Ahoj holky, rozhodla jsem se vám napsat můj první článek o me. Uz jako malá holka jsem to neměla jednoduché. Zdravotní problémy většinou žaludek, zlomeniny a tak dále. Nejhorší věc na kterou nerada vzpomínám a kvůli které v noci nemohu spát a někdy padnou i slzy je ta, že když mi bylo pět šest let maminka s babičkou chodili často něco vyřizovat do města a me nechali doma se strejdou,aby me hlídal. Jenže nehlidal..zneužíval me. A jà jako malá jsem se bála to někomu říct. Vzpomínám když jsem pořád brecela když jsem jen toho chlapa viděla. Svůj trest si pak odseděl, protože jednou si babička nechala doma peněženku a uz asi víte co se dělo dál. Do teď když ho potkám ve městě tak utikam.

V 16cti jsem měla prvního kluka. S ním jsem o tom "přišla" jenže jsme byli natolik blbý ze jsme žádnou ochranu nemeli a ja otehotnila. V 9tt mi dr. řekla ze plod je mrtvý. Musela jsem jít na zákrok. Po zákroku jsemkaždý celý den pobrečela,nikdo nesměl říct vše co se týkalo miminek. Nejedlá jsem..trápila se..Nejhorší na tom bylo, ze přítel me neuklidnoval..Nýbrž me zmlátil na ulici, kde bylo lidí tri prdele a nikdo mi nepomohl. Rozlamal mi brýle, otřes mozku a monokl. Brýle musel platit..A dostal podminku. To znamenalo konec vztahu.

Když jsem se z toho všeho vzpamatovala a řekla si,ze musím jít dál i když ztráta miminka bolela pořád. Potkala jsem kluka, který me chápal, rozesmival..prostě bylo to s nim nádherný. 

Snažili jsme se o miminko..ale nešlo to. Dvakrát se to povedlo, ale marně. Dvakrát samovolny potrat. 

Byli jsme z toho s přítelem smutní. Az na potřetí...pozitivní testy, pozitivní test z krve..A první fotka z ultrazvuku♡Jà a přítel jsme byli nejšťastnější😍😍

Chodila jsem na kontroly..každá kontrola fotka ultrazvuku..

Už deset měsíců je s námi. Zrovna mi spí na hrudníku, unavená po dlouhém pláči způsobeném zřejmě růstem zoubků. Do toho ji trápí vyrážka pod plínkou, za kterou můžou asi ty zoubky. Co bych se rozepisovala, však to každá maminka zná. Neustálý kolotoč rýmy, opruzenin, bolavých zoubků. Takový je zatím náš podzim. Náš první společný podzim.

Ale tohle si pamatovat nebudu. Budu si pamatovat, jak jsme spolu chodily na plavání, cvičení, dlouhé procházky, to vše za časté přítomnosti našeho taťky, který si nechce nechat ujít, jak jeho holčička roste. Jak nám stojí u gauče, stolů, židlí, vany a dělá první nesmělé krůčky okolo nábytku, které se časem promění na jisté kroky do prostoru. Jak krásně baští.

Nikdy neopomenu jí říkat, jak je šikovná, ikdyž je takhle malinká, pořád jí to opakuju, nahlas i šeptem do ouška. Že je šikovná, úžasná, božátko naše. 

Ráda si takhle píšu jen o svých pocitech, o těch krásných, co se dokáží uvnitř unavené, nevyspalé, občas tápající matky zrodit. Stejně tak se ale uvnitř každého rodí i ty spíše negativní pocity.

A jaká je moje TOP desítka pocitů v souhrnu za těch posledních TOP deset měsíců mého života? Nebudu je psát podle nějakého pořadí, co nejvíc převažuje, protože každý den je jiný a zítra by mohlo být pořadí zase úplně opačné. 

+ LÁSKA je samozřejmě to, co mě napadne jako první. Takové klišé hned na začátek. Ať už přijde ke každé mámě ta láska ve vteřině narození jejího dítěte nebo třeba až se na ni miminko poprvé usměje, vždy je to láska čistá. I my, které jsme si jako bezdětné říkaly, co vše dělat nebudeme, až budeme mít miminko a kroutily hlavou nad těmi, co už matkami jsou, tak i my jsme díky tomuto pro nás novému druhu lásky teď takové jiné, přirozenější a s jasným středobodem našeho vesmíru.

Když jsem ležela na JIPu a přinesli mi ukázat mou dceru.... 

