Možná už máte doma dětí dost, možná vám ke štěstí stačilo jedno. Na otázku, zda chcete mít další dítě, jste si s partnerem řekli ne. Kariéra vaší dělohy je u konce a zřejmě hledáte antikoncepci, která vám dodá klid a jistotu. 

Přirozená antikoncepce

Přirozená antikoncepce nebo taky symptotermální metoda již svým názvem napovídá, že je založena na sledování tělesných symptomů, hlavně tělesné teploty a hustoty poševního hlenu.

Jako zkušená žena jistě víte, jak vaše tělo funguje. Při sledování vašeho těla, za pomoci zapisování menstruačního cyklu, teploty a hustoty hlenu, eventuálně i stavu děložního čípku, dosáhnete určení plodných dnů a tím se můžete před otěhotněním chránit zcela přirozeně.

V plodných dnech se tak můžete před otěhotněním chránit buď  bariérovou antikoncepční metodou – kondomem či pesarem, či sexuálně abstinovat. Sexuální abstinence během plodných dnů je ovšem největší nevýhoda celé této metody, jelikož chuť a sexuální vášeň je v těchto dnech nejvyšší.

Přirozená antikoncepce za pomoci výpočtu či vysledování plodných dnů je metoda nevědecká a spolu s metodou přerušované soulože je často lékaři považována za nejméně bezpečnou možnost. Ti upozorňují na škálu možností, při kterých může selhat. 

Chtela bych se podelit o muj pribeh a varovat tim ostatni maminky, ktere by se chystaly s nejakym gyn. problemem do FN Motol. Nikdy na to nezapomenu a nikdy tu nemocnici nechci videt, i kdyby byla jedina na svete.

O to horsi, ze se muj pribeh stal primo v den, kdy mela moje dcera prvni narozeniny.

2.brezna hned po pulnoci, me odvezla do FN Motol sanitka se slabsim krvacenim , ktere se trosicku zhorsovalo. Pan dr Martin Muzik se podival na UZ, rekl, ze miminko ( 11+2tt) je zive a naschledanou. Tak jsem sem si vyprosila napsat Utrogestan, ktery jsem uz dobirala. Se slovy, ze je to jen placebo, mi ho teda predepsal. Jela jsem domu a krvaceni se pomalu zhorsovalo.

2.brezna rano se pridaly ke krvaceni tmave kousky a zacalo to bolet. Tak malou do kocaru, sedla na bus a jela do nemocnice znova. Arogantni sestra me hnala kdesi do kartoteky a radsi brala neakutni pacientky ( ktere sly na miniinterupce atd). V kartotece jsem zjistila, ze moji kartu z noci stihli ztratit. Arogantne mi teda ona sestra vypsala novou. Pak me po triceti minutach posala do ordinace, kde byl snad nejhorsi doktor Georgij Minajev, jakeho jsem kdy potkala. Rekl mi, ze dite je zive a ze pokud ze me nebudou padat kusy ditete, tak pro me neudela vubec nic, a co jako po nich vubec chci. Poslal me tedy opet nekam. 

2.brezna po poledni, jsem uz bolesti skoro omdlevala, pak citila sileny tlak a vedela jsem, ze je miminko venku. A taky, ze bylo. ( Tu situaci radsi popisovat nebudu, staci mi, kdyz to mam pred ocima neustale.) Takze jsem cela vyklepana a v soku sla zpet. Sestra vedela, co se deje a stejne jsem cekala asi 25 minut. Pak jsem konecne mohla do ordinace k dr. G. Minajevovi, ktery mi oznamil, ze jsem to mela cekat. Jedine vysetreni bylo UZ pres bricho, kdy mi oznamil, ze dite tam uz opravdu neni. Rekl, ze az nebudu mit s sebou kocar s ditetem, tak se mam dostavit na revizi. S krvi snad az v botach jsem si vyptala aspon ubrousky. Tak teda jako, ze si jich muzu nekolik vzit. Takze jsem byla opet poslana nekam a jela nekolik km domu s kocarem autobusem a cela od krve. 

2.brezna podvecer, jsem se dostavila, vzali mi krev, udelali ekg a pak soupli na pokoj. Kde na oddeleni je asi normalni, ze kdyz vypadnou ciste rukavice z krabice na zem, tak je sestra cpe zpet do krabice mezi ostatni. - No mela jsem velkou chut jit k nim na sal. Ale to uz mi po tom dni bylo celkem jedno. Po zakroku a nekolika hodinach jsem mohla konecne domu. 

