Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Miláček jménem BeatBo
Hračka je výrobcem určena pro děti již od 9 měsíců věku. Nutno podotknout, že právem. Pro nejmladšího to byla volba č. 1 - a zatímco housenka ho zajímala, smál se, blbnul s ní atd., tohoto mazlíka ihned po vybalení chňapnul a utíkal se s ním schovat, aby mu ho nikdo nevzal. Prostě od začátku je „jeho“. Rád se s ním tulí, rád ho přenáší a velmi rád si s ním hraje.
Vhodnost pro malé děti naznačuje i celkový design – zaoblené tvary, robustní a odolné tělo, krásné a rozmanité barvy. Přestože je hračka relativně těžká, dítě ji může tahat za měkoučká látková ouška, která skvěle padnou do dětské ruky, nebo obejmout a takto snadno přemístit. Jen se obávám, že v případě znečištění těchto látkových částí bude obtížnější je vyčistit. Nicméně přenášení doposud zvládají bez náznaku jakéhokoliv vznikajícího problému.
Malým dětem je podřízena i velká interaktivita hračky – přehrává především různé fráze či popěvky, ale také písničky jsou relativně dost krátké, takže dítě může znovu a znovu mačkat a čekat, co přijde.
K tančícímu robotovi (jak jej děti přezdívají, název BeatBo si nedokáží zapamatovat) je přiložen kromě anglického také samostatný český návod. Ovládání je ale natolik snadné, že jej ani nemusíte číst. K jeho provozu budete potřebovat 4 baterie typu AA.
BeatBo má k dispozici celkem 4 tlačítka s rozdílnými funkcemi:
„Tanec a pohyby“
Máte vyzkoušený a výborný recept na Chicken Tikka Massala? Na netu jsou jich mraky. Uvažuji o receptu od klucivakci.cz ale zajímá mě, jestli máte nějaký jiný. Děkuji. Foto pro upoutání pozornosti 😁
Hezký prodloužený víkend všem ☺ Jak si ho užíváte? U nás rozhodně nuda není. Včera dopo velké vaření - polívka, normální bramborový knedlíky, bezlepkový knedlíky, špenát, zelí, pečené kuře, pečený králík, upečený bzl.perník ke kafíčku. Přijela babička na oběd, děti si užívaly, prostě pohoda. K večeru rychloakce - oslava a kamarádů. Teda tolik dětí nemaj ani ve školce. Večer prostřední začala pokašlávat. Dneska v 5:30 budíček, nejstarší bolelo bříško. Léky, nahřívání, odpočinek a už jsme se pakovali, že jedeme k druhý babičce na oběd a slavit svátek. Nejstarší žaludek se rozhodl to sabotovat a veškerej vypitej čaj musel ven. Pohoda - je to venku, teď už bude líp. Dobaleno, soukáme se do auta, dcerka postává u lilií a ani nové dávce čaje se v bříšku nelíbilo. Takže jsem vyložila její věci z auta a manžel s ní zůstal doma a já jela jen s prťatama. U babičky se druhá dcerka rozkašlávala víc a víc. Takze po rychlý kafe a jelo se domů. A to si babička k svátku přála, aby u ní holčičky byly na víkend. No nic, tak třeba jindy. Po příjezdu domů kontrola pacintky - teplota 37,1, bolesti břicha, zad, nohou, hrudníku.. Po půl hoďce teplota 37,8, takze jsem tentokrát zabalila nejstarší a jela s ní na pohotovost. A víte co? Vůbec nic jí nezjistili. Takze máme jen srážet teplotu a na bolesti brufen. A to máme dnes s manželem výročí - 6 let. Krásně si to užíváme. Aspoň že nejmadší je držák. Snad zítřek bude klidnější. Krásný zbytek víkendu vám všem, co jste dočetli až do konce. ☺
Víte, který ze střevních parazitů se vyskytuje nejčastěji a to hlavně u dětí?
Kdo tipuje roupa dětského, má pravdu 🙂 Tři roky jsem pracovala přímo v parazitologické laboratoři a musím říct, že jsem byla z počátku velmi překvapená, jak často jsme měli pozitivní nález právě tohoto parazita. Tedy konkrétně jeho vajíček z análního otisku. K průkazu tohoto nezvaného návštěvníka se totiž používá právě tato metoda (na konečník se otiskne průhledná lepicí páska, která se pak přelepí na podložní sklíčko a může se přímo mikroskopovat).
Více o enterobióze - jak se onemocnění vyvolané roupem dětským nazývá, napíšu příště. Každopádně i proti tomuto parazitovi se dá bojovat pomocí přípravku Vermophyt značky Phyteneo.
#phyteneo
My proti všem
Tak přesně takovou auru si kolem sebe stihlo vytvořit kontaktní rodičovství za těch pár let. Často se můžeme setkat s tím, že si úplně hýčká svou domnělou jedinečnost a vyžívá se v tom, když může být tak trochu za mučedníka, kterému přeci rozumí jen zasvěcení, kteří jdou po té společné cestě na jejímž konci má být veselé a šťastné dítě, které miluje světový mír a Matku Zemi.
