V posledních dnech Česko zažívalo tropické teploty. Někteří je milují, jiní je nenávidí. Osvěžit však potřebují všichni - příznivci i odpůrci veder. Především v těchto horkých dnech je velmi důležité nezapomínat na pitný režim. Ideální také je, pokud člověk může letní parna přečkat relaxací u bazénu. Tuto výsadu si však nemůžou užívat bohužel všichni. Je proto potřeba najít jiné osvěžení, které tyto dny pomůže přečkat, a možná i trochu zpříjemnit.

Boom domácích limonád

    Možná jste si už všimli, že velká část restaurací začala své návštěvníky lákat na domácí limonády nejrůznějších příchutí. A je to perfektní marketingový tah - lidé na to prostě slyší. Jedinou nevýhodou je poměrně vysoká cena, kterou musí konzument za domácí limču v restauraci zaplatit. Jejich výroba přitom není vůbec složitá, pracná a dokonce ani náklady nejsou vysoké. Velmi dobře si proto můžete chutné a osvěžující limomády vyrobit i vy sami doma.

Okurkové osvěžení

    Mezi nejoblíbenější letní zeleninu patří bezesporu meloun a okurka. Melounové recepty pro horké letní dny už jste si mohli přečíst v minulém článku a dneska se podíváme na "zoubek" okurkám.

    Okurky jsou bohaté na vitamíny a minerální látky, obsahují například vitamín C, vitamín A, ze skupiny vitamínů B téměř  všechny  (kromě B12). Díky svému složení okurky zlepšují stav svalů, šlach, kloubů, chrupavek, ale například i vlasů a nehtů. Působí detoxikačně a čistí kůži při akné i ekzému.

Se značkou Bioderma jsem byla vždy spokojená. Nepoužívám ji pravidelně, ale když už jsem nějaký produkt zkoušela, vždy plnil svou funkci bez jakýchkoliv negativ. Proto jsem se rozhodla tuto značku používat i na svou dceru. A to konkrétně jejich řadu pro děti ABCDerm.

Mám sice značky kosmetiky, které mám raději, ale přesvědčila mě široká nabídka různorodých produktů.

Rozhodující pro mě byly nejspíše vlhčené ubrousky.

Pro mě jakožto "vše pečlivě studující" budoucí matku byly vlhčené ubrousky velkým strašákem. Celé těhotenství a vlastně i před ním jsem pročítala recenze na různé značky a alternativy vlhčených ubrousků. A jelikož nejsem zrovna zastánce právě těch alternativ, chtěla jsem prostě najít ubrousky, které budou pro mé dítě dokonalé. Samozřejmě jsem znala fakt, že každému miminku sedí něco jiného, ale chtěla jsem začít zkoušet s tím nejlepším možným.

Alternativy však neodsouvám úplně na druhou kolej. Ráda je používám jako doplněk. Tím myslím, že hlavní produkt či metodu doplňuji o alternativu. Tou alternativou je v mém případě netkaná jednorázová textilie a olejíček.

Postupem času, když dcera začla s prvními příkrmy, už ale tato metoda nebyla dostačující a zdálo se mi, že i po jejím použití jsem dceru stále cítila. A tak jsem od metody postupně úplně opustila.

Spokojené miminko brnkající prstíky po chrastících zvířátkách na hrazdičce. Zvědavé děťátko očičkama objevující ten zajímavý, pestrý a hlavně nový svět kolem sebe. To je sen asi každé maminky a tatínka, pro který by udělali snad všechno na světě. Možná patříte mezi ty šťastné, kteří si přesně tenhle pohled den co den užívají. Možná znáte i ty krušnější chvilky, kdy miminko není tak úplně naladěné. A možná ve vašem případě, a to vám samozřejmě opravdu nepřeji, tyhle nepříjemné okamžiky dokonce převládají. Důvodů ke spokojenosti nebo nespokojenosti miminka může být nespočet. Jisté ale je, že bez spokojeného bříška není spokojeného miminka. A právě o bříšku těch nejmenších bude náš článek.

