Můj porod

Ráda bych začala, tím že na porod jsem se moc těšila, ale nijak jsem se nepřipravovala. Žádné předporodní kurzy, žádné cvičení s aniballem ani žádná masáž hráze. Ikdyž abych pravdu řekla, nad každou věcí jsem dost přemýšlela. Předporodní kurz jsem chtěla podstoupit, ale přítel by tam se mnou nechodil a já se na to sama necítila. Cvičení s aniballem mi přijde jako hrozný zásah na tělo a nepřiměřené zacházení s porodními cestami a na masáž hráze jsem si koupila sice olejíček od Weledy ale nějak jsem se k tomu nedokopala.
Každopádně termín jsem měla 16.11.2019 už od začátku listopadu, jsem se modlila, aby přišla co nejdřív, ale čím víc se blížil termínový den, tím víc jsem ztrácela naději, že se to rozjede samo.
Stále jsem chodila na monitory a na kontroly ale furt zavřená a žádné změny. Hamiltonův hmat mi nemohli udělat kvůli nepřipravenosti porodních cest, takže jsem domů chodila zklamaná, že to prostě asi nikdy nepřijde.
Dny plynuly a já už měla po termínu porodu. Zkoušela jsem různé babské rady typu pálivé jídlo, teplá koupel, sex, pohyb a mnoho dalšího a stále nic. Když jsem byla 40+6 měla jsem monitory. Tam jsem si v klídku lehla a čekala až to bude hotové a v tom za mnou přišla sestra a říká mi ,,slečno cítíte nějaké bolesti?,, Podívala jsem se na ní a odpověděla jsem ,,a měla bych?,, Otočila se ke mě zády a zabroukala ,,tak to asi nic neznamená,, poté jsem se záznamem běžela na prohlídku. Seděla jsem v čekárně a chtělo se mi na záchod, tak jsem si rychle odskočila. Vyšla jsem ze záchodu a najednou mokro v kalhotech. Upřímně v danou chvilku mě nenapadlo, že to může být plodová voda. Vlastně první co mě napadlo, že jsem se asi pořádně nevyčůrala a ještě něco dovyteklo, ale přišlo mi zvláštní, že jsem dost mokrá. Tak jsem počkala za dveřmi ordinace, protože mi bylo trapné jít do čekárny mezi těhotné a vypadat jako počůraná. Počkala jsem na vyzvání.
Když mě vyzvali, vlétla jsem do ordinace a vykřikla: ,,asi mi praskla voda,, musela jsem vypadat příšerně. Doktorka se na mě podívala a uklidnila mě, že se mám jít v klidu svléknout a ukázat vložku. Po nakapání nějaké kapaliny mi oznámila, že to není plodová voda nýbrž poslední část hlenové zátky, a že ta může být vodnatá. Řekla mi, že se nejspíš večer vrátím.
Paráda takže jsem odcházela s tím, že vlastně nic nového nevím.
Vyšla jsem z nemocnice u Apolináře a hned volala příteli, ať pro mě dojede, že vypadám jak počůraná. Hned měl milion otázek zda rodím a co se děje. (Promiň miláčku, ale nebudu ti tady přede všemi vysvětlovat, že vypadám strašně a mám mokré kalhoty až pokolena).
Když přítel přijel, nasedla jsem do auta a hned jsem ucítila, že se mi hůř sedí a není mi nějak dobře, jak kdyby žaludek na vodě. No nic asi jsem něco špatného snědla.
Přítel, ten v autě plašil poté co jsem mu vše řekla a už plánoval, že zavolá do práce a že si dá volno. No já ho usvědčovala, že to nemá význam, že se opravdu nic neděje a nic mě nebolí. No stejně si volno vzal.