člověk si tento moment představuje celé těhotenství, jak poprvé uvidí své miminko. Já si představovala jak bude vypadat, jak ji budu hned milovat, jak z ní budu poprděná, vždyť to je to moje miminko, co jsem nosila v břiše a konečně ji uvidim. 

... přinesli mi ukázat mou dceru.... a ahoooj,miminko,  holčičko, tak jo , to jsi ty jo ? Já si tě ale představovala uplně jinak. Tak to jsi ty jo ? ty jo, dobře. 

....nebrečela jsem, necítíla jsem výbuch emocí a slzy nebyly, prostě miminko, no, jo aha, no jo ono je ale moje . Ty jo. 

Možná kdybych si prošla porodem přitozeným, bylo by to jiné, nevím, nemůžu srovnat.

Sama jsem byla překvapená jak reaguju, vždyť to je ona ! ta ona, jediná, na kterou jsem se těšila, vysnila, ona si to vybojovala , měla bych brečet dojetím a stěstím. A tak sem ji u sebe měla asi dvě minuty a pak ji odnesli. 

Proč a jak zavinovat 

Novorozenci milují zavinovaní. Důvodem je pocit bezpečí a klidu, který je vrací do příjemného prostředí maminčina bříška před porodem. Miminko se v bříšku cítí velmi spokojeně, pohybuje se v teplém, relativně hodně omezeném prostoru. Bezprostředně po porodu tento pocit miminko ztrácí a pokud není co nejrychleji navráceno do náruče maminky (což není z různých důvodů vždy samozřejmé a možné) zažívá často nepříjemné okamžiky strachu a osamocení, následuje pláč, neklid a nervozita.

Proto již v porodnicích bývají miminka často poměrně pevně zavinována a to včetně ručiček. K tomuto účelu slouží z praktických důvodů velké bavlněné pleny. Pro zkušené porodní asistentky a dětské sestry je takovéto zavinutí poměrně rutinní záležitostí, pro maminky „začátečnice“ často obtížný úkon J. Pokud maminkám a zejména miminkám zavinování vyhovuje, doporučujeme v zavinování alespoň po nějakou dobu pokračovat i doma.

Jako hlavní výhody zavinování jsou udávány tyto:

1. Zavinutí miminka (včetně ručiček u novorozeňat nebo u dětí předčasně narozených) miminko zklidní a zabrání nekoordinovanému pohybu ručiček, které je u novorozeňátek častý, pro miminka nepříjemný a často způsobuje noční buzení. Mluvíme zde o tzv. Moro reakci (Moorův reflex, tj. Objímací reflex), který je typický pro novorozence a končí zpravidla kolem 4. měsíce života. Tato reakce na první pohled vypadá jako úlek, kojenec rychle rozhodí ručičky do stran, zároveň pokrčí nožičky v kyčlích a následně miminko přitáhne ručičky i nožičky k bříšku (odtud název objímací reflex).
2. Zavinuté miminko má pocit, který je mu známý již z bříška. Cítí se v bezpečí, teple a klidu.
3. Pevným zavinutím lze dosáhnout klidného a plnohodnotného spánku miminek i rodičů. Děti, které se v noci často budí, jsou plačtivé a i během dne podrážděné, nemají dostatečný odpočinek a i jejich vývoj může být zpomalen.
4. Zavinování miminek je praktické také pro maminky, které mají problémy s kojením. Ze zkušeností mnoha maminek víme, že miminka neklidná se špatně přisávají, nekoordinovaně pohybují ručičkami a kojení proto bývá často přerušováno. Zavinutím ručiček, se miminko zklidní a kojení se zjednoduší. V pozdějším období toto již samozřejmě není nutné.
5. S miminkem v zavinovačce se lépe manipuluje, což ocení maminky zejména při nočním chování a přenášení děťátka.

Jak dlouho zavinovat?

Podzim. Období, které umí být jak naprosto kouzelné, tak i trochu smutné a uplakané. Zejména ve dnech, kdy stále jen prší, fučí vítr a dítěti (případně i vám) visí u nosu nudle. Čím v takových dnech zabavit malé neposedy?

Chození ven

Přestože je tento článek zaměřený na aktivity v těch pravých podzimních dnech, i tak si myslím, že je potřeba zmínit důležitost stráveného času na čerstvém vzduchu. Přestože v podzimních plískanicích máte jistě často pocit, že jít ven skutečně není dobrý nápad. Že by dítko mohlo prochladnout, zmoknout, ofouknout a podobně. Myslete ovšem na to, že chozením ven v jakémkoli počasí mu uděláte tu největší službu, jakou můžete! Děti by měly trávit denně alespoň 3 hodiny na čerstvém vzduchu, jak uvádí doktorka Eva Labusová na svých webových stránkách. Pořádně se vyvětrat, ať už je jakékoli počasí, je základ toho, že naše dítě nebude "choulostivé". Tedy že bude méně nemocné, otužilejší a celkově odolnější. 

