Stala se vám někdy nějaká vtipná kuchyňská příhoda? Předpokládám, že ano. Tak to vítejte v klubu. A pokud ne nebo si zrovna nevzpomínáte, přečtěte si tyto 3 vypečené příspěvky. Mateřská demence na nás útočí i v kuchyni. 

Sůl nad zlato

#materskademence: 

To je když ráno vstanu, abych udělala rodičům radost, a uvařím kafe. A při ochutnaní je slané.

(rencapavel)

Hrajeme si na schovávanou

0°C Destilovaná voda zamrzá.

-1°C Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo.

-4°C Pes se ti snaží nacpat do postele.

-8°C Bezdomovci vlézají na noc do krabic.

-10°C Francouzská auta přestávají startovat.

-12°C Politici začínají mluvit o bezdomovcích.

Je pět hodin ráno a dítě pláče. Už zase, po kolikáté vlastně? Když to bylo počtvrté, přestala už jste to počítat.
Projdete celým bytem a šlápnete na dětské lego, které už zase leží všude.
Ve dřezu se vrší nádobí, které jste nestihla včera umýt a v koupelně na Vás čeká hrozivě plný koš na prádlo.

Zní Vám to povědomě?

Tohle je život mámy. Někdy je stresující a těžký. Jindy je bláznivý a vyčerpávající.
Někdy je to testování naší trpělivosti doprovázené bolestí hlavy.
Ale dnes Vám tu chci říct, že to za to STOJÍ.

Stojí to za každou těžkou minutu, náročnou situaci a vyčerpávající zkušenost.

Sdílejme spolu všechno co prožíváme, celou tuhle šílenou jízdu mateřstvím, protože i když to tak nevypadá, všechny mámy kolem Vás to znají. Prožívají to samé jako Vy každý den.

A modlí se za lepší zítřek.

Jak ale najít štěstí v něčem co Vás emocionálně a fyzicky dostává až na samé dno?
Jak můžeme během toho, co se snažíme vychovat naše děti co nejlépe, stále dokola utíráme otisky dětských prstů ze zrcadel, sbíráme hračky, které se povalují všude po domě a hromada prádla už je tak velká, že se před ní skrýváme?

Něco Vám prozradím.

Každá tahle věc, všechno to, co denně nesnášíte, to všechno by Vám chybělo, kdybyste to neměla.
Zní to šíleně? Je to šílené!

Ale kolikrát jsem seděla v křesle a počítala minuty do probuzení mé dcery, i když jsem věděla, že až se vzbudí, budu další dvě hodiny mít plné ruce práce a budu si přát, aby zase usnula.
Stejně jsem ale chtěla, aby už vstala.

Abych ji mohla pochovat, přivonět si k ní, dívat se jí do očí a pomazlit jí.

Nejsem to jenom já, ale miliony rodičů po celém světě se těší, až jejich děti odjedou na letní tábory. A pár hodin po té, už nervózně přešlapují v jejich tichém bytě a přerovnávají plyšáky na postelích svých dětí.

Zaručený recept jak si užít mateřství není.

Napsala jsem ale pár bodů, které Vám možná pomůžou vidět mateřství trochu jinak.

1. Smějte se

Je důležité naučit se smát. Zní to divně, že? Každý se přece umí smát.
Ale kdy naposledy jste se opravdu zasmála? Od srdce a naplno?
Samozřejmě jsou situace, kdy Vám do smíchu není a není možné se z nich radovat.
Zažila jsem a nejenom já i Vy, my všechny jsme zažily a zažíváme situace, kdy rozhodně nemáme čemu se smát a kdy místo radosti cítíme jen stres a vyčerpání.

Když ale zkusíte v těch méně vypjatých smích místo křiku, objevíte něco zázračného.

2. Objímejte se

Miluju mazlení se svými dětmi, to jak voní, jaký je to pocit, když mě obejmou. Být máma je někdy natolik  vyčerpávající, že zapomínáme na tolik potřebné věci.
Je to zvláštní, ale když byla naše nejmladší dcera sotva pár týdnů stará, milovala jsem naše noci. Kdy jsem jí chovala a kolébala zpátky ke spánku v naprosto tichém bytě. Držela jsem ji v náručí, poslouchala tak dýchá a dívala se na ten malý zázrak.
Někdy nemáme chuť na to přitulit si dítě, které se ještě pět minut zpátky vztekalo na podlaze v obchodě. To je jasné. Když ale můžete, objímejte se. Chovejte je v náručí dokud můžete a dokud chtějí.

3. Buďte s rodinou a bavte se

Se všemi povinnostmi jsem si jistá, že si teď říkáte, kde mám ještě vzít čas na nějaké hraní?

Jsou dny, kdy na hraní čas nezbývá. Kdy pobíháme sem a tam, věšíme prádlo, vaříme večeři, běžíme nakoupit a v osm  hodin večer padneme na sedačku vyčerpané.
Práce, škola, domácí úkoly, kroužky, uklízení, lekce tance a seznam by mohl pokračovat. Nemá vlastně konec.

Čekáte miminko, bříško už se začíná zvětšovat a  Vaše běžné oblečení  se stalo nepohodlným nebo dokonce naprosto nepoužitelným?  Je na čase podívat se po nových kouscích oblečení do šatníku? Pak určitě navštivte internetový vyhledávač, kde si můžete vybírat ze širokého sortimentu těhotenské módy velmi vysoké kvality. Ani v těhotenství nemusíte slevovat z Vašich nároků na vkusné a pohodlné oblečení. Nakupovat můžete i v e-shopu z pohodlí domova, kde se mj. dozvíte i spoustu užitečných rad a informací, které jistě oceníte.

Stačí si jen vybrat.

Jistě oceníte i praktické oblečení uzpůsobené pro pohodlné kojení. V nabídce mají některé eshopy už zařazenou novou kolekci, tak neváhejte a připravte se  včas. Důraz klademe především na pohodlí, praktičnost a vysokou kvalitu použitých materiálů. Řada výrobců používá výhradně přírodní látky pocházející z Evropy.

ZDROJ: Happymum.cz

Ahoj všem! 

Rozhodla jsem se podělit o svou zkušenost s vysazením HA, protože a poněvadž to může třeba někomu pomoc. Bude to dlouhé čtení, ale nechtěla jsem to okleštit o nic, abych nezabila žádnou "skrytou otázku" někoho, kdo chce třeba najít nějakou odpověď.

Je mi 35 let, trpím celoživotní diagnózou chorobné zodpovědnosti a chudého workholika. Úspěšně jsem se léty vypracovala až k řadě fyzických i psychických trablů a HA do sebe cpu od 17ti, tedy krásných neplodných 18 let. Nechala jsem si ji kdysi nasadit po selhání "mechanické antikoncepce", které mě odeslalo štandopéde k Apolináři na přerušení počatého těhotenství. Srdce krvácelo, mozek řval zodpovědnostní argumenty typu: "Chudák dítě, co mu můžeš nabídnout???!!!" a zdravotnický personál na mě koukal skrz prsty, neboť jsem měla na čele nálepku lehkomyslné nezletilé vražedkyně nemluvňat. Následná volba byla tedy jasná - HA.

Za svou letitou éru požíračku hormonů jsem projela od Triquilaru, přes Mercilon, Lyndinette a bůhví, jak se ty všechny mrchy jmenovaly a zaparkovala až na poslední štaci jménem Sylviane. Nikdy jsem nepociťovala nic zvláštního, nevnímala jestli mi prášky sedí, nebo ne, jestli mám pleť horší, lepší, tloustnu, hubnu...brát prášky bylo prostě normální a já jsem byla prostě já.

