Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roce jeho života bude bezesporu jídelní židlička. Využije opravdu snad každá maminka. Na trhu je velké množství možností a typů, které můžete zakoupit. Zajisté neprohloupíte ani s jedním typem, ale před koupí je dobré ujasnit si několik bodů a teprve poté vybírat.   

Vsadíme se, že nám dáte za pravdu, když řekneme, že s narozením dítěte se naprosto změní naše vnímání času. Všechno najednou letí tak nějak mnohem rychleji a tato rychlost je přímo úměrná počtu našich dětí. S prvním miminkem to ještě jde, ale jak přibývá členů rodiny, čas prostě letí jako splašený. Žena zdárně porodí a už je skoro čas začít vybírat spoustu věcí. Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roku jeho života bude bezesporu jídelní židlička. 

Kdy využijeme jídelní židličku?

V prvních měsících života, kdy miminko pije výhradně mléko , nepotřebujete v podstatě nic speciálního pro krmení miminka, ale s věkem, kdy se začínají zavádět první příkrmy, tuto vymoženost velmi oceníte. Podle posledních trendů se začíná s příkrmy u nekojených dětí po ukončeném 4. měsíci věku dítěte, u kojených dětí pak zpravidla po ukončeném 6. měsíci vývoje. Nicméně vy své dítě znáte nejlépe a tento velký mezník je opravdu potřeba načasovat tak, aby vyhovoval především konkrétnímu dítěti. Nicméně i tak bude doba plus minus stejná.

Maminka xsipm04 dodává: "Židličky se mohou používat až od okamžiku, kdy dítě začne samo sedět, do té doby se nemá posazovat. Je to většinou v té době, kdy dítě začíná lézt, u většiny miminek je to až po 6. měsíci věku. Do té doby doporučují krmit třeba v autosedačce, kde je miminko v klubíčku."

S prvními příkrmy nastane doba, kdy potřebujete mít volné obě ruce pro krmení dítěte, ideální je tedy začít krmit v jídelní židličce. Hodně maminek zpočátku (především, když dítě ještě neumí samo sedět) krmí v autosedačce (tzv. vajíčku) či v lehátku.

Zná to asi každý rodič. Večer uložíte děti k spánku a po špičkách se plížíte zpátky do obýváku. Hezky potichu, nenápadně a obezřetně stejně jako ninja na nebezpečné výpravě. Zdárně překonáte hrad z dřevěných kostek aniž byste ho shodily, pískací panenku u dveří, jejíž hlasité „mám tě ráda“ by dokázalo vzbudit celé sídliště a vyhnete se i pohozeným botám z procházky. A pak to přijde jeden nášlap na zapomenutou kostičku lega, mocné zaklení a následný křik z dětského pokoje „máááámíííí“. A je po klidu. Přitom stačí naučit své děti uklízet, přinejmenším po sobě.

Od kdy?

„Od roku prvního dítěte považuju za automatické, že si po sobě uklidí. V pěti letech je poměrně samostatný, že se umí obsloužit ohledně nachystání si jídla z ledničky a udělá si pití do skleničky. Ví, že si má po sobě uklidit do myčky popř. alespoň na linku. Začínám zkoušet jaká práce doma mu jde a co by ho bavilo, třeba prostíraní. Pak běžné věci jako udělat si hromádku věcí, kterou si vysvlíkne před koupáním, roztřídit to na špinavé a složit tričko a tepláčky na další den. Když něco rozlije tak je také schopen to po sobě uklidit. A dnes mě překvapil, když se sám od sebe postaral o dvouletou sestřičku, která se u snídaně celá zamazala, tak ji otřel utěrkou…“

Maminka chroustinka z diskuze Povinnosti dětí v domácnosti, od kdy a jaké?

Na začátek je nutné zmínit, že každé dítě je jiné. To, co zvládne sousedova tříletá Amálka, nemusí dát váš stejně starý Jiřík. Také záleží na poměrech v rodině. Někdo má rád naklizenou domácnost malým dětem navzdory, jinému nevadí sem tam pohozená ponožka nebo hračky po celém bytě. Je to zkrátka o nastavení priorit. Základní řád a smysl pro pořádek by ale mělo mít každé dítě. Usnadníte mu pozdější osamostatnění a budoucí partneři vašich dětí vám poděkují za dobře vychovanou dceru nebo syna. A v neposlední řadě to bude úleva i pro vás. Přece nebudete uklízet po dvacetiletém výrostkovi? Takže, jak a kde začít, aby to nebolelo ani vás ani malého pomocníka?

