Kdo má malé děti (mnohdy bohatě stačí i jeden kousek) ví, že romantické představy o naklizené domácnosti a zvídavém objeviteli nového světa se neslučují. Touha po poznání vede totiž přes chuťové buňky a tak nezdráhají tu olíznout konferenční stolek, tu ochutnat polici v obýváku a tady důkladně prozkoumat skleněná výplň dveří. Jak je během těchto výprav neohrozit a zároveň mít nablýskaná všechna okna se dozvíte v následujícím článku.

Sůl nad zlato

"Styděla jsem se za ni. Za moji špinavou horkovzdušnou troubu. Nenašla jsem ale takový čistič, aby ji hezky omyl a nezanechal po sobě chemický pach, který jsme cítili ještě dlouho v každém jídle. A pak jsem zkusila obyčejnou sůl a bylo vymalováno. Tedy čisto a svěže. Naplnila jsem menší pekáč solí, zapnula jsem troubu a nechala sůl zhnědnout. Po vychladnutí trouby šla mastnota dolů sama a bez řečí."

Utrpěly vaše kachličky útokem komanda nenechavých a hlavně mastných malých ručiček? I tady pomůže solný peeling. Zatočí také s mastnotou v hrncích či pánvi. Naneste ji po celé ploše nádobí, nechte chvíli působit a poté jemně smyjte proudem teplé vody.

Malý zázrak

Až budete péci bábovku, nechte si trochu kypřícího prášku stranou. Rozdělejte ho s horkou vodou a hotovou kaši naneste na libovolnou, i zaschlou skvrnu. Můžete si pomoci starým zubním kartáčkem, který se dostane i do spár. Nechte chvíli působit a poté opláchněte nebo v případě oblečení vyperte. Poradí si i s takovou výzvou jako fleky od pampelišky, borůvek či trávy.

"Nemáte nějaký fígl, jak do prcka dostat syrové ovoce nebo zeleninu? Synovi je 11 měsíců, zkoušela jsem mu několikrát nakrájet nebo nastrouhat jablíčko, banán, meloun, ale všechno si můžu sníst sama." Také řešíte podobný problém s vašimi nejmenšími? Zkusíme vám spolu s dalšími maminkami poradit.

Je to boj jako na válečné frontě. Dítě se plazí po zemi a maskuje se pohozeným tričkem. Vy tiše našlapujete a s přimhouřenýma očima hledáte, kam se zase schoval. Přitom jde jen o to, aby dojedlo svou porci zeleniny. Bez vztekání a rozčilování. Prozradíme vám pět triků, díky kterým  s okurkou, paprikou a rajčaty uzavřete mír a stanou se z vás přátelé.

Jděte příkladem

Děti jsou naším dokonalým zrcadlem a tak problém s odmítáním zeleniny mohou odrážet i vaše stravovací návyky. Reprezentuje zeleninu ve vaší stravě kečup na špagetách nebo lístek ovadlého salátu v hamburgeru v restauraci rychlého občerstvení? Nedivte se pak, že váš malý nejedlík sní samotný chleba se šunkou a plátek okurky a rajčete nechá netknutý stranou talíře. Začněte od podlahy a jděte dítěti příkladem.  Udělejte z čerstvé zeleniny běžný doplněk ke každému jídlu. Postupem času ji tak bude brát jako samozřejmost stejně jako večerní čištění zubů nebo mytí rukou.

"Řekla bych, že nejlepší vzor jsou rodiče chroupající okurku místo brambůrek večer u zpráv. Tak to funguje u nás a synek od mala nemá se zeleninou problémy, takovou okurku hadovku zbaští i sám a nepohrdne ani kedlubnou nebo rajským s mozzarellou," píše jedna z maminek v koníkovské diskuzi.

"Vždycky jsem nakrájela zeleninu nebo ovoce jako pro sebe na talířek. Pár kousků jsem snědla, malá se dívala a hrála si poblíž. No a já pak nechala talířek s vitaminky na stole a šla třeba telefonovat nebo dát prádlo do pračky a podobně. Malá si to mezitím prohlédla a taky ochutnala, občas si pár kousků vzala a snědla. Dneska nakrájím ovoce zeleninu na talíř a malá přiběhne, sedne si vedle mě a baští skoro všechno," popsala jedna z koníkovek, jak zelenině a ovoci přišla na chuť její dcerka.

Právě zde probíhají neuvěřitelné chemické a fyzikální zákony stejně jako výpravy za kořením a kurzy vaření. Vstupte do kouzelné místnosti, kde se krotí nejen hlad, ale také děti. Není nic intimnějšího, když pustíte své dítě do kuchyně a otevřete mu tak neuvěřitelný svět, kde se z obyčejných ingrediencí stávají neobyčejné věci. 

Jsou šikovné

Mít doma malého nejedlíka je neštěstí. Odmítání jídla nebo touha pouze po čokoládě a sušenkách není známkou dobrých stravovacích návyků. Kde jinde se to dítě může odnaučit, když ne v kuchyni? Zapojte ho do přípravy jídla! Nemusí hned naklepávat řízky nebo vyšvihnout svíčkovou s knedlíkem. Bude bohatě stačit, když otrhá lístky bazalky, rajčata ze stonku a přinese sáček mozzarelly z lednice.

"U nás děti už asi od jednoho roku pravidelně v kuchyni pomáhají, když chtějí a baví je to. Třeba já škrábu brambory a krájím a ony je nakrájené dávají do hrnce, pak přidají lžičku soli, co jim dám a kmín. Nebo o Vánocích vykrajují cukroví, starší už zkouší válet válečkem. Když dělám buchty, vážím suroviny (nebo hrnkové recepty) a oni vysypávají do místy, pak míchají mixérem (hlavně starší ač kluk, baví ho to víc jak dcerku)."