V bříšku se odehrávají tisíce procesů. A sami víte, že s hlasitým a nepříjemným škrundáním v břiše, jde barometr naší nálady rychle dolů. Jsme často podráždění a rozhodně nemáme chuť podnikat něco nového. A u těch našich malinkých miminek je to přesně stejné. Když není v bříšku všechno v pořádku, úsměv nevykouzlí ani jinak oblíbený houkající slon nebo komicky pochodující želvička na klíček.

Zajímavé je, že hormon štěstí (serotonin) se tvoří v okolí střeva a jeho tvorbu z velké části ovlivňuje výživa.

Už se vám stalo, že vám s nepříjemnými pocity v břiše pomohl obyčejný bílý jogurt nebo kefír? Mně mockrát. A až teď jsem zjistila, že to není jen tak náhodou. Jogurt nebo kefír totiž patří mezi tak zvané fermentované potraviny. Fermentace je vlastně kvašení, které pomáhá udělat potravinu lépe stravitelnou, a díky tomu se ve střevě mohou množit prospěšné bakterie. A právě tyhle bakterie se pak starají o ten pocit, že máme „v bříšku jako v pokojíčku“.

A není to jen u nás dospělých. Ještě ve větší míře to tak mají miminka. A to už od svých prvních dní, kdy jsou na světě. Bez pochyby je pro ně nejlepší mlíčko od maminky. Když ale kojení není z nějakého důvodu možné, jedna z variant je sáhnout po fermentovaném kojeneckém mléku. Ještě donedávna se v České republice nedalo sehnat, ale už několik měsíců ho najdete pod značkou Hami.

A kruh se nám uzavírá: díky spokojenému bříšku už je zase v kurzu ta zajímavá hrazdička nebo papírový kapesníček, který tak srandovně létá, když maminka projde okolo a udělá vítr. A zase tu máme to spokojené miminko, které chce každý okamžik, kdy nespinká, věnovat objevování toho zajímavého světa. Usmíváte se při té představě? Já teda ano!

Jsem maminkou 3 kluků, je mi 33 let a náš život je akční,takže občas jsem večer měla pocit, že usnu dřív než děti a to jsem věděla, že na mě po jejich usnutí ještě čeká spousta povinností. Únava se začala projevovat i na mé pleti, začala jsem si připadat stará! A tak jsem se na testování a očekávání změny moc těšila.

Co je vlastně Blendea?

Blendea SUPERGREENS je směsí zeleného ječmene, mladé pšenice, chlorelly a spiruliny.

• Bio mladá pšenice 30%
• Bio zelený ječmen 30%
• Bio Spirulina 20%
•  Bio Chlorella 15%
•  + Bio máta 5%

Tyto superpotraviny detoxikují organismus, zlepšují trávení, posilují imunitu, zabraňují překyselení a omezují pocit únavy. Zelené superpotraviny pro výrobu Blendea SUPERGREENS pochází z panenské přírody Nového Zélandu a Taiwanu, kde jsou pěstovány pod přímým sluncem bez užívání jakýchkoliv chemických přípravků.

Moje testování

Možnost testovat směs zelených potravin nás velmi potěšila. Výchozí situace naší rodiny, jak jsem psala při přihlašování se do výběru zájemců o testování, byla pestrá 🙂 

Cituji: Máme se rádi a je nám fajn, ale z výrazu maminky je zřejmé,že je občas ze zajišťování servisu všem svým třem chlapákům trochu unavená, dobrý pozorovatel může zpozorovat i mírný tik v pravém oku (maminka je navíc učitelka! ). Ano, i tato maminka už někdy ze zoufalství přemýšlí nad nějakým superpráškem, který by jí pomohl udržet svižné tempo a už vůbec by nepohrdla kvalitnějším spánkem. U dětí lze pozorovat sklon k suché až ekzematické pokožce a maminka přemýšlí, jak jim s tím co nejšetrnější formou pomoci. A tatínek? Ten je v pohodě a kromě občas nafouklého břicha ho nic netrápí... Pomohlo by nám Supergreens naladit nás do harmonie?

