Pro dostatek vápníku a při překyselení organismu. Navíc skvělá náhrada mléka kravského ;)

• 200 jemně namletého máku
• 1,7 l vody  

Postup:      

Namletý mák zaliji vodou a nechám stát při pokojové teplotě alespoň 3 hodiny. Mák si bude sedat ke dnu, tak je nutné ho občas s vodou promíchat.

Po uplynutí doby celý obsah přeliji do mixéru a nechám 2 - 3 minuty na nejvyšší výkon mixovat. Potom nápoj přecedím přes jemné sítko cca 3x.

TIP: Pokud chcete mít mléko co nejčistší a zbavené veškerého máku, sceďte nápoj nakonec přes plátýnko. 

Černá čočka, neboli Beluga, je drobná čočka, která se nemusí předem namáčet, je rychle uvařená a po uvaření perfektně drží tvar. Název získala díky svému vzhledu - když se uvaří, je lesklá a vypadá jako černý kaviár Beluga. Můžete si ji uvařit jako běžnou čočku, nebo ji použít do salátu, na ozdobu chlebíčků aj.... Já jsem ji připravila s orestovanou mrkvičkou a dokutila kari, zázvorem, lžičkou jablečného octa a špetkou třtinového cukru..

Budeme potřebovat:

• 200 g černé čočky
• 2 mrkve
• 1 cibule
• lžíce másla a lžička např. olivového oleje, ne za studena lisovaného (nebo řepkového, či jakéhokoliv jednodruhového)
• 1/2 lžičky kari
• 1/2 lžičky sušeného zázvoru (mletého)
• sůl (mám ráda Himalájskou)
  
• vejce domácí (na volské oko)

Postup: 

Černou čočku nejdříve propláchnu, pak přendám do hrnce a zaleji vodou. Vaříme cca 20 min. do změknutí. Během této doby si na másle s trochou oleje orestuji nadrobno nakrájenou cibuli, po chvilce přidám očištěnou a na plátky (na hrubém struhadle) nastrouhanou mrkev a restuji ještě dalších cca 5 min. Na závěr okořenímm a nakonec vmícháme uvařenou čočku. Podávám s volským okem, které lehce osolím a opepřím.

TIP: Vzhledem k tomu, že u nás doma frčí i klasická čočka, která má svou známou sladkokyselou chuť, přidala jsem do této čočky trošku vinného octa, třtinového cukru a špetku kmínu i pro lepší trávení 🙂

Lidé se nás ptají, zda je jedno, jestli koupí med v obchodě anebo u včelaře...

    Pokud je vám jedno, co jíte, pak je to jedno. Kdo si ale potrpí na kvalitní potraviny, nebude kupovat stále tekuté medy ze supermarketu (viz. Lze poznat kvalitní med). Samozřejmě že i v obchodech můžete narazit na pravý český med, ale to už za úplně jinou cenu než ostatní sirupy ředěné medy a samozřejmě taky dráž než u včelaře.

     Včelaři si potrpí na kvalitu svého medu, stejně jako například vinaři na kvalitu svých vín. A každý, kdo navštívil vinný sklípek, jistě ví, jak chutná „domácí“ a kolik ho stálo. Poctivý vinař i včelař prodává svou práci a ta je jeho vizitkou. Proto se neschovává za anonymní firmou a jeho podnik hrdě nese jeho jméno. Takový člověk vám neprodá nekvalitní med, protože ví, že příště už byste k němu nepřišli. Sami ale víte, kolikrát se vrátíte do stejného obchodu, i když si tam koupíte nekvalitní výrobek. V tomto jsou právě včelaři spolu s vinaři aj. ve velké nevýhodě a právě proto musí prodávat kvalitu.

Milé maminky,

náš dětský pokojíček jsme zařizovali opravdu pro malé miminko a velká proměna nás teprve čeká, už teď ale ráda čerpám inspiraci. Je lepší uzpůsobit pokoj batoleti a v předškolním věku znovu celý prostor upravit na míru, nebo už od začátku vybavit pokojík tak, aby rostl spolu s dítětem?

Už teď je mi jasné, že důležitou součástí dětského pokoje jsou úložné prostory. Roční dítě je využije na hračky a hry, školáci na knížky a nezbytné studijní vybavení. Spací zóna by měla být oddělená od koutku na hraní nebo na studium, aby se dítě při odpočinku „odřízlo“ od jiných činností. Postel by rozhodně neměla být nějakým provizoriem! Nesmí chybět kvalitní matrace a odvětratelný rošt, konstrukce a materiál by měly splňovat všechny bezpečnostní parametry. Pokud je to možné, dala bych přednost dřevu. Je to nestárnoucí materiál, který se dá i po letech opět opravit a oživit. A nezapomeňte ani na stolky a stoly s kvalitním posezením. Vybarvování omalovánek je také důležitá práce!

Barvy jsou otázkou vkusu. Ale určitě neplatí, že holčičí pokojík musí být růžový a chlapecký modrý. Co takhle žlutá, šedá nebo mentolová?

https://cz.pinterest.com/pin/268245721536048427/

https://cz.pinterest.com/pin/242490761164542180/

Ahoj všichni, kdo jste četli mé předchozí příspěvky. Hlásím se po dalším měsíci cvičení - necvičení. V 9. týdnu jsem totiž necvičila, syn donesl ze školky střevní virózu, která bohužel postihla i mě a já byla týden naprosto vyřízená. Takže jsem od posledního focení cvičila akorát 3 týdny s týdenní pauzou.

Za to jsem se ale více zaměřila i na jídlo a naučila se snídat, svačit, obědvat, svačit a večeřet, což je u mě tedy úspěch největší. 

A dál? Dál budu cvičit stále, není to ještě to, co bych chtěla. Potřebuji stále zapracovat na nohách a zadku. Takže cvičení zdar!!

Foto je opět srovnávačka s výchozím vzhledem a poté po 12 týdnech 🙂

Znáte ten pocit, když si vezmete skleničku přímo z myčky, natočíte do ní vodu, napijete se a ta chuť …  ta chuť je prostě chemická? Napadlo vás někdy, co všechno v tu chvíli s vodou pijete?

Zkuste si přečíst  složení na etiketě tablet do myčky a leštidla.  To koukáte co? Těch položek tam je a ty názvy!  Co to vlastně je a k čemu je tam tohle všechno potřeba?

