Podívejte se na ukázku CD

Po měsících tvrdé dřiny, vydává dvojice Štístko a Poupěnka své první CD s názvem Štístko a Poupěnka. Najdete v něm 17 úžasných písniček pro zábavu i poučení, pohádkové i taneční  písničky pro celou rodinu.

Motýlek Štístko a víla Poupěnka je dvojice mladých lidí, která baví svými veselými písničkami již od června na kanálu Youtube, kde je sleduje spousta malých i velkých fanoušků. Za 3 měsíce již mají rekord: 3 miliony shlédnutí!

Naše písnička Jojojo, nenene má už 1.5 milion shlédnutí

Písničky  Jojojo nenene a Vlk a kůzlátka už asi každý zná, ale budeme si zpívat i se Stonožkou Ponožkou, Vodníkem Brekeke, budeme lítat s Letí, letí, naučíme se hodiny Tik, ťak i dny v týdnu Dobré jitro, Dobrý den, usneme s Dobrou noc,andílku, protože my Umíme cokoli! Poupěnka se zeptá Kopretiny, jestli ji má Štístko rád, ale hlavně to bude báječný Výlet, na kterém bude celá rodina tančit s Tanči, tanči, aby bylo Elo elo veselo! Zkrátka celá hodina úžasných a originálních písniček!

Nové CD vydávají na podzim v období, kdy rodiny tráví nejvíc času doma, aby jim zpříjemnili chladné večery.

Znáte to, dnes je to všude samá hra a soutěž, sedíme u mobilu a pořád někde kopírujeme, vypisujeme, hlasujeme a stále nevyhráváme. Díky bohu za "koňa", který na nás matky pořád myslí a jednou myslel i na mě, když mi napsal bezva zprávu, že nám umožní testovat mlíčko Hami 2.

Jmenuji se Anička, je mi 27 let a testovala jsem spolu s mou 10-ti měsíční dcerou Béatou.

Nejenom, že pošťák zvoní dvakrát, ale dokonce i kurýr 😂  Chudák byl celý promočený, technika mu selhala, nicméně balíček úspěšně doručil.

Balík mě mile překvapil hned dvakrát. Netušila jsem, jakou gramáží mléko Hami 2 disponuje, nicméně jsem určitě nečekala více nž jednu krabici. No a také mě velice potěšil připojený milý vzkaz 😊

Všechno bylo vybaleno a hurá na testování. Ujala se toho samozřejmě hlavní aktérka 😂

Úkol zněl jasně, všechno vypít. Zvládla to na jedničku 😊 Vzhledem k tomu, že jsme od narození vyzkoušeli několik UM, s přechodem na Hami 2 nebyl vůbec žádný problém. A s bolavým bříškem neměla Bea nikdy problémy a ani tohle se nezměnilo.  Takže teď je na mě abych to celé zhodnotila 😊

Ahoj, jmenuji se Adéla je mi 28 a jsem maminkou půlročního chlapečka Robinka. Zrovna jsem dodělávali poslední Bebu, když jsem byli vybráni na testování nového mlíčka od Hami. Robinkovi bylo za pár dní půl roku, takže to vyšlo úplně krásně. A musím taky říct, že nebýt testování, asi bych prostě dál pokračovala v Bebě. 

Robinek byl přikrmovaný prakticky od narození. Po porodu byl 3 dny na JIPu. Bohužel nikdo se mě na nic neptal a než se mi rozjelo mlíko začali ho přikrmovat. Od začátku jsme tedy byli v totálně začarovaném kruhu... To tady, ale řešit nechci. 

Z porodnice jsem tedy odjížděli z Bebou HA 1, nikdy s ní nebyl problém, ale protože v naší rodině nejsou alergici, změnila jsem ji za klasickou Bebu Optipro Comfort 1. Doktorka mi na každé kontrole vyloženě vnucovala mlíčko Hami. Venku byl obří plakát s Hami a všechny letáčky byly od Hami. Takže už z principu jsem si říkala, že když mu Beba vyhovuje nebudu to měnit za Hami jen proto, že má doktorka s touto firmou asi nějakou spolupráci (to si jen myslím, nevím to). 

Když jsem začali s příkrmy kolem 4 měsíce, začínala jsem mít pocit, že mu Beba přestává chutnat, protože najednou jí vůbec nechtěl. Zkusili jsme i Nutrilon, ale to bylo ještě horší, takže jsem význam přikládala spíše příkrmům, že už chce prostě jídlo a nijak jsem to neřešila. 