A jak je to u nás po měsíci testování Blendea supergreens?
Vidíte ten rozdíl? 🙂 I když to vypadá, že nám ubylo vlasů a nejmladšímu synovi po několika měsících přibyla opět plína, tak první pohled je jen iluze 🙂 Ale vezměme to od začátku.

Samotné složení výrobku bylo to, co mě přimělo zapojit se do testování. Zelený ječmen, mladá pšenice, spirulina, chlorella, to vše samo o sobě hovoří o dobré kombinaci pro každého, nejen oslabeného člověka. Ještě větší radost mi udělal příběh vzniku tohoto zeleného nápoje, který byl stručně popsán v přiloženém dopise. Kromě toho, že chtěl autor vyrobit něco, co mu pomůže s únavou a se špatným trávením, tak chtěl i bio kvalitu surovin. Toto se mu podařilo navázáním spolupráce se zemědělci ve Slovinsku, kde všichni dodavatelé jsou zavázáni dodržováním opravdu přísných pravidel - zavlažováním neznečištěnou vodou, pěstováním na přímém slunečním světle a samozřejmě zákazem užívání hnojiv a pesticidů. To je fajn, že? Je tu někdo, kdo přemýšlí nejen o svém zdraví, ale i o zdraví přírody....

Když mi přišel balíček, překvapilo mě, jak je plechovka malá. Ale i odměrka je docela malá, takže ani po měsíci pravidelného užívání mnou a manželem nebyl prášek vypotřebován, ještě nám trochu zbylo 🙂 Příprava je i díky přilošenému shakeru jednoduchá a my jsme prášek ředili vždy vodou, protože chuť nám vyhovovala.

A jaký je tedy výsledek? Manžel byl spokojený, že ho nápoj ráno zasytil a tento pocit mu vydržel po velkou část dopoledne. Ač skeptický k barvě, tak si nápoj oblíbil. Zajímalo mě jeho trávení, protože s tím on má docela problém. Uvedl, že po měsíci užívání měl trochu problémy s vyprazdňováním, musel jít častěji denně. Nyní, když už výrobek neužívá se mu prý ustálilo na obvyklé 2 návštěvy wc denně.

U mě došlo určitě k zlepšení spánku, poctivě však přiznávám, že jsem pro řešení tohoto problému těsně před oznámením, že budu moci testovat zelený nápoj, začala dělat i něco jiného. Na ekzém na ruce (kvasinka) mi to nijak nepomohlo. Tik v oku zmizel a myslím si, že lze nápoj využít i jako vzpruhu a doplnění energie.

Shrnuto - myslím si, že Blendea supergreens je moc dobrý výrobek, ale pokud má člověk větší zdravotní potíže (manžel se zažíváním a já s ekzémem), tak samotný o sobě moc nepomůže. Já svůj ekzém řeším i jiným způsobem a manžel snad také jednou pochopí, že žádný zázračný prášek mu s trávením nepomůže, pokud nezmění své stravovací návyky.

Dneska je to cca 20 dní od porodu a konečně mám čas něco napsat.V pátek 28.7.2017 v 9 večer mě bylo zle a cítila jsem se pod psa malinko jsem špinila  no vděla jsem že je něco špatně kor po návštěvě wc , tak jsem ještě ten den večer jel do porodnice no skoukli  mě a poslaly na monitor no prý nic jen že mimčo se moc nehýbe a  poslali mě domů to jsem přijela 00:00 h. S tím že v pondělí mám nastoupit k převzetí do péče už do porodnice. 