O trochu lépe jsou na tom prostředky na ruční mytí nádobí. Ale jen trochu…. Znáte ten pocit seschlých a svraštělých rukou, když už ten den asi po x-té myjete nádobí? A zkusili jste někdy mýt nádobí bez mycího prostředku? Byl ten pocit stejný?

Přemýšlím o tom pokaždé, když si vezmu talířek, hrníček, skleničku, příbor. Co vlastně všechno s jídlem jím a jaký můžou mít vliv sice malé, ale pravidelné dávky obsažených chemikálií na mé zdraví?

Mycí prostředky obsahují koktejl chemie, zejména tenzidy, enzymy, bělící, změkčovací látky (fosfáty), barviva a parfémy. Nic, co byste si chtěli po ránu vypít na ex. I když … někdo možná ano!

Chemické látky v prostředcích obsažené nejenže ovlivňují naše zdraví přímo (konzumací nebo vstupem přes kůži), ale přecházejí do odpadních vod a z nich do vod povrchových, které tím znečišťují.

Video, co mě opravdu dostalo! 

Pěstounská maminka dvanácti dětí vypráví o takovém rodičovství a o tom, proč se být pěstounkou rozhodla.

Jsou tam přesné "záseky" do těch bolavých témat, dětí v NRP a přesto se smějete a brečíte a na konci zamrznete.

Co dodat, to je prostě potřeba vidět a slyšet..

"Láska je věc, která se nekoupí. Lásku si dávají lidé navzájem jako dar."

Potřebuješ nakopnout? Potřebuješ slyšet pravdu a vidět skutečnost? Toužíš po tom, aby ti někdo rozumněl a potřebuješ denní dávku pozitivity, protože jinak se zblázníš? Pak jsi tady správně, proleť očima text a co nejdříve si pust přiložené video. 

Na tohle video jsem narazila asi před rokem, jednou na mě na facebooku vyskočilo a už úvodní titulky na obrázku, které jsem viděla (Hej, je mi jedno, kdo jsi, kolik je ti let a jakého jsi pohlaví) mě donutily si video pustit. 

Z počátku jsem moc nevnímala, co říká, ale fascinovala mě jeho vyrovnanost a výraz ve tváři, ta spokojenost a energie, která z něj vyzařovala, byla ohromující. Ta slova, která říká nejsou nijak objevná, protože vím, že k úspěchu vede cesta jen s mou pomocí a mám už mockrát vyzkoušeno, že bez toho to bohužel nejde. 

Je zkrátka zbytečné, vám víc psát, protože tohle vám doporučuji zažít, doporučuji vám se prostě podívat a říct mi, jak na vás můj "nabíječ" energie a pozitivity působil. Těším se na vaše komentáře. 🙂

 Je to poprvé, co jsem se zapojila do testování a jsem velmi ráda, že jsem byla vybraná zrovna na balíček kosmetiky Kawar. O kosmetice Kawar jsem neslyšela a byla jsem zvědavá, čím mě Mrtvé moře oživí. 

Hned na začátku jsem byla mile překvapená rychlostí doručení balíčku a následnému obsahu produktů: mýdlo, krém na ruce, tělové mléko, pleťová maska, sůl do koupele, denní krém a šampon. 

Začala jsem ihned zkoumat složení, datum expirace a opět velká radost, produkty všechny byly čerstvé s expirací do roku 2019 včetně země původu - Jordánsko. A pak nastala láska na první pohled, tedy, spíš očich.

Jako první jsem otevřela tělové mléko, produkt má plastové víčko chráněné alobalem, který šel trochu špatně strhnout. Ale následně mě překvapila jemná textura a neskutečně čistá vůně, která se krásně vrství s jakýmkoliv parfémem. Je to jako když vystoupíte ze sprchy, harmonizující a naprosto unisexová, kterou ocení muž i žena. Vzhledem k zimnímu období a velmi vysušené pokožce jsem se hned po sprše namazala. Překvapilo mě okamžité vstřebání a vyhlazení pokožky, lotion nezanechává vůbec mastný film, a přesto je pokožka hladká. Pro mě neskutečné překvapení a must have v rodinném kosmetickém balíčku!

Následoval denní krém a stejné překvapení, klidně lze používat také jako bázi pod makeup, pleť byla ihned rozjasněná, svěží, vláčná a jemná na dotek. Velmi rychle se vstřebává a nezanechává pleť mastnou. Se stejným úspěchem jsem zařadila mezi recenzeované produkty i krém na ruce. 

Šampon mě nenadchnul, ani neurazil, má příjemně mořskou vůni, kterou si tedy spíš užívají děti a manžel, přestože při zatečení do očí umí pěkně zaštípat. Vzhledem k mé struktuře vlasů nebylo jednoduché je následně rozčesat, takže ho hodnotím jako spíše neutrální. Jen při manipulaci se při druhém mytí hlavy manželovi hned ulomilo víčko.

Koncentrovaně to nejdůležitější, jak se stát pro své děti tím nejlepším rodičem. Zapracujte na sobě intenzivně, prakticky a s radostí. 

DĚTI ZRCADLÍ SVÉ RODIČE. ZAČÍT JE POTŘEBA U SEBE.

• jak jít příkladem a stát se MILOVANOU mámou nebo tátou

• jak jednoduše a rychle dovést děti k SAMOSTATNOSTI 
• jak si ušetřit STOVKY hodin dohadů a domlouvání
• jak získat 10x více času pro sebe (své koníčky, kariéru, partnera a pohodu)

• Odnesete si praktické návody
• získáte pracovní materiál
• ověřeno více jak 3.500 rodiči

"Každý rodič musí začí u sebe. Protože děti jsou plody a jejich kvalita je odrazem kvality stromu." Lucie Königová

Každý trpíme nějakou tou formou obsese. Někdo při  odjezdu z domu desetkrát kontroluje zamčené dveře a pokaždé se nezapomene zeptat své drahé polovičky, jestli náhodou nenechala doma zapnutou žehličku (a to i v případě, že žehličku doma nemáte). Někdo si rovná oblečení podle barev od nejsvětlejšího po nejtmavší. Někdo rovná věci podle geometrických tvarů, přičemž musí být v rovnoběžné linii s kuchyňskou linkou, prahem nebo ledničkou. Prostě každý máme něco. Ale pokud se kvůli svému OCD cítíte méněcenně, nezoufejte a zhlédněte Legopříběh. Ten vás uklidní, že je to naprosto v pořádku.

