Dovuluji si reagovat na tento článek:

http://prozeny.net/ceska-maminka-napsala-uzasny-vzkaz-pro-vsechny-bio-matky-je-mi-z-vas-do-smichu-toto-si-urcite-prectete/

Jak již někdo z mých přátel okomentoval, také mě překvapuje, kolik lidí tento článek sdílí a jak jsou z něho nadšení....i když vím, že se pouštím na velmi tenký led, ráda bych připojila také svůj pohled na věc...také si myslím, že se dnes z mnoha věcí kolem dětí dělá zbytečná věda, nelíbí se styl komunikace v mnoha skupinách na různých webech, tak to prostě nečtu a nejsem členem těch skupin....ale myslím si, že mateřství a rodičovství je velmi krásná a také citlivá věc a jakékoli napadání, ať již z bio nebo nebio strany může u mnoha maminek vyvolat lítost....jakým právem kterákoli z nás hodnotí jinou ženu za to, jak vychovává své dítě?? mně osobně článek přijde napsaný celkově dost nevybíravě.....myslím, že naši rodiče nás vychovávali tak, jak nejlépe uměli, vzhledem k tomu jaké měli možnosti a informace a zkušenosti a patří jim za to projev úcty, stejně tak na tom byly ženy pře 15-ti lety....stejně tak to děláme my....matky dnes....chceme pro své dítě to nejlepší....já osobně jsem ráda za to, že jsem měla možnost při porodu alespoň částečně ovlivnit to, co se bude dít s tělem mým i s tělem mé dcery, jsem šťastná, že mám možnost volby a přístup k informacím, i když je najdu na internetu....je to celkem praktické a rychlé....myslím, že většina z nás netráví na internetu čas na úkor dítěte, ale spíše chvíle, kdy naše děti třeba spí....jsem ráda, že si mohu zvolit, co bude mé dítě jíst, jak se bude stravovat, co mu obleču na sebe, čím mu umeju vlásky, jakou pastou vyčistím zuby, jaké boty mu obuju, jakou plenku použiju, co do něj nechám píchnout....podotýkám, že svou dceru očkuji....jenže ono očkování před "x" lety a farmaceutický byznys dnes je dost značný rozdíl....jsem ráda, že jsem měla možnost poznat nošení a několik měsíců si užívat své dcery na svém těle, kdykoli jí přivonět k vláskům a políbit jí, kdykoli jí pohladit....jsem ráda, že se mohu inspirovat různými přístupy k výchově a vybrat si to, co cítím jako správné....nesouhlasím se vším, jak to dělají jiné maminky, někdy mi to přijde hloupé, často o lecčem mluvím doma se svým mužem, ale nikoho nikde veřejně nekritizuji...myslím, že naše společnost celkově není zdravá, ať již ve významu skutečného zdraví, tak co se týče vztahů, komunikace atd....zneužívání internet k tomu, abychom jeden druhého vzájemně napadali za to, co jak kdo dělá ve výchově svých dětí a nejen v této oblasti...mi nepřijde jako nejlepší cesta k tomu, abychom něco změnili či zlepšili...toť můj názor, pohled na věc, pocit....přeji Vám všem mnoho krásných dní s Vašimi dětmi ať již jste si vybrali jakoukoli cestu!

Jen chci, abyste věděly, že nejste samy.

Vím, říkám to často, ale zrovna dnes a při čtení tohoto článku, je to moc důležité.

Často se totiž cítím sama a jediná na světě, která prožívá tyhle pocity a situace.

Dívám se kolem sebe a vidím samé šťastné mámy, které jsou spokojené, že na svět přivedly své dítě a vidí v tom naplnění svého snu.

A pak vidím sebe.

Někoho, kdo bojuje sám se sebou. S temnými myšlenkami a pocity, které se mísí s radostí a láskou.

Milé maminky,

     také se občas jako já podivujete, kam se všechny rozutekly. Tedy nemyslím děti, ale peníze. Nic „velkého“ jste nepořizovaly, a zůstatek na účtu přesto vypadá žalostně. To je ta pravá chvíle, kdy je třeba si posvítit na rodinný rozpočet.

Moje babička měla v kredenci sešitek, do kterého každý den zapisovala, kolik utratila, a několik obálek. Jedna s penězi na nájem, druhá na elektřinu, třetí na platby za telefon a tak dále. Podařilo se jí ze skromného důchodu ušetřit tolik, že by klidně mohla vyrazit na cestu kolem světa. Babička věděla, že přehledný rodinný rozpočet je základem hospodaření.

Zapisování veškerých výdajů a příjmů nevypadá jako velká zábava, ale věřte, že jinudy cesta k vyrovnanému rozpočtu nevede. Pokud nejste příznivci tužky a papíru, vyberte si některou z webových nebo mobilních aplikací. Chvíli to trvá, než si zvyknete zaznamenávat opravdu všechny vydané peníze, nakonec se to však vyplatí. Uvidíte, na čem všem se dá ušetřit.

U nás doma se také osvědčila takzvaná „finanční karanténa“. Věci, které si vyhlédneme, nekupujeme hned, ale zapíšeme si je na seznam přání. Seznam necháme tak měsíc uležet a když se i po této době shodneme na tom, že je naše přání aktuální, vysněnou věc si pořídíme. Často se však stává, že s měsíčním časovým odstupem už nám připadá zbytečná. Evidujete si také své výdaje?