Po příjezdu domů jsem běžela do vany a začla cítím něco jako bolest, ale kurník, kdo má vědět, jak vypadají porodní bolesti, ani poslíčky jsem neměla a tohle vypadalo jako kdybych jen něco špatného snědla.
No vylezla jsem ze sprchy a začla měřit jestli to jsou nějaké pravidelné bolesti. No jako bylo to jednou po 10 minutách pak 3x po 4. minutách. Chtěla jsem čekat až to bude pravidelné ale bolesti začli být v intervalu do 5 minut ale nepravidelné. Musím říct, že to nebyly bolesti, fakt to bylo jen jako lechtání v břiše.
Jenže kolem 16. Hodiny jsem šla na záchod a na vložce krev. To pro mě bylo znamení, že se něco děje a chci aby mě někdo zkontroloval.
Vyrazili jsme k Apolináři.
17:00 jsme přijeli a udělali mi kontrolní monitor, kde byly vidět kontrakce, ale s tím by mě poslali domů. Tak mi udělali prohlídku, kde mi oznámili že krvácení způsobil rychlý progres, že jsem se od 12 hodin otevřela z 1 cm na 3 cm.
Oznámili mi, že by mě mohli poslat domů ale pro jistotu mě dají na pokoj a ráno na vizitě se rozhodne, zda to začnou vyvolávat nebo mě pošlou domů.
Přítele jsem poslala domů a šla na pokoj.
Na pokoj za mnou po hodině přišla sestra a ptala se, jak jsem na tom, tak jsem řekla, že zatím dobrý ale že cítím, že to začíná zesilovat, tak mi říkala, že mi doveze ještě večeři. To mi přivezla krupicovou kaši, za kterou jsem byla vděčná, protože to bylo moje nejoblíbenější jídlo posledních 14 dní. Poté už to bylo jen horší ale furt na prodychani. Po další hodině přišla a zeptala se, jak se mi daří, tak jsem říkala, že už to bolí dost a cca po 4 minutách ale pořád nepravidelně. Tam mi řekla, že pokud ještě dokážu mluvit porod to není. Zasmála jsem se a odpočívala, protože slíbila, že mě doktorka zkontroluje.
Utekla další hodina a já už byla celkem často v bolestech a nevěděla jsem, jestli je to tak v pořádku, tak jsem raději šla za personálem jestli by mě někdo nezkontroloval. Doktorka se mě ujala a řekla, tak se na to nadělení podíváme. Sáhla do mě a vyjekla: ,,no paráda už jste na 5 cm mohla by se podívat i kolegyně?,, (Medička) já jsem nebyla proti. Nejdřív se teda nemohla medička trefit, to byla celkem sranda, pak si tam vysvětlovali, jak se ti centimetry vlastně měří.
No pak doktorka prohlásila: ,,zavolejte příteli, už je to tady, teď uděláme přípravu a pak na sál.,, No byla jsem v šoku.
Přítel pochopitelně šlápnul na plyn a do 20 minut přijel, ale bohužel já byla na přípravě, kam on nemohl, takže stále čekal venku. Musím říct, že klistýr není nic hrozného. V koupelně jsem byla na telefonu a v podstatě furt jakoby nic. Jen jsem se už připravovala, že za chvilku uvidím svoji princezničku.
Po hodině na přípravě se mě zeptali, zda chci epidural, tam jsem neváhala a řekla, že pokud existují léky na tuhle bolest beru všechno.