Ráno jsem se vzbudila do krásné soboty bylo 29.7.2017  a já vstala a bylo mě skvěle jak jak nikdy. Ráno jsem šla do města po nákupech a ještě jsem si říkala,že termín mám až zítra a že ve městě je den Dřeva a medu že bych se tam mohla jít po obědě  s přítelem podívat pocourat . No z města jsem přišla v 11 h a šla jsem se natáhnout no vstala jsem a šla se přítele zeptat jak to uděláme že bude 12:00 a že bychom mohli jít na jídlo do města a skloubit to s sím dnem Medu a dřeva no a v tom jsem ucítila mokro v gaťkách a nešlo to zastavit a podemnou obrovská kaluž a říkám hele asi mi praskla voda přítel poprvé za celou dobu odtrhl oči od televize a podíval se a říká jak asi no asi na 100% no tak si běž zbalit věci dej si sprchu a já si zajdu zakouřit a pak se domluvíme jestli pojedeme. Byla to asi nejrychlejší sprcha v mím životě ta bolest no strašná ale to jsem ještě netušila že ta horší část přijde. Vylezla jsem a říkám hele vem tašky a jedem fakt to bolí, jen se na mě podíval a říká jestli nás zase pošlou domů tak .... říkám nemluv a pojď. Nasedli jseme do auta a jeli a když vyděl že mi je fakt zle že to prodýchávám a fakt to bolí tak mi jen říká hele za 45 minut jsme v porodnici a říkej mi začátek a konec ať víme po kolika minutách to je no cestou jsme chytli opravu silnice ( kyvadlovej provoz) advě červený . Do toho se mi udělalo tak špatně že se mi chtělo zvracet a taky jsem zvracela do jedinýho pytlíku v autě no pytlík byl děravej tak že než jsme přijeli do porodnice já třikrát zvracela ven a i já byla po zvracená no a kontrakce byly po 5 minutách. Nejen že jsem měla co dělat dojít do porodnice ještě ke všemu mi mezi dveřmi bylo řečeno že první porod trvá 12 a i víc hodin a moje reakce no to snad ne!!! Tak že celou pozvracenou mě poslaly na monitory a opět málo pohybů že mi šťouchali do břicha a byly jsme tam skoro hodinu než něco natočily. Pak nás odvedli na pokoj kde jsem celou dobu zvracela a přítel vzorně vše vylejval do umyvadla pak jsem několikrát byla na mýči ve sprše a mazala olejem a přítel mě masýroval záda a kříž a takhle pořád dokola až cca po 4 hodinách ta správná sranda začala malej se posunul dolů a já začínala tlačit navšech čtyřech, pak ve dřepu a nakonec když už jsem myslela že to nedám tak  na boku a přítel mě s porodni asistentkou zapíraly nohy a já tlačila a dotoho jsem zvracela no a nakonec za hodinu mučení že je vydět už hlavička a že mezi kontrakcema si přejdeme na sál. No přítel mě doslova táhl ještě že jsem měla jen 68 kg. No ta pravá bolest přišla až teď přítelmě drželnohu a porodní asistentka taky hod jsem malá a pořádně jsem se nemohla zapřít při tlačení . Nakonec mi bylo oznámeno hlavička je venku teď musíte tlačit a všechno budete mít zasebou rychle už tlačte a já se tak snažila ale už jsem byla vyřízená .... no po dalších cca 30 minutách jsem vyděla jak malej je úplně modrej a má pupečníkovou šňúru omotanou okolo krku proto nebyly slyšet pohyby a naléhaly na mě ať tlačím. Hned ho odnesli a rozdejchli a mě zajímalo jestli brečí dobu jsem nic neslyšela ale po chvilce byl u mě a řval a já byla spokojená a přítel byl skvělej a porodní asistentka naprostoúžasná. Od prasknutí vody uběhlo necelých 6 hodin a malej byl na světě. Narodil se v sobotu 29.7 v 17:48 . Já jsem věděla že pokud někdy budu chtět druhý dítě tak říště si na cestu beru sáček na zvratky a ty hlouposti jako hroznový cukr, čokoládu ..... můžu nechat doma 🙂

        Člověk si musí napsat, všechno co nechce zapomenout. Jsou však životní zkušenosti, které nepotkají jen tak někoho a jsou i zážitky, na které se zapomenout nedá a to třeba jako ta naše. Téměř většina lidí si myslí, že miminko je v lůně matčiny 9 měsíců, narodí se a má krásných 3,5 kg a po třech dnech může jet s miminkem domů. I my jsme patřily mezi tu většinu než nás život provedl jinou cestou a jinými prožitky.

