Hned na začátku svého těhotenství jsem uvažovala čím budu mazat bříško až se začne zvětšovat, protože i když třeba je to do určité míry dáno geneticky, tak v hlavě člověk má, že když pro to můžu něco zkusit udělat, tak to udělám 🙂 Proto, když na mě vykouklo testování olejíčku Bi-oil, tak jsem tajně doufala, že mě vyberou. A byla jsem strašně ráda, když mě vybrali!! Vždy jsem ho chtěla vyzkoušet, protože od kamarádek jsem slyšela samé chvály. Takže děkuji Koníkovi za možnost testovat 🙂 

U prvního těhotenství jsem mazala spíše krémem. Jednou z lékárny, jednou z drogerie až do 40+4 kdy mě poslali na vyvolání a za celé těhotenství se mi objevili asi 3 strie, což jsem považovala za úspěch 🙂

A teď k samotné recenzi...

Olej Bi-oil je vhodný používat, jak na předcházení striím, tak i na zlepšení stavu jizev, strií a měl by sjednocovat nestejný odstín pokožky. Je složen z kvalitních přírodních olejů, které mají hydratovat a zvláčňovat pokožku. Je dostupných ve třech velikostech a to 60ml, 125 ml a 200 ml. 

Testování trvalo 12 týdnů a já jsem byla v 22tt. Když dorazil balíček s olejíčkem, tak jsem byla překvapená, že jsem dostala  lahvičku o objemu 200ml, ale i tak jsem si říkala..."paráda, ale to mi určitě nebude stačit :D." Přišla mi i na to, že byla největší z nabízených objemů, malá. Ale již během testování jsem se přesvědčila, že i když jsem nešetřila, tak v půlce testování jsem měla spotřebováno teprve 1/4 lahvičky. A teď po 12ti týdnech testování mi zbývá ještě skoro 1/5 lahvičky, což jsem byla příjemně překvapena.

Osobně vidím jako velké pozitivum to, že lahvička není ze skla, ale z plastu, což se hodí hlavně na cesty. Nebo jsem to ocenila, když kolem mě "tancoval" malej a žduchnul do mě a já ji shodila. Někdo psal, že se mu nelíbí aplikátor, mě nevadil. Vždy jednou večer (před spaním) jsem do dlaně nakapala 2x to, co mě aplikátor pustil a měla jsem promazáno 🙂. Během krátké chvíle se olej hezky vsákl a přesto zanechal krátký "film". Vím, že olej má široké použití na více částí těla, ale v tomto případě jsem se zaměřila pouze na břicho a boky. Musím říct, když jsem se večer namazala, tak ještě ráno a kousek dopoledne bylo břicho promazané, což se mi u krémů nikdy nestalo 🙂. Osobně se mi nelíbí vůně, já miluju ovocné, kokos nebo něco podobného...ale jelikož je to vše na přírodní bázi, asi jsem nemohla čekat jinou než bylinnou vůni. Ale věřím, že spoustě žen to bude vonět. Cena za lahvičku Biolu je poměrně vysoká, ale myslím si že v porovnání množství oleje a spotřeba a vzhledem k tomu, že šetrnější osobě stačí málo olejíčku, tak se jedná o dobrou investici do vlastní "krásy" 🙂 

Bylo mi ctí testovat nové přípravky Bioderma Atoderm a ráda se s Vámi podělím o své zkušenosti. 

Testovatelky 🙂

Má dcera, 4,5 roku, odmalička bojujeme se suchou kůží a občasnými červenými fleky atopického ekzému na rukách, bocích a zadečku. A já, která do porodu atopickým ekzémem netrpěla. Nyní potvrzené ložisko za krkem a na předloktí, zčervenání, svědění a loupání se vždy při hormonálních změnách každý měsíc. 

Co jsme testovaly?

Bioderma Atoderm Sprchový olej

- Nemastná textura zajišťuje jemné čištění velmi suché a podrážděné citlivé pokožky
- Obnovuje kožní bariéru
- Vyživuje a zvláčňuje pokožku, zmírňuje její pnutí
- Patent Skin Barrier Therapy chrání suchou pokožku před bakterií Staphylococcus aureus způsobující zánět a podráždění
- Je velmi jemně parfémovaný a vytváří minimální pěnu
- Neštípe v očích
- Bez parabenů, bez konzervantů, bez mýdla, bez barviv

"Sprchový gel je luxusní. Má velmi jemnou parfumaci a i přesto jsem si po koupeli užívala, jak krásně voním. Pokožka byla jemná a hydratovaná, bez pnutí. Možná mi trochu vadilo, že málo pění, ale někteří to určitě ocení. U Sofi to samé, provoněná dětská pokožka a umytí vlásků nebyl problém, protože olej neštípal do očí. Každý večer jsme umyly olejem i její suché a načervenalé tváře a nestěžovala si, že by jí cokoliv pálilo, jako u dříve používaných "známých" sprchových gelů na atopickou pokožku."

Bioderma Atoderm Intensive Baume 500ml

- Vysoce zklidňující péče pro suchou, podrážděnou a citlivou pokožku se sklonem k atopii
- Pro dospělé, děti i kojence
- Rychle zastavuje svědění a snižuje potřebu škrábání
- Obsahuje zklidňující a antibakteriální složky, které okamžitě zklidňují podráždění pokožky

" Tělovým mlékem jsme se mazaly po každém koupání. Jemná struktura se krásně roztírá, je nemastná a rychle se vstřebává, takže jsme za chvíli oblékaly pyžamo 🙂 Mléko bylo výborným pomocníkem na horách, kde byla naše pokožka více zatížena mrazem a tudíž i vysušována. Mléko naši pokožku i tváře krásně hydratovalo."

Shrnutí:

Mé každý měsíc loupající se ložiško ekzému ani nestačilo "vylézt", i když už jsem MS dostala... Po začínajícím svědění jsem začala okamžitě mazat a ekzém nikde! Sofi nemá suché lokty, nemá vlastně nikde nic, její pokožka je hebká a bez známek červených fleků! Jednoznačně tedy DOPORUČUJI, luxusní kosmetika i péče!!!

Od narození se potýkám s atopickým ekzémem. Mám lepší i horší období, ale co se mi narodil syn, je problém téměř neustálý. Nejhorší na tomto problému je stud. Stydím se nabrat rohlíky v obchodě, jít na plavání se synem, podat někomu ruku...

Proto jsem byla nadšená, když jsem byla vybrána na testování. Speciállní kosmetika není levná záležitost a zkoušet každou novinku? To by mi nestačila mateřská. Balení, které mi přišlo, mi udělalo obrovskou radost. Tělové mléko má opravdu "rodinné" balení a tak se při jeho nákupu jedná o dlouhodobější investici. Díky praktickým pumpičkám, které najdete na sprchovém oleji i krémů, se Vám nestane, že spotřebujete větší, než potřebné množství. 

Aroderm sprchový olej, je velmi příjemné konzistence a za mě především parfemace. Zanechává na těle jen jemnou, velmi příjemnou vůní. Sprchový olej nedráždí ani nevysušuje pokožku, takže nejen pro atopyky, ale pro všechny s citlivou kůží, ho jedině doporučuji.