Přišla anestezioložka a požádala mě ať si lehnu na levý bok a zchloubím se do klubíčka (to je sranda s tím břichem). Každopádně z minuty na minutu jsem necítila vůbec nic ale vážně ani prd. Poté mohl konečně ke mě přítel. Koukal na mě a nevěřil, že rodíme já prej vypadala jako kdybych byla po směně v práci.
Podle papíru mi ve 23:37 píchli vodu. Od té doby už jsem zase bolesti začala cítit. Neustále mě někdo kontroloval. Přítel ten sledoval monitor a vždy mi říkal ,, a teď přijde kontrakce,, vždy jsem mu s klidem řekla že já to poznám a nemusí mi to říkat ale jemu to dělalo takovou radost. Každopádně u Apolináře jsou pro partnery stoličky bez opěrky, tudíž mi ho bylo celou dobu strašně líto že ho musí bolet záda. (No jo to jsme my ženský pořád myslíme na druhé).
Jenže stále jsme měli problém, že malá nebyla hlavičkou v porodních cestách, tak jsem musela skákat na míči to trochu pomohlo ale moc ne. Pak jsem musela ležet na pravém boku s jednou nohou nahoře ale nic moc nepomáhalo na sestoupení. Kolem 2. Hodiny jsem byla otevřena na 10 cm ale malá stále nikde (jak já se těšila na ten známý moment ,,už musím tlačit cítím hlavičku,, ale já neměla pocit na tlačení) kolem 3. Hodiny jsem přítele vyhnala, že to může ještě trvat ať si jde alespoň zakouřit. V tom přišla doktorka a řekla, že si zkusíme poprvé zatlačit, tak jsem protestovala, že ne, že přítel šel kouřit (teď to prostě nejde).
Každopádně nedalo se nic dělat, poprvé jsem tlačila bez přítele. Sestřička mi tlačila bříško od zhora dolů a já tlačila na prázdno a snažili jsme se jí posunout. Když se Přítel vrátil všichni odešli a řekli mi ať naberu síly, že už je to tady a oni si jen připraví věci. A pak to přišlo. Přítel mi seděl u hlavy a já se poddala tomu pocitu, že malá už musí ven a já jí pomůžu. Když mi řekli, že už vidí vlásky tak jsem v tu chvíli neodolala a řekla: ,,tak tam tak blbě nekoukejte a vyndejte ji jinak to udělám sama,, tak jsme se zasmáli a šlo se znovu tlačit. Musím říct, že jak všude vidíte, že na jeden zátah hlava a pak už tělo vypadne, tak to tak asi není vždy. Já tlačila hlavu na 3x a pak mi řekli: ,,no šikovná, hlava je venku a teď ramínka.,, (To jsem myslela, že si že mě dělaj srandu).
Najednou to bylo! Malá byla u mě na hrudi a moje první slova byly: ,,ahoj Laurinko,, pak jsem se podívala na doktorku a říkám: ,,je to holka že jo?!,, Ujistila mě, že ano.
Řekla jsem ,,ty jsi ale maličká,, všichni se začli smát a říkali, že ona je jedna z větších. Pak ji s přítelem odnesli na zvážení a měření. Mě mezitím kontrolovala Doktorka a oznámila mi, že jsem bez poranění. Doktorka mi říkala, ať bedlivě poslouchám, že nám řeknou míry. A najednou slyším ,,Laura Ludvíková narozená 23.11. ve 3:31 s porodní váhou 4310g a 52cm gratulujeme maminko,, nejkrásnější slova v mém životě. Pak jsme spolu byly 2 hodiny a jen si užívali sebe navzájem. Oba jsme s přítelem plakali a nevěřili, jak může z nás dvou vyjít něco tak krásného.