        Bylo několik týdnů po naší svatbě.Mimochodem, úžasná. Nějak jsme o miminku nemluvili protože jsem nastoupila po mateřský do práce. Jenže jeden večer rozhodl, chceme miminko. Naše snažení začlo v listopadu 2016, udělala jsem si pár testů ale vycházeli stále negativně. Týden před Vánoci jsem si udělala test a nic, tak jsem čekala další tři dny a hned ve středu jsem si udělala poslední, byl opět negativní, tak jsem ho hodila na záchodě do koše. Už jsem přestala věřit, že se to povede. Den před Vánoci(pátek) jsem vyhazovala ruličku od toaletního papíru a koukám, ejhle jsou tam, dvě čárky, které nám změnily život. Pro jistotu jsem běžela na odběr krve kde nám to potvrdili.Už několik dní jsem měla připravené oznámení pro rodiče, vyšlo to jen tak tak a já měla šílenou radost, že jim to mohu dát pod stromeček.

        Rodiče byli nadšení, plakali a furt měli tendenci nás objímat. Náš tříletý syn to stále nechápal, tak jsme tomu nechali volný průběh. Týden po Vánocích jsme jeli s mojí maminkou a tetou do Ikei, tam jsem bohužel začala silně krvácet. Okamžitě jsme jeli do nemocnice v Chomutově, protože gynekologie u nás byly zavřené. Když jsme dorazily, čekali jsme asi přes půl hodiny než přišel doktor. Přišel a vypadalo to že jsme ho vzbudily. Když mě začal konečně vyšetřovat po tom věčným vyptávání, řekl velmi odporným tónem, že pro něj toto není těhotenství a že jestli chci tak mi napíše prášky ale pokud ne tak ať přijdu zítra a že TO vyškrábnem. No okamžitě jsem spustila a nešlo to zastavit, zvedla jsem se a odešla. Probrečela jsem celé odpoledne. Všichni mě utěšovali že to bude v pořádku. Měla jsem ale opačný pocit a už jsem ztrácela naději. Když jsem ale v pondělí přišla ke své doktorce, ujistila mě že plod tam je☺. Byla jsem tak šťastná. Na ultrazvuku byl jeden plod a nějaký váček. Řekla ať tedy přijdu za týden aby se ujistila, že bude bít srdíčko. Spadl mi kámen ze srdce a strašně jsem se celý týden těšila až uvidím to srdíčko.

Uběhl týden. Položila jsem se na lehátko a s dojetím čekám co doktorka řekne. ,,Tak paní Koppová,tady je vaše miminko v jednom váčku a tady je vaše druhé miminko v dalším váčku''. �� Radost se změnila na šok.

Nějak sem to nemohla vztřebat, tak jsem šla za mojí maminkou do práce a hned mezi dveřma jsem se jí zeptala zda sedí. ,,Tak co? Všechno v pořádku?''zeptala se. ,,Jsou tam dvě.'' Obě jsem nemluvili jen seděli, bylo to jako náraz. Po dvaceti minutách jsem začli řešit jak to uděláme a podobně, volala jsem manželovi a ten byl teda překvapený ale měl radost. Já z toho až takovou radost neměla, neuměla jsem si představit mít tři děti. Vždy sem si přála k synovi mladší sestřičku.

Na dalších ultrazvucích jsem se dozvěděla, že jsou jednovaječný. Další pecka, buď dvě holky nebo dva kluci. Smiřovala jsem se s tím asi měsíc, manžel byl furt pozitivní a neprojevoval známky toho že by ho to děsilo. Těhotenství se začlo komplikovat už v lednu po tom co zjistili, že jsou jednovajky. Doktorka si netroufla na to aby nás hlídala. Tak nás předala do Prahy v Podolí.

Zase se po roce dojímám a bilancuji jaký, že byl ten třetí rok s Edísem. 

