Mám za sebou dva porody. Každý byl jiný a přitom přesto do určité míry velmi podobný. Předesílám, že oba mé porody byly přesně takové, jaké jsem si vysnila (jasně, mohly klidně trvat kratší dobu, ale to už bych toho chtěla asi moc 🙂 ). Nicméně především u toho prvního nebyla cesta za mojí představou vůbec jednoduchá. Prvního synka jsem rodila v poloze koncem pánevním (obávané a tabuizované "kápéčko"), druhý synek byl ukázkový a už ve 30. týdnu se otočil hlavičkou dolů jako hodné miminko. Myslím, že nebudu nijak přehánět, když řeknu, že nebude moc maminek, které mají srovnání přirozených porodů v těchto polohách miminek a jelikož mi spousta z vás píše a ptá se na srovnání, rozhodla jsem se své zkušenosti sepsat do samostatného článku.

Těhotenství

    Těhotenství první: probíhalo bez jakýchkoliv problémů, nevolnosti mě moc netrápily a já pracovala až do poslední chvíle jako učitelka v mateřské školce. Nástup na mateřskou mi vyšel krásně a já tak přesně s koncem školního roku odcházela také na odpočinek před porodem. Naše tvrdohlavé miminko se ani jednou neotočilo hlavou dolů - po celou dobu si v břiše hovělo stále ve stejné poloze - zadečkem dolů a nohy až u hlavy. Přestože jsem zkoušela snad všechno možné, otočit jsem ho nepřiměla.

    Těhotenství druhé: provázely od počátku neskutečné nevolnosti. Byly dny, kdy jsem zvracela třeba i 15 x a nepopírám, že to bylo neskutečně náročné a já se těšila, až to přejde. Přešlo to - jenže až na počátku 6. měsíce, když už jsem v to ani nedoufala. Kromě této nepříjemnosti bylo i toto těhotenství naprosto bezproblémové,a jak jsem se zmínila už v řádcích psaných výše - naše miminko (pohlaví jsme nevěděli až do porodu) se otočilo velmi brzy hlavou dolů, a tak se i narodilo. Velice příjemná změna.

Obavy z porodu

    První těhotenství: Z prvního porodu jsem nějak neměla strach, byla jsem spíš na sebe strašně zvědavá, jak tuhle situaci zvládnu. Stres přišel až s tím, jak každý strašil s tím, že KP přece normálně rodit nemůžu - nutno podotknout, že to byli především lidé, kteří o tom věděli kulové, ale znali spoustu příběhů typu "jedna paní povídala". Přiznávám, žže mě dokázali vystresovat, opravdu hodně. Vše se zlepšilo, když jsem si promluvila s "rozumnými" lékaři, kteří nechtěli strašit, ale jen informovat o možnostech a případných rizicích. Byla jsem ujištěna, že je opravdu zbytečné dělat z toho hrůzu, protože při dodržení podmínek není tento porod o nic rizikovější. Hodně mi pomohly i příběhy maminek, které takto porodily. K porodu jsem šla už sebevědomě a beze strachu, prostě jsem si nepřipouštěa možnost, že to nebude v pořádku. Jen jsem se přinutila počítat s možností, že to může skončit i císařem.

Divadelní představení - Jste si jistí, že víte, co je důležité???

Nikdy nezapomenu, jak jsem se děsila, že budu s malým 3roky doma. Napadaly mě myšlenky typu "mě hrábne a skončím v blázinci"...nakonec... Naopak jsem neskutečně ráda, že můžu být matkou, tak úžasné bytosti, jako je náš syn - malý raubíř  (který se mi snaží při psaní těchto slov do bloku - ukrást blok i tužku 🙂 ) - ale to není téma o kterém jsem vám chtěla psát. ...slova k tomuto textu mě včera provázely před spaním a jen jsem se modlila, abych je do dnešního dne nezapomněla 🙂

To o čem vám tu chci psát - ráda bych vám ukázala jiný úhel pohledu - jak se dá také využít čas na mateřské  (rodičovské) - když pominu být tou nejlepší maminou, jak nejlépe žena svede. 

Naskytla se mi šance "zastavit se" a rozhlédnout se kolem sebe! Pohlédnout na život, který kolem proudí každou minutu,sekundu - zkrátka neustále. Upřímně mi z toho bylo zle a smutno zároveň. Nejvíc jsem si toho začla všímat, až od doby, co je malej na světě . Teprve mi začalo docházet v jaké době opravdu žijem. ..opravdu jsem to pocítila do poslední buňky svého těla . Nikdy dřív - i když jsem se občas snažila něco  vidět, prohlédnout - stejně jsem to vlastně vidět nechtěla. Jen díky roku a půl "volna" (dovolené :D) jsem měla  (mám) možnost sledovat naši společnost. Jak se od mého dětství "vyvinula" - někdo tomu říká pokrok, někdo úpadek - ať si to každý přebere podle svého. Prostě mám potřebu se podělit, když mi to nedalo spát.

