Znáte ten "vědecký" pokus, kterak zašlá mince ponořená do coly se zázračně zbaví rzi? Nebo že se s její pomocí perfektně vyčistí znečištěné nádobí, disky u aut či mastnota? A co "výbuch" poté, co vložíte do láhve s colou mentolové bonbony? Co všechno asi tento nejprodávanější nápoj na světě dokáže s dětským organismem?

Je to marné, ale sklenice ledově vychlazené coly je lákavé pokušení, kterému rádi podlehneme všichni. Alespoň jednou za čas určitě. Věděli jste, jak vlastně coca-cola vznikla? Před 120 lety namíchal americký lékárník medicínu proti migréně, bolesti zubů a zad, nachlazení, pro zlepšení trávení a celkové posílení nervové soustavy. Použil přitom narkotického kokainovníku (koky - odtud název "coca" v názvu nápoje). Z léku se postupem času stal hit, jen koku nahradil přijatelnější kofein. Zajímavé, že?

„Coca-cola pomáhá obecně na podrážděný žaludek, když člověk pořád zvrací a žaludek se točí, i když už v něm nic není. Ta cola se má ale ledově vychlazená a po malých lžičkách! Fakt to zabírá, ale člověk to nesmí vypít najednou. Jen tu lžičku a pak třeba pět minut počkat a zas jednu. Mám to z vlastní zkušenosti,“ luccisek z diskuzního fóra Nevolnost v těhotenství – jak ji předejít?

Rizikové látky obsažené v Coca Cole

• Kyselina fosforečná

Už jste někdy pili colu? Asi ano, že? Víte, že onen štiplavý ocásek má na svědomí právě kyselina fosforečná? Kromě nápojů se používá při výrobě sýrů, tuků margarínů a (jak už její název napovídá) představuje cenný zdroj fosforu. Ten udržuje naše zuby a kosti pevné a zdravé.

Také se vám často stává, že vaše peněženka zeje na konci měsíce prázdnotou a vy čím dál častěji saháte do svých úspor? Nebo dokonce žádné nemáte a přemýšlíte, že svou nelibou situaci vyřešíte pomocí půjčky? Nevíte, kam vám každý měsíc peníze utíkají, nemáte žádný přehled o výdajích a příjmech? Pak vězte, že se řítíte do velkých problémů. Vést si pravidelný rozpočet by mělo být naprostou prioritou bez ohledu na to,

jaká je finanční situace vaší rodiny.

Vedení rozpočtu a důkladná analýza příjmů a výdajů vám pomůže zjistit, kde máte tzv. díru ve svých financích. Záleží na vás, jaký způsob zvolíte. Někdo preferuje papír a tužku, někdo nedá dopustit na tabulku v Excelu a v době chytrých telefonů můžete využít i různé zajímavé aplikace s mnoha funkcemi, které budou hlídat rozpočet za vás. Není to tak složité, na jedné straně budou příjmy a na druhé výdaje. Bohužel ta druhá kolonka bývá obvykle mnohem delší. Některé tabulky jsou tak chytré, že vám rovnou vše spočítají. Důležitá je zejména pečlivost a pravidelnost. Nic nevynechávejte, zaznamenejte opravdu každý nákup a i korunové položky.

Jak postupovat při vytváření rodinného rozpočtu?

Než se rozhodnete a nastane den D, je dobré se správně namotivovat. Chcete nové auto, sedačku nebo pořádnou dovolenou? Díky dobře vedenému rozpočtu můžete zjistit, kde vám peníze utíkají a vytvořit si tak dostatečnou rezervu nebo našetřit na své sny.

• Sepište si všechny měsíční příjmy.
• Sepište si veškeré měsíční výdaje.
• Vypočítejte si rozdíl mezi příjmy a výdaj.
• Výdaje spolu s rodinou projděte a uzpůsobte. Popřemýšlejte nad tím, co kde ubrat a ušetřit, abyste výdaje trochu snížili.
• Vytvořte si rozpočet na měsíc. Z toho co vám po odečtení výdajů zbylo, si rozpočítejte peníze na celý měsíc tak, aby se nestalo, že před výplatou nemáte ani na nákup.

Přelom zimy a jara je charakteristický značnými výkyvy teplot a děti jsou tak vystaveny vyšší pravděpodobnosti onemocnění, se kterým se jejich tělo musí vypořádat. Proto je dobré v této době přemýšlet nad tím, co by pomohlo dětský organizmus celkově posílit, zejména však imunitu. Hlíva a rakytník jsou na podporu imunity ideálním řešením.

Ovoce a zelenina?

Určitě správná volba! Dětská strava by měla obsahovat dostatečné množství ovoce a zeleniny. Je však nutné si uvědomit, že ovoce již dnes neobsahuje tolik vitaminů jako před desítkami let, z důvodu kyse­lých dešťů, nekvalitní půdy a také z důvo­du dozrávání při námořní a silniční dopra­vě. Ovoce častokrát nestačí dozrát a liší se nejen méně výraznou chutí, ale i nižším obsahem vitaminů od ovoce z dob našich babiček. Je proto nutné doplňovat vitami­ny i jinou cestou.

Zázračná houba

Hlíva ústřičná, která obsahuje širokou škálu účinných látek, patří mezi významné zdraví prospěšné houby. Český výrobce doplňků stravy TEREZIA COMPANY používá celé plodnice, které se nadále šetrným způsobem suší tak, aby v nich zůstaly zachovány všechny biologicky aktivní látky. Veškerá hlíva pochází výhradně z certifikovaných pěstíren.

Multivitamin z přírody

Tuhle nemoc vám asi nemusím představovat, porucha 21.chromozomu se nazývá Downův syndrom, dětí postižené touto nemocí se navzdory moderní medicíně a kvalitním vyšetřením (na které naše maminky mimochodem nechodili vůbec) rodí stále dost. Já mám naštěstí dvě zdravé děti, přesto bych vám ráda vyprávěla o jedné čisté dušičce, o mém malém-velkém bráškovi, který do vínku dostal jeden chromozom navíc....