Hrozně ráda, bych teď psala  o tom,  jak se od rána do večera objímáme a jak je všechno super a sluncem zalité....ale nechci lhát ani sobě, ani Tobě Edo. Máme za sebou sakra náročnej rok, kterej byl taky plnej tvrdé práce na našem vztahu. Byl to rok, kdy jsem se toho hrozně moc dozvěděla o Tobě,  ale i o sobě. Upřímně musím říct, že jsem neskutečně ráda, že jsi takový,  jaký jsi. Jsem pyšná na to,  jakého mám syna,  jak jsi šikovný, jak zvládáš jemnou i hrubou motoriku, jak mluvíš, kreslíš, zpíváš, tančíš... Jsi neskutečně šikovnej kluk a máš skvělé hlášky 🙂  Ničeho se nebojíš, pálí ti to, máš velké sebevědomí a neskutečnou vyřídilku. Chtělo by se mi říct, celá maminka 🙂 Jsou to vlastně skvělé benefity a věřím, že se v životě neztratíš.  Víš,  co chceš, jak to chceš a jdeš si za tím. Chtělo by se mi říct, celá maminka 🙂 A to je ten náš kámen úrazu. My dva jsme totiž stejní. A mě je už teď jasné, že jsi mi byl seslán do cesty proto, abys mi dal životní lekci, naučil mě pokoře a úctě. Abys mě naučil tomu, že věci nemůžou být vždycky tak,  jak já chci. Že je důležité se občas zastavit, zklidnit. Je důležité ( a nesmírně těžké) nesnažit se někoho měnit k obrazu svému, ale respektovat a milovat ho takového, jaký je. 

Děkuji ti za to,  že jsi,  jaký jsi.... A slibuji ti, že se i nadále budu snažit být ti dobrou mámou. A doufám, že mi odpustíš, že mi to někdy nejde 🙂 

Krásné třetí narozeniny Edíku, už jsi velkej kluk!

Moc tě miluji
Máma

Nedávno jsem přemýšlela, nad tím, že je moc dobře, že jsme objevili tohle... a támhle to. A bez toho si už nedovedu představit život... Pak jsem si řekla, že bude fajn, když se o tyhle naše objevy podělím s Vámi a Vy pak 

třeba zase se mnou a ostatními o ty své 🙂. 

Tohle je deset objevů, které nám obohatily, nebo zjednodušily život:

1. Šungit - nerost, jehož stáří se odhaduje na 2 mld let. Těží se pouze z jednoho 

naleziště v Rusku a právě tento fakt přiživuje spekulace nad tím, jestli náhodou není 

mimozemského původu. No, to není důležité 🙂. Je jediným nerostem, který 

Psychika matky, to je věc záludná. Jak jí porozumět, když ani ona sama, hlavní aktérka příběhu o rodičovství, neví, co se to s ní děje? 

Čím více emocí je člověk schopný prožívat, tím více žije. Není strojem, jeho činy a reakce jsou nepředvídatelné. Bla, bla... Prožívám teď tolik emocí, že ani nejsem schopná o nich psát. A to, co asi nakonec napíšu, nebude mít pro nikoho vypovídací hodnotu, bude to spíše způsob odlehčení mojí mysli.

Už to bude 8 měsíců, co jsem mámou. A kromě toho, že mám báječnou dcerku, kterou miluju nadevše a jsem nevýslovně šťastná, že ji mám, také zjišťuju, co jsem vlastně já sama za člověka.

Děti jsou karmou rodičů. To jsem někde četla a uvízlo mi to v paměti. Neuvěřitelné, jak moc je to pravda. 

Jaká jsem si myslela, že jsem? Spíše introvertní, cílevědomá, ochotná, přející, pokorná, rodinu milující osoba. 

Teď mi žádná z těchto charakteristik mě samé, věřím, nezmizela, ale doplnily je další. Soutěživost, nevěřícnost, nedůvěra, někdy odevzdanost, jindy prostě jen vztek na konkrétní osoby.