Podívejte se na konkrétní kroky a aplikace, které vám pomohou s hospodařením:

Ano, drahé dámy, možná i drazí pánové, do doby, než jsem začala jezdit autobusy s kočárkem a malými dětmi jsem si myslela, že ,,povídačky,, o neochotě lidí nejsou tak zcela pravdivé.Tuto zkušenost  je nuceno protrpět si určitě více lidí, dovolím si říct, že naprostá většina, jenže mi to tak nějak pořád vrtá hlavou-proč.

Vím, že kočárek a dvě malé-občas uječené děti jsou věcí a starostí každé matky i otce, jenže proč jim to trochu neusnadnit a nepomoct sakra  ten kočár, mimochodem většinou nacpaný nákupem, vynést do autobusu, nebo alespoń pustit ty dvě dítka sednout a co víc, pustit mě první nastoupit a necpat se na místo pro kočáry, nejsem nějaká VIP, to vím, ale pročpak tam asi je nakreslený kočár. Chápu, babča o holi mi težko pomůže, ale mezi těmi ,,namachrovanými,, frajery by se snad někdou najít mohl, místo toho, raději doslova utečou do autobusu jinými dveřmi, nehledě na to, že na vyhulení dvou cigár, než jede bus mají síly dost. Je to každodenní kolotoč, když děti do školky dopravit musím(opravdu to není blízko a je fajn, že většina starších občanů -jak jsem již mnohokrát vyslechla-chodila za mlada všude pěšky) a nezbyde mi nic jiného, než se s tím smířit, svět nezměním.

Že jsem těhotná jsem zjistila 11.6.2016 kdy jsem s přítelem (nyní už manželem) byli na finále soutěže Haribo fizz. Do té doby jsem neměla žádné příznaky a tak jsem to vůbec netušila. Na hlavním nádraží v Praze jsme seděli v hospůdce a vykládali jsme si o všem možném i nemožném. Nějak padla řeč na téma těhotenství. Přítel mě pošťuchoval co když jsem těhotná - toto tvrzení jsem mu okamžitě vyvrátila, vždyť nemám žádné příznaky jen mě trochu pobolívají prsa jako vždy před menstruací takže čekám na ni. Když jsme šli na vlak rychle jsem ještě vběhla na nádraží do lékárny a koupila jsem těhotenský test - co kdyby náhodou. Cesta domů ubýhala strašně pomalu.. a tak jsem nevydržela a ve vlaku (ano, ve vlaku) jsem si udělala těhotenský test - výsledek // - to přeci nemůže být pravda.. asi se zmýlil je skoro 5 odpoledne a má se dělat z ranní moči. Nedočkavě na druhý den jsem to na přítele už ve vlaku vybalila, ten byl nadšený, jásal,.. a já brečela.. co teď bude?? Hledala jsem si novou práci,... Jak toto řeknu našim?.. přijeli jsme pozdě v noci asi kolem 23hod.. a šlo se spát.. ráno v 4hod mi zvonil budík, který jsem po předešlém dni zapomněla vypnout.. a hele..! mě se chce čůrat.. s druhým testem jsem okamžitě letěla na wc - opět // - proboha tak je to tak!! .. s klidem jsem šla zpět do postele, že nebudu moc spát jsem věděla.. přítel se probudil a pronesl: to vážně nemůžeš na ten druhý test dospát? .. má odpověď byla: a když se mi chtělo na wc tak sem se měla po...? 😀 tak prý jaký je výsledek.. se slzami v očích oznamuju, že od včerejška se nic nezměnilo.. opět velké nadšení a já pláču.. Nenechala jsem ho spát! 😀 musela jsem řešit co teď bude.. Eh.. matně vzpomínám měla jsem slabé měsíčky tak měsíc zpět tak to bude chvíli co jsem těhotná to je dobrý.. ale v momentě kdy jsem se podívala na mé poslední "pořádné" měsíčky mi výpočet na internetu hlásil, že jsem ve třetím měsíci :-O .. v pondělí jsem si volala na gynekologii a sestřička mně objednala na další týden v úterý.. to čekání bylo šílené.. mezi tím jsem si udělala x dalších testů 😀 všechny hlásily to stejné... Na gyndu se mnou jel i přítel.. Po osvětlení situace gynekoložce jsem vylezla na křeslo a řekla mi, že je to opravdu tak.. jsem těhotná.. obrátila na mě monitor a už tam na mě vykukoval malinkatý človíček a srdíčko na obrazovce bušilo ostošest 🙂 ..ve mě však pořád bylo prázdno.. nevěděla jsem co s pocity.. z gyndy jsme to jeli oznámit mým rodičům.. už je to moc nezaskočilo, protože v sobotu před tímto úterým jsme jim oznámily zásnuby a svatba bude ještě tento rok.. hold to trošku tušily 😀 a tak jsem nevědomky prošla prvním trimestrem a připravovala se na to, že přeci mám před sebou ještě dvě třetiny..to je moře času se na miminko připravit... o těhotenství a porodu až v dalším článku..a těm kdo dočetli až sem děkuji, že jste to vydrželi 😀 za chyby se omlouvám 🙂