Nechat se zasvětit do kontaktního rodičovství často znamená jít až za hranice vlastních možností. A s tím jde ruku v ruce i vyhoření. Ani se nedá spočítat, kolik rodičů se v zoufalé snaze o malého Buddhu dostává pod neuvěřitelný tlak, který nedokážou vydržet ani oni a často ani jejich manželství či partnerství. O dětech nemluvě, protože i děti kojené do tří let, nošené ergonomicky a s jantarovými korálky na krku trpí všemožnými neduhy a poruchami. Jen se o tom taktně mlčí, protože je příliš těžké přiznat si, že to, co jsme druhým dávali sežrat jako tu jedinou správnou cestu, se nějak zvrtlo.
Když chceme být "kontaktní rodiče" je nepsaným pravidlem, že se stáváme součástí odboje, který bojuje proti všem těm dudlíkům, kočárkům a kojeneckým mlékům. Tiše se předpokládá, že si dokážeme odškrtnout všechny bodíky na seznamu, jinak je s námi ámen. Jakmile nejsme podle kontaktní šablony, projíždíme to. Jsme kontaktní jen tak napůl a nemůžeme si na hruď připlácnout nálepku "hrdá biomatka".
Nedej bože, aby nás někdo spatřil s visítkem. To se pak dav semkne a nebojí se lynčovat. Nijak se v tu chvíli neliší od opovrhovaných lékařů, kteří nás citově vydírají, když říkají: "Chcete si to dítě zabít, mamko?!". Postavení kyčlí v nostíku je najednou mnohem důležitější než fakt, že chceme být svému dítěti nablízku. A ke slovu se dostává staré dobré: Kdo chce psa bít, hůl si najde.
Když se snažíme být kontaktními rodiči a děláme všechny ty přešlapy, které k rodičovství neodmyslitelně patří, málokdy nacházíme porozumění a pochopení, že se vážně snažíme. A že je to kolikrát i marná snaha, protože sílu své vlatní výchovy nedokážeme odpárat ani když se snažíme sebevíc.
Ale poslechnout nějakou radu od rodičů nebo prarodičů? Chraň nás ruka páně! Vždyť ti to všecičko dělali úplně špatně. A výsledkem jsme my, citoví deprivanti zmítající se životem bez ladu a skladu. Toho bohdá nebude, abychom tohle my udělali svým dětem!
Bájné spokojené dítě ještě ani neodrostlo dětským střevícům a nikdo z nás nevidí do budoucnosti, aby se přesvědčil, že se za dvacet let nebude ládovat antidepresivy na červené pohovce doktora Freuda s tím, že mu máma nikdy nerozuměla.
Jisté je jedno, stejně jako i naši rodiče i my chceme pro svoje děti to nejlepší. Jenomže jak máme poznat, co je skutečně dobré? Z hlubin internetu se ozývá: "Následuj instinkt!".
"Děkuji pěkně, ale kde se to prosím kupuje?!"
Jsme-li kovanými citovými deprivanty, pak je pro nás instinkt nedobytná pevnost. Nemůžeme se divit, že pak sledujeme kohokoliv, kdo se tváří, že má patent na rozum a odpovědi na všechno od vtělování duší přes kvantovou fyziku po křupavé rohlíčky. Je to mnohem snazší než pochopit sám sebe a vydat se hledat cestu do nedobytné pevnosti vlastního nitra, kde v příšeří čekají naše odpovědi.
Stává se pak, že za každou cenu chceme vyhovět virtuálnímu předobrazu a jsme v koncích, když nám to pořád nejde.
"A sakra on po tom nádherném přirozeném porodu pláče! No do háje!"
Začínáme se stydět za svůj vlastní obraz, který v porovnání s obrázky z interntu vypadá uboze a strašně. Pozvolna si v sobě pěstujeme nemoc, která se plíživě vkrádá do všech oblastí našeho života a okrádá nás o radost. Místo abychom žili, snažíme se žít JAKO někdo jiný.
Můžeme se pak divit, že naše vlastní děti i přes všechny naše snahy nejsou spokojenými andílky? Děti si totiž říkají, když je máma "jen jako", co když není skutečná?! Co když jsem i já jen přízrak? A bojují proti přízračnosti ze všech svých sil! Ještě se divíte, že vám nevýchovné poučky nefungují? 🙂
To, co nám zatemnilo zrak jsou miliony vizuálních vjemů a informací, které nás formují k nepoznání. Najednou se už nepoznáváme my sami a nepoznávají nás ani naše děti.
Jeden starý moudrý člověk kdysi řekl: Poznej sám sebe!
Otázkou tedy zůstává, proč se toho stále tak bojíme?
"Mami, vyprávěj ještě, jak děda našel toho medvídka ve sklepě!"
"A tati, taky jsi měl rád pistáciovou, když jsi byl malej?"
"Sakra, nevotravuj, přece vidíš, že mám práci ne?"
"Miláčku, teď maminka dělá knedlíky, teď nemá čas!"
