Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Maminkou ve 37 letech
Když mi bylo asi 12 let, moje tehdy 24 letá sestřenice otěhotněla. Pamatuju si, jak mi můj táta řekl: “Kéž bys to taky vydržela aspoň do těch 24 let. Není kam pospíchat.” Vzhledem k tomu, že v té době v naší zemi ještě panoval socialismus a holky se vdávaly a měly děti kolem 20 let, tak jsem si řekla: “Hm, tak snad to do těch 24 let vydržím.” Pak se u nás změnila situace a přišla sametová revoluce.
Když mi bylo 22, pracovala jsem s jednou kolegyní. Jí bylo 29, nebyla vdaná a neměla děti. Myslela jsem si, že je pěkně stará, a že až mně bude 29, budu vdaná a budu mít 2 děti.
Když mi bylo 24, vzpomněla jsem si na tátu a pomyslela si, že jsem vydržela. A co víc. Uvědomovala jsem si, že zatím děti nechci. Chtěla jsem pracovat, vydělávat a poznávat svět. Ne být doma s dětmi. Proboha, co bych s nimi doma celé dny dělala? To bych se určitě zbláznila! “Odsouvám dítě o 2 roky, to mi bude 26, to bude ideální,” řekla jsem si. V žádném případě jsem nechtěla být "starou" matkou.
Ve 26 letech se mi zdálo, že jsem na děti pořád ještě moc mladá. A ve své hlavě jsem je opět odsunula o 2 roky, do mých 28. Hezký věk. Prima. A ještě aspoň stihnu vydělat nějaké peníze a něco zažít.
A tak to šlo dál. I ve 32 letech jsem se cítila mladá a měla jsem pocit, že není kam spěchat. Krom toho jsem kolem sebe měla takových holek víc a tak mi to přišlo naprosto normální. Jasně, že když jsem přijela domů na Vysočinu, potkávala jsem o mnoho let mladší holky s dětmi. A doma se samozřejmě všichni tvářili, že nechápou, na co čekám…
Nebudu to prodlužovat. V 35 letech jsem konečně nabyla dojmu, že bych dítě chtěla. Že už jsem toho viděla a zažila dost. V práci jsem začínala cítit vyhoření. Připadala jsem si naprosto vyčerpaná a uvědomila jsem si, že se moje hodnoty změnily. V té době jsme už také bydleli na vesnici ve vlastním domečku s velkou zahradou a já se začínala těšit, jak na té zahradě budou kromě 2 psů a kočky pobíhat a hrát si naše děti.
Krasne pondelni rano vsem! Tento tyden se z Bosny a Hercegoviny presuneme smerem severozapad k nam. A kam ze to bude? Pro zacatek vam dam tri napovedy (dle potreby pridam - nebudu vas preci trapit 🙂 ) 1. Mesto, ve kterem bydlim, lezi 22 km jihozapadne od jednoho z financnich center sveta (nastesti jich moc neni..) a je zname diky soli do koupele, ktera se zde vyrabi. 2. Kazdy prvni vikend v cervnu se tu konaji jedny z nejvetsich dostihovych zavodu v Evrope, na ktere se pravidelne prijizdi podivat kralovska rodina v cele s hlavnim monarchou. 3. Hlavni predstavitel statu je zena a byla oficialne korunovana 2. cervna roku 1953, ale roli kralovny predstavuje uz 64 let. Prvni spravna odpoved ziska srdicko - strycek Google snad pomuze! 🙂
Manzel si hraje s Tonikem na zemi a nadšeně na mě vola, ať se podívám, co udělal.