Zlehka

Když jsem dneska přijela z porodnice, volala jsem své mámě, abych si s ní popovídala o tom, jaké to bylo, když jsem se narodila já. Přiznám se, ten příběh, který je plný bolesti, už znám, a nejen z vyprávění. Pamatuje si ho každá buňka mého těla. Já to s mámou všechno prožila. To, že jsem to vytěsnila z paměti, na to nemá vliv.

 To, jak jsme se narodili, si s sebou neseme celý život.

 Možná i proto jsem se rozhodla doprovázet ženy a jejich muže při zrození jejich dětí. Podílím se na ochraně jejich bezpečného prostoru v uměle vytvořeném prostředí pro porod - tedy v porodnici.  

Ne úplnou náhodou píšu, že doprovázím i muže, ti totiž velmi potřebují pomoci s tím, jak mohou svou ženu podpořit během zrození jejich dítěte. Takové porodní napojení má sílu přetrvat i po porodu a přinést nový svěží vítr do jejich vztahu. Žená umožňuje muži nahlédnout do ženského světa zahaleného tajemstvím a muž se do něj se zájmem podívá. Jak by ne, rodí se mu dítě. Srdce každého chlapa zjihne, to my věřte. A do života partnerů tak přichází ještě více úcty, lásky a podpory.  

Jsem u porodu primárně s ženou, se kterou se ladíme po dobu celého těhotenství, ale čím dál více jsem tam vlastně pro oba.  

Můj táta mě viděl až pátý den po porodu. Tehdy se nepovažovalo za důležité, aby otec spatřil své dítě dřív. Tehdy totiž nebylo děťátko táty, ale ani mámy. Vždyť ani mámy v porodnicích nemohly rozhodovat o tom, že by si nechaly své dítě u sebe na pokoji a dostávaly jej jen na kojení v předem stanovených intervalech. Jako by ty děti nebyly jejich. Byly to děti systému. 

Naštěstí nemám blicí miminko, takže naše výbava pro začátek nebyla nijak velká... I když jak se to vezme - dostala jsem spoustu oblečení od sestry po jejím prckovi, takže bylo z čeho vybírat, ale byli jsme věrní jen pár kouskům. A díky sušičce, která mi hodně usnadňuje práci, je oblečení po vyprání suché během chvilky, tak jsme toho opravdu moc nepotřebovali (a vlastně ani do teď nepotřebujeme).

Už v porodnici se mi nejvíc osvědčily propínací body, stačilo nám jich pro začátek jen 5 ve vel. 50-56. Ostatní body přes hlavu jsme měli jako rezervní, použili jsme je asi jen dvakrát... A bodyčka s krátkým rukávem jsme poprvé oblékli až v cca 2 měsících, kdy venku byly teploty přes 30 stupňů.

K tomu nejčastěji Lucka nosila polodupačky (kalhoty s integrovanými ťapkami) nebo dlouhé ponožky, když jsme chtěli navázat do šátku.

Klasické dupačky nebo kalhoty jsme nepužívali vůbec.

Na spaní mám pro Lucku nejraději overaly - nikde ji nic naškrtí a když jsme chodily přebalovat, rozepnutí i zapnutí bylo rychlé. Tyhle ve vel. 56 nám vydržely až skoro do 2,5 měsíce.

Hodně se mi taky osvědčily body z Lídlu ve vel. 50/56 - ze začátku byly hodně dlouhé, větší než body ve velikosti 56, co jsme měli doma, ale v nouzi se daly, a jak posupně Lucka přibírala, tak byly perfektní mezivelikost. Teď ve 3 mesících je ještě pořád obleče, ale už koukám po větších...

Téměř každá maminka, která radostně očekává narození miminka, se moc těší na pořizování výbavičky. Mezi nejčastěji nakupované věci bezesporu patří oblečení, postýlky, kočárek, plínky a samozřejmě také hračky.

Jen málokdo z nás počty nakoupených "blbinek" udrží v rozumné míře, a když se pak k námi nakoupeným hračkám připočítají ještě různé hračky, jež dostaneme pro miminko od rodinných příslušníků a našich známých, nastřádá se jich pořádná kupička. U některých pak dokonce velmi slušná kupa. Otázky ale zní: Opravdu to miminko potřebuje? Kolik hraček je tak akorát? K čemu hračky vlastně slouží?

Ještě než se dostaneme k odpovědím na výše položené otázky, pojďme se společně podívat na to, co a jak vlastně novorozenec (a později kojenec) vnímá. 