Příprava takového salátu Caprese je nenáročná a možná naučíte dítě jíst i rajčata, které dosud odmítalo, protože jsou moc červená. Když už ho tak hezky zbavilo stopky a zakáplo olivovým olejem, tak ho třeba ochutná. Mimochodem, věděli jste, že děti musí novou surovinu až 30x ochutnat, než jí dají opravdu šanci a na novou chuť si zvyknou?

Jsou samostatné

Všechny jsme si tím prošly a nebo aspoň projdeme,  některé jen jednou,  některé vícekrát. Člověk se dozvídá,  že existuje předporodní  plán,  který by nám měl usnadnit celkový průběh porodu a kde jsou napsané všechny naše přání ,  ale dokážou ho PA splnit? A opravdu jde porod naplánovat?  U mě asi teda nešel a závidím všem maminkám,  které měly porod takový jaký si vysnily. 

ČEKÁNÍ NA DEN D

15.1.2018 jsem měla první termín porodu,  zdálo se že už už bychom mohli ject,  bohužel ještě  jsem si musela počkat. 18.1.2018 den kdy jsem se tak naštvala a řekla si „jestli se ti nechce ven,  tak ti trochu pomůžu“ tak jsem začala večer dělat štrůdl a dort,  můj přítel s údivem jen přihlížel a jediné co z něho vypadlo bylo „To jako děláš pro mě, nebo se jí snažíš porodit na plovoučku?“ No jo ti chlapi.  Super povedlo se,  měla jsem hotovo a šla do půl hodiny spát. 

Přítel ráno v 6:00 vstává do práce a tentokrát sem vstávala i já s tím,  že mě bolí podbřišek a chytají poslíčci,  ten hned na to,  zda už jedeme,  řekla jsem ať neplaší a jede do práce,  že mu zavolám kdyby náhodou.  Nejdříve sem si myslela že to budou jen posličci, bylo to nepravidelné a slabé, ale okolo 10 začaly být kontrakce pravidelné po 7minutách,  do porodnice jsem řekla, že pojedu až budou kontrakce co 5 minut. 

Víte co je vtipné? Chápu, jsou maminky a maminky,  já třeba jela do porodnice jen ten den kdy už jsem fakt začínala rodit,  jiné jezdí s poslíčkama během těhotenství třeba 10x,  přitom ja byla v takovém stresu,  že kontrakce nepoznám houby,  poznala jsem je. 

Cca po 11 hodině začaly být  kontrakce po 5 minutách a docela intenzivní, vzala jsem telefon a volala „Mam kontrakce po 5 minutách,  hele prijeď a radši pojedeme“ do 20 minut byl doma,  sebrala jsem saky paky,  zavolala mámě,  že už jedu do porodnice a bylo to. 

"Mám pocit, že můj synátor spurtuje nonstop! Dneska v noci chtěl zase víckrát pít, i když třeba předevčírem jenom jedenkrát. To bude ještě asi dlouho trvat, než se to nějak ustálí. Je hrozně neklidný. Pořád sebou hází, kope, hlavičku točí na obě strany a kňourá a takhle vydrží třeba půl hodiny. Musí z toho být děsně unavený. Dělají to vaše děti taky?"

Přichází to náhle. S dosud hodného miminka, které krásně jí, spí a téměř nebrečí, je malý uzlíček nervů. Neustále by jedlo, v noci se budí hlady a při krmení bývá velmi nespokojené a často je problém ho vůbec nakrmit. Slyšeli jste už o růstovém spurtu?

Není jen jeden, bohužel. Je jich hned několik a věk miminka, kdy k němu obvykle dochází, je jen orientační. To znamená, že klidně může přijít i v jiném týdnu nebo měsíci, než má být. Žádné miminko totiž nelze zaškatulkovat do nějaké všeobecné tabulky, protože je naprosto jedinečné.

Co je růstový spurt?

Co je to růstový spurt, se ptají maminky velmi často. Jednoduše se dá říct, že se jedná o období, kdy dochází k rychlému růstu dítěte. Většina dětí projde během svého vývoje několika obdobími růstového spurtu. Zejména během prvních 12 měsíců. V době spurtu potřebuje dítě častěji jíst, je neklidné, pláče a potřebuje větší péči. Zvýšená potřeba příjmu mléka je jen dočasná. Podobné chování se dá u dětí vidět i při pokusech pokročit v psychomotorickém vývoji.

Kdy se růstový spurt objevuje a jak dlouho trvá?

"Asi to znáte všechny, ale já už jsem po 14 měsících mateřské a věčného stereotypu úplně vysátá. Jasně, že děláme spoustu věcí, každý den máme nějaký program, ale je to všechno tak nějak pořád stejné. Poslední dobou se každé ráno budím úplně bez energie. Představím si, že zase budu celý den s Miriam, ty nekonečný hodiny, co mě s ní čekají."

Být doma, starat se o děti a nechodit nějaký čas do práce je pro mnohé cílem i snem zároveň. Scénář pak v reálu často spadá do kategorie sci-fi nebo drama, o pohádku se nejedná.

Také jste si představovala, jak vás děti citově obohatí, dají vám často zmiňovaný smysl života, zaplní nějaký chybějící dílek v puzzle rodiny a život s nimi bude po všech stránkách lepší? Ano je většinou jasná odpověď.  Jsou i ženy, které děti mají a nijak si je nepřály nebo převzaly péči o děti ze strany partnera. Ať vlastní vysněné děti nebo přítomné z jiných důvodů – jedno mají společné. Přijde chvíle, kdy bychom od nich chtěly mít klid a toužíme po úniku.

Jak je možné, že mě přítomnost dětí nebaví?

Možné a normální je to z mnoha důvodů. Chybí nám svoboda, ty chvíle, kdy jsme si mohly dělat a organizovat, co nás napadlo. Chvíle bezstarostnosti, čas na sebe i partnera, na své koníčky a přátele.

