Ahoj holky, tak všude možně brouzdám po internetu a čtu vaše rady, trápení, štěstí, prostě vaše životy.

Nikde nemůžu najít stejnou skupinku do které bych " zapadla " či našla někoho s podobným problémem.

Je mi 25 let, mám již 10 let vztah, z toho 5 let vdaná. 

S manželem máme cca 6 let nechráněný styk, ale poslední 4 roky mužem říct, že se " snažíme".

Manžel je po zdravotní stránce v pořádku, ale já mám problémy již delší dobu, nepravidelná menstruace, špatná sliznice, špatný pravý vaječník, vajíčka se mi netvoří, skoro 4 rok mám RS, což nám dalo na chvíli STOPku,tak bych tady mohla ale jen psát a psát..

Tak tedy..

Hurá sláva! Dnes se cítím jako za zdravá, navštívila mě paní Energie🙂)

Zvládla jsem nakoupit,vyprat,uvařit dvouchodový oběd (pomineme, že nákup dovezl Rohlík, druhý chod k obědu byly kupované buchtičky s krémem z pytlíku - ale vaření nebylo nikdy mé hobby🙂, vyzvednout Juli ze školky a vyrazit na sraz s kamarádkou. 

V tomto bodě tedy nastala menší krize😀 Krize, které jsem ještě před půl rokem zažívala poměrně často a vnášely do mého života adrenalin🙂 

S kamarádkou jsem byly domluvené na 13h. Bohužel oblečení stopadesáti vrstev zabere čas,takže ve školce nastalo zdržení číslo jedna. Na tramvaj jsme letěla jako blesk a chudák Juli za mnou vlála jak hadr na holi. Nicméně tramvaj jsme stihli,takže jsme jeli jen s pěti minutovým zpožděním.

Ovšem...Zásek nastal na Výtoni. Vyhrabali jsme se z jedné tramvaje - v jedné ruce kočár, v tu dobu už naštěstí se spícím Edwinem, v druhé ruce Juli,neustále omýlající, že chce něco dobrého. Takže když jsem viděla přijíždějíci tramvaj, neváhala jsem ani minutu a jala se do ni nastupovat, nezastavil mě ani fakt, že je vysoká a naopak Juli mi zdatně radila, abych někomu řekla o pomoc. Vyškrabali jsme se tedy nahoru, Juli se posadila, dostala tyčinku a chválí nás slovy "Mami, to jsme to krásně zvládly". V tu chvíli měla tramvaj odbočovat na Albertov....Ano, ale to by to nesměla být sedmnáctka...kterou jsem na Výtoň přijeli....A teď jsme se s ní neplánovaně vraceli domů. Hlasitě jsem si povzdechla, polovina tramvaje se soucitně usmála a druhá půlka mi zdatně pomáhala s kočárkem a s Juli při vystupování. Na Podolské vodárně jsme překrosili milion přechodů, mezitím nám samozřejmě odjela nizká tramvaj. Naštěstí hned vzápětí jela další a vrátila nás zpět na Výtoň, opět jsem se přesunuli na druhé nástupiště, kde zjišťuji, že jediná nízká tramvaj co jela, byla ta za tou osudnou sedmnáctkou. Další už jsou samé vysoké a jedna nám asi ujela před nosem. Nebo má zpoždění...rozhodnu se věřit druhé variantě, do toho Juli hlásí, že potřebuje čurat. No, dilema...tak Juli poprosím, ať vydrží a čekám jaké čísla se vyklubají z těch dvou přijíždějících. Sedmička to není, tak se vydáváme pokropit trávník, přece jen počůraná Juli v tomoto mrznoucím počasí není to pravé ořechové. Juli dokončuje potřebu a přijíždí co? Přijíždí naše vytoužena sedmička. No ale, než jsem na Juli navlékla milion vrstev a zastrkala ji stopadesát podolků, tak tramvaj byla pryč. Píšu celá zoufalá kamarádce, která už asi přimrzla k zastávce, kde na mě už půl hodiny s dětmi čekají. Nakonec nám vyráží naproti a po všech peripetiích se konečně potkáváme. Asi 500m od té prokleté Výtoně. 