Smysly miminka

Novorozenec lidského druhu má hned po porodu funkčních všech pět smyslů - tedy zrak, sluch, čich, chuť i hmat. Bylo by však velice bláhové myslet si, že novorozeně vnímá svět naprosto stejně jako dospělí jedinci. Nejvíce patrné je to u zrakových podnětů - miminko vnímá především kontrastní a blízké předměty (vzdálené do cca 35 cm) - tato zóna je pro něj v tuto chvílí nejdůležitější. Vše potřebné (jako například tvář maminky i tatínka) se totiž nachází právě v této vzdálenosti. Proto se i doporučuje první hračky dávat maximálně do vzdálenosti 25 cm od očí dítěte. Z dělohy je miminko zvyklé na poměrně velký hluk, proto je sluch novorozence více vyvinutý než zrak. Zvukové podněty zajímají miminka již od prvních dnů života, proto bude mít větší zájem o hračky, které vydávají zajímavé (a v podstatě vlastně jakékoliv) zvuky. 

Jaké hračky zvolit pro nejmenší miminka?

Na tento pátek se těší ohromné množství dětí. Ptáte se proč? Odpověď je velice jednoduchá - končí školní rok 2017/2018 a začínají dětmi tolik očekávané prázdniny. Ještě před tím, než se vrata a dveře všech vzdělávacích ústavů v České republice na dva měsíce uzavřou, je potřeba dokončit formální stránku věci a rozdat vysvědčení.

Arch papíru o velikosti A4, který vypovídá o tom, jak se dětem letošní školní rok ve škole dařilo. Zatímco někteří rodiče se už předem dmou pýchou a všem v okolí se "chlubí" tím, jak nádherné vysvědčení jejich ratolest domů přinese, jiní o tomto tématu raději nehovoří. Tak to bohužel vždy bylo, je a bude. Na druhou stranu je nutno přiznat si fakt, že vysvědčení na konci školního roku by pro rodiče nemělo být žádným překvapením. Každý rodič má během školní docházky mnoho možností, jak se informovat o tom, zda se dítku ve škole daří či nikoliv. A pokud zjistí nějaké nesrovnalosti, je zapotřebí řešit je daleko dříve než koncem června.

Slavnostní chvíle

Předávání vysvědčení, a tím i ukončení daného školního roku je v systému českého školství chápáno jako slavnostní chvíle s patřičnou důležitostí. Děti se hezky a slavnostně obléknou, paní učitelka či pan učitel pronesou slavnostní řeč, ve které zhodnotí práci celé třídy, vyzdvihnou žáky, kterým se daný školní rok dařilo obzvláště  a poté už si děti přebírají svá vysvědčení. Hurá - konec školního roku je konečně opravdu zde.

Slavnost této chvíle ctí většinou žáci (či studenti), i rodiče. Všichni chápou, že skončila jedna etapa vzdělávání, aby mohla začít další, nová. Mnoho rodičů po celém světě tedy děti za vysvědčení odměňuje. Pod odměnou je možné představit si vlastně cokoliv, co danému dítku udělá radost a motivuje ho k práci v dalších školních letech. Je podle vás odměňování za vysvědčení správné? Na tuto otázku si budete muset s největší pravděpodobností odpovědět sami, ale většina odborníků se shoduje v tom, že nějaká odměna za vysvědčení je zcela na místě. Ale pozor, neměly byste odměňovat ani tak samotné známky, jako spíše snahu dítěte a jeho práci během celého školního roku.

Každé dítě je jiné a zatímco Anička Nováková má v 7. třídě samé jedničky bez toho, aniž by se musela nějak extra snažit, její kamarádka Maruška Ševců bude mít sice na vysvědčení dvě "trojky", které má ale vydřené, protože ještě v pololetí propadala z fyziky a matematiky. Poctivou prací si ale znalosti doplnila a její trojky na vysvědčení jsou tedy pro ni i její maminku velkým úspěchem. Určitě mi dáte za pravdu, že odměnu si zaslouží obě tyto dívky. Jaká odměna to bude, už ale záleží jen a jen na rodinách těchto dívek.

Termín porodu se blíží a stejně jako vaše očekávání a nervozita stoupají i teploty. Jak pečovat o miminko narozené do velkého tepla a jak se vyvarovat všem nesnázím, které slunce a horko mohou přinést, vám ráda, také jako maminka červencového miminka, poradím v následujícím článku.

Oblečení

Všeobecně u oblékání dětí platí, že by měly mít maximálně o jednu vrstvu navíc, než my dospělí, v létě i v zimě. Novorozeným miminkům se teprve termoregulace vyvíjí, ale stejně tak, jako se asi budete obávat, že je miminku zima, mu ve vysokých teplotách může být i horko a přehřívat se.