Málokteré dítě je „tabulkové“ a začíná s plazením, sezením, či chozením tehdy, kdy se v chytrých knihách píše, že je to obvyklé. Speciálně chůze maminky dost trápí. Co dělat, když se vaše děťátko ne a ne rozeběhnout?

Rozdíly jsou obrovské

Čím jsou miminka starší, tím mezi nimi najdeme větší rozdíly. Začíná to pasením koníčků a přetáčením na bříško. Dále má jít vývoj přes stavění se na kolínka, lezení po čtyřech, sezení, chůzi kolem nábytku až po vlastní samostatnou chůzi. Měl by jít, ale mnohdy to tak prostě není, což ale nemusí naprosto nic znamenat. Vývoj dítěte je totiž naprosto individuální, což vám řeknou hlavně maminky, které mají více dětí. Žádný vývoj nebyl jako přes kopírák a přes stejnou nebo podobnou výchovu děti začínají lézt, sedět, stát a chodit v jinou dobu.

Nepanikařte!

Mnohé maminky tak začínají v určitých obdobích panikařit, a to není dobře. Mějte totiž na paměti, že zdravý vývoj vašeho dítěte střeží ze všeho nejlépe váš pediatr, který by měl získat vaši plnou důvěru. Slouží k tomu naplánované prohlídky dítěte, během kterých pediatr překontroluje, zda se miminko vyvíjí správně, zda dostatečně zapojuje svalové skupiny, zda roste souměrně. Pokud najde jakoukoliv nesrovnalost, včas vás na ni upozorní a navrhne řešení. Tím může být na začátku jen cvičení, nebo rovnou specializované vyšetření, třeba na neurologii. Věřte tedy, že pakliže chodíte pravidelně k lékaři a ten nesezná na dítěti nějakou nesrovnalost, vše by mělo být v pořádku.

Okolí si nevšímejte

Študovala som na Technickej univerzite v Košiciach, na fakulte v Prešove. V tom čase som spoznala, svojho priateľa Mateja, ktorý mi položil zaujímavú otázku: „Čo ťa v živote baví?“ Ja som ticho mlčala. Vôbec som to netušila a bolo mi z toho smutno. Táto zásadná chvíľa zmenila môj život. Začala som intenzívne hľadať a myslieť nato, čo by ma mohlo baviť. Oblak alkoholických výparov zrazu opadol a začala som čeliť krutej realite. Je to ako hľadať ihlu v kope sena.  Prvé malé osvietenie ma naviedlo k písaniu básni. Zrazu ma kopla múza a básne sa zo mňa sypali. 

Múza

Prázdny riadok nudou zíva,
čaká, nespí stále bdie, kým navštívi ho tajná víla,
z ríše nekonečnej fantázie.
Už slávnosť sa chystá, vždy je iná, nie ta istá.
Čistý prázdny stôl zrazu prehýba sa, opäť novým svetom,
kde pešo, v spánku alebo letom,
pozrieš sa na svet z vtáčej výšky, na krásny raj,
kde dobrú noc dávajú líšky.

Netrvalo dlho a múza odišla. Nenechala žiaden list ani súradnice. Občas poslala malú dávku, to však nestačilo na upokojenie mojej duše. Stáva sa zo mňa detektív. Hľadám a pátram v každej myšlienke, v každej činnosti, ktorá by robila radosť mne a ostatným. Cez mraky sa prediera malé svetlo, ktoré ma vedieť k farbám, štetcom, uhlíku a papieru. Skúšam kresliť. Po krátkom čase zisťujem, že deti to vedia lepšie. Tak som sa rozhodla, že im nebudem robiť zlé meno. Čím viac skúšam a hľadám, tým viac vecí ma napadá, deň je pestrejší, spoznávam nových ľudí a otvárajú sa mi nové a zaujímavé príležitosti. Oprášila som starú vášeň pre bylinky. Keď som bola malá, rada som chodievala s babkou zbierať lipu. V rannom detstve som si vypestovala závislosť na mätovom čaji, ktorá trvá dodnes. Nakúpila som literatúru a pustila som sa do študovania. Otvoril sa mi pestrý svet bylín, ktoré nie len dobre chutia, ale aj liečia. Od vtedy poctivo zbieram všetko, čo je v mojom okolí a miešam zdravé a chutné čajíky (rada namiešam aj vám). Ako si tak chodím a zbieram, všimla som si krásu zrejúcich klasov. Mala som pri sebe telefón, tak som sa rozhodla, že si tento okamih zvečním, aby som sa s ním mohla podeliť s ostatnými. Záber hneď zaujal, len mi nechceli uveriť, že to bolo odfotené telefónom. A tak sa pred 5 rokmi zapálila vášnivá iskra k fotografovaniu. 

