Neznám lepší způsob strávení horkého víkendu než u dobrých přátel na zahradě s neméně dobrým jídlem a pitím! Minulou sobotu se povedlo. Nacpaní, s výborným vínkem v ruce, povalovali jsme se po různých koutech pergoly. Kamarád, opojen sluncem a vínem, zahleděl se na zapadající slunce a celkem neočekávaně zanotoval jednu moravskou lidovou, kterou jsme v dobách táboráků zpívávali, když nám bylo obzvláště dobře.

Z nostalgie nás vytrhla jeho dvanáctiletá dcera. Znechuceně se na otce podívala a pravila: "Tati, prosím tě, neztrapňuj se před našimi přáteli..." Fakt, že mě dvanáctiletá slečna považuje za svou přítelkyni, mě neuvěřitelně potěšil. Fakt, že spokojeného zpívajícího otce považuje za trapáka, donutil zamyslet se nad tím, jak se mi posunula hranice trapnosti během posledních cca 30ti letech🙂 Ano, ve dvanácti by mi exhibující otec také přišel nesmírně nemožný. S věkem a zkušenostmi se měřítko trapáctví značně otupilo.

Když mi v sedmnácti praskly během tělesné výchovy šortky přímo na zadku, přemýšlela jsem o emigraci do nějaké vzdálené neevropské země, kam zpráva o mém znemožnění, doufám, nedorazí. Školní výlety pro mě byly noční můrou, protože odskočit si do křoví spolu s dalšími dvaceti spolužačkami, mi přišlo velmi dehonestující a volila jsem radši smrt z dehydratace.

Letos v zimě jsem musela cestovat na služební cestu do poměrně vzdáleného a studeného koutu České republiky. Cesty byly zavátý, takže autobus měl opravdu slušné zpoždění. A přesto, že jsem aplikovala osvědčenou metodu dehytratace, přesto se močový měchýř začal vehementně ozývat. Na nádražíčku, kde jsem měla cca 10 minut na přestup na jiný autobus, jsem vypálila z vozu a sprintovala do čekárny vyhledat toalety.

"Provozní doba 7.00 - 17.00" hlásala cedule na dveřích. Bylo 17.15. Začala jsem se, navzdory mrazu, poměrně silně potit, takže byla jakási šance, že přebytečnou tekutinu vypotím. Nicméně vzhledem k vidině další minimálně hodiny v hromadné dopravě, nezbylo než najít náhradní řešení. Kousek od budovy čekárny rostlo křoví. Nikterak vysoké, ale pro dřepící dámu akorát. Nenápadně jsem ke křoví vypravila zalezla do porostu.

V okamžiku, kdy jsem se chystala zvednout, vyšla z protější hospody početná skupinka svatebčanů s fotografem v čele, a kráčela směrem ke křovisku. Chvíli jsem doufala, že je ženich milovník autobusové přepravy a bude se fotit s přijíždějícími vozy, ale svatebčané se začali rozmísťovat kolem mého provizorního WC. Nezbylo, než se hrdě vztyčit, natáhnout punčochy, uhladit elegantní pouzdrovou sukni a s grácií odkráčet v ústrety přijíždějícímu autobusu. Všichni, včetně fotografa, byli tímto představením naprosto konsternováni, takže můj striptýz naopak nikdo nezaznamenal na vševidoucí mobilní telefon. Stát se to před deseti lety, sedím potichu v křoví dodnes.

Kam se hrabe Prostřeno! Z bezu černého připravíte aperitiv, předkrm, hlavní chod, dezert i digestiv. Všechno domácí, dobré a s láskou připravené. Využijte celý potenciál tohoto keře, kterému naši předci projevovali velkou úctu. Takže košíky připravit, lovecká sezóna černého bezu začíná. 

                                                         Květy

Kdybych se někdy vdávala, tak na jaře. Svatební kytici bych totiž měla uvázanou z bezových květů. Šaty v barvě champagne, obřad na louce mezi rozkveltlými bezinkami.

Ty by sladce voněly a všichni by byli šťastní. Miluju černý bez. Je doslova k sežrání. Neveříte?