U Atoderm Intensiv Baume mléka, musím znovu zmínit jeho malou spotřebu. Stačí ho velmi málo a dostanete od něj přesně to, co slibuje. Je bez parfemace, bez barviv, hydratuje, pokožka je po něm vláčná, zklidňuje pokožku a hlavně OPRAVDU ZASTAVÍ POCIT SVĚDĚNÍ. 

Testování jsem sice vyhrála sama pro sebe, ale jelikož se synkem chodím na plavání a jeho kůže je tam vystavována chlorované vodě, rozhodla jsem se otestivat i na něm. Tímto doporučuji i jako kosmetiku pro prťata, protože jejich kůže si také zaslouží péči a po této je kůže úžasně jemňoučká.

Závěrem bych ráda poděkovala, za možnost testovat, tuto výbornou kosmetiku. Ne vždycky se člověku chce investovat do kosmetiky, kterou nemá ozkoušenou, ale tady se to vyplatí . Ostatně přesvědčte se o účincích sami níže...😊

Suchý vzduch, klimatizace, slunce, vítr, časté vystavování chlorované vodě, nepříjemné pocity pnutí, svědění trápí celou rodinu po celý rok.

Celá rodina trpí suchou pokožkou, červenými skvrnami, popraskání a u dětí zarudnutím a atopickým ekzémem. Problémy jsem vždy řešila s kožním lékařem a hledali jsme tu nejlepší a hlavně účinou kosmetiku na danné kožní problémy,ale ne vždy byla léčba účinná. 

V poslední době jsme použivali kosmetiku připravovanou v lékárnách, míchané na předpis , tyto krémy jsou ale velice mastné a dlouho se vztřebávají. Účinnost těchto krému při vetší zátěži pokožky není tak efektivní.

Sprchový olej Bioderma Atoderm Intensive Baume a Atoderm

Sprchové gely a mýdla u dcer nepužívám, (jen na intimní hygienu) jejich pokožka hned po opláchnutí byla hned vysušená s načervenalími skvrnami. 

Po použití sprchového oleje Bioderma Atoderm Intensive Baume a Atoderm nenastala žádná rekce a pokožka byla jemná a nevysušená.

Bioderma Atoderm Intensive Baume a Atoderm tělová emulze

Krém má velmi jemnou konzistenci, je bez parfemace a kůže je po něm hezky jemná. Nezanechává mastnou vrstvu, stačí malé množství emulze na namazání celého tělíčka. Mažeme 2krát denně a výsledky jsou znát jemná pokožka s méně podrážděnou a vysušenou pokožkou.

Výrobky Bioderma Atoderm Intensive Baume a Atoderm jsme začali používat i s manželem a jsme velice spokojení a rozhodnuti, že je používat budeme dlouhodobě.

V den kdy jsem zjistila, že Modrý koník nabízí testování s Biodermou jsem byla nadšená. Ano, nevěděla jsem, zda budeme vybráni, ale i přesto jsem doufala, že se tak stane. Konkrétně se soutěžilo o produkty Bioderma Atoderm Intensive Baume a Atoderm sprchový olej.

Když jednoho dne přišla zpráva, že jsme vyhráli a budeme s drobkem testovat. No co vám budu povídat, skákala jsem radostí, že jsme to dokázali. Kladla jsem si otázku, zda to vyjde a malý bude mít zas kůžičku na ručkách a nožkách hladkou jako prdelku.

Do týdne nám dorazil domů balíček s kosmetikou a my se mohli vrhnout do testování.

První koupel ve sprchovém oleji měl dokonce až ve středu. I složení oleje mě překvapilo, čekala jsem, že bude malý omaštěný a bude mi prokluzovat ve vaničce a sotva ho s jeho váhou vyndám, ale nestalo se tak. Kůžičku měl sice promaštěnou a jemnou, ale nebyl mastný a rozhodně neklouzal. A tak jsme ale zahájili jakýsi rituál v používání Biodermy. Mazání nejen po koupání, ale i ráno a začaly se dít divy.

Kůžička na nožičkách už vůbec nebyla jako struhadlo a i fleky na rukách zmizely. Nesmí se však vynechat mazání celý den, alespoň jednou vždy musíme namazat. Sice je to někdy boj, když už je znavený nebo už ho to nebaví v koupelně, ale věřím, že mi jednou poděkuje, že jsme to nezanedbali, když byl malinký a třeba jednou nebude mít s kůží vůbec problémy.

Nejspíš jsme konečně našli kosmetiku, která mu bude konečně vyhovovat a nebudeme muset používat mastičky, které stejně nefungují a dokonce bych řekla, že některé i vysušují.

„Pokud existuje peklo, bylo to právě ono,“ tak popisuje uživatelka své šestinedělí v jedné z diskuzí tomu určených. Ač se názory liší a některé ženy hovoří o naprosto klidně prožitých týdnech, jedno je jisté, šestinedělí patří mezi nejnáročnější období v životě ženy-matky. A není divu, během pár dnů se musí vyrovnat s životní změnou, která zasáhne život a fungování celé rodiny, a to vše s omezenými fyzickými silami a obrovskou hormonální bouří v duši.

Historicky bylo šestinedělí období, které bylo určeno k odpočinku rodičky a k sžití se s novým členem domácnosti. V mnohých, zejména asijských a arabských kulturách, měla šestinedělka pouze jediný úkol - odpočívat a věnovat se plně miminku. Mnohdy porodní bába zůstávala přítomna i po porodu a pomáhala novopečené matce s domácností.

Dnešní trend je přesně opačný. Určitý tlak na to, aby byla žena co nejdříve po porodu schopna fungovat jako dříve, způsobuje nemalé problémy zejména v psychické pohodě maminek - tedy těch, které ji právě nejvíce potřebují. Neméně k tomu přispívají i různé celebrity, které pár dní po porodu předvádějí dokonalé křivky ve spodním prádle či odzpívají celovečerní koncert. Nikdo už nám neprozradí, kolik lidí stojí v pozadí toho všeho. A vy si v tu chvíli přijdete nemožná o to víc. Nevěšte hlavu, nejste v tom sama.

Většina maminek přiznává, že byly teoreticky připravené na obtížnou dobu těhotenství, na problémy, které můžou nastat, na porod, který prostě musí zvládnout, ale nikdo je už nepřipravil na to, jak náročné období nastává pak. Buďte tedy napřed a pojďme se podívat, s čím vším se můžete setkat.

Fyzický stav

Miminko ve vás rostlo v ideálním případě 9 měsíců, tělo mělo celou tu dobu na to, aby se připravilo na vylodění vašeho děťátka. Chtít po svém těle, aby bylo zpátky ve formě za týden či dříve, je trochu nefér. Hodně maminek je smutných, že těhotenská kila nezůstala v porodnici, cítí se nepřitažlivé, protože mnohdy zůstává jako památka na těhotenství vytahané bříško.

Spousta maminek si před narozením potomka klade tuto otázku. Obojí má totiž mnoho variant. Rozeznat, co je pro dítě zdravé a co je jen módní hit, je někdy složité. Podívejte se, co si o těchto dvou variantách myslí zkušené maminky.

