Od chvíle co jsem zjistila, že čekám druhé miminko jsem se začala těšit na porod. První porod byl fajn ale já si vysnila, že druhý bude ještě o fous lepší 🙂 Někdy v polovině těhotenství jsem si pořídila knižku Hypnoporod, kde jsem načerpala pár informací a inspirace. V poslední třetině těhotenství byla pro mě strašákem poloha KP kdy se mládě dlouho nechtělo otočit. Naštěstí na ko v 36 tt byl Dominik už hezky hlavičkou dolů a já mohla dál v hlavě plánovat porod. Termín porodu jsem měla 11.ledna / na poslední ko u své lékařky jsem byla 20.prosince s verdiktem, že se nic nechystá a protože jsou svátky mám se na kontrolní monitor za týden objednat do porodnice. (Ehm už jsme to nějak nestihli) 23.prosince jsme ještě se synem dopoledne absolvovali výlet na fotbal, odpoledne mi syn usnul v náruči (asi vycítil, že má poslední možnost užít si maminku sám pro sebe) pak jsem usla i já. Ve spánku jsem cítila pověstné "lupnutí" ale nepřipouštěla jsem si, že by mohlo o něco jít. V 16:00 jsem se vzbudila,vstala a najednou cítila jak ze mě teče voda.... spousta vody. Došla jsem na wc a bylo mi jasné, že to je plodová voda. Tak jsem volala na manžela ať se připraví, že jedem do porodnice 🙂 Protože jsem neměla bolesti v klidu jsem si dala sprchu, sbalila sebe a syna k babičce dala si malou večeri (mezitím se asi 10x převlekla)  cca po hodině jsme vyrazili.  Zavezli jsme syna k babičce a zamiřili do porodnice. Tam jsme dorazili cca v 18:00 nikde nikdo takže mě hned sestra vzala a natačela monitor a vypisovla papiry. Pak mě prohlidl doktor, nejdřív moc nevěřil že mi nějaka voda odtíka,otevřena na prst a bez kontrakci jsem byla nakonec ubytovana na hekarnu a čekalo se co se bude dít dál. Manžela jsem poslala domů. Největší strach jsem měla, že se porod nebude chtít sám rozjet a já budu nucena podstoupit vyvolání. Snažila jsem se hodně chodit, nahřívat bříško ve sprše a přemlouvat Domču ať jde ven ;) Kolem 21h začaly slabé bolesti, postupně se stupňovaly...nejlépe mi bylo ve sprše. Ve 23 mi natočili kontrolní monitor prohlídli s tím, že se něco děje ale žádný zázrak. Pak mě doktor i další dvě sestřičky chodily přemlouvat ať si necham dát injekci na uklidnění a od bolestí abych se vyspala. S díky jsem odmítla, že jsem nepřišla spát ale rodit a nemám v plánu se teď nechat utlumit aby mi za pár hodin chemii porod vyvolávali. Mezi půlnoci a třetí ranní jsem párkrát mezi kontrakcí usla ale už se pomalu nedaly vydržet v leže. Nad ránem už jsem trávila většinu času ve sprše nebo ohnuta a rozkročená u postele 🙂 V 5 ráno přišli natočit monitor, vydržet ležet na boku už skoro nešlo, ale na monitoru téměř bez známky kontrakcí :-O (až pak jsem se někde dočetla, že při bolestech a kontrakcich jen do podbřišku to monitor nezachytí) říkala jsem si že pokud mi po prohlídce řeknou že se nic nepohnulo... balím se a jdu domů na cukroví 😀 Vizita, která měla být v 8 byla až těsně před 9 a doktor přišel zrovna při kontrakci, s usměvem jak to je nejlepší pro vyšetření do mě šmatral se slovy že kdyžtak zavedou tabletku a na to že to fakt už bolí se moc netvařil. No po vyšetření změnil názor a se slovy že jsem na 6 cm a mam se urychleně přesunout na porodní box se mi "ulevilo" Na boxu jsem volala manželovi a u klystýru vtipkovala se sestřičkou, že snad to manžel stihne, že na něj počkame 🙂 Pak mě poslala na wc a do sprchy. Přišly asi 2 kotrakce, které ve sprše šly ještě ustát, ta poslední při oblíkání už byla horší, naštěstí v tu chvílu klepal na dveře manžel, že je tam. Zvonim na PA že teda hotovo a můžem natočit monitor, lehám si na bok a cítím, že to není uplně ta nejlepší poloha. Přichazí kontrakce a já se svíjím bolestí a začinám si přitlačovat a křičet. Manžel se pta jestli má volat PA tak mu říkam že snad mě slyší a dojde. Za chvili je tam a já už řvu a tlačím, tak na mě volá, že tlačit ještě nemůžu (ha ha) tělo si dělalo co chtělo...stěží jsem se zvladla otočit, PA už jenom hlasí že je to tady a vidí hlavičku, s další kontrakcí jsem vytlačila hlavičku a pak zbytek tělíčka. Doktor přiběhl na poslední chvili, dětská až když jsem měla malého na břiše... PA nestihla podemě dát ani podložky ani si nic nachystat. Což bylo možná štěstí, protože mě neměla čím nastřihnout a hraz tak bránila ručně a musím říct, že s úspěchem protože jsem skončila jen s jednim kosmetickým stehem. Následovaly dvě hodinky kdy jsme nerušeně leželi se synem a manželem na porodnim boxu a užívali si první chvile.