Pak celkem v poklidu, když pominu Juli prudění, že jí je vedro (venku mrzlo!!), bolí ji nohy a podobné vylomeniny, dorazíme do herny...kde už je klidek a pohodička. Téměř žádné bitky děti si krásně hrají, my si v klídku vypijeme kafe...Idylka největší, takhle si představuji mateřskou dovolenou. 

Měla jsem vcelku bezproblémové těhotenství, všechny těhotenské obtíže mě tak nějak minuly a kdyby nerostlo bříško, ani nevím, že nějaké miminko čekám. Termín porodu dle MS byl stanoven na 17. 11. 2016. Postupně jsme s manželem začali pořizovat nezbytnosti a zařizovat pokojíček. První pohyby jsem začala vnímat kolem 21. - 22. tt. Bylo to krásné. Četli jsme s manželem bříšku pohádky, povídali a hladili. Kolem 30. tt se miminko otočilo hlavičkou dolů, UTZ a všechna vyšetření byla naštěstí v pořádku. Celou dobu jsem nosila své "staré netěhotenské" oblečení, až zhruba ve 33. tt jsem poprvé oblékla těhotenské kalhoty.

Byl konec října, konkrétně 26. 10., kdy má manžel narozeniny. Bohužel byl v práci, tak jsem mu upekla dort a 27. 10. přišli odpoledne na návštěvu sousedi, se kterými jsme chvíli poseděli a narozeniny oslavili. Šli jsme spát cca ve 23 hodin, byla jsem dost unavená a z neznámého důvodu lítostivá, nevrlá a protivná sama sobě.

V 1:15 ráno (28. 10.) jsem se vzbudila s pocitem tepla a mokra mezi nohama. Chvilku jsem přemýšlela, jestli je možné, že jsem se počůrala, ale usoudila jsem, že je to blbost 😀 No a pak tedy zbývá jediná možnost - odteklá plodová voda. Byla jsem 37+1 tt dle MS. Jemně jsem pohladila manžela po ruce a když procitl z hlubokého spánku, pravila jsem mu, že mi asi praskla voda. Manžel vyskočil a začal plašit - co jiného od chlapa očekávat, že 😀 Došla jsem si na toaletu, voda stále vytékala, tak za mnou tu mokrou cestičku manžel utíral. Dobalila jsem si tašku do porodnice, dala si sprchu a cca po hodině jsme jeli do porodnice. Zde mi natočili monitor, vše sepsali, řekli že nemám kontrakce (hmm, opravdu? to bych ani neřekla, když mě nic nebolí) a ubytovali na šestinedělí. Bohužel spát se zde nedalo, takže jsem ani oka nezamhouřila. Ráno jsem se po zvážení všech rizik rozhodla podepsat negativní revers a jít čekat na kontrakce domů. Případnou infekci můžu chytit doma stejně tak jako v nemocnici. Máme to tam autem 2 minuty, takže není problém se ihned dostavit. Po tisícech keců velice nepříjemného pana doktora negativní revers sepsal a já podepsala. Ve 14:30 jsem měla jít na monitor a poté na něj z domova docházet každé 3 hodiny.

