Co je horší než nemocný muž? No přece nevyspalé dítě. Znáte to asi všichni. Takové dítě poznáte spolehlivě. Je podrážděné, kňourá a je protivné. Ráno jich v autobuse potkáte mraky. Pokud chcete mít doma premianta třídy a veselé dítě, přečtěte si tipy, jak mu připravit sladké sny, které se později mohou proměnit ve skutečnost.

Důsledky poruch spánku u dětí

Spánek je nepostradatelný pro každodenní regeneraci mozku a schopnosti řídit organizmus. Podle výzkumů se poruchy spánku u dětí  objevují až u 30 % vyšetřených a jejich výskyt stoupá. Důsledkem poruchy spánku u dětí jsou změny chování, hyperaktivita, poruchy nálad, zhoršené paměti, poruchy schopnosti soustředění, snížená schopnost rozhodování se, plánování a řešení. Unavené děti jsou podrážděné, neklidné, impulzivní, někdy plačtivé, lítostivé, emočně labilní, úzkostné a zhoršuje se jim školní prospěch. Pozor na záměnu s ADHD, které má velmi podobné projevy. U dětí, které mají špatný prospěch, byl výskyt poruch spánku šestkrát vyšší.

Nespavost

Nespavost, neboli insomnie, se vyskytuje u 20–40 % dětské populace a představuje nejčastější spánkovou poruchu. S věkem tyto čísla klesají, aby pak v období dospívání opět šplhala vzhůru. Častým následkem nespavosti je hyperaktivita, která pomáhá překonat ospalost. Hyperaktivní děti se hůře soustředí, jsou impulzivní, náladové, podrážděné a často úzkostné. Nedostatek spánku má vliv na schopnosti abstraktního myšlení, paměti, rozhodování a řešení problémů, ovlivňuje verbální projevy a kreativitu, což může mít za důsledek špatné školní výsledky.

Spánková apnoe

"Jsem v šestém týdnu těhotenství, doma dvouletou dcerku a mám pocit, že vnitřně umírám. Ráno se mi nechce vstát z postele, jen si přeji, aby byl večer a šla jsem spát. Vlastně bych nejraději jen spala, nic mne nebaví, nevycházím z domu. Manžel má své práce nad hlavu, o mém problému ví, ale nesedne si se mnou a neřeší to, vlastně si vůbec nepovídáme, jelikož chodí unavený domů kolem deváté a ráno zase nanovo. Bydlíme na malém městě, kde vyloženě dobrou kamarádku nemám. Nikomu, komu bych se mohla svěřit, kdo by mě vyslechl. Moc si přeji, aby bylo miminko zdravé a v pořádku, ale už nevím, jak dál…"

Strach z neznámého

Poznáváte se?  Podobnou situaci neřeší jenom Kristýna, ale spousta z nás. Jen se to mnohdy stydí přiznat. Bojí se reakce okolí a nevyzná se ve vlastních pocitech. Těhotenské a předporodní deprese nejsou nic nenormálního. Pocit, že byste se měla vznášet na obláčku štěstí z toho, že devět měsíců budete maminka, nemusí nutně vyvolat jen pozitivní emoce. Dobrá zpráva je, že tento stav obvykle trvá první trimestr, tedy tři měsíce. Hlava se zkrátka vyrovnává s novou situací a rolí. Řeší strach z průběhu těhotenství, porodu i následné péče o nového člena domácnosti.  

"Normálně si myslím, že jsem psychicky dost odolná, ale těhotenství mě srazilo na kolena. Od začátku samé komplikace. Nejhorší pro mě byl první trimetr. Psychicky jsem byla na dně, brečela jsem, ať to dítě ze mě někdo vyndá, že už to dal nevydržím. Dohromady jsem se dala až ve třetím trimestru. To mi konečně přestalo být zle, začala jsem vybírat kočárek, výbavičku a podobně. Na porod jsem se těšila jako na vysvobození. A i když nebyl jednoduchý, byla jsem děsně ráda, že to mám za sebou," píše Marcela v diskuzním fóru.

Proč vzniká?