Takže shrnutí, porod takový jaký jsem si vysnila, jen teda kontrakce jsem si chtěla užívat vklidu domova. Což tak uplně nevyšlo ale celý porod jsem si i tak více méně odbyla sama se sebou, posledí fáze která opravdu bolela trvala asi 15 minut, žádná chemie oblbováky ani zásahy z venčí. Jsem pyšna na sebe, své tělo a mého syna za to jak jsme to zvládli a na porod budu opět s úsměvem vzpomínat !!!

Ahoj holky, všechno to začalo obyčejnou kontrolou u paní gynekoložky, kde mi zkontrolovala moč, zmeřila tlak, zvážila..Šla jsem se převléknout do kabibky a čekala až me paní doktorka zavolá.

Ptala se mè jestli je všechno v pořádku. Odpověděla jsem ji, že mi občas tvrdne břicho a někdy to bolí.

Skočila jsem si na kozu a paní doktorka me vyšetřila. Začla vědět s hlavou jako by bylo něco špatně. Než jsem se ji zeptala co se děje řekla mi, že to není dobré. Měla jsem zkrácený čípek, a paní doktorka cítila hlavičku. Malá byla strašně moc dole. V tu chvíli na mě šel strach. Strach o malou.

Po vyšetření na koze jsem si lehla, aby mi udělala ultrazvuk. V tu chvíli mi ztvrdlo břicho. Paní doktorka opět vrtěla s hlavou. Pak dodala, že musím být hospitalizována, páč na ultrazvuku byl vidět zkrácený čípek a ze měla malá hlavičku dole.

Druhý den jsem měla nástup. Přišla jsem na příjem k porodu do nemocnice. Tam jsem si lehla a dali mi pásy na břicho. Přiznávám, nevěděla jsem, ze tvrdnuti břicha jsou kontrakce, jelikož jsem byla prvorodicka. 

Na papíře se mi objevovaly kontrakce a to sice nepravidelné, méně bolestivé. 

Co je podvazování bříška?
Podvazování bříška je starobylá tradiční technika omotávání bříška v šestinedělí, která se táhne napříč téměř všemi kulturami. I u nás bylo tradiční podvazování ještě celkem nedávno k vidění, jen vlivem naší "kultury", jsme na ozdravné a duchovní pozadí této techniky pozapomněli, až se pomalu vytratila z našich životů.
Moje babička se podvazovala ještě v porodnici, kde jí to tehdy vysvětloval lékař. Takže to bylo opravdu běžnou součástí poporodní péče, ne jen nějaký historický relikt ;)

Tradiční poporodní podvazování je pro naše tělo uzdravující technika, která spočívá v podvazování břicha od boků k počátku žeber. S podvazováním můžeme začít co nejdříve po porodu, nejdříve ideálně 5 den, ale vždy záleží na vašich pocitech. Podvazujeme celé šestinedělí, ale blahodárných účinků můžeme využít také při menstruaci, bolestech zad, jako podporu při nošení dětí, či kdykoliv potřebujeme zahřát břišní oblast.

Navázané miminko a šátek pro podporu správného držení těla, beder a pánevního dna.

