Stojíte v obchodě u pokladny a čekáte, až na vás přijde řada. S sebou máte devítiletého syna. Za vámi stojí další hromada lidí, všichni jsou nervózní, chvátají z práce nebo do práce, na cvičení, domů apod. A váš syn se právě rozhodl, že už ho to nebaví. Neustále se na něco ptá, ošívá se, křičí, po chvíli už začne pofňukávát, protože mu něco zakážete nebo ho okřiknete, ať přestane křičet. Celá situace vyústí v jeho až hysterickou scénu a pohoršené pohledy okolních lidí. Znáte to? Ne, není to žádný nevychovaný kluk. Má ADHD.

Jak vychovávat dítě, kterému bylo diagnostikováno a jak se k celé situaci staví lékaři nebo nejbližší okolí? Na vše jsme se zeptali jedné maminky, která s diagnózou svého syna i s odsuzováním okolí bojuje už několik let.

Jak poznat, že je vaše dítě „jiné“?

„Drobné náznaky toho, že syn není stejný jako ostatní děti, se objevily kolem jeho dvou let. Od začátku nebyl typicky hyperaktivní. Byl spíš hodně klidný, hrál si v klidu v koutě a utíkal do světa fantazií. V kolektivu se hodně rychle a bez problémů seznámil. Neměl vůbec problém navázat nové vztahy. Naopak, velký problém začal, když mělo jít o udržení přátelských vztahů. Nejvíce se to začalo projevovat s nástupem do školky ve třech letech. Ráno jsme vůbec nestíhali. Daníkovi vždycky všechno strašně trvalo. Neuvěřitelný problém byl se vůbec obléct, najíst, obout.

Ve školce se sice adaptoval úplně báječně, ale neustále jsme řešili nějaké vztahy, měl pocit, že mu pořád někdo ubližuje, pořád je na něj někdo zlý, ošklivý apod. Když jsem mu řekla, ať si obleče slipy, ponožky a tričko, tak si oblékl jen slipy, anebo jenom tričko. Dát mu takový úkol kde si musel zapamatovat víc jak jeden úkon, bylo nemyslitelné. Což mu bohužel zůstalo. Co mi bylo zvláštní, byly impulzivní návaly vzteku kvůli běžným úkolům, jako je například to oblékání, čištění zubů a také neadekvátní reakce na určité situace. Například měl hysterický záchvat pokaždé, když viděl nějaký hmyz. Prostě se ho hrozně bál. Také jsem začínala mít obavy kvůli častému unikání do vlastního světa fantazie. Imaginárním kamarádům, hračkám atd.“

Porucha pozornosti se klasicky projevuje nesoustředěností, nepozorností, neschopností se zaměřit na určité vjemy. Objevit se může i impulzivnost. Hyperaktivitou je nazývána nadměrná potřeba pohybu, kterou dítě nebo i dospělý nedokáží tlumit či ovládat. Z toho také vyplývá, že ADHD se netýká jen dětí, ale i dospělých. Některé děti se postupně naučí své chování ovládat, u jiných může přetrvávat ve větší nebo menší míře až do dospělosti. Chlapci bývají postižení častěji.

Pokud se s kontaktním rodičovstvím zatím jen oťukáváte, možná jste se už setkali s vtipnými obrázky, které zobrazují společné spaní s dětmi. Většina jich vypadá nějak takhle:

(Děkuju LiliDraw za ilustrace!)

Člověk se tomu zasměje, že jo? (Ať už to zná na vlastní kůži, nebo si to jen představuje.)
Ale pro hodně lidí je právě tohle důvod, proč do společného spaní s dětmi nakonec nejdou.

Bojí se, že se nevyspí. Anebo druhá varianta strachu: Bojí se, že dítě zalehnou.

Není třeba z toho mít strach!

Pokusím se vám vysvětlit proč:

“Jsem moc ráda, že jsem nedala na všechny ty všeználky, kteří mě od porodu KP odrazovali. Protože jsem se pro porod KP rozhodla sama, manžel mě podporoval a věřila jsem porodníkům v Rokycanech, tak jsem šla rodit zcela klidně. Kdybych se bývala nechala říznout CS, bylo by to v tomto případě zcela zbytečné. Můj porod KP byl skvělý a já jsem za něj ráda.”

V minulých týdnech jste se na Modrém koníkovi mohly setkávat s články, které se týkaly tématu KONEC PÁNEVNÍ. Dnes před sebou máte poslední část tohoto seriálu, která bude zaměřená na seznámení s oběma možnostmi porodu - tedy vaginálním (přirozeným) porodem a porodem císařským řezem. Pokud vám minulé články utekly a rády byste si je přečetly, najdete je zde:

• Co jste možná nevěděly o porodu miminka koncem pánevním
• Miminko, otoč se, já ti s tím pomůžu aneb metody pro otočení miminka v bříšku
• Porod koncem pánevním: Když selžou ostatní metody pro otočení miminka v bříšku, zbývá obrat vnějšími hmaty

V předchozích článcích jste se mohly dočíst spoustu zajímavostí a informací o poloze koncem pánevním, seznámit se s babskými radami vhodnými pro otočení miminka či si přečíst o obratu miminka vnějšími hmaty, což je ta nejefektivnější metoda pro obrat miminka (samozřejmě ale i ta přináší jistá rizika). Společně jsme se dostali až na závěr těhotenství, kdy se každá maminka, jež má v bříšku malého tvrdohlavce, který se ne a ne otočit, musí rozhodnout, jak přivede na svět své dítě…

Každá porodnice k porodu miminek v poloze koncem pánevním přistupuje jinak

Tato informace vás možná hodně překvapí, ale vězte, že je tomu opravdu tak. Zatímco v některých porodnicích je poloha KP u prvorodičky jasnou indikací k císařskému řezu, jinde vás budou podporovat ve vaginálním porodu při splnění určitých podmínek, viz dále. Opravdu hodně tedy záleží na tom, co chcete vy. Pokud stojíte o vaginální porod, budete mít hledání té pravé porodnice možná o něco složitější, protože více porodnic raději volí císařský řez a nutno dodat, že mnohdy zbytečně.