Nejčastější zdroje ztráty energie

A kdo neběhá, může jít, případně i na dálku je možné celou akci podpořit!♡

Organizace Nedoklubko pořádá v rámci projektu MIMINKA DO DLANĚ sérii charitativních běhů s cílem upozornit na problematiku předčasných porodů, současně vyzdvihnout úroveň české neonatologie a v neposlední řadě podpořit konkrétní neonatologická oddělení, která o předčasně narozená miminka pečují.

Registrovat se můžete zítra 12.05.2018 přímo na místě před začátkem akce mezi 14. a 15. hodinou na registračních místech v restauraci U krále Václava IV.

Připraveny budou pro Vás tyto tratě:

• krátké závodní tratě pro děti
• 5 km trať pro dospělé
• 3 km vycházková trať pro rodiny s malými dětmi, kočárky, dětmi na koloběžkách, odrážedlech apod.

Akce je pořádána ve spolupráci s agenturou Plus Production Prague za podpory restaurace U krále Václava IV., Fitko Hanky Kynychové, Aquilla a Nike.

„Před 11 dny měl syn první záchvat - proběhla hospitalizace a vyšetření, kde se nic neprokázalo. Přesně po týdnu proběhl druhý záchvat... Nyní bere léky, ale než nastoupí jejich plný účinek, máme ještě 2-3 záchvaty očekávat. Už nyní se této chvíle děsím."

Epilepsie je velmi závažné onemocnění, které nahání strach, ale dá se s ní naučit žít a nemocný může, s jistými omezeními, prožít plnohodnotný život. Epilepsii zná asi každá z vás, naštěstí ne všichni se s ní v životě setkají. Výskyt v populaci je 1,3-3,1% a častěji postihuje muže než ženy a děti jí onemocní 4krát častěji než dospělí. Dobrá zpráva je, že u 60% dětí, které trpí epilepsií, tyto záchvaty během dospívání odezní.

„Měl ji můj strýc, od mala. Důvodem byl asi velmi špatný porod. Záchvaty neměl denně, pouze  občas. Ještě v 18 s tím bojoval, nedostal řidičák, ale záchvaty už měl spíše výjimečně. Teď je mu skoro padesát a řidičák už dávno má, záchvat neměl už roky. Rozhodně existuje naděje na vyléčení.”

Jelikož jde o závažné onemocnění, je dobré dozvědět se o něm něco více a hlavně vědět, když byste se staly svědky epileptického záchvatu, jak se v takovém případě zachovat.

Kdy hrozí, že moje dítě onemocní epilepsií?

• Nemocný trpí nerovnováhou mezi vzrušivými a tlumícími mediátory v centrálním nervovém systému. Jde o látky, které přenášejí vzruchovou informaci. V případě, že dojde k jejich nerovnováze, hlavně tedy převaze těch vzrušivých nad tlumícími, vzniká v tom daném místě epileptické ložisko, na jehož základě poté vznikne u člověka samotná epilepsie. Takové ohnisko může v mozku vzniknout kdykoliv (u plodu během těhotenství, při komplikovaném porodu nebo se u dítěte či dospělého může objevit až během života.
• Epilepsie může vzniknout kdykoliv, přičemž nejvíce náchylní k jejímu vzniku jsou kojenci a batolata, dále je rizikové období dospívání a zvýšený výskyt je i u osob nad 60 let věku. U každé věkové kategorie vzniká epilepsie z trochu jiného důvodu, ale nejčastější příčinou jsou vrozené vývojové poruchy, infekce, metabolické poruchy, úrazy a nádory. U dětí do 5 let věku se mohou vyskytnout febrilní záchvaty (křeče) vázané na infekční horečnaté onemocnění, například u horeček při šesté dětské nemoci. Nejde přímo o epilepsii, ale při opakovaných a častých febrilních záchvatech z nich může epilepsie vzniknout.
• Vznik záchvatu může ovlivnit také nedostatek spánku, fyzická vyčerpanost, alkohol nebo běžný spánek. U některých typů epilepsie může vyvolat epileptický záchvat také světelný nebo zvukový podnět (například rychlé záblesky v televizi).
• Na vznik může mít vliv také naše vnitřní prostředí, například hladovění, léky, horečka nebo u žen fáze menstruačního cyklu.

Ženské tělo je velmi citlivé a snadno se dostává do stavu hormonální nerovnováhy. Zná to téměř každá dívka, žena nebo maminka. U každé se hormonální nerovnováha může projevovat jinými, typicky ženskými problémy jako je například akné, padání vlasů, náročné období přechodu nebo ztráta menstruace a ovulace a s tím spojený dlouhodobý neúspěch počít dítě.

„Mám velmi dobrou zkušenost s hormonální jógou, krásně mi upravila cyklus, tedy spíše mi ho pomohla nastartovat. Byla jsem 1,5 roku bez ovulace i menstruace a po hormonální józe jako když mávne kouzelným proutkem a menstruace i ovulace se okamžitě dostavila.”

Většinou se ženy s těmito problémy upínají na západní medicínu a braní všech možných léků, injekcí, vitamínů a pilulek. Málokdo ví, že si s těmito typicky ženskými problémy umí poradit hormonální jóga, tedy východní přístup k léčení a harmonizaci těla i duše.

Co je to hormonální jóga?

Přesněji řečeno jde o hormonální jógovou terapii, kterou vymyslela Dinah Rodrigues, uznávaná terapeutka a lektorka jógy z Brazílie. Paní Dinah je 90 let a sestavu hormonální jógové terapie vytvářela 20 let, přičemž vše důkladně konzultovala s uznávanými lékaři, fyzioterapeuty a jógovými učiteli. Výsledkem je jógová terapeutická metoda, která stimuluje žlázy s vnitřní sekrecí (nejvíce se soustředí na aktivaci vaječníků, hypofýzy, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvinek), pomáhá harmonizovat hormonální systém a odstraňovat bloky v pohybovém aparátu.