Pozitivní účinky podvazování:

• Poskytuje podporu horní části těla a zejména přetížené oblasti křížokyčelního skloubení.
• Pomáhá navrátit orgány na jejich původní místo
• Udržuje bříško v teple, čímž pomáhá předcházet onemocnění a svalovým spazmům z chladu.
• Podporuje léčení břišní stěny při stahování bříška po porodu a také řešení rozestupu břišních svalů po porodu - diastáza.
• Pomáhá předcházet bolesti zad, či bolesti zmírňovat.
• Poskytuje podporu pánevnímu dnu.
• Automaticky pomáhá omezovat špatnou pozici páteře při kojení či nošení dětí.
• Pomáhá vám se správným držením těla.
• Stálý tlak na boky a bříško pomáhá s postupnou redukcí nadbytečné vody a tuku z této oblasti.
• Stabilizuje povolené vazy.
• Je to jednoduše VELMI PŘÍJEMNÉ 🙂

                                          Malá ukázka lněných šátků z naší rodinné dílny
Čím podvazujeme?

Tenhle týden se mi stala zvláštní věc. Abych vás tak trochu uvedla do děje, měli byste vědět, že letos ten osobní rozvoj beru fakt šíleně vážně. Rok 2018 prostě bude nejlepší v mém životě. I kdyby sloni padali.

Takže jsem se naplno ponořila do četby a poslechu knih a totálně se nechávám válcovat silnými momenty procitnutí.

Povídali, že když si definujete svůj cíl a máte ho na očích a věříte mu, začnou se dít věci. Velké věci. Někdy i nepříjemné věci. Trochu jsem si myslela, že je to kec a že se to zbytečně nafukuje.

Četla jsem další knihy. A pak jsem narazila na to, jak je nutné odpouštět, aby se člověk posunul dál. Pche. Řekněte mi něco, co nevím! Ale jak to udělat, že jo? Jen tak z dlouhé chvíle jsem si vyzkoušela nějaké očistné metody, o nichž jsem se dočetla v jedné knize, kterou teď čtu. Já vím, nic neříkejte. Očistná metoda, to zní vážně děsivě. Určiě už máte před očima esoterický koutek, vonnou tyčinku, odvar z myších ocásků a věšteckou kouli, která vám pomůže leda tak, že vás s ní někdo vezme po hlavě.

Dalšího dne se mi stala ta zvláštní věc. Najednou zničehonic na mě dolehlo to, že je čím dál tím více dětí svěřováno do střídavé péče. Nevím, proč mě to tak vzalo, protože mě konkrétně se to netýká, ale vehnalo mi to slzy do očí. Nechápala jsem to. Říkala jsem si, že tohle musí  přeci někoho trknout a že není možné, aby tolik dětí bylo vystaveno neustálému harcování z místa na místo jen pro rozmar rodičů.

Když se i Pažout podivoval tomu, proč mě to tak bere, zatímco nenápadně kontroloval, zda máme v lékárně dostatek sedativ, došlo mi konečně, proč tomu tak je.

      Pohodlně se usaďte a pojďte se společně se mnou začíst do rozhovoru se specialistkami na výživu a zdravý životní styl, Hanou Štipák a Žanetou Kremsa. Tyto mladé a inpirující ženy toho ve svém životě stíhají mnoho. V současné době se věnují zejména projektu Miminko maminko, který nejen realizují, ale zároveň také moderují.

   V rozhovoru si budeme povídat nejen o již výše zmiňovaném projektu Miminko maminko, ale také o tom, jak důležitá je výživa obou rodičů ještě v době před plánovaným početím miminka a mnohém dalším. Věřím, že pro každou maminku (ať už stávající či budoucí) budou následující slova velice přínosná.

Projekt Miminko maminko

   Pod tímto velice hezky znějícím názvem se ukrývá online konference, jejímž cílem  je poskytnout budoucím nebo již nastávajícím rodičům kvalitní informace, které jim ukážou možné cesty, kterými se mohou v tomto směru vydat. Konference má za úkol u rodičů vyzdvihnout těhotenství a porod jako nejkrásnější období chystání se na příchod nového člena rodiny, které je pro všechny velmi křehké, citlivé a emočně důležité. Konference se zúčastní mnozí přední odborníci z České republiky a řeč přijde na 19 témat.  Mezi tématy se nachází např. Vliv stravy v těhotenství na dětské zoubky; Stres v těhotenství; Střevní mikfroflóra; Netoxická domácnost; Výživa a životní styl mužů před početím dítěte a mnohé další.

A nyní už k samotnému rozhovoru s Hanou Štipák a Žanetou Kremsa.

Na co by se podle vás měli budoucí rodiče zaměřit již v době, kdy početí potomka teprve plánují?

Nikdy by mě nenapadlo, že mě tohle potká...že budu muset prožívat taková muka, jak psychická, tak fyzická.

Tohle moje těhotenství, čtvrté, nebylo plánované.

