
Přátelství
Ahoj hledám kamarádku z PLZEŇ-JIH já mám 35 let a syn 10 let rádi vaříme,cestujeme, hrajeme si si a pod kdyby někdo měl zájem ať se ozve do zpráv

Jak jste sháněli architekta
Ahoj všem, chci se zeptat vás, co jste stavěli/rekonstruovali v blízké minulosti (třeba od roku 2023 doposud). Jakou cestou jste sháněli architekta, jaký to byl proces, co byste udělali jinak? Pracuji
Konečně jsem včera večer vybalila poslední tašku z lázní. Skleničky a špičku na stromeček máme z exkurze ve sklárně Harrachov. Perličkové ozdoby jsme si vyrobili také na exkurzy, jen kousek vedle v Poniklé, v Rautisu. Další dvě čekají v krabičce na kompletaci. Letos je u nás zcela jasná barva vánočního stromečku: modro-bílo-stříbrná.

Rozvod? Nebo dát ještě šanci?
Tuto otázku jsme položili za uživatele, který chce znát váš názor anonymně a bez přímé účasti v diskuzi. Zveřejňujeme všechny informace, které nám poskytl. Další podrobnosti k dispozici nemáme, proto
Holky, nějaký osvědčený či oblíbený recept na banánový chlebíček? Díky 🙂

Skleněná Bublina-úvod
Vracím ručičky času zpět přesně o jeden rok. Vracím se k poznámkám, myšlenkám, pocitům. Vracím se k naději i zoufalství, které jsem celý rok cítila. Přemýšlím, jestli se na to mohlo přijít dřív. A proč to nikoho z odborníků, za kterými jsem byla nenapadlo.
Od trichologie (která měla vyřešit moje padání vlasů a svědění hlavy), přes neurologii (kam mě poslal doktor kvůli šíleným bolestem kloubů), gynekologii (kde jsem řešila nepravidelný a dlouhý cyklus), endokrinologii (růst chloupků na bradě a únava) až po gastroenterologii(nechutenství a nevolnost).
Vracím se zpět a sdílím svoji cestu nejen pro sebe, ale i pro někoho, kdo třeba teď sedí u počítače, čte tyhle řádky a každý den se ptá, jestli je to normální...?
Je normální být vyčerpaná tak, že sotva sedíte...je normální každých pár dnů tahat chomáče vlasů ze sprchy...je normální kvůli bolestem kloubů nemoct spát...je normální, že zapomínáte, ztrácíte slova, že se nepoznáváte v zrcadle...?
Dneska už vím, že nic z toho normální nebylo. Jenom jsem se snažila uklidňovat samu sebe, že je to věkem, intenzivnějším cvičením, málo vitamíny, hodně vitamíny, podzimem, zimou a pak jarem.
Když nad tím tak přemýšlím, během celého roku, kdy jsem měla nejhorší chvíle mě napadlo, že jsem nemocná. Prostě nějak uvnitř jsem tušila, že tělo s něčím bojuje. Tušila jsem, že taková únava není jen únava. Že mi stojí váha, i když pravidelně cvičím, že jsem po každém cvičení unavená, jako kdybych skládala vagon uhlí.
Ahoj, sos. Prosim pro kamarada. LONG covid, konkretne paleni kuze, tinitus, nesnesitelne bolesti zad, ochrnuti pri pokusu o sed. Je tady nekdo, komu neco fakt pomohlo? Dik..klidne do sz. Dekuji!
Děkuji všem za povzbudivé zprávy i srdíčka. Ani nevíte, jak moc mi to pomáhá.
Původně jsem neměla v úmyslu svoji nemoc ani svoji cestu sdílet. Nejsem ten typ pacienta, který se v nemoci šťourá, probírá jí a hodnotí.
Ale sama v sobě zjišťuju, že jsem se s tím nesmířila. Ještě ne. Pořád nade mnou visí diagnóza jako černý mrak, který odháním rukou.
Přemýšlím, kdy mi to dojde? Možná až budu sedět na chodbě v IKEMu. Možná tehdy.
Zjistila jsem ale, že mi pomáhalo se ze všeho během roku vypsat a když jsem si procházela poznámky, nebylo to snadné. Najednou se mi začaly vracet vzpomínky na pocity, které jsem vytěsnila. Nejen jako člověk, ale hlavně jako máma. Protože my mámy musíme být silné. Musíme jít dopředu, nenechat se ničím zastavit.
Je to vlastně paradox. Tak dlouho jsem se tu ptala vás, o čem bych měla psát, aby Vás to zajímalo. Tak dlouho hledala téma. Až se našlo samo. Život má vážně někdy zvláštní smysl pro humor 🙂
Třídím poznámky, které jsem psala a dávám jim formu. Pracovně jsem to nazvala "Skleněná Bublina", myslím, že to přesně sedí. Takže tak to bude vycházet, nevím, kolik toho bude a pochopím, že to někdo nechce číst 😉
P.S. Píšu i Threads a na fcb jsem klasicky jako celé roky-to jen, kdyby se někdo chtěl přidat.
https://www.threads.com/@sklenena_bublina
https://www.facebook.com/blogmamy?locale=cs_CZ
Ahoj nemela by prosim některa z vas slevovy kod na booking? Sama jsem nejake rozdala a ted by se mi moc hodil. Velice dekuji ❤️

Zamilovaná do herce
Zdravím, chtěla bych zde založit takové dost neobvyklé téma... Je mi naprosto jasné, že se mi většina z vás určitě vysměje, ale s tím počítám. Ale chci se zeptat vás, těch málo, které se mi nebudou sm