Náš Milánek se narodil v květnu roku 1967. Vlastně byl naprosto šťastné dítě. Miloval všechny okolo a pro každého měl nějaké slůvko (když mu tedy někdo rozuměl). Bohužel byl těžce negramotný, neuměl číst, neuměl psát, ani počítat, přesto ale naprosto přesně věděl kdy co dávají v televizi a tv program pokaždé otočil na správný den. Miloval ABBU  a Boney M, na otázku: "Kdo tohle udělal?" pokaždé naprosto samozřejmě odpověděl:  "Dalibor Janda" a při výpadku proudu pokaždé vyběhl z pokoje s památnou větou "Pipli plout". Tohle všechno byl můj bráška, jak říkám já, malý-velký bráška. Byl o 16 let starší než já, ale vývojově bohužel zůstal v dětských letech... I přesto jsem ho milovala. Jako dítě mě nikdy nenapadlo přemýšlet jak moc (či proč) je jiný, prostě tu byl a já ho tak brala. Až jako dospělou mě občas napadlo jaké by to bylo mít staršího bráchu, měl by ženu? Děti? Práci? Dům?  Bylo by to fajn, ale bohužel nám tohle osud nedopřál.

Maminka s ním byla dlouho doma, trvalo dlouho než se naučil chodit, když jsem byla já už chodil do denního stacionáře, super věc, něco jako školka, ale bohužel i v dnešní době nám sdělili po jeho 30 letech že již ho tam nechtějí a že ho máme dát do ústavu. Samozřejmě nedali. Maminka proti tomu bojovala celý život, ještě tenkrát, v letech sedmdesátých a osmdesátých to nebylo jednoduché a opravdu se bála že si režim prosadí své. Ale neprosadil. Milánek prožil úžasný život v naší rodině vedle milujících rodičů, nás dvou sester a babičky, která by se pro něj rozkrájela.

Tu miloval moc . Jezdil k ní na prázdniny a víkendy, chodil s ní do krámu, dával si s ní "kafíčko" zpíval ji, hodiny tančil na zástinku když mu někdo pustil rádio, povídal si s každým kdo přišel na návštěvu. Miloval návštěvy, byl schopnej jim vyprávět všechno na co přišel a jeho oči tenkrát zářili... Jako by je uměl rozsvítit, to je jedna drobnost u těchto lidí. Narozdíl od všech ostatních kteří kontrolují své emoce aby nedej bože nebyli trapní, tak tyhle děti dávají všechno krásně najevo. Zračí se jim v tváři smutek, radost, štěstí... A to přesně jsem na něm milovala. Byl najednou krásnější když měl radost, když se smál a tleskal, když cupital k vratům přivítat tetu, když objímal babičku, když mazal tatínkovi záda.... Ale taky uměl být smutný, nevrlý a nezapomínal když mu někdo ublížil.  Jednou se rozzlobil na tatínka a to tak moc, že mu několik let (!) neřekl jinak než slovem pane a přímením, pak ale zapomněl nebo odpustil a byl to zase tatínek. Když zemřela babička truchlil pro ní několik let, byl na ní tolik fixovaný že proplakal spoustu nocí během několika následujících let. Když se v 19ti odstěhovala a vdala naše sestra byl také dlouho smutný, věřím že švagrovi dlouho nemohl zapomenout že mu jí odvedl, protože s ní vyrůstal. Já jsem přišla na svět když už byl větší, takže mezi námi tak silné pouto nebylo. Ale nakonec jsem do domu přivedla malou dceru. Docela jsem z toho byla nervozní, už nebyl nejmladší a věkem začal být nevrlý, vzteklý, trucovitý a dítě mohlo narušit jeho klid. Ale on ji vzal naprosto samozřejmě, říkal ji Maruše a občas si s ní i pohrál, akorát vlastní hračky ji nepůjčoval (jako ona je teď  nepůjčuje sestře) 🙂

S Milánkem byla legrace, bral život s humorem protože nebyl svázaný starostmi dospělých lidí a my se bavili s ním. Ale byl s ním i kříž, když někam nechtěl vyrazit (obvykle na výlet s jejich stacionářem, či k lékaři nebo jen pomoci odvozit trávu ze zahrady) zavřel se na wc a nedostali jste ho ven klidně i hodinu a půl. Jo, to opravdu uměl. A co tam dovedl vymyslet snad ani nebudu rozepisovat 😀 Všichni jsme to ale přijali tak jak to je, naučili jsme se s ním žít i s jeho nedostatky, nakonec nic jiného nám stejně nezbylo. Určitě jsme si s ním užili spoustu divokých a náročných situací, když se na vesnici ztratil, všichni ho hledali, zapojila se široká veřejnost a pak ho večer našli prostě v kurníku se slepicemi 🙂 Nebo když zmizel jindy a po chvíli hledání ho našli na poli jak sbíral do vozíku kameny (babička chodila sbírat řepu, tak chtěl pomoct), nebo tady doma vyplavil záchod, měli jsme kočku a on chtěl vyčistit její toaletu, tak ji vyklopil do záchoda a spláchnul...ono to přeteklo a měli jsme všude bláto 🙂 Taky nám kradl papíry, takže jsme si důležité dokumenty museli hlídat, jinak se mohlo stát že je po dlouhém hledání najdeme u něj v pokoji s namalovanými obloučky. A kradl je tajně, nikdy jsme ho nezahlédli, ale prostě to zmizelo. Jednou jsem přišla domů, byl doma v tu chvíli sám, v obýváku bouchl šuplík a on šel naproti mě z obýváku, ptám se co dělal v obýváku a on rezolutně zavrtěl hlavou se slovy:"Nebyla v obýváku" .......Jo, rozdělení ONA/ON mu dělalo problém, stejně jako tykání/vykání, dospělým a starším zásadně tykal a malým dětem vykal, jemu zas naopak každý říkal Ahoj Milánku a když mu náhodou (většinou lékař) začal vykat tak on vůbec nereagoval, nechápal co po něm chtějí.