Moje prvé zábery urobené telefónom 

Ako to bolo so mnou  ďalej? Dozviete sa na budúce 🙂.

Kdyby byla každá noc a každé ráno takové, jak dneska, budu ráda. Malá se vzbudila 2x za noc, nakrmila se, do hodiny už jsem ležela v posteli, všechno v pohodě. Kolem 7ráno se přebalila, nakrmila, vysáli sme šušínky, dokrmili a o půl 9 už sem mohla jít zkulturnit a nakrmit sebe. Teď spinká a všechno je v pohodě. Narozdíl od minulé noci, kdy se madam rozhodla, že nebude spat vůbec.

Je to strašně náročné. Víc, než sem počítala. Mám pocit, že jsem na všechno sama. Přitom vím, že to není pravda. Tatínek vstává v noci ohřívat mlíčko, ikdyž to po něm přes týden nechcu, protože vstává do práce. Pomáhá mě přes den, malou si vezme k sobě a já si můžu jít na hoďku, dvě lehnout. Vím, že se o ni postará. Dokonce přebaluje, když není posraná 

Přesto mám pocit, že jsem na všechno sama, že on nic nedělá a že to prostě nezvládám. Že to dlouhodobě ani nejde zvládat. Někdy toho mám plné zuby do takové míry, že bych ju dala prvnímu, kdo si o ni řekne. Stejně by ju po první noci nejspíš vrátil. Přitom je vlastně hodná. To, že semtam proplače celou noc je normální. A vím, že se to brzo spraví a otočí k lepímu. Jenže je to prostě jiné. Je to šíleně psychicky náročné. Konečně malou uspím a ona se posere a poblinká, takže ju musím přesléct, čím se probudí a deme nanovo. Taky musím dost improvizovat, protože je jí 3/4 věcí velikých, takže peru ostošest, abych ju měla do čeho vůbec obléct, když je to kolikrát 3x za hodinu.

Nedávno jsem v noci s malou na rukách řvala, jak hroch, malá poblinkaná a já jsem to chtěla prostě vzdat. Nebyt V, který prostě řekl, ať se vzpamatuju, že ju v tom nemožem nechat a je potřeba ju přeslést, tak asi probrečím s promočeným mimčem zbytek noci. Tu noc jsem na chvilinku začala přemýšlet kde je nejbližší babybox, až to nebudu zvládat, abych věděla kam jet. Do teď si tu myšlenku vyčítám. V je mě velkou oporou a když se Zuzinka usměje, tak se mě derou do očí slzy tím kladným způsobem. Dojímá mě, jaká je to šikovná holčička. Dokonce si začíná zvykat čekat, než se jí zehřeje mlíčko a nutně neřve jak tur.

A to je další věc. Tak ráda bych ju nakrmila hned, jak si řekne, jenže musíme obě čekat, až se jí zehřeje flaša, protože ze začátku kojení zrovna nešlo, musela se dokrmovat a teď už prso odmítá uplně. Odsávám, dostane i moje mléko vedle sunaru, ale přece jenom je to další věc, která to všechno nové jenom zhoršuje. Člověk chodí půl hodiny po baráku a zpívá "Malý pavouček lezl na okap", pak u té písničky i usínám, protože začínám byt tak zblblá, až se divím.

Někdy mám pocit, že to vlastně ani nechcu. Že sem to zkusila a stačilo. Zjistila sem, že ještě nejsu připravená na takový závazek starat se o miminko a byt mu 24/7 k ruce, kdykoliv to potřebuje. Mám pocit, že sem se unáhlila a chtěla bych to vrátit až do dubna s tím, že v květnu spolu s V rači ani nebudem. Jenže už to nejde. Princezně jsou dva týdny a už to nejde vrátit. Už možu akorát počkat, až to nejhorí období přejde.
Taky mám pocit, že bych ju měla mět rači, než mám. Měla bych k ní cítit něco víc. Kdesi jsem četla, že tatínci žárlí na miminka, protože se jim baba už tak nevěnuje. Mě příjde, že žárlím spíš já, protože na sebe už nemáme skoro žádný čas. Na chvilku se přitulím a malá najednou potřebuje..... cokoliv. Chce nás rozdělit, nedopřeje mě chvilku jenom s tím chlapem.