Vážně si myslíme, že nám pak pomohou poučky? Když nejsme ochotni učit se z vlastních příběhů? V každému vyprávění je totiž vždycky skrytý i klíč k napravení chyb, které udělali ti, kteří tu byli před námi. A děti to ví. I proto si tak rády vylezou k nám na klín, chytnou nás kolem krku, podívají se nám hluboce do očí a řeknou: "Vyprávěj ještě!"....a jestli je pro mě kontaktní rodičovství o tom, jak kdo kojí nebo nosí? Vůbec ne...je o tom nakolik dokážeme sdílet sami sebe s otevřeným srdcem. Nakolik jsme skuteční se vším, co k nám patří. To je totiž kontakt, spojení, které nás k sobě poutá pevnými kořeny, které ani ta nejsilnější bouře nedokáže vyvrátit.
PS: obrázek jsem našla na IG Happyhealthcare a volně jsem ho přebájila 🙂
Prosím o tipy🙂 Zítra jedeme s malou, 2roky, do Prahy do mořského světa. Kam je fajn se jet ještě podívat,aby jsme ji zabavili. Může být cokoliv, klidně i hernicka, kde dáme s taťkou kávu 🙂
Máme se z maminkou krásné ;) už je mamince lip a hlavně si mě poradně užívá konečně ! ❤️❤️❤️
Zdravime z Modravy....uzivame si prvni sumavsky snih 🙂
Můj druhý porod (sekce)
Ahoj maminky, tak jsem to během krátké doby podstoupila znova... další porod.. no porod prostě mi jí ze mě vyndali...
No vezmeme to od prvního porodu, ten byl normálně (vaginálně), William se narodil o 6 týdnů dřív, já rodila s horečkou, rýmou, kašlem, bolením krku... těsně před finálním tlačením mě přesunuli na hekárnu ať se prospim.. na to mi tam každých 15 minut chodila porodní asistentka na ozvy miminka.. přišla naposledy zahlásila nesjou ozvy volejte okamžitě dr.. zničeho nic se kolem mě objevilo asi 10 lidí a dr.. ta oznámila 8cm a píchla vodu, voda zkalená.. a to už si pak moc nepamatuji jen to jak mi při každé kontrakci strčila ruce dovnitř a roztahovala porodní cesty.. to byla taková blest, že kontrakce o proti tomuto bylo pohlazení... a tak přišel 6.1.2017 v 17:22 na svět můj prvorozený Willíček, nebylo to lehký 14 dní na JIP ale byl moc šikovný, doma uřvaný ale je to miláček. Teď má 10m leze, staví se, chodí kolem nábytku, a už se pustí nábytku a vydrží stát bez opory...
A teď dva dny po šeštinedělí a absolutním půstu, kvůli možnému předčasnému porodu jsme na to vlítli, no vlítli... Aby jste se taky pobavili: Byla noc a já vyčerpaná uspáváním malého a z jeho neustálého křiku spim. zničeho nic mě probouzí přítel a doráží. trvalo to asi 2 minuty (chudák měl skoro půl roku půst), ale údajně vše šlo ven, na břicho. Moc si to nepamatuji byla jsem v polospánku. Za další dva dny jsem měla kontrolu po 6-ti nedělí a nechala jsem si napsat Azalii a vesele ji brala. Partner odjel na 3m do USA a během jeho pobytu tam jsem zjistila že jsem po druhé těhotná. Já v šoku, nevěděla co mám dělat, udělala jsem 4 testy a fakt tam byli 2 čárky.. píšu do Chicaga jsem těhotná.. podle dr už se s tim nedá nic dělat.. jsem v 13tt.. ja vyděšená že to šílené těhotenství co jsem měla s Willíkem bude znova a že porodim druhé dítě v tom samém roce jako první... no začala jsem se na to připravovat... Partner tomu pořád nemoh uvěřit, že je jeho tak jsem mu to spočítala a řekla jestli si pamatuje tu prvni noc po 6-ti nedělí a prej, že jo, že byl straně nadržený a asi si ustřík. Co z toho plyne stačí kapka a je z tebe taťka... :D. celé těhotenství jsem si říkala, že rodit normálně nechci, že to peklo znovu zažít nechci, že bych nejraději prospala ( jsempo operacích páteře, nesmím epidural ani na sekci). To jsem ale blbá co...