No a taky moc rád telefonoval, nebo spíš bral telefony. Jo, doba pevných linek, telefon zazvonil a Milánek, který jinak chodil rozvážně až plouživě, vyskočil ze země, kde seděl, jako čamrda a hrnul se k přístroji, nikdo z nás neměl šanci 😀 To by bylo v pořádku, kdyby se byl schopný s někým domluvit 😀 Jenže vzhledem k jeho druhu "huhlání" nikdo nerozuměl jemu a on sám nerozuměl pokynům ze sluchátka, ale vždy si rád pokecal. Čas od času mi kamarádky říkali že mi volali a zvedl to brácha, no ale že mu pani sestřička z ordinace kam Milánek chodil sdělila informaci aby ji vyřídil tatínkovi, to nás přinejmenším překvapilo. Pro vykreslení situace, v sedmnácti,kdy jsem měla již mobil jsem volala domů a zvedl to brácha...Já:"tady Pavlína, zavolej mi mamku"...odpověď:"Palína není doma", tak já znova: "Já jsem Pavlína, zavolej mi mamku" a opět: "Palína není doma", tak jsem zkusila jen zavolej mi mamku a to klaplo...

Blíží se Valentýn, svátek všech zamilovaných. Ne každý může vyrazit na romantickou večeři do restaurace a v tom případě nezbývá nic jiného, než si romantiku přichystat doma. Já jsem si pro Vás nachystala sladkou Valentýnskou tečku v podobě čokoládového fondantu.

RECEPT a co na něj budete potřebovat

113g 70% čokolády
155 g másla
120 g moučkového cukru
2 vejce
2 žloutky
54 g hladké mouky

POSTUP

1. Troubu si rozehřejte na 220°C a formičky si vymažte máslem a vysypte cukrem.
2. Máslo s čokoládou dejte do mísy a pomalu zahřívejte ve vodní lázni, dokud se čokoláda i máslo nerozpustí. Poté dejte stranou z vodní lázně a nechte chvilku odpočívat.
3. Přimíchejte k čokoláda moučkový cukr, poté vajíčka a nakonec hladkou mouku. Vše pořádně promíchejte.
4. Lžící plňte formičky zhruba do poloviny a dejte péct na 12-13 minut.
5. Po upečení fondant objeďte dokola nožem, aby se dal lépe vyklopit a ihned podávejte.
B.

TIP: Fondant můžete podávat se zmrzlinou, šlehačkou nebo našlehaným sladkým tvarohem. Dozdobte ovocem.

#mamapecedoma #mk_blog_academy #mkblog #blogerka

Můj druhý porod bohužel skončil znovu sekcí a v podstatě po ohlédnutí zpět byl průběh naprosto stejný jako u prvního a přesto byl jiný 😉

Snažila jsem se v těhotenství udělat vše proto, abych mohla porodit normálně a abych věděla jak porodit normálně a hlavně abych nabyla jistoty, že dokážu porodit normálně. Chodila jsem tedy na cvičení, díky kterému jsem byla v podstatě celé těhu v pohodě, protože jsem věděla jak si ulevit a chodila jsem také na předporodní kurz k dule. Kurz byl vlastně zaměřený na to dozvědět se co nejvíce info o porodu, aby mě už nic nemohlo zaskočit. Další věcí byl také i výběr porodnice. V kurzu jsme se dozvěděli výhody porodnice v Havlíčkově Brodě, ale nakonec jsem se rozhodla pro "domovskou" porodnice v Táboře. Co bylo asi nejzásadnější pro porod bylo rozhodnutí mít svou dulu u porodu 😉

Ve středu ve 20:00 jsem zjistila, že se opravdu už začíná něco dít, ale bolesti zatím jen minimální. Jen jsem informovala manžela, že se asi něco chystá 😀 Večer jsme šli normálně spát, kolem půlnoci už jsem cítila bolesti větší, že už jsem musela vstát. Ve 3 ráno jsem vzbudila manžela ať zavolá bráchu, aby přijel hlídat dcerku, že pojedeme. Odjeli jsme tedy do porodnice. Po vyšetření mi bylo řečeno, že se sice něco chystá, ale ještě to na porod není, ikdyž bolesti jsem měla docela veliké, ale nebyly to ty správné takže uložení na lůžkovou část jsem odmítla a odjeli jsme domů. Ještě před tím jsem ale absolvovala ultrazvuk s panem primářem, protože se paní doktorce něco nelíbilo na děloze. Co to bylo jsme se, ale dozvěděli až po sekci...