Okolí si ťukalo na hlavu a mysleli si své - divná ženská, která ve svých 35 cpe prášky, to asi nesnáší děti. Necítí biologické hodiny, to asi bude pěkná megera....bla bla bla. A já mezitím mlčky chodila "ošňufávat" své skvělé a úžasně okouzlující maličké neteře. Za zavřenými dveřmi ze mně byla dokonale se rozplývající a rozmazlující teta. Děti bych ráda, ale...zodpovědnost a "podivný" stav mého dlouholetého vztahu mi prostě vnitřně nedovolili, vysadit a pustit se do výroby vlastního "šmudlátka ošňufávátka".

Až jednoho dne se něco přelomilo a kdosi ve mně probudil fázi: "Má-li se stát, tak se stane." A navíc - začala jsem si všímat, co se ze mně stalo...kdysi krásné a všemi obdivované vlasy se se mnou už léta loučili po hrstech, stále oteklá s metabolismem postřelené želvy, nespavost, deprese gradující v katatonické stavy, které střídaly sebevražedné nápady. Bezemoční, pragmatické, prostě mi to bylo šumák a vše se dá zařídit. Myslela jsem si, že za vše může má životní situace a enormní stress...ale pak jsem narazila na článek o nedávné severské studii, která pojednává o vlivu HA na vznik depresí...v případě nasazení mezi 15-18 rokem prý 100%!!!!A tak jsem začala přemýšlet, jestli to třeba nemůže být pravda...plus ty vlasy, atd...hm to stojí za zamyšlení. 

Všichni tvrdí, že materska je ta nejkrásnější věc na světě, ale pak si všimněte, že jakmile je nějaká možnost, matky si stěžují na to, jak je to těžké, že jsou nedocenene, na nic nemají čas, že to chlapi nechápou a podobně. Ale pokud jim řekněte, že klidně můžou jít do práce a nechat chlapa doma, průšvih a lavina argumentů je na světě. 

    Říkám NE! Mateřská rozhodně není to nejkrásnější na světě, je to psychicky náročné období, mění se celý život i lidi kolem vás. Ve společnosti mizí vaše hodnoty, ztrácejí se vase dosavadní priority a najednou zjistíte, že to, co bylo a je normální, už si nemůžete dovolit. Ano, nemůžete celou noc nerušeně spát, nebo v neděli dopoledne vstávat až k obědu, nemůžete si libovolné pustit film v jakoukoli hodinu a klidně na něj koukat, jít neplánovaně na zábavu.  Přestávate se stýkat s přáteli z práce a že škol, protože vás pohltilo jiné okolí.  Ztrácíte spolecne veci s bezdetnymi kamarády, zkrátka už si moc nerozumíte. Společně s miminkem jste se znovu narodila i vy.

   Ze dne na den jste někdo jiný, jste otrok. Na povel vstanete, na povel uděláte cokoli, jen aby to dítě přestalo řvát, nebo aby se přestalo vztekat. Snažíte se mu zavděčit, ale je to to nejhorší povolání na světě.  Tolik ignorace, nevdeku, vzdoru a nulové pochopení od nikoho jiného, než od vlastních děti, nedostanete. Říkáte, že ne? Tak to zkusím napsat jinak:  Když vám dítě vyplyvne jídlo, které jste pracně připravovala celé dopoledne s dítětem na krku,  po probdele noci, kdy ten ďábel vstával každé dvě hodiny s budickem o páté, tak se vám dostalo vdeku, tolerance a pochopení? Nebo když lezite s angínou a bolesti hlavy v posteli a dítě vám skáče po hlavě, tak je tolerantní a souciti s vámi? Odpověď na obě otázky je NE, je to malý sobec. Jsou mu jedno vaše potřeby, chce naplňovat jen ty své. 

   Mít děti je nádherné a dokonalé, rodičovství je krásné, ale být na mateřské urcite ne. Souhlasím s tím, že být rodičem je to nejcennější, co v životě člověka může potkat.  Ať je to táta, nebo máma.  Jeden bez druhého by ten dokonalý uliček štěstí, který máte u sebe, neudělal.  Nestezuji si, určitě ne, plánujeme druhé dítě, kdy i já budu asi případ - z mateřské do mateřské - ale mám svůj relax, mám své studium a podnikani, kterému jsem se začala venovat, když malému bylo šest měsíců, protože od nás biologicky otec odešel. Našli jsme perfektního tátu, ale nebylo to důvodem v mém podnikání skončit. Věnují se v těch svých mateřských letech i něčemu jinému a je mi skvěle. 

Nestezujte si, můžete to změnit.  Nikdo vám nebrání jít do práce na plný úvazek a nechat chlapa zastávat děti a domácnost.  Nikdo vám nebrání najít paní na hlídání z vašeho blízkého okolí, pro vaše realizovani. Kdo vám zakazuje mít brigády, mít svoje koníčky, svůj soukromý život? 

  Seberealizace a styk s okolním světem je jedna z nejdůležitějších věci na světě. Nenechte se pohltit do mateřství tak moc, že pak nic jiného mít nebudete... ani tátu, protože i ten potřebuje péči a mít vás někdy jen pro sebe, vyjít si bez toho uzlicku a žít alepson jednu chvíli, jako když jste byli zase jen dva. Muž a žena, ne táta a máma. 