Mnohá doporučení z porodnic a knih zní, že novorozené miminko má mít čepičku a mnohdy také rukavičky. Ve velkém teplu to ale neplatí, dbejte pouze na stín a miminko mnoho neoblékejte. Pokud jsou extrémní teploty přes 30 °C, nebojte se mít miminko jen v bodýčku, bude mu příjemně.

Místa, která má miminko nezakrytá, můžete mazat opalovacím krémem s co nejsilnějším faktorem. Vybírejte opalovací krém určený pro nejmenší děti, k sehnání bude v lékárně.

Jestli přecházíte z venku dovnitř, kde máte chladněji a sama to na sobě cítíte, miminko přikrývejte lehkou dekou či mu dejte ponožtičky nebo delší kalhotky.

Před několika týdny jsem měla to štěstí, že jsem byla vybrána pro testování Vichy Minéral 89 Hyaluron Booster, což mě opravdu tuze potěšilo, protože jsem tak trošku posedlá kvalitní kosmetikou a každá aplikace něčeho příjemného (a nového obzvlášť) mi způsobuje čirou radost. Takže moc děkuji, Koníku, že tuto možnost přinášíš!

Přiznávám se, že ve chvíli, kdy jsem psala svých pár řádek, abych získala nový produkt pro testování, jsem neměla ani tušení, co je vlastně zač. Pro ty z vás, kteří také trochu tápou, přináším lehkou osvětu. Zjistila jsem, že se jedná o mineralizující termální vodu Vichy, která se zrodila v oblasti francouzských vulkánů a obsahuje 15 vzácných minerálů s koncentrací 5,2 gramů na litr. Vůbec poprvé laboratoře Vichy dosáhly její výjimečné 89 % koncentrace (proto název Minéral 89) ve spojení s kyselinou hyaluronovou, známým zdrojem přírodní hydratace. Kyselina hyaluronová způsobí, že se voda vstřebává do pokožky průběžně, pleť se tak příjemně vyplní, působí svěže a hebce. A co že je to ten “booster”? Doslova to znamená posilovač 🙂 Jedná se v podstatě o silnější koncentrát aktivních látek, které se dostávají hlouběji do pokožky. Díky svému složení jsou účinnější a dokážou aktivovat pokožku v hlubokých vrstvách zevnitř. V tomto případě tedy Vichy Minéral 89 Hyaluron Booster přináší intenzivní hydrataci, posílení a vyplnění pleti. Posiluje funkci kožní bariéry a působí tak proti vnějším i vnitřním agresorům, jako je znečištění, stres nebo únava.

Jsem trojnásobná maminka, ale také jsem žena. Zdá se to možná jako samozřejmnost, ale někdy mám pocit, že když se žena stane maminkou, přestává sama sebe vnímat jako ženu. A to já nechci. Chci zvládat obojí a protože jsem perfekcionistka, chci obojí zvládat perfektně. Ve dvaačtyřiceti se pořád cítím na sedmadvacet, takže se snažím klamat tělem. Jenže zevnitř moje tělo asi ví, zač je toho loket, a tak mi začíná pomalu a plíživě naznačovat, že už mi nedaruje všechno zadarmo jako dřív, ale že se o něj musím taky trochu starat. Stres a únava z nevyspání jsou přesně ty agresory, se kterými se často potýkám. A když už toho má moje tělo plné zuby, vystrčí varovné růžky v podobě povadlé a unavené pleti nebo váčků pod očima. Co s tím?

Tiše jsem zajásala, když jsem na Koníku objevila šanci otestovat Vichy Minéral 89 Hyaluron Booster. Hydratuje, rozjasňuje, vyplňuje... pyšnil se svými schopnostmi. No - tak se ukaž!

Ukázal se za pár dnů. Po rozbalení malé krabičky se objevila průhledná, směrem ke dnu smaragdově zbarvená, lahvička s pumpičkovým aplikátorem. Příjemný čistý design byl v dokonalém souladu s mojí představou vyvolanou slibovanými účinky.

Mám smíšenou pleť, dosud jsem ráno používala oční krém na oční okolí a zmatňující krém na obličej. Večer opět oční krém a samozřejmě kvalitní noční krém (naposledy Vichy Slow Age, do kterého jsem se zamilovala). Nyní jsem zařadila ráno i večer před aplikací krému také Vichy Booster. Má lehkou gelovou konzistenci, je neparfémovaný, snadno se aplikuje a dobře se vstřebává. Ačkoli je gelový, vůbec nelepí, čehož jsem se trochu bála. Zpočátku jsem byla trochu skeptická k jeho účinku, protože je opravdu tak lehoučký, že jsem nevěřila, že by mohl mít nějakou sílu. Jak se ale později ukázalo, opak je pravdou. 