Alegorický příběh o psychotickém otci s těžkou formou obsedantně kompulzivního syndromu projevujícím se skrz jeho privátní sbírku Lega a jeho synovi, který si chodí s jeho Legem tajně hrát. Příběh ze života takové normální rodinky.

Tato alegorie se odehrává prostřednictvím postaviček z Lega. Lord Byznys (otec) je naštvaný, že mu mistři stavitelé ničí jeho stavby. Proto se spiknul se zlým poldou, který mu pomáhá stavitele pochytat. Vlastní nejmocnější zbraň – krágl (lepidlo). Pak se ale zjeví nějaký maník ve stylu Gandalfa a říká o jakémsi proroctví, v němž přijde Výjimečný, nalezne blokátor (zavírátko na lepidlo) a může zachránit Vesmír.

Výjimečným se ukáže být Emmet, chlapec zaměstnaný u stavební firmy, který se snaží vést úspěšný život a stát seoblíbeným. Jednoho dne ale spadne na staveništi do díry, kde najde tajemný blokátor. Probudí se až ve spárech zlého poldy, který ho chce v rámci výslechu roztavit. Super pohádka pro děti. Poučná a mírumilovná.

Před jistou smrtí ho zachrání Hustěnka, opravdu hustá holka zaslíbená Batmanovi, pravděpodobně na extázi, protože je schopná postavit létající motorku za letu a ještě laškovně házet očkem po Emmetovi. Definitivně jde o nadčasové jméno mezinárodního kalibru a vsadím se, že se po premiéře tohoto kvalitního snímku narodilo již hodně Hustěnek. Dokonce to má vliv i na starší dítě, které si tuhle nemohlo vybavit, jak se jmenovala ta holka v Mrazíkovi, prý Hustěnka.

Ústředním hitem filmu je píseň „Všechno je tu boží“. Ne že by to bylo nějak extra důležité, ale pro majitele hudebního sluchem tohle disco s mizerným textem poněkud traumatické je.

     Každého asi napadne, že bio med bude jistě zdravější a kvalitnější než med z "černé" Ostravy. Možná budete překvapeni 🙂.

      V prvé řadě si ujasníme, co je to bio med. Jde o med vyprodukovaný tzv. ekologickým zemědělstvím podle směrnic EU. Včely mají být chovány v prostředí, kde v okruhu 3 km se zdroje nektaru a pylu skládají převážně z kultur pěstovaných ekologickým způsobem nebo divoce rostoucími rostlinami. Musí se zajistit dostatečná vzdálenost od všech nezemědělských zdrojů znečištění aj. Vše je certifikováno a provozovny jsou kontrolovány. U biomedu máte státními aparáty danou záruku, že je včelař pod dohledem, o včely a med se stará podle daných a přísných pravidel. Ty mají zajistit, aby se do medu nedostaly žádné cizí látky především z léčení včel aj.

     A teď se podíváme na "ostravský" med.

     Kdo by si myslel, že zdejší med nějak utrpěl průmyslovou aglomerací Ostravska, je na omylu. Jednak je třeba si uvědomit, že ovzduší je nejvíce znečištěné (stejně jako jinde) v zimních měsících, tedy v době, kdy včely med neprodukují. Vanou zde převážně jihozápadní větry, které ženou průmyslové zplodiny směrem od nás (od stanovišť včelstev). Ale hlavně je to neobyčejná schopnost včel čistit med od cizorodých látek. Vědci totiž přišli na to, že obsah škodlivin je v pylu i vosku zcela úměrný znečistění dané oblasti, avšak vzorky medu byly, co se týče obsahu těchto látek, zhruba stejné ve všech oblastech. Včely čistí med proto, aby na něm bez problému přezimovalo celé včelstvo, které pak dále vychová novou zdravou generaci včel. Veškeré škodliviny pak včely ukládají do svého jedového aparátu (žihadla).

     Jak tedy dopadlo srovnání?

     Pokud ostravský včelař pracuje svědomitě, jsou na tom medy z obou způsobů včelaření stejně – obsah cizorodých látek je vždy pod přípustnou hodnotou. Je to mimo poctivé včelařovy práce a jeho způsobu (technologie) včelaření dáno i vlastností včel „čistit med“.

Už je to dvanáct let od toho památnýho únorovýho večera, kdy jsem v Lucerna Music Clubu na osmdesátkách potkala jednoho týpka. Teda já ho nepotkala, já měla napilno na tanečním parketě, kdy jsem se ovíněná svíjela do rytmu Madonny, potkala ho moje kamarádka, která předstírajíc, že je Francouzka potkala jeho kamaráda, kterej předstíral, že je Američan. Každopádně ten moment nastal u baru, zastavujíc se na sklenici piva: "Hi," řekl on. "Ha ha ha, taky děláš, že seš Američan?" Pravila zvesela ona. On se na ní jenom tak nechápavě podíval svejma černejma očima, ruce zastrčený v kapsách svý vorvaný kožený bundy. "I am Jordan." "Sure like Micheal Jordan," pravila opět rozverně ona. Zasmál se, bylo vidět, že tohle opravdu ještě nikdy neslyšel. Ano, to byl ten moment před dvanácti lety.

Tak a takhle to začalo, tehdy před dvanácti lety v Praze na tom nejposlednějším místě na světě, kde bych si představila, že potkám svýho budoucího muže, otce svýho budoucího syna. Jak řekl předevčírem Amík :"Last place on Earth I would ever think to be and meet you."  No je fakt, že absolutně netuším, jak jsme se tam oba takhle octli. V židovský tradici se tomu říká bešert, teda něco, co mělo bejt, potkání vaší předurčený duše...v Lucerně na osmdesátkách.

Za necelý dva roky mě v jednom hostelu na Novým Zélandu požádal o ruku. "Hele, tak se vezmem, ne? Zjednodušíme si tím imigrační a bude. Spolu zůstat chcem, tak co." Po skoro roce života pod stanem, trhání jablek v sadu, prořezávání vinic, trekování po horách, přežití několika děsnejch bouří, vytahování kanoe z hlubin divoký řeky a to všechno u protinožců a teda vzhůru nohama, jsme se o sobě dozvěděli hodně a rozhodli se do toho jít.