Den před neplánovaným porodem mi udělá přítel radost a vyráží do práce s malym... já doma v klídečku čekám až přijede pán pro jidelní židličku. Zvoní hurá, zvedám se a ukopávám si malýček o kočárek, co mám doma místo košíku.. podívám se na něj a on uplně vybočenej do leva, boli to jako křeč, na začátku, tak ho vracim zpět a ono to nejde. začíná to bolet jak prase, natýkat, a vybarvovat modřina... se slzami v očích volám partnerovi, že jsem si nejspíš zlomila malíček u nohy. Chudák přijíždí a ja nohu jak tenisák. Odvážíme syna k babičce a jedeme na pohotovst.. neví zda je to vykloubený nebo zlomený, jsem v 36+2tt tak můžu jít na rtg obalují me snad třema vestama.. vracíme se k dr ukazuje mi brutálně zlomený malíček. Kdybych nebyla těhotná tak ho zdrátují, ale teď nemůžou. prý to sroste ale malíček už navždy bude nakřivo.. tak to je den před porodem, vše dělám hlavně rukama opírám se hlavně o ruce a je to zápřah i na břicho.. nosit malýho, koupat ho, domácnnost... druhý den co jsem vztala s malym tak jsem začala mít nepravidené bolesti, říkám si to budou poslíčci, nevěnuji tomu pozornost a dál dělám s občasnými bolestmi, přijela návštěva, odjela.. přítel byl v práci přijel kolem 19h a ja už ty bolesti měla docela silný ale pořád dost nepravidelný.. Dávali zrovna zelenou míli tak jsme na ni koukali.. potom jsem šla dát vanu jestli bolesti zmizí.. no to byla ale blbej nápad, bolesti zesílili a byli pravidelné.. říkám uvidíme do rána a šla jsem si lehnout.. no moc to nešlo, když už ty bolesti byli nesnesitelný, začala jsem chodit po bytě a sbírat věci. Budím přítele, no moc mi to nejde.. budím ho něžně ať není vyděšený, mezitím shaním hlídání na syna, sousedka není doma, volám sestře, ta přijede teda přítel ji přiváží. jedeme na Bulovku. přijeli jsme tam asi ve 3:30. než mi přítel přines papíry do porodnice tak to nějaky čas trvalo. v místnosti kde jsou monitory mi dělá sestra vyšetření říká otevřená na 10cm půjdete rovnou na box, počkat cítím v brance nožičky, půjdete na UZ, a ptá se jestli vim, že dítě neni hlavou dolu.. samozřejmě že jsem to veděla ale pořád jsem doufala, že se otočí, kontrolu jsem měla ve čtvrtek a měli mi jí otočit růčo, k tomu už nedošlo... Doktroka zjišťuje polohu miminka - příčka. Tak mé přání se vyplňuje, já to prospím. při ceste na operační sál mě už slíkají, obvazují nohy, mačkají zlomený malíček, a já mám pernamentní kontrakce (mám ten pocit), mé tělo se začíná nekontrolovatelně klepat, pan přimář se ještě probouzí, anesteziolog má otlačený polštář na obličeji. Primář me patlá desinfekcí snad uplně všude, a jak jsem byla čerstvě oholená tak to pálilo jak sviňa.. mačká mi břicho tak silně, že vyjeknu bolestí. Naštěstí mě uklidňuje anesteziolog a povídá mi: za chvilku už budete spinkat.. jen vydržte.. a zničeho nic jsem v limbu. Probouzí mě hlas přítele, Lásko máme nádhernou dceru, ja brečím nevim jestli štěstí, spíš bolestí, a říkám jak ožralá, že mám hrozný hlad. Malá se narodila 6.11.2017 v 4:11 měla 2.500g, bohužel ji nemohlli změřit byla strašně zkroucená a nechtěli ji ty nožičky rvát. Při propouštění měla 46 cm, probouzí mě vizita na JIP. Mám neskutečný bolesti, jen nevím co bolí víc jestli malíček nebo rozpáraný břich. nemůžu se pomalu ani hnout, mám knedlík v krku, nemůžu si odkašlat.. panebože já se budu muset zvednout postele, vždyť se nemůžu ani otočit na bok. No nic, rehabilitační sestra přijde až zítra snad se to zlepší. No nezlepšilo, při raní vizitě mi vyndavají dren, říkají kašlejte, jak asi mám kašlat když to bolí, vytahují ten odporný dren a já jen hýkám bolestí, zatím nejhorší zážitek z celého porodu(sekce). No to jsem netušila jaky bude zvedání z postele. Přišla a začali přímo u mě. to zvednutí, ta bolest, peklo.. donutili mě si jít vyčistit zuby, ale trvalo mi dost dlouho než jsem se postavila na nohy mě se tak točila hlava. Co krok to neskutečná bolest..ten samí den mě přesouvají na oddělení 6-ti nedělí, těším se na malou, na JIP nám je vozili jen na chviličku. Zvedání z posetele na záchod, docházet na novorozenecký, neskutečný peklo, jak se mi tam hrabali nesutečně mě boleli střeva, kroutili se mi to byla bolest.. naštěstí už se můžu zvedat vcelku bez problémů.. můžu nosit i když bych neměla svýho kloučka. z porodnice nás propouštějí po 5 dnech.. Malá ač neměla na začátku kvůli žloutence sílu sát, musíme používat kloboučky, je plně kojená mlíko se mi udělalo do tří dnů díky pravidelnému odsávaní.. žloutenka mizí, sluníme když svítí sluníčko, krásně přibírá..
Kdybych si měla možnost si vybrat mezi normálním porodem a sekcí, tak už jedině klasicky. Radši vydržím bolest při porodu než zažívat bolesti po operaci. Další děti v plánu nejsou a teď oba máme strach spolu spát. Pak, že nikdy nebudu mít děti přirozenou cestou, pan doktor se šeredně spletl... Mám rovnou 2. 2 děti v jednom roce na den přesně 10 měsíců od sebe.. Máme před sebou ještě spoustu práce..
