Dnes koupačka se známými na jezeře Milada u Ústí nad Labem. Nákup, zahrada, vaření a připravy na zítra.

Děkuji všem za povzbudivé zprávy i srdíčka. Ani nevíte, jak moc mi to pomáhá.

Původně jsem neměla v úmyslu svoji nemoc ani svoji cestu sdílet. Nejsem ten typ pacienta, který se v nemoci šťourá, probírá jí a hodnotí.
Ale sama v sobě zjišťuju, že jsem se s tím nesmířila. Ještě ne. Pořád nade mnou visí diagnóza jako černý mrak, který odháním rukou.

Přemýšlím, kdy mi to dojde? Možná až budu sedět na chodbě v IKEMu. Možná tehdy.

Zjistila jsem ale, že mi pomáhalo se ze všeho během roku vypsat a když jsem si procházela poznámky, nebylo to snadné. Najednou se mi začaly vracet vzpomínky na pocity, které jsem vytěsnila. Nejen jako člověk, ale hlavně jako máma. Protože my mámy musíme být silné. Musíme jít dopředu, nenechat se ničím zastavit.

Je to vlastně paradox. Tak dlouho jsem se tu ptala vás, o čem bych měla psát, aby Vás to zajímalo. Tak dlouho hledala téma. Až se našlo samo. Život má vážně někdy zvláštní smysl pro humor 🙂

Třídím poznámky, které jsem psala a dávám jim formu. Pracovně jsem to nazvala "Skleněná Bublina", myslím, že to přesně sedí. Takže tak to bude vycházet, nevím, kolik toho bude a pochopím, že to někdo nechce číst 😉
P.S. Píšu i Threads a na fcb jsem klasicky jako celé roky-to jen, kdyby se někdo chtěl přidat.

https://www.threads.com/@sklenena_bublina
https://www.facebook.com/blogmamy?locale=cs_CZ

Nabízím slevu 25 % na Baagl, platnost do 20.8. Kdo si napíše první, pošlu mu ji do zprávy 🙂

Ahoj nemela by prosim některa z vas slevovy kod na booking? Sama jsem nejake rozdala a ted by se mi moc hodil. Velice dekuji ❤️

Banánové muffiny, banánovo-ovesné lívanečky, cuketový perník.. ve všem špaldová mouka, ovesné vločky, zpracované zralé banány, v lívancích přidán vanilkový protein, ve všem naše vajíčka, cuketa ze zahrady. 💪💪

Namá někdo prosím slevu do Ikea? Nebo nevíte jestli se nechystají nějaké akce v časopisech?

Vracím ručičky času zpět přesně o jeden rok. Vracím se k poznámkám, myšlenkám, pocitům. Vracím se k naději i zoufalství, které jsem celý rok cítila. Přemýšlím, jestli se na to mohlo přijít dřív. A proč to nikoho z odborníků, za kterými jsem byla nenapadlo.
Od trichologii (padání vlasů a svědění hlavy), přes neurologii(šílené bolesti kloubů), gynekologii(nepravidelný a dlouhý cyklus), endokrinologii(růst chloupků na bradě a únava) až po gastroenterologii(nechutenství a nevolnost).

Vracím se zpět a sdílím svoji cestu i myšlenky nejen pro sebe, ale i pro někoho, kdo třeba teď sedí u počítače, čte tyhle řádky a každý den se ptá, jestli je to normální...?

Je normální být vyčerpaná tak, že sotva sedíte...je normální každých pár dnů tahat chomáče vlasů ze sprchy...je normální kvůli bolestem kloubů nemoct spát...je normální, že zapomínáte, ztrácíte slova, že se nepoznáváte v zrcadle...?
Dneska už vím, že nic z toho normální nebylo. Jenom jsem se snažila uklidňovat samu sebe, že je to věkem, intenzivnějším cvičením, málo vitamíny, hodně vitamíny, podzimem, zimou a pak jarem.