Tak já nevím, mám ho pochválit nebo ho poslat klecet do kouta?? 😀 😀
Čas oběda se přechýlil a je tu čas na odpolední kávu. Pokud ji absolutně nepijete, nebo pijete jen občas - nejezděte do Bosny 🙂 a nebo jeďte a tam vás ji pít naučí. A ne ledajakou, pravou bosenskou, kterou tam pijí i 6x denně! Ráno vstanou, místo snídaně je káva.. kdykoliv, když přijde někdo na návštěvu, vaří se další, a pijí všichni. Káva se vaří - pardon, u nich se říká, že se káva peče - ve velkém a pije se z malých hrníčků, takže si každý dolívá, než je všechno vypito. Příprava kávy má taky svůj postup, není to jen nalít vodu do hrníčku 🙂 Dobrá mletá káva vydrží aromatická v jedné dóze i několik let - mám u rodičů (pro strýčka příhodu) jednu otevřenou přes 3 roky a pořád voní stejně krásně.. Pár lžic se nasype do džezvy nebo do konvičky a nechá se prohřát na sporáku či kamnech. Poté se zalije vroucí vodou, ale ne do plna - káva se nechá projít varem tak, aby pěna vylezla až nahoru k okraji. Potom se promíchá a nechá chvíli sednout lógr. Každý dostane hrníček zvaný fildžan/findžan a hostitel se zeptá, jestli pijete s kostkovým cukrem nebo se sypaným - má to svůj význam. Zatímco u nás je i sypaný i kostkový cukr krystal, v Bosně je kostkový jako náš cukr moučka a není to kostka, spíš hrbolatý kvádr. Ten si namáčejí do kávy a ukusují. Někdy se ještě předtím, než se do hrníčku nalije káva, předělá lžičkou trochu pěny ze shora. A to je celý rituál 🙂 V kavárně k této kávě dostanete kousek "želé" zvané "rahat lokum".
Zde je pěkné video, kde je příprava kávy vidět
Sledujte skupinku úklid hrou s Viledou. Příští týden spustím první velkou soutěž o velmi zajímavé výrobky 🙂
Teď bych se s vámi krátce podělila o něco málo z bosenské kuchyně. Na začátek musím říct, že jídla nejsou náročná na přípravu a většinou se vaří/pečou v jednom hrnci nebo pekáči. "Národním" jídlem jsou "ćevapi u lepini" - čevapčiči v housce, která je trochu namočená ve vodě s máslem a pak rychle opečená tam, kde se smažili čevapčiči, aby chytla jejich šmak. Dalším jídlem je maso se zeleninou připravované pod "sačem" - sač (někde se tomu říká i "peka) je kulatý pekáč, kde se nejdřív orestují větší kusy masa, potom se přidá zelenina dle vlastní chuti, takže nejčastěji brambory, mrkev, cibule, papriky a sač se zavře vyšším polokulatým víkem - zvonem. Zhora se navlékne takový velký prstenec a do něj se nasype žhavé uhlí. Oblíbeným jídlem jsou také "čorby" - čorba je něco jako velmi hustá polívka; fazole, které se vaří spolu s uzeným masem; "musaka" - jídlo z navrstvených brambor a mletého masa; "sarma" - zelný list plněný mletým masem s rýží a vařený - spíš dušený v hrnci. Bosenská kuchyně nabízí i mnoho sladkých jídel, která se ale nikdy nejedí jako hlavní chod, "baklava" je docela známá i jinde, je to druh dezertu z listového těsta, které se vrství a prokládá ořechy, polívá sirupem a medem. Lidi většinou v obchodě nekupují pečivo, protože si pečou doma vlastní chléb - toho je několik druhů a mají různé názvy. Hlavnímu jídlu, které je na stole denně, budu věnovat další KZ i s fotodokumentací postupu 🙂
Při pochmurné sobotě se zmíním o dvou neveselých tématech, která k životu patří. Při první návštěvě Bosny mě vyděsilo několik věcí, které jsem postupem času vstřebala 🙂 Jednou byly hroby "na zahradě". Je zde zvykem pochovávat své příbuzné na své půdě, a ne na společný hřbitov. Hrobu se říká "mezarje" a tělo je do něj umístěno po mši v mešitě. Zajímavé je, že na mši do mešity chodí jen muži - žena, pokud jí zemře manžel, sedí během "pohřbu" doma a má pak 40denní období smutku. Z mešity zesnulého/zesnulou vyprovázejí jen muži a pohřbívají ji na půdě, která připadá rodině. Není pak nic zvláštního vidět za domem na zahradě nebo na louce poblíž náhrobky, jež z dálky vypadají jako patníky. Ve městech samozřejmě existují i velké hřbitovy, například v Sarajevu jich je několik.