V úterý 2. srpna jsem objednaná na kontrolu ke své gynekoložce. Po kontrole a objednání na další týden odcházím, že tento týden to tedy ještě nebude. 
Ve středu ráno vstanu, posnídám, uklidím co je třeba a začnu se probírat věcmi co je třeba vytřídit. Je 11 hodin a jdu dát vařit brambory na oběd. Když vstanu z gauče a jdu do kuchyně, najednou mám mokro mezi nohami jako bych se počůrala, ale na záchod se mi nechtělo. Co teď? Byla to plodová voda? Ale nebylo jí nějak málo? Doktorka na kontrole říkala, že to na porod ještě nevypadá. Co mám dělat!!! No nic zavolám manželovi a zjistím kde je, kdyby bylo potřeba už vyjet do porodnice. Když telefon zvedne zjistím, že je v lese a tak do pul hodky by mohl být doma. Řeknu mu, že mi asi praskla voda, žádné bolesti nemám a nevím co mám dělat. Domluvíme se, že zavolám do porodnice a zeptám se na radu. V porodnici mi řeknou jestli to byl jen malý výtok, ať si zajdu jen ke svému doktorovi a ten zjistí jestli je to plodová voda nebo jen nějaká poplach. Volám zpět manželovi, ať dojede, že pojedem k doktorce. Jenže než manžel dojede tak mi odteče další půl litra vody a už není pochyb, že mi praskla voda. Tašky do porodnice mám nachystané už měsíc, takže když manžel dojede, nasedneme do auta a jedeme do porodnice. Voda pořád teče. Sedím na ručníku, ale když před porodnicí vystoupím z auta všechno mám mokré. 
Zazvoníme na porodním oddělení.Otevře nám sestřička, zeptá se co se děje, řeknu jí, že mi praskla plodová voda a mám ještě týden do termínu porodu. Přejdeme na příjem. Dám jim zcela promočenou vložku, postříká jí a zjistí že je to plodová. Dají mi noční košili a udělají ultrazvuk. Miminko je zatím v klidu takže se bude čekat. Pokud porod nepropukne do 24 hodin od prasknutí vody, bude se muset vyvolat.
Přecházím na pokoj, kde si mám odpočinout, protože porodní bolesti zatím nepřišli. Manžela posílám domů, že kdyby něco tak zavolám a dojede. Ležím na pokoji. Čtu si knížku, sleduji televizi. Nic se neděje. Měla bych spát, ale vůbec to nejde když si člověk uvědomí, že za chvíli už tu bude nový človíček. Setřičky jsou milé, chodí mě kontorolat. V 19 hodin, se mění směny. Sestřička se semnou přijde rozloučit, že odchází a příjde nová a pokud se nic nestane přes noc, že v 7 ráno mi začnou porod vyvolávat. 
Je 20.30 a jakoby první kontrakce, ale kdo ví co to je. Nebudu plašit. Po čtvrt hodině další. Řeknu to sestřičce, že teda přesně nevím, ale že už snad asi jo. Ve 22 hodin, si řekneme se sestřičkou, že to teda asi začíná, vyšetří mě. Jsem otevřená na 2 prsty.  Ve 23 hodin dostávám kapačku s antibiotiky po 12 hodinách po odtečení plodové vody. Bolesti už jsou častější a tak mi sestřička doporučí teplou sprchu. Bolesti už jsou horší, ale pořád se uklidňuji, že je to v pohodě a hladím bříško a říkam miminku, že to bude dobré, že to zvládneme. V 1 hodinu ráno mi sestřička udělá klystýr. Po doporučení mé gynekoložky si ho nechám udělat a jsem ráda. Porod se opravdu víc rozjede, bolest na chvíli poleví no a řekněme si pravdu člověk se opravdu vyprázdní a pak ho to na porodním sále netrápí. 
Po 1 hodině volám manželovi ať dojede, že už je to tady. Přijíždí do půl hodiny kdy dostávám další kapačku s antibiotiky. Bolesti už jsou co 2 minuty oteřená jsem na 8 cm. Jsem opravdu šťastná, že manžel je zde semnou a při každé kontrakci mě drží za ruku a já vím, že na to nejsem sama. Mezi bolestmi se na manžela usmívám a říkam že je to v pohodě. Bolesti mi jdou do zad, jako při zánětu ledvin a chce si mi zvracet jak mimčo tločí na žaludek.
Po 4 hodině ráno přecházím na porodní sál, kde jsem sama. Manžel zůstává se mnou. Sestřička mi říká ať si lehnu na bok a když přijdou kontrakce ať zatlačím, aby miminko posunulo hlavičkou. Když ležím na boku tak tlačit vůbec nejde a tak se ptám sestřičky jestli budu rodit na boku že je to hrozný. Tak mi řekne ať si lehnu normálně na zádá, nohy mi dá do držáků a je to tady. Sestřička mi říka, že až přijsou kontrakce tak můžu tlačit. Ale já nechci tlačit jsem ráda, že přežívám bolesti. Když sestřička vidí, že nic tak mi řekne ať tlačím. Když tlačím po třetí cítí jak se mi rozestoupili kosti v pánvy a vzpomenu si na video kde už to byl konec porodu. Hlavička už je opravdu velmi blízko a sestřička mě nastřihává. (Neví, jestli to bylo třeba nebo ne, ale rozhodně to nebolí ta jak se vykládá. Bylo to jen takové štípnutí. Takže bych se nástřihu vůbec nebála.) Pak zatlačím ještě dvakrát a hlavička je venku. Jsem šťastná, bolest ustoupí a já si oddechnu. Když mě všichni porodníci, kteří přišli k mému porudu vidí, že už jsem skončila tak všichni vykřiknou ještě ramínka. Už jsem vyčerpaná, v hlavě mi běží, že o ramínkách nikdo nic neříkal, vždycky se mluvilo jenom o hlavičce. Říkam, že už nemůžu a všeci, že ještě jednou a už to bude. Z posledních sil si vzpomenu že to malí prdě tam taky trpí, tak zatlačím naposled a je venku, je 4.53 hodin. 
Ptám se, jestli je to opravdu holčička a sestřička mi to potvrzuje. Jsem šťastná. Bolest zkončila a na břicho mi přikládají moji holčičku. Je to něco úžasného. Pak ji odnášejí omít a tatínek jí jde popsat aby nám ji nevyměnili. Papíry na bonding jsem měla vyplněné již dopředu, sice jsem nevěděla jestli ho budu chtít, ale radši jsem si je vyplnila. Jsem za to ráda, protože to bylo úžasné. Někdo říká, že je tak unavený, že bonding nechtěl, ale jakmila jsem dorodila a dali mi malou na břicho, tak jsem měla opět plno energie a spánek byl to poslední co bych v tu chvíli chtěla. Po měření a vážení mi ji pak přinesli zpět a pan doktor mi jde šít poporodní rány. Další věc o které nikdo nic neříkal, že šití bude trvat tak dlouho. Když po 20 minutách pan doktor skončil, byla jsem šťastná. Naštěstí jsem měla celou domu u sebe moji krásnou princeznu a manžela. Po šití mě sestřička převedla na pokoj a kde jsme strávili zbytek času s manželem a naší holčičkou. 
Dnes, když má naše Anička 5 měsíců, tak už si na ty bolesti ani nevzpomenu a už se těším, až si s manželem pořídíme další miminko.

     Mnozí lidé si neuvědomují, jak obrovský mají včely význam pro rostliny a tím vlastně pro celý ekosystém. Některé rostliny spoléhají při přenosu pylu na vítr, jiné na hmyz, některé využívají obojího. Jsou i takové, které jsou závislé jen na včelách.

     Uvádí se, že asi 80% kvetoucích rostlin, je opylováno hmyzem. Z toho zhruba 85% je opylováno včelami. Včely jich opylují na 170 000 druhů, přičemž se odhaduje, že přímo závislých na včelách je 40 000 druhů rostlin a stromů. Lidé využívají množství z nich. Jsme tedy vlastně i my na včelách závislí.

     Pro představu ohromného výkonu včel a tedy i jejich nepostradatelného užitku je neuvěřitelné číslo až 3000 květů, které dokáže navštívit za den jen jediná včela! Celá kolonie včel medonosných potom dokáže během dne opylit několik miliónů květů!

     Užitečnost a hlavní význam včelařství není v získávání medu a dalších včelích produktů, uvádí se, že tyto tvoří jen zlomek (asi 10%) celkového užitku včel, ale tkví v prospěšnosti našemu životnímu prostředí. Včelařství je totiž jednou z mála lidských činností, kterou přírodě více dáváme, než jí bereme. Samozřejmě prospívá také zemědělství a na něj navazujícímu potravinářskému průmyslu. Díky opylování rostlin zvyšují včely kvalitu i kvantitu plodin. Tím přímo ovlivňují produkci potravin.

     Jsem velmi ráda za to, že můžeme o své práci říci, že má opravdu smysl!

Bylo nás pět. Pět holek, které se v srpnu 2013 staly matkami. Seznámily jsem se tady na Konikovi. Časem se z pětice vytvořila dvojice a trojice. To tak v životě bývá, že se cesty spojují a zase rozdělují. Ta dvojice si byla podobná více a i naše trojice má v životě dosti podobné okamžiky. 