Domu jsme dorazili asi v 5 ráno a manžel volal babičce, aby přijela hlídat. Já měla bolesti dost velké tak jsem šla hned do sprchy a volala své dule jak jsem na tom. Vypadalo to spíš na bolesti do zad tak jsme zkusili hlavně v kontrakcích kleknout si na čtyři a nechat zadek nahoře. Něco se tam opravdu stalo neboť kontrakce skoro úplně ustaly. Do oběda jsem měla slabé kontrakce cca po 20ti minutách. Odpoledne jsem šla tedy do vany, aby se to trošku rozjelo a zalezla jsem hned do postele. Tam jsem moc nevydržela a kolem 18té jsme už byli v porodnici s nálezem dobrým k porodu - otevřená na 3 🙂 Srazili jsme se v porodnici i se svojí dulou. Po příjmu jsme šli všichni na porodní sál. Bylo to zvláštní, kontrakce jsem tentokrát měla, ale nebyly tak nepříjemné takže jsme v podstatě ani nevěděli co na porodním sále dělat 😀 Tak jsem si dala sváču a zalezli jsme s dulou do sprchy. Řekla bych tak tři hodiny mi vonným olejíčkem masírovala v horké sprše záda - bylo to úžasný. Bolesti jsem skoro vůbec nevnímala a naopak si to užívala. Po sprše a po vyšetření mi bylo sděleno otevřena na 5cm. Tentorkát dula zavelela, že už je super čas dát si vanu. Dala mi zase hezky olejíček do vany a ještě jsme pustili bublinky a to bylo zase úplně úžasné! Připadala jsem si jak v lázních a né v porodnici 😀 Po vaně kontrakce zesílily, ale pořád se to nějak dalo vydržet 🙂 Při posazení na míči byly kontrakce najednou daleko větší a citelnější. Začínala jsem být unavená a tak jsem si lehla na postel a dula mi masírovala plosky nohou a já mezi kontrakcemi pospávala. Zdálo se, ale že kontrakce ustupují a jsou najednou po více minutách. Ve 2 hodiny ráno stejný nález po 4 hodinách - otevřená na 6 a nic víc se neděje. Začínali jsme tušit, že není vše jak má být. V porodním plánu jsem měla, že nechci žádné zasahování do porodu, ale sama dula mi navrhla, že by bylo nyní dobré provést dirupci, aby se ukázalo zda to k porodu bude či nikoliv. Z prvního porodu jsem už věděla co mě asi po dirupci čeká a trochu jsem se bránila, ale nějak se to rozseknout muselo. Po dirupci nastoupili kontrakce opravdu veliké a řekla bych skoro těsně po sobě, do sprchy jsem se dobelhala a tam už jsem jen klečela na čtyřech a nebyla schopná ničeho. Při vyšetření bylo zjištěno, že i pře obrovské kontrakce se opravdu nic neděje, byl zavolán doktor a na monitoru se začaly strácet ozvy miminka. Bez jakéhokoliv otálení doktor rozhodl o sekci a začal znovu stejný fičák jako jsem znala z prvního porodu. Jediné co bylo jiné, že jsem dostala pro urychlení celkovou anestezii, protože tady už šlo opravdu o zdraví miminka. Poslední co jsem před usnutím slyšela byl povel od doktora "a jdeme na to". Následně jsem slyšela jak na mě volá sestra jménem a začala jsem cítit bolest, vůbec jsem netušila kde jsem a co se stalo. Manžel seděl u mě u postele a malou jsem měla přiloženou na hrudníku. Pověděl mi, že díky porodnímu plánu mohl malou hned po porodu klokánkovat místo mě a měl přitom slzy v očích, byla jsem šťastná, že to takhle všechno dopadlo. Další rozdíl byl v tom, že po celkové anestezii jsem mohla hned druhý den vstát - byla to teda bolest veliká a z pooperačního pokoje mě museli vést za vozíku jinak bych sebou sekla, ale aspoň se mi neudělala zase proleženina na noze kvůli které jsem po prvním porodu nemohla 3 měsíce chodit. 

Po vizitě jsem se dozvěděla, že jizva byla propadlá a malá se tam zasekla a nemohla dolu a ozvy se ztrácely, protože měla omotanou šňůru kolem krku. Děloha od jizvy dolů prý vůbec nespolupracovala, byl to jen povyslý sval a vysvětlovalo to co bylo vidět na ultrazvuku i to, že jsem měla ke konci těhu dlouho břicho hodně nízko a ve spodní části břicha mám velké strie.  Je opravdu zajímavé jak všechno spolu souvisí. 

Opravdu jsem chtěla porodit normálně, ale bohužel se nepodařilo, každopádně mám tentorkát na porod velmi dobré vzpomínky a jsem šťastná, že jsme všichni v pořádku. 😉

Pred tim nez zacnu psat tak se omlouvam za hacky a carky, pisu z telefonu. 

Mam dve uzasne a krasne deti, jako kazda maminka, Willickovi byl nedavno rok a měsíc a uz chodi, no mam z toho radost. A Valerce jsou 3 mesice a je lina jak ves, nejaky paseni konicku, ten jeji pohled matko neprud me dostava.  Dobre dobre zacnu od zacatku. Kdyz jsem Valcu porodila(vyndali ji ze me) tak v porodnici byla takovy andilek, hodna, spava, NEJECICI. Jak jsme prijeli domu tak z meho uzasneho andilka se stal maly satanek. Probrecela dny a noci, nepomahalo nic noseni, vypraveni, zpivani(asi bych taky brecela kdybych sama sobe zpivala) vzdy vyprdena vykakana, napapana, prebalena a presto strasny rev. Ze zacatku jsem chodila slat kolem 3, 4 h rano a v 8 vstaval Willik. Tohl prebalit prevliknout nakrmit a jen co jsem si sedla na gauc uz jsem poslavala, ale ne tvrde, neslo ty oci udrzet. Willda byl po ranu uzasnej, vzdycky si sam vystacil.. hral si sam s tatrou, motorkou a vsim co v obyvaku/moje loznice mel. Ale pak se probudi Valerka na kojeni a to spusti Will zarlivy hystericky plac a zacne se po me sapat. Snazila jsem se mu domluvit, rikala jsem mu jak ho miluju a ze je uzasnej, hladila volnou rukou, pusinkovala a buh vi co jeste. Bohuzel on tak zarlil uz v 10 mesicich, ze to snad ani neni normalni. Valerka se v noci budila co 1,5h na kojeni a tal 4x do tydne mela v noci jidlo 1,5h nespalan zase jidlo a po 30 minutach chozeni po byte usnula a spala 3h a pak znova nekdy ty intervali mela skuzecne co 1,5h. Takze kdyz Willicek spusti ten svuj hysterak tak ja sedela s Val u prsa jak ta nejvetsi troska a brecela a brecela a brecela az si toho ten maly vsimnul a prestal a prisel se tulit.. to uz jsem se placem zajikala.. je uzasnej.. nemohla jsem Valerku nechat na gauci protoue v tu ranu u ni byl malej a mlatil ji hlava nehlava. Do tohodle nerezimu musim obstarat domacnost, uvarit, vyprat, jit s detmi ven.. 