Druhou neveselou věcí jsou minová pole - pozůstatek z občanské války. V roce 2001 bylo na seznamu 18.145 minových polí okolo milionu kusů min), ale odborníci předpokládají, že by polí mohlo být i kolem 30 tisíc. Kuriozitkou je, že v dnešní době chytání Pokémonů se lidé nebojí do minového pole vejít, aby Pokémona chytili!
Barefoot značky: výslovnost
Tento seznam vznikl poté, co jsem v zahraničí v obchodě paní prodavačce vysvětlovala, že se chci podívat na "Bobux shoes" a nedomluvily jsme se... Takže: jak se jim správně říká! (Těm ne úplně jasným.)
Bobux ['boːbax] výslovnost
Camper [ˈkæmpə] výslovnost
Collegien: [kɔ.le.ʒjɛ̃] výslovnost, význam: Collegien je komuna ve Francii
Feelmax [fiːl.mæks] výslovnost
Filii [fiːliː] výslovnost, význam: děti (přen.)
Pomalu se dostáváme do rodiště mého manžela. Ale ještě než úplně přejdu k jejich vesnici a nejbližšímu městu, chci vás vzít na jedno místo, kam se sjíždějí turisti i z Číny. Město Zavidovići není samo o sobě až tak zajímavé, kromě nedalekého "Parku prirode Tajan" - Přírodního parku Tajan, avšak je tu ještě jeden fenomén - "Kamene kugle", v překladu Kamenné koule. Největší koule se pyšní průměrem 3,5metrů a tíhou přes 30 tun. Pravděpodobně vznikly v době kamenné, kdy tehdejší lidé tavili kámen, dodávali různé příměsi, aby zlepšili jeho kvalitu, vylívali ho do forem aby získali dokonale tvrdé kamenné koule. Bylo jich nalezeno několik, ale dodnes se jich dochovalo jen 8.
Proletěli jsme téměř celou Bosnu a je na čase vrátit se domů. Vesnička Moševac má asi 1500 obyvatel a správně připadá městu Maglaj, nacházejícímu se asi 6km jižně, tedy proti proudu Bosny - řeka Bosna tvoří "hranici" mezi Federací BiH a Republikou srbskou. 97% obyvatelstva je muslimského vyznání. Vesnice se nachází v údolí, má vlastní market, doktora, lékárnu, první stupeň ZŠ, benzinku, pekárnu, hospodu a novou mešitu, ke jejíž výstavbě hojně přispívalo místní obyvatelstvo.
Město Maglaj (dnes asi 25 000 obyvatel) bylo před občanskou válkou průmyslovým centrem a dodnes se zde nachází fungující továrna na výrobu papíru a celulózy "Natron", která už ale nedosahuje takové produktivity. Město se dělí na starou a novou část - stará je na pravém břehu Bosny, nová na levém. Dominantou Maglaje je její "Tvrđava Gradina" - zřícenina pevnosti, která se vypíná na kopci nad řekou Bosnou. Na nádvoří této bývalé pevnosti se nachází zachovaná, avšak nefunkční hodinová věž - "Sahat kula" ze 17. století. Pod zříceninou najdeme mešitu z 16. století - "Jusuf-pašina džamija", za kterou by se prý nemuselo stydět ani větší město (na wikipedii je této jedné jediné mešitě věnován celý rozsáhlý článek). Jako většina budov byla během války bombardována a poničena granáty vojska Republiky srbské.
V nové části města najdeme vcelku blízko sebe mešitu (otevřena v r. 2009), pravoslavný kostel a katolický kostel. Maglaj má také 2 základní školy, gymnázium a střední odbornou školu.