Téměř 2leté dítě a všechno je problém. Máte radu?
Ahoj, Prcek parádně roste, za par měsícu bude mit dva roky. Jenze u nas mame uz delsi domu stav "vsechno je problem" zhruba pul roku. Nemyslim si, ze by se melo jednat o obdobi vzdoru. Prpsim vas, je

Je hnědý flíček po vypálení bradavice normální?
Dobry den, chtela jsem se zeptat, od jara dochazim na páleni bradavic na noze ke kožnímu …Pred tydnem ve stredu to bylo snad jiz po páté, v mezicase mazu nejakou mastičkou….Kazdopadne, tentokrat se mi
Namá někdo prosím slevu do Ikea? Nebo nevíte jestli se nechystají nějaké akce v časopisech?
Vracím ručičky času zpět přesně o jeden rok. Vracím se k poznámkám, myšlenkám, pocitům. Vracím se k naději i zoufalství, které jsem celý rok cítila. Přemýšlím, jestli se na to mohlo přijít dřív. A proč to nikoho z odborníků, za kterými jsem byla nenapadlo.
Od trichologii (padání vlasů a svědění hlavy), přes neurologii(šílené bolesti kloubů), gynekologii(nepravidelný a dlouhý cyklus), endokrinologii(růst chloupků na bradě a únava) až po gastroenterologii(nechutenství a nevolnost).
Vracím se zpět a sdílím svoji cestu i myšlenky nejen pro sebe, ale i pro někoho, kdo třeba teď sedí u počítače, čte tyhle řádky a každý den se ptá, jestli je to normální...?
Je normální být vyčerpaná tak, že sotva sedíte...je normální každých pár dnů tahat chomáče vlasů ze sprchy...je normální kvůli bolestem kloubů nemoct spát...je normální, že zapomínáte, ztrácíte slova, že se nepoznáváte v zrcadle...?
Dneska už vím, že nic z toho normální nebylo. Jenom jsem se snažila uklidňovat samu sebe, že je to věkem, intenzivnějším cvičením, málo vitamíny, hodně vitamíny, podzimem, zimou a pak jarem.
Když nad tím tak přemýšlím, během celého roku, kdy jsem měla nejhorší chvíle mě napadlo, že jsem nemocná.
Prostě nějak uvnitř jsem tušila, že tělo s něčím bojuje. Tušila jsem, že taková únava není jen "únava". Že mi stojí váha, i když pravidelně cvičím, že jsem po každém cvičení unavená, jako kdybych skládala vagon uhlí. A druhý den se sotva vleču.
Napadlo mě to. To víte, že ano. Tam někde v hlavě se čas od času vyloudila pochybnost.
Ve sprše, kdy jsem si při každém prohrábnutí hlavy vytáhla nechtíc další vlasy. Samozřejmě, že mě to napadlo. Ale nechala jsem uchlácholit, nevěřila jsem si a sváděla to na přechod.
A tak zapínala kávovar a pila litry zázvorového shotu, abych překonala únavu, četla informace o perimenopauze, přechodu, o tom, jak hubnout a proč se mi nedaří i když cvičím a jím správně, holila chloupky na bradě(protože ty patří taky k věku), polykala každé dva týdny černé uhlí na střevní potíže, sbírala vlasy i vlastní síly, abych mohla pokračovat.
A sbírám sílu i teď a uvnitř cítím, že jí budu potřebovat mnohem víc, než když jsem se snažila mávnout nad tím vším, co mi bylo a co jsem považovala za známky věku, stresu a počasí.
Protože tohle není jen o mě.
Je o nás.
Jsem totiž stále ještě máma. Máma, která tu pro svoje holčičky chce být co nejdéle a cítit se co nejlíp.
Jsem máma, která bude bojovat se vzácnou a nevyléčitelnou nemocí.
Ale já budu bojovat. Nevzdám se.
Další zastávka IKEM. Oddělení vzácných onemocnění.
Prosím, dáte mi tip, kde se ve Vrchlabí slušně najíst s dětmi?
Dopoledne jsem z kynutého těsta upekla pár tvarohových buchet ( nacpala jsem je do formy na Biskupský chlebíček do jedné řady) a pár ,,krouťáků,,( jde o stejné těsto, jen se kousky těsta vyválí na hada, zakroutí a postupně hází do rozehřátého oleje. Pak se obalí v moučkovým cukru. Do těsta někdy dávám rozinky nebo brusinky). A jak se to dnes hodilo. Dcera si dala s babičkou a dědou a my s manželem večer, po příjezdu domů ( já ještě s bílou odtučněnou Hollandií).

Co by to mohlo být?
Dobrý den. Chci se zeptat jestli náhodou nevíte co by to mohlo byt? Mám to už 6 den.
19) SEZNAMOVÁK PRO DOSPĚLÉ
HLAVNÍ VÝHRA
Oblíknu si černé, lehce průsvitné silonky, džínové šaty a svetr. Nalíčím se a navlním si vlasy trojkulmou. Když už jsem ji sem přitáhla, tak ji aspoň využiju.
Když vycházím z pokoje, potkám Dana, jak vychází ze svého pokoje a má v ruce cestovní tašku.
„Dane?“ oslovím ho s překvapením v hlase. „Odcházíš?“ ptám se nakonec.
„Hm,“ řekne mi a chce projít kolem mě.
„Dane, pojď si prosím promluvit. Neodcházej takhle,“ řeknu, ač se mi to moc řešit nechce a raději bych se šla bavit.
Jedeme na dovolenou ke Žďáru nad Sázavou.Jedou i vnučky 5 a 11 let.Budu ráda za tipy ,kam s nimi vyrazit.Děkuju