Spánek se taky hodně zhoršil. Od začátku nám Robinek spal celou noc a poslední měsíc se budil sice jen na dudlík, ale několikrát za noc. Spánek měl vyloženě neklidný. Opět jsem význam přikládala spíše motorickému vývoji než čemukoliv jinému. Kaši na noc jsem zkusila jednou a víckrát to dělat nebudu. 

Potom přišla výhra a testování Hami. 

Těhotenství je krásné období v životě ženy. Je ovšem pravda, že ho doprovázejí i různé nepříjemnosti, mezi které patří například i strie na zvětšujícím se bříšku, bocích, prsou a stehnech. Vítejte proto při novém testování značky Bi-Oil, kterou jste už určitě někde viděly a chtěly byste její účinky pocítit na vlastní pokožce. Nyní jednoduše můžete.

Co testujeme

Bi-Oil - mezinárodně úspěšný speciální olej, který pečuje o pokožku žen na celém světě. Zlepšuje vzhled jizev, strií a sjednocuje odstín pokožky. Bi-Oil získal 349 ocenění v oblasti péče o pokožku a v 24 zemích se stal nejprodávanějším produktem na jizvy a strie, který si získává důvěru dalších spokojených zákaznic.

Maminky a budoucí maminky, určitě olej z diskusí na našem fóru znáte. Ale víte, že jeho složení je kombinací rostlinných extraktů a vitamínů v olejové bázi tak, aby spolu s přelomovou ingrediencií PurCellin Oil vytvořily lehkou a nemastnou konzistenci? Bi-Oil prošel posouzením bezpečnosti v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady o kosmetických přípravcích, všechny přísady jsou pečlivě testovány a předtím, než se výrobní šarže dostane do vašich oblíbených drogerií, je držena v laboratoři a 5 let sledována. Všechny obaly Bi-Oilu jsou recyklovatelné a veškeré papírové materiály byly úředně ověřeny, že jsou v souladu s udržitelným lesním hospodářstvím.

Máte chuť vyzkoušet olej na vlastní pokožce a užívat si jeho lehkou konzistenci, příjemnou vůni a péči? Tak čtěte dál, abyste věděly, koho hledáme.

Koho hledáme

Už v nadpisu trošku přeháním, ale to aby to bylo vtipnější 🤣🤰

Na svůj první porod sem se nijak nepřipravovala, no teď když nad tím tak přemýšlím, tak sem snad ani to těhotenství nebrala nějak vážně a ani jsem si neuvědomovala jak sem důležitá a že ve mě roste maličký človíček 👼

Porodu jsem se hrozně, ale hrozně bála nechtěla jsem o tom ani slyšet.

Dula nepřipadala v úvahu ( ještě aby mě někdo hustil do hlavy jak je to hezký-no jasně 🤦‍♀️) a porodní plán? Pff.

( s odstupem času, to samozřejmě vidím jinak)

Od 36.týdne jsem jezdila na kontroly do 50 kilometrú vzdálené porodnice.🏬. Každou kontrolu mi říkali, že se nic neděje a že miminko je v pořádku. Ve 41.týdnu jsem jela jako každé pondělí na kontrolu a pan doktor se mé jentak zeptal "Jak se cítíte ?,, já odpovídàm "Dobrý, ale už bych to chtěla mít za sebou,, No tak zítra nástup na vyvolání! "COŽE?!!!!! já se na to ale musim psychicky připravit 😣,,

K napsání tohoto článku mě inspiroval rozhovor maminek batolátek, ve věku přibližně jednoho roku. „Už jsi Jendovi koupila bačkůrky? Já Kačce včera, hezké, s kytkami, moc se jí líbily...“ „Já zatím ne, ortoped mně doporučil ještě chvíli počkat, ale nevím, malý už se pomalu staví...“

Jak jste řešily výběr domácí obuvi vy, maminky? Toto je velmi oblíbené téma k diskusi na pískovištích, v čekárnách lékařů i na mnoha internetových diskuzích. Jistě, co lékař (ortoped), či maminka to názor. Jeden radí pevné kotníčkové botičky od prvních pokusů o samostatnou chůzi, další zase s botičkami nespěchat. Rehabilitační sestry se často přiklánějí k chůzi naboso a do toho všeho čteme tolik článků o významu vhodné obuvi pro zdravý vývoj dětské nožičky a prevenci deformací chodidel v dospělém věku. Zorientovat se je těžké...

