Dialogy se nezakládají na skutečných událostech. Jakákoli podobnost s osobou ve vašem okolí je zcela náhodná. 

ONA: Lásen, co myslíš, co mu mám oblíct?

ON: Je tam teplo, nech mu jen tričko.

ONA: S dlouhým?

ON: Ne, je tam fakt teplo.

ONA: A tepláčky?

Měla jsem vcelku bezproblémové těhotenství, všechny těhotenské obtíže mě tak nějak minuly a kdyby nerostlo bříško, ani nevím, že nějaké miminko čekám. Termín porodu dle MS byl stanoven na 17. 11. 2016. Postupně jsme s manželem začali pořizovat nezbytnosti a zařizovat pokojíček. První pohyby jsem začala vnímat kolem 21. - 22. tt. Bylo to krásné. Četli jsme s manželem bříšku pohádky, povídali a hladili. Kolem 30. tt se miminko otočilo hlavičkou dolů, UTZ a všechna vyšetření byla naštěstí v pořádku. Celou dobu jsem nosila své "staré netěhotenské" oblečení, až zhruba ve 33. tt jsem poprvé oblékla těhotenské kalhoty.

Byl konec října, konkrétně 26. 10., kdy má manžel narozeniny. Bohužel byl v práci, tak jsem mu upekla dort a 27. 10. přišli odpoledne na návštěvu sousedi, se kterými jsme chvíli poseděli a narozeniny oslavili. Šli jsme spát cca ve 23 hodin, byla jsem dost unavená a z neznámého důvodu lítostivá, nevrlá a protivná sama sobě.

V 1:15 ráno (28. 10.) jsem se vzbudila s pocitem tepla a mokra mezi nohama. Chvilku jsem přemýšlela, jestli je možné, že jsem se počůrala, ale usoudila jsem, že je to blbost 😀 No a pak tedy zbývá jediná možnost - odteklá plodová voda. Byla jsem 37+1 tt dle MS. Jemně jsem pohladila manžela po ruce a když procitl z hlubokého spánku, pravila jsem mu, že mi asi praskla voda. Manžel vyskočil a začal plašit - co jiného od chlapa očekávat, že 😀 Došla jsem si na toaletu, voda stále vytékala, tak za mnou tu mokrou cestičku manžel utíral. Dobalila jsem si tašku do porodnice, dala si sprchu a cca po hodině jsme jeli do porodnice. Zde mi natočili monitor, vše sepsali, řekli že nemám kontrakce (hmm, opravdu? to bych ani neřekla, když mě nic nebolí) a ubytovali na šestinedělí. Bohužel spát se zde nedalo, takže jsem ani oka nezamhouřila. Ráno jsem se po zvážení všech rizik rozhodla podepsat negativní revers a jít čekat na kontrakce domů. Případnou infekci můžu chytit doma stejně tak jako v nemocnici. Máme to tam autem 2 minuty, takže není problém se ihned dostavit. Po tisícech keců velice nepříjemného pana doktora negativní revers sepsal a já podepsala. Ve 14:30 jsem měla jít na monitor a poté na něj z domova docházet každé 3 hodiny.

Zhruba od 14 hodin jsem měla křeče v podbřišku - pravidelné po 3 minutách, ale tento doktor i porodní asistentky tvrdili, že kontrakce to rozhodně nejsou, že u těch bolí záda a celé břicho, nikoli jen podbřišek. Křeče nebyly nijak hrozné, ale trošku prodýchnout jsem je musela. Ve 14:30 mi začali natáčet monitor, po 15 minutách začal přístroj pískat a došel papír, takže PA jej vyměnila a začala natáčet nanovo. Po 15 hodině mě přišla zkontrolovat zrovna ve chvíli, kdy jsem prodýchávala. Ptala se, zda mám kontrakce. Tvrdila jsem, že podle doktora ne, jen křeč v podbřišku. Po natočení monitoru mě vyšetřila spodem a oznámila mi, že domů rozhodně nejdu, že jsem otevřená na 5-6 prstů a mám zavolat manželovi, že jdeme rodit. V 15:20 dorazil manžel, už jsem byla ve sprše a křeče v podbřišku byly cca po 1,5-2 minutách. V 16 hodin jsem vylezla ze sprchy, asi 10 minut chodila po porodním sálu a pak ucítila nutkání tlačit. PA mi pomohla vyškrábat se do křesla, našla jsem si takovou polohu, která mi vyhovovala a začala jsem trochu tlačit. Byla jsem v polosedě se zapřenýma nohama o PA a manžela a manželovu druhou ruku jsem měla pod hlavou. Za chvilku přišel doktor (ano ten, co mi psal negativní revers a tvrdil že to kontrakce nejsou 😀) a začala jsem tlačit pořádně. V 16:33 jsem se ho ptala, na jak dlouho to tak vidí. Čekala jsem, že řekne třeba 3 nebo 7 hodin. On se podíval na hodiny a řekl, že do 17 hodin je dítě venku. Myslela jsem, že si ze mě prostě utahuje. Párkrát jsem zatlačila a v 16:52 se nám narodila Eliška s porodní váhou 2 840 g a 48 cm. Hned mi jí dali na bříško a přikryli nás. Nechali jsme dotepat pupečník, pak jej manžel přestřihl. Po chvilce jsem porodila i placentu a doktor se jal šití. Hráz natržená nebyla, jen pár vnitřních stehů. Poté všichni odešli a my tři tam zůstali sami. Poprvé jako rodina.