Těhotenské deprese nejčastěji přepadají mladé nebo nepřipravené maminky a ty, které otěhotněly neplánovaně. Jsou postaveny před hotovou a nečekanou věc a mají v podstatě jen dvě možnosti. Dítě donosit nebo jít na interrupci. Z čehož ta druhá se v budoucnu nemusí jevit jako správná. Dále to jsou ženy, které mají slabé rodinné a sociální zázemí. Žijí na ubytovně, v bytě s další pěti lidmi nebo jsou na tom špatně po finanční stránce. A v neposlední řadě je tu i hledisko volby partnera. Je to ten pravý, s kým chci mít dítě? Na všechny tyto otázky je nutné si odpovědět s odstupem a zcela racionálně.  

"Myslím, že je dobré dát dítěti prostor pro to, aby pochopilo, že je to prostě koloběh života. Můj syn to zažil a zvládli jsme se přes to dostat i díky fotkám. Seskládala jsem fotky prababičky, babičky, vnuka a pravnuka a ukázala jsem mu, jak člověk stárne. Vyprávěli jsme si, co jsme s ní zažili a jak nám bylo krásně."

Smrt nás doprovází po celý život. Je jeho nedílnou součástí. A vědět by o ní měly i děti. Dříve nebo později se s ní setkají. Proto není dobré je před ní úporně bránit. Děti většinou přijímají zprávy o ztrátě mnohem klidněji a vyrovnaněji, než si my rodiče myslíme. Přesto je v období smutku nutné dítě neustále ujišťovat o své lásce. Jak tedy říct dětem o smrti a kdy přichází správný čas?

Jak dítě informovat o smrti?

O smrti říkejte dítěte tak, jak to opravdu je. Zapomeňte na časté věty o tom, že smrt je dlouhá cesta nebo že člověk dlouze spí. To by mohlo děti jen zbytečně vystrašit. Mohly by si začít myslet, že je ten, kdo umřel, opustil, protože nebyly hodné, apod. Jestliže je smrt vysvětlena pravdivě, dokáže se s ní dítě snáze vyrovnat. Mluvte o ní a nesnažte se z ní udělat tabu.

S dětmi o smrti a umírání mluvte už odmalička. Jenže jak malému dítěti vysvětlit smrt? Samozřejmě použijte vhodná slova úměrně věku. Rozhovor si pečlivě naplánujte. Rozhodně byste to neměli na dítě jen tak vyhrknout třeba na nákupech. Ideální může být procházka v přírodě. Třeba když uvidíte mrtvého brouka či žábu nebo něco podobného. V tu chvíli zachovejte klid, odpovídejte na otázky a mluvte stručně a jasně. Do podrobností není potřeba zacházet.

A kdy začít s dětmi mluvit o smrti? Obecně se dá říci, že okolo dvou let vnímají děti smrt podobně, jako chvilkovou nepřítomnost osoby. Tříleté děti dokážou vnímat, že se stalo něco vážného. Děti celkově nevnímají smrt jako něco definitivního.

"Mám šestiletého syna s vývojovou dysfázií, má ji diagnostikovanou od 3,5 roku. Ve 3 letech jsme se byli poprvé poradit u klinické logopedky. Chodí na logopedii pravidelně. Podstoupil několik vyšetření u klinického psychologa, logopeda, na foniatrii (vyšetření sluchu) a neurologii. Trénujeme slovní zásobu, porozumění, tvorbu vět, rozvíjíme grafomotoriku, jemnou i hrubou motoriku, to s tím úzce souvisí. Synovi je teď skoro 6,5 roku, půjde do školy a mluví už téměř normálně, sem tam ještě nějaká drobnost v gramatice a neumí Ř. Jsou za tím 3 roky intenzivní práce jak doma, tak i ve speciální školce, kde měl logopedii jednou týdně a každý den tam s ním pracovali na tom, co potřeboval rozvíjet."

Maminky se často bojí, jestli se řeč jejich dítěte vyvíjí správně a dostatečně rychle. Každé dítě je jiné a každé potřebuje na určité věci svůj čas. Je běžné, že chlapci začínají mluvit později než dívky a některé děti se rozmlouvají až po druhém roce věku. Pokud dítě nemluví ve třech letech, je potřeba to začít řešit s odborníky a v žádném případě to neodkládat.

Co si pod vývojovou dysfázií představit?

Vývojová dysfázie neboli specificky narušený vývoj řeči patří mezi složitější vady řeči. Jde o narušení hlubokých struktur jazyka na rozdíl od opožděného vývoje řeči, se kterým se často zaměňuje. Příčina není zcela známa, mohou se však na ní podílet genetické vlivy a komplikovaný průběh porodu. Častěji ji mívají chlapci než dívky a protože je na první pohled velmi slyšitelná, může tak ovlivňovat i emocionální a sociální vývoj dítěte.