A jelikož v současné době stále více dětských ortopedů doporučuje maminkám, aby své děti na vhodném povrchu nechaly co nejvíce chodit naboso, či v pohodlné měkké obuvi, která podporuje zapojení svalů nožiček, stávající se v poslední době velmi populární tzv. capáčky. Tyto měkké a lehounké botičky, které by při správném výběru nemělo děťátko na nožičce vůbec cítit, jej neomezují v pohybu, netlačí a fungují jako „druhá kůže“. Většina maminek jistě tento typ botiček dobře zná, ale možná i pro ně budou zajímavé následující informace.

ROZHODNUJÍ JE NA VÁS – CAPÁČKY ANO ČI NE? 

Capáčky již v současné době nechápeme jakožto krásný módní doplněk, který barevně ladí s oblečením miminka v kočárku, i když přiznejme si, pro kterou z maminek není design a módní zpracování, na kterém si firmy velmi zakládají, mnohdy prioritou. 

Nošení capáčků má opodstatnění také z pohledu zdravého vývoje nožičky. Chůze dětí naboso je ze zdravotního hlediska jednoznačně prospěšná. Při běžné chůzi, skákání či běhání našich nejmenších naboso jsou svaly neustále v pohotovosti. Drobné nerovnosti povrchu pozitivně stimulují vývin nožičky a podstatně snižují výskyt plochých chodidel a vad ve vývoji nohou v dospělosti. Zdravá chodidla tedy teoreticky nepotřebují podporu botiček! Četné výzkumy biomechaniky chůze batolat potvrdily, že děti v tomto věku nejlépe drží rovnováhu, pokud jsou bosé a botičky tedy slouží pouze jako ochrana, nikoli opora! Proto se dětské chodidlo vyvíjí nejlépe a nejpřirozeněji při chůzi naboso.

Dětská nožička se z velké části skládá z chrupavek a proto je mnohem jemnější a tvárnější než noha dospělého člověka. Kosti rostou a stále se vyvíjí a to až do cca 18. roku života. Dokonce i jemný tlak – například při koupi špatně padnoucí obuvi, nebo díky nedostatku místa pro pohyb prstů, může způsobit trvalé škody při vývoji dětského chodila. Navíc je třeba brát v úvahu zvýšenou elasticitu dětské nohy, která jde ruku v ruce se sníženou citlivostí chodidel malých dětí. 

Pokud má vaše děťátko zdravé nožičky, je tedy přínosem podporovat jej v chůzi naboso. Rodiče se však často opodstatněně obávají, z důvodu nachlazení, poranění atd., nechávat běhat své maličké bez botiček. Capáčky se tedy jeví jako perfektní alternativa. A pro koho jsou určeny?

Pro batolata, která s chůzí teprve začínají, nožička se vyvíjí a kvalita capáčků/botiček stojí na prvním místě. Pro batolátka, která stále ještě více lozí, než chodí, mají navíc capáčky neocenitelnou výhodu v tom, že při lození nebrání přirozenému pohybu nožiček (tedy nezpůsobují vytáčení chodidel jako klasické kotníčkové bačkůrky) a přitom chrání nožičku před chladem. 

Pro děti školkového a školního věku, jako zdravá alternativa bačkůrek a domácích trepek. Hodně maminek se u malých dětí setkává s tím, že si dětičky bačkůrky neustále zouvají, odkládají, ztrácejí, hledají atd. I pro malé odpůrce domácí obuvi jsou tak capáčky ideální, děti je téměř necítí, nebrání jim v pohybu a děti nemají tendenci si je sundávat.

 
A samozřejmě také pro dospělé, příznivce pohodlné obuvi nebo chůze naboso. Tento tržní segment se stává stále rozšířenějším, a proto přední módní výrobci obuvi přichází na trh také s tímto typem obuvi určeném pro dospělé. 

JAK NAKUPOVAT? 