Maminky vy co chcete dobrovolně císaře a bojíte se porodních bolestí, věřte že pooperační bolesti jsou tisíckrát horší než ty porodní. A proč? protože trvají 3x delší dobu než porodní, a miminku se nemůžete věnovat na 100% stejně jako po klasicým porodu. Teď mě čeká ještě jedna dost nepříjemná věc a to je vyndání stehu, pokud to není vstřebatalený a ten zarostlej uzlík upadne sám.. uvidíme..
Mám vandráckou duši...
Od 17ti let jsem objížděla s partou vandráků, s usárnou na zádech, zpěvníčkem a cancákem nádherná místa naší vlasti, užívala si prima mikrosvět stejně smýšlejících lidí a kouzelné chvíle v přírodě, spaní pod širákem, táboráky, spoustu her a legrace...
Zábavy, plesy a jiné společenské akce jsem stíhala taky (jsem vlastně úplně normální...), ale tahle část života mě formovala asi nejvíc a jsem neskutečně vděčná svému muži, že mi umožnil do tohoto světa nahlédnout...
Jednou ve Svojšicích si k našemu ohni přišel jen tak přisednout pán s plnovousem, v klobouku, s kytarou v ruce, jestli si s námi může ještě zazpívat... Byl to Wabi Daněk, živoucí legenda ve světě písniček k táboráku. Pamatuju si, jak úžasně hrál, zpíval vlastně docela obyčejně, spíš to byl zpěv křížený s mluveným slovem, ale ta jednoduchá genialita mě úplně dostala, protože byla strašně lidská a upřímná...
Moudrý pán, co se nad ránem rozloučil, poděkoval za večeři a slíbil, že třeba někdy příště příjde zas... Toulavej, co nohama sbírá rosu na kolejích...
Teď už vím, že příště nebude, dnes odešel napořád a já dnes sednu ke kytaře, protože jeho písničky jsou tu s námi dál... Díky, pane Toulavej...❤
Mazaná náhrada
Opět se článek bude točit okolo šikovného prcka. ☺ Na topení v kuchyni mám housky a chleba na sušení. Poslední dobou malému housky zachutnaly a tak se rozhodl sám obsloužit... Na chodbě jsem ho zastihla jak jí tu tvrdou housku z topení. Prošla jsem okolo až jsem došla k topení. A místo prázdného místa po housce se na mě "usmíval" žlutý bagřík jako maskování toho, že housku vzal. Opravdu velmi nápadité. Ocenila jsem to a ze srdce se musela zasmát! Nápaditost se cení 😁☺
Vždycky jsem byla tak trochu ezočíča a jak jde o bylinky a rituály tak jsem ve svém živlu.
Teď jsem po delší době oprášila i svou klávesnici a zase se postupně vracím ke psaní článků, protože od vás dostávám spoustu zpráv s tématy, která vás zajímají. A mezi ně patří třeba i ženská bylinná napářka.
Nuže dobrá! Nic "odborného" jsem nenapsala, protože vlastně z mého pohledu ani moc není co. Vzpomínala jsem u toho na dobu, kdy jsem byla malá holka a milovala jsem napařování obličeje nad lavorem heřmánku. Tak halt dneska nad tím lavorem sedím. Zkrátka ezopíčovina pro mě jako dělaná, protože já miluju praktické rituály, při kterých se používají byliny.
A jestli to máte podobně jako já, tak je vymalováno!
Ať jsme správný ezočíči!
Více si můžete přečíst na mém webu: http://korenyakridla.cz/?p=958
...ať žije mateřská multifunkčnost!!!
Za poslední půlhodinu (pro rejpaly za 30 minut) mám na kontě dvě vytažená kočičí klíšťata, naplněnou pračku, vyklizenou myčku, kolaudaci bramborárny ze stavebnicových kostek (chlapeček se pochlapil...), promrskání nepravidelných tvarů sloves v AJ (druhorozená zítra píše písemku), přezpívání asi 3 písniček z příběhu Ať žijí duchové A DO TOHO VŠEHO JEŠTĚ SMAŽÍM BRAMBORÁKY...
Miluju poklidné podvečery u nás doma... Pěkný večer vám všem!
Naše první zkušenost s Hami mlékem
Než začnu psát naši zkušenost s Hami mlékem 6+ ráda bych vám představila svého syna Jonáše je mu 10 měsíců a je to hrozný mlékař.
Jako miminko měl problémy s vyprazdňováním. Několikrát denně jsme museli použít rourku, aby se mu ulevilo. Jenže tu nastával problém. Ano, ulevilo se mu ale automaticky dostal hlad. Parádní kolotoč. Takže jsme snad vyzkoušeli všechna mléka co byla na trhu. Časem se problémy ustálily a m se dostaly do nějakého režimu, dokud nezačaly zuby a příkrmy.
Dostaly jsme možnost vyzkoušet Hami 6+.