Ten, kdo to opravdu dočetl až sem, tak moc děkuju a doufám, že to bylo srozumitelné. Stalo se ještě plno jiných věcí ale snažila jsem se to zkrátit a stejně je to dlouhé jako blázen. Holky koho to čeká nemějte strach každá žena to pociťuje jinak. Já nejsem žádná holka co by preferovala nějaké porody do vody a dulu a aromaterapii u porodu a podobně. Jsem holka co chtěla porodit zdravou holčičku s pomocí lékařů a na 100% jsem jim věřila a i se mi to vyplatilo. 

Je to můj první dlouhý sloh tak omluvte gramatiku. 😊

V minulém článku jsem psala o tom, jak jsem díky kombinaci východní a západní medicíny otěhotněla. Teď k tomu finále, kde čínská medicína měla taky svoje místo.

Celé těhotenství probíhalo v klidu, v první polovině jsem zobala jakési bylinné pilule a co 12 týdnů jsem chodila na akupunkturu. Pobyla jsem si i na neschopence, protože se mi dělalo těžko po všem, co jsem snědla, cokoliv do sebe dostat bylo umění. Stejně se ukázalo, že za to mohl stres a doma jsem po chvíli jedla už normálně.

Všechny screeningy v pořádku a čínské jehličky se mnou byly až do konce. Chodila jsem na přípravu i na vyvolání pomocí akupunktury a díky tomu byl nakonec porod tak rychlý.
V poradně se paní doktorce nezdála moje postava, prej jsem drobná a bylo by lepší porod vyvolat. Zkusila jsem to nejdřív s pomocí TCM, ale Viktorce se ven nechtělo a tak jsem po týdnu přistoupila na umělé vyvolání.

22.11.2019 jsem v 7 ráno nastoupila s manželem po boku na vyvolání. Natočili monitor, asi v půl 8 jsem dostala první tabletu prostinu a hurá na porodní box. Představila se nám PA, vysvětlila průběh a co tam jak funguje. Byla moc milá a měla nastudované moje porodní přání, za což měla u mě plusové body 😃 Zapálila aromalampu (mandarinka+bergamot😍) a sem tam nás přišla omrknout a poslechnout Viki. A jako na každém monitoru Viki nespolupracovala, tak jsem se tam točila jak kuře na grilu.

Po 3 hodinách se nález nezměnil, stále otevřená na 4cm a kontrakce spíš nic než něco, následovala stejná procedura s prostinem. Chodila jsem do sprchy, sedět jsem mohla jen na míči, tak jsem na něm instinktivně hopsala, což se nesetkalo s pochopením PA, prý mám radši ležet a nabírat síly. Stejně jsem radši chodila, ať pomůže gravitace, nějak jsem s PA vnitřně nesouhlasila.
Asi ve 13:00 mě znova doktor vyšetřil, nález se ani nehnul a tak jsme to ukončili. Manžela poslali domů s tím, že kdyby něco, zavolám mu. Mě dali na pokoj, dostala jsem termofor a těšila jsem se, jak se večer budu dívat na Grinche, když pokračujeme až zítra. Ale naše Viki měla jiný plán na večer.

Kontrakce začaly sílit a mě to nutilo chodit do sprchy, nemohla jsem ležet. Nebyly vůbec pravidelné a já si naivně myslela, že to za chvíli přejde. Když přišel moment, kdy jsem si v hlavě říkala, že už nechci a chci císař, zavolala jsem PA že “už to bolí jak sviňa”. Tou dobou bylo po půl třetí.

Žhavou novinkou konce roku 2019 se stal sportovní kočárek Joie Versatrax! 

Když vybíráme kočárek pro miminko, začínáme výběrem hluboké korby. Často také sáhneme po dvoj/trojkombinaci, abychom už rovnou měli doma i sportovní kočárek, ve kterém se bude dítě vozit až trochu povyroste. Bohužel mnoho z nás po pár měsících zjistí, že je sportovní kočárek příliš těžký, že se hůře ovládá, že není moc skladný, je málo odpružený, nedá se otočit po/proti směru jízdy, nebo se nám do něj náš drobeček už nevleze a pořizujeme nový super skladný a lehký sporťák, který nám bude dobrým pomocníkem na nákupy, do města i na procházky do přírody.  Abyste si mohli usnadnit práci a ušetřit peníze a čas, je tu nový sportovní kočárek Joie Versatrax, který splňuje skoro vše, co od kočárku očekáváte! 🙂

Jedná se o nádherný univerzální kočárek Versatrax, který odvozí dítě od miminka do 22 kg v hluboké korbě, autosedačce i ve sportovní nástavbě nasazené po i proti směru jízdy.

Kočárek snadno obsloužíte jednou rukou. Má kola z odolné pěny, takže se nemusíte bát defektu. Vyšší maminky a tatínky potěší nastavitelná teleskopická rukojeť! No a samozřejmostí, jak už i Joie bývá, jsou příjemné materiály, rozkládací stříška s UV filtrem a prostorný košík. Skladnost kočárku je příjemným bonusem.

U nás se teď zabydlel na testování v krásné světle zelené barvě Laurel, ale kdo by neměl stejný vkus, má na výběr z dalších tří barev.