Pokud se vám výše uvedené důvodu jeví dostatečné a o capáčcích začnete uvažovat, zaměřte se nejen na design, ale všímejte si kvality – vždy upřednostňujte přírodní materiály. V capáčcích z umělých materiálů bude nožička uzavřená, zpocená a náchylná ke vzniku plísňových onemocnění! Pečlivě se věnujte také výběru velikosti a s tím souvisejícímu pečlivému změření nožičky. Každý výrobce má svá doporučení a těch se při koupi správné velikosti držte.

Upozornění! Toto je zkrácená a zjednodušené verze recenze. Chcete-li vše vědět do největších podrobností a můj celkový výrok, pak si musíte počkat na závěrečnou recenzi, kde bude souhrn všech hraček se všemi detaily 🙂.

Vybalení hračky je trošku hlavolam. Housenka je v balení v demo módu, a tak je pečlivě připevněná, aby si každý mohl sáhnout a viděl, jak reaguje a jaké zvuky vydává (nebo aby se při vybalování lekl jako já :D), ale nemohl ji snadno vyndat.

Balení obsahuje hlavu housenky s 8 základními články k zapojení, dva terčíky, návod a kartičky s informacemi o možných rozšiřujících článcích. Housenka uveze až 15 dílků najednou a tyto rozšiřující články poskytují např. větší variabilitu zvuků nebo zatáček. U návodu oceňuji, že je stručný, srozumitelný a hlavně, čeština je v něm na prvním místě. Terčíky slouží pouze k označení tratě, kterou má housenka projet.

Provoz housenky je na 4 baterie typu AA, uloženy jsou samozřejmě bezpečně pod šroubovacím krytem.

Housenka je výrobcem doporučena pro děti ve věku 3-6 let, ale základní princip pochopí i 2leté dítě, zejména má-li staršího sourozence, od kterého může ovládání okoukat. Pro nejstaršího byla housenka už poměrně jednoduchá, po vytažená z krabice hned věděl, co dělat, jako by si s něčím takovým už dříve hrál. Fungování housenky je natolik jednoduché a intuitivní, že nepotřeboval nic vysvětlovat ani dlouze zkoumat. Z počátku to byl také on, kdo si s housenkou nejvíce hrál, ostatní spíše pozorovali. U prostředního bych řekla, že potřeboval čas na pochopení, vlastní zkoumání a objevování, takže ten věk mezi 3 až 4 roky je asi pro samotné dítě ideální, protože už něco chápe, ale zároveň má co objevovat, takže to je pro takto staré dítě ještě přínosem. Nejstarší to má spíše jako „nj, jede to a udělá to, co tomu řeknu“.

Nemusíte se bát, že děti hračku hned zničí, housenka párkrát neúmyslně vyklouzla z rukou při přenášení, byla tahána za tykadla, nejmladší se snažil tykadla i ohnout, několikrát do ní nebo s ní kluci do něčeho vrazili a stále bez problémů funguje.

Problémy s otěhotněním a boj o početí potomka je velmi psychicky náročné životní období pro každý pár, který si tímto maratonem musí projít. Často řešíme, jak se cítí ženy. Jejich trápení, zoufalství, zběsile bezútěšně tikající biologické hodiny…. Ale co muži? Na ty se bohužel často zapomíná. Přitom je to pro ně také velmi stresující situace. Když opomeneme nutné vyšetření ejakulátu – spermiogram, které je v podstatě řízenou ejakulací do odběrového kelímku, tak je zde obrovský stres z možnosti selhání. To muži nesou velmi těžce. V případě, že je sperma nekvalitní – je to velká rána pro mužské ego.

Další psychická zátěž přichází v plodných dnech, kdy je třeba využít té nejlepší šance, a tak je nutno povinně a na čas plodit. Ženy často ve zběsilé touze po miminku zapomínají na mužské emoce a místo příjemné společné intimní chvilky vyžadují primárně efektivní akt ve vhodnou dobu. Bohužel tento tlak má za následek spíše neúspěch. Tím se pár dostává do nepříjemného začarovaného kruhu výčitek a zklamání. Nejeden pár tento tlak neustál. Oproti ženám, které mají ve zvyku své pocity spíše ventilovat, muži své bolístky většinou drží v sobě, aby si zachovali tvář hrdého a nedotknutelného pána tvorstva. Doutnající strach ze selhání vyvolaný tlakem partnerky však často způsobí problém s dokončením aktu nebo i erektilní dysfunkci.