Dotelefonovala ...se zatnutými zuby....a slzama v očích..Napřáhla se a hodila telefon přes celou místnost...Trefila postel...přistál bezpečně.... Vzala si do klína polštář, objímala ho pažemi........ a dovolila slzám, aby se pustily naplno....Zase..po kolikátý??? Bylo jí zle...cítila se.......lacině..neužitečně..nevděčně.. Pořád to slyšela v hlavě.......Přeslechla spokojené pohvizdování, které zaznělo z chodby...Přeslechla by snad i kamion, který by projel domem...Byla pohroužená jen do sebe a svých pocitů.....skloněná, v tureckém sedu...objímala polštář...a brečela do něj.....Cítila se tak osaměle..zlomeně....a nepotřebně...Naprosto ji vyděsila ruka, která se jí dotkla..Dotaz, jestli je v pořádku...zcela ignorovala....lekla se..příšerným způsobem, ale nekřičela...Jen byla příšerně bílá a třásla se.. Opatrně ji pohladil...sedl si před ni, aby na něj viděla, zkusil jí sundat ruce z polštáře, ale nešlo to...posadil si ji na klín....a jemným pohybem jí odstranil mokré vlasy z čela..Začal s ní pohupovat....přitiskla mu tvář na rameno..

Po dlouhé době...přestala být křečovitá....a povzdechla si....Přejížděl jí rukama po zádech, až na zadeček....a pak..

..ehm..ty nemáš kalhotky??

Zavrtěla hlavou...a začala se tiše smát..

Políbila ho..chutnala slaně...ale zároveň...........voněla.....Líbal ji něžně..snažil se o to..Polibek do koutku úst....pak jemně chytit za ret...Oplácela mu..A její polibky nabíraly na síle, na intenzitě...

Chtěl ji chytit lépe, ale přepadl zády na postel... a ona s ním...tlačil ji jeho pásek....hledala ho rukou - mezi těly...a našla víc, než jen pásek...přejela po té tvrdé části těla...ztvrdla ještě víc.......Oči mu potemněly.....rychle jí pomáhal a svlékal se.....Kalhoty nakonec zůstaly namotané někde nad kotníky, tričko odletělo a padlo kus od postele....podívala se po něm...pomalu přejela rukama po jeho hrudníku, břiše.....a booože.....po něm......ústy přejela po jeho krku...rty a jazyk zanechávaly na jeho pokožce mokrou stopu....hrudník zlíbala...bradavku ochutnala...to už zarýval ruce do jejího zadečku...Pohnula se...a on cítil.....dotek jejího nahého hladkého klína...na něm....Přitahl si ji blíž....ještě blíž .....a jejich oči se setkaly..její...se konečně smály a změnily odstín ...Přizvedl ji ...a ona se napíchla na jeho kopí...Nechala ho zajet hoodně hluboko...zorničky se jí rozšířily a jemu se prudce zrychlil puls......cítil..jak je úzká...jak ho obklopuje...pohnula se....zatnula svaly..byl v sevření...miloval to..když si s ním takto hrála....natáhl se....a začal si hrát s jejími prsy...Jedno do ruky....hnětl a tiskl..druhé po pusy....trápil bradavku...Ona si užívala svojí jízdu....nebo jejich jízdu....prohnula se a dotkla se jeho kuliček....hladila je jednou rukou, mírně zakloněná...Před nosem se mu hýbaly její prsa, ale i přívěsek, který nikdy nesundavala.....usmál se...Čarodějka s čarodějnicí...umí..kouzlit...Začarovala ho už před nějakou dobou...a každým dalším kouzlem ho dostávala víc a víc...Sténala rozkoší....a jemu bylo jasné, že se blíží její vrchol....miloval to...dívat se na ni..v momentě, kdy je v transu..jen ona, její tělo, její potřeby...a její orgasmus...nikdo a nic víc....Za chvíli si uvědomil, že sténá s ní, že zuřivěji dráždí a hltá její prsa, bradavky, že prsa hněte tak, že se bál, že na nich bude mít modřiny....

Díky Modrému koníkovi jsem měla možnost se zapojit do testování novinky z řad Vichy - Minéral 89 Hyaluron Booster. 

Ihned po otevření krabičky mne zaujal - žádná klasická dózička na krém se šroubovacím víčkem, ale inspirace hydratací - vypadá jako vyvěrající perlivá voda.  Jako plus oceňuji pumpičku, díky které se booster dávkuje. 