S Amíkem strašně rádi cestujeme a samozřejmě i kempujeme. Je fakt, že Amík se to kempování teprve musel doučit, tak zálesákem se v Brooklynu opravdu nenarodil, měl ale štěstí a potkal mě. Zatímco on si do kočárku sbíral kamínky nalezené při projížďce městkým parkem, já dítě divočiny jsem lezla po stromech a sbírala plodiny, no minimálně jsem spala na zahradě a na ten strom se ze spoda dívala, ale knížku Zálesákův rok, tu jsem měla v deseti letech opravdu oblíbenou. Zatímco Amík sbíral zkušenosti divočiny na letním táboře, kde spal v chatkách a jedl pizzu, já divoženka jsem spala ve stanu s podsadou, tahala dříví na oheň a chodila na puťáky.

Ano, naše dětství nemohlo být rozdílnější, zatímco on využíval kapitalismu a cestoval po západním světě, já spala s rodiči v kempu na Žihovošti a na západ jela do Jugoslávie, kde měli tu nejlepší zmrzlinu na světě a krásnej barevnej balón, kterej jsem ale nedostala, protože byl moc drahej.

Tak rozdílné rodiny a okolí a přece jsme se našli a spolu se začali vydávat do divočiny. Moje znalosti a Amíkovy neznalosti nás kolikrát zachránili z prekérních situací. To třeba, když jsme se ztratili v rumunských horách a já našla jabloň s jablkama a Amík se naivně vyzbrojen brooklynským akcentem a hrstí oblázků postavil hodně divokých psů. "Cože? Voni napadnou i medvědy?" Zděšeně zakřičel najednou úplně zelenej Amík, když jsem ho neveřícně chválila, jak byl statečnej.

Po přestěhování do USA jsem pochopila, proč se Amík tehdy během našeho putování po Beskydech nějak netvářil na můj nápad jít spát jen tak nadivoko do lesa. Co ale dodnes nepochopím je, jak že nás to chtěl chránit tou otevřenou rybičkou, kterou si pro jistotu dal pod hlavou. "To je proti medvědům," vysvětlil než usnul tak tvrdě, že ho neprobudila ani ta ohromná bouřka s bleskama a spal i přes to, že se nám do stanu nahrnula hromada vody. Medvěd naštěstí nepřišel, protože by se nejspíš z tý otevřený rybičky počůral smíchy.

USA má také systém kempů a státních parků a turistických cest, které ale našemu značení českého turistického klubu nesahají ani po kotníky. Co je ale plus je to, že ve státních parcích se platí za místo, kde může spát 6 lidí, každé místo má svoje ohniště a grilovací mřížku a  teplá voda ve sprchách a splachovací záchody jsou běžností. Co má ještě americké kempování navíc je divočina, divoká příroda a lidi.

Ano, dodnes si vzpomínám na svoje první kempování ve White Mountains v New Hampshire, kde nás ranger při příjezdu varoval, že kemp je v místě tahu losů a nemáme je v noci otravovat a: "Zuby, tak ty si vyčistit můžete, ale pastu dejte do auta, voni ti medvědi se ji nějak naučili mít rádi." Varoval mě tehdy nezkušenou Evropanku nadšenou ze zahlédnutí užovky. Tehdy mě také nijak nepotěšila ta skupinka kempujících lovců, kteří na sousedním místě vztyčili americkou vlajku, pušky opřeli o auto a jali se opíjet. Svůj východoevropký přízvuk (rozuměj komunistický ne americký) jsem raději nijak neinzerovala.

Kdo me zna, vi, ze tabory me provazeji cely zivot a nase rodina je tak trochu nenormalni (mozna trochu vic). Manzel si na to postupne stale zvyka a jelikoz je ucitel, tak nechape, ze ja, jakozto take ucitelka, chci jeste v lete jezdit s detmi na tabory. 