Před desety lety jsme se na začátku února dva dny po mým příjezdu do New Yorku vzali. Řekli jsme si tehdy v dobrým i zlým a v nemoci i ve zdraví a ani tlumočnici jsem k tomu nepotřebovala. Za těch deset let jsme toho prožili hodně, honili nás divocí psi v rumunskejch horách, tučňáci v Patagonii, vedro v Burmě, zdolali jsme himalájskej Thorong La Pass, trpěli nadmořskou vejškou v Cuzcu, já se naučila žít a pracovat v New York City, dokonce jsem tohle šílený město začala považovat za svůj druhej domov, Amík se pořád ještě nenaučil česky, ale zato se naučil, jak se žije s českou rodinou, pořídili jsme si spolu kocoura a před skoro třema lety se nám narodil náš mini chlapík.

Každej tenhle krok jsme udělali spolu a konečně jsme si po těch letech i oba zapamatovali to datum našeho výročí. Mně k tomu pomohlo nekonečný vyplňování imigračních dokumentů a Amíkovi jeho táta, kterej mu to každoročně připomínal.

Letošní výročí jsme oslavili opravdu ve velkým, když už je to těch deset let, tak jsme si vyhodili z kopejtka a strávili celej den po doktorech na vyšetřeních před začátkem mý chemoterapie. Já holt vím, jak se vodvázat a zpestřit náš vztah. Tohle výročí dokonce trumflo i to, kdy jsem se otrávila jídlem a strávila celou noc na komunálních záchodech v jednom hostelu.

Na testování kosmetiky jsem se moc těšila. Deset let fungování na Koníku, ale poprvé jsem se zapojila do takovéto akce a byla jsem nadšená, že jsem byla vybrána. Mám dva malé raubíře, času pro sebe málo. Trošku problematické bylo už dodání balíčku, což mě trochu zamrzelo – dopravce neměl můj tel. kontakt, takže doručovali několikrát a paní řidička to dosti nelibě nesla a byla velmi nepříjemná. Bohužel chyba pravděpodobně na straně odesilatele, protože telefonní číslo jsem uváděla, ale odesilatel už zřejmě ne.

Už po vybalení mě mile překvapil design výrobků i to, že obsah balíčku byl velmi bohatý:

• Šampon pro normální vlasy
• Mýdlo se solí a minerály z Mrtvého moře
• Koupelová sůl z Mrtvého moře
• Tělové mléko s minerály z Mrtvého moře
• Pleťová maska s Aloe vera a minerály z Mrtvého moře
• Denní krém na obličej s minerály z Mrtvého moře
• Krém na ruce s minerály z Mrtvého moře

Šampon pro normální vlasy

Celkově mám velmi jemné vlasy, které se tak mastí, že musím denně mýt. První tři použití šamponu byly doslova za trest – vlasy zacuchané, absolutně nešly rozčesat, k tomu nepříjemné na dotek po usušení. Nevím, co mě vedlo k tomu, zkoušet šampon stále dokola, nicméně musím říct, že od čtvrtého použití jsem se šamponem začala být spokojená… Vadí mi, že málo pění, mám raději pěnivější šampony, ale celkově jsou po něm vlasy takové svěží, krásně voňavé a lesklé. Mastí se tedy stále stejně a musím mýt denně, ale ještě jsem nenarazila na šampon, který by na toto pomohl. Ocenila bych ještě balzám nebo kondicionér, ale ten, jak jsem se dívala, tato značka bohužel nenabízí (nebo jsem nenašla).

Mýdlo se solí a minerály z Mrtvého moře

Tak mám za sebou poslední chemoterapii, ještě tedy nejsme ve stavu hodném slavení, ale hned jak se dám do kupy, oslava bude!! A nezůstane jen u jedné! Protože já jsem tip slavící!

S Krčí jsem se tedy ještě bohužel nerozloučila, poněvadž tam budu chodit na návštěvy ještě celý dlouhý rok. Na Herceptin, to je biologická léčba, asi trochu dryják pro srdce, ale jinak v pohodě. Léčba cílí přímo na nádor (který už tam tedy nemám a až mi ho ještě v nemocnici vynadají, tak tam tuplem nebude nic, tak nevím, kam to bude pak cílit....asi ty zbloudilé rakovinné buňky...a to je dobře) a nemá tolik nežádoucích účinků jako chemoterapie. Ještě jsem nepřišla na žádný, pač je zatím chemoterapie dost úspěšně překrývá🙂. Jedná se jen o podkožní injekci, kterou mám v noze zapíchlou CELÝCH pět minut a dělám, že se nic neděje. Vzhledem k mé oblibě injekcí, jde o torturu nejvyššího řádu. Ale což, vydržím...nic jiného mi nezbývá, že🙂?

Ale jak to ted bylo? Na začátku mi ti, co si tím prošli, říkali, že to uteče rychostí blesku...A byla to svatá pravda, ten půlrok byl fičák. On jak se rozdělí do třítýdenních etap, které jsou ještě rozděleny na dobu, kdy vám je dobře, kdy jdete na chemoterapii a není vám nic moc a kdy už jste nějakou dobu po a je vám hej a zas od začátku, tak ten čas má úplně jiný rozměr.

No vezmeme to od začátku. První chemoterapie...Velké očekávání co se bude dít. Nedělo se skoro nic, jen jsem trochu ztratila chuť na různé pochutiny a musela jsem dost přemýšlet, co sním...Nazvala bych to takový stavem v prvním trimestru těhotenství. Pak mi teda ještě vypadaly vlasy, to byla asi největší změna po první dávce. Ale jinak vše dobrý, první chemoterapii jsem zvládla bez pomoci a vše šlo dobře.

Více zde: http://prsavhaji.blogspot.cz/2016/08/chemo-chemo-chemo.html a tady http://prsavhaji.blogspot.cz/2016/08/a-jak-bylo-po-prvni-davce-chemie.html a tady jak jsem přišla o vlasy: http://prsavhaji.blogspot.cz/2016/09/jak-me-opustily-vlasy.html

Druhá dávka - tu mám spojenou s tím, že bylo krásné počasí a i v září jsme se chodili koupat. Tentokrát už jsem tu měla pomoc. První víkend po chemoterapii jsme strávili aktivně na výletech a další týden už jsem byla plně akce schopná. Jídlo stále trochu vázne, ale jen tak, že nemůžu sníst na co přijdu a musím hodně přemýšlet, co si do svých úst vložím🙂.

Jsem velmi ráda, že teď můžu psát tenhle článek a že jsem se mohla celého testování zúčastnit (za což moc děkuji MK). Byla jsem moc ráda, že mě do testování vybrali, ale i přesto jsem nečekala žádné zázraky. S kosmetikou z Mrtvého moře jsem měla jen velmi malé zkušenosti a asi žádný produkt jsem nikdy nezkoušela déle. O značce Kawar jsem slyšela poprvé. Ale musím uznat, že jsem byla opravdu velmi mile překvapená.