Balíček přišel v den testování. Naštěstí má Jonáš mléko už jen na večer a hlavně noci, kdy si rád dá tu svoji lahvičku. První flaška byla vypitá asi v rekordním čase (očividně mu to chutnalo).
První dvě noci spinkal kromě jedné flašky ve 23:00 až do rána. PARÁDA ! Díky Hami 🙂
Ale i tak si našla noc kdy jsme si doslova užívaly noční hrátky.
Nenechte opruzeniny zničit krásné chvíle s vaším miminkem
Kód: CZ/SUD/17/0020
Placená inzerce
Opruzeniny trápí až 50 % miminek. Nenechte trápit to své!
Miminka jsou nejbezbranější tvorečkové na světě. Jsou plně závislá na vaší péči a potřebují vaši plnou pozornost. Ovšem mnohdy se ani tak neubráníte některým problémům, které trápí miminka od nepaměti. Jedním z nich jsou opruzeniny. Ty se mohou týkat až 50 % všech miminek ve věku od 9. do 12. měsíce. Pojďte tedy proti tomu účinně bojovat!
Miminka jsou k opruzeninám náchylnější
Není náhodou, že jsou miminka náchylná k opruzeninám. Jejich kůže je o 20 až 30 % tenčí než u dospělého člověka. Představte si tedy, že byste měli mnohem tenčí kůži a navíc byste ji neustále schovávali pod neprodyšné plenky. Dokážete si jasně představit, že to určitě není nic příjemného. A miminka jsou bohužel v tomto ohledu naprosto bezbranná. Některá mají navíc tak citlivou pokožku, že i kdybyste se sebevíc snažila, stejně se opruzeninám nevyhnete.
5 odhalení o kožní alergii!
Nikdy jste netrpěli alergií na kočky a pylová sezóna Vás nechává v klidu? Možná za alergickou reakci může jiná příčina, často i látka, se kterou jste nikdy dřív neměli problém. Neklesejte na mysli, svědění i zarudnutí se dá zmírnit. Zde je 5 nejběžnějších spouštěčů citlivé pokožky.
Vliv na stav kůže může mít i dieta
Některé potraviny jsou známé tím, že po jejich konzumaci mohou na těle naskákat pupínky. Citrusové plody, mléko, korýši. Nevýhodou je právě zdlouhavý proces, kdy musíte vypátrat, která potravina způsobuje reakci. Svědění může
postihovat celé tělo nebo pouze specifickou oblast. Pokožku zklidněte Fenistil gelem.
Vyvarovat se zvířecím chlupům nestačí
Dráždivé látky nehledejte jen v srsti pejsků a kočiček. Nejvíce alergenů se nachází ve slinách, nebo potu domácích zvířat, proto nemusí být vždy řešením pořídit si nahou variantu.Lokální kožní problémy nejrychleji vyřešíte gelem, ale při větších nebo déle trvajících obtížích doporučujeme konzultaci s lékařem.
UsPOKOJování potřeb nám až příliš často dělá těžkou hlavu. A to nejenom potřeb našich dětí, ale i těch dětí uvnitř nás uvězněných v našich velkých tělech.
Spojit se s proudem vlastních potřeb může ze začátku vypadat jako nesplnitelná výzva. Jako kdyby po nás někdo chtěl, abychom skočili radostně do rozbouřené řeky ačkoliv neumíme plavat a předstírali odvahu tam, kde žádnou nemáme.
Kolikrát naplňujeme úplně cizí potřeby a domníváme se, že jsou naše s vidinou, když už to všechno splníme, dojde konečně řada i na nás! Motáme se v tom začarovaném kruhu a pokoj a mír v nedohlednu.
Zdá se, že hledáme své odpovědi u ostatních, protože zeptat se sebe samých vypadá dost děsivě. Jenomže jak už to se zdáními bývá, rády klamou.
Bojíme se přiznat si, že bychom mohli sami za sebe potřebovat úplně něco jiného než jsou ochotni nám poskytnout naši blízcí. Bojíme se upřímně se sami sebe zeptat co se za kterou potřebou skutečně skrývá. Postupem času se v nás hromadí vztek, který vybublává na povrch v zástupných chvilkách, které využíváme jako příležitost jak ho uvolnit. Volní z těch okovů ve vlastní hlavě sice nejsme, ale na chvíli to uleví. A je to rozhodně snazší než se zeptat sebe samých, co nás to vlastně sužuje a trápí a co bychom potřebovali, aby to bylo lepší.
Naslouchat vlastnímu tělu, dechu i duchu se ve škole prostě neučí. A tak vlastníme úžasně dokonalé tělo a náramně fascinující duši, ale ovládat je neumíme.
"Prosím tě, ovládej se trochu!" vybuchujeme co chvíli. Až to vypadá, že člověk je jediný na této planetě, kdo se neumí pořádně ovládat. Tak samozřejmě...kdyby se totiž člověk uměl ovládat, nebylo by tak snadné mu vládnout. 🙂
Své neukojené potřeby pak nahrazujeme s-potřebou a i když si říkáme, že štěstí si za peníze nekoupíš, nic nám to nebrání v tom nakupovat a nakupovat a nakupovat a kupit do BYTů další a další zBYTečné věci a tak nějak u toho zapomínáme BÝT, ačkoliv za den si přečteme sto článků s návody na to, jak žít a nezbláznit se...a stejně jako věci kupíme i záŽITky, i když nám to skoro vůbec nepomáhá k tomu, abychom se cítili opravdu živí...a pak v záchvěvu zoufalství na sebe křičíme: "Ty vole, já už se z toho fakt zbláním!".