Vždy počítejte s tím, že v podzimním počasí se vám děti pravděpodobně umažou - kaluže, bahno, pouštění draků na rozbahněném poli. Proto věnujte velkou pozornost tomu, co jim oblečete. Přesně na takové dny jsou perfektní pogumované materiály, pláštěnkové kalhoty a bundy, zkrátka něco, co nepromokne a vy to nebudete muset házet do pračky po každé procházce. Tyto materiály totiž stačí otřít. A pamatujte - neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečené dítě. 

Když už to ven zkrátka nejde

No a když už počasí opravdu nepřeje nebo nechcete trávit v dešti celý den? Nevěšte hlavu, i tak se děti dají poměrně hezky zabavit. 

Žijete spolu už roky. Zažili jste spolu mnoho hezkého, těžkého a to všechno ještě překrývá to obyčejné, kterého si moc nevážíme.

Dlouhodobý vztah a manželství je těžší než se zdálo, o to víc pokud máme děti a s tím spojený častý stereotyp, nové problémy a výzvy v rolích, které neznáme.

Udržet oheň rodinného krbu i mimo debaty o jídle, nákupech a přibitých poličkách je disciplína těžkého kalibru.

Stereotyp a starosti všedního dne

Co všechno jste si představovaly, když jste s mužem svých snů začaly žít?

Romantické představy o společných chvilích, svatba, toužily jsme mít děti.

Již před tím, než jsme byly tři, jsme byli s mužem rozhodnutí, že budeme chtít jen jedno dítě. Během mého „báječného“ těhotenství a ještě „lepším“ porodu mé dcery Medy se to i potvrdilo- znovu už absolvovat tento proces nechceme, navíc se nám potvrdilo i to, co jsme si o sobě mysleli už jako bezdětní – chceme vložit veškerou péči a energii jen pro ní.

Ujasnění, že nechci mít další děti, během vlny druhátek všech mých kamarádek, pro mne bylo příjemné – málokdy si bývám něčím jistá.
Horší byla otázka, jak svou plodnost nevyužívat po další dlouhé roky- volba antikoncepce se překvapivě ukázala jako nejtěžší oříšek celé záležitosti.

Restart cyklu po porodu

Přestože jsem plně kojila celý první rok dcery, jelikož má drahá dcera byla kozomila a kromě jogurtu a okurek odmítala jíst úplně všechno, co jsem jí s láskou podávala, menstruovala jsem velmi brzy, asi třetí měsíc po porodu.

Mé cyklické já si během těhotenství asi dobře odpočinulo, protože můj cyklus byl na minutu přesný a všechny cyklické fáze se mi nabízely s maximálním prožitkem – ovulace, kdy jsem nebyla schopna myslet několik dní na nic jiného než na sex byla ta lepší část cyklu, po němž přícházel stejně silný premenstruační syndrom- návaly vzteku, záchvaty zuřivosti, pláče a probdělé noci s uvažováním o své vlastní existenci.

V době menstruace jsem obvykle první tři dny ležela v křeči a nedokázala být vzhůru.
Navíc vzhledem k tomu, jak asi silné bývaly moje ovulace jsem začala mít obavy o to, zda antikoncepční metoda, kterou jsme roky bez problému používali- přirozená antikoncepce s ohledem na plodné dny, je ještě tak účinná a bezpečná jako v dobách, kdy by nám nevadilo, kdybych otěhotněla a kdy jsem ani o tom, že bych otěhotnět mohla, moc nepřemýšlela - bylo to prostě jedno.

Také znáte ten pocit, kdy bezradně kroutíte hlavou, držíte v ruce další svetr a ptáte se sami sebe, jestli už toho přeci jen nemá na sobě ten drobek moc? Starostlivě mu držíte ledové ručičky a říkáte si, proč jste mu v těch patnácti stupních přeci jen nedaly rukavice? Pak je tento článek určen právě pro vás! 

Chladné počasí

Začněme úplně v úvodu tím, co už je a co není chladné počasí. Každý z nás má laťku nastavenou jinak. Například u nás doma je konstatně mezi 19 a 20°C a když k nám zavítají sousedi tak většinou bědují, že si doma zapomněli svetr. Takto přistupujeme i k venkovnímu počasí - tedy i pokud někdo v našem okolí tvrdí, že je zima, nám to tak ještě nemusí připadat. 