Mám skvělou zprávu! Joie se opět vrací na Modrého Koníka a já ani nedokážu popsat, jak velkou z toho mám radost a také z toho, že se opět stanu ambasadorkou této skvělé značky! 🙂

Myslím, že na rozdíl od loňského roku, kdy bylo Joie v České republice relativně málo známé, se toho mnoho změnilo a často vídám nejen kočárky ale i další produkty Joie (asi už se rozkřiklo, že se jedná o kvalitní a stylové produkty za rozumné ceny 🙂 ) a i pozitivních recenzí v online světě postupně přibývá.

I přesto bych vám ale ráda značku krátce představila. Vznikla relativně nedávno v roce 2011 ve Velké Británii. Založila ji parta přátel s cílem nabídnout kvalitní a funkční produkty v jednoduchém a stylovém designu, které budou zároveň i finančně dostupné. A to se myslím povedlo velmi dobře, vzhledem k tomu že se značka velmi rychle rozšířila po světě a se svými produkty se často umisťuje na předních příčkách v testech kvality a uživatelských recenzích a zároveň vyhrává ceny za design. V jejich sortimentu najdete například kočárky, autosedačky, jídelní židličky, lehátka, cestovní postýlky a mnoho dalšího vybavení pro děti.

A na co se můžete těšit tentokrát?

Jelikož Joie v České republice stále rozšiřuje svoji nabídku, určitě vás seznámím s novými produkty a připomenu vám i ty stávající. Chybět opět nebude ani jejich testování a následné podrobné recenze. No a úplně nejlepší jsou samozřejmě soutěže! Jak o srdíčka, tak o produkty Joie pro vaše děti! Takže JE na co se těšit! Neváhejte se na mě obracet s případnými dotazy, co se týče Joie. Co budu vědět odpovím, co nebudu, zjistím.  🙂

Pro více informací o produktech, recenzích a soutěžích můžete sledovat můj profil, nebo se připojit k nám do skupiny „S Joie doma i na cestách“, kam vás srdečně zvu: https://www.modrykonik.cz/group/7910/detail/ .

Aktualizace:

recenze maminek na LARFASOL sprej na bolest v krku a sprej proti rýmě SNUSTRONG značky SILVANOLS najdete tady. 

---

Maminky, příroda léčí.

A kromě vás to vědí i farmaceuti ze společnosti SILVANOLS, kteří si předávají své znalosti a zkušenosti z generace na generaci. SILVANOLS má své kořeny v Lotyšsku, kde je jedno z nejčistších prostředí na světě a tradice sbírání bylin a jejich použití k léčbě a prevenci, je u Lotyšů stále velmi rozšířená.

Není proto divu, že SILVANOLS s hrdostí vyrábí doplňky stravy a zdravotnické prostředky inspirované přírodou.

Bříško se krásně kulatí, miminko si veselo kope a vy si užíváte příjemné chvíle při vybírání výbavičky, kočárku, roztomilých dupaček nebo dudlíků a těšíte se, až si konečně toho svého miláčka pochováte. S těhotenstvím a narozením dítěte je ale spojené i papírování a vyřizování. A to jak před porodem, tak i po něm. Dnes se zaměříme na to, co je nutné vyřídit před porodem.

Otcovství a prohlášení o jménu dítěte

Jestliže nežijete v manželství a nejste s partnerem oddáni, je potřeba úřední doložení otcovství, aby byl váš přítel uveden v rodném listu dítěte. Pro doklad o určení otcovství si zajdete na matriku, nemusí to být tam, kde máte trvalé bydliště, ale kdekoliv v ČR. Tuto záležitost vyřizovala i uživatelka smardik z fóra: S otcem dítěte nejsme manželé. Na matriku před porodem?: „Máme to stejně a vyřizovali jsme to ještě teď v těhu. Vyřídíš to na jakékoli matrice, ale musíte přijít oba, protože to podepisujete a potřebujete: občanské průkazy, rodné listy a ty těhotenskou průkazku. A také jsme tam hned psali jména - jaké příjmení dítě bude mít - holčičí i klučičí. Celé to trvalo asi 15 minut. Dostali jsme dvě kopie a jednu si mám vzít s sebou do porodnice.“

Jestliže jste vdaná, na matriku nemusíte a prohlášení není nutné mít vyplněné ještě před porodem. Ale určitě je to lepší, ať máte po porodu o starost méně. Tento dotazník musí být podepsán oběma rodiči.

Nezapomeňte si přinést tedy:

• občanské průkazy (váš i partnera/manžela)
• rodné listy (váš i partnera/manžela)
• těhotenskou průkazku
• pokud jste manželé, tak oddací list (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)
• pokud jste rozvedená, tak rozsudek o rozvodu (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)

Prosím o radu, dnes jsem se náhodou dozvěděla, že je nějaká nová metoda v přišívání 

oušek a Dětské nemocnici Brno jí prý provádí, není tu náhodou někdo, kdo ji na tomto místě podstoupil, nejlépe v tomto roce. Dceři je 5,5 roku. Děkuji.