Gelová konzistence je příjemná změna. Musela jsem si ale po aplikaci zvyknout na pocit "mokrého obličeje" - než se gel vstřebal. 

Parfemace - zde jsem první nedokázala říct, zda je "vůně" příjemná nebo nikoliv, ale po čase jsem si na to, že vlastně pořádně "nijak" nevoní zvykla a ocenila jsem to.
Zpočátku jsem používala ráno i večer. Po pár dnech jsem ale bojovala s mastnou pletí, a tak jsem začala používat po týdnu jen na noc - a to byla značka ideál. Pleť byla ráno vždy hydratovaná, bez suchých míst či zarudnutí. Po 2 týdnech používání je pleť sjednocená, a celkově působí zdravěji a svěže.

Pokud jsem potřebovala nanést makeup - a chtěla se vyhnout suchým místům, stačila jen minimální dávka boosteru jako podklad.  Po odlíčení a nanesení se pleť během chvíle zklidnila, zarudnutí zmizelo.  Za velké plus považuji to, že neobsahuje umělou parfemaci, silikony, barviva ani alkohol. Pokud zhodnotím celkové používání, hodnotím velmi kladně a mé doporučení na používání pro ostatní je 90%. Těch 10% dolů je pro mě mínus za mastnou pleť při použití 2x denně a pro někoho možná cena nad 500,-. 

Na léto ideální kosmetický pomocník, protože s boosterem vysušená pleť rozhodně nehrozí 🙂 

V pátek mi pošta doručila novou, pro vaření v Klarsteinu nezbytnou, kuchařku a tak jsem si řekla, že v sobotu prubnu ”královnu” omáček a uvařím tak trochu jinou svíčkovou.

V kuchařce byly sice uvedeny nějaké časy pro přípravu, ale tyto informace vždy považuji za zkreslené a neberu na ně naštěstí zřetel 🙂

S přípravou surovin jsem začala v devět a společně s tím, že jsem odpovídala dětem na nejrůznější otázky, dopíjela kávu, poctivě fotila každý ”prd” na lince, tak jsem skončila před desátou a začala zadělávat těsto na knedlíky.

U zadělávání jsem použila funkci předehřívání, která udržuje v hlavní nádobě robotu 37 stupňů celsia, takže těsto pracuje už při samotném hnětení.
Proces přípravy těsta, včetně kvásku trvá cca 3 minuty. Pak jsem vytvarovala dva knedle a nechala je žít vlastním životem. (Jejich samostatný příběh je zachycen na fotografii níže 😀 a velmi připomínaly pohádku ”Hrnečku dost!!!” )

V půl jedenácté jsem měla nasekanou a orestovanou zeleninu, kterou jsem zalila vodou, naplnila jsem maso do varného koše a postavila na mazlíka poprvé i nádobu pro vaření v páře.

V jedenáct deset byly knedlíky hotové, nadýchané, vláčné a obrovské.

V tuto chvíli jsem podle návodu vyndala krůtí maso a bylo na čase začít mixovat omáčku.
A nyní nastává první moment improvizace. Klarstein, na rozdíl od jiných robotů tohoto tipu, vlastní pojistku, která vám při teplotě, vyšší než 60 stupňů, nedovolí zvýšit rychlost nožů z pozice míchací na pozici sekací. Takže sundávám hlavní hrnec ze základny robota a posazuji ho na sáček mražených fazolí a čekám, až se na termostatu sníží teplota pod šedesát 😉 Zároveň zjišťuji, že maso není měkké podle mých představ a tak ho dávám dotáhnout do páry..
Knedlíky zatím odpočívají v peřinách.
Po zchlazení nádoby na 58 stupňů přidávám do omáčky kysanou smetanu, rozmixuju jí a lehce provařím.

 „Třicítky jsou tu a já jsem z toho hotová. Doma se nudím, ale venku je to šílený. Ve stínu to je paráda, ale na sluníčku se to nedá. Jsem v pátém měsíci těhotenství a nevím, co budu dělat v červenci a srpnu. Co vám pomáhá? Meloun, zmrzlina a dost pití? Máte nějaké osvědčené tipy?“ ptá se jedna z maminek v diskuzi na koníku.

Opalování a solárium

 „Jsem v 17. týdnu těhotenství. Minulý týden jsem se asi dvě hodiny vyloženě slunila na sluníčku. Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jestli to náhodou nemůže miminku uškodit,“ svěřuje se jedna z maminek. Jak to tedy s opalováním v těhotenství je?

