Vzpomínky na dětství… Ty drobné maličkosti jako prázdniny u babičky a dědečka. Skákání gumy. Céčka, pogy, anebo to, co právě bylo v módě. Odřená kolena a nerozlučná přátelství. Běhání venku, dokud se nezačalo stmívat. Hračky jako mončičáci a tamagoči. Sladké vzpomínky na dětství, které nám vykouzlí úsměv na tváři. Očistí duši. Dobijí baterky. Přesně tyto vzpomínky ve mně vyvolaly nákupy v drogerii. Jak? Jediným pohledem…

Hledala jsem olejíček pro mého malého špunta. Prohlížela jsem si celou nabídku obchodu, až mi pohled spočinul na starém dobrém Aviril dětském oleji. Po pár minutovém útěku do říše vzpomínek na dětské časy jsem zvedla ruku a bez přemýšlení sáhla právě po tomto oleji. A jak to u mě občas (dobře, celkem často) bývá, když jdu pro jednu věc, odešla jsem s plnou taškou. Znáte to i vy? Jinak to nebylo ani tentokrát. Když v poslední době nemám možnost rozšoupnout se na nákupech oblečení, bot, či jiných potřebných nepotřebností, užívám si i takovýto běžný nákup. Praktický. Protože když jste na mateřské, i nákup potravin nebo drogerie je snadno vrcholem socializace, blaha a nákupního ráje. Hlavně bez dětí. S umytou hlavou. V čistém, nedomácím a nepoblinkaném oblečení. A tak jsem si to dovolila, nechala se unést tímto ne tak častým pocitem a nakoupila jsem další produkty z této řady, které ve mně vyvolaly ten příjemný nostalgický pocit vzpomínek na dětství. Přihodila jsem tak ještě dětský zásyp a krém na opruzeniny. Spokojená s nákupem jsem přešla na další položky v mém pomyslném nákupním seznamu. Co dalšího potřebuji jako matka? Přece vlhčené ubrousky. Hodně ubrousků. A tu jsem objevila, že Alpa, která je tu s námi už od roku 1913, má speciální řadu Batole pro ty nejmenší. Vzala jsem tedy vlhčené ubrousky a šla uspokojovat své nákupní chutě dál. Koupila jsem ještě dětský šampon, koupel a pleťové mléko s olivovým olejem. Tak a je to, nákupy mám hotové. Moje ženská stránka prahnoucí po marnotratném utrácení a chvilce klidu je uspokojená. Aspoň částečně 🙂

Doma už na mě čekal můj malý poklad, který mě přivítal s otevřenou náručí a křikem „mama“, který jsem ten den slyšela aspoň 348x. Chvilku o samotě jsem si užila, potřebovala jsem ji jako sůl, ale to jistě taky znáte. A přestože se vracíte zpět do známého kolotoče povinností a chaosu, netoužíte po ničem víc. Odpočinutá jsem se chystala otestovat své kosmetické úlovky na svém nejmenším. A rovnou všechny najednou. Na využití vlhčených ubrousků nebylo třeba čekat dlouho, příležitost se našla hned. Večerní rituál koupání, který u nás vždy vypadá divoce, jsme si zpříjemnili produkty Batole a Aviril. Všude bylo hodně vody, smíchu, vůně a dobré nálady. A když jsem po tomto náročném úkolu ukládala moje malé voňavé klubko spát, ještě dobrou půlhodinku jsem u něj ležela a užívala si jeho miminkovskou vůni. Protože přesně tak voní přípravky Batole. Jemně. Čistě. Miminkovsky. Není divu, že jsem při dalším výjezdu do obchodu doplnila náš arzenál o další produkty. A že jich je dost 🙂

A víte co? Vlastně jsem u nich (nejen) v ten večer zůstala o něco déle. Čekala sice na mě kuchyně jako po výbuchu, prádlo v pračce, které bylo třeba pověsit, a i ten večerní film jsem chtěla vidět. Aspoň do prvních reklam. Ale řekla jsem si, že všechno počká. Kuchyně nikam neuteče, prádlo dám vyprat ještě jednou a ten film i tak nemám šanci dokoukat celý. Za to tyto krásné okamžiky tu nebudou napořád. Zpomalte, nehoňte se za dokonalostí a nesnažte se přizpůsobit této hektické době. Vychutnávejte si chvíle s těmi nejdůležitějšími. Užívejte si drobnosti a nasávejte vůni dětství a vzpomínek. A tak jsem tam teda ležela, užívala jsem si toho malého spícího človíčka, očichávala ho a vzpomínala…

Zastavte se na chvilku i vy a zavzpomínejte si na své dětství. Co vás napadne jako první? Popište nám tyto vzpomínky na vaše dětství a možná právě vám pošleme štědrý balíček přípravků, které se o vašeho mrňouse postarají od hlavy až k patě 🙂

-----

Vykojený mozek a auto bez náhradních klíčů je dost nebezpečná kombinace zvláště v tomto pořadí🙂.

Muž byl výjimečně dopoledne doma (čerpání otcovské dovolené) a tak jsem se rozhodla jako správně urvaná matka v šestinedělí, že půjdu v klidu sama nakoupit. Dojela jsem do nákupního centra a auto nechala na tamním parkovišti. V pohodějsem si prošla DMko aniž bych musela pospíchat a nikdo mě nerušil🙂. Po nákupu jsem došla na prakoviště, odemkla auto, otevřela pouze kufr auta, dala tam nákup a odložila na chvilku klíče...a zabouchla kufr samozřejmě! To znamená auto zamčený, klíče uvnitř a mně je to jasný: to je pr*ser😀.

Naštěstí mám kabelku s mobilem a doklady na rameni a tak volám muži, co mám jako dělat.  Dá mi číslo na zámečníka, který mi to naštěstí hned zvednul a že za chvilku přijede...

Zámečník vidí auto a už se trochu kroutí, že u novějších dvojkových oktávek to asi tak snadno nepůjde. Zkouší to přes zámek u řidiče, ale neúspěšně. Vzadu máme otvírání okýnek pouze na kličku (ne elektrická) a tak jsme prý zachráněni. Zkouší tedy otevřít zadní okýnko nějakýma udělátkama (vůbec nevím co to je), za chvilku poootevře na pár milimetrů a teď by to měl jako otevřít otočením kličky pomocí nějakého drátu. Jenže my máme fest tónovaný okna vzadu, takže skrz nevidí vůbec nic😀. Po chvilce je celý orosený a že to asi vzdá...pak jsem zase orosená já, jestli mám jako běžet na autobus za svým kojenečkem nebo co jako... Naštěstí má zámečník dost chlapské ješitnosti a nechce to vzdát. Zhruba po půl hodině ho napadne točit kličkou na druhou stranu😀 a za chvilku je hotovo. Já vlezu okýnkem dovnitř, vezmu si klíče a vítězoslavně odemknu auto😀.

Pán je hrdej, že to zmáknul, já neskonale vděčná (a lehčí o 1200 Kč) a taky bohatší o jeden super adrenalinový zážitek🙂.

P.S. Ano, náhradní klíče si necháme udělat🙂.