Když nad tím tak přemýšlím, během celého roku, kdy jsem měla nejhorší chvíle mě napadlo, že jsem nemocná.
Prostě nějak uvnitř jsem tušila, že tělo s něčím bojuje. Tušila jsem, že taková únava není jen "únava". Že mi stojí váha, i když pravidelně cvičím, že jsem po každém cvičení unavená, jako kdybych skládala vagon uhlí. A druhý den se sotva vleču.

Napadlo mě to. To víte, že ano. Tam někde v hlavě se čas od času vyloudila pochybnost.
Ve sprše, kdy jsem si při každém prohrábnutí hlavy vytáhla nechtíc další vlasy. Samozřejmě, že mě to napadlo. Ale nechala jsem uchlácholit, nevěřila jsem si a sváděla to na přechod.

A tak zapínala kávovar a pila litry zázvorového shotu, abych překonala únavu, četla informace o perimenopauze, přechodu, o tom, jak hubnout a proč se mi nedaří i když cvičím a jím správně, holila chloupky na bradě(protože ty patří taky k věku), polykala každé dva týdny černé uhlí na střevní potíže, sbírala vlasy i vlastní síly, abych mohla pokračovat.

A sbírám sílu i teď a uvnitř cítím, že jí budu potřebovat mnohem víc, než když jsem se snažila mávnout nad tím vším, co mi bylo a co jsem považovala za známky věku, stresu a počasí.
Protože tohle není jen o mě.
Je o nás.
Jsem totiž stále ještě máma. Máma, která tu pro svoje holčičky chce být co nejdéle a cítit se co nejlíp.

Jsem máma, která bude bojovat se vzácnou a nevyléčitelnou nemocí.
Ale já budu bojovat. Nevzdám se.

Další zastávka IKEM. Oddělení vzácných onemocnění.

Prosím, dáte mi tip, kde se ve Vrchlabí slušně najíst s dětmi?

Můj včerejší ,,rekord,,.

Dopoledne jsem z kynutého těsta upekla pár tvarohových buchet ( nacpala jsem je do formy na Biskupský chlebíček do jedné řady) a pár ,,krouťáků,,( jde o stejné těsto, jen se kousky těsta vyválí na hada, zakroutí a postupně hází do rozehřátého oleje. Pak se obalí v moučkovým cukru. Do těsta někdy dávám rozinky nebo brusinky). A jak se to dnes hodilo. Dcera si dala s babičkou a dědou a my s manželem večer, po příjezdu domů ( já ještě s bílou odtučněnou Hollandií).

Jedeme na dovolenou ke Žďáru nad Sázavou.Jedou i vnučky 5 a 11 let.Budu ráda za tipy ,kam s nimi vyrazit.Děkuju

Huráaaaa. Po velmi dlouhé době nás čeká odpoledne bez dětí. Předcházelo tomu velmi náročné dopoledne se synem, ale věřím, že to nakonec u babičky a u dědy zvládne. Dcera se bude snažit pomoci, co to půjde. Oba mají slíbenou odměnu, tak snad to bude ok.

A naše odpoledne?

Ústí nad Labem: Rock in open Air festival

14:00 ALKEHOL
15:30 DYMYTRY
17:15 HORKÝŽE SLÍŽE
18:45 TRAUTENBERK
20:45 TRAKTOR

Když se kácí les. Ikdyž ve chvilkách, kdy jsem venku sama a zalézám do zadního rohu zahrady, až za voliéru, si připadám spíš jak ztracená Červená Karkulka. I ten vlk by se našel. Tedy, mě našel náš pes. I tady chce drbat a nechápe, že na těžké nůžky potřebuji dvě ruce.
Thůje jsme měli vysazené asi 17 let po celé spodní straně zahrady. 47 metrů délky. Většinu jsem vloni a letos ostříhala, manžel uřezal největší stvoly. A postupně vykopáváme kořeny. Místo nich jsou již hroznové víno, borůvky, angrešty, rybizy, sloupová slivoň i jabloně. Po boční straně thůje zůstanou, ale ostříhám kompletně jejich spodní část, abychom mohli kolem chodit, mohl zde proběhnout pes, abychom pod nimi našli odpočívající kačeny. Apod.