Med

Na poctivý med od včeliček sice nemá, ale zase se zamilujete do jeho svěží vůně a zlaté barvy. Výroba je jednoduchá a obejdete se i bez včelách bodnutí. 

Aktualizace: recenze žen, které testovaly Blendea SUPERGREENS naleznete v našem fóru tady. 

-----

Cítíte se ráno unavené a bez života, protože kvalita vašeho spánku je stále horší a horší? A ani ten šálek kávy vás už nezachraňuje? Stres, který zažíváte, vám také nepřidává na úsměvu. Chtělo by to něco pořádně zdravého, ať vás to nakopne.

Hledali jsme a hledali, až jsme našli pro vás zelený životabudič, silnou čtyřku plnou zdraví - Blendea SUPERGREENS.

Všechny unavené maminky, vítejte při novém testování.

Co testujeme

 “Je super, že pomalu přichází léto, aspoň budeme s malým moc chodit na koupalko, ale mám hrozný strach, že chytneme bradavice. Kamarádka na koupalistě proto už nechodí, ale já si to neumím představit. Ach jo.” Svěřila se na koníkovi jedna maminka. Taky se bojíte bradavic? Poradíme vám jak se chránit.

Co to vlastně bradavice jsou a jak je poznáme?

Bradavice jsou nezhoubné novotvary, které se vyskytují obvykle na kůži a méně často na sliznicích. Po akné jsou nejčastějšími kožními problémy. Statistiky uvádějí, že se nakazí každý 10. člověk.

Bradavice lze rozlišit dle výskytu a vzhledu. Přesnou diagnózu však může určit pouze lékař na základě dlouholetých odborných zkušeností. Některé útvary se mohou bradavicím pouze podobat a přitom s nimi nemít vůbec nic společného.

Pravé neboli obecné

Vyskytují se nejčastěji na rukou, kde vypadají nejprve jako hrbolkovité útvary o velikosti špendlíkové hlavičky a dále se zvětšují až se dostanou nad povrch kůže a zrohovatí.

Letos v březnu se mi narodil syn Matyášek, jako druhorodička jsem z prvních dnů, které následují po narození, neměla takovou obavu, přeci jen už jsem si tímto obdobím prošla a říkala si, že mě nemůže nic překvapit. Přesto překvapilo.

Matyášek je čilé a veselé dítko, od prvního týdne co jsme se vrátili z porodnice domů, však začal mít velké problémy s kojeneckou kolikou. Na synovi bylo znát, že má velké bolesti břicha, je nadmutý a má problém s vyměšováním, celou situaci dokresloval charakteristický neutišitelný pláč, a tělo v křeči. Zpočátku bez rektální rourky nebyl schopný vůbec vyměšovat. Pokud jsem syna položila, okamžitě začal zvracet, z obavy aby se nezadusil, jsem se od něj nemohla vzdálit ani na krok. Kvůli bolestem neustále plakal a nespal, bylo to dosti náročné období pro celou rodinu.

Pojem dětské koliky jsem samozřejmě znala, ale u prvního syna jsem se s takovou situací nikdy nesetkala, najednou jsem již nebyla ta sebevědomá matka, kterou nemůže nic překvapit. Řekla jsem si, že udělám všechno proto, abych svému synovi pomohla a zpříjemnila mu první měsíce života.

Jako zdravotní sestra jsem si o kojenecké kolice přečetla všechny důležité informace,  zjistila jsem, že kolikou trpí přibližně 30% miminek v prvních 6 měsících života a její nejčastější příčiny jsou návrat stravy ze žaludku, doprovází jej blinkání, nevhodná strava kojící maminky obsahující nadýmavé potraviny, nesnášenlivost, případně alergie na některé potraviny, nezralá trávicí soustava spolu s nevyzrálou střevní sliznicí, což způsobuje, že miminko při sání mléka s tímto polyká i vzduch, který se následně hromadí v trávicí soustavě.

Začala jsem shánět přípravek, který by mému synovi pomohl po dlouhém pročítání různých webových stránek, jsem se nakonec rozhodnula, že vyzkouším přípravek značky Enticon, protože jako jediný kombinuje dvě účinné látky – simetikon a probiotika.