Sestava je dynamická a skládá se z jógových cviků, intenzivních dechových technik a relaxačních a harmonizačních cvičení. Pořadí cviků je pevně dané a je nutné sestavu cvičit přesně podle rozpisu, neměnit pořadí cviků, nevynechávat a necvičit cviky samostatně.

Aktualizace: recenze maminek na kozmetiku HiPP bez zbytečné chemie naleznete v našich diskuzích tady. 

---

Protože právě u miminek na citlivé a jemné péči záleží! Otestujte oblíbenou dětskou kosmetiku HiPP, protože HiPP je BEZ...

Čtěte dál a dozvíte se víc!

Co testujeme

Testujeme cestovní sadu dětské kosmetiky HiPP obsahující pleťový olej, sprchový gel, pleťové mléko a vlhčené ubrousky.

„Trpím velmi až extrémně bolestivou menstruací. Bolesti mám takové, že až ztrácím vědomí. Šílené křeče, průjem, zvracení, potím se." Menstruace je dar, bez kterého by nevznikl nový život. S prvními měsíčky se z dívky stává žena a je teoreticky připravena přivést na svět dítě. Její tělo tak vysílá jasný signál, že už je připraveno. Ne vždy a ne všemi je ale tato měsíční návštěva vítána. Často ji provází silné krvácení, bolesti břicha a migréna. Pokud nechcete polykat zázračnou růžovou pilulku jako lentilky, podělím se s vámi o několik tipů, jak si od bolesti ulevit přírodní cestou.

Příchod menstruace pozná každá z nás spolehlivě. Některé na obličeji vyraší nepříjemné pupínky, začnou se více mastit vlasy nebo se potýkáme s migrénou. Jiné by snědly, na co přijdou. Tuhle čokoláda, tenhle párek a tamhle kousek bábovky. A pak tu je skupina žen, která první okamžiky „svých dní“ protrpí v křečích. Bolest břicha umí pěkně potrápit a hlavně vyřadit z běžného fungování. Jediné, na co v tuto chvíli myslíme, je zůstat stočená do klubíčka v posteli a nějak „to“ přežít.

Jistá míra bolesti je při menstruaci běžná, ale každá ji vnímáme trochu jinak. Ne snad, že bychom my, které tento problém trápí, byly citlivky a nic nevydržíme. Bolest může upozorňovat na problémy v hormonální oblasti (například se štítnou žlázou) nebo na obyčejné prochladnutí. V horších případech pak může jít o druh myomu či endometriózu. Jde o chronické onemocnění, kdy se tkáň děložní sliznice objevuje na jiných orgánech (vaječníky, vejcovody, pobřišnice, vzácně i odlehlé orgány jako plíce a žlučník). Tato tkáň reaguje na hormonální změny a každý měsíc krvácí. Krev, která nemůže normálně odtékat způsobuje vážné záněty, srůsty, bolesti, cysty.

Uživatelka myskaplyska popisuje své problémy v diskuzním fóru Extrémní menstruace dost barvitě: „Trpím velmi až extrémně bolestivou menstruací. Bolesti mám takové, že až ztrácím vědomí. Šílené křeče, průjem, zvracení, potím se, až ze mě teče. Následně dostavám zimnici, trvá to většinou celý první den. Nic mi nezabírá.“  

Dysmenoreou, tedy bolestivou menstruací,  trpí 3 – 15%  populace žen. Mezi příčiny se řadí již zmíněná endometrióza, problémy se svaly pánevního dna, mimoděložní těhotenství ale také stres a kouření. Odborníci také upozorňují na fakt, že bolest zmizí spolu s prvním porodem.

Jak ulevit bolavému bříšku a utrápené duši?

Aktualizace: maminky otestovaly několik domácích testů Veroval na zjištění neduhů a vy si můžete přečíst jejich recenze v našich diskuzích. Sáhněte po Verovalu taky? 

---

Známe to téměř všichni: kvůli každodennímu shonu řeší mnozí z nás své zdravotní problémy až na poslední chvíli. Vystavujeme se tak riziku, že přehlédneme některé závažné příznaky, nebo jim nebudeme přikládat patřičný význam. Ještěže na trhu existuje jeden malý pomocník, který dokáže velké věci.

Tím pomocníkem je domácí test Veroval od Hartmannu, který vám přesně a jasně ukáže, zda máte alergii nebo nedostatek železa v krvi, nebo trpíte jinými problémy, které dále můžete řešit s lékařem.

A právě tuto novinku budeme testovat!

Co testujeme

„Jak to, že jsi zase dostal trojku z češtiny? Ty neumíš vyjmenovaná slova po S.“ - „Ne. Ty jo?“ Myslíte si, co všechno svoje děti naučíte. Třeba slušnému chování, rybaření, háčkování nebo jíst příborem. Pěkně si to malujte. Jenže dítě naučí vás. Třeba, že plánovat je zbytečné nebo že když nechce, tak tu kaši prostě dojí rukama. Být rodičem v sobě skrývá umění ovládat (se). Podívejte se na následující běžné situace, určitě se v nich najdete.

Umění tolerance

Všechno začíná nenápadně a velmi plíživě. S příchodem nového člena rodiny se nejprve změní spací rytmus. V noci vstáváte co hodinu, abyste nakrmili toho malého řvoucího člověka vedle vás. Ne, není to manžel. Ten se umí obsloužit sám. Do lednice trefí i potmě. Ke zdroji potravy, bohužel, netrefí vaše dítě, a tak musíte vstát, vzít ho z postýlky, posadit se na kraj postele, vytáhnout prs a čekat. Až se nakrmí, vaše práce ještě nekončí. Čeká vás ještě kolečko přes celý byt, než si malý strávník odříhne. 