Považujme tedy za chladné počasí takové, které vyžaduje víc oblečení, než jen tričko a kalhoty. A klidně se od toho pojďme odrazit. Představte si, že je právě počasí na zmíněné tričko a kalhoty. Tedy alespoň vy je máte na sobě. A odpovězte si na otázku, co má v takovou chvilku na sobě vaše dítě? To samé? No výborně! Není důvod, aby to v zimě vypadalo jinak!

Při oblékání dětí se držte doporučení, že by měly mít na sobě maximálně o jednu vrstvu víc než vy. Čím je dítě starší a čím víc se venku pohybuje, tím méně je vrstva navíc potřebná.

Naši nejmenší 

Echinacea neboli třapatka je nejen okrasnou zahradní květinou, ale i známou léčivkou. Její sezona sice s nastávajícím podzimem končí, avšak právě teď je ten nejlepší čas pro sklizeň její nejúčinnější části - kořene. Vyrobit z něj tinkturu, která hravě odežene podzimní nachlazení, není vůbec těžké. Podívejte se, jak na to.

                                                            foto: pixabay.com

Třapatku využívali již staří indiáni, kteří o jejích zázračných účincích věděli snad vše. Kromě toho, že výrazně stimuluje imunitní systém, působí také přímo proti bakteriím a virům. Pomůže při nachlazení a chřipce, zánětech průdušek, angínách a zánětech středního ucha a močových cest. Podpoří imunitu také v boji proti oparům, bradavicím a plísňovým onemocněním.

Na podzim je ideální čas pro vyrýpnutí jejího kořene, který je zároveň nejúčinnější částí rostliny. Můžete ho nasekaný usušit, ale jednodušší je udělat z něj tinkturu. Není to vůbec složité a díky alkoholu je její trvanlivost mnohem delší, v řádech let.

Na cca 100ml tinktury budeme potřebovat:

• 30g kořene echinacey
• 100ml 60% alkoholu

Vyrobit si domácí mýdlo není tak těžké, jak si většina lidí myslí. Ručně vyrobené mýdlo je milým dárkem a pokud je chcete někomu věnovat k blížícím se Vánocům, je třeba se do výroby pustit nyní. Máme pro vás recept na mýdlo s přídavkem kozího mléka.

                                                                foto: Pixabay.com

Mýdla z kozího mléka jsou vhodná pro všechny druhy pleti, včetně té dětské. Tradičně se používají u ekzematiků a lidí se suchou kůží. Protože pomalu končí sezóna kozího mléka, vyrobte si mýdlo do zásoby. Kozí mléko seženete třeba na farmářských trzích nebo v prodejnách zdravé výživy a lokálních potravin.

Pro výrobu cca 650g kozího mýdla budeme potřebovat:

• 400g olivového oleje (pomace)
• 283g kokosového oleje
• 170g palmového oleje
• 51g kozího mléka
• 343g destilované vody
• 131g hydroxidu sodného
• 0,5g extraktu z grepových jader

Doporučuji nakupovat suroviny přes e-shopy specializující se na potřeby pro výrobu domácí kosmetiky. Dnes se již dají sehnat přímo sady pro začínající mýdlaře. V takové sadě obvykle naleznete právě suroviny z našeho receptu (vyjma kozího mléka).

Maminky, máme pro vás jedinečnou příležitost získat balíček kvalitních hraček mezinárodně oblíbené značky Fisher-Price. Určitě jste postřehly, že jsme na Koníku pro vás připravili několik příležitostí, jak poznat tuto značku.

Ale teď máme pro vás speciální akci. Jednoduchou soutěž:

Poslední komentář získá 5 hraček Fisher-Price!

Podmínky:

Komentář, který zůstane pod tímto článkem posledním - tedy nejnovějším - komentářem více než hodinu (nikdo jiný nepřidá další komentář po dobu jedné hodiny), získává 5 hraček: Chytrý telefon CZ, Veselé Jablíčko CZ, Smart Stages Tablet CZ, Pejskův Stoleček Smart Stages CZ/EN, Mluvící pejsek CZ. 

V komentáři musí být napsáno, co vás z portfolia hraček značky Fisher-Price zaujalo nejvíc a taky vložený link na konkrétní zmíněnou hračku. Komentář, který nebude obsahovat tyto informace a bude poslední, bude neplatný. Tím pádem budeme čekat na další komentář. Hrajte, prosíme, fér. Fér znamená, že napíšete jenom jeden komentář, který nesmažete a nepřidáte opakovaně.