Enticon je určený, jak stojí na obalu, ke zmírnění příznaků nadýmání, kojenecké koliky a koliky u dětí v souvislosti s plynatostí, dyspeptických poruch, aerofagie (říhání). Úlohou simetikonu je snížení povrchového napětí  bublin, které pak „prasknou“ a snáze odejdou. Úlohu a význam probiotik asi nemusím maminkám vysvětlovat 🙂

Těhotenství je nepochybně obrovskou změnou nejen v životě každé ženy, ale zároveň také v životě jejího partnera. Těhotenstvím začíná nejkrásnější období vašeho života, jak se shodují maminky. Možná vás právě přepadá strach z neznámého a stres, co všechno přijde, ale zkuste to hodit za hlavu a tohle období si jednoduše užívejte.

Rázem uvidíte svět jinak – z pohledu nastávající maminky plné očekávání, jaké bude její miminko, až se narodí. Změní se také přístup vašeho partnera a společně si začnete budovat harmonickou domácnost.

Nebojte se neznámého, raději si těhotenství užijte

Je naprosto samozřejmé, že společně s přicházejícím těhotenstvím a jeho průběhem, se zvyšuje napětí a stres. Jedná se o zcela přirozenou reakci na neznámé, které přichází. Budoucí maminky se během těhotenství mění, některé výrazněji, jiné méně, ale ve výsledku touto proměnou projdou všechny. Určitě si právě kladete otázku, na co všechno se během těhotenství připravit.

Maminky,  věděly jste, že s těhotenským průkazem se můžete zastavit na jakékoli pobočce VZP, kde jako gratulaci k očekávání dostanete praktického průvodce budoucí maminky?

Všechny důležité informace můžete zjistit v projektu Jak spolu rosteme , za kterým stojí zdravotní pojišťovna VZP. Ta se dlouhodobě snaží starat o maminky a maximálně jim zpříjemnit nejen těhotenství, ale i následné, velmi náročné, roky vychovávání svých dětí.

Hodně z vás mě bude asi odsuzovat za to, že tohle píšu veřejně, ale mě to nevadí. Nestydím se o tomhle mluvit, ale chci to napsat pro podporu ostatních.

Jmenuji se Lucie a je mi 26 let.

Odjakživa jsem vyrůstala v rodině, kde se rodiče nenáviděli a i přesto spolu dál žili. Ta atmosféra pro vyvíjející se dítě byla katastrofální - vidím to teprve teď, co se na to dívám s trochu ozdravenou psychikou.

Na ZŠ jsem zažívala od 12 let denno denně šikanu a to i o víkendu formou hlasových zpráv a emailů.

Na SŠ pokračovala šikana do nějakých 17 let. Šikana téměř denně po dobu 5 let včetně prázdnin. Totálně mě to zničilo psychiku a byla jsem úplně v háji. Nikdo to neřešil, moje matka mě odmítla dovést k psychologovi, i když jsem ji o to téměř na kolenou prosila, protože mi bylo psychicky hrozně špatně.

Začala jsem se sebepoškozovat, protože to byly jediné situace, kdy jsem něco cítila. Emočně jsem byla absolutně prázdná. Matka to věděla. Nepomohla, nezeptala se, nezajímaly ji mé pocity. Zvládnout jsem to musela sama.

Myslím, že většina maminek mi dá za pravdu s tím, že jedna z nejkrásnějších činností v těhotenství je nakupování výbavičky pro miminko – především oblečení. Maminky se těší, jaké to bude, až bude miminko konečně na světě, jak se budou mazlit a také to, jak budou své miminko šňořit. Je totiž samozřejmě jasné, že zrovna to vaše miminko bude nejkrásnější na celém světě, ale to je ještě potřeba podtrhnout krásným oblečením.

Nicméně nákupy pro malé miminko jsou poměrně ošemetné, protože vůbec netušíte, jaké vaše miminko bude. Díky lékařským kontrolám většinou maminky zhruba tak nějak tuší, jak velké miminko mohou očekávat, ale co nelze odhadnout dopředu je například to, jak moc bude miminko zvracet – a s hodně zvracejícím miminkem je samozřejmě potřeba také mnohem více kousků oblečení.

