Už nějakou dobu odebírám časopis First Class, nebo alespoň sleduji jejich blog a dnes mě zaujal tento článek, tak jsem se rozhodla jej sdílet. Ačkoliv si to totiž mnohdy neuvědomujeme, vše co říkáme a děláme má na děti vliv. Samy se možá v některých "hláškách" poznáte, resp. svoji rodinu. 🙂 Připomnělo mi to divadelní představení 4 dohody s Jaroslavem Duškem (kdo jste neviděli, určitě doporučuju!). Myslím, že je velmi důležité "zasadit" dětem do hlavy správné vzorce myšlení, protože do budoucna pak budou mít život mnohem jednodušší a veselejší. 

Měl jsem hrozný sen. Někdo na mě pořád křičel:

• Běž do řady. V lavici ruce za zády. Hlavně nevybočuj.
• Drž se uprostřed. Nedívej se na ty, kdo chybují. Sám nedělej chyby.
• Přikyvuj. Hezky a správně opakuj. A hlavně známky, známky, známky…

A já jsem v tom živém snu tolik potřeboval slyšet:

• Zkus to! Stojíme při Tobě! I když to nedokážeš, budeme Tě mít stejně rádi!

Místo toho odevšad znělo:

Spousta skvělých věcí se vyskytuje v páru: boty, náušnice, milenci, obsah duopacku  a také čárky na pozitivním těhotenském testu. Když pomineme reakci čerstvé matky, zahrnující hýkavý smích až po hysterický pláč, což už směle můžete vydávat za výkyvy hormonů, je třeba na novou skutečnost připravit i partnera. V ideálním případě je partner zároveň i nastávajícím otcem.

Zde je nutné rozdělit mužnou část vašeho páru do několika skupin a dle toho styl sdělení přizpůsobit.

Nechápaví

Tito muži se vyznačují poněkud složitějším hard diskem, tudíž je třeba delší vysvětlovací doby i u běžných žádostí a informací. Nejedná se o dlouhé vedení, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale o složitý propracovaný systém nervových propojení a odpojení, které vy, ženy, nemůžete pochopit.

V tomto případě doporučuji se dostatečně připravit a obrnit se trpělivostí. Na stůl vyložte onen počůraný (raději již oschlý) těhotenský test, háčkované bačkůrky velikosti nula, těhotenské tričko s nápisem „Jsem těhotná“, pánské tričko s nápisem „Budu táta“, dudlík a připravte si frázi „budeme mít miminko“ v sedmi světových jazycích. Pokud je to možné, přidejte i zprávu od lékaře a fotku vaší dělohy z ultrazvuku, to pro případ zhoršené průchodnosti nervových drah, což se ve stresové situaci může stát. Pokud i tak budete svědky nechápavého výrazu a mlčení, popř. nesrozumitelné artikulace, vytáhněte váš poslední trumf z rukávu: knihu Jak děti přicházejí na svět. Tam se dozví vše potřebné.

Chápaví až moc

    Prvním, produktem Joie, jehož jsme měli možnost testovat bylo lehátko Dreamer, které lze využít od narození až do 13 kg. Když jsme pro syna pořizovali výbavu, lehátko nebylo její součástí. Jednak jsem jej považovala za zbytečnost, a také jsem četla několik článků, kde se lehátka pro malá miminka spíše nedoporučují, a proto když jsme jej dostali na testování, obávala jsem se, že u nás nebude mít takové využití, jaké by bylo žádoucí. Když jsem ale Mikuláše do lehátka poprvé uložila, byla jsem velmi překvapená, jak v něm byl spokojený. Dali jsme mu tedy šanci a postupně se stalo součástí našeho denního režimu.

    Využívala jsem jej většinou ráno, když jsem si potřebovala uvařit snídani a Mikulášek ještě nebyl natolik „v pohodě“, abych ho mohla nechat chvíli ležet v obývacím pokoji na dece. Lehátko je velmi lehké, takže nebyl problém jej přenést do kuchyně a syn z něj měl super výhled na mámu. 

    Vyrábí se ve dvou barevných provedení, my měli doma lehátko ve verzi Denim, které se mi moc líbilo. Je krásné vkusné, působí čistým jednoduchým dojmem a je vyrobeno z příjemného a praktického materiálu.

    Lehátko je bezpečné, je vybaveno polstrovaným postrojem, který jde snadno a rychle zapnout a má bezpečnostní pojistku, aby si jej dítě nemohlo rozepnout (kdyby bylo náhodou nějak moc zručné 🙂. Součástí je také odnímatelná a otočná hrazda, na které jsou zavěšeny dvě hračky, které ale pro našeho syna nebyly až tak zajímavé a hlavně byly dost vysoko a jen koukat ho nebavilo, takže jsme na hrazdu občas pověsili nějakou tu naši a s tou s i krásně vyhrál a dokázal se na čas zabavit sám.