Toto obdobi Valerku drzelo 2,5 mesice, takze poslednich 14 dni to s ni ujde. Willicek ma svuj rezim a spinka s tatou v loznici ten k nemu vstava. Protoze mam zodpovedneho chlapa tak je od rana do vecera v praci, ale kdyz je doma tak se stara.. pomaha, jde a sam umyje nadobi, vykoupe kluka, nakrmi ho, prebali, nemusim mu nic rikat. Willda jde v 8 do vany a 9 uz lezi s lahvi mlika v postylce a spokojene usina sam v loznici.. 

Nase vyprava ven v dome bez vytahu a bytem v druhem patre? No to je kapitola sama o sobe.. vubec nez vyjdeme ven tak se musim pripravit ja, vetsinou vse probiha koupelne. Na prebalovaku dcera a pod nohama kluka.. behem 5 minut jsem ucesana, namalovana, obliknuta a obuta..zacinam oblekat Valerku ta je prilravena v zavinovacce na pracce a oblikam Willdu. Toho honim po obyvaku a rvu do kombinezi.. prvni musi jit Willda- snesu ho 30 schodu dolu a prikurtuji ho do naseho sourozeneckeho kocaru a letim 30 schodu nahoru pro valerku.. hazu na sebe bundu salu capnu Valerku kabelku a tasku na kocar, zamknu dvere a letim dolu 30 schodu a pri ceste kricim "milacku uz letim" mezi tim Willda rve jako by mu nekdo trhal zuby jak me vidi tak zacne kricet aaaaaaaaaaaaaa.. ulozim Valerku do korbicky a jedeme ven. Otevreni vchodkvych dveri kteri nemaji zadnou zarazku, nebo samo drzici uhel otevreni jednou rukou drzim dvere a druhou rukou rvu kocar do dveri.. To je asi jedina doba kdy ty deti nervou a uzivam si to.. kdyz prijdeme domu tak prvni nahoru musi Valerka s nakupem, taskou na kocar kabelkou tak betim 30 schodu nahoru a kricinco dolu "zlato hned tam budu vydrz" odhazuji tasky na zem a pokladam Val spinkajici na prebalovak.. rychle ze sebe servu bundu a salu a bezim 30 schodu dolu.. vytahuji Willdu a bezim 30 schodu nahoru.. JEZIS JAK JA JSEM RADA ZA BEZBARIEROVY PRISTUP DO BARAKU A FUNKCNI KOCARKANU!! Vyslecu deti a a jdu rovnou kojit. Do toho dalsi hysterak Willdy, odlozim Valerku a jdu si hrat s Willdou.. blbneme ale Val uz place tak ze mi to opravdu cupuje srdce beru ji do ruky a ucim Willdu jak se ma chovat, vetsinou do toho varim pecu... 

Denne spim max 5h kdyz se povede, pres den se sejdou na 10minut.. snazim se co mi sili staci.. uz dochazeji.

Pokazde kdyz vidim jak si to tu maminky uzivate tehotenstvi tak me prebehne mraz po zadech a zalije studeny pot.. ani jedno neni planovane a obe tehotenstvi narocne 1 klasicky porod predcase nar. syna a 1 cisar predcasne nar. dcery.. zotaveni po operaci, hledani si cesty k dceri( ne ze bych ji nemilovala ale bylo to jine) vycitky vuci synovi i vuci dceri.. objevili se prusvihy z podnikani, doma to kvuli tomu nefunguhe, dr zjistil ze jsem chudokrevna a zvysil davku zeleza... 

Jsem maminkou dvou dětí. Mám syna a dceru. Synovi je dva a půl roku, dcerka má tři měsíce. Ty tři měsíce, co je s námi, mi stačily k tomu, abych pochopila, jak moc nechápaly ostatní maminky, kamarádky a dokonce i moje vlastní maminka, když jsem jim vyprávěla, jak je to se synem obtížné. Syn byl od narození uplakané miminko, naspal jen pár hodin denně, celé noci jsme si ho s manželem střídali a chovali. Trápilo ho bříško, později zoubky, očkování vždy provázely horečky atd. Byl velice živé a společenské dítě. Od 4 měsíců jsme ho brala na cvičení s miminky, pak na plavání, angličtinu a snažila se ho všemožně včlenit do dětského kolektivu. Ovšem dost často to končilo průšvihem, náklonnost k dětem projevoval objímáním, ale nejednou se do nějakého dítka u toho i zakousl. Hlídala jsem ho, jak to šlo, ale ne vždy jsem to uhlídala a opravdu nikomu nepřeju vysvětlovat cizí mamince, že to syn nemyslel zle a že se za něj moc omlouvám a tak do nekonečna... Vyvrcholilo to, když mu byly necelé 2 roky, opět proběhl jeden kousací incident, tentokrát byla jeho obětí krásná blonďatá holčička v dětském koutku. Její babička tam přede všemi na mě začala křičet, že zavolá ochranku a co s tím hodlám dělat a jak to budeme řešit. Strašně jsem se omlouvala, syna rychle sbalila a jeli jsme pryč. Cestou domů jsem skoro neviděla přes slzy. Strašně mě to mrzelo. Vždyť jsem mu neustále vysvětlovala, že nemůže ostatní děti kousat, že je to bolí, ale nebylo to nic platné. Tou dobou jsem již byla těhotná. Děsilo mě, jak se bude chovat k miminku, jak tohle zvládneme. Vyhledávala jsem na internetu rady psychologů, radili kde co, ale v jednom se shodovali všichni, chce to čas, některé děti to prostě dělají a zhruba mezi 2-3 rokem se zklidní. 