Maminky dětí, kterým byla diagnostikovaná vývojová dysfázie, navštěvují lékaře s tím, že jejich dítě nemluví, případně neodpovídá a nereaguje na otázky, má svoji vlastní řeč, které nikdo nerozumí. Tyto děti preferují k dorozumívání ukazování prstem a celkově se zdají k řeči málo motivované. Nutno říct, že diagnostikovat vývojovou dysfázii je poměrně složité a vyžaduje to několik vyšetření od různých odborných lékařů. Ne každé dítě, co nemluví, musí mít nutně tuto poruchu řeči.

"Syn má také vývojovou dysfázii, od 3 let chodí na logopedii. Hodně mu pomohla školka, momentálně mluví ve větách, ale něco je mu hůř rozumět. Dětská doktorka ho na poslední návštěvě moc chválila, ale ještě s ním bude hodně práce."

Nevěřím tomu, že je naše generace a generace našich dětí ,,tak špatná"..Dost se učíme napodobováním..

Dnes říkám Ki ..cestou do školy - včera ráno sis vzala s dědou prášek na alergii? Ne, děda zapomněl, ale říkala jsem ve škole tetě K., že si mám vzít půlku, aby na mě koukla, že si fakt beru půlku (ta musela mít radost...a čučet jako péro z divanu)...Ale teta byla hodná a dohlídla na mě....

Před x měsíci, možná rokem a něco jsem jí říkala, i puč, že má Ki u sebe prášek na alergii - hmyz, že kdyby jí něco zoblo ve škole, na vycházce, má si vzít. Ale aby to řekla učitelce. I měly puč ve školce tabletky, když byly na zahradě, kdyby něco..

Má to tak naučené, letos ji morduje alergie na pyl....

Ale co tím chci říct? Bála jsem se nástupu do školy...jednoho z mnoha krůčků..k dospělosti...Pak člověk, jak to během týdnů, měsíců pozoroval, to mravenčí hemžení kolem sebe...Loni..na šatně seděla na zemi holčička - prvňáček a brečela...Prošli kolem ní dva dospělí, třetí se sklonil, podal kapesník a zjišťoval, co se děje...Měla jednu bačkorku někde zakopnutou, dohledali jsme za topením, i pan školník se zapojil...Další den brečela spolužačka Ki, přicházely jsme, ale už k ní běžel tatínek chlapečka, šel s ní až do třídy - něco buď neměla, nebo nepochopila...holčička patří mezi outsidery...

Loni bulela i Ki, vysadily se jí dvířka u skříňky, pomohl jí spolužák. Ten, kterého před měsíce utěšovala ona, pže chtěl za maminkou....

Jsem maminkou tří dětí, z nichž to nejmladší – šestitýdenní chlapeček Kristián – dostal příležitost testovat se mnou výrobky určené miminkům prodávané pod značkou Kik.

Do prodejen KIK (do té nejbližší ostravské to mám 20 minut cesty autem) chodívám ráda, často ne s cílem nakoupit konkrétní zboží, ale vždy minimálně obdivovat sezónní sortiment dekorací. V rodině jsme si oblíbili především sortiment ponožek, punčocháčů a teplé zimní legíny. Vyhovují nám složením i výhodnou cenou. Manželovi sem před nástupem zimy chodím pro kostkované flanelové košile. Starším dětem sem chodívám pro basic trička, i ta s tvářemi oblíbených hrdinů, především pro jejich bezkonkurenční cenu. Děti z Kiku obvykle neodcházejí bez drobnosti ze stojanu se sladkými pochoutkami.

Ještě před obdržením poukázek k nákupu do schránky jsem sestavila seznam položek, o které by Kristiánek zrovna potřeboval doplnit šatník. Stálo na něm: punčocháče, jarní/podzimní bundičku, šátečky na krk, capáčky 0-6 měsíců, svetřík, body s krátkým rukávem.