Zhruba od 14 hodin jsem měla křeče v podbřišku - pravidelné po 3 minutách, ale tento doktor i porodní asistentky tvrdili, že kontrakce to rozhodně nejsou, že u těch bolí záda a celé břicho, nikoli jen podbřišek. Křeče nebyly nijak hrozné, ale trošku prodýchnout jsem je musela. Ve 14:30 mi začali natáčet monitor, po 15 minutách začal přístroj pískat a došel papír, takže PA jej vyměnila a začala natáčet nanovo. Po 15 hodině mě přišla zkontrolovat zrovna ve chvíli, kdy jsem prodýchávala. Ptala se, zda mám kontrakce. Tvrdila jsem, že podle doktora ne, jen křeč v podbřišku. Po natočení monitoru mě vyšetřila spodem a oznámila mi, že domů rozhodně nejdu, že jsem otevřená na 5-6 prstů a mám zavolat manželovi, že jdeme rodit. V 15:20 dorazil manžel, už jsem byla ve sprše a křeče v podbřišku byly cca po 1,5-2 minutách. V 16 hodin jsem vylezla ze sprchy, asi 10 minut chodila po porodním sálu a pak ucítila nutkání tlačit. PA mi pomohla vyškrábat se do křesla, našla jsem si takovou polohu, která mi vyhovovala a začala jsem trochu tlačit. Byla jsem v polosedě se zapřenýma nohama o PA a manžela a manželovu druhou ruku jsem měla pod hlavou. Za chvilku přišel doktor (ano ten, co mi psal negativní revers a tvrdil že to kontrakce nejsou 😀) a začala jsem tlačit pořádně. V 16:33 jsem se ho ptala, na jak dlouho to tak vidí. Čekala jsem, že řekne třeba 3 nebo 7 hodin. On se podíval na hodiny a řekl, že do 17 hodin je dítě venku. Myslela jsem, že si ze mě prostě utahuje. Párkrát jsem zatlačila a v 16:52 se nám narodila Eliška s porodní váhou 2 840 g a 48 cm. Hned mi jí dali na bříško a přikryli nás. Nechali jsme dotepat pupečník, pak jej manžel přestřihl. Po chvilce jsem porodila i placentu a doktor se jal šití. Hráz natržená nebyla, jen pár vnitřních stehů. Poté všichni odešli a my tři tam zůstali sami. Poprvé jako rodina.

Je to silný, krásný, nezapomenutelný zážitek. Moc jsem brečela, byli jsme šťastní. Po hodině jsem zavolala mamince, že miminko už je na světě, sice o tři týdny dřív, ale zdravé a že je to holčička Eliška. 

Po další hodině šly sestřičky Elišku za doprovodu tatínka zvážit a odvezli ji na novorozenecké oddělení. Mě pomohla PA a manžel do sprchy, poté jsem se s manželem rozloučili a mě odvezli na šestinedělí. Dost se mi motala hlava, tak si Elíka nechali na novorozeneckém. Bohužel dostala žloutenku a nepapala, tak byla dva dny pod modrým světýlkem a vozili mi ji jen na kojení. To se nám moc nedařilo, takže ji neustále vážili a dokrmovali UM. Domů jsme šli 1. 11.

Na přání několika z vás přidávám recenzi na výrobek Colour Refresh Maria Nila.

Svoje vlasy mám takové medovo-zrzavo-hnědé. V létě více vyšisované, v zimě trochu tmavší. A jelikož jsem pihatá a mám zelené oči, rozhodla jsem se jít zrzavou cestou 🙂 Takže asi půl roku už si barvím vlasy do zrzava. Nicméně barva se fakt rychle vymývá a pěkně zářivá vydrží vždy maximálně 3-4 týdny.

Hledala jsem tedy něco, co barvu ochrání, nebo zvýrazní. Abych nemusela u kadeřnice bydlet (nehledě na finanční stránku).

Na doporučení kamarádky jsem začala hledat značku Davines a Maria Nila. Davines dělá také tónovací kondicionéry, ale má jen tři základní barvy. Na druhou stranu Davines je běžně k dostání v eshopech bez větších obtíží.

Značka Maria Nila je ze Švédska a k nám na trh přišla až na přelomu srpna/září. Vyrábí hodně barevných odstínů a vybere si opravdu každý. Bohužel sehnání výrobku není nejjednodušší. V ČR jsem zatím objevila jediný eshop, kde Maria Nila prodávají. A tam to lze koupit jen pod registrací s IČO, kdy si hlídají, aby živnost byla opravdu psaná na kadeřnici.

Já k nákupu zlanařila kamarádky kamarádku, která mi to přes sebe objednala.

Každou ženu v těhotenství nejspíše dostihnou nenáviděné strie. Není ovšem vhodné brát tuto estetickou komplikaci na lehkou váhu. Je potřeba podniknout razantní kroky k jejich eliminaci! Masírujte pokožku ihned z počátku těhotenství, aby se dostatečně vyživila a byla připravená na nevyhnutelné změny.

Šestý měsíc – největší zkouška vaší pokožky

V šestém měsíci dochází k největším změnám v přírůstku váhy a současně probíhají také hormonální změny. Jestliže v tomto rizikovým období není pokožka dostatečně hydratována, hrozí zvýšený výskyt strií především v hlubších vrstvách kůže. Nejvíce ohrožená místa jsou v oblastech, kde je kůže nejvíce napínána – bříško, stehna, zadeček a také prsa.