Jak bylo po první dávce chemie? Aneb kojení nemusí být vždy prevence
Nepoblila jsem se!! Aby taky...když jsem vyfásla léky drahé jak luxusní pětichodová večeře u Pohlreicha. Byla jedna krizička, kterou jsem zaspala, no v podstatě jsem prospala celý den, celý další den jsem proležela. Teda, kolem oběda jsem dostala chuť na vývar a čokoládové sufflé, tak jsem vytáhla Zdendu z práce, svalila se z našeho kopce dolů do naší oblíbené hospody. Tam jsem si objednala dvě malá piva (jedno pro Z.) a pustila se do polévky, které jsem si objednala rovnou dvě. Pivo mi teda nejelo..což teda je nežádoucí účinek chemoterapie...holt así tělo ví, co může a nemůže pozřít...
Takže i po chemu se dá jíst...to byl další můj blud, že budu trpět nechutenstvím, vyhubnu na kost a na to pak asi jako umřu...Sice musím dost přemýšlet, co si dám, sem tam se mi stane, že si třeba v restauraci něco objednám a pak zjistím, že ze mi z toho zvedá kufr...Takže Zdenda běžně konzumuje dvě a více jídel 😀 (protože ja mám ve zvyku si objednat polévku, hlavní jídlo a dezert)
Dále teda únava...ale taky nic závratného. Prvni den v posteli, jak jsem psala, druhý den už lepší, třetí den v euforii z mého celkem dobrého stavu jsem se přetáhla, takže neděli jsem trochu protrpěla. Ale zvládla jsem pouť, rodinnou návštěvu, takže zas taková tregedie to nebyla. A další dny už jsem měla na povel děti, sice jsem musela omezit celodenní výlety, ale polehávání s nimi doma a hraní na doktory jsem v pohodě zvládla.
Týden po chemoterapii jsem byla už téměř úplně fit. No, abych tady nemachrovala...na běhání maratonů to neni, ani půlmaratonů...no, asi ani 10km bych neuběhla. Ale celodenní pobíhání za dětmi zvládnu, i když večer se tedy musím natáhnout a už nebuzeruju Zdendu, že nic nevydrží, když v deset večer hlásí, že se jde spát a jdu poslušně s nim.
Přesně po 14 dnech mi z minuty na minutu začaly padat vlasy. Teď jsem ve stavu, že mám v pohotovosti strojek, ale stále váhám, zda už je ten správný čas to shodit...Ano, je! Ale odohodlat se, to bude asi kumšt! No a vyhlížím den, kdy mi vypadají chlupy a přemýšlím, zda si ještě oholit nohy, nebo jestli to už vypadá samo.
Jo a po 10ti dnech mi zase začalo chutnat pivo! Ale jen jedno🙂
Opouštíme jižní část Bosny a teleportujeme se na sever, kde nás čeká město Banja Luka. Je druhým největším městem BiH a "hlavním městem" jedné ze tří částí - Republiky srbské. Během občanské války odtud musela odejít většina Chorvatů a bosenských muslimů, a nastěhovali se sem Srbové. Bylo také zničeno velké množství staveb z osmanské doby a všech 16 mešit. Sídlí zde Banjalucká univerzita a k vidění je zde "Tvrđava Kastel" - Pevnost Kastel, vybudovaná pravděpodobně ve 3. století Římany.
80km jižně od Banja Luky se nacházejí "Plivska jezera" - název pochází od řeky Pliva, na které leží. Skládají ze z Malého a Velkého jezera - Malé je hluboké 24m, Velké až 36m a jsou ideálním místem pro kajakáře či kanoisty. V blízkosti leží autokemp, hotel, motel, restaurace a zvláštní atrakcí jsou zde tzv. Mlýnky, komplex vodních mlýnků mezi Velkým a Malým jezerem.
Při hranici s Chorvatskem se rozprostírá "Nacionalni park Una" - Národní park Una. Leží na hranici třech klimatických oblastí, má bohatou faunu (lesy, řeky, jezera, vodopády, vápencové skály, krasové jeskyně, ohrožené druhy rostlin) i floru (endemity - Macarát jeskynní neboli lidská rybička, ohrožené druhy zvířat).