Přišlo nečekaně, a způsobilo šok, ale nečekala jsem, že bude tak velký, hlavně u partnera...

Můj přítel, je ten nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznala, a to ze mě nemluví naivní zamilovanost, či růžové brýle, ale zkušenosti a životní útrapy, co mám už za sebou. Prostě je to muž s velkým M, čistým a velkým srdcem, tak velkým, že si nejen zamiloval mě, jakožto matku tří dětí, ale jeho láska dokázala pojmout i všechny ty moje tři poklady.

Po dvou měsících jsme si řekli, že se sestěhujeme a začli jsme spolu žít, jako rodina se vším, co k tomu patří🙂

A potom, náhle přišlo tohle těhotenství. Neplánované. Absolutně nečekané.

Krasné páteční odpoledne,

tento týden jsem na ambulanci řešila takový zajímavý oříšek 🙂

Jak spustit laktaci bez těhotenství u maminky, které děťátko nosí náhradní matka.

Zní to trošku jako sci-fi, ale jde to. Je to běh na dlouhou trať a chce to trpělivost a vytrvalost, ale jde to.

A jak na to?

Bylinky na podporu laktace, stimulace bradavek, odsávačka. Dalším stupeň je medikamentózní podpora laktace látkou Domperidon. Jedná se o látku, která se váže na dopaminergní receptory. Způsobuje rychlejší pohyb hladké svaloviny v trávícím traktu, a proto se i lék s Domperidonem jmenuje Motilium a je to primárně lék na zážívání. Je volně prodejný.

Nejpopulárnější značka plenek, Pampers, více než 50 let pečuje o štěstí, pohodlí a zdravý vývoj miminek po celém světě. Kromě své popularity představuje prototypy plenek a neustále pracuje na tom, aby ještě více a ještě lépe porozuměla potřebám miminek. Znalosti nezískává pouze výzkumem, ale také setkáváním se s běžnými maminkami a jejich dětmi, poslechem jejich radostí i starostí a sledováním toho, co miminka dělají nejraději - spí a hrají si.

Proto máme moc velikou radost, že značka, která je tak respektovaná, ale stále přátelská a blízká lidem, hledá na koníku svou Ambasadorku!

Jaká by měla být Ambasadorka značky Pampers?

Měla by to být maminka, která má novorozence nebo kojence ve věku do 6 měsíců. Pokud má kojenec staršího sourozence, vůbec to není překážkou, ale naopak výhodou. Maminka by měla umět poutavě a zajímavě psát, pravidelně na Koníka přispívat jak krátké příspěvky, tak i dlouhé články. Plusem jsou také zkušenosti s blogováním nebo s prací na sociálních sítích, zdravotní či psychologické vzdělání nebo pracovní zkušenosti s dětmi. V neposlední řadě by měla maminka používat právě Pampers plenky. Měla by umět i základy angličtiny.

Maminka, kterou hledáme, by měla být otevřená, komunikativní, cílevědomá žena, které záleží na zdravém vývoji svých dětí a blahobytu své rodiny. Měla by být také odpovědná, přátelská a naplno si užívající péči o ty nejmenší.

Jaké výhody práce Ambasadorky přináší?

Ricinový olej pochází ze semen skočce obecného zvané také Kristova ruka, latinsky Ricinus communis. Olej z jeho jedovatých semen se v tradiční medicíně prokazatelně užívá tisíce let a získává své právoplatné místo i v klasické medicíně a kosmetice.

Jeho hlavní předností je velmi dobrý vliv na lymfatický systém - tedy podpora proudění lymfy. Jelikož lymfatický systém nemá, jako krevní oběh srdce, svou "pumpu", může docházet ke stagnacím a zpomalení proudění, pokud vše nefunguje tak, jak má. Součástí lymfatického systému jsou jednak lymfatické žíly, uzliny a také slezina, brzlík, mandle, slepé střevo a kostní dřeň.

Lymfatický systém je spoluzodpovědný za zdravé fungování celého těla, za odvod toxinů a jiných zplodin, které se v těle mohou tvořit. Je jasné, že pokud se někde hromadí toxiny, je na problém zaděláno a bude třeba jej řešit. Lymfa také přivádí do krve potřebné živiny a bez živin nemůžeme očekávat kvalitní fungování a stav orgánů.

Ricinový olej díky svému blahodárnému vlivu na proudění lymfy, prokrvení a dodávání živin dokáže detoxikovat vybrané místo - v našem případě podbřišek.