Už delší dobu jsem se chystala do divadla - moc jsem se těšila - dlouho jsem na žádném představení nebyla a tahle hra měla i zajímavý název "život" - dost široké pojetí poskytuje toto jedno slovo.Nakonec jsem se odhodlala a šla. ....  Hra "život" byla depresivní, žalostná až groteskní.Hra plná lidí, který se neustále za něčím hnali. Měli jen vidinu svého chtění - "já chci nový telefon, počítač, televizi, auto, motorku" - a kdyby to šlo nejlépe každý rok nový. Jak jim to bylo vštěpováno v televizi u které vysedávali několik desítek  hodin týdně. Tyto herce nadchla jen vidina vlastnit hnotnou věc a když už ji vlastnili, tak je to omrzelo a hned chtěli další. Jak malé děti. Nic jiného je vlastně ani neuspokojilo natolik, jako vlastnit všechny ty "nepostradatelné" věci. A bohužel jim nedocházelo to podstatné....

Pak bylo k vidění několik rodinných sešlostí. Na které většina zúčastněných šla z povinnosti nebo ze slušnosti. Když už se akce účastnili, tak vysedávali u telefonu a nebo neustále sledovali čas, aby už konečně mohli domů  - aby přece stihli svůj oblíbený seriál. .. pak jste jen slyšeli několik výmluv, že už honem musí domů  (a kvůli čemu?? - aby stihli svůj film či seriál v televizi) - kolikrát v životě už jste řekli, či slyšeli - hele musím domů ať stihnu seriál - nebo poběží mi ten úžasný film (který už jsem viděl alespoň 10krát)...ruku na srdce..

Po pátečním setkání s Kateřinou Juřenčákovou jsem si uvědomila, že jsem na konci článku Menstruace při úplňku slíbila, že napíšu o cykličnosti ženy. A protože se mi spojily ještě nějaké informace s vlastními zkušenostmi, které už nějakou dobu považuji za samozřejmost, plním, co jsem slíbila a nabízím vám svůj pohled na moji cykličnost, jak jsem ji přijala na své životní cestě a jak mi ji pomohla sledovat ženská bylinná napářka.

 Paradoxem je, že článek plodím těhotná a tudíž svou cykličnost teď vůbec nevnímám, ale dost si pamatuji, nebojte. Nyní si užívám úplně jiný druh ženského bytí a vnímání sebe sama, těhotenské dvojjedinečnosti, splynutí dvou těl a duší, komunikaci s miminkem, vypořádávání se svým rostoucím tělem, pomatenými hormony, které způsobují totální návaly štěstí střídané s pocity lehkého vzrušení, jak zvládneme porod. Ale je mi v tom stavu tak dobře!

Něco málo teorie, ale fakt jen špetka.

Měsíční cyklus ženy se skládá ze 4 fází, které souvisí s dozráváním vajíčka a jeho vypuzením z těla. Mluvíme o fázi preovulační, ovulační, premenstruační a menstruační. S každou fází je spojena i určitá dominantní ženská energie, pojmenovaná jako energie panny, matky, čarodějnice a stařeny. Jde o energie, které je vhodné přijmout, ale nemusíte jim zcela podlehnout. Třeba v průběhu menstruace s energií stařeny můžete jen těžko vypnout a 5 dní prospat. Co ve skutečnosti můžete, je dovolit si více odpočívat a odmítat návštěvy, na které nemáte energii nebo s dětmi nejít na hřiště. Pokud to tak ale cítíte, můžete si jít klidně zaběhat nebo dělat to, co v jiné dny, jen je docela možné, že vám to úplně nesedne nebo se budete cítit více unaveně. Je to způsobeno tím, že z vás v tuto fázi odchází energie (i hmatatelně v podobě menstruační krve) a vy byste si to měla uvědomit a upravit svůj program, díky čemuž se úplně v tyto dny nevydáte a budete v rovnováze.

Ženské tělo, nálada a kvalita života, jsou měsíčně ovládány snižováním a zvyšováním hladiny hormonů, které tělo produkuje, aby připravilo ideální podmínky pro oplodnění vajíčka spermií nebo v případě, kdy k tomu nedojde, ho vyloučilo z těla. Každý měsíc přibližně ve stejných etapách probíhá celý cyklus znovu a znovu do té doby, dokud neotěhotníme nebo nedojde k menopauze. (Ale i po menopauze dokáže luna ženě její cykličnost připomenout.) Reagujeme tedy na fyziologické procesy, které právě probíhají v našem těle. Je to prosté. Moc ráda vždy připomenu, že se vlastně nejedná o nic ezoterického, nýbrž praktického.

Zjednodušeně řečeno, naše duševní rozpoložení je projevem fyziologie našeho těla, ale zároveň zdůrazňuji, že naším duševním nastavením, můžeme svému tělu poměrně hodně ulevit nebo mu naopak dát zabrat ještě víc.