Pro spoustu maminek (především prvorodiček) je velmi náročné zvolit pro miminko oblečení vhodně podle konkrétního počasí, takže zpočátku třeba i tápou. To, zda je miminko vhodně oblečené, poznáte perfektně podle toho, že mu sáhnete na zátylek – ten by neměl být ani horký ani chladný. Pokud je krček horký, svlékněte miminku jednu vrstvu oblečení, pokud studený, naopak ho přioblékněte. A nebojte se, za chvilku budete mít oblékání miminka v malíku a budete se třeba i smát tomu, jakou vědu jste v tom zpočátku hledala.

Když vyrážíte s miminkem ven, zvolíte pravděpodobně „lepší“ oblečení, což je naprosto pochopitelné – chcete se pochlubit tím, jak nádherného potomka máte. Zatímco doma je prioritou především to, aby bylo oblečení funkční a miminku pohodlné, nikde ho nic netlačilo, nemačkalo a bylo v něm tedy co nejspokojenější. Tyto parametry splňují stoprocentně různá bodýčka, overálky, tepláčky a dupačky. Jelikož miminko zpočátku roste velmi rychle, tak mnoho maminek nakupuje v bazárcích. Můžete nakouknout třeba do zdejšího modrokoníkovského bazárku, kde je tato sekce oblečení zastoupena velmi početně.

Jak už to tak bývá, tak i v tématu oblékání miminka existuje spousta názorů. Nakonec vám stejně nezbyde než se řídit svým zdravým selským rozumem a najít si systém, který bude vyhovovat vám a hlavně také vašemu miminku, protože každé miminko je jiné a zatímco jednomu bude v bodýčku a tepláčcích zima, tak druhému v tom může být naopak teplo.

Na spaní pro miminko z vlastní zkušenosti doporučuji overálky - rychle a pohodlně se vám bude přebalovat, což oceníte především v noci. A to nejen vy, ale i vaše miminko, které už se moc těší, až si konečně dá svoji vytouženou dávku mlíčka.

V minulém díle jsem vám dala tip na několik filmů které vám zpříjemní rozjímací večer bez chlapa a dnes na revanž nabízím několik děl, které jsou koukatelné pro obě strany.

Drive (2011)

To je na první pohled klasický film pro chlapy a vlastně mne kdysi přivedl na nápad kategorizovat takové filmy jako genderově divácky neutrální pro sobotní večer.

Týpek, kterým je Ryan Gosling, se živí jako kaskadér a sem tam po nocích jako řidič pro lidi, co potřebují rychle odjet (z místa činu) a prakticky nemluví.

Do sousedství se však přistěhuje Carey Mulligan a její syn, kteří potřebují jeho pomoc, což je ta dějová linka která uspokojí zase vás.

Poměrně velkou eskalaci násilí a gangsterskou zápletku vám vynahradí dlouhé všeříkající pohledy beze slov, velmi příjemná kamera a neotřelý soundtrack znějící jako pěkné léto v osmdesátkách.

K tomuto krátkému článku mně inspirovaly velmi časté dotazy maminek po císařském řezu: ,,Proč je to pod jizvou bolí a jakoby táhne hlavně vlevo?´´ A já to vždycky při každé vizitě na šestinedělí vysvětluji minimálně pětkrát 🙂

Takže je to o technice šití Pfannestielova řezu - to je ten ,,bikinový řez´´ v podbřišku. Šijeme každou vrstvu , kterou jsme prořízli zvlášť. Nejříve tedy zašijeme dělohu, poté peritoneum - to je taková blána, která vystýlá celou břišní dutinu a je to struktura, která je inervovaná - takže nejvíce bolí - jsou i názory, že by se peritoneum nemělo šít a studie, které potvrzují, že pokud se peritoneum nešije, je pooperační rekonvalescence méně bolestivá.  Dále máme svaly - ty se nepřeřezávají, jak si mnohé ženy myslí, ale jen se rozevřou a odsunou do stran, takže svaly nešijeme. Maximálně je můžeme několika stehy sblížit k sobě.  Následuje stěžejní struktura a to je fascie - to je pevná tuhá blána, která pokrývá svaly - její pevné uzavření je stěžejní pro eliminaci rizika vzniku kýly v jizvě. Fascie se šije tak, že se nejprve udělá kotvící steh vlevo a poté šijeme pokračovácím stehem zprava doleva a vlevo se steh přiuzlí k tomu kotvícímu a to je ten důvod vyšší citlivosti v levém pólu jizvy. Nakonec sblížíme podkoží a šijeme kůži. 