V týdnu před zahájením testování jsem namátkou navštívila opavskou prodejnu Kik v OC Breda, abych si sortiment pro miminka předběžně „osahala“. Při té příležitosti jsem natrefila na capáčky – bílé tenisky s modrými hvězdičkami. Doufala jsem, že na mne v prodejně počkají do našeho prvního nákupu naostro s poukázkami v kabelce. Bohužel nám v ten den nebylo přáno. Nicméně kladně hodnotím, že prodavačka byla ochotná ověřit telefonicky dostupnost na jiné opavské prodejně. Ani na ní bohužel botičky v sortimentu zrovna neměli. Přesto jsme nakonec utratili třetinu přidělené částky. Účet zněl na 501 Kč a odnesli jsme si domů dvě body, jedno s krátkým a jedno s dlouhým rukávem, letní set kraťásků a trička (159 Kč), dvojbalení punčocháčů (105 Kč) a ponožky vypovídající o lásce k tatínkovi (79 Kč).

Touha po hvězdičkovaných teniskách nás dovedla na další prodejnu Kik, tentokrát na ulici 17. listopadu v Ostravě. Z poměrně neuspořádané změti botiček ve spodní části regálu na nás nakonec vytoužené tenisky vypadly. A jak budou slušet, posuďte sami na přiloženém snímku:

Tuto třetinu nákupu jsme obohatili ještě o autíčkové body za 68 Kč a bundičku vyteplenou fleecem. Za neuvěřitelně nízké výprodejové ceny (od 13 Kč/kus) jsem pořídila také několik punčocháčů s vysokým podílem bavlny, ideálních pro podzimní období. Zdejší personál se choval mile. Dotazy na dostupnost určitých velikostí zodpověděly prodavačky ochotně. Protože bundička vykazuje na zadním díle drobnou vadu – vypáranou nit v jedné řadě, okem téměř nepostřehnutelnou, neváhaly ji slevit o 70 korun, neboť neměly k prodeji další kus ve stejné velikosti.

Aktualizace: alergická rýma nemá se Stérimarem šanci. Maminky, které tento nosní sprej otestovaly vám prozradí všechny detaily z testování. Přečtěte si je tady. 

---

Maminky, procházíte obdobím jara bez úsměvu na tvářích? No jo, asi to bude alergiemi a kvůli ucpanému nosu se vám moc usmívat nechce. Ale představte si vůni a sílu moře, jeho šum a barvu... Je to mnohem lepší?

A může to být ještě lepší, když mořskou vodu využijete k vyřešení alergického trápení. Se sprejem do nosu značky Stérimar.

Co testujeme

Stérimar Mn - Mořská voda v izotonické koncentraci (přirozená buňkám lidského těla) obohacená o mangan. Mangan pomáhá mírnit zánětlivou reakci nosní sliznice. Mořská voda zase blahodárně působí na podrážděný nos a oplachuje alergeny. Je vhodný jako první krok před podáním nosních antihistaminik (vyčistí nosní sliznici), nebo jako lokální pomoc, pokud pacient užívá antihistaminika perorálně, protože odplaví alergeny z nosní sliznice, tj. z místa, kudy nejčastěji vstupují do těla. Výbornou zprávou pro všechny maminky je, že je vhodný i pro ty nejmenší, jeho věková hranice je od 0+.  Užívá se dva až šestkrát denně.

Očkování, věčně diskutované téma s mnoha příznivci i mnoha odpůrci. Někde je očkování čistě dobrovolné, někde tzv. povinné. Vždy však rozhoduje rodič a konečný verdikt je na něm, a to se všemi důsledky a následky. Rodič by však měl mít informace. Minimálně alespoň takové, aby věděl, proti čemu bude jeho dítě očkováno. Neměl by se spokojit s názvem vakcíny a oznámením, kdy má přijít na očkování.

U nás je některé očkování povinné, jiné nikoli. I přes to však existuje možnost individuálního přístupu, tyto informace se ovšem k rodičům většinou nedostanou, pokud je sami nezjišťují. Tento článek je nástinem individuálních možností, které v rámci základního očkování máme. Pojmem „základní“ je myšleno povinné a nepovinné očkování v základních dávkách, které se dětem dává krátce po narození zhruba do tří let věku.

Jak funguje očkování?

Očkování je v podstatě aktivní imunizace, která spočívá v tom, se člověku podají uměle oslabené nebo mrtvé antigeny konkrétní nemoci. Tělo na tyto antigeny musí reagovat a vytváří si protilátky. Je to stejná imunitní reakce jako v případě, kdy se tělo opravdu setká s antigenem přirozeně. Proto očkování často doprovází reakce v podobě teploty, vyrážky, začervenání, větší potřeby spánku apod. To ale nejsou vedlejší účinky vakcíny, ale naprosto fyziologická reakce, stejně, jako když je člověk opravdu nemocný.