Mít atraktivní opálení i v šestinedělí není zase tak těžké. Zvláště teď v létě. Spolu se slunečními paprsky přijímá naše tělo také vitamín D. Ten je důležitý zejména pro vstřebávání vápníku a tedy i zdravé kosti. V těhotenství si ale na slunce dávejte pozor a nevystavujte se mu delší dobu, než je nutné. Kůže nastávající maminky je citlivější a mnohem snadněji se spálí. Také má sklon k tvorbě tmavých plošných pigmentových skvrn. A v neposlední řadě  UV záření slunečního svitu snižuje hladinu kyseliny listové v organismu, která je důležitá pro zdárný vývoj míchy a mozku dítěte.

„Ptala jsem se na to doktorky. Záměrné opalování v těhotenství není zrovna dobrá volba. Zvyšuje se tak tělesná teplota, takže i teplota plodu, který se přehřívá. Dlouhodobější vystavování bříška vysokým teplotám může mít za následek až poškození mozku,“ píše jedna z maminek k tomuto tématu v diskuzi Solárium a opalování v těhotenství.

Jak už bylo řečeno, slunce není vyložený nepřítel, ale raději se před odchodem z domu vybavte. Základem je namazání krémem s UV filtrem minimálně 30, mít pokrývku hlavy, sluneční brýle a hlavně láhev s vodou. Nechat se šimrat slunečními paprsky po tváři je sice příjemné, ale pamatujte, že všeho moc škodí. A stejné to je i se soláriem. Kromě toho pobyt v soláriu vyžaduje pozici v leže, která není pro ženu v třetím trimestru těhotenství vhodná. Mohl by se objevit syndrom dolní duté žíly.

Abych se doma úplně nezbláznila, chodím si jednou týdně odpočinout do práce. Hezky se oblíknu, učesám a vydám se radostně vstříc sociální interakci s lidmi 18+. No a protože tatínek nemá prsa, nechávám ho doma s miminkem a lahvičkou.

Hned na začátku jsem koupila drahou lahvičku pro kojené děti. Podlehla jsem recenzím a zkušenostem a bála jsem se, abych si nepokazila kojení. Proto jsem byla opravdu velmi ráda za možnost vyzkoušet lahvičku levnější, která slibuje to samé - nepokazí kojení. 

A jak to dopadlo?

Začnu klady 🙂 Lahvička Lovi se opravdu dobře drží. Má sterilizační kelímek, takže se dá krásně vysterilizovat v mikrovlnce sama - bez nutnosti velkého sterilizátoru. To je obrovské plus. Já do ní nandala i dudlíky, takže za mně 2v1 a velké zjednodušení práce - s lahvičkou mám sterilní i dudlíky, které v domě kde se stále chodí z venku bosky, je plný zvířat a dětí dávám sterilizovat opravdu velmi často. Za tohle OBROVSKE plus. 

Jak si lahvička stála v krmení?

Tam už takové nadšení není. Nejzásadnější je podle mně průtok. Ten byl takový, že mléko teklo z lahvičky už při otočení dnem vzhůru. Malá se mi hned zakuckala a mléko jí teklo do pusy samo. To pro zachování kojení není dobře. Potřebuji, aby z lahvičky musela sát a dalo jí to práci - stejně jako při kojení. V tomto směru je lahvička určitě zklamáním. Ráda jí začnu používat na vodu nebo na mléko po dokojení, ale v kombimaci s kojením jí určitě nedoporučuji.

Společně s lahvičkou jsem testovala i sadu dudlíků s klipem na dudlík.

Máte mléka tolik, že musíte odstříkávat a vylévat mléko do dřezu je pro vás zbytečným plýtváním? Nebo jste možná šťastná žena a máte možnost své miminko přenechat paní hlídání, která ho napojí z lahvičky naplněné vaším mlékem? Poradíme vám, jak mléko skladovat bezpečně i prakticky.

Mlíčko můžete skladovat v nádobách ze skla nebo plastu, které lze dobře uzavřít víčkem. Pokud sáhnete po těch z plastu, raději vybírejte ty, které jsou k tomu speciálně určené. Některé plasty totiž při mražení uvolňovat látky, které jsou pro kojence nevhodné. Lahvičky vždy sterilizujte. Jednoduchým způsobem je lahvičky, ale můžete přidat třeba i dudlíky, narovnat do hrnce, zalít vodou a přivést k varu na 5-10 minut. 