    Lehátko Dreamer nabízí hned několik poloh pro záda i pro nohy, takže si každý může vybrat, jaká kombinace mu vyhovuje.

    My jsme využívali především nejnižší polohu s zvýšenými nožičkami kvůli tomu, že Miky zatím nesedí, tak aby nenamáhal páteř. Nejprve jsem byla z lehátka nervózní, ale opravdu v něm skoro ležel, takže mě to uklidnilo.

Několikrát už se mi dostalo uznalého, ba téměř obdivného konstatování skutečnosti, že při mateřské neúnavně studuju a pracuju. Jakkoliv je moje ego obrovské, jsem toho názoru, že nejde zrovna o ojedinělý jev vyžadující slavobránu a písemné poděkování v tisku (ale neodmítla bych, to zase ne). A dokonce si myslím, že matek, které při mateřské studují, podnikají, pracují nebo na sobě jinak pracují,  je dnes opravdu hodně.

Ať už je to jakkoliv, napadlo mě pár věcí, na které jsem za těch téměř sedm let praxe přišla, a že by možná nebylo od věci se podělit s ostatními. Třeba se to někdy někomu bude hodit a pak by to mělo nějaký smysl.

Tak tedy co dělat (a taky nedělat), aby se člověk v tom nekonečném frustrujícím koloběhu s dětmi, domácností a utahaným manželem na krku zvládnul věnovat i tomu, co ho opravdu baví? Vezmeme to postupně. Jde o životní styl, na který si člověk musí trochu zvyknout a k tomu patří i změna návyků.

Televizní seriály

Přesně před sedmi lety touto dobou nastala ona osudná chvíle, kdy jsem se svým prostorovým rozložením začínala podobat Titanicu a unavovalo mě i dýchat. Vlastně spíš funět, abych byla přesná. V té době jsem ukotvila svou znavenou a na porod se připravující pánev na gauč a začala jsem se učit zpaměti televizní program. Ano, tehdy jsem začala sledovat televizní seriály. Ty samé seriály, jejichž obsah a provedení jsem dříve zesměšňovala. A pak že se člověk z toho mateřství nemůže zbláznit...

Dnes vím jedno: Televizní seriály jsou vlastně odlehčenou formou autolobotomie.

Miluji Českou republiku. Ne, neděste se, nejde o pseudovlastenecké zvolání pravicového extremisty, nýbrž o vyznání vášnivé turistky. Zbožnuji českou krajinu, česká města, městečka i vesnice, boží muka u polních cest, české hospody a orosenou plzeň. A pokud ještě váháte, kam se v létě vypravit, dovolím si vám dát jeden tip na zapomenutou okrajovou část Vysočiny. Konkrétně oblast v okolí městeček Počátky, Žirovnice a Kamenice nad Lipou, kde jsme strávili krásné loňské léto.

Ubytovali jsme se u známých v Žirovnici, ale pokud bych si měla vybrat výchozí bod, zvolila bych k ubytování Kamenici nad Lipou.

Kamenice leží na půli cesty mezi Brnem a Prahou, Pelhřimovem a Jindřichovým Hradcem. Je to malebné městečko obklopené lesy, poli a lukami. Ráj pro rodiny

s dětmi i cyklisty. Nenajdete tu sice mnoho značených cyklostezek, ale pokud máte

k ruce mapu v mobilním telefonu, můžete si naplánovat výlet sami hustou sítí polních a lesních cest. Za cyklonávštěvu stojí vesničky Bozděchov, Bukovka a Betlém, kam dojedete po lesní asfaltce. U Betléma můžete ochutnat léčivou vodu z Vaňkovy studánky. 

Krásná cesta vede i k vesnici Častrov, přes Metánov na Lhotu-Vlásenici. Jednu

Moje milé sledovatelky,

přišlo mi teď od vás několik dotazů týkající se hemorhoidů v těhotenství. Doufám, že se neurazíte, když neodpovím individuálně do zpráv, ale takto formou článku. 

Hemorhoidy, křečové žíly (varixy) na nohách a zevních rodidlech - to všechno jsou velmi nepříjemné leč časté problémy doprovázející těhotenství. 

Abysme pochopily, proč se to děje, musíme si uvědomit, jaké jsou anatomické poměry v břišní dutině. V zadní části břišní dutiny v prostoru, kterému se říká retroperitoneum je před páteří uložena mimo jiné i dolní dutá žíla. Tato velké céva odvádí odkysličenou krev z dolní části těla do srdce. Zvětšující se děloha utlačuje všechny okolní struktury včetně dolní duté žíly a díky tomu dochází ke zhoršenému odtoku odkysličené krve z dolní poloviny těla. Díky tomu vytváří krev na žilní stěnu vyšší tlak a může snadněji dojít ke vzniku křečových žil.  Bohužel řešení křečových žil a hemorhoidů je v těhotenství velmi obtížné. Z výše uvedených informací vyplývá, že ke zlepšení dojde teprve až po porodu, kdy se děloha opět vrátí do své původní velikosti.