Manžel už se od lednice vrátil zpátky a už spokojeně chrupká v posteli. Později rezignujte na vstávání a dítěti vymezíte prostor ve vaší posteli. Hezky uprostřed, aby si i tatínek mohl do sytosti užít radosti rodičovství. Noční kojení se tak stane o něco méně stresující a možná se i více vyspíte. S přechodem na pevnou stravu ale prckovo místo ve vaší  posteli zůstává. Má sice svoji postýlku, ale s po každé noční můře se do té vaší zase rádo vrátí. A jak roste, zmenšuje se to vaše místo v posteli. Za chvíli se manžel přesune na pohovku do obýváku (má to odtud blíže k lednici) a budete mít zase postel pro dva.

Kromě postele začne dítě okupovat i další místnosti v bytě. V kuchyni přibyde kýčovitá dětská židle s medvídky, v policích plastové mističky a příbory, v koupelně další vana a přebalovací pult, v obýváku pak jeho gang plyšových hraček a vraždících dřevěných kostek (tatínek může ukázat šrámy na chodidle, které získal nočními pochody po tmě přes obývák do lednice), o sedáku u záchodové mísy a kočárku a dětském odrážedle v předsíni nemluvě. Je to zkrátka těžká zkouška vaší tolerance. Z vaší pracovny se totiž stal dětský pokojíček, vaši polici v koupelně zabraly olejíčky proti opruzeninám, pudr na prdelku a odsávačka mléka. Už jste se i rozloučili s milovaným stolem na stolní fotbálek. Tohle je prostě umění tolerance. V různé podobě ho znají všichni rodiče.

Umění vyjednávání

s krásným názvem Překvapení pro maminku

A je to tady! První společný den a blížíci se den maminek oslavíme pěkně s "dárečky". Značka Baby Dove si pro vás připravila spoustu krásných cen a právě vznikla první příležitost, jak vyhrát některé z nich a vyzkoušet je drobečkům "na vlastní" kůži 🙂 A co že pro to musíte udělat a o co se jedná? Bude to jednoduché!

- Podmínkou je být členkou skupiny  "Baby Dove - Pro skutečné mámy" 

- Dát like tomuto článku 

- Napsat komentář pod tento článek s vlastní fotkou a vlastním komentářem k ní - na téma "překvapení pro maminku". Můžete k fotce přidat příběh, nebo krátkou větu..Nechám to na vás;) 

- Soutěž trvá do soboty 12.5.2018 (včetně), vyhlášení plánuji na pondělí 14.5.2018

Je to už pár dní, kdy koník vyhlásil možnost testovat dekorace Kik, i když jsem si nedávala velké naděje, přihlásila jsem se a vyšlo to... Hurááá.

Hned jak jsem se dozvělěla, že jsem vybrána, udělala jsem "nálet" na Kik, co by se mi tak mohlo líbit, co prodejna, to trochu jiný výběr zboží, maličko jiné uspořádání, v některých prodejnách právě vybalovali zboží, takže všude krabice, což byl maličko překážkový běh, ale dalo se to přežít. 

Co bylo teda horší byla kvalita některých věcí, pro které jsem šla. Chtěla jsem velký a malý svícen na svíčky - všechny obouchané, nehezké, at jsem hledala a pátrala jak jsem chtěla, žádný jsem neulovila. To samé zrcadlo, byly poslední dvě, zaházené dole pod dekoracema a obě měly obouchané rámy. Docela mě zklamal výběr "námořnických" dekorací, chtěla jsem pro Jiříka do pokojíku a moc se nám nedařilo, když už nebyla dekorace "kýčovitá", tak byla obouchaná, nebo ulomená, urvaná, čehož by si asi měli zaměstnanci všimnout a takové zboží nevystavovat. A další věc, co mě malinko "rozptylovala" v nakupování byl pan "hlídač", pořád se okolo nás ochomýtal, což bylo docela nepříjemné.

A ted k tomu, co jsme s mým drahým mužem vybrali: 

Jako první jsem musela mít malý "odkládací" stoleček

Stoleček se dá pořídit s bílou, šedivou a růžovou deskou. Smontování je velmi, velmi jednoduché - jen se našroubují nožky a je to. Jen byl maličko problém ho v obchodě najít, dekorace byly dokonce i u spodního prádla, ale podařilo se.

Na úvod bych ráda poděkovala komisi, že vybrali z velkého množství adeptů právě mě! ❤ Usmálo se na mě štěstí. 🍀 Vyšlo na mě mé oblíbené téma – domácí dekorace. Juchůůů! 😍

Bydlíme rok v novém bytě a právě v KiKu nakupuji dekorace na každé roční období. Máme toho zbytečně mnoho, ale baví mě to doma často měnit. Oceňuji, že jsou vždy podle posledních trendů, aktuálního období a nejpříjemnější jsou ceny za zboží. Tudíž tam zavítám často a něco nového domů přináším, nejde prostě odolat. 😉

Když dorazil balíček, byla jsem nadšená, poukázky byly doma. Také velmi hezký byl průvodní dopis. Děkuji za milá slova dopsaná rukou.

Pár dnů jsem nákup odkládala, miluji těšící pocit, tak jsem si ho i tentokrát užila.

Na nákupy jsem vyrazila v dubnovou středu, bylo krásné slunečné počasí. Vybrala jsem větší prodejnu KiK, vzdálenou 20 minut autem, prodejnu v Otrokovicích. Když jsem do prodejny vešla, věděla jsem hned, že nebude problém poukázky utratit. Sortiment nabízel několik tematických sezonních kolekcí dekorací. Nejprve jsem si vše pomalu prošla, zanalyzovala v hlavě a v dalším kole začala produkty dávat do nákupního košíku.