A nejsme tak daleko od pravdy, protože se vaříme ve vlastní toxické šťávě svých neovladatelných mozků a když nám někdo říká: "To ty jsi pánem svého osudu!", tak to už je vážně trochu moc! Jsme možná tak pánem svého sudu, který se snažíme naplnit vším možným, aniž bychom si všimli, že je prokopnutý a dokud ho nespravíme, můžeme do něj naházet cokoliv a vždycky nám to vyteče ven.
Takhle my si tu žijeme a místo spravování vlastních soudků a naplňování vlastního o-sudu plníme ty bezedné sudy ledasčím, co nám prodá pouťový kouzelník a u toho pláčeme, že život uteče jako voda.
Ten kouzelník totiž moc dobře ví, jak takový člověk funguje a co se stane, když se do jeho soudku udělá díra.
To pak můžeme totiž plnit sami sebe čímkoliv a naplnění stejně nejsme.
Stojí za to aspoň na chvíli neptat se druhých, co je pro nás nejlepší, ale zeptat se sebe, sPŘÁTelit se se svým tělem i svou duší a po čase začneme v těch odpovědích vnímat svá skutečná PŘÁNÍ a SVÉ SKUTEČNÉ POTŘEBY.
A pak už je jen krůček ke zdravému rozumu a i k tomu stát se pánem svého o-sudu. 😉
Krátká recenze testovaných hraček FP
Takže náš testovací dreamteam se rozhodl, že to pojme po svém, a testujeme hračky všechny a hezky najednou.
Vezmu to tak, jak nás (ano i já testuju) hračky baví... toto není podrobný popis, jen takové "otukávání"
Na prvním místě je tanečník BeatBoo
- baví celou rodinu
- učí děti abecedu, počítat, barvy a pohybovat se do rytmu
- tleskat do rytmu, dupat, vlnit se, stuhnout,
Rychlorecenze GLOBUS od Fisher Price
Taaaak, týden utekl jako voda a máme tu první recenzi 🙂
Ačkoliv jsem si myslela, že jako první vyberou na test housenku nebo Beatbo tanečníka, trošku mě převezli 🙂 Jako první je tu tedy recenze na globus.
Na globusu je znázorněno sedm kontinentů a na každém kontinentu je tlačítko s obrázkem určitého zvířete. Evropa má ve znaku lišku, Asie slona, Austrálie klokana, Severní Amerika medvěda, Jižní Amerika opici, Afrika lva a Antarktida tučňáka. Globus je možné zapnout na jeden ze tří módů.
1. mod jede ve stylu "Poslouchat a učit se"
Po zmáčknutí tlačítka se zvířátkem se dozvíme, co je to za zvíře, jak dělá a jak pozdraví v jazyce, který je typický pro ten jeho určitý kontinent. Takže například u Evropy zjistíme, že zvíře na tlačítku je liška a ve Francii se zdravíme Bon Jour, nebo že třeba v Austrálii žijí klokani a anglicky se zdravíme Hello.
Při zatočení globusu globus hraje, zazpívá nám jak dělá třeba pejsek, jak se česky pozdravíme nebo jak se zdraví v cizině.
Ahoj holčičky,
včera jsem přispívala do debaty o monitoru dechu, zda ano či ne. Za mně tedy rozhodně ano. Zelené světýlko bezpečí je k nezaplacení 🙂 Nicméně říkala jsem si, že by možná více z vászajímalo pár vět o syndromu náhlého úmrtí kojence a tak jsem si dovolila komentář překopírovat a tady ho máte:
,,SIDS je situace, kdy není při pitvě ani při šetření okolností zjištěna žádná příčina úmrtí. Proto se uvažuje o nezralosti dechového centra. To podporuje i ten fakt, že jsou více ohroženy nedonošené děti a děti s nízkou porodní váhou.
Fyziologicky dýchání řídí tzv. prodloužená mícha, kde je uloženo dechové centrum. Když klesne množství kyslíku v krvi a zvýší se množství oxidu uhličitého, tak dechové centrum řekne tělo NADECHNI SE ! A takto to běží dokola a dokola...proto nemusíme na dýchání myslet a tělo to děla za nás a přesně ví, jak má dýchat - podle spotřeby kyslíku...
U těch miminek je to pravděpodobně tak, že se to nezralé dechové centrum zapomene a neřekne NADECHNI SE... Nicméně nemáme jak ten malý kousek mozkového kmene v rámci pitvy vyšetřit a s jistotou říct, že příčina byla opravdu 100% tady...ale vše tomu nahrává...