A protože právě velká většina problémů v pánevní oblasti tkví právě v nedostatečném proudění lymfy, ukládání toxinů či špatném prokrvení.

Mohou vznikat problémy jako:

• Nepravidelné cykly
• Bolestivá menstruace
• Tmavá krev, špinění, sraženiny
• Slabá nebo naopak příliš silná menstruace
• Cysty
• Polycystické vaječníky
• Neprůchodné vejcovody
• Anovulační cykly
• Krátký cyklus
• Nedostatečně dlouhá luteální fáze - potřebná pro správné uhnízění oplodněného vajíčka
• Endometrióza
• Myomy
• Opakované potraty
• U mužů funkční sterilita, nízká kvalita spermií

Všeobecně jsou jednorázové pleny Pampers považovány za špičku na českém trhu (bavíme-li se o jednorázových plenách běžně dostupných v obchodech). Většina maminek na rodičovské dovolené rozlišuje jednotlivé typy plenek značky Pampers dle barvy obalu na bílé (premium care) oranžové (Sleep&Play) a zelené (Active Baby). Všechny tyto typy se liší jak materiálem, velikostí balení, tak cenou. Jak již název napovídá mezi nejdražší z výrobků Pampers patří bílé Pampersky Premium Care, k jejichž testování nás Modrý Koník vybral. Byla jsem velmi překvapená, nesmírně potěšená a zároveň jsem měla obavy: 1) nevěděla jsem jaké pleny budou a 2) jestli budu mít čas recenzi sepsat. Jak je vidět na datu zveřejnění, má druhá obava se potvrdila, mám třídenní zpoždění 😀

Mé obavy pramenily hlavně ze zkušenosti při prvním dítěti (před 2 lety), hned vysvětlím ... Tenkrát jsem pořídila Pampers Premium Care do porodnice (jako většina prvorodiček, pod nátlakem mediální a reklamní masáže v různých fórech, příspěvcích a dárečcích pro budoucí maminky – a že těch letáčků, během 9 měsíců těhotenství dostanete fakt hodně). Pampersky jsme používali od porodnice pouze do velikosti 2. Byla jsem s nimi sice spokojená, ale z finančních důvodů jsem přešla na levnější pleny drogerijních řetězců. Poté jsem od kamarádky dostala darem přebytky po dětech Premium Care vel. 3 a byla jsem z nich naprosto nadšená. Zejména z toho jakou mají savost a o kolik méně plen denně spotřebujeme. S tímto nadšením jsem okamžitě běžela koupit další balík. Ale ouha! Balení bylo trochu jiné a podivné hieroglyfy na obalu nasvědčovaly dovozu z východu… Nicméně jsem předpokládala, že u takto velké společnosti bude kvalita plen stejná. Bohužel musím popravdě konstatovat, že byť byly pleny na první pohled k nerozeznání, kvalita vnitřního jádra byla příšerná. I suchá plena byla na omak jakoby vlhká a syn je neustále pročůrával ve dne v noci a to i při malém objemu moči. Tato zkušenost mne od používání výrobků zn. Pampers na dlouhou dobu odradila. No, v podstatě, až do současného testování ☹

Konec odbočky, zpět k testování 😀 Jako druhorodička jsem již nebyla ovlivněna reklamou a do porodnice vyrazila s osvědčenou značkou místní drogerie vel.1. Jejich pleny jsou o něco menší a o hodně levnější než Pampersky. Jinak výbavu mají stejnou: vnitřní síťku na řídkou stolici, slušně savé jádro, opakovaně použitelná lepítka na kontrolu pleny a vnější indikační proužek (a navíc ještě gumičku na zádech díky které plenka lépe sedí). Dcerka byla sice mírami standardní miminko 3,33 kg a 51 cm, avšak velmi drobná, takže jí i velikost 1 byla velká a v porodniční Pampersce přímo plavala (viz foto – zapínání pomalu až na zádech).

Cestou z porodnice jsme tedy museli pořídit velikost 0 nebo některé značky uvádí vel. XS, které naší holčičce seděly perfektně.

Od Koníka jsme krátce po oslavě 2 měsíců obdrželi testovací pleny Pampers Premium Care vel. 2, která nám v současnosti plně vyhovuje, před Vánoci jsme tam sice měli ještě rezervu, ale z jedniček už malá začínala mít otlačené gumičky na nožičkách. Značka Pampers se v reklamních kampaních ohání tvrzením suchého zadečku a na obalu výrobku upozorňuje zejména na hedvábný povrch, absorpční vrstvu pro odvod vlhkosti (síťka), 3 absorpční kanálky rovnoměrně rozvádějící vlhkost do jádra, indikátor vlhkosti a tvar přizpůsobený pupíku děťátka.