Bohužel vzhledem k současnému trendu, kdy se věk žen snažících se o prvního potomka, posouvá za hranici třiceti let, je počet klientů center asistované reprodukce na vzestupu.  A samozřejmě se nejedná jen o ženy. Moderní způsob života dnešních mužů má rovněž negativní vliv na kvalitu spermatu. Těsné spodní prádlo, sedavé zaměstnání, kouření – to vše má za následek zhoršenou produkci kvalitních spermií.

O problému s početím mluvíme ve chvíli, kdy po roce nechráněného styku nedojde k otěhotnění. Poté by mělo následovat několik základních vyšetření a pak eventuálně návštěva IVF centra.

V průběhu tohoto roku můžeme sami otěhotnění efektivně pomoci. Jak?

Kromě ovulačních testů, měření bazální teploty a počítání plodných dnů, můžeme také použít při sexu lubrikační gel pro podporu otěhotnění. Nejen, že pomůžeme spermiím k hladší cestě k vajíčku, ale také si zpříjemníme a ozvláštníme partnerský sex. Ritex Kinderwunsch je jedním z těchto lubrikační gelů vytvořený speciálně pro podporu pohybu spermií. Pozor běžné lubrikační gely mohou naopak pohyb spermií zhoršovat.

Chtěla bych se s vámi podělit o moji zkušenost z porodu koncem pánevním, a hlavně povzbudit ženy, které to potřebují.

Moje miminko bylo dolu hlavou dlouhou dobu, dva měsíce před porodem se otočilo a už to tak zůstalo. Když mi moje gynekoložka řekla, že se mám připravit na císaře, tak jsem probrečela celý večer. Pak jsem se vrhla na cvičení a všechno možné, abych ho otočila. Po 36 týdnu jsem ale pocítila, že to nemá smysl, že se radši začnu psychicky i fyzicky připravovat na jakýkoli porod a zvládnu ho (i kdyby to musel být císař). Samozřejmě, pořád jsem se v duchu modlila za otočení nebo za to, aby můj drobeček nepřekročil odhad porodní váhy.

Registrovaná jsem byla v Podolí a v Rakovníku. Samozřejmě vyhrál Rakovník – chtěla jsem přirozený porod. Podmínka ale byla, že budu v druhé době na zádech a že mi udělají nástřih. Člověk v tomto případě volí „menší zlo“, pokud nemá sebevědomí si říct, že to zvládne i bez toho... nebo doma. Na to jsem se necítila.

I když bylo moje děťátko rozhodnuté, že se narodí „prdelí napřed“ splnilo mi moje druhé přání a na svět se začalo připravovat v noci v 38+5 (nebo tak nějak - podle mého výpočtu i ultrazvuku jsem byla 39+3). Bylo to dva dny po mojí první prohlídce v Rakovníku, kde mi službu konající doktor doporučil císaře, ale chápal i moje rozhodnutí. Odhadovaná váha byla 3050 g.

Večer ve 4 hodiny začaly pomalu stupňující nepravidelné bolesti. Stihla jsem uklidit, nakoupit a připravit všechno potřebné. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli je to skutečně tady. Ta pohoda, to nastavení mě fascinuje dodnes 🙂 Příroda!

V noci mě bolesti budily jednou za 20–30 minut. Nad ránem jsem volala dule a domluvily jsme se, že počkám doma dokud nebudou pravidelnější. S manželem jsme si udělali ještě oběd, pouštěli hudbu, rozdýchávali. Byla to taková pohodička. Intervaly nebyly pravidelné, ale tak jednou za 5 pak za 10 minut. Bolesti se však stupňovaly. Čekala nás hodinová cesta do porodnice. Rozhodla jsem se vyrazit, když mě kontrakce nutily se jich aktivně účastnit. Cesta byla fajn, docela legrace. Řídit s hekající ženou bylo pro manžela asi hodně stresující, ale zvládnul to na 1!

Ahoj, jmenuji se Ivona a jsem mamkou 2 malých raubířů 🙂 Starší syn Lukášek (3r), který od miminka nemá problém s jakýmkoliv jídlem, zato mladší Ondra (10m) zase od miminka s krmením bokoval jak se jen dalo.