Na úvod základní informace:
Velmi prostorný kombinovaný kočárek Versatrax neuvěřitelně snadno složíte jednou rukou, i s nasazenou sportovní nástavbou, na kompaktní rozměr. Na přiložené adaptéry nasadíte jak hlubokou korbu, tak i některou z autosedaček.
Skladný - prostorný kočárek složíte na překvapivě malý rozměr i se sportovní nástavbou nasazenou po, nebo proti směru jízdy.

Tak, je to tady. Jak jsem psala v původním článku, chtěla jsem se vyjádřit k testovaným výrobkům značky Dermedic po delší době – tedy po takové době, kdy je považuji za skutečně vyzkoušené.

Zklidňující a hydratační krém pro suchou až atopickou pleť

Vůni už neřeším, co mě ale pořád štve je tekutá konzistence krému.  Pro někoho malichernost, pro mě často důvod, proč sáhnu po jiném krému. A co na to pleť? Problematická zarudlá suchá místa neumí zmírnit ani po tak dlouhé době, zlepšení nevidím a je jedno, jestli se mažu jednou nebo třikrát denně. Prostě nic. Na co krém ale používám ráda je krk a dekolt.

Tělové mléko 

Používala jsem moc ráda, ale neporadil si ani se suššími místy na loktech, ani na kolenou. Na zvláčnění pokožky nohou po holení byl super, tyhle chvíle jsem měla asi nejraději.  A jak jsem předpokládala, balení jsem vypotřebovala poměrně rychle.

Regenerační krém na ruce 

Pozvání do dnešního chatu přijal pan Bc. Vít Procházka z Centra komplexní péče ve Zlínském kraji, který se zaměřuje na oblast hraní videoher neboli gaming.

V úvodu jsme se věnovali tématu mikrotransakcí. Těmi se v hrách rozumí platby menších finančních obnosů za obsah uvnitř hry. Znamená to tedy, že nejen placené hry, ale i hry, které se dají pořídit zdarma, jich mohou být plné. Hráč v tomto případě totiž neplatí za hru samotnou, ale za konkrétní předměty nebo výhody. Může se jednat například o kosmetické prvky jako skiny (vzhled postavy, zbraní a dalších herních předmětů), pro kosmetickou úpravu hry, nakoupení lepších zbraní, brnění či nákup dalších funkcí, které hru zjednoduší. Jejich nákupem má platící hráči při online hraní výhodu nad těmi neplatícími a v případě hry pro jednoho hráče, se může jednat o časové, nebo jiné výhody, které hru usnadňují. Zakoupení těchto výhod je možné prémiovou měnou (diamanty, zlaté cihly…), kterou je možné získat hraním jen obtížně, či vůbec a lze koupit reálnými penězi. Pořizovací částka obvykle začíná na 25 Kč, ale dosáhnout může až do řádek tisíců korun. Počet takových transakcí není nijak omezen a v kombinaci s hazardními prvky jsou činitelem, díky kterému hráč může přijít o velké obnosy peněz. 

Jak je ale možné reálné peníze do hry dostat? Možnost představují hlavně platební karty. Mladší hráči, kteří je nemají, často využívají Paysafecard, nebo přímo předplacenou kartou s určitým obnosem (tak to bývá například u Steamu, Xboxu, Sony…), které je možné koupit na mnoha prodejních místech od některých benzinek přes pobočky Tipsport až po obchody jako Pepco a Billa. Paysafecard je předplacený jednorázový kupon, kterým je možné platit podobně jako platební kartou. Tyto karty by neměly být prodány nikomu mladšímu 16 let bez doloženého dokladu, problémem ale je, že ani pro dvanáctiletého hráče není problém Paysafecard pořídit.Používá se především online k nákupu her, dobíjení peněz na Google Play, nebo placení za služby jako Spotify. Jednoduchá dostupnost často vede k opakovaným nákupům, které mohou mít za důsledek utracení vysoké sumy reálných peněz. 