Je to silný, krásný, nezapomenutelný zážitek. Moc jsem brečela, byli jsme šťastní. Po hodině jsem zavolala mamince, že miminko už je na světě, sice o tři týdny dřív, ale zdravé a že je to holčička Eliška. 

Po další hodině šly sestřičky Elišku za doprovodu tatínka zvážit a odvezli ji na novorozenecké oddělení. Mě pomohla PA a manžel do sprchy, poté jsem se s manželem rozloučili a mě odvezli na šestinedělí. Dost se mi motala hlava, tak si Elíka nechali na novorozeneckém. Bohužel dostala žloutenku a nepapala, tak byla dva dny pod modrým světýlkem a vozili mi ji jen na kojení. To se nám moc nedařilo, takže ji neustále vážili a dokrmovali UM. Domů jsme šli 1. 11.

Naše testování mě velmi překvapilo. Už při rozbalení jsem cítila jemnou vůní, která provoněla  celý obývák. Při rozbalování ochotně pomáhala naše Anetka, kterou velmi zaujala krabice, výplň a praskací fólie😁 

Nadšení bylo ohromné😁 Ovšem mé nadšení z následného úklidu už ne.

Jako první prošel testem osvěžovač vzduchu pro miminka. Jeho vůně je jemná, nevtíravá a prcci krásně spinkali až do rána😍

Šplíchám ho všude, šplíchám ho pořád a to i na muže na WC. (ale pssst 😂)

Hned večer po rozbalení přišel na řadu test koupací a mycí...no..z tohoto testu bohužel nejsou publikovatelné fotografie, objekt testování odmítal spolupracovat a svou zaputilist mi dával najevo šíleným řevem.

Ovšem umytí neunikl. Musím říct, že Vendelín i Toník jsou skvělými spolubojovníky v boji proti křupkám! Ty totiž drží a drží. 

Na přání několika z vás přidávám recenzi na výrobek Colour Refresh Maria Nila.

Svoje vlasy mám takové medovo-zrzavo-hnědé. V létě více vyšisované, v zimě trochu tmavší. A jelikož jsem pihatá a mám zelené oči, rozhodla jsem se jít zrzavou cestou 🙂 Takže asi půl roku už si barvím vlasy do zrzava. Nicméně barva se fakt rychle vymývá a pěkně zářivá vydrží vždy maximálně 3-4 týdny.

Hledala jsem tedy něco, co barvu ochrání, nebo zvýrazní. Abych nemusela u kadeřnice bydlet (nehledě na finanční stránku).

Na doporučení kamarádky jsem začala hledat značku Davines a Maria Nila. Davines dělá také tónovací kondicionéry, ale má jen tři základní barvy. Na druhou stranu Davines je běžně k dostání v eshopech bez větších obtíží.

Značka Maria Nila je ze Švédska a k nám na trh přišla až na přelomu srpna/září. Vyrábí hodně barevných odstínů a vybere si opravdu každý. Bohužel sehnání výrobku není nejjednodušší. V ČR jsem zatím objevila jediný eshop, kde Maria Nila prodávají. A tam to lze koupit jen pod registrací s IČO, kdy si hlídají, aby živnost byla opravdu psaná na kadeřnici.

Já k nákupu zlanařila kamarádky kamarádku, která mi to přes sebe objednala.

Každou ženu v těhotenství nejspíše dostihnou nenáviděné strie. Není ovšem vhodné brát tuto estetickou komplikaci na lehkou váhu. Je potřeba podniknout razantní kroky k jejich eliminaci! Masírujte pokožku ihned z počátku těhotenství, aby se dostatečně vyživila a byla připravená na nevyhnutelné změny.