Začnu V.. Vstup jejího syna ja svět nebyl růžový. Ihned po porodu musel být převezen do Motola z důvodu chybějícího řitního otvoru. Na kontrolách během těhotenství na nic nepřišli a ač vždy napočítali pět prstů, narodil se s jedním prstem navíc. To sice není žádný život ohrožující stav, ale změna počtu prstů může značit nějakou genetickou poruchu. G. byla diagnostikována vrozená atrézie konečníku. Čekala ho série operací, opakované pobyty v nemocnici, trénování vyprazdňování…Pro V.to bylo náročné období. Až teď zpětně ji moc obdivuji, jak to zvládala, účastnila se s G. všech našich mimi akcí a člověk ani nepostřehl, že by něco bylo v nepořádku. Takže první silná žena z naší trojice.

I., start M. do života byl také trochu komplikovaný. Hned po porodu také musel do Motola kvůli přiškrcenému varlátku. Naštěstí se vše zvládlo a je z něho krásný zdravý chlapec. Pak I. otěhotněla podruhé, my s V. jsme byly tou dobou už “zkušené druhomatky”. Zpočátku šlo vše krásně, ale v druhé polovině těhotenství zjistili I. hrozicí preeklampsii a musela si jít lehnout do porodnice. Dcerka se narodila o měsíc dříve, byla malinkatá, ale také vše zvládla. Teď už je z ní krásná roční slečna. Ale tím I. příběh nekončí.

V červenci jsme byly s V. jako tradičně (no podruhé, ale dovolím si to již nazvat tradicíJ) u I. na chalupě. My tři holky a šest dětí pod tři roky. Velký šrumec, který nás baví. Večer při lahvi vína si I. postěžovala, že ji bolí oko. Ale nějak jsme to zamluvily, dopily jsme lahev a šly spat. Další den jsem se rozjely ke svým domovům. Večer I. píše, že moc nevidí a že oko, bolí jak sviňa. Urgujeme ji, ať si okamžitě dojde na pohotovost. I. poslechla. Bylo to závažnější než jsme si všechny myslely. V místní nemocnici si ji chtěli rovnou nechat, doktoři měli podezření na roztroušenou sklerózu. I. odmítla s tím, že si hned další den dojde v Praze na neurologii. Tam to nabralo rychlý spád, série vyšetřeni skutečně potvrdila roztroušenou sklerózu. Já v té době byla na dětském táboře kdesi v lesích a pamatuji si, jak jsem zprávy od ní hodně intezivně prožívala. Připadalo mi to jako špatný sen. Jako fyzioterapeut jsem věděla co vše to může obnášet. Nicméně I. je silná a statečná žena, nyní čeká na stanovení přesné diagnózy, jelikož doktoři jail podezření, že to není RS ale jiný typ autoimunitního onemocnění a na následné přidělení biologické léčby. V tuto chvíli, troufám si tvrdit, je v remisi, užívá si svých dvou dětí a žije naplno.

Můj příběh už znáte, jen musí připsat, že já si svojí osudovou bulku našla týden po tom, co se Ilka dozvěděla svou diagnózu. Když jsem to holkám psala, připadala jsem si fakt blbě, jako největší hypochondr, co řeší nějakou bulku, zatímco I. leží v nemocnici s atakou roztroušené sklerózy. Jednoduše jsem si říkala, že není statisticky možné, aby mně něco bylo, když to padlo na I.. Jak vidíte, možné je vše. Nicméně, nás to nerozhodilo, stále podnikáme různé akce. Rozumějte, chodíme s dětmi na hřiště, ale občas i za kulturou, s dětmi i bez. Funguje i černý humor, čekaly jsme s čím se na nás vytasí V.. Naštěstí s námi basu nedrží🙂. Tak to je příběh mých dvou kamarádek a můj. A až při psaní tohoto článku mi došlo, jak jsou si ty příběhy podobné.  A věřím, že jsme si všechny tři to horší už vybraly a těším se na společné zažitky v novém roce🙂

Více zde: http://prsavhaji.blogspot.cz/ a zde https://www.facebook.com/prsavhaji/?fref=ts

K nejdůležitějším lidem na svatbách patří samozřejmě svatební dvojice, ale i dvojice lidí, která stojí hned za nimi. Svatební svědci. Jaký člověk by však tuto odpovědnou roli neměl dělat?

Bez svědků by se obřad nemohl vlastně ani uskutečnit. Mají mít dobře nastražené uši a poslouchat, zda si zamilovaný párek řekne skutečně vytoužené ANO. Koho si vlastně vybrat za svědka na svatbu? Měl by to být člověk spolehlivý. Pokud jste včera dělali někomu svatebního svědka, následující řádky vám poskytnou manuál v případě, že jste svou funkci neznali nebo nezvládli.

Manuál svatebního svědka

Svědek by nikdy neměl ztratit prstýnky. Měl by být spolehlivý. Svatební obřad je velmi stresující záležitost. Svědek je proto člověk, kterému věříme. Bývá to obvykle náš nejlepší přítel. Klidně to může být i sourozenec. Svědek by se měl o ženicha a nevěstu postarat už před svatbou. Pomáhá s výběrem oblečení, organizuje i rozloučení se svobodou.

Mnohým z nich se dává na starost i příprava svatební cesty. Svědek je vždy svatebnímu páru po ruce. Pomáhá psát svatební proslov. Doprovází pár na místo svatebního obřadu. Je hlavním organizátorem svatebního focení, pomáhá novomanželům se svatebními dary. V prehistorických dobách bylo manželství doslova zločineckou akcí. Když muž našel ženu, která se mu líbila, unesl ji! Aby se únos vydařil, spojil se se spolehlivým člověkem, který mu měl s únosem pomoci. Taková je tedy geneze vývoje současného svědka. Svědky jsou při svatbě vlastně všichni přítomní. Vyžaduje se přítomnost ale nejméně dvou. Měly by to být osoby nezaujaté. Pokud se dvojice oddává v kostele, svědek by neměl být ateista a k víře lhostejný.

ZDROJ: www.naplanujsvatbu.cz

     Když se nám syn narodil, snažili jsme se pro něj nepoužívat nic, co by obsahovalo chemické látky. Měli jsme pro něj oblečení pouze z nebarvené bio bavlny, mazali jsme jej pouze meruňkovým máslem, nepoužívali žádné kapky do očí aj... Ve třech měsících se však u něj objevila silná vyrážka po celém těle. Nepřišli jsme na to, co ji mohlo způsobit. Možná to mohla být přemíra cukru v mé stravě (občas ujedu). 

     Lékařka diagnostikovala atopický ekzém a doporučila kosmetiku pro atopiky. Než jsem ji koupila (je mi proti srsti kupovat chemické masti), zkoušela jsem jej mazat různými oleji (dýňovým, mandlovým, sezamovým aj.). Vše se ale zhoršovalo, tak jsem ze zoufalství zkusila Linolu, kterou lékařka doporučila. Opět zhoršení... Malý se v noci tak drbal, že byl rozškrábaný do krve a nemohl spát. Byli jsme zoufalí...