Začnu asi od konce. Výřez na pupíček je super věc, zejména u velikostí 0 a 1 do porodnice na hojení pupečního pahýlku, aby ho plína zbytečně nedráždila a pupík nekrvácel. U velikosti 2, už mi přijde celkem zbytečný, avšak nechci diskriminovat velká miminka 4 a více kilogramů.

Rituály jsou činnosti, které se každý den opakují. Děti milují řád a pravidla. Ubezpečují je, že je vše v pořádku. Vědí, co bude následovat. Samozřejmě, jako ve všem se určitě najdou i děti, kterým to nevyhovuje. Ale i my dospělí jsme určitě jistější v činnostech, které známe. U dětí to platí dvojnásob 🙂

Začít můžete hned ráno po probuzení a skončit nočním spánkem. Můžete si svoje rituály vymyslet na cokoliv 🙂 Stačí zařadit básničku při mytí rukou. Umýt pusinku po jídle. Zpívat při oblékání. Jednoduché, že?

Naše domácí rituály nejsou o nic složitější. Je jich teprve pár. Nastolila jsem je hned po návratu z porodnice, a jak bude Karolína růst, bude růst i četnost rituálů 🙂

RÁNO

Ráno u nás začíná s úsměvem a pohlazením.

Pozdravíme se básničkou:

Ahoj holky 🙂

tak jsem tu znovu a tentokrát s nápadem, jak si zařídit super originální těhotenský deníček.
Když jsem byla poprvé těhotná, tak to už je pět let zpátky. Nějaké věci si vybavuji přesně, některé zhruba a některé bohužel vůbec. Sice jsem byla nadšená, ale jako prvotěhulka jsem nevěděla co a jak...

Kde jsem k nápadu přišla
Začalo to, když jsem sledovala BT (bazální teplotu). Sice jsem měla graf v appce na tel, ale chtěla jsem mít i něco na papíře. Tak jsem si začala psát do sešitu záznamy grafu. Pak i hlenu. Začala jsem lepit i OT (ovulační testy) a vše skvěle zapisovat.
Hned po prvním takto psaným cyklu jsem si řekla, že bych si z toho mohla udělat celkově deníček a popř. i dále pokračovat v těhotenství...

Není to pro každou, hold někdo má rád průběh bez pozorování či zapisování, ale pro ty, které jsou vším nadšené a chtějí mít skvělou památku na těhotenství, tak určitě doporučuji 🙂

Moc toho není zapotřebí
- sešit, nejlépe s pevnými deskami
- psací pomůcky (propiska, tužka, pastelky a gelovky se mi hodili 🙂)
- lepidlo ...


Jak jsem si deníček založila já

Mám obyčejný linkovaný sešit s pevnými deskami.
Na začátku sešitu jsem si udělala nadpis a jako první uvedlo něco málo o naší rodince. Není to podstatné, ale přišlo mi to pěkné 🙂
Jako další odstavec je jen zkráceně o tom, jak a kdy jsme dospěli k tomu, že by jsme chtěli dalšího andílka.

A už jsem začala 1.cyklem, kdy jsme se snažili. Sice jen tak zmateně co jsem si pamatovala a jak to dopadlo.
U druhého cyklu jsem si napsala začátek a nechala místo pro konec, abych si vše pak spočítala. Stejně tak jsem si zapsala že jsem si přečetla o STM (symptotermální metoda), BT, OT a chtěla bych se tomu v dalším ckyklu věnovat.3.cyklus už jsem si zapisovala krásně graf, přidávala udělané OT. Zapisovala si kdy ovulace proběhla a jaký byl průběh. Kdy byl pohl.styk. Také to jestli jsem používala nějaké doplňky stravy a nakonec shrnutí toho daného měsíceMezi stránkami jsem si též zapisovala různé poznatky z knížek, fór, poraden a různých stránek. Abych to pořád nehledala do kola a hlavně, zase na to vzpomínáníTakhle jsem pokračovala dále. Vždy jsem připisovala nové poznatky, které jsem kde načetla, to co jsme zkoušeli, co se povedlo a co nikoliv až jsem najela na 5.cyklus, který vlastně změnil můj ,,snažící se,, deníček, tak na těhotenský deníček.
Díky všemu jsem věděla kdy přesně došlo k oplození, i k uhnízdění vajíčka,pak se mi krásně dávali OT a TT. Mám i z toho cyklu zápisky, jak se mi vymykal graf BT normálu (jak mému, tak obecně). Jak jsem se díky tomu bála, že je něco zase špatně a nakonec z toho vylezlo těhotenství...