Každé pracoviště má své zaběhlé zvyky a některé konkrétní postupy se mohou lehce lišit.

Tak co holky císařky? Kde vás to bolelo? 🙂

Se značkou Joie jsem se poprvé setkala v těhotenství, když jsme vybírali autosedačku pro našeho syna. Preferovali jsme „vajíčko“ jednak proto, aby se dalo umístit na podvozek kočárku a také proto, že jsme v té době ani neměli tušení, že existují „rostoucí“ autosedačky. Navíc se mi líbí, že autosedačka je vyrobena dle nové evropské normy i- Size označené ECE E129, která má vyrábí autosedačky dle přísnějších podmínek (více zde https://www.modrykonik.cz/blog/mummy88/article/i-size-niet6m/).

Prioritou ve výběru pro nás byla hlavně bezpečnost a jelikož autosedačka Joie dopadla v testech nejlépe, a navíc byla za rozumnou cenu, byla pro nás jasnou volbou. Později, když jsme měli možnost srovnání s autosedačkami jiných značek, nepochybovali jsme o správnosti výběru i po jiných stránkách.

Něco málo o autosedačce:

• součást bezpečnostního systému schváleného dle i-Size
• splňuje nároky na standard ECE R129/00
• exklusivní systém Tri-Protect - podhlavník ze tří různých materiálů
• patentovaná vrstva Intelli-Fit pro nekompromisní ochranu proti bočnímu nárazu
• Grow Together systém s nastavením výšky pásů a podhlavníku zároveň
• ergonomická rukojeť nastavitelná v několika pozicích, s pohodlným úchytem
• plně odnímatelná vnitřní vložka a opěrka hlavy
• pětibodové pásy s polstrováním
• zatažitelná a odnímatelná sluneční stříška s uzavíratelnou ventilací
• tvar skořepiny umožňuje houpání, nebo stabilní pozici pro odpočinek
• kompatibilní s většinou kočárků Joie (kromě aire twin)
• instalována ve vozidle pomocí báze Joie i-Base Advance, nebo i-Base.
• možnost instalace pomocí tříbodového pásu automobilu
• změna směru uchycení sedačky pomocí jednoho tlačítka
• 5 - bodové pásy s polstrováním
• vítěz prestižního ocenění red dot design award 2015 

Co se týče do zpracování materiálu sedačky, je Joie zpracována velmi kvalitně, má oproti jiným známějším a dražším značkám měkké příjemné polstrování a materiály jsou velmi příjemné na dotek. Má několik vnitřních vložek, aby v ní miminko bylo co nejbezpečněji umístěno, které se postupně oddělávají s tím, jak dítě roste.

S autosedačkou Joie máme i jednu úsměvnou vzpomínku na odjezd z porodnice. Protože novorozenecká vložka asi se zimním miminkem v huňatém plyšovém overalu moc nepočítá, trvalo nám půl hodiny, než se nám podařilo jednodenního syna do autosedačky ve všech těch vrstvách zapnout. 🙂 Každopádně hned po příjezdu z porodnice v autosedačce Mikuláš doma spal ještě další 3 hodiny, takže on byl očividně spokojený. Při další jízdách už jsme samozřejmě byli šikovnější.

Mini chlapík mluví hodně, mluví rád. Většinou anglicky, to se moc nezměnilo, prostě je to zrádce a schválně odmítá poetickou mluvu Vladislava Vančury a bohatá synonyma Karla Čapka. Je fakt, že zatím to ani s Čapkem ani Vančurou nepřeháníme. Ač je mini chlapík dítě velice chytré, nechci ho zahltit, a tak po večerech většinou čteme Ferdu Mravence, což mi připomnělo, že si musím napsat tátovi a zkásnout ho o nějaký nový český knížky. Ony se ty tři díly díly Ferdy přeci jen mírně zají. A ani ta blbá Beruna už nevyvolává ty správný emoce.