Krátkodobé skladování mléka

• Pokud chcete mléko použít k příštímu kojení, můžete ho nechat při pokojové teplotě (tj. do 25 °C) tři až čtyři hodiny. Později je třeba ho uložit do lednice, ne do dveří, kde je teplota nejméně stabilní, a následně před podáním ohřát.
• Výrobci lahví a dětských potřeb vhodné skleněné a plastové nádobky často prodávají ve velmi praktických tvarech, které se dobře skladují.
• Nádobky vždy uzavřete, mléko má tendenci nabírat pachy z okolí a tím se mění jeho chuť.
• V lednici méko vydrží 24 - 48 hodin.

Dlouhodobé skladování mléka

Pokud máte přebytky které chcete uchovat na delší čas - pro případ, že se někdy nebude mléka dostávat nebo budete muset odejít a miminko nechat někomu na hlídání, můžete mateřské mléko zamrazit.

Jednoho krásného dne se i na mne usmálo štěstí a byla jsem vybrána na testování mopu Vileda Ultramat TURBO . Zpráva mi přišla čtyři dny po mých narozeninách, tudíž to beru jako opožděný dárek k mým narozeninám a Modrému koníkovi za to děkuji . A to hlavní, měla jsem v plánu zakoupit nový mop a příšla tato skvělá zpráva před koupí, tak jsme uštřili korunky z rodinného rozpočtu. 🙂

První dojmy, byly jééé, super, perfektní. 🙂 Záhy po vytažení mi , ale přišel kbelík dost těžký, jelikož jsem tyto ždímací kbelíky nikdy neměla. Ale při používání mi to už  pak tak nepřišlo, ale i s vodou mi přijde lehký. Perfektní věc při rozdělávání krabice, která mně zaujala je , že mop je vyroben z recyklovaných materiálů. Nevím, které části, ale to mi jako člověku snažící se o to , aby planeta netrpěla zahlcením plastů, přišlo jako úplně perfektní. 

Jinak samotné testování, byla zpočátku trošku nesnáz , myslela jsem , že je jedno jak tam mop vložím a pedálem vysuším , ale hadra pak byla pořád mokrá. Věděla jsem, že něco dělám špatně, ale po dvou špatných vyždímání jsem přišla na to jak mop správně vyždímat ať není mokrý. Jelikož mám parkety, děsila jsem se toho, ale dopadlo to perfektně, jen stačí naučit se správně mop používat a vyždímat. 🙂 Úklid podlahy se pro mne stal pohodou, jelikož obdélníkový tvar mop a jeho rohy zajedou bez problémů do každého rohu mého bytu a posbírá moje popadané vlasy. Za mne tedy dobrý pomocník do domácnosti. V testování mi pomohl i syn, ale na sucho , jelikož musím vytírat až spinká, vodu by totiž vylil a rád. 😀

Značku Vileda používám dlouho a nadále používat budu, ještě jednou děkuji za možnost testování, tohoto úžasného mopu Vileda Ultramat TURBO.

Předem moc děkuji Koníkovi za možnost testovat tento senzační vynález. 

S Viledou jako takovou jsem nikdy moc zkušeností neměla. Do  většího povědomí se mi dostala až díky registraci na Koníkovi. Jako první se u nás zabydlely super růžové hadříky, na které nedám dopustit a jsou součástí dárků pro celou rodinu 🙂

Když se objevila možnost testovat mop Vileda Ultramat Turbo, neváhala jsem. Jsem téměř v polovině osmého měsíce, pupek roste a vytírání mě přestalo bavit, kdo by taky pořád tahal těžký kýbl a motal se s mopem, který víceméně nevytírá. Proto jsem chtěla zkusit něco mnohem efektivnějšího. A světe div se, měla jsem štěstí. 

Mop dorazil v určeném termínu. Bála jsem se, že bude těžký, ale překvapila mě lehkost balení. Veškerý návod se nacházel na krabici. Samotná kompletace mopu pak nebyla nijak složitá, nicméně nejsem příliš technický typ a aretace nastavitelné tyče mi dala zabrat. Počkala jsem tedy na manžela, který to všechnno dal do pořádku. On sám byl dost skeptický, protože od mopu nečekal nic navíc, plochý se mu nelíbil, ale třásňový prý je stejně nejlepší...no bodejť, když sám vytírá jednou za sto let 🙂 Když viděl tento vychytaný vytírací stroj, tak uznal, že neměl úplně pravdu, a že s tímto se bude vytírat určitě lépe. Stejně jako dceru ho nejvíce bavilo ždímání, k vytírání se prozatím neodhodlal. Ani neví, jako chybu dělá, chlapec.. 😀

V čem tkví plusy mopu Vileda Ultramat Turbo? 

- šetřím díky němu vodou - její množství hlídá nálepka uvnitř kbelíku. Pokud je vody         více, již nelze efektivně mop vyždímat.