Je čas na nákupy

Kvalitní a osvědčení prostředky určené pro nastávající maminky jsou trefou do černého. Jedná se o přípravky se specializovaným složením, které byly vyvinuty speciálně pro potřeby namáhané pokožky v období těhotenství a po něm. V průběhu posledního desetiletí se jedničkou na trhu staly produkty značky Elasti-Q®, které si ověřilo tisíce spokojených maminek. Produkty jsou speciálně přizpůsobené pro zvýšené nároky pokožky těhotných žen. Proto poskytují vhodnou a komplexní péči. Ta se zaměřuje jednak na prevenci vzniku strií a současně na strie již vzniklé, které účinně redukuje.

Požadujte to nejlepší!

O tom, zda mateřská demence opravdu existuje nebo je to jen výmysl a omluva "neschopných" matek, bychom mohli debatovat a psát na desítky stránek. Stojím si za tím, že my matky jsme nějakým způsobem trošku poznamenané. Já třeba hodně zapomínám, jiná zase trošku blbne. Ale holky, dobrá zpráva je to, že v tom nejsme samy.

Pojďte se se mnou teď podívat na 3 důkazy, že naši muži umí také občas zaperlit.

Čaj o páté 

Tak teď mě můj manžel opět pobavil.

Přilítne do obýváku s obalem v ruce a spustí:  "Můžeš mi jako říct, co to má znamenat?"

Já: "No, promiň, tak to asi Tina hodila na zem."

Když jsem v červenci porodila svého prvorozeného syna Dominika a začala řešit složitý omezený jídelníček kojící matky, bylo mi do pláče, kolik oblíbených potravin budu muset na nějakou dobu vypustit, tím pádem vznikl i omezený výběr živin a vitamínů, které do svého těla dostanu. Jednou, když byl manžel nakupovat, objevil mezi zbožím pro miminka a děti, kam často zabrousíme i různé doplňky pro kojící matky a mezi nimi i tyčinky a mléčný nápoj značky Nutrimama profutura a tak mi je koupil. To bylo první setkání s těmito doplňky.

Díky koníkovi, jsem měla možnost zúčastnit se testování a tak vám o svých už 4 měsíčních zkušenostech můžu napsat.
Nejprve jsem vyzkoušela vanilkový mléčný nápoj, zhotovený dle návodu na obalu. Ten mi, ale moc nechutnat ani nevoněl. A tak, jsem si tento mléčný prášek, začala vařit místo vody s Carem a to byla pak mňamka v Caru mi tento mléčný vitamínový zázrak moc chutnal a nahradil i dávku mléka, kterou si do cara přilévám. A tak od té doby, piji tuto kombinaci i 3x denně vždycky v poměru 3 lžičky cara a 2 lžičky nutrimamy. Už jsem i slyšela, že někomu, může zapáchat po rybím tuku, ale to já necítím, mě voní po vanilce. Doma mám již druhou krabici a určitě si koupím další. Možná i díky těmto vitamínům má můj 4měsíční syn už 8 kilo a každý se diví, že je jen kojený.

Po zkušenosti s mléčným nápojem jsem pořídila i cereální tyčinky a ty většinou střídám buď s nápojem: jeden den nápoj, druhý den tyčinka, nebo když nestíhám uvařit caro s mlékem a někam jedu tak si dám tyčinku na sváču nebo jen tak do přebalovací tašky na mlsání. Tyčinky jsou sladké s nakyslou chutí brusinek a jsou krásně křupavé. Moc mi chutnají. 

Jediné negativum u těchto výrobků, může být i pro mnohé vyšší cena, proto také využívám slevy nebo si o ně říkám, když mi někdo chce udělat radost, a koupit něco dobrého místo dárku. A také omezené variace příchutí. U nápoje bych také ocenila i jinou příchuť, třeba čokoládovou. 

Závěrem bych asi jen dodala, že moc děkuji společnosti Nutricia za možnost testovat a napsat své zkušenosti s jejich chutnými produkty, které určitě stojí za vyzkoušení. Mě a poté i mému synovi moc chutnají a dodávají nám potřebné denní dávky vitamínů a mastných kyselin. Protože můj momentální omezený jídelníček ani z půlky neobsahuje tolik vitamínů a já je chci svému synovi poskytnout.

