo takzvané řecké seno. Ve spolupráci s gynekologem lze snažení doplnit i léky, které tvorbu mléka stimulují. Maminky, které se o laktaci před adopcí jejich miminka snaží, obvykle zkouší všechny metody a způsoby a vybírají si ty, které jim nejvíce vyhovují. Není dán přesný postup a stejně tak jako při samostatném starání se o miminko, i zde je nejlepší čas a prostor na to, aby každá maminka naslouchala hlavně svému srdci a tělu.

Kojení čerstvého miminka bez porodu

Laktaci se v případě úspěchu podaří navodit už předtím, než se maminka setká se svým miminkem. V závislosti na okolnostech a času, které předchází setkání adoptivní maminky a jejího miminka, je obvykle novorozené dítě zpočátku krmeno umělou výživou. Kojení v tomto případě rozhodně neznamená jen důležitost správné výživy, ale hlavně navození pocitu sounáležitosti, bezpečí a mateřské lásky, kterou miminko potřebuje. Zvláště děti adoptované, jejichž maminka si je nemohla nechat a proto je svěřila adoptivním rodičům, potřebují dostatek lásky a náručí maminky.

Edita kojila své miminko, které nemohla porodit

Mezi mnoha ženami, které zvládly adoptivní kojení, je i Edita. Její bolestivý příběh o nemožnosti počít vlastní dítě má krásný konec.

Edita se svým manželem měla několik potíží, které ani moderní věda nedokáže vyřešit. Jediným řešením pro ní byla adopce či získání náhradní matky, které by jí dítě odnosila.

Roli náhradní matky se nabídla její blízká kamarádka Eva, se kterou se znala již od dětství. Z Editina vajíčka a spermií jejího manžela hned po prvním pokusu vznikl nový život.

“O věcech v mé hlavě, o rozhovorech, které jsme doma vedli, o bezesných nocích, které předcházely rozhodnutí, zda Evinu nabídku přijmeme, ani mluvit nemohu. Je to věc, kterou jsem zatím nedokázala zpracovat. Až asi tři měsíce před narozením Emmy jsem to přestala vnímat rozporuplně - byla v tom úleva, ale i bolest. Když jsem úplně náhodou narazila na článek o kojení bez porodu, celá ta cesta k vysněnému miminku najednou dostala nový rozměr. Představa, že bych ji mohla sama kojit, mi dala strašnou energii.”

Edita za pomoci internetu a knihy o adoptivním kojení, kterou sehnala v USA, zkoušela všechny prostředky, které by jí pomohly přivodit laktaci. Hledala cesty, které by jí umožnily dát svému miminku maximum a zároveň, jak sama říká, využít zbytky mateřských schopností, které její tělo umožňovalo.

“Dva měsíce před termínem porodu jsem zaznamenala prvních pár kapek mléka. Používala jsem byliny a intenzivní odsávání, chemických léků jsem se bála, měly mnoho vedlejších účinků a já jsem si nechtěla přerušit ten pocit, že se to děje přirozeně. Měsíc před narozením Emmičky jsem už jen několikrát denně odsávala a užívala jen jednu bylinku z těch několika, které jsem zkoušela. Dosáhla jsem tak pravidelného odsání malého množství mléka, které jsem si ukládala do mrazáku. Byla jsem nadšená, natěšená, a cítila jsem, jak jsem tím vyřešila bolest, kterou jsem v sobě nosila kvůli tomu, že jsem nemohla otěhotnět a sama dítě porodit. Byl to takový můj očistný proces. Bylo to pro mne, jako kdybych měla nějakou superschopnost a psychicky mi to strašně pomohlo. Zároveň jsem cítila úlevu v tom, že proces sbližování s miminkem, který bude složitější, protože nebudu nadopovaná porodními hormony, bude kojením podpořeno.”

Setkání miminka a adoptivní maminky je vrcholné zakončení příprav - teď, když už budou spolu, je podpora laktace mnohem jednodušší a přirozenější a z bonusů, které kojení přináší, lze okamžitě čerpat

Po narození miminka přichází ta nejkrásnější a nejjednodušší část celého procesu

Po narození miminka a jeho předání adoptivní mamince přichází pro ženu, která se o rozjetí laktace tak snažila, ta nejkrásnější část kojícího příběhu. Emoce a hormony, které v ženě, ačkoli sama neporodila, naplno propuknou, kojení velmi usnadní.

“Jakmile mi položili Emmu k prsu, okamžitě se přisála. Byl to neskutečný zážitek a úleva. Laktace se v tu chvíli rozjela naplno. Měla jsem mléka dostatek, ani jsem nepotřebovala pomoc sester. Měla jsem připravený suplementor (speciální pomůcka, která se skládá ze savičky a dvou tenkých cévek - miminko pije zároveň z bradavky a zároveň z cévky, která vede podél matčina prsu k bradavce. Na rozdíl od kojeneckých lahví nekazí techniku kojení a zároveň stimuluje dvorce k produkci dalšího mléka) ale nakonec jsem ho nemusela používat. Šlo mi to naprosto přirozeně. První krize přišla asi až ve třech měsících života Emmičky, kdy mi došly zásoby zmraženého mléka, které jsem si schovávala. Někdy jsem musela dokrmovat umělým mlékem, ale minimálně. Pomáhala mi knížka 'Proč africké děti nepláčou', měla jsem dceru u prsa vlastně pořád. Dnes je jí rok a půl a stále kojím,” dodává Edita. 

Kojení, zvláště adoptivních dětí, není jen potrava na míru

Možná si pokládáte otázku, proč vynaložit tolik energie na kojení miminka, když lze zakoupit kvalitní umělou výživu v každém obchodě. Kojení dá miminku všechny látky, které potřebuje, a je nepopíratelně nejideálnější výživou dětí minimálně v prvním půlroce jejich života. Adoptivní kojení je ale především záležitost zejména citová. Zatímco těhotenství dává matce a dítěti dostatečný čas a prostor na to, aby si vybudovali vztah, adopce přichází z hodiny na hodinu.

Kojení dopřává miminku pocit, že je v bezpečí. Hormony, které laktace vytváří, jsou hormony lásky, klidu, sounáležitosti. Zejména miminka adoptovaná tyto pocity potřebují a kojení takových miminek je nejlepší metoda, jak jim vytvořit domov, rodinu, pocit, že jsou v pořádku. Důležitým doplňkem je pak pokládání miminka na holé tělo, takzvaně “skin to skin” - takový kontakt je pro vztah zázračnou medicínou, zároveň také kojení stimuluje. Dalším dobrým zdrojem citů mezi maminkou a dítětem může být nošení v šátku či společné spaní.

Intimita, která se pak mezi maminkou a miminkem vytváří, je základ celého jejich vztahu.

Zdroj:

laktacniliga.cz 

dumrodin.cz