Očkování v ČR upravuje vyhláška 355/ 2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem. Dále je ale nutné vzít v úvahu příbalové informace jednotlivých vakcín. Z vyhlášky potom vychází doporučený očkovací kalendář, který ale není nutné dodržet striktně. Vyhláška i příbalové informace vakcín dávají i jiné možnosti, které si zde představíme.

Povinné očkování

"Je to tu, už i já se konečně přidávám do klubu snažilek, tedy žen či dívek, které touží po tom stát se maminkou. Jelikož si chci své těhotenství pořádně užít a mít na něj jednou pěknou památku, rozhodla jsem se, že si budu psát internetový těhotenský deník, vlastně tedy spíš takový týdeník."

"Pokud vás bude bavit číst si mé řádky, budete mít se mnou možnost prožít celé mé těhotenství - týden po týdnu. Kromě mých vlastních dojmů a zážitků se samozřejmě dozvíte i velké množství informací. Budete mít možnost dočíst se zde vše důležité - tedy to, co by měla každá nastávající maminka o těhotenství, svém těle, o vývoji miminka, a svých možnostech stoprocentně vědět."

Lékaři těhotenství počítají na těhotenské týdny, velmi často se tak můžete setkat  s nějakým číslem a za ním zkratkou tt - např. 15. tt -  to vlastně znamená, že nastávající maminka prožívá 15. týden svého těhotenství.

První týden těhotenství 

Označení 1. týden těhotenství je vlastně hodně zavádějící pojem. V pravém slova smyslu se totiž v tuto dobu ještě o žádné těhotenství rozhodně nejedná, protože lékaři považují za úplný začátek těhotenství první den poslední menstruace. Menstruační krvácení ve většině případů naznačuje, že v minulém cyklu nedošlo k otěhotnění a začíná tedy příprava na další pokus. Při menstruačním krvácení se odlučuje sliznice, která vzápětí začne znovu dorůstat, aby bylo umožněno uchycení oplodněného vajíčka. Každá žena tedy na počátku menstruačního cyklu může být považována za potencionálně nastávající těhotnou a k oplodnění vajíčka pak zpravidla dochází mezi 14. - 21. dnem po začátku menstruace.

1. a 2. týden těhotenství se tedy žena necítí nijak zvláštně, protože vlastně těhotná ani není. Tyto týdny se pak jako “těhotenské” označí až zpětně ve chvíli, kdy žena své těhotenství zjistí. Zajímavé že?

Bříško vám už pomalu roste a na seznamu "Co pořídit" přibývají věci jedna po druhé. Jednou z nejdůležitějších (a často nejnákladnějších) položek, kterou řeší velká část rodičů, je kočárek. Pojďte se podívat, na co byste se měly zaměřit při jeho výběru, co nepodcenit a jaké jsou vaše možnosti.

Vybrat nejvhodnější kočárek pro vaše miminko rozhodně není jednoduché. Je ideální vzít v potaz hned několik hledisek, podle kterých se následně rozhodnete:

• pohodlí dítěte
• počet dětí
• terén
• značka
• cena
• bazar
• vzhled
• příslušenství

Pohodlí dítěte

Řekněme si na rovinu, že o pohodlí dítěte jde především. Novorozenec bude v kočárku s největší pravděpodobností trávit poměrně hodně času. Děti (ty, které jsou normálně donošené) se rodí s průměrnou porodní hmotností 3 300 gramů a výškou okolo 50 centimetrů. V potaz tedy berte nejen délku korbičky, ale také podklad, na kterém má miminko trávit čas. Ten by měl být ideálně rovný s možností upravit ho do mírně vyvýšené pozice v oblasti hlavičky a měl by být spíš tvrdší, než měkký. Tak bude mít vaše novorozeňátko ten nejlepší podklad pro zdravý vývoj páteře. 

U kočárkové korbičky se rozhodně zaměřte na to, jak je dlouhá. Mějte na paměti, že miminko byste do sportovní úpravy kočárku neměly dávat do okamžiku, než samo sedí bez opory. Počítejte s tím, že musí v korbičce nějakou dobu vydržet a "nevyrůst" z ní. 