Kojení nám šlo měsíc a pak to šlo z kopce, začali jsme zkoušet různé UM, ale kroutil se po nich jak žížala, spánek opravdu hodně mizerný. Buď měl po ostatních mlékách hlad, bolelo ho bříško, nechutnalo mu, blinkal ho, měl zácpu... Zkrátka každá maminka si asi zažila své. Pak jsem se dozvěděla, že koník bude testovat pokračovací mléko Hami a v popisku mě velice zaujalo, že je to to pravé na každé citlivé bříško. Zkusila jsem štěstí a vyšlo to!!! Hurá 🙂

Brzy na to nám došel balík se 2 baleními pokračovacího mléka Hami 2. Ondra si hned balík "ošéfoval" a už zkoumal.

Protože Ondra už pije mléko jen  večer a někdy si dá i v noci, když se mu vzpomene, tak jsem byla velice zvědavá na jeho spánek po první lahvičce. Obvykle vypije max 120 ml. Nachystala jsem mu 150 a vypil 🙂 🙂 Stal se opravdu zázrak  -  Ondra měl o poznání lepší spánek než předchozí měsíce. Hned druhý den mi prospal celou noc. Manžel byl z toho (mléka) na větvi :D Po všech těch neprospaných nocích mi tvrdil, že všechny UM jsou na jedno brdo... A mamky (i taťkové) věřte, že opravdu nejsou.

 Výhody mléka Hami 2:

• super krabice s plastovým "zarovnávátkem" na odměrku
• velké balení (800 gramů) za opravdu skvělou cenu
• mléko se dobře rozpouští, nedělá hrudky a nepění
• má skutečně dobrou chuť a vůni
• výborně funguje na citlivá bříška, zlepšení bylo vidět do 2 dnů

Na porod svého miminka jsem se moc těšila. Snad už od prvního dne těhu. Občas se ke mně dostala hláška typu: „Rodily jiný, však i ty to přežiješ.“  „Neboj, to zvládneš, já jsme to taky zvládla.“ Jenže já se nebála, já se na to těšila. Chtěla jsem si prožít přirozený porod v celé své kráse. A tak když přišel den D, já se vzbudila a nedoběhla na záchod, zalil mě božský pocit, tak už je to tady! Plodová voda průběžně odtékala celé dopoledne, ale kontrakce nikde a protože jsem cítila pohyby, zůstávala jsem v klidu domova. Chvíli jsem odpočívala, chvíli vařila, prostě co mě zrovna spontánně napadlo. Kolem poledne pohyby ustaly, proto jsme se s mým mužem rozhodli jet na kontrolu do porodnice. V hlavě mi rezonovala rada od jedné PA: „Až tam přijedeš, tak jim neříkej, že ti ta plodová voda odtekla už ráno, nechali by si tě tam…“ Já lhát nechtěla, ale něco mi říkalo, že bude lepší jim neříkat pravdu. Přijala mě milá paní doktorka, potvrdila mi, že porod už začal a že je miminko v pořádku. A protože kontrakce se stále nedostavovaly, chtěla jsem jít zpět domů. S podepsáním reverzu neměla žádný problém. S úsměvem jsme se rozloučily a já nabyla dojmu, že olomoucká porodnice je skvělý místo k porodu mého miminka.

Doma bylo moc příjemně, pustila jsem si svého oblíbeného Bena Caplana a byla v klidu. Můj muž naopak začal být trochu nervózní, tak jsem ho poslala do hospody. Vlastně jsem chtěla být sama. Já, moje rodící tělo a moje miminko. První kontrakce se dostavila až kolem 17.00. „Aha, tak konečně…“ Z první kontrakce jsem byla fakt nadšená. A vlastně i z těch dalších, silnějších a častějších. Pohupovala jsem se v rytmu hudby a užívala si každou minutu. Večer přišel můj muž a koukal na mou proměnu. Díky bohu důvěřoval mému instinktu a nenutil mě jet dříve do porodnice. Nicméně o půlnoci jsem už ztrácela pojem o čase a kontrakce přicházely po třech minutách. Rozum zavelel: jede se! A protože jsem neměla špatnou zkušenost z poslední návštěvy porodnice, vyjeli jsme. Auto jsme zaparkovali o ulici dál, chtěla jsem se ještě projít a nadýchat čerstvého vzduchu.