Testovala jsem tedy 7 produktů přípravků z Mrtvého moře z Jordánských břehů Mrtvého moře - mýdlo, krém na ruce, tělové mléko, pleťová maska, sůl do koupele, denní krém a šampon. 

Mojí absolutní TOP trojicí se stal krém na ruce, denní krém a tělové mléko. Vždycky jsem měla problémy se suchou pokožkou, hlavně na nohou a na čele. V zimě o to horší. Nikdy jsem ale neměla v ruce krém, který bych si mohla namazat na obličej, nevysušoval by a zároveň bych v podstatě mohla hned odejít z baráku a nemít na sobě tlustou vrstvu nevstřebaného krému. Takže tohle je pro mě asi největší plus. Večer se vždy mažu mastnými krémy, to mi tolik nevadí, pokud jdu brzy spát, ale přes den mi to opravdu vadilo, proto jsem třeba krémy na ruce téměř nepoužívala - pocit mastných rukou jsem opravdu nesnášela. Zároveň se těším na delší testování tělového mléka - jsem teď v 29tt a jsem velmi zvědavá, jestli mi pomůže i proti striím, které se mi minulé těhotenství bohužel objevily.

Jako další veliký bonus k tomu, že je kosmetika přírodní a nezanechává žádný mastný film, musím přidat i vůni. Pro mě jednoznačně úžasně příjemná neutrální vůně.

Poslední bonus je ten, že jsem v době testování trpěla lehkou mykózou na noze, která mi používáním mýdla téměř zmizela, což jsem opravdu nečekala. Takže věřím, že i pro jiné kožní problémy, jako je lupénka, by mohla být tato kosmetika řešením.

Jediný produkt, který mě moc nenadchl, je všemi vychvalovaná maska s bahnem z Mrtvého moře. Masky sama moc nepoužívám, protože s akné problémy opravdu nemám, ani jiné problémy v oblasti obličeje. Spíš jen ta suchá pokožka na čele. Proto mě i zajímají ostatní recenze, protože si myslím, že ženám se mastnou nebo smíšenou pokožkou by mohla opravdu pomoct. Já jsem po ní hezčí pleť neměla a pálení při smývání masky mi celkem vadilo.

Červen 2007 návštěva v tu dobu u přítelovo babičky, v červenci dovolená na vodě a očekávání MS njn. nevedla jsem si kalendář takže jsem jen odhadovala, že má dorazit, ale stále nedocházela. V půlce čerbvence jsem se rozhodla udělat test...testovací čárka byla hned viditelná...bylo to tam. Rodost, strach jak na houpačce...vždy jsem věděla že na potrat bych nikdy nešla i když to přišlo v nejblbější dobu...dostala jsem se na školu, bydlení nebylo vyřešený, ale co se dá dělat nějak to zvládneme. V březnu po skoro dvoudenním porodu se nám narodila Nikolka...náš pořízek 3805g a 52cm. Když jí byl rok rozhodli jsme se že se teda vezmeme 😀 svatba byla 25.července když Nikče bylo 16měsíců...pěkně jsme si to užili 😀

Vrátila jsem se do školy a žačlo náročné období...škola, Nikča a pořád dokola.

V roce 2012 jsem úspěšně ukončila studium. V září nastoupila do své vysněné práce, chtěla jsem rok pracovat a pak že se začneme snažit o druhé, ale přeci jen začali jsme předělávat bydlení a práce mě hodně bavila. Mimčo se odložilo až bude bydlení hotové.

V listopadu 2014 když se bydlení dokončovalo jsme se vrátili k plánu pořídit Nikče sourozence, nebrala jsem od 18 let žádnou HA (nedělala mi dobře) takže není problém, necháme tomu volnou a ono to půjde. V prosinci jsme se na Štědrý den nastěhovali a slavili společně naše první Vánoce o samotě bez mamky bráchy babičky, prostě jen naše malá rodinka. V lednu jsem měla 1 den skluz tak jsem si v práci nabrala krev a HCG přes 300 za dva dny mi to potvrdil i test. Objednala jsem se k MUDrovi. objednal mě na začátek února. těhotenství potvrzené, další kontrola za 14 dní. Byla jsem v 8tt a doktor mi oznámil že není srdíčko a jedná se o zamlklé těhotenství. ŠOK!!!! Šla jsem si pro fotku a neschopenku a ne pro žádanku do nemocnice na revizi. Manžel to nemohl pochopit já už vůbec ne. po 6tinedělí kontrola, máte tam hematom, počkáme na MS a pak se uvidí jestli zmizel nebo ne....samozřejmně nezmizel. Opět nástup do nemocnice na hysteroskopii. Hematom odstraněn, jinak vše v pořádku. Opět kontrola u doktora, vše bylo v pořádku doporučeno počkat 3 měsíce a pak se začít snažit. Trošku jsme si to odložili a začali jsme se snažit koncem září. najednou jsem začala řesit ovulaci, každý měsíc testy, zklamání když MS dorazila....stav nic moc. V práci mě každý vytáčel, byla jsem napěst. Nejsvíc mě dostalo když kolegyně v červnu vysadila HA a na konci srpna nám oznámila že je v 8tt. To mě srazilo, ale říkala jsem si že nám se to taky povede taky. Ale nic se nedařilo. V únoru 2016 preventivní kontrola u doktora. Na otázku co dělat mi bylo oznámeno že počkáme do října a uvidí se. Do října stále nic. Kontrola naplánována na 12.10., ovulace byla 9.10. a naše taky jediná snaha. Na kontrole jen doporučeno zhubnout a přestat kouřit. Díky to je rada ☹

Na konci října očekávana MS a potvůrka nedošla 🙂 paráda udělala jsem si test a bylo to tam 1-2 😀 byla to sobota 22.října v práci hned nabrat krev...HCG 53,5...vypadá to slibně. V pondělí volám doktorovi a ten chce abych přišla 🙂 napsal Utrogestan a už se můžu těšit...kontrola 10.11. máme srdíčko a vypadá to dobře, jdu hned na neschopenku, což neudělá radost staniční, ale na miminko jsme se moc těšili tak jsem nechtěla nic riskovat.