Takže v kostce:

• šátek si musíte navázat sama, kdežto nosítko je už připravené na dítě a zavírá se přezkou atp.,
• nosítko se hodí spíš až pro několikaměsíční děti, které aspoň drží samy hlavičku, kdežto se šátkem se dá začít už u čerstvého miminka. (mrkněte na tyto rady)

Jen se musíte naučit šátek správně vázat.  A právě tady je kámen úrazu, protože mnoho maminek se šátkových úvazů bojí kvůli tomu, že něco pokazí a miminku nechtěně ublíží. Rozdíly jsou i v tom, jestli je šátek pevný, nebo elastický. 

Jak trefně shrnuje uživatelka jitavrtule: „Šátek je šátek, nejlépe se přizpůsobí miminku, přesně ho obejme a přitáhne, jak je potřeba. Ale to první umotání je…smrt,“ přidává trošku humoru do konverzace. „Nicméně se to rychle poddá a je super, že existuje spousta různých úvazů, dopředu i na záda,“ doplňuje.

Těsný kontakt s matkou je pro děťátko přínosný. První šátkování popisuje jedna z našich maminek takto: „Bylo to jako kouzlo! Měla jsem najednou volné ruce a přitom jsme mohli být pořád spolu, což jsme si po náročném porodu oba přáli. Díky nošení se mi taky zlepšila laktace a pořádně jsem se rozkojila,“ chválí si.

O rizikovém těhotenství mluvíme, pokud je vážné podezření, že se miminko nenarodí úplně zdravé. Může hrozit vrozená vývojová vada plodu, předčasný porod anebo je například větší možnost potratu. Důležité je si ale uvědomit, že v tomto případě se jedná pouze o zvýšené riziko. Ne tak u tzv. patologického těhotenství – tam jsou již buď budoucí maminka, nebo plod vážně nemocni.

Rizikové těhotenství

Jde o všechna těhotenství, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také  způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby tato nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.

Patologické těhotenství

Znamená, že těhotná je buď sama vážně nemocná, anebo jen její dítě. Často mohou problémy potkat oba současně. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. cukrovka, některá plicní a srdeční onemocnění). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství (např. tzv. těhotenská cukrovka, preeklampsie apod.).

U dítěte se mohou vyskytnout vrozené vývojové vady, stavy s poruchou výživy, projevy Rh-izoimunizace matky (vzniku protilátek proti krvinkám plodu) apod. Patologická těhotenství vyžadují léčebnou péči, u lehčích forem často jen ambulantní, u těžších pobyt v nemocnici. Některé nepravidelnosti, vícečetné těhotenství, podezřelé uložení dítěte, nízko nasedající placenta apod. vyžadují často tzv. preventivní hospitalizaci před porodem. Maminka leží na oddělení pro riziková těhotenství. 

Období těhotenství a časného mateřství je velmi specifické pro každou ženu. Je to etapa života plná fyzických i psychických změn. V hlavní roli jsou zde bezesporu hormony, které mají velký vliv na psychické rozpoložení ženy. Dále také ovlivňují mnoho fyziologických procesů. Sex je velmi důležitá součást vztahu a při jeho dlouhodobé absenci často dochází k partnerským neshodám. Sexu po porodu se ale nemusíte bát.

Správný čas

Mnoho žen má po porodu strach z pohlavního styku. Většinou je na vině strach z bolesti. Průběh prvního poporodního styku má velký vliv na další sexuální život daného páru. Je důležité, aby žena nebyla pod tlakem a vše probíhalo pozvolna a aby partner nevytvářel zbytečný tlak. Není dobré zbytečně spěchat. Žena by měla být vnitřně připravená a měla by si být naprosto jistá tím, že nastal ten správný čas. Pokud je první styk nepříjemný a bolestivý, tak velmi často dochází k psychickému bloku, který v ženě vytvoří velmi výrazný odpor k partnerským radovánkám a to někdy na dlouhou dobu.

Kdo maže...

Důležité je mít na paměti, že v tomto poporodním období je ženské tělo ve velmi specifickém stavu. Ačkoliv jsou poporodní poranění zhojena, tak jsou jizvy ještě stále citlivé. Dále je vlivem hormonů pochva méně lubrikovaná a problémem je tedy suchost. Suchost pochvy je často hlavním viníkem fiaska prvního poporodního styku. Sliznice pochvy je při nedostatečné lubrikaci velmi citlivá a při mechanickém dráždění dochází k výrazné bolestivosti. Řešení je velmi jednoduché. Dostatek kvalitního lubrikačního gelu.  Dále jsou na trhu preparáty s přírodními látkami s chemickou strukturou podobnou hormonům, které zajišťují dostatečnou sekreci poševního hlenu. Jsou ve formě vaginálních čípků či krému a dají se koupit bez lékařského předpisu v lékárně.

Zkuste to jinak

Více než dvě třetiny dětí, jež trpěly nadváhou či obezitou, bojuje s tímto problémem i v dospělosti. Potíže s hmotností mohou být u nich spojeny se závažnými zdravotními a psychickými komplikacemi, které vedou k vyšší nemocnosti a následně k předčasnému úmrtí. A tak kojenec s nadváhou není dnes rarita, ale realita. Jak jsou na tom nejmenší děti, co může nadváha způsobit a kde hledat příčiny?

Těhotenství

Je prokázáno, že v souvislosti s rozvojem nadváhy dítěte je důležitá už skladba stravy těhotné ženy. Plod si totiž dokáže vytvořit návyk zejména v případě některých specifických potravin. Zřejmé je to u alkoholu a kofeinu, ale může to platit také v případě sladkostí.

Proto by strava těhotné ženy měla být pestrá, s dostatkem  bílkovin, vitaminů a minerálních látek (zvláště vápníku a železa). Energetický příjem potravy v prvním trimestru by měl být vyšší asi o 300 kcal/den. To pro zajímavost představuje např. jeden croissant nebo 850 gramů jahod. Čemu dáte přednost? Není tedy důvod se zbytečně přejídat.

„Mám 21 měsíční holčičku.  Od narození (porodní váha 3770g, výška 52 cm) byla cvalík, krásně přibírala. Všichni říkali, že to nevadí, že to vyběhá. Ale teď má cca 85 cm a téměř 17 kg! Od té doby co chodí (asi 7 měsíců) přibrala 6 kg.  Víc než její pětiletá sestřenice!“ Milius z diskuzního fóra Mám tlusté dítě, v 21 měsících váží 17 kg

Kojenecké období

Dobrou noc všem a zdravím ty, co zažily to samé. Pamatuju si to i u první dcery, ale dneska mě to nějak dostalo...

Moje tříměsíční Terezka se teď při kojení kouká kolem sebe a občas jí padnu do oka i já. To si tak prostě přestane pít a zadívá se mi přímo do očí - a na chvíli se náš svět zastaví. Usmívá se, vzdychne a pije dál.

A já jsem ztracena. 

I teď, když zavřu oči, si vybavím její pohled.

Je v něm vše. 

Zrcadlí vědomí mého malého miminka. Zrcadlí to nejdůležitější, co člověk může od jiného člověka dostat - čistou nezměrnou lásku a bezmeznou důvěru. 

Od zahájení letošního školního roku již uběhlo pár měsíců a můj poslední článek je již mírně zastaralý, a tak je na čase sepsat nějaký aktuálnější článeček o tom, kam jsme se posunuli, co se u nás změnilo a jak to celé vnímám teď, když jsem již nabrala nějaké ty zkušenosti...