„Rodila jsem celkem třikrát. Všechna těhotenství probíhala bez problémů. Pravda, to třetí už bylo trochu únavnější, když jsem se musela starat ještě o dva malé nezbedy, ale přesto jsem to zvládla. První porod byl vyvolávaný, druhý přirozený a pohodový a třetí velmi, velmi rychlý. Přesto, že jsme dojezd do porodnice měli jen tak tak a na porodní sál za mnou nestihla dojet ani kamarádka, za nic na světě bych ho nevyměnila. Naopak, vyvolávaný porod byl peklo, alespoň pro mě.“

Přenášíte, budeme vyvolávat

„Tak maminko, dnes máte termín porodu a nic se ještě nechystá, trochu vás tady 'prošťouchnu' a třeba se to ještě spustí. Jinak za týden vás pošlu do nemocnice na vyvolávání, pro jistotu. To 'prošťouchnutí' nebylo nic příjemného, trochu bolelo, ale s miminkem ani nehnulo. Že se jedná o tzv. Hamiltonův hmat (mechanické uvolnění hlenové zátky a odloupnutí vaku blan), jsem se dozvěděla až po přečtení diskuzí na internetu. Samozřejmě jsem hned hledala potřebné informace o tom, co to vlastně ta indukce je a co mě čeká. Asi je i lepší, že jsem to nevěděla. Těšila jsem se na miminko a na to, že už brzy bude s námi. Přežily to jiné, zvládnu to taky, no ne?“

Proč se porod vyvolává?

Jedním z nejčastějších důvodů pro vyvolání (indukci) je přenášení neboli potermínová gravidita. Klasické těhotenství trvá asi 38 až 42 týdnů. Tedy až v době po 42 týdnu je těhotenství potermínové. V tuto dobu už začíná placenta stárnout a nemusí plnit svou funkci na 100 %.  Na ukončení potermínového těhotenství po 42. týdnu se shoduje většina odborníků. Bohužel obvyklá praxe je, že se k vyvolávání přistupuje už krátce po 40. týdnu. Jen málo lékařů vyčkává, protože to znamená častější sledování a monitorování miminka a placenty.

Samotnému vyvolávání porodu může předcházet preindukce, a to tehdy, když ještě nejsou porodní cesty zralé k porodu. K tomu slouží Hamiltonův hmat nebo zavedení tyčinky do děložního čípku, kde mechanicky rozevírá porodní kanál a vyvolává vysokou produkci hormonů prostaglandinů, které stahy dělohy ovlivňují. Používají se také vaginální tablety pro dozrání děložního hrdla.

Když se mi před deseti lety narodil Šimonek, ještě v porodnici se mi namísto radosti vkradla do hlavy myšlenka: "teď už jsi stará, když máš to dítě".

Měla jsem po dlouhém těžkém porodu plném zásahů a bolesti. Děťátko jsem si moc přála, ale tak nějak jsem nebyla připravena na to, že zrozením svého dítěte se i já přerodím v MATKU.

Skoro dva měsíce jsem jen ležela, protože při každém vstanutí z postele jsem měla pocit, že ze mě vypadnou vnitřnosti. Připadala jsen si tlustá, z prsou mi tekla krev, a kdyby mi někdo řekl, že kojení je krásné, mrštila bych po něm něčím těžkým, aby se z těch keců probral.

Dnes chápu, že to nemohlo být jinak, že mé velké porodní zranění zachránilo blízkost, kterou jsem se Šimim udržela.

Vynucené spaní v posteli se mnou a nonstop kojení, jen aby bylo dítě spokojené a já nemusela vstát a nosit jej v náručí, nastartovalo moje mateřské pudy, které však ještě dlouho měly tendenci se podřizovat nevyžádaným radám a testováním technik, které už dávno považuji spíše za škodlivé a nepřirozené.

Když si na to vzpomenu, tak se sebou soucítím. A tu bolavou prvomatku hladím a chlácholím ji v sobě, protože ona to měla stejně těžké jako ten chlapeček Šimonek, a je jasné, že to spolu dali, jak nejlépe mohli. A že se naštěstí jejich vztah vyvíjí a neustrnul v té psychické a fyzické bolesti, kterou jsem před deseti lety cítila.

"Když naše dcera začala lézt po bytě, můj manžel se začal velmi strachovat. Barvitě popisoval situace, kdy by mohla kam spadnout. Když se učila chodit a padat, vymýšlel různé způsoby, jak zabraňovat odřeným kolenům. Když spadla, analyzoval, proč se tak stalo i celý večer." Helicopter parenting je pojem, který se v anglicky mluvících zemí používá poměrně běžně a vychází z vizualizace rodičů, kteří nad svými dětmi neustále lítají a dohlíží na ně jako z helikoptéry – u nás je trefnější a používaný výraz "stíhačka".