Díky koníku. 🙂

Když mi bylo sděleno, že za svůj komentář obdržím na testování Vileda Windomatik byla jsem moc rada, štěstím bez sebe. Ale potom přišlo „procitnutí“ a mírná panika, že ty okna budu muset fakt umýt.

Uteklo pár dní a já jsem obdržela balíček s očekávaným domácím pomocníkem.                                       

V ten moment nastal mírný stres. Téměř každý den mi chodilo od koníka upozornění do kdy musím otestovat a napsat postřehy (Koníku, sice většina z nás je doma s dětmi a inteligence nám lehce klesá-mě určitě, ale zase ne natolik, aby jsi nás neustále upozorňoval…).

V období mezi doručením a začátek testování uplynulo několik dní. Protože děti vycítily, že chci dělat něco bez nich, tak během dvou dnů lehly s horečkami. Testování proto nepřicházelo v úvahu. Naštěstí teploty holkám pominuly a mohla jsem začít.

Musím říct, že jsem po vybalení pomocníka byla značně nedůvěřivá (v některých věcech jsem stará konzerva), ale co už, aspoň vyzkouším něco nového. Zrychleně jsem přečetla návod, zapojila přístroj do nabíječky a čekala co se bude dít. Po téměř čtyřech hodinách bylo nabyto a mohla jsem jít na věc.

Jsem zvyklá okna umývat alkoholovým přípravkem (okenou), ale použití těchto přípravku v návodu nedoporučují. To vidím jako drobné mínus. Už přes rok jsem okna nestihla umýt a bez čistících prostředků mi to šlo trochu hůře.  Po usilovném zdolání prvního okna přišla řada na vysavač. Nastalo milé překvapení. Můj nový pomocník krásně vodu z oken vysál. Dokonce jsem se pustila i do žaluzií (jejich umývání ze srdce nesnáším) a téměř jsem Viledu „líbala“.Podařilo se mi pohodově a rychle žaluzie umýt.

Je sobotní odpoledne, jsme doma celá rodina, užíváme klid a takové ty obyčejné věci, které jsou nejvzácnější. Děti si hrají, dívají se na pohádku, muž mi fotí náramky, které se mi stávají vášní... A já si říkám, že najdu verš na naše ručně vyráběné přání.

Beru do ruky první sbírku veršů, procházím ji, ale nic mne nezaujalo. Básně krásné, ale ne takové, aby mne chytily za srdce. Posílám Alexe pro druhou knihu veršů. Otevírám ji a nacházím zapomenuté poklady. Ústřižek z novin, kdy jsem tatínkovi po smrti dávala oznámení o jeho nedožitých kulatinách. Dívám se na něho a je to, jako by tu byl... Z další části vypadává fotka Jana Skácela na hřbitově. Fotka, kterou opatruji již tři desítky let, celou dobu, co čtu jeho básně. A v neposlední řadě vizitka významného plastického chirurga, profesora Bařinky, se kterým jsem se kdysi seznámila v ateliéru Vlasty Zábranského . To je PAN DOKTOR.  A původně prý snad zubní technik. Ani to nevěděl, ale i on mne setkáním s ním tehdy utvrdil v rozhodnutí, že studovat medicínu je správné. 

Tři "papírky" a tolik vzpomínek...

Básničku jsem již našla, krásné čtyřverší, fotografii máme také, tak teď už zbývá se pustit do výroby novoročních přání.... 

Podzim je v plném proudu a necítíme to jenom na počasí, ale také na naší kůži. Představte si, jak nepohodlně se musí cítit vaše miminka, obzvlášť pokud mají sklon k velmi suché nebo atopické kůži. S přípravky Exomega, které jsou k dostání exkluzivně v lékárně, jim poskytnete okamžitou úlevu od svědění a podráždění.

A abychom nezdržovali, tak přejdeme přímo k věci. 🙂

Aktualizace: Recenze maminek naleznete zde ve fóru. 

Co testujeme:

V této kampani budeme testovat novinku značky A-DERMA - Exomega Zvláčňující mycí gel 2v1 na tělo a vlasy. Obsahuje výhonky z ovsa Rhealba®, který působí proti podráždění velmi suché a atopické kůže.