Porodní přání

Jméno rodičky, jméno manžela

Dětský lékař:

Velice stojím o co možná nejpřirozenější způsob vedení porodu bez urychlování celého procesu. Porod považuji za velmi intimní zážitek, proto bych uvítala co největší soukromí, tj. vyloučení pohybu všech osob na porodním sále, které tam nejsou v daný okamžik nezbytně nutné. 

Porod (první, druhá a třetí doba porodní):

• Možnost stálé přítomnosti manžela/porodní asistentky, včetně tzv. příjmu.
• Přeji si být informována o veškerých zásazích a nutném podání léků, nepřeji si žádný zásah bez mého vědomí a souhlasu. Preferuji komunikaci prostřednictvím své PA.
• Preferuji možnost volného pohybu, využívání relaxačních pomůcek (především možnost pobytu ve vodě) a nefarmakologických metod tišení bolesti.
• Omezení vaginálních vyšetření na nezbytné minimum.
• Nepřeji si jakékoliv urychlování porodu, ani nabízení léků na tišení bolesti (v případě potřeby o ně požádám).
• Prosím o možnost výběru porodní polohy (či jejich případné střídání), eventuálně porod do vody.
• Přeji si porodit bez nástřihu hráze.
• Přeji si přirozený průběh při konečném vypuzování dítěte bez vnějších zásahů – v žádném případě si nepřeji, aby dítě bylo vytlačováno další osobou tlakem na břicho. Po porození hlavičky bych chtěla počkat na další kontrakci a nechat miminko celé vyklouznout ven, a pokud to okolnosti dovolí, ráda bych si miminko zachytila sama (s pomocí porodní asistentky).
• Po samotném porodu bych ráda vyčkala na přirozené porození placenty (nepodávat oxytocin, netahat za pupeční šňůru).
• Přejeme si vydání placenty domů.

Aktualizace: recenze maminek na Amilk Bifido naleznete v našem fóru tady. 

----

Maminky, hledáte pro své děťátko vhodné mlíčko, které by bylo plné vitamínů a kvalitních surovin? V optimální míře by obsahovalo všechny zdraví prospěšné látky tak, aby vaše děťátko správně prospívalo?

Otestujte s námi mléko Amilk Bifido, které je exkluzivně dostupné v lékárnách Dr.Max a přesvědčte se o jeho kvalitách.

Co testujeme

Složení produktů Amilk Bifido je pečlivě připravené tak, aby zohledňovalo potřeby dětí v každé fázi jejich vývoje.

Tyto knížky s vánoční tématikou mě zaujaly, proto je dávám jako tip pro ostatní. Je to dobrá alternativa k sladkostem na Mikuláše 🙂 děti se dozví něco o tradicích a vánočně se naladí!

1. Vánoce z celého světa

Autor: Karolina Medková

Ilustrace: Mária Nerádová

Nakladatelství: Albatros

Tuto knížku máme doma - čekala jsem více "povídání" o tradicích v jednotlivých státech. Tomu jsou věnované jen 3 poslední strany. Jinak jsou v knize spíše různé úkoly, spojovačky, vymalovánky, celostránkové ilustrace apod. 

Jelikož se všude kolem mě vedou debaty o tom,zda dítě do školky patří dřív jak ve třech letech. Jelikož na sociálních sítích jsou o tom sáhodlouhé diskuze a kolikrát i zbytečně vyhrocené,nutí mě to napsat svůj pohled a názor na toto téma.

Když jsem čekala Eli, nenapadlo by mě ji dát do školky dříve,než je povinné(lépe řečeno,než mi skončí rodicak).

Měla jsem to dokonce i jedné známé za "zlé",že své dítě dobrovolně "cpe" do školky dřív,než je nutné. Vždyť,kam tak pospicha? Prace ji neuteče?! - ptala jsem se sama sebe.

Když se mi Eli narodila,vše se doma otočilo o 180°...jako asi u každé z nás,první rok jejího života jsem byla nadšená a šťastná,že s ni jsem.

Potom jsem sama na sobě zacala pozorovat,že mi tak trochu chybí normální kontakt s lidmi,normální konverzace (ne,jen ham a ee atd.),zacala jsem proto vyhledávat různá mateřská centra,ale i přes to všechno to nebylo ono.Co si budeme povídat,my matky,se prostě nedokážeme bavit mezi sebou o něčem jiném než o dětech(v pozdějším věku dítěte určitě ano  ),nicméně jsem na sobě začala cítit totální vyhoreni...

Elinka byla úžasná a stále je,nikdy bych jich za nic na světě nevymenila,ale prostě jsem to v tu chvíli tak cítila.