Pan Procházka rovněž upozorňoval na to, že je důležité, aby rodiče věděli, za co jejich děti peníze utrácejí, kolik a jak často. Může se jednat o jednorázový nákup hry jako takové, v čemž problém nevidí, na druhou stranu, ale může jít o četné utrácení peněz, o kterém rodiče leckdy vědět vůbec nemusí. Poukazuje na to, že je důležité s dětmi o jejich koníčcích mluvit a zajímat se. I když samotné hraní nemusí být problémové, doporučuje mít k němu nějaký aktivní koníček.

Další oblastí byl pojem lootbox. Tím je jednoduchý, ale velice účinný systém odměňování, který v různých obměnách používá velké množství her. Odměny pro hráče jsou ukryté v lootboxech, které mají podobu truhly, bedny, krabice, dárku, nebo čehokoli, v čem může být odměna ukrytá. Samotný trik spočívá v tom, že hráč nikdy předem neví, jaká odměna (a jak hodnotná!) na něj v krabici čeká. Na základě tohoto principu přirovnal tyto „krabice překvapení“ ke stíracím losům. Hráč může lootbox dostat zdarma, ale buď je ohraničen časově, je zpoplatněné otevírání (zamčená truhla, ke které si musíte koupit klíč), nebo je možné si za peníze samotné bedny přikoupit. Jako příklad uvedl Counter-Strike: Global Offensive, kde hráči získávají lootboxy za hraní hry, ale klíče k nim už je potřeba zakoupit. 

Musím říct, že jsem pár měsíci měla velké problémy i ve vztahu i v osobním životě. Našla jsem velmi kvalitní video na téma afirmace a začala se tím řídit a můj život se začal měnit k lepšímu. Nebylo to jen díky afirmacím, ale také změnou návyků jako je meditace a další.

Afirmace

V tomto videu jsou afirmace úžasné vysvětlené i to jak je vytvářet a používat. Od té doby co je používám mění se můj život, mé vztahy se také zlepšili a mnoho dalšího.

Tato jednoduchá metoda je skvělá, protože mění strukturu našeho mozku a vytváří nové způsoby myšlení a chování a také vytváří... Více informací jak afirmace mění náš mozek a naši realitu najdeš v tomto videu.

Ahoj, jmenuju se Veronika a ráda bych Vás pozvala nakouknout do mého života. 

Je mi 25 let, mám dvě rozkošné a hlavně zdravé dětičky a báječného manžela. Letos mě čeká už poslední semestr na vysoké škole.🙏 

Více se můžete dozvědět i na mém instagramu @vavrova_veru, kde budu ráda za každé vaše sledování. 😊 

Tak konec reklamy 😀 a teď se pojďme vrhnout na povídání o mém prvním těhotenství. 