Název byl použit lékařem v šedesátých letech jako diagnostika těchto rodičů, jejichž děti si později v dospělosti stěžovaly na to, jak těžká pro ně přehnaná péče a kontrola nad jejich životem byla.

Rodiče – helikoptéry se snaží mít veškeré kroky svých dětí plně pod kontrolou. Od jejich narození veškerou péči o dítě, jeho volný čas, stravu a všeobecné pohodlí podrobuje přísným kontrolám a analýzám. Touha po dokonalosti se odráží ve všech sférách života dítěte, často bývá spjata také s přísným dohledem na jeho bezpečnost, kdy hlavně v prvních měsících života nesmí dítě odcházet na dva kroky z dohledu. Když se učí chodit, je vybaveno různými bezpečnostními prvky včetně poměrně běžně se prodávajících helmiček, nesmí pozřít nic, co není v tabulce pro jeho věkovou kategorii.

V pozdějším věku dítěte takoví rodiče často promítají své ambice do jeho života, pečlivě mu vybírají kolektiv, zájmové kroužky, podporují ho v perfektních výkonech ve škole i mezi přáteli. Velmi často stojí opodál a monitorují situaci. V období dospívání, kdy je samostatnost dítěte vyloženě nutná, se obvykle objeví první a velmi třeskutý konflikt mezi kontrolovaným dítětem a jeho úzkostlivými rodiči. Jejich výchovná metoda se stala jejich životním stylem a měřítkem úspěchu, který náhle končí a piplané a hýčkané dítě jim po tolika letech snahy, plánování a opečovávání dává najevo, že veškerá jejich snaha o kontrolu nad každým krokem a rozhodováním vyšla v niveč.

Jakými budeme rodiči?

Když čekáme naše první dítě, jen těžko si dovedeme představit, jací budeme rodiče, i když si to velmi často představujeme a plánujeme. Realita je často jiná, ženy i muže často změní porodní zkušenost a setkání se svým malým potomkem. Program ultrarodičovské péče se může spustit i párům, které to neočekávaly.

Kdo by to neznal. Nepříjemné opruzeniny, se kterými se setká takřka každá maminka. I když o pokožku pečujete, jak nejlépe umíte, stejně se objeví. Jak to? Vždyť jste miminko přebalovala poctivě, koupala i mazala krémem. Kde se vzalo to nepěkné zarudnutí, zvlhlá a bolestivá pokožka? Miminko pláče, protože ho to bolí, svědí a pálí a maminka je zoufalá. 

Pravidelné přebalování

Ať už používáte látkové plenky nebo jednorázové, vždy je důležité miminko pravidelně přebalovat. Nejen z důvodu hygieny, ale i kvůli prevenci vzniku opruzenin. Jemná pokožka miminek nemůže být dlouho ve vlhku a zároveň by se určitě nikomu nelíbilo, kdyby musel ležet v moči nebo stolici.

Miminka milují, když jsou rozbalená a mohou volně kopat nožičkami. A skvělé je to i pro jejich zadeček. Nechte ho při přebalování chvíli rozbalené, ať může kůže hezky větrat, vaše dítko bude nadšené. Nezapomeňte pod něj dát nepropustnou podložku, určitě bude potřeba.

Další nezbytností je pečlivé utření všech záhybů a faldíků. U holčiček umývejte genitál odpředu dozadu a u chlapečka pozor na všechny záhyby i pod penisem a šourkem.

Maminky mají v oblibě vlhké ubrousky, které jsou snadno použitelné, a rychle s nimi zadeček otřete. Používejte však jen sensitive ubrousky nebo ještě lépe omývejte zadeček a genitálie vodou.  To je pro dětskou pokožku mnohem lepší.

Narození miminka je nádherná chvíle, kdy konečně dostanete do náručí svou novou lásku. Také je s porodem ale spojena i celá řada povinností a organizačních záležitostí. Víte, co je potřeba zařídit před a po narození dítěte? My vám poradíme, na co všechno nezapomenout.

Co je potřeba zařídit před porodem?

1. Přihlaste se k pediatrovi

Jestliže už děti máte, nejspíš nebude tento krok potřeba. Váš pediatr bude dostatečně obeznámen s tím, že čekáte dítě a přihlásí vám i vašeho dalšího potomka.