Další kontrola 6.12. vše je v pořádku jen náš sněhuláček je o 4 dny menší, ale prý to nevadí. Vystavena průkazka a fotečka. Po minulé zkušenosti to ví jen málokdo....nechceme nic uspěchat, odkládáme i oznámení na Vánoce počkáme až na dalsí kontrolu v lednu.

Během měsíce ledna jsem měla příležitost zapojit se do testování kosmetických výrobků společnosti Kawar. Dle výrobce je kosmetika Kawar z Mrtvého moře spojením blahodárných účinků Mrtvého moře a moderních výrobních postupů. Obsahuje draslík, hořčík, brom a další minerální látky a stopové prvky a prospívá tak nejen kráse ale i zdraví (koncentrace minerálů a stopových prvků v soli a bahnu z Mrtvého moře je desetkrát vyšší než v jiných mořích). A to, co si budeme povídat, zní opravdu velmi lákavě. Proto jsem se na testování velmi těšila a musím říct, že nejsem zklamaná.

Konkrétně jsem měla možnost otestovat denní krém, krém na ruce, mýdlo, tělové mléko, pleťovou masku, šampon na vlasy a sůl do koupele.

Co se týká prvního dojmu, obaly všech produktů (s výjimkou šamponu)  mají jednotný a jednoduchý design, tuby mají jemně žlutou barvu se stříbrnými detaily a dle mého názoru ani neurazí, ani nenadchnou. Vůně je jemná, přírodní a velmi příjemná.

A teď trochu více k jednotlivým výrobkům.

Denní krém s minerály z Mrtvého moře

Recenzi začínám jedním ze svých favoritů. Co se týká mé pleti, je normální až smíšená, s občasným výskytem sušších míst i mastných pupínků. A jelikož je mi již přes třicet, objeví se občas i nějaká ta drobná nebo méně drobná vráska. Denní krém používám i mimo testování denně.

O kosmetice Kawar jsem poprvé slyšela zde na Modrém koníkovi. Zaujala mne a přihlásila se k testování. Mé hlavní důvody byly dva - náš koníček- celkem fyzicky náročný, takže mě občas bolí "celej člověk" a mé kožní problémy. Drobná krupička v oblasti zad a zadních stranách rukou. 

Vybrali mě a já byla radostí bez sebe. Na balíček jsem se těšila jako malé dítě. Jakmile přišel, hned jsem všechno vyndala, očichala a vystavila v koupelně. Večeři jsem připravila o trochu dřív a zamkla se v koupelně 🙂.

Sůl do koupele

První co jsem testovala, byla sůl do koupele. Do té jsem vkládala velké naděje, že mi pomůže s mou vyrážkou. Hned po první koupeli byly zřejmé výsledky - pozitivní výsledky. Pokožka byla příjemně jemná a má vyrážka ztratila podobu struhadla a už to byly jen drobné pupínky o dost jemnější než dříve.

Během testování jsem koupel okusila třikrát. Pokožka je taková vláčná a jemná. Vyrážka se drží zuby nehty, ale už není hrubá na omak a kdyby pupínky nebyly vidět, tak o nich ani nevím. S používáním soli budu určitě pokračovat .

Mýdlo

Hledám maminky které si prošli umelém odpodnením a ktere by mi mohli dát pár informaci ,čím si vším projdu. Tento rok to čeká mě a nevím nač se připravit. Všem maminkám který mi napíšou předem mooc dekuji 😉

     Včera jsem měla konflikt s asi 18ti letou slečnou... Já naprosto snášenlivý a bezkonfliktní člověk, který opravdu vyjde s každým, se ještě teď lámu smíchy a hřeju si o kousek větší sebevědomí, protože dnes si to doopravdy zasloužím...

     Představte si orvanou matku tří dětí (16, 13 a 5 let), která už ani nepamatuje, kdy se naposledy pořádně vyspala (vlastní i nevlastní  jsou všechny extrémní nespavci už od miminek , navíc adoptovaný chlapeček má stále zvýšenou potřebu mazlení, tulení a ujišťování, že už na světě není sám...), přes den se totálně nenudící (život čtyř generací v jedné chalupě je už ze své podstaty námětem na román, mám velmi dobrý vztah se svou mamkou i se svou babičkou - obě už jsou vdovy, ale někdy si do těch pěti prostě napočítat musím...), náročná profese, kde ze sebe musím vydat velké množství energie, trpělivosti a tolerance, dům, zahrada a zima na maličké vsi pod horami, prostě úžasný koktejl, život, který mě baví, protože má grády, fakt si nestěžuju, protože se nenudím...

     Jediná aktivita, kterou si zuby nehty držím, je náš tančící babinec, už jsem to tu kdysi psala, odreagování a báječné chvíle, kdy si připadám jako královna, protože prostě TANČÍM a jsem to já... Včera jsme vystupovaly na plese s předtančením, myslím, že se nám to moc povedlo až na finále, kdy mi jedna velmi mladinká slečna ve velmi kratinkých šatičkách naprosto okatě a brutálně nastavila nohu... Ustála jsem to, i když jsem stála na jedné a ještě u toho poskakovala, nesložila jsem se a dojela i závěrečnou pózu. Říkala jsem si, stalo se, nezhroutím se, asi jsem se jí nelíbila, na to má každý právo... Jenže slečna si na mě počkala, vůbec se nechtěla omluvit nebo něco podobného, jen mi potřebovala sdělit, že to byla pomsta, protože její kluk na mě celých 10minut koukal, takže to mám ZA TO!!!

     Dostala jsem takový záchvat smíchu, že jsem nebyla k zastavení... Nevyspalá, nastydlá, natěšená na další tulivou noc s chlapečkem, kdy se zase nevyspím a ON na mě 10minut zírá... Dořehtala jsem se, vypnula hruď (prsa velikosti -2...) a odkráčela středem... Díky, má milá neznámá, díky za báječný pocit, že to ve svých čtyřiačtyřiceti ještě dávám tak, že na mě dvacetiletý kluk vydrží koukat... Říkám to pořád, každá z nás může být KRÁLOVNA...

Pěkný den i vám!

Ahoj, poprvé jsem se zapojila na koník testuje a štěstí se na mě usmálo. Snad poprvé jsem něco "vyhrála" a tak se s vámi chci podělit o 3 týdení testování přírodní kosmetiky KAWAR.