Včera večer jsem se rozhodla přerušit naši čtecí rutinu a vyrukovala s vlastní pohádkou a sice mírně pozměněnou formou "O vlku a kůzlátkách." Mini chlapík si to děsně užíval, zvlášť když jsem přidala přídavek ve formě rytíře, na kterýho skočí medvěd a lev. "Teda já ti řeknu, stejně je to neuvěřitelný, jak on ti fakticky rozumí," ozval se po dokončení pohádky obdivně Amík. "Neříkej, žes tomu nerozuměl?" "No pokud ta pohádka nebyla o vlku a třech prasátkách, tak asi ne." Řekl s nadějí v hlase Amík a když uviděl můj obličej hned zaspěchal s vysvětlením, "ale zase jsem se nesoustředil." Tak to se dá pochopit, když se nesoustředil, že nerozuměl, to je jasný.

Mini chlapíkova dvoujazyčnost nám ale dává taky docela zabrat. Nerada to říkám, ale někdy mu fakt nerozumím ani náhodou. Naštěstí jsem si vychytala několik odpovědí, který se hodí podle výrazu a mini chlapíkovi urgence. Většinou se dá odpovědět: "Fakt? Ne, to není možný!" Pokud gestikuluje a ukazuje hodí se: "Kde? Ukaž." Blbý je, pokud na něj není vidět a něco na mě volá, potom se rozhodně nevyplatí nezvednout se a nejít se okamžitě podívat, protože jeho nesrozumitelná hatmatilka může znamenat něco jako: "Našel jsem tvůj červenej lak na nehty, otvírám ho a matlám všude kolem." Popřípadě: "Jdu se sám napít, nalejvám si z tý třílitrový láhve a jde mi to docela dobře, myslím, že jsem to vychytal." Nebo: "Mami, kdes to nechala ten nůž, nemůžu ho nějak najít."

Asi měsíc nám unikalo mínění mini chlapíkova pořekadla: "Enděmation." Křičel to i několikrát denně, někdy si to i zpíval. Přiznám se, netušila jsem, až předevčírem jsem odhalila, že "enděmation" znamená "ants are marching on," to když jsem našla mini chlapíka, jak nadšeně výská nad pochodujícíma mravencema v jeho zapomenuté zmrzlině nechané na dvorku. Jak je vidět Ferda v něm zanechává vřelé city, které jsou viditelné nejen v mluvení, ale i v akci, což se pozná tím jak moc chce, abych na ně všechny vystříkala sprej, kterej je zahubí než ho sežerou. Ano, ze dvorku se k nám stěhujou celý čety Ferdů. Myslím, že je opravdu načase změnit literaturu.

Mini chlapík také přidává do svýho anglickýho repertoáru čím dál tím víc češtiny. To je pořád: "Poouzoul," neboli "pozor" "Dassi sám," je teď taky hodně oblíbený nebo "mami light no has," to když nechce, abych mu večer zhasla lampičku. Myslím, že ho budeme muset začít předávat tchánovi s tchyní s českým slovníkem. Je fakt, že se oba děsně snaží porozumět. Tchyni jsem teď nadávno zničila její naděje, že je mini chlapík genius a mluví plynule česky. "Hele, ale víš, že on mluví tak z 95 procent anglicky, že jo?" Chechtala jsem se potom, co se mě ptala na to, co to česky znamená "kašl," nepochopila, že takhle se přeci vyslovuje "castle." Chápu, že čeština zní dost nesrozumitelně, ale že by to bylo až tak děsný?

 Mini chlapík si ale tchána s tchyní skvěle vycvičil. Minulej tejden jsem se u nich musela jít natáhnout a než jsem usnula slyšela jsem mini chlapíka s tchánem, jak spolu konverzují. "Dassi no hají!" Děsil se mini chlapík toho, že by musel jít spát se svojí unavenou matkou. "No, of course not, you dont go hají. Only your mum goes hají." Uklidňoval ho tchán. "And would you like some ham?" Ptal se ho tchán, jestli nemá hlad, ne šunku mu nenabízel.

Aktualizace: recenze na lžičky a kartáček MAM naleznete ve fóru tady.

A maminky na koníku taky testovaly MAM lahvičky. Zajímají vás recenze? Najleznete je tady. 