     Začala jsem hledat na internetu a našla zde skupinu založenou maminkami se stejným problémem. Jedna z nich tam psala o zinkové masti, já ale nechtěla tu kupovanou, ve které je zase chemie... Navrhla jsem tedy složení dle svých zkušeností s výrobou mastí a konzultovala to s jednou velmi šikovnou maminkou ve skupině. Tak vznikla má zinková mast 🙂 

     Začala jsem jí syna intenzivně mazat asi tak 10x denně. Druhý den šlo vidět citelné zlepšení, třetí den se ekzém jakoby "sloupl" a bylo po něm 🙂 Pak stačilo suchou kůži zvláčnit olejem a tím se rozloučit s "atopickým ekzémem".

     Jsem velmi ráda za to, že nám příroda dala lék na všechno 🙂

Ruku na srdce. Kdy naposledy jste odolali situacím, kdy se váš partner sprchoval a svůj mobil nechal volně pohozený na gauči. Nakoukli jste do něj, nebo jste si řekla, že mu důvěřuje a když se vám něco nebude zdát, tak se ho na to přesně zeptáte?

Nejistota a prázdno

Nejistota je jedním z nejčastějších důvodů, kvůli kterému žena nakoukla do mobilu. Zdůvodňuje to tím, že v chování u partnera cítí nedostatek zájmu a pozornosti. Chybí ji  náklonnost, láska a proto si myslí, že důvodem je nějaká cizí žena. Ve skutečnosti se nesmírně bojí, že v mobilu najde něco, co si domyslí a z čeho má strach. Místo toho, aby hledala cestu k otevřenému rozhovoru a vyjádření, co ji ve vztah chybí, hledá imaginárního nepřítele v partnerově mobilu.

Pozor na fiktivní problémy!

Problém vzniká tehdy, když v telefonu najdete něco, co na první pohled může vypadat podezřele, ale protože nepoznáte pozadí, nemůžete vyvozovat závěry. V telefonu či mailové schránce se vždy dá najít něco, co nelze pochopit jinak, než je v skutečnosti. Zkušenosti odborníků dokonce nasvědčují tomu, že pokud jednou se slídění začnete, bude pro vás velmi těžké s tím skoncovat. Odstartujete pomyslnou lavinu obvinění, trápení a vnitřního užírání. Zamyslete se nad tím a raději si vzájemně důvěřujte.

ZDROJ: www.bebinka.cz

Krásný podvečer,

je to už pár dní, co se firma HiPP rozhodla pomoci jedné mamince, která není v lehké situaci, balíkem svých výrobků v hodně 10.000 Kč!

I díky vám všem jsme jednu takovou maminku našli. A vlastně - našli jsme dvě. Jednou byla @janamal37 , která obdržela také dárečky od firmy HiPP a druhá byla @78marcela .

@janamal37 : Ježíšek k nám dorazil o den dříve! Děkujeme za krááááásný HiPP dáreček! Taková nadílka! A děkuji všem tetám z Koníka, které na mě myslí a přejí mi vše dobré. Jste úžasné!

Původní plán byl takový, že hlavní dárek přijedu osobně mamince předat já. Nicméně počasí vyvádí psí kusy a jedna cesta přes 300km v závějích a na ledovce je nad moje síly. Takže jsme vymysleli šalamounské řešení 🙂 Balík rozdělíme na půl, první polovina dorazila mamince Marcele včera a s druhou půlkou se tam konečně vydám já osobně, hned jak počasí dovolí.

Ale i tak si vám všem dovoluji zprostředkovat dojmy maminky a pár fotek!

"Víte v čem perete svoje prádlo a prádlo svých nejbližších? A jaký vliv mohou mít  prací prostředky na vaše zdraví? Chcete znát tipy na to, jak prát zdravě, ekonomicky a ekologicky? A jak to máme MY 3 v TOM?..."

Mívali jsme doma spoustu pracích prostředků zvlášť na bílé prádlo, barevné prádlo, černé prádlo, pleteniny, jemné prádlo, sportovní materiály, dětské prádlo a k tomu ještě aviváž. Určitě existují i další alternativy, které se k nám nedostali.

Zkuste si spočítat, kolik pracích přípravků je ve vaší domácnosti? Možná jste na tom lépe, ale možná vás to překvapí stejně jako nás. Opravdu je jich tolik potřeba?

Četli jste si někdy na etiketách složení jednotlivých přípravků? A víte kolik zbytečné chemie obsahují? A víte, že v oblečení zůstávají zbytky pracích prášků a aviváží, které se pak při jeho nošení dostávají pokožkou přímo do těla a s nimi i ta spousta chemie, se kterou se tělo musí vypořádat?

Běžně obsahují prací prostředky toxické látky, jako např. amoniak, který způsobuje poškození jater a ledvin, bělidla, která mohou poškodit kůži, plíce, oči a látky vyrobené z ropy, o nichž je známo, že mohou způsobit rakovinu, neplodnost, vrozené vady u dětí, poškozují plíce, mozek, nervy. Bohužel i přípravky tzv. "eko" nejsou zcela netoxické.

Nejenže nás chemické látky zatěžují na přímo, také se dostávají při praní do odpadních vod a z nich dále do vod povrchových, kde nadělají další škody.

Jedním z prvních těhotenských příznaků bývá u mnoha žen ranní nevolnost. Ne vždy však jde skutečně o nevolnost objevující se pouze v ranních hodinách, ale nejednou tyto problémy přetrvávají během celého dne.

Ranní či celodenní nevolnosti se obvykle vyskytují v prvním trimestru těhotenství, později ustupují. V některých případech však mohou ženu potrápit během celého těhotenství.

Co je příčinou?

Přesné příčiny těhotenských nevolností nejsou stále zcela objasněny, ale podílejí se na nich určitě i bouřlivé hormonální změny v organismu čerstvé těhulky.

Zažije je každá budoucí maminka?

Ranní nevolnosti nejsou vůbec nedílnou součástí těhotenství každé budoucí maminky. Některé se s nimi řádně potrápí, zatímco jiné "Proplouvá" těhotenstvím bez jakýchkoliv žaludečních potíží.

Rovněž nelze říci, že pokud jste nevolnostmi trpěli v prvním těhotenství, zákonitě se objeví i v další těhotenství. Nebo pokud jste se s tímto problémem poprvé nesetkali, že vás nevolnosti objedou i v následujících těhotenstvích.

Je možné, že těhotenské nevolnosti jsou i záležitostí dědičnosti. Vše je však velmi individuální.

Jak si pomoci?

Pokud patříte k těm budoucím maminkám, které se s těhotenskou nevolností potýkají, je několik způsobů, jak si pomoci. Bohužel, žádná zázračná metoda, která by spolehlivě fungovala a odstranila vaše problémy natrvalo, neexistuje.

U každé ženy může pomoci něco jiného, je tedy třeba hledat optimální řešení pro konkrétní případ.

Lékaři doporučují těhulkám bojujícím s nevolnostmi mít na nočním stolku připravený sklenici vody nebo jiného vhodného nápoje a nějakou sušenku. Není totiž dobré vstávat z postele s prázdným žaludkem.

Pokud vás nevolnost přepadne při určitých pachy, např. v kuchyni nebo po snědení některých potravin, vyhýbejte se tímto "vyvolávačem" problémů.

Některým těhulkám může bydlet nevolno během jízdy autem, i když předtím takové problémy nemívaly. V takovém případě je možné pomoci si např. homeopatickým lékem proti nevolnosti.

Pomoci vám však mohou i některé přírodní prostředky. Dobrou volbou je zázvor, který si můžete dopřát např. v podobě chutného čaje. Na trhu jsou také speciální lízátka s obsahem zázvoru a dalších účinných, ale zároveň bezpečných, látek určené právě budoucím maminkám trpícím těmito nepříjemnými obtížemi.