Od 17-ti let mam kožní nemoc lupénku, opravdu to neni nic příjemného, po celém těle i ve vlasech jsou svědivé, suché a loupající se narůžovělé ložiska. Prošla jsem několik klinik, cpala do sebe různé prášky, podstoupila jsem několikrát dost bolestivé laserové odstraňování, patlala na celé tělo X mastí s kortikoidy a chodila jsem také na horské sluníčko, bohužel nic nepomohlo jen se lupénka o trochu zmírnila. Tento rok už jsem to nevydržela řekla jsem si DOST zkusím to přírodně ! 🙂

Takže tedy mé tetsování:

Mýdlo

Je opravdu úžasné! Vůbec po něm nemam uché ruce narozdíl od mýdel která jsem dosut používala.

Krém na ruce

Je tomu přesně 2 měsíce a 1 den kdy náš kulíšek přišel na svět. Není den, kdy bych si na 3.12.2016 nevzpoměla. Jak to všechno probíhalo, jaké to bylo, pocity a myšlenky na to, že bych to určitě i přes tu šílenou bolest a bezmoc chtěla zažít znova (i když moje první slovo kdy jsem tu zprávu volala mamce bylo "už nikdy"). 

Termín jsme měli 21.11.2016. Hrozně jsem doufala, že se malej vyklube přesně 22.11.2016 a budou spolu s tatínkem slavit narozeniny. Jenže přehouplo se 22 a nic, takže nástup na kontroli do porodnice. 23.11 první kontrola po termínu, nic se stále neděje a pan dokrot s úsměvem ve tváři "uvidíme se 25.11". Takhle to pokračovalo až do 2.12 kdy jsem nastoupila na vyvolání s představou, že mi dají ráno čípek a šup šup malej bude do večera venku (naivní představa 😀 ).

Zavedli nás s manželem na porodní pokoj a 11 hodin dopoledne mi dr. zavedla čípek. Už kolem 13 hodiny jsem začínala pociťovat slabé pobolívání v podbříšku co cca 10 minut (jo jo jako nezkušená prvorodička jsme si říkala hááá je to tu. Teď už můžu říc- to mě jen tak šimralo). Kolem 18 hodiny mě přišel prohlídnout pan doktor, že se nic neděje a ráno další pokus s čípkem. Přemístili mě na normální pokoj. Já to samozřejmě ořvala jak želva, a už ani to slabé pobolívání jsem necítila. Chlap odjel v 19 hodin domů......

Je 20:30 a najednou bolest a mnohem větší než předtím, 10  minut a další, kterou jsem musela prodýchat. Volám sestřičku, že se možná něco děje, tak prý netočíme pásy. Jenže na pásech ani kopeček (teď už vím, že se mi na boku kontrakce vůbec neukatovali, jedině na zádech). Slova pana doktora " nojóóó prvorodička ta neví" slyším do dnes. Takže mi píchli injekci abych usnula, že kontrakce nemám (ale měla to ženská snad pozná a ví). Ani po injekci jsem neusnula a prodýchávala - to bylo kolem 22:30. V 1 hodinu v noci volám setřičku, že jsem ještě neusnula a co 8 minut mám kontrakce. Doktor s výrazem co prudim, zavelil otevřená na 2 může na porodní pokoj (jo hlavně, že ještě před 2 hodinama tvrdil, že nerodim). O půl 3 volám chlapovi ať přijede. Ta půl hodina než přijel byla nekonečná, chlap u porodu to je zázračná věc. Opora a to, že tam s vámi vůbec někdo je. 

To už jsem neprodýchávala ale doslova funěla, kontrakce co 5 minut, a co 15 minut sprcha, sprcha a další sprcha. Míč jsem vzdala hned po chvíli, ten mi nedělal vůbec žádnou úlevu. O půl 5 jsem se "naložila" do vany ( božínku to bylo bájo). Nikdy bych nevěřila, že se dá usínat mezi kontrakcema. Voda už dávno studená, já mezi kontrakcema v polospánku a hle v 7 hodin se ve dveřích objeví doktor. Zaplať pánbůh jiný než v noci. Příjemnej, milej,..... Sláva otevřená na 8. Jestli chci píchneme vodu, kontrakce že zesílí a do oběda by mohl být malej venku ( cože, ještě zesílí to už snad ani nejde.....). Co přišlo potom to asi nemůsím žádné z Vás popisovat!!!!!!!!! Kontrace co 3 minuty a ta bolest to bylo teda něco ( tím samozřejmě nechci strašit nastávající maminky. To co příjde na konci toho všeho je prostě k nezaplacení). Při kontrakcích 3x zvracení.  Už ani nevím kolik bylo ale jen volám na manžela ať zvoní na sestru, že potřebuju tlačit. Prohlídka se slovi "to nám to krásně pokročilo" a já na ní "nikam nechoďte, ať tady semnou někdo je". " Za 5 minut příjdu a už tady s vámi budu"....... Jen co za sebou zavřela dveře prosím manžela "  zazvoň, prosím zazvoň". Sestra přišla hned a volá doktora, že už jdeme na to. Co si matně pamatuju 4 zatlačení a melej už nám křičí na svět. A to v 7:49..... Krásnej, čistej a hlavně zdravej NÁŠ TOBIÁŠEK.........

Jsem hrozně ráda jakého jsem nakonec měla doktora u porodu.  Ještě se mi osobně přišel na pokoj omluvit jak mě trápil při šití 🙂 🙂 🙂

Stojíš za to. Máš na to. Zvládneš to.

Přesně to, potřebuji často slyšet. Tak strašně moc často.

Chci se vidět. Chci být viděna.

Chci pochopit, jak je mateřství úžasná věc. Také máte občas pocit, že to co děláte, nestojí za nic?

Že nemá hodnotu?

Přebalit dítě, nakrmit, odříhnout , uspat, uklidit, vyprat prádlo, jít ven s kočárkem..jít k dětskému lékaři..koupit plenky..uvařit večeři..to všechno zní jako věci, které nemají hodnotu..dokáže je přeci dělat každý..zdají se být nevýjimečné...ničím nezajímavé.. obyčejné...stejně jako Vy.. Stejně jako já...

Když mě někdy potkáte a mám na tváři make-up, můžete si myslet, jak to všechno zvládám s lehkostí...nevidíte už ale, že pět dní ze sedmi jdu z domu v legínách a s vlasy v culíku...

Občas se přistihnu, že se snažím působit na okolí, že je všechno v pořádku...
Když pak potkávám rodiče ostatních dětí ve škole a vidím, že mají jedno nebo dvě děti, na jejich obdivné poznámky "jak jsem dobrá" reaguji většinou jen pokývnutím...
v horším případě, řeknu něco ve smyslu : " není to tak hrozné, vše je o organizaci.."