Mám dva domškoláky - třeťáka a druháka, k tomu předškoláka a dvouleté batole. K domácímu vzdělávání svých dětí jsem se rozhodla poté, co mi jednak došla trpělivost s místní školou, jednak jsem zatoužila po svobodě, kterou oceňuji úplně ve všem ve svém životě, a jednak jsem se prostě nadchla pro ty úžasné věci, které jde díky tomuto způsobu života zažít se svými dětmi, pro tu spoustu možností, které nyní máme... A v neposlední řadě můžu svým dětem poskytnout a dopřát individuální přístup, což přináší velikou spoustu výhod. Nemusíme čekat na pomalejší spolužáky při probírání témat, které nám jdou rychle, a máme dostatek času a prostoru věnovat se tomu, čemu potřebujeme... Máme více času na sebe, na své koníčky, můžeme si dny organizovat po svém...

Ovšem abych nepřeskočila něco důležitého, musím v každém případě zmínit, že začátky byly těžké. Těžké je samo o sobě už jenom to, že jsem nezačala s pouhým jedním domškolákem, abych se v tom vůbec nějak "našla", ale rovnou se dvěma, k tomu se snažím věnovat i předškolákovi a získávat si tak mírný náskok na příští rok, kdy už bude také školákem, no a pak nám tady řádí také naše batole, což byl ze začátku asi největší zádrhel. Chtělo se po něm totiž, aby si zvykl, že holt v určitou denní dobu nebude středem pozornosti, že školní pomůcky, ať vypadají jakkoliv lákavě, nejsou úplně všechny na hraní, nebo že po stole, na kterém se starší sourozenci pokoušejí o nějaký takový, dá-li se to tak nazvat, krasopis, se neleze... a nechodí... a neskáče... 

No, trvalo to, ale naše nejmladší dítě už si evidentně zvyklo. Umí se dokonce zabavit samo, aniž by k tomu nutně potřebovalo "školní" pravítko, nebo kalkulačku, nebo lepidlo či fixu... A já už jsem si také asi zvykla, naučila jsem se spoustu věcí, např. přehlížet nepořádek a jiné nepodstatné detaily 🙂 a dokonce mě to baví stále více. Nacházím další a další možnosti, způsoby, výhody... Občas i nevýhody či nedostatky, ale tak už to bývá asi se vším...

Zásadní změna nastala především v našem rozvrhu. Tak např. již nezačínáme před osmou, tak jako na začátku, jelikož před osmou ranní poslední dobou obvykle teprve vstáváme. 😀 Naše vyučování začíná teoreticky o půl deváté, prakticky ale až v devět, protože toho musím po ránu ještě hodně stihnout, mimo jiné poklidit naše zvířata, což někdy zabere celkem hodně času, obzvlášť od té doby, co máme i koně, který není zrovna nenáročným koníčkem... Pokud se nám podaří vstát ráno dříve - a já doufám, že již brzy se do toho zase dostaneme (zpohodlněli jsme přes Vánoce a od té doby se to s námi táhne 😀 ), mohli bychom, konečně podle našeho platného rozvrhu, začínat s učením o půl deváté a nebýt neustále v časovém presu a skluzu 😀

A nyní naše nejdůležitější změna: Inspirovala jsem se alternativním školstvím, a místo několika předmětů denně a skákání od jednoho ke druhému jsem zvolila mnohem poklidnější, a dle mého i efektivnější, způsob výuky, a to, vyučování v epochách. Každý den tedy máme tzv. dvouhodinovku, kdy máme jen jeden hlavní předmět. Jeden týden češtinu, další týden matematiku. Po krátké přestávce následuje cca půlhodinka angličtiny, ve čtvrtek místo angličtiny hudební výchova plus něco jako tělocvik... A nakonec samostatná práce - chvilka čtení, psaní do písanky či zápisek do naší kroniky. To už zvládají kluci sami a já se můžu věnovat vaření. A pátky věnujeme celé pouze prvouce. Pokud tedy začínáme v devět ráno, nejpozději ve dvanáct "už" vařím. 😀 Je to možná pozdě - pro někoho. My jsme zvyklí obědvat třeba ve dvě odpoledne a vůbec nám to nevadí. 🙂 Naše odpoledne bývají z části pracovní, z části odpočívací, z části aktivně prožité, ať už v kroužcích, na zahradě, v lese, v koňském sedle, či u něčeho, co nás baví a zajímá...

Za dva dny to bude už půl roku od porodu našeho broučka Filípka. Je to už tak dlouho, takže doufám, že si ještě vybavím detaily.

Ale hezky od začátku. Nejdřív se představím a napíšu o sobě pár řádků.

Jmenuju se Jitka - mé jméno se mi od dětství nelíbí, v dubnu mi bude 31 let. Už jako puberťačka jsem si vysnila detaily ( přání ) do svého života.

A tady jsou:

- vdát se ( z lásky ) a mít první dítě mezi 25 a 27 lety ( nedopadnout jako mamka, ta mě měla ve 27 )

- mít krásnou velkou svatbu

Značka Bioderma a jejich řada atoderm pro mě není žádnou novinkou. Kosmetiku Bioderma používám všeobecně často a sprchový gel Atoderm a tělové mléko je běžnou součástí našeho dne.

Syn trpí velmi silným atopickým ekzémem a já, sice nemám ekzém, ale každá sprcha nebo koupel je pro mě peklo, protože mě svědí celé tělo a jsem schopná se škrábat do krve. Navíc mám celkově extrémně citlivou kůži.

Do soutěže jsem se přihlásila bez naději na výhru, o to víc jsem byla překvapená, že jsme byli pro testování vybraní. Říkala jsem si, jaký bude v oleji proti sprchovému gelu a krémech rozdíl...Pochopila jsem hned. Do oleje jsem se zamilovala hned po první sprše, nevím co se stalo, ale tělo mě nesvědí! Hned jsem otestovala na koupání i synovi a typické začervenání se nekonalo! Ok, náhoda, ale druhý den to stejné! A tělový krém? Syn má krásně vláčnou kůži ještě ráno, takže za nás funguje!!!

Nevím, jestli je to náhoda nebo opravdu Biodermou, ale syn je po roce a půl absolutně bez AE!!!! a já se konečně koupu jako člověk, bez stresu ze svědění a škrábání!

Děkuji ti Biodermo a zpětně se omlouvám za jakoukoliv pochybnosti, co jsem k tobě měla, za mě obojí zázrak, který už nedám z ruky! Jen se tluču do hlavy, že jsem ho sama nekoupila dřív. U nás doma pomáhá dvoum lidem a v koupelně má čestné místo!

Před několika týdny jsem mladšímu, 1,5 roku starému, synovi objevila vyrážku, kterou měl především na bříšku, stehnech a rukách. Naštěstí ho evidentně nesvědila. To, že má poměrně suchou kůži a citlivou pokožku, jsem už věděla, ale vyrážka mě překvapila, se starším synem jsem podobnou zkušenost neměla, ten má pouze suchou kůži. Ani osobní zkušenost nemám, mám tedy přes zimu taky dost suchou a napjatou kůži, ale bez svědění, vyrážky, nebo dalších problémů. Nicméně mi bylo jasné, „odkud vítr fouká“ – manžel jako dítě trpěl ekzémem a i teď v dospělosti, hlavně v tomto období, mívá ekzém na rukách (jeho jsem ale do testování nepřesvědčila, on už totiž používá ze stejné řady mycí kostku, se kterou je moc spokojený 🙂.