Kdy jsou nevolnosti nebezpečné?

Přesto, že těhotenské nevolnosti trápí nejednu budoucí maminku a jsou častým jevem, někdy mohou být nebezpečné. Rizikem je zejména stav, kdy jsou nevolnosti příliš intenzivní a brání ženě v každodenních činnostech, pokud má těhulka problém udržet vůbec nějakou stravu kvůli příčestí zvracení, nebo pokud např. v důsledku nevolností a zvracení dojde k nežádoucímu úbytku hmotnosti. Někdy je nutná i hospitalizace.

V každém případě, pokud se u vás ranní nevolnosti objeví a nedokážete si pomoci ani zmíněnými metodami, určitě své potíže konzultujte s lékařem.

ZDROJ: www.happymum.cz/tehotenstvi

Ahoj maminky, 

která jste četla můj první článek a jste zvědavé na pokračování, tak tady je. Druhý měsíc s cvičením je za mnou. A s výsledkem jsem spokojená, počítám tak ještě 2 měsíce, a ač bude teprve březen, můžu jet na tábor a chodit v kraťasích 😀

Na fotkách je srovnávačka s 1. a 56. dnem 🙂

Míša Myšudka

Přestože si jako těhotná ultrazvuků užijete poměrně dost, i tak Vám bude pořád připadat, že je jich málo. Z toho důvodu mnohé maminky navštíví i atrakci schovanou pod názvem 3D/4D. A o co vlastně jde?

Jde o ultrazvukové zobrazení, které se provádí od 24 do 28tt. Na 3D vidíte plastický obraz vašeho dítěte statický, ve 4D tvoří přidanou dimenzi čas, můžete tak třeba sledovat, jak se vaše dítě kope do hlavy, nebo ukazuje neslušný gesta.

Já jsem tohle „vyšetření“ podstoupila už dvakrát. Poprvé s dcerou Vilmou v pražském Gennetu a nyní s druhou dcerou v Hořovicích. Pokusím se tedy o malé srovnání. Jak již asi tušíte, v Praze si za tenhle cirkus pěkně připlatíte, když máte na to, bydlet tam, tak máte i na dražší ultrazvuk, to je přece logický, že jo. V Gennetu Vás tahle sranda vyjde na 1190, v Hořovicích 800. Když dělá dítě trable a zrovinka si hraje na schovávanou, neplatíte plnou částku. Kolik to bylo v Práglu si už nevybavuju, ale v Hořovicích platíte polovic. 

Ve velkoměstě se setkáte s profesionálním přístupem a moderní ordinací, na maloměstě zase s trhlým doktorem, který neustále vtipkuje, nicméně je to sympaťák, takže don´t worry. Poprvé tak třeba uslyšíte výrazy jako křivochcanda, nebo přirovnání pohlaví k zrnku kávy. Chvílemi jsem si připadala jako v seriálu Ally Mc Beal, dokonce tu mají i společný toalety a fakt, že se ordinace nachází v domě rybářského svazu to celý jen podtrhuje. Naštěstí nikdo ze zúčastněných netrpěl Touretteovým syndromem, i když já sama jsem k tomu po setkání s místní zdravotní sestřičkou neměla daleko. Chyběl už jenom Barry White.

V obou ordinacích vyfasujete DVD se záznamem z ultrazvuku. Na tom pražském najdete dvě dlouhá videa + dostanete jednu vytištěnou fotografii. Na tom hořovickém pak naleznete mnoho fotografií a pár kratičkých videí + obdržíte jednu fotografii barvenou a několik černobílých.

Když to vezmu kolem a kolem, je v postatě jedno kam na to vyšetření zajdete, každopádně v druhém zmíněném zařízení zažijete mnohem víc srandy. Za jediný nedostatek tam považuji nepříjemnou sestru, která Vás hned i příchodu podrobí zcela nesmyslnému výslechu a jejíž pracovní doba končí přesně v 16:00 A krom toho si taky myslím, že Babiš už má peněz dost...Takže hurá do Hořovic!

Když se páru nedaří počít vlastní děťátko, je to pro ně velké trápení. Přesto netřeba zoufat. Pokud vám nebylo dopřáno vychovat si vlastního potomka, můžete pomoci dítěti, které nemělo v životě tolik štěstí a rodiče se ho buď vzdali, nebo o nich za nešťastných okolností přišlo.

Adopce není vůbec jednoduchý proces. Mnozí rodiče vysvětlují, že je ve více směrech dokonce náročnější než těhotenství. Když se vám však podaří zvládnout psychicky náročný test, můžete se pomalu začít připravovat na vašeho nového drobečka.

Co všechno musíte absolvovat?

Proces adopce začnete tím, že si podáte žádost na Úřad práce, sociálních věcí a rodiny v místě vašeho bydliště. Následně musíte doložit potřebné požadavky úřadů a přejít takzvanou prověrkou. Stát bude zjišťovat vaši finanční situaci, majetkové poměry, budou se také informovat na váš život v místním obecním nebo městském úřadě. Pokud se dostanete přes tyto testy do seznamu žadatelů, může projít i 15 měsíců. O děťátko mohou požádat manželé, druh s družkou, ale i jednotlivec.

Neuvěřitelné čekací doby

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou byste měli v souvislosti s adopcí vědět je, že byste s ní jistě neměli dlouho váhat. I když se už dostanete do registru žadatelů, musíte se připravit na velmi dlouhé čekací doby. Ty se nepočítají na měsíce, ale na roky. Podle statistik trvá průměrné čekání na děťátko pět let, ale v mnoha případech je to podstatně více, někdy dokonce až kolem deseti let. Děje se tak kvůli nedostatku vhodných dětí k adopci, ale i kvůli některým administrativním nedokonalostem. Urychlíte to tím, že nebudete hodně připomínkovat

Mnoho párů, se však pro adopci rozhodne, až ve vyšším věku, když selhaly všechny možnosti na početí vlastního potomka. Ti pak nemají mnoho času, aby se dočkaly alespoň takové náhradní možnosti stát se rodiči. Nejlepším způsobem jak urychlit tento proces, je stanovit co nejméně podmínek. Žadatelé nejvíce touží po miminku do jednoho roku, ale takových možností je velmi málo. Kromě toho se obírají o možnost i požadavkem, aby bylo dítě zcela zdravé. Ve skutečnosti však může mít drobeček jen alergii nebo ekzém a již je pro vás nevyhovující. Také mnoho lidí touží po neromském dítěti, případně si nechtějí adoptovat i staršího sourozence, co vás také obírá o možnost a tyto děti pak putují buď do dětského domova, nebo na listinu mezinárodní adopce.

U starších dětí nezapomínejte na zajištění vzdělání

Pokud se dočkáte toho šťastného dne, když vám úřednice telefonicky sdělí tu šťastnou zprávu o tom, že se stanete adoptivními rodiči, pusťte se do příprav. Je ideální, pokud vytvoříte do příchodu dítěte náležité podmínky, abyste mu tento přechod usnadnili. Týká se to zejména starších potomků, kteří již lépe vnímají skutečnosti. Připravte jim dětský pokoj, nezapomínejte zejména na zajištění budoucího vzdělání, a když se dá, seznamte ho s některými spolužáky dříve, aby se mu v první den šlo lépe do školy.