O pár měsíců později jsme dali syna na 3 dny v týdnu do školky. Je neuvěřitelně zničující přijít do školky a poslouchat, že tahá holčičky za vlásky nebo kouše do dětí. Připadala jsem si jako malá holka, kterou paní učitelka kárá za špatné chování. Domů jsem jezdila s brekem. Měsíc na to přišla na svět dcerka. Hodně kamarádek mi tvrdilo, že s příchodem sourozence se syn zklidní. Přiznám se, že jsem v to doufala. Stalo se. Sice má pořád přebytky energie, ale je to kluk, takže je živější, ale přestal ubližovat dětem a hlavně ségru chrání a hlídá. 

A jak se mi podařilo pochopit pohled ostatních maminek na toho našeho ďáblíka? Velice jednoduše, dcerka je anděl. Spinká, krásně baští, bříško ji netrápí, zapláče jen občas, takže konečně chápu, co je pohodové mateřství, jak vypadá hodné a klidné dítě a jak musí takový divočejší kluk vypadat pro někoho, kdo nemá děti nebo má doma andílka. Většina takových lidí vás hned odosudí, že si nejste schopni své dítě pořádně vychovat a koukají na vás skrz prsty. 

Kouzlo dětí spočívá i v tom, že je každé jiné, s některými je to snadné, s jinými je to trochu obtížnější. Nám nezbývá než se s tím smířit a podle toho ke každému dítěti přistupovat a zároveň respektovat i ostatní maminky. Věřte, že mnohdy dělají, co je v jejich silách a co považují za nejlepší a stejně se jejich Pepíček nebude chovat tak ukázkově, jako sousedovic Anička, které stačí jednou vysvětlit, že z okna se skákat nebude, Aničku pak ani nenapadne to zkusit, zatímco Pepíčka nezastaví ani dětské zámky na oknech. 

Často se setkávám s tím, že ženy řeší péči o jizvu po císařském řezu. Jejich hlavní starostí ale je, jak bude po zákroku jizva vypadat nebo už jsou po něm a jizva se jim nelíbí na pohled. Bohužel je to ale jen malá část toho, co je třeba v důsledku řezné rány řešit.

Co je to jizva

Jizva je tkáň, která má jinou strukturu, než tkáň, kterou prošel řez. Jedná se o vazivovou tkáň, která má jinou funkčnost, jinou mikroskopickou strukturu a jiné biomechanické vlastnosti, než např. kůže či svalovina, které byly rozříznuty. Taková tkáň už nikdy nebude jako dřív, bude se chovat jinak. Obvykle je jizva (vazivová tkáň) tužší, má tendenci se stahovat, a pokud se o ránu nepečuje dostatečně dlouho, důsledně a co nejdřív po zákroku, mohou se jednotlivé vrstvy tkání (kůže, podkoží, svalovina) na sebe “přilepit” v důsledku hojivých procesů a vzniknout srůsty. Tím se zhorší prokrvení v jednotlivých tkáních a změní se metabolismus (tedy přivádění výživných látek do tkáně a odvádění odpadních látek z nich).

To vše pak může zapříčinit do budoucna potíže, jako je necitlivost dané oblasti řezu nebo naopak dlouhodobá přecitlivělost, stahování struktur směrem dovnitř, což může mít za následek bolesti zad a okolních kloubů a změna jejich funkce (a následné přetěžovaní kloubu) atd.. V případě císařského řezu mohou vzniknout v důsledku hlubokých srůstů menstruační potíže (bolestivost, neobvyklé krvácení, špinění) a v některých případech i potíže s otěhotněním či donošením plodu. Také špatně zhojená jizva může ovlivnit funkci pánevního dna, což může mít za následek potíže s únikem moči, sestupem dělohy, bolesti pánve a zad apod. Nekvalitní jizevnatá tkáň po císařském řezu také bývá důvod, proč u dalšího těhotenství lékaři nedoporučují porod přirozenou cestou nebo nedoporučí následné těhotenství vůbec.

Jak tedy o jizvu pečovat

Cílem je mít jizvu/tkáň funkční, měkkou, “normálně” citlivou, bez srůstů a s pozitivním vztahem k ní.

Jak jsem porodila

překlepy a chyby vloženy 🙂

(není to horor, můžou číst i prvorodičky)

Dnes je to přesně 21 dní, kdy na svět vykoukla ta moje malá křivochcalka (tak jí říká babička). A já už tak nějak zpracovala, co bylo a nebylo skutečné a proč a můžu o tom napsat.

Jak víte, oba termíny porodu jsem propásla. Holce se prostě ven nechtělo a já už byla úplně zoufalá. Doma jsem brečela každý večer už od 28.12. Dělala jsem všechno možné i nemožné, kromě sexu a ricinového koktejlu, všechno mě bolelo, měla jsem obrovské břicho a ač jsem uklízela jak pominutá, beztak se u mě nic nehnulo. Hamilton mi udělat nešel a tak jsme se s doktorkou v Neratovicích domluvily, že v pondělí 8.1. , kdy budu 41+3, nastoupím na vyvolání. Co Vám budu říkat, hlavou se mi honilo všechno možné, ale měla jsem o malou strach, už jsem jí chtěla mít u sebe, zbavit se toho břicha a těch bolestí, vyspat se a tak celkově už ukončit to těhotenství, které pro mě bylo jen trápením, i když jsem ho prožila ve směs bez problémů. 