S manželem, v té době ještě přítelem, jsme zatoužili po rodině v polovině roku 2017, a tak jsme se domluvili, že se začneme snažit a necháme tomu prostě volný průběh a nějak to dopadne. V polovině června 2017 jsme odletěli do Ameriky na měsíční dovolenou. Pravděpodobně jsme se domů nevraceli ve dvou ale už ve třech. V Americe jsme měli úplně jiné myšlenky a to byl nejspíš klíč k úspěchu. 😀 Otěhotněla jsem tím pádem měsíc na to, co jsme se rozhodli, že se začneme snažit. Ve čtvrtek 27.7.2017 jsem si brzy ráno udělala těhotenský test, který jak už správně tušíte, byl pozitivní. Myslím si, že teď mi dá za pravdu minimálně půlka ženských, že i když si to moc přejeme a ono se to nakonec povede, zalije nás takový ten pocit “to jsem nečekala, co bude teď?” 😀. První co jsem udělala bylo, že jsem volala manželovi. Teď zpětně mě mrzí, že jsem neviděla jeho reakci, že jsem si nepočkala až přijde z práce, a já mu to oznámím nějakým “originálním” způsobem. Každopádně jsem z jeho hlasu vycítila takovou chvilkovou slabost a nadšení. Ještě ten den jsem se objednala na gynekologii. Můj doktor měl zrovna dovolenou. V době kdy jsem ho nejvíc potřebovala. 😀 Sestra mi navrhla, že mě objedná k doktorovi, který ho zaskakoval. Nebyla jsem z toho nadšená, ale chtěla jsem to mít potvrzený, tak jsem souhlasila. Když jsem tam šla na kontrolu, doktor mi řekl, že tam vůbec nic nevidí a že těhotná rozhodně nejsem. S tím jsem nesouhlasila, a tak jsem si nechala udělat test z krve. Když jsem tam odpoledne volala, sestra mi potvrdila, že těhotná opravdu jsem a objednala mě k mému doktorovi za 3 týdny, že už to určitě vidět bude. Po dvou týdnech, mi na kontrole doktor těhotenství potvrdil a bylo už i srdíčko. ❤️ To byl tak silný moment, kdy jsem si opravdu řekla ,,tak ty fakt budeš máma”. Ale aby tady vše nebylo zalité sluncem, tak vám povím i pár špatných chvilek. Zhruba kolem 8tt mi začaly šílené nevolnosti, né takové, že bych chodila 1-2x denně zvracet, ale takové, že jsem minimálně do 16tt převážně bydlela v koupelně a okupovala záchod. Zvracela jsem všechno co se dalo i co se nedalo. Zhubla jsem 8 kilo, které jsem postupně (hned jak se mi udělalo lépe) poctivě nabírala zpět. Každopádně jsem přežívala na přesnídávkách, kterých jsem snědla nespočet. Nic jiného jsem nemohla pozřít. Nezabírali mi žádné vymoženosti co by mi pomohli proti nevolnosti, nejlepší lék byl čas, který plynul tak strašně pomalu. 😀Ale dost stěžování, vraťme se k tomu hezčímu. Ve 13tt jsem byla objednána na první screening, kde nám paní doktorka zkontrolovala miminko, které nám krásně rostlo a dozvěděli jsme se, že z té naší malinký lásky bude holčička. (U nás v rodině se krom mě, rodili jenom kluci, takže to bylo slávy, když zjistili, že přibude do rodiny holčička). 😍 Byl mi stanoven termín porodu na 2.4.2018. Ve 14tt jsem se registrovala do porodnice v Podolí. Neváhala jsem, že bych rodila jinde. Chodila jsem tam k panu doktorovi H. kterého jsem chtěla mít i u porodu. Mému gynekologovi jsem oznámila, že na kontroly až do porodu budu chodit k panu doktorovi H. do Podolí. 

Pan doktor H. je hrozně fajn chlap a dá se říct, že jsem se i na ty kontroly těšila. 😀 Nikdy se mi nestalo, že bych tam čekala déle než půl hodiny, za což jsem byla ráda i teď u druhého těhotenství (o tom ale příště). Hlavně když jsem si tam povídala s maminkami, které tam někdy čekaly i přes hodinu. Následoval druhý screening, který vyšel dobře a nebyl žádný problém. Kolem 25tt jsem byla objednaná na test cukrovky. Na internetu (jak to dělá asi každá nastávající maminka) 😀 jsem si hledala co mě všechno čeká. Četla jsem různé názory, převažovali spíše ty, kde stálo jak je to nechutný a že se to vůbec nedalo vypít apod. Šla jsem tam tedy se smíšeným pocitem. Podle mě to nebylo nic hrozného, přirovnala bych to k rozpuštěnému hroznovému cukru, hoooodně hroznového cukru. 😀 Na další kontrole jsem se dozvěděla, že cukrovka je v pořádku a tím pádem jsem mohla pokračovat v přísunu všech dortíků a různých sladkostí. 😀 Ve 27tt jsme byli objednaný na 3D ultrazvuk. Povím vám, to bylo tak roztomilé vidět tu naší potvůrku jak si lebedí. Jestli některá z vás uvažuje, jestli má cenu jít, tak za mě rozhodně ano! Nelituji ani jedné koruny co jsme za to zaplatili. Ve třetím trimestru mě a melounek čekal třetí a tím pádem poslední screening ve 32tt. Opět vyšel krásně a Julinka rostla tak jak měla. Všechny hodnoty byly přímo ukázkové.