Seznamte ho s rodinou, vyjděte mu vstříc

I když bude pro vás přivítání děťátka také náročnou zkouškou, myslete po celou dobu na to, že pro prcka je to ještě složitější. Snažte se mu tedy vyjít maximálně vstříc, aby to bylo pro něj příjemné. Hodně se povídejte, snažte se co nejlépe poznat. Seznamte ho co nejdříve i s ostatními rodinnými příslušníky. Pokud máte v širší rodině děti, může to příchod do nového prostředí ještě více usnadnit.

Děti vždy zkoušejí

Buďte proto ve své benevolentnosti uvážlivé. Udělat nějaké ústupky, aby se dítě cítilo pohodlnější, neznamená nechat se jím úplně komandovat. Zejména ti starší, kteří byli v domovech vycvičeni na to, aby zabojovali o svou pozici, mohou na vás používat různé triky. Kromě vzájemné lásky, opory a ochrany vybudujte v něm i kousek respektu vůči vám. Nezapomínejte, že nevíte jakou povahu měli přesně jeho rodiče. A proto je vždy velmi důležité naučit se ho zvládat hned, aby vám později nezačalo dělat problémy, které by vás stály potoky slz.

"Jsem přesvědčena, že kojenecký ústav neměl zájem na tom, abych dostala maličkou do péče. Byla totiž právně volná a na tyto děti dostává ústav nejvíce peněz do svého rozpočtu.“

Dnes přináším velmi silný příběh o úžasné pěstounské mamince, která chtěla po odchování svých biologických dětí ještě pomoci dítku bez rodičů. Příběh o otevřenosti, lásce, ale také o tom, jak složité je někdy vymanit dítko ze spárů takového ústavního zařízení.

Příběh se začal odvíjet vlastně už před několika lety, kdy její kolegyně dostala do pěstounské péče vnoučka. V té chvíli si uvědomila, že má ještě spoustu životní síly a velmi ráda by také pomohla nějakému dítku bez rodiny. I když bez partnera, rozhodla se zažádat na příslušném odboru sociální péče o dítko do osvojení nebo pěstounské péče.

Celý úřední kolotoč, který skýtal nejen psychotesty a přípravu žadatelů, trval rok.

Kouzelný telefon

Ihned po schválení zazvonil kouzelný telefon! „Máme pro vás nádhernou princeznu s černými kudrnatými vlásky!“ Holčička byla právně volná, minoritního etnika, rok a půl stará a umístněná v podstatě od narození v kojeneckém ústavu bez zájmu biologické rodiny.

Mám skvělou kamarádku, která je tak trochu jiná :D v dobrém slova smyslu.

Zajímá se o zdraví, pracuje s energiemi, je osobní koučkou a trenérkou osobního rozvoje, pomáhá hypnozou a regresemy řešit různé stavy a životní situace.

Drží mě dost nad vodou.

Jsem podruhé na mateřské, své děti miluji a neměnila bych..

jen se mi teď hodně komplikuje život a bez ní už bych hledala nějakou hrušku ..

Nějakou dobu se mi snažila povědět o nových produktech pro zdraví..

Pokud rády nakupujte v internetových obchodech, tak následující řádky jsou určeny právě vám. Pokud nejste velkým fanouškem online nákupů, i tak si následující řádky přečtěte, můžete tak ušetřit až stovky korun prostřednictvím kupónového portálu Vasekupony.cz

V dnešní moderní době se dá přes internet koupit už cokoliv. Od potravin a oblečení až po spotřebiče do kuchyně, nábytek nebo dovolenou. Kromě pohodlného nakupování přímo z vašeho obývacího pokoje kdykoliv během dne přináší online nakupování i další výhody. Internetové obchody často nabízejí za stejný produkt výhodnější ceny  než v kamenných obchodech. Důvod je jednoduchý: eshop nemusí platit drahý pronájem za prodejnu na lukrativním místě ani mnoho zaměstnanců či skladníků. Ušetří tím značné množství provozních nákladů, které se pak neprojeví na ceně zboží jak bývá zvykem u kamenných provozoven. To však není všechno. S popularitou internetových obchodů roste i jejich konkurenční boj o přízeň zákazníka, a to formou různých výprodejů, slevových kupónů a kódů, akcií či dopravy zdarma. Stačí pouze vědět, kde je hledat.

Vybírejte si mezi eshopy efektivně

Mnoho nakupujících využívá online porovnávače cen, v přesvědčení, že najdou za vybraný produkt nejlepší cenu. Patříte mezi ně i vy? I když vám porovnávač seřadí nabídky podle ceny zboží, není to záruka, že jste našli nejlevnější zboží. Častokrát se za nejvýhodnější cenou skrývá několikanásobně dražší doprava či delší dostupnost nebo je rozdíl v ceně oproti konkurenci pouze pár korun. Mnoho internetových obchodů používá na přesvědčení zákazníka aby dokončil objednávku slevové kódy na několik procentní slevu z nákupu, které na srovnávači nenajdete a tak ve skutečnosti neušetříte ani korunu, naopak zboží přeplatíte.

Jak najít slevový kód do eshopu?

Nenašli jste žádný slevový kód v eshopu, kde si chcete nakupit? Podívejte se na kupónový portál vasekupony.cz. Portál vasekupony je největším agregátem slevových kupónů a slevových kódů v České republice, který shromažďuje akční nabídky důsledně vybraných a ověřených českých eshopů. V přehledné podobě vám přináší stovky aktivních slev z různých tematických oblastí. Denně na portál přibude více než 50 nových slevových kupónů na výhodně nákupy do vašich oblíbených e-shopů.

V prvé řadě, nočník, tak ten je v pohodě, o to tu nejde 🙂

Klasický záchod, tak to je sakra problém.

Panika, řev, zdrhání, jen když tu mísu vidí... a to měl dřív tendence do ní naházet kde co..

Fajn, kdyby aspoň neměl problém čůrat venku, klidně na holčičku.. nějakou tu kytičku počůrat.. Ani zbla..

No a jak to teď řešit, když má vyloženě stresy a nechce se vyčurat do plenky (pokud nespí) a nočník není v dosahu?

Sakra jak?

Většina z nás využívá konec roku k tomu, aby si zabilancovala nad tím, jak jsme ho celý prožili. Ani já nejsem výjimka! 🙂 A protože tento rok je tím, kdy jsem založila svůj blog na Facebooku, je na místě si shrnout, jak tohle moje "druhé miminko" roste!

Když jsem se před dvěma lety - v lednu roku 2015 - rozhodla, že změním svůj styl života, nenapadlo mě, že se z toho stane moje vášeň. Něco, co mě pohltí natolik, že tomu budu věnovat téměř veškerý volný (i ten další 🙂 ) čas. Můj příběh, jak jsem zhubla 30 kg díky změně v myšlení a přístupu k sobě, stravě i pohybu, si můžete přečíst tady na blogu. V té době jsem potřebovala - asi jako každý- nějakou motivaci, motor, který mě nakopne vždycky, když mi dojde síla. Jako maminka, která během těhotenství a prvního roku mateřství sabotovala Facebook - JÁ VÍM, TĚŽKO TOMU UVĚŘIT - jsem byla nejaktivnější na webu www.modrykonik.cz. Tady jsem hledala oporu ve svých mateřských starostech, měla alba s fotkama malé Natálky a pravidelně komunikovala s maminkama stejně starých dětí. Přišlo mi jako skvělý nápad založit si tady svoje album, kde vystavím světu svůj pokus o boj za lepší tělo, a jak zjišťuji zpětně - i za lepší já. Pravidelně jsem přidávala fotky svých jídel (bez toho aniž bych řešila, jak kvalitně jsou vyfocené) a své proměny, přidávala krátké poznámky o úbytku centimetrů a kil a o tom, jak se cítím. Už tam jsem viděla, že ostatní maminky motivuju a - co si budeme nalhávat - dělalo mi to radost. Myslím, že už tehdy jsem si začala pohrávat s myšlenkou založení blogu. Ale stále jsem si říkala: ,,Takových jako ty jsou stovky, tak koho by zajímalo co jíš a jak vypadáš...". 