Těhotenský deníček

Tady jsem začala netradičně a hned jako prvních pár stránek jsem zvolila jako mylníky. Zde mám zápisky či shrnutí z posledního cyklu a dále si připisuji vždy datum a co se ten den stalo důležitého (TT+, 1.vyšetření, vstupy do měsíců, kdy jsme to oznámili rodině,....)
Prostě když budu rychle hledat nějakou důležitější informaci, bude se mi to skvěle hledat ,,a jako že na to dojde, až budete v 33tt a někdo se vás zeptá a kdy si měla první TT+??? a to se fakt pak nedá vše pamatovat :D ,,A začínáme zapisovat těhotenské týdny
no v tomto se fakt vyřádím ... 🙂

1. a 2. týden těhotenství se svým způsobem jako těhotenství neberou, protože začínají menstruací a končí před dnem ovulace. Ale i tak zápisky či kresby mám.
Je tu sepsaná definice ale mám přidané i své zápisky, jak to v tomto týdnu bylo u mne. Od 3týdne těhotenství se už o těhotenství jedná (i když gestačně je to 1tt). Zde už začínám tak, jak chci aby to vypadalo dál.
V záhlaví je týden těhotenství
Pod ním od kdy do kdy bude (ze začátku je to jen orientačně, než datum potvrdí Dr.)
Pak hned na začátku cm přes pas a kilogramy (určitě bude fajn později porovnávat)
Dále náleží text o miminku (v tomto případě ještě embryu). Vše co jsem kde načetla, tak jsem udělala souhrn a zapsala ho. Opět vše včetně obrázku.
Druhá stránka (2.část dvojstránky) patří mne. Datum kdy a co (na začátku toho moc není, protože vlastně nevíte že jste v tom :D) ale já si tam dala graf (vše jsem si nejdříve zapisovala mimo, kdybych náhodou těhotná byla, tak ať mi to neuteče. A když nic, tak jsem to vyhodila ). Další týdny jsem postupovala už téměř stejně
k datu jsem si připsala 2 slova, čím jsou pro tento týden nejdůležitější (tlukoucí srdce,prsty na rukou,...)
Pak byl popisek co se ten týden s miminkem děje.
Úplně ve spod je zakreslen plod, jak na konci týdne vypadá (popř.popisky). Vedle něj mám napsány gramy a cm a jako co v tom týdnu vypadá (pecka jablka, limetka,...)
Ještě mám k tomu připsáno velikost a vedle toho dle pravítka v cm přesně znázorněno, jak je už velké 🙂 Popř. přihodím okopírovanou fotečku z UZ a velikostně zakreslenouNa stránkách o mne mám většinou každý den nějaký zápis. Často tam mívám nevolnosti, bolesti podbřišku a proč. Taky si tam zapisuji mé myšlenky, když mám kvůli malému strach a podobně.
Na konci mám Shrnutí. To obsahuje co mi ten týden bylo a třeba i proč. Co jsem udělala (úleva v práci), a hlavně klasické těhotenské příznaky (i chutě 🙂 ).
Jako poslední políčko je Shrnutí váhy, cm v pase a FS (výška fundu) a to týdenní a celková ,,já sem říkala, že na porovnání se to bude hodit 🙂 ,,Mezi týdny mám i měsíční přehled
ten je vždy po týdnu, kdy mám měsíc za sebou. Mám v něm na jedné stránce shrnutí odkud kam vyrostlo malé a odkud kam jsem se posunula jáAby to bylo zarovnané a ne na přeskáčku, tak na druhou stranu jsem si napsala např.:vysvětlivky z UZ(z fotografií co co znamená), pak vysvětlivky z Těhuprůkazky  a uvidím co mne napadne, až ukončím 3.měsíc. Klidně popisky různých Screeningů (kdy, proč, jak) a odběrů či jiných vyšetření.