A víte, v čem je oves Rhealba® tak jedinečný?

Pravidelně se setkávám s lidmi, kteří se cítí být v krizi. Ty se mohou vyskytovat v typických obdobích v životě – např. takzvaná krize ve čtvrtině života, která se objevuje v období od 20-30 let kdy se potkáváme se skutečnou dospělostí a hledáme svoje místo ve světě: učíme se navazovat dlouhodobější partnerské vztahy, starat se o svoje bydlení a obživu, zařazujeme se na nějakou pozici v práci, utváříme si politické názory….a to vše sami, už bez vedení rodičů. Tahle krize bývá spojená hodně s pocity strachu, zmatku, nebo velké osamělosti (úzkosti), protože najednou jsme „sami“ v „chladném“ světě, který na nás klade požadavky, něco očekává).  

Hodně známá je krize středního věku. Dochází k ní zhruba okolo 45 let (může být o něco dříve i později) kdy jsme opět v přelomovém období a hodnotíme svůj dosavadní život. Dorůstají a osamostatňují se naše děti, v partnerských vztazích jsme už delší dobu a tak se může objevovat únava a vzniká potřeba mnoho věcí předefinovat. Velmi často uvažujeme i o tom kam a jak chceme pokračovat pracovně a aby toho nebylo málo, už si víc uvědomujeme proces stárnutí, který vidíme nejen na sobě, ale i na svých rodičích. Převládajícími pocity v tomhle období bývá přetížení, únava, případně deprese nebo úzkost.

Krize mohou být také často až krizemi identity kdy se ptáme “Kdo vůbec jsem? Proč tu jsem? Jaké to má celé smysl? Čemu mám věřit?“ Krize identity se může vázat na silné zážitky jako je např. vážná nemoc, cesta do daleké země, silný spirituální zážitek který v tuhle chvíli nedokážu zpracovat, ale může být spojená také s pochybnostmi o vlastní sexuální orientaci. (To je typické u dospívajících, z nichž minimálně 15 % zažívá nejistotu ohledně toho zda nejsou homosexuálové, případně bisexuálové. Krize sexuální identity se sporadicky objevuje i u dospělých a to hlavně v situaci, kdy jsme si hodně nejistí sami sebou – např. chladné rodinné prostředí, příkré odmítnutí milovanou osobou, náročný rozchod apod. Kontakt s opačným pohlavím pak podvědomě vnímáme jako více riskantní a blízkost tedy vyhledáváme nebo zvažujeme vyhledávat u někoho stejného pohlaví (které nevnímáme jako tak ohrožující). Neznamená to nutně, že opravdu preferujeme homosexuální vztah. Pochybnosti o orientaci mohou spustit hlubší krizi kdy se ještě více potýkáme s tím jaká je naše hodnota, jak nás vidí okolí, nakolik si můžeme dovolit být otevření apod.)

Každopádně krize vždy znamená, že něco není tak jak CHCEME nebo OČEKÁVÁME. Narážíme na to, že nad námi je něco vyššího (ať už tomu budeme říkat život, osud, bůh, karma nebo třeba náhoda…). A že ne vše si můžeme naplánovat. Dokonce by se dalo říct, že ty nejdůležitější věci v životě si nemůžeme naplánovat, nemáme nad nimi plnou kontrolu. A to bolí, s tím se nechceme potkat.

Bolí to někdy opravdu hodně a tak používáme nejrůznější strategie jak nepříjemné pocity „řešit“ – předstíráme, že se nic neděje, neustále se něčím zaměstnáváme, pocity potlačujeme léky, jídlem, zábavou, alkoholem. Někdy dokonce vyhledáváme a vytváříme dramata, která jsou větší a tak tu původní bolest přebijí (např. manžel ženě ubližuje podváděním, moc to bolí, když žena ale onemocní, tak v té perspektivě se i nevěra zdá jako nedůležitá. Žena se soustředí na něco jiného, co je pro ni také nepříjemné, ale emocionálně přece jen zvladatelnější.)

Krize ale přichází, protože má důvod. Je to prosté: něco se hlásí o naši pozornost. A je čas na změnu.

Co se tedy osvědčuje v krizi?