Dříve bylo samozřejmé, že narozené děti a jejich rodiče se navštěvují až po skončení šestinedělí. Byly k tomu velmi dobré důvody. Maminka se po porodu potřebovala zotavit, zvyknout si na své nové povinnosti a sžít se s dítětem. Teprve poté je opravdu připravená začít přijímat návštěvy.

Nejdříve návštěva těch nejbližších a pak přijdou na řadu kamarádi a známí. A lidé by toto rozhodnutí měli respektovat. Bohužel se dnes na toto období již tak nekouká a kolikrát jsou maminky v šestinedělí spíše lynčovány za to, že o návštěvy hned po porodu nestojí. Soukromí ženy po porodu a novorozence by mělo být ale samozřejmostí.

Zásady návštěvy ženy v šestinedělí

• Uvařte něco dobrého a zdravého – Maminka po porodu nemá sílu a ani čas vyvařovat a připravovat si pestrá jídla. Velmi často se odbývá, což určitě není dobře. Připravte nějaké nenadýmavé jídlo a doneste ho kamarádce, sousedce či příbuzné, která porodila. Pár krabiček s obědem pro ni bude mít větší cenu než dvacátý dudlík či chrastítko. Jídlo předejte ve dveřích a odejděte. Prokažte svou laskavost a zájem, ale respektujte soukromí. Návštěvu s jídlem ocenila i uživatelka bramburka: „Já tedy návštěvy vítala, donesli většinou jídlo, k malé byli ohleduplní a nešahali na ní. Když, tak jsem jemně upozornila, kde je koupelna. Tchýně super, každý den přišla, jukla na malou, předala jídlo a šla.“

• Na návštěvy jen s pozváním – Na návštěvy k ženě v šestinedělí choďte zásadně jen na výslovné pozvání a nebuďte naštvaní či zklamaní, že vám pozvánka přišla později než někomu jinému. Takto to má i shine2015: „Já myslím, že to každý rozumný člověk pochopí. Mě nenapadlo k nikomu chodit, když přišla SMS nebo tel., že se narodilo mimi. Pogratulovali jsme a řekli, že až se budou cítit na návštěvy, ať dají vědět, že my nespěcháme, ať si užijí sebe navzájem, zajedou si systém doma a ozvou se. A přijde mi to logické. Šestinedělí je od toho, aby se žena dala do pořádku, miminko taky, byli chvíli doma a měli klid. Vždyť člověk, který přijde z nemocnice nebo v závěru i z dovolené, je rád, že už je konečně doma, chce se vrátit do nějakých zajetých zvyklostí, natož když je nový člen rodiny.“ Není nic horšího, než když musíte návštěvu přijmout v neuklizeném bytě a obsluhovat ji, když by čerstvá maminka raději spala se svým novorozencem. A něco dobrého na zub samozřejmě sebou.

• Krátká návštěva, dobrá návštěva – Nevysedávejte na návštěvě celé odpoledne. I když jste tak moc chtěli vidět miminko, a ono zrovna spí. Poseďte, popovídejte, přineste něco dobrého a během půl hodinky hezky odejděte. Miminko si pochováte jindy. Takto to rozhodně dobře není: „Já měla tchýni na návštěvě už v porodnici 3 hodiny po porodu. Prostě musela malou vidět přesně v momentě, kdy jsem z porodního boxu dolezla do postele. Fakt jsem nechápala. Kdybych nebyla tak vyčerpaná, měla bych asi infarkt z ní. Následně v šestinedělí jsme taky měli návštěvy - rodina. Já osobně bych chtěla v tu dobu na návštěvu akorát mou mamku, jinak nikoho, ale člověk jim to nevysvětlí. Člověk, ať chce nebo ne, musí před návštěvou uklízet, chystat, poklízet po návštěvě, převléct se z pyžama. A byla jsem úplně mrtvá z toho.“

Ahoj holky, potřebuji uklidnit. Mám 4 měsíční holčičku, která je hodne klidná a hodna. Když ji mám pod hrazdickou a hraje si, tak je úplně tichá. Klidně si hraje nebo se dívá na hračky a nevydává přitom žádné zvuky, klidně i půl hodiny. Broukat jí slyším jen par minutek denně. Jinak se snaží pretocit na bok. Když na ni mluvím, tak se usmívá. Pláče jen když má hlad a občas pár minutek večer. Máte někdo taky takové miminko?