A tímto jsme u konce 🙂

Na posledních stránkách už mám jen vysvětlivky nebo i slovníček se dá  říci(když si v textu podtrhnu zkratku, tak vzadu najdu vysvětlení)


Snad tento článek přijde někomu užitečný. Vím sama, že narazit na něco takového, tak jsem sama bez sebe 🙂
Sice na trhu jsou přímo pro koupi těhotenské deníčk (nevěděla jsem, ale když se mi kamarádka divila, proč si dělám vlastní, když se dají koupit, tak jsem se šla podívat a fak), ale víte co???
Tohle je dělané vážně od srdce. Nemusíte se řídit ničím předepsaným, ale dáte si tam co chcete, v jaké podobě chcete a vše je jen na vaší fantazii. Hold originalitě se meze nekladou 🙂

Doufám, že se vám to líbilo, kdyby jste měli jakékoliv připomínky, nápady, tak budu velmi ráda.
Tak se na nedlouho loučím paaaaa 🙂
,,obrázky a texty mám hlavně ze stránek maminkam.cz a babyonline.cz
                                                                                                                                     Vaše tynka07

Zdá se, že se to pomalu blíží. Termín je sice ještě daleko (16.-20.2.), ale vypadá to, že Zuzlce se chce na svět dřív. Už minulou středu, když jsem byla u doktora, tak mě oznámil že mám počítat s tím, že pujde ven dřív, než předpokládáme. No doma se začínáme sázet na termín, kdy malá vyleze. Ségra tipuje 27.1 ., já 25.1. a tatínek 2.2. Ono krásný termín si vybral, otázka, jak se rozhodne naše dítě. Holčičky se prej strojí a je běžné, že se holky přenáší. Ale na druhou stranu - jestli bude po mamince (a koneckonců i po tatínkovi), tak tomu strojení moc nedá a bude se cpat ven čí dřív tím líp.
Ikdyž jí pořád říkáme, že je brzo, že ještě musí počkat a (jak říká tatínek) ještě není hotová komora, kam pujde stůl, místo kterého půjde postýlka.

Pár dní zpátky mě tak šíleně bolelo tříslo, že jsem byla ráda, když jsem šla na záchod a zpátky do postele. Při každém pohybu mě to vystřelovalo do stehna a přes pipku do druhého třísla. No hrom. A teď jsme chtěli dělat tu komoru. Takže to vlastně dělal jenom můj. Musel pořád běhat sem a tam, protože jsem mu nebyla schopná ani nic podávat. Ale včera už mě bylo dobře. Je mě jasné, že se tělo připravuje, roztahuje, uvolňuje..... ale hýbala jsem se se slzičkama v očích a vzívala všechny svaté i sprosté. Dneska v noci jsem myslela, že už to přišlo. Zničeho nic břicho jak šutr, křeče v celém spodku.... pak se to uklidnilo a za chvilku zase. Asi tak pětkrát do hodiny. Už jsem chtěla počítat intervaly, ale jak jsem vzala mobil do ruky, tak to všechno přešlo, ustalo. Ráno se mě zas ozvalo tříslo, ale teď je mě docela dobře. Ta noc mě docela vyděsila, fakt jsem myslela, že už je to tady a budu muset zbudit svého, že jedeme.

Takže dneska chcu zabalit, aspoň to, co už můžu. Co nevidět dostane mamka benefity do lékárny, tak se dokoupí takové ty hygienické věci pro mě a nějaké ty věci pro malou. Nějakou tu základní lékárničku a tak. Ale co jde, to už začnu balit. Nebo ta snad pujde ven už v půli ledna.

Jinak je Zuzinka v pořádku. Až moc. Podle ultrazvuku roste jak má, hlavičkou už je dole asi měsíc, takže ta je připravená. Příjde mě, že je teď aktivnější, než dřív, a rozhodně silnější, nebo to kolikrát až bolí, když se tam začne vlnit. A nejaraději má můj pupek, za co jí strašně děkuju... ať si hraje se svojím, no ne? A že se umí vydouvat. To jsou hrby, kolikrát. Včera se mě nadrala pod žebro a spokojeně se tam hrbila. Ale to, že mě musel přesléct můj a já jsem byla ráda, že se hnu a nadechnu, to už bylo madam jedno. No horší, jak naražené žebra - a to jsem už měla.

Takže to vypadá, že se to pomalu ale jistě blíží a dnešní noc mě docela vyděsila. Vždyť přece jenom je ještě brzo. Aspoň ten měsíc ještě musí vydržet, ať je v pořádku a můžeme jet spolu dom a neskončí v inkubátoru, že je ještě maličká. To bych nechtěla. Je sice pravda, že už bych nejrači rodila a měla to za sebou, ale přece jenom, raději ať tam ještě je. No uvidíme, jak to bude, ale bojím se teď dělat cokolik víc, ať si to ještě nerozjedu. Poslové na denním pořádku a jak říkám, dneska v noci to bylo zajímavé.