Monitor dechu může pomoci už jen tím, že zapípá a miminko se probudí a vzpomene si, že by se mělo nadechnout. Pokud ne, tak je na místě mechanický podnět - zatřesení atd...pokud nezabere volat RSZ a začít resuscitovat.... A tady je ta výhoda. Resuscitace může začít několik minut po zástavě dechu, což dává dítěti šanci na přežití. Pokud na to přijdete až po hodině, tak už je pozdě...´´
Holky potrebuji radu,
budu potrebovat k dr. a maleho bude hlidat ma mamka. Pro jistotu odstrikam mlicko kdyby se nahodou dr.protahl. Jak to delate?
Odsavacka mi prijde i lahvicky, tak den predtim odstrikam do lahvicek a dam do lednice? a druhy den mu to jen mamka ohreje v ohrivaci /na kolik stupnu/? nebo jak to delate? Dekuji
Jak jsme testovali Hami 6+
Možná jste si všimli - nedávno byla na koníku možnost přihlásit se do testování mlíčka Hami 6+. Jelikož je malá na UM prakticky od narození a pár mlíček už vyzkoušela, některá úspěšně, některá méně, rozhodli jsme to zkusit a přihlásit se, s Hami jsme zkušenosti totiž neměli.
Přiznám se, že mě mlíčko ještě nedávno nijak moc neoslovilo, navíc mě maličko odrazovala cena. Až pár týdnů před vyhlášením testování, byl v jednom nejmenovaném časopise zveřejněn test batolecích mlék a Hami dopadlo víc než dobře. V tu chvíli jsem se o něj začala docela zajímat a když bylo testování na koníkovi, nešlo odolat 🙂 A právě díky tomu testu zvěřejněném v časopise jsem měla na mlíčko poměrně velké nároky. Zajímalo mě, jestli je to nafouknutá bublina a nebo je mlíčko skutečně tak TOP 🙂
Obal
Když mlíčko dorazilo, byla jsem mile překvapená praktickým balením. Žádné sáčky, žádné přesypávání, prášení apod. Stačilo odtrhnout plastovou pojistku na víku, stáhnout horní obal a mlíčko bylo připraveno k servírování!
Takže co se týče prvního dojmu, pratičnost balení předčila očekávání. Ideálně použitelné i na cesty, opradu není nutné nic chystat dopředu. Doma je to samozřejmě o to jednodušší.
Balení mlíčka má navíc 800 g (většinou mají UM 600 g) takže pokud je někdo překvapen cenou, jako jsem byla kdysi já, není to vždy úplně tak, jak to vypadá 😉
Dívala jsem se, že zatím nepřibyl žádný příspěvek s receptem z dýně. Chtěla jsem se inspirovat a taky rozdat slíbená srdíčka 🙂
Pojďte se podělit o recepty z této zdravé zeleniny, která se řadí mezi léčivé rostliny, označte je #dyne_na_taliri a přiletí vám tři srdíčka.
Já se příští týden chystám vyzkoušet např. lívanečky z máslové dýně. Malý totiž dýni miluje a klidně se láduje jen tak uvařenou 🙂
#phyteneo
Dobré dopoledne,
ještě jednou vám vkládám link, kde se můžete podívat na různé recenze, fotky a komenáře těch, kteří v rámci dnů se značkou Fisher Price jednotlivé hračky testují.
Moc zdravím,
Míša🐭
Krásné ráno Koníkovky,
včera jsem byla na krásné benefiční akci pořádané organizací Nedoklubko. Jednalo se o akci související s mezinárodním dnem nedonošených dětí. Bylo to moc krásné a emotivní. Vzpomněla jsem si na ty všechny malinké předčasně narozené dětičky, které jsem držela v ruce a přemýšlela, jak to s nima vlastně dopadlo. To, že miminka přežijí a po několika měsících intenizvní péče našich neonatologů, odcházejí domů neznamená, že mají vyhráno. Některé dětičky si následky svého ,,nedopečení´´ nesou celý život. Nicméně jsou to často nadaní a výjimeční lidé. Třeba věděly jste, že předčasně narozený byl třeba Einstein a Newton? A u nás geniální režisér pan Jiří Menzel?
17. listopadu je právě ten den, kdy si připomínáme předčasně narozené dětičky a já bych tady chtěla tento den také ,,oslavit´´.
Poprosila bych proto moc maminky, které mají osobní zkušenost s předčasným porodem, jestli by mi nenapsaly zprávu a nepodělily se semnou o svou zkušenost. Popřípadě mi pošlete fotku miminka po porodu a děťátka teď. Pokud je tu i maminka, která nezažila šťastný konec a byla by ochotná se podělit o své pocity, byla bych opravdu velmi vděčná. Po domluvě bych příběhy zveřejnila - anonymně či neanonymně...
Budu také celý následující týden přidávat aktuální fotky z našeho neonatologického oddělení a rozhovory s lékaři a sestřičkami, které se o nedonošená miminka starají.
A protože prekoncepční užívání kyseliny listové velmi zásadně snižuje riziko předčasného porodu, tak budou i soutěže s Femibionem 🙂
A nakonec jedna fotečka ze Žofína....