Ženy, které čekají svého prvního potomka, by si měly vybrat lékaře v dostatečném předstihu. Zejména ve velkých městech by to mohl být poměrně náročný úkon. Ti nejlepší lékaři mívají obvykle plno a zájem je o ně velký. Klidně tak začněte hledat a obvolávat už v pátém či šestém měsíci těhotenství. Vámi vybraný lékař si poznamená vaše údaje a předpokládaný termín porodu. Obvykle stačí jen telefonický rozhovor.

2. Peněžitá pomoc v mateřství

Tak se mi podařilo dostat se do testování kapesníčků Kleenex balsam (Aloe Vera, Vitamin E a Calendula). Byla jsem moc ráda, protože je jaro a to znamená, že já, moje dráča a můj velký drak máme většinou rudé nosy. Mám s dcerou dost citlivou kůži a i když nemáme vyloženě alergii, jakmile začneme smrkat, tak musím koupit mast, jinak v práci vypadám jako rypouš. Pokud dráču něco svědí, nebo bolí např. právě nosík, je z ní saň, takže tohle vážně bodlo. 

Kapesníčky dorazily právě včas, protože dračici zrovna doktorka diagnostikovala začínající zánět průdušek. Rýma se jí valila z nosu a jelikož jsem s ní přes noc v ložnici, cítila jsem potutelné svědění i já a muž. Kapesníčky tudíž prodělalay opravdu tvrdý test celé naší rodiny. Myslím, že vzhled zelenomodré barvy krabice a obalu je příjemný. Čekala jsem, že budou nějak cítit po Aloe Vera nebo měsíčku a nic, nejdřív jsem byla trochu zaražená,protože mám ráda vůni bylin, ale pak jsem si vzpomněla, že např. mátové kapesníčky naší malé vadí, tak jsem to nakonec vzala jako plus bod. Kapesníčky nejsou cítit, ale na omak jsou velmi příjemné, zvláště balíčkové balení je super. Musím vyzdvihnout, že jsou pevné, ale zároveň jemné.

Můžu s klidem říci, že celou dobu, co jsem byla na OČR s dračicí (týden) jsme obě používaly kapesníčky balíčkové a z krabičky pouze tyto. Nejlepší recenzí jsou naše nosy bez zarudnutí a prasklinek. Po dvou dnech se přidal i manžel,ale dostal pouze krabicové kapesníčky, protože ty balíčkové jsme měly zabrané my dvě. Vše dopadlo dobře a Baru se brzy zotavila a mohli jsem všichni jet užívat prodloužený víkend před mou služební cestou....v autě jí dávám kapesníky jiné značky a Baru:"Ci ty zelený mami" Tohle myslím vypovídá o kvalitě produktu 🙂

Takže pokud chcete bavlnku pro nosíky Vaše a Vašich drahých, můžu osobně doporučit, u nás doma nebyly jistě naposledy. 

Po dlouhé době jsme měli možnost opět něco testovat. Tentokrát kapesníčky Kleenex balsam.

Přišly akorát v pravý čas, v době testování jsme všichni onemocněli, takže kapesník byl náš nejlepší přítel.

    První co mě zarazilo na boxu bylo, že se otevírají jakoby ze spodu a pak se otáčejí vzhůru nohama. Prvních pár kapesníků z boxu byl u nás horor. Nikdy se nám nepodařilo vytáhnout celý kapesníček v celku, až když pár kapesníku ubylo šlo to jednoduše.

Kapesníky mají jemný hladký povrch, nikterak nevtíravou vůni a jsou skutečně hebké. Jsou třívrstvé, vrstvy jsou v kraji jakoby lepené, takže se vrstvy neoddělují. při roztrhání kapesník nepráší.

    Z počátku byly k nosu skutečně jemné, ale čím častěji e používali i ony začaly trochu nos odírat. Co mi asi nejvíce vadilo bylo, že kapesník byl po vysmrkání hned takový mokrý ( jo pokud teda nesmrkáte tak nějak inteligentně jemně, já smrkám jak prsátko prostě až na doraz) takže se mi několikrát stalo že jsem si smrkla do ruky což je škoda.

    Při kusových kapesníkách jsem ocenila, že při otevření se mi neurvalo to otvírátko. Lepítko fakt lepilo, takže kapesníky jsem kdykoliv moha zavřít.