Ráno přijela neteř aby odvedla děti do škol a my s mužem vyjeli s tím, že když do 11 neporodím, tak on pojede vyzvednout děti a já si to odrodím sama a případně to stihne kamarádka aby tam se mnou byla. To jsem mimochodem taky obrečela. I to že mi mají vyvolávat jsem obrečela, chtěla jsem aby to bylo spontánně, abych chlapa v noci probudila a nebo mu ráno oznámila, že dneska pojedeme a ne aby to bylo takto naplánované.

Nedávno jsem s jednou maminkou řešila její strach z blížícího se porodu v porodnici. Postupně jsme společně odkrývaly skrytá zákoutí její mysli a podívaly jsme se na zoubek i jejímu traumatu z předchozího porodu prvního miminka. Naučila jsem ji některé vizualizační a relaxační techniky, které při porodu mohou pomoci  a úspěšně jsme přepsaly otisk negativního porodního zážitku z prvního porodu tak, aby dalšímu porodu nestál v cestě.

Abych zmírnila její úzkost z nemocničního prostředí, vzpomněla jsem si, že jsem kdysi u jedné porodní asistentky viděla „porodní oltář“ a tak jsem pro ni připravila jeho cestovní verzi, kterou si mohla vzít s sebou do porodnice.

Porodní oltář možná vypadá esotericky, ale ve své podstatě se jedná o účinnou vizualizační pomůcku, která napomáhá soustředění a zklidnění, posiluje záměr porodit tak, jak si přejeme a je také zdrojem, ze kterého můžeme čerpat vnitřní sílu spojením se s předměty, které pro nás mají hlubší význam.

Porod totiž není jen fyzická záležitost. Porodní oltář může v průběhu porodu pomáhat ve chvílích, kdy se maminka cítí zahlcená. Stává se tak oázou klidu a koncentrace, když se žena potřebuje spojit sama se sebou a se svým miminkem a vrátit se do svého vlastního středu . Je přípomínkou toho, že porod je i psychospirituální zkušenost, která může být značně posilující!

Většinou si do porodnice balíme tašku plnou praktických věcí.

Cestovní porodní oltář může být kouskem domova v cizím prostředí, kde se některé ženy cítí velmi zranitelné. Ve chvílích, kdy je nám po porodu v porodnici smutno může mít hluboce utišující efekt, protože si do krabičky můžeme jednoduše schovat drobnosti, které nám teplo domova připomínají. Navíc se dá snadno zaklapnout a uklidit do tašky v případě, že nám nejsou příjemné pohledy a poznámky okolí.

Za celých 6 měsíců jsem se neměla čas přemýšlet o tom jak to vlastně zvládají jiné maminy. Řídila jsem se s vím instinktem a říkala jsem si že přírodě stejně neporučíš. Včera jsem po dlouhých měsících potkala kamarádku s holčičkou  jen o 4 měsíce starší než je náš Štěpánek. Kamarádka celá vysmátá já naprosto vyřízená měla jsem právě za sebou 3 týdny růstu zubů mého broučka.Jsme si vyprávěli o různých věcech a ta kamarádka o které tu píši mi jen řekla to já vůbec neznám tuhle únavu já nekojím a malá mi spí v kuse celou noc, nějaké noční koliky jsou mi cizí mám přece holčičku.Po rozhovoru s ní jsem si řekla že o svých 6 měsících né o 6 nedělích napíši.

Začnu tedy od začátku a to tím jak mě přítel celých 1 rok přesvědčoval že po 5 letech našeho soužití je čas na miminko ,jen že já miminko nechtěla ,nikdy jsem ho nechtěla s nikým jsem ho nechtěla ale nakonec po celém roce jsem povolila a tedy začala jsem se připravovat a ono hned na poprvé se povedlo, pak následovala šílených 9 měsíců které byly pro mě dlouhé, nudné a přesto jsem se na porod těšila až to nudné ,dlouhé období skončí to že porod bude strašný jsem věděla a řádně se připravila ale na to že 6 neděl bude stát za prd jsem věděla ale pořád jsem si říkala ,že pak budu ta šťastná mamina z reklamy na mateřství. No ani po 6 měsících tomu tak není.