Kolekce mají v prodejně pěkně seřazeny u sebe, díky tomu je možné hned vidět, jak pěkně jednotlivé věci ladí k sobě. Uvedená prodejna je prostorná, uklizená, čistá, vše pečlivě naskládané.

Testovani detske mody me velice potesilo, protoze velikost 80 uz zacala byt pomalu synovi mala a ja uz pocitala, kolik me bude stat novy satnik ve velikosti 86. S KIK to ale takovy problem nebyl!

Zacala bych hodnocenim samotneho nakupu - tedy prodejnami. Behem dvou tydnu jsem vyzkousela vsechny 3 nejblizsi prodejny v Olomouci. Veci ve vsech byly dost probrane, ale nebyl problem mi zavolat na druhou pobocku a pozjistovat dostupnost.

Bohuzel me mrzi, ze velikosti 86 nebyla nikde zadna bodycka ani overalky a to jsem byla v obchode i po naskladneni zbozi.

Kladne hodnotim vzhled prodejen a prostorne ulicky. Zatimco ja vybirala a nakupovala, syn si pujcil velky balon a chodil s nim s velkou radosti po obchode 😀

Pak se rozbehlo testovani. Vzhledem k tomu, ze je syn zacinajici chodec a nevyhyba se obcasnemu padu, dostaly u nas nejvice zabrat ruzne teplaky. Po mnoha padech a lozeni po kolenou musim rict, ze teplaky stale drzi a nemaji prodrena kolena. Pouze me udivil rozdil siti ve stejne velikosti. Teplaky velikosti 86 koupene v kompletu jsou tak o 2 cm sirsi nez koupene samostatne... tak nevim, treba mam vychrtly dite a syn vypada po chvili, jak americky hiphoper 😀

Velice me potesily bambusove puncochacky a velka osuska s kapuci (opravdu je vetsi nez nase z Lidlu a Ikea).

Kde začít? Nejdřív bych určitě chtěla poděkovat modrému koníku a Kik za možnost testování, ani jsem nedoufala že nás vyberou o to větší jsem měla radost 🙂. 

Začnu z té horší stránky. Když jsem šla nakoupovat poprvé vzala jsem sebou i děti. Uličky v obchodě byli plné krabic ,v celém obchodě nepořádek :-/ Měla jsem sebou malý golfáček a bylo nemožné tama projíždět.Tohle není nic na mě ,takže jsem to vzdala a odešli jsme! 

Je to opravdu škoda ,KIK je dobrý obchod co má slušné ceny a tímhle si to kazí ☹ . Kdyby u nás v Hodoníně nebylo tak málo obchodů s dětským oblečením asi by KIK nebyl mezi prvníma kam bych zavítala.

Teď jsem byla trošku hnusná ale i tomhle recenze jsou.

Už ale začnu z té lepší stránky 🙂 

Moje druhá návštěva obchodu už byla bez dětí, bylo to jen o den později ale krabic už bylo o dost méně 🙂 V klidu jsem si prošla všechno dětské zboží až jsem se dostala k výprodejovým věcem a jelikož já jsem blázen do výprodejů 😀 musela jsem to tam doslova prohrabat , legínky na holky za 55,- :-O to prostě nikde nenajdete a jsou kvalitní a krásně sedí i na štíhlejší děti jako jsou ty moje.

Jako mamku čtyř dětí mě možnost na testování dětské módy Kik nadchlo, takže jsem naváhala a zkusila svoje štěstí. Vzhledem k počtu "zkušebních vzorků " co mám doma jsem doufala, že se na nás usměje štěstí a budme moci vyzkoušet, zda se za 1500 dá obléknout celá smečka. 

A ejhle, štěstí se usmálo.

                 Poukázky nám dorazily a my na nákup s nejstarší dcerou vyrazily 😀

V našem městě máme dvě prodejny Kik. Musím říct, že poté, co jsme vlezly do první prodejny, to vypadalo, že budu muset poukázky spíš sníst, než abych je tam utratila. Zboží neskutečně přebrané, absolutně nepřehledně poskládané a celkový dojem z prodejny nebyl moc dobrý. Moje skoro osmiletá dcera, bez toho abyh já cokoliv řekla, zkonstatovala, že se jí to tam zdá špinavé a nelíbí se jí tam nic. Jely jsme proto do prodejny druhé a musím říct, že to bylo nebe a dudy. V druhé prodejně dcera už na stojanech venku před prodejnou přebírala co by se jí líbilo (kdybych jí měla koupit vše co si vybrala, potřebovala bych poukázek tak 3x tolik 🙂 ) . Prodejna byla krásně uspořádaná, rozmanitost sortimentu naprosto luxusní, vše přehledně uspořadané a tak jsme začaly vybírat. Vybíraly jsme tak, aby měl každý z těch 4 něco. 

                                       Nákupy jsme si užily, poukázkami zaplatily.

Byla to velká výzva, ale zadařilo se. Skutečně se nám za 1536Kč podařilo nakoupit pro všechny děti, to co potřebovali a vlastně i něco navíc. 

"Dcera se popálila o gril, má na nožičce spáleninu asi 1x2 cm. Udělal se jí uprostřed hned puchýř, který praskl, protože to samozřejmě nechala na pokoji. Zchladili jsme to hned vodou, ale co teď s tím?"

Popáleniny jsou bohužel v dětském věku jedním z nejčastějších úrazů. Typické jsou ve věku od 1 do 3 let opařeniny. Převrhnutí hrnku s čajem či kávou nebo v horším případě hrnce ze sporáku.

Popáleniny u dětí můžou způsobit doživotní stigmatizaci. Závažné popáleniny však můžou skončit i smrtí. Velmi důležitá je proto prevence a povědomí o první pomoci.