Šestý měsíc – největší zkouška vaší pokožky

V šestém měsíci dochází k největším změnám v přírůstku váhy a současně probíhají také hormonální změny. Jestliže v tomto rizikovým období není pokožka dostatečně hydratována, hrozí zvýšený výskyt strií především v hlubších vrstvách kůže. Nejvíce ohrožená místa jsou v oblastech, kde je kůže nejvíce napínána – bříško, stehna, zadeček a také prsa.

Je čas na nákupy

Kvalitní a osvědčení prostředky určené pro nastávající maminky jsou trefou do černého. Jedná se o přípravky se specializovaným složením, které byly vyvinuty speciálně pro potřeby namáhané pokožky v období těhotenství a po něm. V průběhu posledního desetiletí se jedničkou na trhu staly produkty značky Elasti-Q®, které si ověřilo tisíce spokojených maminek. Produkty jsou speciálně přizpůsobené pro zvýšené nároky pokožky těhotných žen. Proto poskytují vhodnou a komplexní péči. Ta se zaměřuje jednak na prevenci vzniku strií a současně na strie již vzniklé, které účinně redukuje.

Požadujte to nejlepší!

Někdy vztahy nevyjdou tak, jak jsme si představovali. A pak přijde rozpad. Ten je vždy těžký, ale když jsou v tom i děti, je to ještě těžší. Hlavně pro ně. Mají v hlavičkách zmatek, nevědí, kde je doma, nerozumí tomu, proč už si maminka s tatínkem nerozumí, jako dřív. Postupem času se dítko zklidní. Ne proto, že by to pochopilo, ale přijme situaci jako fakt, se kterým nemůže nic udělat. Rodiče začnou nový život, najdou si nové partnery... A tak to bylo i u nás. Po prvním nezdaru jsem našla chlapa, se kterým jsem opravdu spokojená. A máme spolu další 2 dítka. Nejstarší dcerka je nadšená a manžela bere jako svého vlastního tatínka a i on jí bere jako vlastní dceru. Nedělá žádné rozdíly mezi svými dětmi a mojí dcerkou. A stejně tak celá manželova rodina. Větší štěstí jsem si přát nemohla. 

Dcerky tatínek také šel dál a založil novou rodinu. Našel si ženu, která si sebou také přivedla jedno dítko (chlapečka) a spolu mají ještě jednoho chlapečka. 

Jsem ráda, že moje nejstarší s ní vychází v pohodě. Jen mi dělá starosti, že nová žena začíná mé dceři plést hlavu a dávat jí nabídky, jako že by mohla bydlet u nich. Problém je v tom, že to chce ona, Paní nová. Vlastní otec mé dcery s ní čas netráví. Funguje pouze jako taxikář, který jí odveze Paní nové, nebo babičce a pak si jde po svém. Vytrvávám a snažím se dcerce se snažím vysvětlovat, že je jasné, že se jí u Paní nové líbí. Když někam jede jednou za čas a nemá tam žádné povinnosti, je to vždy lepší. Chápu i Paní novou. Já mít dítko půjčené jednou za čas na víkend, tak bych ho zahrnovala čím by chtělo a povolila mu i houpání na lustru. Nicméně o svou dcerku přijít nechci. Nejen tím, že by bydlela jinde, ale hlavně nechci příjít o její důvěru, lásku, kontakt s ní. O možnost pomoct jí, když potřebuje, pomazlit, když jí není dobře. 

Nejoblíbenější pohádky jsou u nás o pomeranči. Je to pohádka pokaždé jiná, vymýšlená za chodu. Podle toho, jaké téma je teď aktuální, nebo jaká je doma nálada. 

A přišla na řadu i dnes ráno, když jsme česala Princeznu do školy. 

Maminko, vyprávěj pohádku o pomeranči.

Přichází superúplněk a já začínám být „supernervózní“. Vánoce se blíží mílovými kroky a spolu s nimi i Vilminy narozeniny. Tuto životní katastrofu zatím díkybohu nevnímá, takže z tohoto pohledu můžu zůstat v klidu. Výběr dárků, to jsou pro mne ta pravá muka, zvlášť když hledám i za ostatní členy rodiny. Pokud jste na tom podobně, můžete nahlédnout do mého letošního seznamu, určeného pro čerstvého dvouleťáka.

Seznam naleznete na: http://www.pihatamama.cz/Hrajeme-si/Jeziskovi-naveky-objedname-navleky