----

Období zkoumání světa je pro děťátka vzrušující a zajímavé. Všechno je pro ně nové, vše je zajímá, na všechno musejí sahat, vše vyzkoušet, očichat a ochutnat. A vy, maminky, se jim snažíte "dát na jejich cestu“ to nejlepší, nejkvalitnější a nejzajímavější. Barvy, tvary, povrchy, hračky a pomůcky.

Vítejte u nového testování kvalitní značky MAM, jejíž produkty můžete dát svému děťátku úplně bez obav.

Co testujeme

K testování tyčinek Nutrimama jsme se dostala náhodou. MK mi poslal IP s Konik testuje a já si řekl, ale co za zkoušku nic nedám, odpověděla jsem a ejhle, já byla vybrána! 

Měla jsme velkou radost, už protože, když si jdu vždy koupit kojící čaj do drogerie, tak tyto tyčinky jsou hned vedle něho a já je už několikrát měla v ruce, ale vždy mě odradila jejich cena. Jsem na MD a dát 120,- Kč za pět "musli tyčinek" se mi příčilo.

Hned jak mi přišly, jsme se dyhtivě vrhla na rozbalení balíčku a hned jsem se takhle vrhla na rozdělání jedné krabičky a musím říct, že jsem v první chvíli jsem byla lehce zklamaná, nebo spíš zaskočená, nevím jak to popsat. Jsem povoláním zdravotní sestra a od firmy Nutricia jsme používali umělou výživu pro pacienty. Samotný obal ve mě totiž evokoval nějakou umělou stravu, sama nevím proč, všechny "umělé stravy" byly tekuté nebo krémové konzistence, žádná takto pevná. 

Řekla jsme si hoď to za hlavu a začni ochutnávat a pak teprve suď. A musím říct, že prvotní zklamání, mě hned přešlo a tyčinka mi moc chutnala.  

Do musli tyčinky mají daleko, jak chutí, tak vůní, tak i pocitem sytosti. Příchuť čokoláda s brusinkou mi chutnala více, už proto že čokolády je tam pomálu a je ve formě malých čokoládových koleček na povrchu tyčinky. Druhá příchuť brusinka s malinou byla taktéž velmi dobrá. Tyčinky mi dělaly společnost na procházkách s mým malým rošťákem, doma při mlsání a při práci na zahradě, jako rychlé doplnění energie na další práci.

Sama za sebe mohu říct, že až si příště půjdu koupit koupit kojící čaj, tak sáhnu i po těchto tyčinkách.

Ahoj 🙂 ještě jednou děkuji za možnost účastnit se testování, není to dávno, co se mi podařilo vyhrát jiné testování, takže o to víc překvapená jsem byla, že i tentokrát jsem měla štěstí. Abych v prvé řadě vysvětlila, proč jsem tyto kapsle chtěla zkusit.

Ve zkratce, měla jsem bohužel doktorku (už ji nemám), která mi na opakované záněty ledvin a krku dávala neustále antibiotika a to tak, že jsem měla třeba i po měsíci další atb a tak pořád dokola. Za rok a půl jsem je brala asi 10x a to dost nešťastně zamávalo s mou celkovou imunitou. Bohužel jsem byla hloupá a neřešila to, stejně tak doktorka, které jsem sice říkala o svých problémech "tam dole" i hore, nevzala krev, nepomohla mi, nevyšetřila mě, prostě nic.

Na gyndě mi doktor dal akorát další atb na kvasinky, protože to zhodnotil jako FAKT SILNĚ ZASAŽENÉ (někdy si říkám, že kdybych mohla, předepíšu si sama co potřebuju, protože jejich diagnózy mě někdy udivovaly). No atb zastavily svědění, ale kvasinky se vracely, stačil sex, s kondomem nebo bez, prostě bylo to tam. Někdy jsem sex vysadila i na měsíc, manžel se každý večer mazal, já taky, po dobu jednoho měsíce a stejně to tam pořád bylo.

Jasně, asi určitě to není problém jen dole, začala jsem se o to zajímat a problém byl evidentně v celém těle a projevovalo se to hlavně dole. Na štítné žláze mi z krve přišli na nedostatek vitamínu D, takže imunita příšerná, prostě se to sešlo všechno dohromady a já byla opravdu nešťastná.