Synovi se vyrážka zhoršovala např. po koupeli ve vaně s pěnou, po kojeneckém plavání v bazénu atd. Zrovna jsme tou dobou šli na 18 měsíční prohlídku. Pediatra říkala, že nejspíš půjde o nějakou alergickou reakci (v té době to měl docela silné) a že je třeba na kůži používat co nejméně chemie a pravidelně promašťovat. Začala jsem tedy přemýšlet, jakou začneme používat kosmetiku. Nikdy jsme speciální přípravky nepoužívali, i přesto, že jsem dost kupovala přípravky z DM drogerie pro citlivou pleť, efekt to nemělo žádný.

Zrovna v tu dobu mi na Modrém koníkovi padla do oka výzva na testování mléka a mycího oleje od Biodermy, a to řadu Atoderm, která je určená přímo na naše problémy. To by bylo něco! Tak ráda bych tuto řadu vyzkoušela. Říkala jsem si, že za zkoušku nic nedám, i když jsem tedy absolutně nepočítala s tím, že bychom mohli být mezi vybranými. A ono to vyšlo! Měla jsem opravdu radost, když mi přišla zpráva, že za pár dnů k nám poputuje balíček.

Bioderma Atoderm Intensive Baume

Slovy výrobce: dermo-posilující, vyživující péče obnovující zdraví a pohodlí suché pokožky se sklonem k atopii. Atoderm Intensive rychle odstraní svědění kůže díky dermatologicky léčivé látce PEA. Je obohacen o zklidňující a čistící látky, okamžitě zmírňuje podráždění a zarudnutí.

Po rozbalení balíku mě překvapila velikost balení tohoto tělového mléka – rovnou 500 ml! Velice jsem ocenila dávkování pumpičkou, přijde mi to velice praktické. Mléko se dobře roztírá, není vůbec parfemované. Kůže po nanesení krému je na dotek jemná a hydratovaná. Syna jsem po testovací období mazala 1-2x denně, občas jsem namazala i staršího. Po několika dnech bylo vidět, že krém má na kůži velmi dobrý efekt. Vyrážka zesvětlala, kůže už na omak nebyla jako „struhadlo“. Samozřejmě, že jsem mléko musela vyzkoušet i já osobně 🙂 Měla jsem ze začátku trochu pocit „ulepkání“, ale po několika minutách už bylo vše v pořádku.

Příběh je to dlouhý, snažila jsem se obsáhnout všechno, ale to snad ani není možné 🙂 Začalo to takto:

Prvního syna Toníka jsem rodila v porodnici v Pardubicích. Měli jsme domluvenou PA a porod šel hladce, kromě píchnutí vody v přechodové fázi a monitoru byl bez zásahů, byla jsem nadšená, jak to bylo super. Porodila jsem na čtyřech s minimálním poraněním, porod byl plynulý a teď zpětně hodnotím, že celkem jemný. Ale má reakce na syna po porodu…. Byla jsem otupělá, taková bez emocí. Do porodu jsem si ty první chvíle představovala a dojímala se, a pak…nic. Toníček na mě koukal tím hlubokým pohledem moudrého novorozence, ve kterém bylo úplně všechno. Vlastně asi ani nebylo potřeba něco říkat, protože ten pohled řekl vše, ale nějak jsem cítila, že to nebylo ono. Pak bohužel proběhla separace a celkově pobyt na šestinedělí hodnotím ne moc dobře. (podrobně zde: https://www.modrykonik.cz/blog/kajavlckova/article/tonik-10-8-2015-yp99y2/)
A tak jsem se dostala k tomu, že druhé dítě se narodí ambulantně. Dostala jsem se do různých skupin na fb a poznala osobně pár žen, z nichž některé se připravovaly na domácí porod nebo ho už měly za sebou a třeba se připravovaly na další. Začala jsem víc a víc studovat, číst příběhy z domácích porodů… Pak jsme s manželem Ondrou byli na kurzu L. S. Groverové  ,,Aby porod nebolel“. Měla jsem jasno. Neměla jsem ale jasno v tom, kde bude to naše DOMA. Bydleli jsme v bytě, který patří mému dědovi a babičce, ti ale jedou v hlavním proudu a bála jsem se, že nám zničí tu úžasnou energii, která po porodu zaplní prostor. Neuměla jsem si představit v tom bytě rodit. A tak jsme hledali nové místo k životu, nejdřív pozemek na stavění, pak nám došlo, že to by trvalo moc dlouho. Toník nemá očkování, tudíž školka padá a já se nemůžu vrátit do práce, takže jsme potřebovali druhátko stihnout před koncem RP.  Další problém byla naše fena, která přes zimu oslepla a teď to s ní bylo těžké. Kradla jídlo, terorizovala skřítka, čůrala a kadila po bytě i při častém venčení… a jediné řešení jsem viděla ve stěhování, kdy si pes bude na zahradě a všem se uleví.
V listopadu bylo synovi 15 měsíců a přišla první poporodní MS, začalo i aktivní snažení o miminko. Nic se nedělo, krom krátkých cyklů, které asi znesnadňovaly otěhotnění, tak jsem si nasadila nějaké vitamíny.
V květnu jsem byla na ženské akci s porodní asistentkou. PA byla úžasná, prohodily jsme spolu pár vět a já měla vybráno. Pak byl v Pardubicích Světový týden respektu k porodu, kde jsem byla snad každý den, navštívila několik přednášek, ale hlavně jsem si užívala tu atmosféru. Ženy s podobným přístupem k životu, domarodičky, duly, svobodná výchova, šátky na nošení, kontaktní rodičovství… A během těchto úžasných dní jsem otěhotněla 🙂. Ohromná radost, žádné pochybnosti, těšení se na miminko a na porod. Těhotenství bylo ukázkové, trápil mě jen nízký tlak a občas slabo od žaludku, únava… Ale jinak nic, všechno krásné. Ve volných chvílích jsem šila plenky a oblečení pro miminko a Toníka, ze zbytků vyrobila poporodní vložky, sehnala jsem krásný šátek na nošení, četla porodní příběhy. V mysli jsem měla holčičku, a tak jsem to ladila spíš na tu holčičí vlnu, plenky tedy máme spíš růžové. Termín porodu neznal nikdo, až na švagrovou a pár kamarádek. Těšila jsem se na ten klid, kdy se nikdo nebude ptát, jestli už. 🙂
V červnu Ondra odevzdal bakalářskou práci, udělal státnice a na oslavě jsme oznámili těhotenství tchánovcům. V červenci jsem byla poprvé u gynekologa, zamlčela MS a nahlásila termín početí, odmítla vaginální vyšetření i cytologii, kupodivu to prošlo bez problémů. Na UZV krásně odpovídal termín podle početí, jedenáctý týden. Pak jsme společně byli na první návštěvě PA, bylo to super.
Další den jsem šla na další kontrolu ke gynekologovi, vlastně jen kvůli výsledkům odběrů. Zase jsem odmítla vnitřní vyšetření, což teď doktor vzal špatně a křičel na mě. Měla jsem sto chutí odejít, ale nesebrala jsem odvahu. Další návštěva po 20. týdnu kvůli UZV s manželem už byla v pořádku, krom toho, že se doktor pokusil manžela vystrašit. Pak jsem se pokoušela s dr. po telefonu domluvit, že bych přišla až na velký uzv, ale odmítl se mnou mluvit, tak jsem mu své představy o následující péči napsala do e-mailu, neodpověděl.