Proč píšu, v horším případě?
Protože je to většinou jen snaha...snaha přesvědčit samu sebe, že být máma není náročné a že je to vlastně jednoduché a zvládám to s přehledem...

Ale nezáleží na tom, kolik máte dětí, zda jedno nebo dvě nebo čtyři, nesejde na tom...
ale určitě jste se každá z Vás někdy ocitla ve chvíli, kdy Vám došlo, jak náročné je být máma a někdy je to prostě tak vysilující, vyčerpávající, že se vám nechce nic...

Když mám takový den já, většinou mě potkáte v legínách, bez make-upu, s vlasy v culíku...
v takový den se většinou zvládnu jen dostat do auta, dojet ke škole a zpátky domů...a nemám chuť ani náladu na nic...

Naučila jsem se tak rozlišovat dny na "dobré a špatné a neutrální"...

V jednom komentáři k mému poslednímu článku jsem četla názor jedné maminky, že my ostatní, které to nezvládáme, bychom neměly vysedávat na sociálních sítích a věnovat se rodině a domácnosti, protože pak bychom to stíhaly všechno hned...

Vy, které jste jako já víte, že to není o lenosti, o brouzdání na facebooku. Někdy se prostě ráno probudím a vím, že ten den bude jen přežíváním...poklidím, uvařím a někdy ani neuvařím a vytáhnu jídlo z mrazáku...celý den pak strávím opravdu zíráním do notebooku nebo časopisu a nejsem schopná se k ničemu donutit...
Není špatné mít takový den, je špatné se za to stydět.

Jsme obklopeny matkami, které zvládnou všechno..práci na plný úvazek, péči o sebe a domácnost a působí na nás jako postavy ze sci-fi...my ostatní se je snažíme dohnat, nestačíme s dechem a jsme ještě hodně daleko před cílovou páskou...
Vidíte tu osobu, která leží za boční čárou? To jsem já...respektive moje já, které to prostě dnes vzdalo...

Je to děsivé přiznat, že jsem něco nezvládla, nestihla...můj muž by Vám mohl vyprávět, že už měsíc se snažím vyřídit dvěma dcerám průkazky na mhd, ale prostě nejsou hotové..proč? Jsem líná? Ne, to nejsem...ale vždycky do toho něco přišlo..nemoc..únava..nebyla síla dojet k fotografovi..nebyla a přiznám to...

Přiznám, že někdy nemám sílu na nic, nevidím to jako špatné, vidím špatné spíš to, když se snažíme předstírat, že je všechno jednoduché a nic nás nemůže rozházet...
Některé dny prostě vyžadují pizzu z mrazáku a brouzdání po sociálních sítích...všimly jste si někdy, kolik maminek navštěvuje různá fóra? Kolik jich je on-line v tu samou chvíli jako Vy?
Všechny se totiž snaží utéct někam, kde jim je lépe přesně v takový den, který máme my všechny...
nezáleží na tom, kolik takových dní máte, jestli více nebo méně, nic to o Vás nevypovídá a NE, nejste proto horší matka, než jiná...

Když mám lepší den, hezky se obleču, udělám si make-up a pak působím na lidi kolem sebe, jak to mateřství zvládám s přehledem i s pěti dětmi v zádech...

V jednom z takových dní jsem potkala mladou maminku s jedním synem ve výtahu, v nákupním centru...
Dostaly jsme se do rozhovoru, kdy začala obdivně pokyvovat hlavou nad mými pěti dcerami...
Její pohled úplně říkal :" Vaše děti jsou tak pěkně oblečené, dobře vychované a Vy to všechno, jak se zdá, zvládáte naprosto s přehledem a já Vás obdivuji, protože mám co dělat s jedním dítětem."
 Já jsem jen poděkovala a usmála se, protože byla tak daleko od pravdy. Ale kdyby se mnou jela domů, dozvěděla by se toho mnohem víc.

A tak nejen ona, ale Vy všechny chci, abyste věděly že:
Občas bojuji sama se sebou, s depresí, úzkostí a ty  pocity přichází nekontrolovatelně, že si někdy připadám jako časovaná bomba.
Chci, abyste věděly, že někdy nejsem schopná ničeho víc, než ohřát mraženou pizzu nebo namazat chleba;
Chci, abyste věděly, že čtyři dny z pěti ráno nestíhám a i když se vždycky rozhodnu vyjít s dcerami v nějaký čas, mám minimálně deset minut zpoždění;
Chci, abyste věděly, že mám dny, kdy utíkám do patra nebo se zavírám v koupelně a propadám zoufalství nebo pláču;
Chci, abyste věděly, že si někdy neumyji vlasy tři dny a tehdy přichází na řadu gumička a culík;
Chci, abyste věděly, že jakmile jsme se dostaly na parkoviště, tak "dobře vychované" dcery se rozhodly poskakovat okolo auta, překřikovat se a nejmladší odmítala nastoupit;


Ale to nejdůležitější, co chci, abyste věděly je, i když mám pět dětí neznamená to, že všemu rozumím a mám na všechno odpověď. Že mám doma vše zorganizované a všechno dává smysl.
Nevím si rady s tolika situacemi každý den. Někdy prostě vezmu nejmladší dceru do náruče, když se vzteká a odcházím rychle pryč, protože nemám sílu se s ní domlouvat a vysvětlovat jí, proč chci tohle a proč ne.
Někdy koupím dcerám večeři ve fastfoodu, protože to znamená, že když dorazíme domů, nemusím nic chystat a můžu si sednout a dát kávu.
Někdy ty nejmladší pošlu spát o dvacet minut dřív, protože neumí hodiny a já už prostě cítím, že je toho na mě moc. A tak jim tvrdím, že už je půl deváté, i když je teprve osm.

Nevím, jak vypadá máma, která má odpověď na každou otázku a dokáže si se vším poradit, ale věřím, že všechno co děláme, děláme s láskou pro naše děti a naše rodiny a právě to, z nás dělá perfektní mámy.
A v očích našich dětí jsme určitě ty supermámy, které to umí a všechno zvládají.

Ve svých očích se vidíme, jako  vyčerpané, provinilé ženy, které nejsou takové, jaké by si přály být.

Ale život není takový, jaký by měl být a takový, jak bychom si přály a právě proto je tak výjimečný.

Stejně jako Vy,

S Láskou,

Monika