Na vrátnici nás v poklidu nahlásili a poslali nás do druhého patra. Tam jsme čekali na chodbičce, ani nevím jak dlouho, pojem o čase už jsem neměla, při každé kontrakci jsem se uzavřela do sebe a prodýchávala. Bylo nám sděleno, že žádná PA zatím není k dispozici, všechny jsou u rodících žen. To mi vůbec nevadilo, byla jsem ráda, že se můžu věnovat sobě a svému „na svět přicházejícímu“ miminku. Po čase si nás všimla paní, co tam stírala podlahu. To už jsem funěla jako lokomotiva. Sundala si rukavice, odemčela přijímací místnost a řekla: „Lehněte si, já vás vyšetřím.“ Bylo mi to divné, ale pomyslela jsem si, že tahle PA nám byla asi nakonec přidělena. Druhá její věta mi v hlavě rezonuje do teď: „A to je váš první porod?“ Po mém přitakání udělala několik krouživých pohybů, které spustili velké krvácení. A protože mi najížděla další kontrakce, nezmohla jsem se ani na jedno slovo. Ale v hlavě jsem si uvědomila: „Ty vole, to byl Hamilton!“ … Chtělo se mi brečet, kdo ji to sakra dovolil! Po další kontrakci jsem se jí šla zeptat, co mi to udělala, vždyť krvácím jak podříznutý prase?? „To se u nás tak dělá.“ Po této větě jsem tuto PA už neviděla. Přišla jiná PA s mými papíry, byla nepřátelská a unavená už od prvního pohledu: „A co tady vlastně chcete, vždyť jste podepsala reverz… a to vás jako pustili, jo?“ Po „nutných“ vyšetřeních a vstupních informacích nás dovedli na box, kde mi bylo sděleno, že je potřeba hlídat ozvy. PA po mě chtěla, abych ležela 20 minut nehnutě na lehátku! Což samozřejmě nešlo vydržet ani minutu, ale ona po těch 20 minutách přišla a sdělila nám, že si mám znova lehnout, protože měření bylo neměřitelné… Vykašlala jsem se na to a snažila se myslet jen na sebe a své miminko. „Teď musíš být silná!“ O mém porodním plánu se se mnou nikdo nebavil. Spíš jsem cítila, že moje porodní přání jsou jim na obtíž. Ošetřující lékař, který mě přebíral do péče, se dožadoval dalšího vaginálního vyšetření, což jsem odmítla, s tím, že mě již ta první PA vyšetřovala… Mezi tím, co jsem si odfuněla další kontrakci, jsem se dozvěděla, že ta první PA nebyla kompetentní k mému vyšetření a že za mě nezodpovídá. Cítila jsem se mizerně. S příchodem do porodnice to krásné porodní nadšení ze mě pomalu opadávalo. Ale pořád jsem tu já a moje miminko, nesmím se dát! „Ne nechci žádnou medikaci.“ „Chci si svůj porod prožít!“ Pro moje rozhodnutí pochopení v porodnici nikdo neměl. Když jsem rodila Toníka, kolem postele se shromáždilo spoustu lidí. Většina z nich na mě působila otráveně a naštvaně. Bohužel jsem si jich stihla všimnout, když mi stahy zeslábly. „A proč jste paní nedali oxytocin?“ Jedno z mých přání bylo, aby nestříhali pupeční šňůru. Nikdo mi nic nevysvětlil a Toníka mi podali už s přestřiženou šňůrou. Nechtěla jsem ho vážit, ani měřit, přesto byla váha a délka miminka uvedena na kartě. A protože jsem měla nakonec přirostlou placentu, s tímto personálem jsem strávila další chvilky. Dozvěděla jsem se: „Kdybyste byla doma, tak umřete.“ „Já si myslím, že paní s sebou tak škube, protože se jí nelíbí, co tady s ní děláme.“ Můj muž byl moc statečný. Svíral naše miminko vedle v pokoji, vůbec netušil, co se děje a jak na tom jsem. Nikdo s ním o tom nemluvil. Po zákroku se vyměnili směny a já nevěřila vlastním očím a uším, když se mi nová PA představila jménem a že si četla můj porodní plán. Přiložila mi Toníka na břicho a spolu jsme koukaly na to, jak se dostává k prsu. Ucítila jsem úlevu, zase bylo všechno v pořádku. …

Po té jsem dostala 2 plazmy, 4 dávky krve a několik léků na ředění krve, prostě na kapačkách jsem strávila další 2 dny. Toníček mi to všechno vynahrazoval. I ten pobyt na šestinedělí, kde jsem se opět setkala s nepochopením, neodborností a psychickým vydíráním.