No asi je to proste v genech, kdyz nasi byli oba oddilaci, pozdeji jezdili i jako hlavasove a ke vsemu pres rok vedli turistickou skupinu. Tahali me s sebou a na tabory me brali od meho 1.5 roku. No reknete, koho by to nepoznamenalo. Jako dite jsem absolvovala okolo 20 taboru (nektera leta 2 tabory za jedny prazdniny). Slo o tabory na 2-3 tydny, nikdy ne kratsi. Dale jsem jezdila na tabory o jarnich prazdninach.

Dva roky jsem jezdila jako praktikant (celkem 4 tabory) a od 18 jezdim jako vedouci (za sebou mam takto okolo 20 taboru). Ale dost o me, to ted neni tak podstatne.

Letos jsem se po vynucene pauze (nejen kvuli porodu Kati) rozhodla, ze uz se bez taboru dele neobejdu a kdyz kamaradka prisla s tim, ze shaneji oddilaka, tak jsem rekla, at mi tedy da kontakt na vedeni. Tomu jsem napsala, ze bych moc rada jela, ze jsem pedagog a jake mam taborove zkusenosti, ale ze je jediny hacek a to, ze bych s sebou potrebovala vzit tu svoji aktivni triletacku. Odpoved byla rychla a jasna - radi me prijmou a Kaculi s sebou vzit mohu, ale prej je zajima, co znamena aktivni triletacka🙂 Na to jsem odpovedela, ze to radeji asi ani vedet nechteji a ze zjisti na tabore. 

V kvetnu jsem absolvovlala s touto partou uzasny vikendovy pripravak bez Kacky a uz se nemohla dockat leta.

Boj byl nas sbalit (nejak jsem z toho vypadla a nejak jsem nevedela, co vsechno vzit Kacce, aby se pripadne nenudila, nekde se mnou na stanovisti nebo tak, ale jak pozdeji budete cist, pochopite, ze tyto obavy byly zbytecne). Nakonec jsme odjizdeli s plnou malou Fabii (tedy presneji receno manzel nas odvazel). Omluvou budiz to, ze jsem s sebou brala i spoustu eraru jako karticky, kancelarske potreby, ledky na bojovku apod.

                                                            25. týden těhotenství         

                                                             Co se děje s vámi?

25. týden těhotenství činí dosavadní přírůstek na váze asi 5 kg.

V tomto týdnu se také nejčastěji provádí glukózový toleranční zátěžový test, tzv. OGTT. Je možno jej provést ale až do 28. týdne gravidity. Zjistí se hladina cukru v krvi matky ráno nalačno a poté za 2 hodiny po vypití glukózového roztoku. Výskyt poruch metabolismu glukózy je v těhotenství poměrně vysoký (3 - 7 %). Více ohroženy jsou ženy starší 30 let, ženy s nadváhou, ženy, u nichž se vyskytl diabetes v rodině, ženy, které porodily v minulosti plod s vyšší porodní váhou (nad 4000 g). Nejčastěji se jedná o tzv. těhotenský (gestační) diabetes, který  se projeví většinou až v druhé půli těhotenství a po porodu vymizí.

Léčba spočívá v úpravě glykémií u těhotných (hladina cukru v krvi matky), nejčastěji pomocí diety a v případě přetrvávání vysokých hladin cukru pak pomocí inzulinu, aby se předešlo poškození plodu. V lehčích případech těhotenské cukrovky a při poctivém dodržování  diety a jiných opatření se těhotenství nijak nemusí lišit od těhotenství zdravých rodiček, těžší průběh cukrovky ale může ovlivnit výsledek těhotenství – děti mívají vysokou porodní hmotnost, cukrovka zpomaluje jejich vyzrávání,  těhotenství je provázeno zhoršenou funkcí placenty a je často nutné jej ukončit dříve. Ženy s cukrovkou, která musí být upravována inzulínem, jsou většinou sledovány v poradně pro riziková těhotenství a neměly by přenášet. Každá žena, která má pozitivní oGTT test, by měla být již do konce těhotenství předána do péče diabetologa!

Cestování vždy představuje určité riziko (vibrace, otřesy, riziko úrazu, narušení denního životního rytmu).