V září jsme našli domeček, v říjnu vybrali stavebko a požádali o hypotéku, tu nám schválili v listopadu. Začala jsem dělat řidičák a chodila jen k PA. V prosinci jsem se objednala ke gynekologovi na další velký uzv po 30.tt (nechtělo se mi, ale bylo to potřeba kvůli placentě, jestli je dost vysoko a jestli je v pořádku, je na přední stěně. Doktor byl evidentně připravený, v čekárně nikdo, než jsem zapla nahrávání na mobilu, osobně mě pozval do ordinace. Byla jsem překvapená, manžel taky, tak zůstal v čekárně. Na stole měl dr. vytisklý můj mail a spustil, že na takový způsob péče v ČR nemám nárok, není to možné, je to možné jenom v zahraničí, ale tady ČGPS nastavila zákon (haha), který umožňuje jen to, co tady normálně máme, tedy předepsané UZV, vaginální vyšetřování na každé poradně, monitory atd. A protože já jsem to nedodržela a 10 týdnů nebyla na poradně u lékaře, ale pouze u nějaké asistentky, zanikl mi nárok na mateřskou (hahaha). Veškerým mým argumentům se vysmál, že jsem si to blbě přečetla, na mateřskou nárok prostě nemám a hotovo. Celou dobu chodil po ordinaci jako vzteklý lev a podupával. Nakonec mi načmáral žádanku na UZV do chrudimské nemocnice a vyloučil mě z evidence.
V nemocnici byla mladá doktorka a dost koukala. Nějak ji napadlo se zeptat na domácí porod, což jsem nevyvrátila, tak jen poznamenala, že rizika nejspíš známe, ona s tím nesouhlasí, ale zasahovat nám do toho nebude, což jsem velice ocenila. Udělala UZV, ale potřebovala ho schválit od primáře, který ho dělal celý znovu a dost tlačil na sondu. No, měla jsem po tom všem dost. Rozhodla jsem se podat na mého ex gynekologa stížnost (kterou jsem dokončila až po šestinedělí, ale prostě nebyl čas a popravdě ani nálada). Po pár telefonátech jsem si našla jiného gynekologa, který dokonce už i má zkušenost se ženou po domácím porodu a po návštěvě jsem byla nadšená, je skvělý. Že já koza nepřešla hned na začátku, takový nervy bych si ušetřila… no nic.
Do toho jsme byli od začátku prosince všichni nemocní tou ošklivou virózou…dlouhotrvající suchý kašel, který nešel ničím utlumit, myslela jsem, že mi praskne voda.

9. jsme dostali klíče od domečku (32+0) a začali s úpravami. Vyklubalo se toho víc, než jsme čekali. A tak, ač nemocní, jezdili jsme každý den bourat, stavět, lepit trubky na vodu, škrábat, malovat, stěhovat…. O víkendech od rána, jinak s manželem po práci, vraceli jsme domů kolem půlnoci. Do toho přišly Vánoce. Byly moc hezké, i přes to, že nebyl čas na nějaké velké chystání 🙂 Na Silvestra jsme malovali, už jsem 35+1.
Všechno už pro mě bylo náročné. Věčné přejíždění mezi domem a bytem, úklid ve dvou domácnostech, péče o syna, který poslední dobou dost zkoušel hranice, autoškola, žádný klidný čas s manželem a dojíždění 70km k PA a zpátky. Břicho často tvrdlo a měla jsem docela strach, abych nezačala rodit ještě před stěhováním. Zároveň jsem se snažila připravovat se na porod, nebyl moc čas na čtení, tak jsem horko těžko louskala knihu Hypnoporod, nacvičovala techniky dýchání a uvolňování, četla afirmace. Taky jsem si četla články na webu Jemného zrození, zaujal mě ten o datlích, které jsem jedla ve velkém celé těhotenství a jejich údajný vliv na rychlost porodu a zejména na pevnost plodového vaku. Řešila jsem to i s PA, obě jsme byly zvědavé, jak to dopadne. V představách jsem viděla tmavovlasé miminko, cítila jsem holčičku, celé těhotenství jsem zaboha nemohla vymyslet jméno pro kluka, na holčičku hned několik. Pohlaví jsem ale znát nechtěla, i když mi to na každém UZV bylo nabízeno.
18. ledna jsme sbalili peřiny, cestou jsem si v Dráčiku s velkou slávou koupila pěnové puzzle na porod a poprvé jsme pak spali v novém domě. 37+5. Uf. Plenky a oblečení na miminko jsem narovnala do skříněk, vybalila oblečení… a čekala na porod. Miminko se skoro každý večer hlásilo a já si chystala porodní koutek v obýváku… gymbalon, deky, podložky, svíčky, aromku, homeopatika,… S velkým odporem jsem dokončila porodní plán, plán na šestinedělí a dotazník k příjmu k porodu, kdybychom museli do porodnice a museli tam zůstat. K PA jsme už jezdili po týdnech, naštěstí už s manželem autem, vlakem bych to už asi nezvládla. Ale nelituju jediné cesty, všechny poradny byly super a PA mám fakt ráda, vždycky mě podpořila, poradila, rozumíme si i v jiných věcech ohledně dětí. Lepší bych nenašla. 🙂 Taky se nás ptala, jestli souhlasíme s přítomností další PA, která odchází z porodnice a chce se dát na soukromou dráhu. Souhlasila jsem i kvůli manželovi, který byl díky tomu klidnější.
Na to, že to vypadalo, že se miminko vyloupne dřív, jsem najednou byla 40+0 (přes pár planých poplachů, kdy byla PA nemocná nebo u jiného porodu, což byl možná důvod, že z toho nic nebylo). Ondrovi začalo zkouškové období (pokračuje dálkově…) V sobotu, v den D, jsme byli v Pardubicích shánět skříňku do koupelny a nějaké další vybavení, tak jsme prošli möbelix a pár hobby marketů, naprosto mimo mé preference se najedli v mekáči, stavili jsme se u našich a v DM pro rýžové mléko a ještě jsem zvládla docela dost práce doma. Břicho bylo naprosto klidné, a tak jsme šli spát. Před spaním jsme s Ondrou ještě vedli debatu o jménech pro miminko, protože stále nebylo nic vybrané a hlavně porod doma/ v porodnici. Bál se reakcí mé rodiny, která ani omylem není respektující a hrozilo, že to nevezmou v klidu. Nakonec jsme se shodli, že je to jejich problém a nenecháme tím ohrozit náš porod a naše dítě.
Ve tři ráno mě z postele vytáhla potřeba jít na velkou a po ní se začaly rozbíhat vlny. Přicházely nepravidelně, ale postupně sílily. Rozsvítila jsem svíčky a roznesla je po obýváku, kuchyni, na chodbě a na wc, abych nebudila syna a manžela světlem. Pustila jsem se do úklidu hraček v hracím koutku (tedy koutě v obýváku, kde je koberec a kde má syn hračky), který jsem zamýšlela jako porodní koutek, až to přijde. Taky jsem vyklidila a zase nakrmila myčku a trochu zpacifikovala kuchyň, na kterou jaksi nezbyl čas předtím a vypadala jak po výbuchu. Zhruba v půl páté jsem oznámila manželovi, že se něco děje a v 5 psala PA a fotografce. Když potřebujete mobil, zákonitě se pokazí, naštěstí pomohl restart.  Stahy přicházely zhruba po osmi minutách a začaly být intenzivnější. V šest vstal manžel, zatopil v kotli a šel za mnou. Říkala jsem si, že by to chtělo to stihnout, než vstane Tonda. Kolem sedmé se ale začaly protahovat intervaly a nakonec stahy vymizely, usnula jsem ve svém porodním koutku na míči s hlavou opřenou o křeslo.