Svůj blog Fit&Food Passion with Luci jsem založila v březnu 2016, na popud lidí ze svého okolí. Hodně se mě ptali co jím, jak vařím... jak to vlastně dělám? Jsem ráda, že jsem některé i motivovala k tomu, aby na sobě taky začali pracovat a děkuju vám všem, co jste mě podpořili a dodali mi tím odvahu! (vy víte) Když si zpětně prohlížím své první příspěvky na blogu, musím se usmívat🙂 Ne jen nad tím, že jsem tehdy neřešila, jak je jídlo na talíři poskládané, ale i tím, že jsem k jídlům občas nedala recepty, na blog jsem nic nepsala...zkrátka jsem to tak trochu flákala, přiznávám se 😝 

Pak jsem v červenci odjela na dovolenou, a tam měla čas se nad tím zamyslet a ujasnit si, jak chci, aby blog fungoval. Co všechno s vámi do budoucna chci sdílet. Že chci, aby to byl blog, který na vás dýchne pohodou, dobrý zdravým jídlem a motivací k tomu se sebou něco dělat. Přesně tak, jako bych to potřebovala já v průběhu svojí cesty za lepším já! A tak jsem se do toho konečně pořádně opřela!

Dá se říct, že od té doby - až na malé výjimky - s vámi denně sdílím recepty, které zkouším, vymýšlím a upravuju. Uspořádala jsem pár výzev na cvičení a soutěže. Ale to mi tak nějak nestačilo. Díky tomu, že pravidelně sleduju několik youtuberů, a moc mě to baví, začala se mi líbit představa komunikovat s vámi i skrz videa. 13. srpna 2016 jsem nahrála na blog první video, a to poděkování za fantastických 2000 liků na Facebooku. Nechápala jsem, jak se během krátké chvíle -v červnu vás bylo na blogu kolem 500! - mohlo něco takového stát! Od té doby jsem natočila asi 15 videí - nejvíc z nich byly videorecepty na fit vánoční cukroví, které měly velký úspěch 🙂 A téměř denně můžete sledovat na Instagramu Fitfoodpassionwithluci krátké příspěvky z mých všedních dní.

V září jsem se rozhodla svoje znalosti v oblasti zdravé výživy a životního stylu rozšířit a pustila se do intenzivního půlročního kurzu Poradce pro výživu a suplementaci a jsem naprosto nadšená! Sice je to hodně časově náročné, ale neměnila bych a pokud bych se rozhodovala znovu, jdu do toho zase🙂

Vždy jsem chtěla děti. Nikdy by mě nenapadlo, že bych je mít neměla nebo nechtěla. Po svatbě jsme s manžele usoudili, že už je čas. Po zamklém těhu to hodně bolelo a já chtěla mimi ještě dřív než předtím. A ono přišlo. Má dva měsíce a já mám někdy chuť skočit z okna. Proč? Protože lehce naivně čekáte následující: 

krásné voňavé miminko - nevoní, buď je pokaděné nebo poblinkané - obojí prostě nevoní a je osypané, takže ani není krásné

které se na vás začne po šestinedělí krásně usmívat - má skoro 9 týdnů a vyloudili jsme tak 3 úsměvy - dva z toho nebyly na mě ani na manžela

a bude s váma spinkat v posteli a vy se k němu budete tulit - ne, protože buď je zrovna po jídle a poblilo by vám celou postel včetně vás nebo řve příp. tlačí a řve nebo lepší kombinace je, že tlačí, řve a z toho se poblije

a budete prožívat radostné spojení miminka a maminky při kojení - nebudete, protože už z porodnice šupajdíte s příkrmem v podobě flašky a po šestinedělí jste na ní už úplně

budete mu ukazovat hračky a společně si hrát - ne, víc než hračky a cokoliv kolem ho zajímá rozsvícené světlo a vy využijete této zářné chvíle čuměmí "do blba", abyste si rychle zašli na záchod a alespoň převlekli ty kalhoty od pyžama. 

Je to zvláštní, ale poprvé si připadám jako dospělá a to mi je 28, mám dvě děti,  dva nepovedené vztahy za sebou a bydlím u rodičů. A přesto všechno si konečně příjdu dospělá.

 Mám konečně opravdovu práci, takže poprvé v životě mě čeká odevzdávání daňového přiznání. Mám z čeho platit dluhy a dokonce i vycházím s výplatou. Která je sice malá, ale pro nás tři stačí. Dokážu zajít na úřad a zavolat k doktrům. Najít si informace a vytřídit je. Dokážu dostát svým slibům, vyřešit zapeklité situace a zůstat vklidu i když padá obloha.

A to jsou doslova světelné roky od holky, která před dvěma lety stála s kufrem u rodičů na zápraží. V jedné ruce batole a za druhé vedla předškolačku. Světelné roky od holky, která plakala každou noc, ne kvůli šrámům co měla na těle, ale kvůli těm na duši, které ON dokázal jitřit stále dokola ikdyž jsem byla pevně rozodnutá se nevrátit. A to se mi vyplatilo. Našla jsme lidi které stojí za to mít ve svém okolí a vyhnala ty, kteří mi jen házeli klacky pod nohy nebo se koukali jak mi je a nepomohli. Byla jsem schopná se postavit na vlastní nohy, sice s berličkou, ale cítím, že už nastává doba kdy i tu budu moc odhodit a žít naplno, přesně tak jak chci a toužím po tom.

Po půl roce jsem byla schopná jít na rande, kde mi muž se kterým to nakonec nedopadlo, protože jsem nechtěla, dokázal vrátit úsměv na rty a dokázal mi, že jsem ženská, která stojí za to být milována. Že jsem osobnost a že si zasloužím někoho kdo mě tak bude brát. Trvalo to ještě rok než jsem někoho takováho potkala a s kým jsem před nedávnem oslavila půlroční sojení života a u kterého jsem si jistá, že oba dva chceme abychom to dotáhli spolu až do konce.

Každý člověk, který nám vstoupí do života je tam z nějakého důvodu. My si musíme jen stále uvědomovat, že hlavními herci jsme v našem životě my. Z těch lidí si vzít to nejlepší i to nejhorší a pak jim za cestu kterou nás vedli a za zkušenosti, které nám předali poděkovat.

Protoi já, ikdyž to může znít zvláštně, děkuji svému bývalému za ty dva roky urážek, facek, zadlužování. Vánoce bez dárků, narozeniny bez dortů. Děkuji i za ty urážky později po rozchodu, díky tomu všemu se ze mě stala mnohem silnější osobnost. Vím, že se dokážu postarat, že když chci jsme zodpovědná a dokážu všechno vyřešit a hlavně vím na co si v životě dávat pozor a taky už vím co od života chci a co přesně chci od partnera.