Asi vás nemusím presvedčať, že mi záleží na tom, aby na Modrom koníku vládla dobrá nálada. Je to moja práca a mám ju veľmi rád. Každý deň nové výzvy, radosti a priatelia, niekedy predýchavam 🙂 Moja práca sa stala mojim životom a tvorenie dobrej nálady mojim poslaním.

Jedno viem s istotou, nikoho nasilu nepresvedčím o svojej pravde. Verím však, že ak chcem tvoriť dobrú náladu, sám ju musím mať v sebe, ak chcem tvoriť dôveru, sám musím dôverovať, atď.

"Inšpiruj," hovorím si sám pre seba a uvedomujem si, že pravidlami nikoho nezmením. A tak vás chcem inšpirovať, nie strašiť pravidlami.

Predstavte si, že vám niečo napadne, aj bláznovstvo, čo môže byť dobrou zábavou, alebo niekomu to môže aj pomôcť. Niekedy je ľahké podeliť sa s tým verejne, niekedy nie. Čo ak sa im to nebude páčiť, čo ak mi to skritizujú, nie som žiadny odborník, preto by som to nemal navrhnúť ja, ale niekto kompetentný... Jednoducho sa bojíme, že náš nápad niekto vysmeje. Čo je smútné, že často to tak je aj na koníku. Každý má svoj názor na vec a prečo by ho nepovedal, veď no a čo, že je kritický. Niekedy sú naše múdre reči a názory na škodu veci, vytvárajú v ľuďoch strach, že ich nápad bude odmietnutý, oni ponížený a tak sa oň s nami nepodelia. Tým môžeme prísť o dobrú zábavu, niekto o pomocnú ruku. Jednoducho strácame všetci a začína vládnuť nálada nedôvery.

Dobrá nálada sa tvorí aj tým, že druhý človek je pre nás dôležitejší ako náš vlastný názor. Predsa je jasné, že človek je viac ako akýkoľvek názor, alebo sa mýlim? Ak má niekto toľko odvahy a dôvery v ľudí, že sa verejne podelí so svojim nápadom alebo čímkoľvek iným, zaslúži si našu úctu.
Úctivo reagujem tak, že verejne vyjadrím iba svoj pozitívny postoj, zapojím sa, alebo podporím. Ak nesúhlasím, protestujem a som zhrozený, tak nereagujem verejne. Dotyčnú osobu oslovím súkromne a názor prediskutujem prv medzi štyrmi očami. Ľahko tým predídeme nedorozumeniu, verejnému poníženiu a dáme najavo, že nám záleží na človeku.

Chcel som vás inšpirovať k vzájomnej úcte. Pre mňa to nie je prežitok dnešnej doby, ale cesta k dobrej nálade medzi nami. Škoda, že to neučia na Základnej škole.

Náš Petříček měl přijít na svět 26.5.2014 ale 4.4.2014 jsme s manželem byli pozváni na svatbu kde se to zamozdřejmně bez tance neobešlo a od té doby byla každá noc pekelná.Bez silných menstruačních bolestí se spát nešlo.S manželem jsme je stopovaly a vždy to bylo po 5-10 minutách ale do 2 hodin to  vždycky přešlo a já mohla spát pokud jsem nevstala na záchod pak se to odehrávalo znovu. Od té doby jsem říkala že Peťulku porodím do konce měsíce  ale pokud vydržím do kontroly u svého gynekologa tak se ho zeptám co se děje zda se porod chystá nebo ne a jestli je to normální přece jsem prvorodička a tohle opravdu neznám. Na kontrole mi bylo řečeno že vše je jak má být a porod se určitě nechystá ale že by bylo dobré abych ještě 2 týdny vydržela. Říkala jsem si no snad ano ale přece jenom se budeme o víkendu stěhovat a já  nebudu moct sedět na zadku a nic nedělat přece jen aspoň můžu pomoct s malováním a pobalit všechny věci. Tak se tak stalo pomohla jsem z malováním balila oblečení a ostatní věci nic težkého jsem netahala.

V sobotu 26.4.2014  jsem od rána měla poslíčky ale říkala jsem si že si to vyžeru přez den a v noci bude klid.Odpoledne přijela pomoct kamarádka se svým přítelem. Takže jsem sloužila aspoň jako řidič a s tím co mi naložili do auta jsem s kamarádkou jela na baráček kde věci vytahala a já jsem jen říkala kam co má dát.

Tak stojíme v pokoji do kterého nosila kamarádka věci povídáme si a ve 12:45 najednou jsem cítila jak mi po noze něco stéká říkám sakra snad jsem se nepočůrala ... ale pocit na čůrání jsem opravdu neměla. Eva na mě tak kouká protože si všimla jak jsem se najednou zarazila Říkám jí heleď Evi ze mě něco teče ale já opravdu nečůrám a že toho neteklo málo... TAk jsem utíkala na záchod dát si vložku která byla úplně k ničemu... Eva volala mojí mamce která jela do Hornbachu pro lepící pásky a pro něco k obědu jelikož lednice nebyla zapojená a všechno jídlo sbalený ...  Tak nám mamka řekla že to může být zátka ale když jsme jí popsaly že ze mě teče celkem velký množství vody bylo to jasný... Vzala jsem ručník který jsem si dala mezi nohy a další na sedačku do auta aby nebyla mokrá. Dojeli jsme za manželem který mezi tím nakladal dodávku s Eviným přítelem.