Nemusím asi říkat, že sexuální život byl naprostá tragédie, celkově když už byl klid, měla jsem vždy nervy z toho, co zas při nebo po sexu bude a nástup kvasinek byl v podstatě hned nebo do druhého dne.

Když mi přišlo Gynimun, moc jsem na to nespoléhala, ale zárověň jsem se začla snažit omezit určitá jídla, která kvasinky podporují. Musím říct, že já nemám pevnou vůli a nejsem schopná držet dietu naprosto striktně, spíš opravdu omezit určitá jídla a uvažovat, co do sebe cpu, ale přikoupila jsem si i lapacho čaj, který je prý na kvasinky super a začla jsem testovat.

Jsem velice ráda, že jsem byla vybrána pro  testování cereálních tyčinek Nutrimama Profutura pro kojící maminky.Vyzkoušela jsem dvě příchutě: Brusinky & čokaláda, Brusinky & maliny. 

A testování bych shrnula asi takto:

Pozitiva: Tyčinky jsou chuťově velmi dobré (více mi chutnala varianta Brusinky & čokoláda, tyto tyčinky jsou sladší a brala jsem je jako sladkou odměnu při těžkém dni či sportování) obsahují  různé cereálie a jsou doplněny o vitamíny. Největším přínosem (oproti jiným cereálním tyčinkám, které jsem zkoušela) bylo, že mě dokázaly zasytit na delší dobu. Jsem maminka dvou dětí, tyčinku jsem si brala sebou jako svačinku na dětské hřiště, do zoo, do parku, prostě na všemožné aktivity svých dětí (což pro mě znamenalo úsporu času a nulové chystání jída) a bezproblémů jsem pak vydržela buď do oběda nebo večeře, což v době růstového spurtu mého syna a tím pádem častějšího kojení byla velká pomoc.  

Negativa: Tyčinky jsou zbytečně moc slazené, ale při dodržení doporučené dávky 1/den, to nevidím jako problém. Obal se těžko otvírá, ale vždy si s tím člověk poradí, a v příchuti Brusinky& malina jsem, tam moc chuť malin nepoznala.

Po 10 dnech testování bych tyčinky doporučila jako vhodnou svačinu pro kojící maminky, sama je do svého jídelníčku úrčitě zařadím. Věřím že tyčinka pomůže všem maminkám, které se odbývají stejně jako já, doplnit energii a důležité živiny při kojení. 

Byla jsem velmi ráda, když jsem na testování Gynimun byla vybrána, protože se s kvasinkami trápím už od počátku intimního života. To znamená od nějakých 17 let. Za tu dlouhou dobu jsem nenarazila na opravdu účinný lék, který by mi od potíží, jakými jsou svědění, pálení při čůřání (na to trpím opravdu hodně) a výtok pomohl.

Když dorazily kapsle Gynimun, tak jsem byla velmi mile překvapena velikostí kapslí - nebo spíš maličkostí, jsou malinké asi jako pilulky na polykání 🙂. U boraxových globulí mi vždy vadilo, že jsou velké a poměrně hodně toho v noci teče ven, což mi prostě vadí, celou noc spím tak napůl, asi jako při MS. Po prvním zavedení jsem spinkala celou noc bez nepříjemných pocitů 🙂

Zároveň se kapsle Gynimun i velmi lehce zavádějí (když jsem zkoušela jiný přípravek- velkou tabletu, fňukala jsem, že mě to vevnitř škrábe).

Co tedy nebylo jiné, oproti jiným přípravkům, tak pálení při čůřání, které se intenzivně dostavovalo prvních několik dní (asi jak se kvasinky vyplavují a dráždí močovou trubici). Je možné, že jsem na to prostě víc citlivá a trápilo mě to i u všech předchozích přípravků.

Co musím vyzdvihnout, a to je to podstatné, že opravdu zabraly. Po dobrání všech pilulek mám opravdu klid. Musím říct, že jsem to ani nečekala a jsem opravdu ráda, že jsem objevila něco, co opravdu pomůže.

Určitě si koupím další balení a budu brát preventivně po sexu, protože ten mi "ty problémy dole" způsobuje nejvíc 🙂