Porod shrnu jen několika větami  tom psát nebudu. Cesta autem prozvracená a dalších šílených 6 hodin též, mimčo mělo pupeční šňůru okolo krku tak že to nebylo zrovna ideální.To co následovalo po porodu bylo krásný to miminko sevřít v náručí na první pohled jsem se zamilovala a opravdu jsem toho malého drobečka milovala a takoví pocit lásky jsem zažila poprvé a nemít děti tak ten pocit nepoznám. Ovšem na pokoji 6 nedělí to začalo najednou moje miminko bylo tu a já ho nesnášela kvůli té bolesti kterou jsem zažila, dokonce mi vadilo první den na něj se jen podívat a když jsem se na něj podívala tak to bylo jen brečící cosi … zní to divně ale ta  počáteční láska nějak zmizela a nebo se přeměnila. Já jsem věděla že se o něj musím postarat a že to i udělám jak nejlíp budu umět ale ale. No už když jsem byla těhotná tak v noci řádil tak že jsem poslední 4 měsíce v noci nespala a spala sem tam přes den a po porodu to byl noční živel. Mamina co byla se mnou na pokoji tak měla holčičku moc mě podpořila v mém nočním utěšování toho malého vetřelce,uřvance a i sestry mě pdpořily a malého si brali abych se aspoň trochu vyspala. Kojení mi nedělalo problém i péči jsem zvládla na jedničku tak po 4 dnech jsem šla domů. Přítel měl dovolenou celých 14 dní moc mi pomáhal on byl s malým vzhůru od 9 až do 8h rána a nosil mi ho po 1,5 na kojení a já spala. V 8 šel spát a já se starala o to šíleně uřvané dítě o toho vetřelce který mě tak strašně ublížil, tak moc bolestivě.14 dní se překulilo a mě nastali dlouhé noci nakonec po dalších cca 14 dnech se malí začal otáčet a jakž takž spal v noci tak že jsem si říkala aspoň něco ovšem měli jsem kontrolu na kyčlích a široké balení 4-5 plínek přes den i noc .Během pár dnů se objevili koliky a další probdělé noci a tlačení bobků najednou jsem i já byla ta mamina která byla ráda za každej pšouk a bobek dítěte přesně ta matka kterým jsem se  smála a měla je ze blázny. Mamka mi řekla že až se začne víc pohybovat prý cca 3 měsíc tak už bude po kolikách tak že zase další světlo moc jsem se těšila ( TEĎ ZPĚTNĚ SI ŘÍKÁM ZDA TO NEMOHLO BÝT I TÍM ŠIROKÝM BALENÍM NEMOHL SE KLOUDNĚ HÝBAT) padl 3 měsíc a další kontrola na kyčlích ano ok široké balení 2 plíny přes noc do konce 4 měsíce no tak to uteče a bude líp konečně a musím říci , že skutečně bylo malej prděl sice jak starej páprda ale smál se a noční buzení bylo jen ojediněle ovšem šli jsme na očkování a mě napadlo se zeptat zda vadí když malej měl 3 dny zvíšenou teplotu DR.že pro jistou odebereme moč a uvidíme jestli dáme očkování. Ani tentokrát mi to nevyšlo a další problém moč v krvi a bílkoviny hned nás hnala do nemocnice kde si nás ihned nechali po celím 1 dni konečně přišly na to co to bylo a zánět močových cet tak že antibiotika po týdnu jsme odcházeli domů a dobírali antibiotika doma no další boj, malej nezá  lžíci jak mu t dát no injekční stříkačkou no super k tomu ke všemu jsme nemohli ven celí týden,pak další týden nesmíme mezi lidi zase super a to  měl být první advent a trhy a mi zase hnili doma. Po celím měsíci jsme byly vyléčení ovšem s podezřením na vrozenou vadu a testy každých 14 dní. Přehoupl se listopad a nastal předvánoční čas už jsem si říkala že bude konec a budeme zdraví a užijeme si vánoce já budu kojit do konce 6 měsíce a jako matka neselžu a pak budou příkrmy a začínala jsem cítit že by to už konečně mohlo být ono. No nebylo musela jsem za čít další boj a to s mojí váhou rapidně klesala dolů já mela už jen 48kg dětská doktorka mě poslala na vyšetření k obvoďákovi no a okamžitě přikrmovat malého a vy jíst hodně pravidelně a zdravě .No jsme na konci 6 měsíce já mám stále 48 kg váha nejde dolů malej je zdravej a už vážíme skoro 9kg. A máme další boj rostou nám zoubky dva na ráz a moje bezesný noci jsou opět tu.

A teď se chci vrátit na začátek díky té mojí kamarádce jsem začala přemýšlet kdy se z malého vetřelce vlastně stal ten můj brouček.Ta láska k němu tady vlastně na jednou je. Jen jsem jí asi v tom zápalu boje nepostřehla. A díky té kamarádce jsem si uvědomila že mi nevadí kvůli němu nespat a být s ním vzhůru, nevadí mi když se na něj podívám. Vlastně bych se na něj mohla dívat pořád. Vlastně jsem jednou z těch spokojených mamin.  A mimochodem přítel mě přesvědčuje o 2 mimču no moc se mi do toho nechce.

Většina malých dětí, novorozeňátka, kojenci a často i batolata, mají neklidný a přerušovaný spánek. Snad každá maminka to zná. Když si konečně po celodenním maratonu péče o dítko a o domácnost sedne ke knížce nebo usne, obvykle se během chvilky ozve kňourání, v horším případě rovnou pláč malého človíčka. A takto se to opakuje klidně i několikrát za noc.

Pokud má dítě jakýkoliv problém – nepohodlí, nachlazení, chlad či teplo, nebo třeba moc či málo plné bříško, buzení bývá intenzivnější. Všechny známe potřeby svého děťátka a s většinou věcí si víme rady a snažíme se jim předcházet. Na stravu našich dětí dbáme víc než na svou. Chráníme jejich spánek i na úkor svého pohodlí, příliš netopíme a jsme odbornice na různé spací oblečky či pytle, pohádky, zpívání a bílý šum.

Vyzkoušely a udělaly bychom naprosto cokoliv, aby naše dítko bylo v klidu a spokojené.

Když ovšem přijde nachlazení, dostáváme se do úzkých. Co teď? Jak děťátku ulevit? Můžu léky z lékárny? Není to zbytečně moc chemie pro tak malý organismus?

Strach o dítě se střídá s potřebou mu pomoci a ulevit, která většinou proporcionálně roste s intenzitou pláče a počtem probdělých hodin. Léčba nachlazení jde totiž ruku v ruce s dostatečným spánkem a odpočinkem, ale jak jej docílit, když se nám zlatíčko stále budí a je neklidné? 

Vyzkoušela jsem BabyBalsam od VICKS, který přináší dětem okamžitou úlevu i při nachlazení a zároveň zklidnění, které je tak důležité pro navození spánku. Spolu s jemnou masáží hrudníčku a bříška jsou miminku dopřávány příjemné pocity z láskyplných dotyků rukou matky a zároveň krásné vůně. Balzám je speciálně vyvinut pro tu nejjemnější dětskou pokožku - pro děti už od 6 měsíců. Příjemně se roztírá, nelepí a na kůži zanechá příjemný zvláčňující efekt. Taková masáž je potěšením nejen pro miminko, ale i rodiče. Nevtírává a jemná vůně BabyBalsamu obsahuje ty nejlepší ingredience pomáhající i při nachlazení a neklidu: rozmarýn, levandule, mentol, eukalyptus a extrakt z Aloe Vera.