Zastavila jsem před dodávkou Eva na mě kouká a čeká až to manželovi oznámím že asi pojedeme rodit.Volám Bobane?? zhasni u dodávky ty světla když ještě nikam nejedeš ať se nevybije baterka Eva na mě tak kouká proč se starám o světla když pojedeme rodit tak se směju a volám dál jo a mimochodem praskla mi voda ... Manžel na mě kouká s otevřenou pusou a  říká kecáš počkej to jako vážně  jo jo jasně takže letím do sprchy a jedem... Bylo mu jedno že ručníky už jsou odvezeny na domečku tak vletěl do sprchy já si mezitím dřepla venku na chodník a povídala si vysmátě dál s Evkou a jejím přítelem.

Přiběhl manžel že můžeme jet na to jsem mu řekla že do porodnice ještě jet nechci že mě nic nebolí a že plno známých posílali z porodnice domů protože neměli pravidelné kontraknce a navíc že mám strašnej hlad a chci počkat na mámu až přiveze oběd protože když už si mě v porodnici nechají jídlo už určitě nedostanu.Přijela máma  ptala se jak mi je mě bylo fajn najedli jsme se a že už bych měla opravdu jet ale mě se furt nechtělo nic mě nebolelo tak proč taky. No tak jsem aspoň do porodnice zavolala jestli mám jet nebo čekat na kontrakce v tu ránu když jsem řekla že voda mi praskla ve 12:45 a na hodinách bylo 15:30 mi sestřička vynadala že už jsem tam dávno měla být. Tak jsem tedy našla tašku kterou jsem neměla připravenou protože jsem ji chtěla zabalit až po stěhovaní lovili jsme z pytlů věci které budu potřebovat a vyrazili jsme.

Do porodnice jsem s manželem přijela v 16:00 kde jsem šla hned na monitor a během toho jsem vyplňovala papíry v tu ránu jsem začala být nervozní nemohla jsem si vzpomenou na manželovu trvalou adresu každej jí máme jinde jeho telefoní číslo nic se mi nevybavovalo. Tak jsem si nechala zavolat manžela který mi papíry vyplňil a odjel domů ještě pro věci na které jsem si vzpomněla že nemám a ještě do lékarny pro vložky. Sestřička koukla na monitor a ptá se mě jestli fakt necitím bolesti že  křivka docela skáče ale já necitila nic jen pohyby miminka.

Hepatitida typu A je infekce jater, která je způsobena virem hepatitidy typu A. Během 2–7 týdnů od kontaktu s virem žloutenky typu A se obvykle objeví příznaky podobné chřipce, jako jsou bolesti hlavy, nevolnost a horečka. Za několik dní se pak může rozvinout žloutenka – zežloutnutí kůže a očního bělma, tmavá moč a světlá stolice. Nekomplikované onemocnění trvá zpravidla 2–4 týdny.

V některých případech, především u malých dětí, může žloutenka typu A probíhat bez viditelného zežloutnutí. Česká populace patří stejně jako obyvatelé dalších vyspělých států mezi velmi vnímavé k žloutence typu A. V roce 2012 bylo v České republice hlášeno 284 případů, v době epidemie žloutenky typu A v roce 2008 a 2009 přes tisíc případů každý rok.

Více informací o žloutence naleznete na www.zloutenky.cz.

Do 8. června nebo do vyprodání zásob nabízíme 10% slevu na limitované edice Manducy. Jsou šité v České republice a hýří barvami. Více informací najdete na http://www.mamaja.cz/nositka-manduca/ .

O Manduce

Ergonomické nosítko Manduca můžete používat od narození dítěte až do jeho předškolního věku, respektive do 20 kg dítěte. Pro novorozence je připravena speciální vložka a součástí nosítka je také kapuce pro fixaci hlavičky spícího dítěte.

Díky důmyslnému konstrukčnímu řešení lze nosit dítě na břiše, na boku i na zádech. Polstrované popruhy a bederní pás usnadňují rozložení váhy a komfort při nošení. Nosítko je možné přizpůsobit různě velkým rodičům.

Manduca byla vyvinuta v Německu ve spolupráci s německými fyzioterapeuty a lékaři, takže je naprosto bezpečná. Zajišťuje korektní M pozici končetin, která prospívá vývoji kyčlí. Je vyrobena z přírodních materiálů (stoprocentní biobavlna nebo konopí) a barvena šetrnými netoxickými barvami. Zipy ani patentky neobsahují nikl. Více se dozvíte na www.manduca.cz.