Šla jsem si lehnout, po deváté manžel udělal palačinky, tak jsem se najedla a bylo mi krásně. Občas přišla vlna, ale celkem slabá, intervaly někdy 20, někdy 12, někdy 6 minut. Byl krásný den. Venku sluníčko a sníh, manžel byl na zahradě s Toníčkem, hráli si, štípali dřevo. Já zkusila vanu, během té nepřišla žádná vlna, ale když jsem vylezla, zase pokračovaly slabé vlnky v dlouhých intervalech. Čípek povolil, byla jsem otevřená asi na prst, odcházela zátka. Tělo se od noci čistilo ve velkém a já se divila, kde se to pořád bere. V jedné skupině na fb jsem si četla porodní příběh paní, která myslela, že to doma vůbec nepůjde, ale šlo to 🙂  Po obědě kluci přišli ze zahrady, já kolem druhé usnula. Ondra přivrtával poličky, venku někdo řezal na cirkulárce a mně to bylo úplně jedno. Po třetí hodině začala zátka odcházet ve větším. Ondra přivrtal hodiny v ložnici, kde jsem celou dobu byla. Vlny chodily nepravidelně, ale byly silnější a intervaly se zkracovaly. Když přišla vlna, musela jsem z postele na míč. Ten jsem si přikryla dekou a ručníkem, aby nestudil a neklouzal. Jak mi doteď nevadila ničí přítomnost, tak teď už jsem byla ráda, že jsem zalezlá v ložnici sama, ani jsem nechtěla porodní masáže. Byla jsem ráda, že se stmívá, měla jsem tam jen svíčku v solné lampě, kterou mi dala kamarádka a nová sousedka krátce před stěhováním.
V pět mi přestal vyhovovat míč, tak jsem při vlnách byla předkem těla zabořená do peřin a ve vzduchu houpala pánví. Snažila jsem se o naučené hypno techniky, uvolnit ramena, čelist, ulevovat si táhlým aaaaaaaa. V půl šesté šel Ondra s Toníkem k sousedům. Přišlo pár vln po šesti minutách a pak už chodily po pěti. Naše fotografka k porodu se omluvila, že nepřijede, že má nemocného syna. Psala jsem PA, podle hlasu ale říkala, že tomu ještě dáme čas. Domluvily jsme se, že si třeba za půl hodiny dáme vědět. Hned po ukončení hovoru v 17:52 přišla ohromná vlna. Vzápětí znovu volala PA, že jí intuice volí vyjet, a tak že teda jede. V tu chvíli jsem konečně přestala sledovat čas a všechno pustila, vlny nabraly grády. Nějakou dobu jsem byla na zemi u naší nízké postele, ale i na silném, měkkém koberci mě začaly tlačit kolena, přesunula jsem se ve stejné poloze na postel. Vlny mě nutily víc a víc houpat pánví. Po chvíli přišel Ondra, že Toník spí v kočárku na chodbě a že přijela ta druhá PA. Počkali venku na tu naši hlavní, zpětně vím, že bylo asi čtvrt na osm. Vlny byly skutečně silné a intenzivní. Pod sebou mezi koleny jsem pořád měla nepromokavou podložku, kdyby praskla voda, při každé vlně jsem si říkala, že teď už přece musí rupnout.  Z hypno dýchání a táhlého aaaa bylo hluboké hučení. Naučené afirmace o tom, že své dítě porodím jemně a bezbolestně jaksi nefungovaly :D