Lokalizace opaření je determinována mechanizmem jejího vzniku, proto je nejčastěji zasažená horní polovina těla – bohužel včetně obličeje.

Rozsah popálenin

Hodnocení rozsahu popálenin je u dětí velmi specifické. Celých 20 % povrchu těla totiž zabírá hlavička. Popáleniny na více než 5 % povrchu těla u batolat vyžadují hospitalizaci. U popálenin na 10% povrchu těla již může dojít k život ohrožujícímu šoku.

Jakmile je vysloveno slovo jedináček, často nám automaticky v mysli naskočí: sobec, rozmazlenec, případně chudáček.  Jsou na tom tedy děti, které vyrůstají se sourozenci, lépe? Ano i ne...

Nabízí se názor, že děti vyrůstající spolu s dalšími dětmi, budou přizpůsobivější, získají automaticky lepší komunikační a vyjednávací dovednosti, nebudou citově závislí na jednom nebo dvou lidech, a tudíž lépe vybaveny do života. Realita je ale taková, že existují jedináčci, kteří naprosto přirozeně navazují kontakty, jsou empatičtí a nemají potřebu držet se máminy sukně. A jsou děti z vícečetných rodin, které se celý život cítí být „ti druzí, třetí“, stále s někým bojují o pozornost a snaží se prosadit na úkor ostatních.

Neodsuzujme předem jedináčky

Být jedináčkem není volbou dítěte. A především - každý jedináček není rozmazlený a fixovaný na rodiče.  Nepasujme dítě předem do role ochuzeného o něco, co nezná a hlavně, za co nemůže. Nepodsouvejme mu s lítostí v hlase: „Tobě je doma smutno, ty si nemáš s kým hrát, viď? Pokud je to pravda, nijak mu tím nepomůžeme. Často to ale bývá tak, že nejpozději s nástupem do školky dítě potkává kamarády, později spolužáky, se kterými tráví hodně času a navazuje úzké citové vazby. Úvahy o smutku a nedostatku možnosti hrát si, většinou nejsou na místě.

Neodsuzujme předem rodiče

Jsou nejrůznější důvody, proč mají rodiče jedno dítě. Nepříznivá ekonomická a sociální situace, zdravotní důvody, ale i fakt, že žena zůstala po rozvodu s dítětem sama a nemá nového partnera.  Může jít i o rozhodnutí rodičů, kteří to cítí tak, že je to pro ně i pro dítě nejlepší. Respektujme životní okolnosti i postoje druhých. Není dobré se vyptávat, kdy přijde další dítě s radou, že život bude pro všechny lepší, veselejší. Nemusí to být pravda.   

Je nádherné být ženou. Stejně jako se mění roční období, mění se i žena během svého cyklu. V každé fázi jí jde lépe něco jiného. Jestliže se naučíte lépe pracovat s jednotlivými  fázemi, budete mnohem šťastnější a spokojenější ve svém životě nejen vy, ale i vaši partneři. Možná tomu nevěříte, ale uvědoměním sebe sama se můžete zbavit PMS syndromu, bolestivé menstruace, lépe plánovat čas s rodinou, čas sama pro sebe i pracovní úkoly.

Již od nepaměti byl měsíc spojován s ženskou energií. Právě proměny měsíce byly často symbolem ženského těla i ženské duše během menstruačního cyklu. Obojí má mnoho společného. Jaký je vlastně cyklus ženy a jak ho lépe pochopit?

„Skutečná podstata ženy je princip inspirujícího chaosu. Její vlastností je nestálost mimo zákony logiky. Nedá se s tím nic udělat, je třeba se uvolnit a zamilovat si to." Lena Leontěvová

Fáze cyklu

Pomyslné vrcholy ženského cyklu jsou menstruace a ovulace (úplněk a nov) a mezi tím jsou dvě mezifáze (předovulační a poovulační, stejně jako přibývá a ubývá měsíc). Průběh těchto fází jsou u ženy velmi podobné. Jestliže se na ně chcete zaměřit, je potřeba, aby váš cyklus byl přirozený, neovlivněný žádnými léky a hormonální antikoncepcí.

Fáze menstruační 1. až 6. den cyklu

"Mám syna, kterému budou dva roky a nyní jsme byli u dětské doktorky. Bylo to o nervy. Syn se pozvracel, jak se bál. Byl ubrečený až hrůza. Taky máte takové zážitky?" Svěřuje se jedna z maminek na fóru, ve kterém se diskutuje o dětském strachu. Jak dítě zbavit strachu nejen z doktorů?

Strach je naprosto přirozenou a nedílnou součástí vývoje dítěte. Strach vlastně patří k našim každodenním životům. Asi není nikdo, kdo by se vůbec ničeho nebál. A není to ani zdravé. Některé strachy jsou ale zbytečné a pak jsou na řadě rodiče, aby své dítě utěšili, povzbudili ho a byli mu nablízku. Aby se naučilo svůj strach překonávat a nevyvinula se z něj zbytečná fobie.

Co je to strach?

Strach je takový stav, při kterém se člověk, v tomto případě dítě, ocitne v situaci, kdy ho něco ohrožuje. Přičemž může jít o zdánlivé i skutečně nebezpečí. U malých dětí je určitý stupeň strachu v pořádku. Neměl by mu ale bránit v běžném životě. Obvykle se děti bojí v neznámém prostředí nebo nečekané situaci.

Jestliže strach vzniknul po nějakém opravdu nepříjemném zážitku (pokousání psa, nehoda, apod.) a dítě není schopno se přes něj delší dobu přenést, je na místě zvážit návštěvu psychologa nebo psychiatra. Stejně tak, pokud se na něm projevují symptomy chorobné úzkosti. V tomto případě už ani dítě neví, čeho se bojí. Objevují se záchvaty (pocity dušení, nevolnost, pocení, závratě) a mohou vyústit až v neurotické poruchy (nechutenství, zvracení, záchvaty vzteku, pomočování, apod.). Zde se už bez lékařské pomoci určitě neobejdete.