Při hemorhoidech je možné používání čípků i mastí už v průběhu těhotenství.  Při křečových žilách na dolních končetinách je velmi žádoucí nošení kompresních punčoch. Velmi nepříjemnou komplikací jsou křečové žíly na zevních rodidlech.  Mnohdy se jedná o rozsáhlé křečové žíly deformující stydké pysky. Je to nejen velmi nepříjemné, ale také značně neestetické, což nastávající maminky často velmi trápí. Naštěstí křečové žíly v této oblasti po porodu z velké části úplně vymizí.

Tak a to je vše. Pokud máte vlastní zkušenost či dobrou radu, tak sem s ní 🙂

Seděla jsem nad kompem a lustrovala jednu stránku za druhou. Oslava měla být za měsíc a já pořád neměla vybrán ústřední motiv. Chtěla jsem, aby Filip nestrádal a byla mu uspořádaná stejně velká oslava prvních narozenin, jakou jsem připravila Lauře.

Nakonec, ani nevím jak, napadla mě Panda (a ano, jsem ráda, že je ještě tak malý, že mi do toho nemůže kecat 😀 ). Protože co je víc fotogenické, než kombinace bílé a černé, že jo? 😀

Dekorace se u nás bohužel moc neprodávají, velkou inspirací mi byl tedy Pinterest, podle kterého jsem pak dělala i plakátky. Zbytek mě napadl asi den před oslavou.

Tentokrát přípravy měly ale velkou výjimku- nepekla jsem a nevařila. Prostě jsem si řekla, že nebudu stát 2 dny u plotny a chystat jídlo pro 8 lidí, že si ho nechám udělat a já v klidu rozvěším ozdoby a naaranžuji si dekorace. A péct bych stejně nemohla, když mi dobře nepeče trouba 😀 (to je výmluva, co?).

Takže! Tentokrát úplně bez stresů, v příjemné společnosti kamarádky Mišky z yummymummyfoodie, proběhlo celé dopoledne hladce, mile a v pohodě. A o to mi šlo.

Jídlo bylo božské a já si ho vychutnala asi nejvíc, protože jsem zrovna z těch lidí, kteří neocení svoji vlastní práci (kdo také není nikdy 100% spokojen s tím, co uvaří?). Takže pokud uvažujete o rodinné oslavě, nebo klidně i jiné, doporučuji rauty od Mišky. Má je zdravé a skutečně výborné.

Dnes bych Vám ráda opět napsala pár vět z našeho příběhu. Je to příběh, který jsem vymyslela spolu s dcerou. Je to taková pohádka pro adopčátko, ale trochu jinak. Nezačíná domečkem a hodnými tetami, ale ještě o něco dřív.

Celé to začalo tímhle rozhovorem:

"Maminko, existujou rodiče, kteří nemají své dítě rádi a vykopnou ho z domu?"

"Ano, i takoví rodiče bohužel občas existují, ale pro takové děti se pak třeba najdou jiní rodiče, třeba náhradní a ti je pak mají rádi a bydlí spolu a jsou rádi, že se mají ..."

"Ale neboj, většinou je to tak, že když se někomu miminko narodí, tak se na něj těší a rodiče jsou šťastní, že miminko mají. Takže se o něj starají s láskou a nevykopnou ho z domu."

"No jo maminko, ale já sem se ti nenarodila."

Byla sobota večer a já už přemýšlela nad nedělní snídaní. Měla by být o něco slavnostnější než ty v během týdne, ale ne zase moc, aby netrumfla narozeninové snídaně do postele. A protože neznám žádný moučník, který by nevylepšila čokoláda, rozhodla jsem se pro kakaové muffinky s kousky čokolády. Suroviny na ně máme běžně doma a jsou hotové do půl hodiny. Ráno si pak můžete pochutnat na báječně vláčných bábovičkách.

Na formu pro dvanáct muffinků budete potřebovat:

• 125 gramů polohrubé mouky
• 22 gramů holandského kakaa
• 1 lžička prášku do pečiva
• špetka soli
• 115 gramů cukru krupice
• 1 vejce
• 125 gramů bílého jogurtu
• 60 mililitrů mléka
• 60 mililitrů rostlinného oleje
• 100 gramů hořké čokolády pokrájené na kousky

Nejdříve si zapněte troubu na 180 stupňů  na nachystejte si formu na muffiny.  Já ho ještě vykládám papírovými košíky. Jednak neušpiní plech a jednak je to efektivní.

V jedné misce smíchejte metličkou cukr, vejce, mléko, olej a jogurt a vyšlehejte so světlé pěny. Všechny ingredience se musí spojit v kompaktní hmotu.

V druhé misce smíchejte zbytek sypkých surovin, tedy mouku, kypřící prášek, sůl a kakao.