Přišla naše PA se se mnou přivítat, pak si šla vybalit věci a za chvíli zase přišla. Rychle poslechla miminko Dopplerem, koukla na čípek a zase odešla. S Ondrou a druhou PA byli všichni vedle a já si sama v klidu a tmě hučela v rytmu kontrakcí, vůbec jsem nevnímala čas a snad už i ta hlava byla úplně vypnutá. Čekala jsem na přechodovou fázi, ale nepřicházela. Do ložnice přišel Ondra. Přesunula jsem se z postele zpět na zem a opřela se předkem těla o gymbalon, požádala jsem ho o hroznový cukr a vodu. A pak tam byl se mnou, nic nedělal, nic neříkal. Pak přišla vlna, při které jsem měla nutkání si lehce přitlačit. Cože, už? A PA, jakoby to cítila, přišla se na mě podívat. Ptala jsem se, jak na tom byl čípek, když se koukala, že už mám pocity na tlačení, tak prý 6-7cm. Tak snad dobrý, říkala jsem si. Vzdáleně jsem vnímala, že obě PA pomalu začínají chystat věci k porodu, ta druhá PA se poprvé přišla ukázat a představila se, manžel šel vařit vodu na pleny na hráz. Vlny byly hodně intenzivní, ale najednou jsem mezi nimi měla víc prostoru pro odpočinek. Když přišla další, PA mě namazala nějakým olejíčkem a horkou plenu přiložila na hráz. Bylo to neskutečně příjemné a uvolňující. Při každé další vlně jsem si sahala dolů, jestli ucítím hlavičku, ale pořád nic, přišlo jich ještě pár se slabým nutkáním si přitlačit a voda stále držela. A pak přišla ONA. Jedna obrovská, dlouhá vlna. Nutila mě řvát tak, že jsem se až sama divila, tělo tlačilo úplně samo v neuvěřitelném proudu energie. Rukou jsem se snažila nahmatat hlavičku, nic, nic, a najednou jsem měla v ruce celou hlavičku, ale co to? Nojo! Voda! Nepraskla! Vak se plnil a plnil, tělo pořád tlačilo a řvalo, měla jsem v ruce pod sebou celý balon, když se přelila všechna voda a vyklouzlo i tělíčko. PA chytila celý ten zázrak a pomáhala miminku z vaku. Nemohla jsem tomu uvěřit a šíleně překvapená a dojatá jsem se otáčela a koukala, jak PA odhrnuje zbytky vaku. Miminko se začalo ozývat hned. Koukala jsem, cože to má miminko mezi nohama a zdálo se, že vidím pytlík, když muž nadšeně zahalekal, že máme kluka 🙂  Hned mi ho přiložili na hrudník a já se klepala, celá vyjevená jsem hlásila Ondrovi, že fakt máme miminko! Vítala jsem druhého syna a nevěřícně zírala na ty černé vlasy, které měl skoro až k obočí, a jak je maličký, krásný, klidný… Bylo 20:52. Pak mi Ondra s oběma PA pomohl do postele. Malý se hned přisál a koukal na mě. Byla jsem štěstím bez sebe.
PA kontrolovala poranění a krvácení. Zvenku poranění nebylo žádné, ale krvácení se jí nezdálo. Po chvilce mi pomohli se zvednout a porodit placentu, vyklouzla celá, krvácení ale neustávalo. Následovala kokoška pod jazyk, jíl a mražená zelenina na břicho, placentový koktejl, homeopatika, levandulový EO na břicho, další jíl, čaj z maliníku a kopřivy, pro jistotu i injekce MEM. Obě PA celkem kmitaly, měnily pode mnou podložky a látkové pleny, manžel byl pobledlý a seděl vedle mě, občas něco podal PA. Já byla úplně v klidu, nějaké krvácení jsem vůbec neřešila, nestresovalo mě to. Nějak jsem věděla, že bude všechno v pořádku a pořád jsem koukala na to svoje nádherné miminko, které snaživě pilo, vyzkoušelo si oba prsy a když náhodou ztratilo zdroj, zoufale zaplakalo. Po dvou hodinách PA opatrně začala, že jestli to poteče dál, bude se muset volat záchranka. V tu chvíli to přestalo. 🙂 Do sprchy jsem došla úplně v pohodě, čůrání šlo hned a překvapivě bez pálení jako po prvním porodu. PA pak šly vypisovat papíry pro matriku, pediatra atd a já se pochlubila pár nejbližším, najedla se, kojila a povídala si s mužem. Před odjezdem mě ještě PA zkontrolovaly, zvážily miminko a probudil se Toníček. Nevypadal nijak překvapeně, příchod miminka vzal naprosto přirozeně. Konstatoval, že je hezké. 🙂 Šli jsme spát všichni čtyři jako rodina. Všechno bylo tak samozřejmé, přirozené, krásné… neřešit hlídání, přejezdy, nemocniční rutinu. Stálo to za to a moc ráda do toho půjdu znova. Další dny jsou krásné, plné mazlení a kojení, manžel se stará, uklidil a vypral všechno po porodu, zařídil matriku, nákupy, stará se o Toníka a dohání nedodělávky v domě, je prostě úžasný. 🙂 V úterý jsem si zpracovala placentu a ve středu dopoledne tu byla naše PA na poporodní kontrolu a odebrat krev z patičky. Povídaly jsme si o tom porodu, jak to byla její první zkušenost s porodem dítěte ve vaku a jak jsem to vlastně tušila dopředu… O mé krevní ztrátě, která byla kolem 700ml, krev tekla čůrkem a tak bylo potřeba to řešit hned od začátku. A o tom, jak to celé bylo úžasné. 🙂 Při loučení jsem brečela dojetím a brečím i teď. Dneska dopoledne mi při skládání vypraného těhotenského oblečení došlo, že už je vlastně konec. Člověk se tak moc připravuje a těší na porod a pak je mu líto, že je to pryč. To nádherné období těšení se, pohybů miminka v bříšku, vymýšlení jmen, vizualizace porodu a představy o vítání miminka… Ta úžasná péče soukromé porodní asistentky, toho anděla, který vám vždycky poradí a můžete mu zavolat v pět ráno 🙂 Ta jemná, starostlivá péče po porodu, kdy jsem si připadala v bezpečí a nestyděla se před cizími lidmi… Jo, moc se mi po tom všem stýská a i když jsem si říkala, jak je to všechno dojíždění náročné a jak ten porod sakra bolel, moc ráda do toho půjdu znova, pokud nám vesmír dopřeje další miminko. A budu moc ráda, když nás tím zase provede tahle ,,naše“ PA.
A taky už jsme se shodli na jméně. Je to Šimon.

Den se dnes se sešel a testování olejíčku Bi-oil je u konce. S mazáním bříška však konec rozhodně není. 

Jsem moc ráda, že jsem olejíček měla možnost testovat. Nejspíš by jsem ho běžně nepořídila, protože by me odradila cena a myslenka: "Co když bude k ničemu?"

 Jdeme se na olejíček podívat. 

V drogerii vás zřejmě neoslní nijak moc zajímavé balení, bílá krabička s oranžovými napisy. Nic moc zajímavého. Olej je nabízen ve třech velikostech balení, což je určitě plus. Malé balení má 60ml, střední 125ml a velké 200ml.

Já olej používala od cca 18tt do 29tt. Během této doby z olejíčku ubyla cca čtvrtka velkeho balení, ale nepoužívala jsem jen na bříško. 

Velikou výhodou oleje je, že opravdu malá spotřeba. Na namazání například těhotenského bříška stačí opravdu malé množství oleje. Olej nezanechává mastný povlak ani stopy na oblečení. Krásně se roztírá!

Nadpis článku zní sice jako legendární mateřský plurál, ale bioil se mnou testovali i manžel a náš prvorozený 😊  manžel sice není toho druhu tatínka, co by se s břichem pořád mazlil, ale občas se mi podařilo ho k mazání odlovit. I když jeho upracované ruce pusobily spíš  jako peeling 😁 Zato Ríša ten se o mazání hlásil sám, a jak je pro děti typické zkoušet co vidí, mazal i svoje břicho a testoval i na vlastní kůži. 😁

V prvním těhotenství jsem vyzkoušela krém ElastiQ, olejíček HiPP a i pár vzorečků od Weledy. S mazáním jsem začala asi v začátku druhého trimestru. V druhém těhotenství jsem si občas namazala břicho kokosovým olejem, když se mi dostal do rukou v kuchyni 😅

Takže vypsané testování bioilu bylo přesně to pravé pro mě a asi to tušili i v modrém koníku, když vypsali testování v termínu do kterého jsem se trefila a ještě navic, když mě k testování vybrali. Děkuji 🌷

Jak už jsem nakousla, druhé těhotenství mi utíká daleko jinak a o moc rychleji než to první. A tak se mi málokdy podařilo dodržet doporučovaný postup mazat bříško dvakrát denně. To už je ale asi úděl druhorozených 😅 Ale i přesto byla lahvička bioilu v ložnici na komodě dobrou připomínkou toho na chvilku se zastavit, nalít si olej do dlaní a pár okamžiků se soustředit jen na miminko v bříšku 💗

Bioil se příjemně roztírá, nemá parfémovanou vůni. Musím potvrdit že se opravdu dobře roztírá a vstřebává beze stop na oblečení. Troufám si tvrdit, že balení 200ml vystačí pokud si bříško začněte mazat na začátku druhého trimestru.

Myslím si, že mazání dvakrát denně bohatě stačí, protože nemalý podíl má v tomto případě i genetika, protože některá maminka může být denně i šesti mastmi mazaná, a stejně se striím nevyhne. Ovšem v každém případě používání pěstících olejů v těhotenství smysl má. Už jenom kvůli těm dotekům, které miminko vnímá, to mi nikdo nevymluví 😊