"Syn (čerstvě 3 roky) posledních pár měsíců špatně usíná. Musíme u něj buď já nebo manžel vždycky zůstat, dokud neusne, protože se prý bojí. Jsou to různé věci - začalo to krokodýly/pavouky/hady pod postelí, teď se zas bojí bubáka ve skříni nebo za závěsem. Doma jsem ho nikdy ničím nestrašili, takže je mi jasné, že za to můžou starší bratranci a babička s dědou, u kterých se hodně dívá na televizi a děda je navíc takový ten typ, že chce mít z vnoučka pořádného chlapa. A vím, že má na svůj věk až moc velkou představivost. Ale syn před spaním skoro obden brečí nebo se budí a volá nás. No a co je horší - zvykl si chodit spát k nám do postele. Snažíme se mu vysvětlovat, že strašidla nejsou, necháváme mu i rozsvícenou lampičku, ale přijde mi, že je to horší a horší a už si nevím rady."

Dnešní příběh není z mé dílny, ani není o mě. Na můj popud ho zpracovala sama adoptivní maminka příběhu. Za což jí moc děkuji!

"S rostoucím věkem Terezky její bublina kolem ní stále sílila a sílila. Navenek se chovala velmi chladně, až hrubě ke každé autoritě, se kterou se setkala. Každý cizí člověk pro ni byla hrozba, nechtěla se s nikým bavit, odpovídat na pozdrav, raději mlčela nebo když už promluvila, působilo to drze. Jen v rodině jsme viděli druhou stránku její povahy, tu citlivou, až přecitlivělou, zranitelnou. Ale ona se nechtěla nechat nikým ranit, stále byla ve střehu, co se kolem ní děje a neustále byla v každém kolektivu v opozici. "

Jsme taková normální rodinka, která se potýká s různými starostmi i radostmi jako každý jiný. S manželem jsme se velmi mladí rozhodli, že poskytneme domov minimálně dvěma dětem, které neměly to štěstí žít v rodině, do níž se narodily. Co předcházelo tomuto rozhodnutí, není v tomto příběhu až tak důležité……

Chtěli jsme to, rozhodli jsme se tak a podali žádost o osvojení děťátka. Rozběhl se „kolotoč“, který každý osvojitel velmi dobře zná: psychotesty, pohovory, dokládání různých dokumentů, posudků, návštěva soc. pracovnice. Byli jsme šťastní, že jsme si po půl roce od podání žádosti přivezli domů chlapečka Honzíčka přímo z porodnice, kterému bylo pouhých 9 dní.

Měli jsme obrovské štěstí, že nemusel ani jednu noc strávit v kojeneckém ústavu a mohl rovnou do své postýlky a ke svým rodičům, kteří ho od první minuty milovali. Honzíček byl velmi klidné miminko, jakoby ani neprožil žádné odmítnutí. Okamžitě jsme byli na sebe navázaní a bylo to nádherné období plné radosti, které může miminko rodičům a rodiče miminku vůbec dát. Po roce jsme se rozhodli opět podat žádost o osvojené druhého dítěte.

Čekali jsme 2 roky, když nám přišel telegram s informací, že na nás v kojeneckém ústavu čeká jedenáctiměsíční Terezka.  Druhý den jsme se jeli na Terezku podívat. Nejdříve s námi pohovořila paní ředitelka s početným zdravotnickým personálem a informovali nás o zdravotním stavu Terezky. Dozvěděli jsme se, čím si prošla, s jakou diagnózou se musela po narození potýkat, a mně postupně docházelo, že Terezka vlastně do této doby nejenže neměla domov, ale ani žádnou ale opravdu vůbec žádnou osobu, která by jí byla blízká, ke které by se mohla přitulit, kde by zažila pocit bezpečí….

A je to tady. Vaše maličké děťátko už není to miminko, které jste si přinesli z porodnice, ale vlastně už živé a akční batole připravené na další krok ve svém životě. Je jím právě školka a s ní souvisí řada změn. Vašemu dítěti začíná nová etapa života, kdy již nebude trávit většinu času s maminkou. Jak dítěti vstup do školky co nejvíce usnadnit a co dělat, když dítě ve školce pláče?

Pláč, pláč a zase pláč

Nejedna maminka to zažila. Pláč večer, pláč ráno, pláč cestou a pláč ve školce. Dítě nechce do školky a vy v sobě máte spoustu výčitek a pocit, jak když své dítě vedete někam do mučírny. Bojíte se, zda dítěti spíše neubližujete a zda z toho nemůže mít nějaké zdravotní komplikace do budoucna.

Útěchou vám může být, že v tom nejste sami. Pro většinu dětí není nástup do školky jednoduchý a ruku na srdce, ani pro rodiče. Jak si posteskla i maminka ratatooy:

„Chodíme od minulého týdne do školky čerstvě - ve třech letech, ale hrozně bojujeme, je vidět, že malý je nešťastný. Řve večer, ráno, kdykoliv se začne mluvit o školce, a to nemluvím o tom, když je tam. Prořve celou dobu, než přijdu. Tak mě napadá, jestli na něj není brzo nebo se to srovná. Zároveň se blíží narození sourozence tak těch stresových faktorů je na něj víc.“ Jak to celé ustát a jak poznat, že je dítě na školku připravené?

V první řadě si uvědomte, že když se něco takového děje, neznamená to, že jste špatní rodiče, kteří dobře nevychovali své dítě nebo je vaše dítě špatné, rozmazlené, mamánek, atd. Jen možná nebylo na školku ještě tak docela připravené nebo bylo v tu dobu kolem něj až příliš mnoho zásadních změn. Ale nebojte se, zvládnete to vy i vaše děti.