Věci, které by měla slyšet občas každá žena
Média a sociální sítě nás zahlcují denně fotkami dokonalých matek, vždy upravených a krásných. Nevím jak Vy, ale já si vedle nich připadám jako obtloustlý hroch s kruhama pod očima, směle konkurujícími velkému Grand Caňonu. Například je jen málo časopisů, které si vůbec koupím, protože hned po titulní stránce, mě většinou přejde nálada nebo naopak dostanu chuť otevřít si víno a vyluxovat ledničku, protože stejně tak perfektně jako ony, nikdy vypadat nebudu.
Co teprve fotky matek celebrit, to je to pravé pro sebevědomí nás, obyčejných ženských! Deset minut po porodu už mají zpět svou konfekční velikost a s novorozencem na zádech zvládají pracovní tempo a ještě se u toho usmívají, jakoby to nic nebylo. Ale ono to je. A je to hodně. Jenže, když ráno předáte dítě chůvě a pak Vás v salonu čtyři hodiny upravují, kulmují a oprašují, je snadné vypadat dobře. V poledne za Vámi ještě zaskočí osobní trenér, se kterým si dáte kolečko aerobních aktivit a po něm, Vám asistentka přinese oběd přesně vyvážený Vašim potřebám.
Vždycky si pak vzpomenu na film s Barbrou Streisand a Jeffem Bridgesem "Dvě Tváře lásky". Barbra tam v jedné scéně říká svým studentů, jestli v pohádce "Popelka" při závěrečných titulcích je skutečně konec? A nebo Popelka rozčilovala prince tím, jak pořád uklízela a povídala si s holubama?
Nebo Růženka? Možná lezlo princovi na nervy, že má spavou nemoc a půl dne prospí. Pohádky jsou pohádky, ale my žijeme v realitě.
Každý máme to své citlivé místo, kde si nevěříme a rádi by jsme ho změnili. Ať už jsou to vlasy, které by jste rády měly delší a hustší jako modelka propagující novinku od vlasové kosmetiky. Nebo štíhlé nohy jako slečna, která si nůžkami v reklamě rozstříhává punčochy. Její nohy se zdají být nebesky dlouhé, ale když se podíváte trochu blíže všimnete si, že ta diva má přinejmenším 180 cm, takže se svými chudými 168 cm se s ní třeba já, nemůžu srovnávat.
Jaká jsou tedy fakta, která prostě platí, ale nikdo Vám je nahlas neřekne, i když by jste to často potřebovala?
1. Celulitida a ďolíčky nejsou smrtelnou nemocí a že je mají všechny ženy bez ohledu na váhu a věk. Ani dva Oscaři za nejlepší roli ani ten nechutně drahý krém, Vám od pomerančové kůže nepomohou.
2. Štíhlé a hladké nohy na fotkách jsou dílem zručných retušérů, kteří už vědí, jak a co správně zamaskovat, aby z Vás udělali dlouhonohou Lady. Pod dokonalou fotku už Vám samozřejmě nenapíšou, že ta krásná herečka má nohy plné křečových žil a pih a o dokonalém tvaru může jenom snít. A pokud si ještě vezmete podpatky nejméně 15 centimetrů vysoké, budete mít nohy až skoro do nebe také.
3. Dokonalý Food styling se hodí jen do časopisů a food blogů, ale ne každé krásně naaranžované jídlo, taky dobře chutná. Když přiběhnete domů s jazykem na vestě a uvaříte rodině večeři, která sice nebude vypadat jako ta v posledním výtisku Gurmánského časopisu, není to špatně. A navíc, jídlo dělané z láskou předčí i ten největší kulinářský skvost.
4. Nikde na světě není žena, které by padlo každé oblečení, na které si ukáže. Takže mít široká kolena i přes štíhlé nohy je normální. Stejně jako větší boky a bříško. Takže nejen Vy, ale i miliony ostatních žen na světě, tráví hodiny ve zkušebních kabinkách, než najdou ten správný kousek oblečení, do kterého se nejen vejdou, ale i jim padne.
5. Chlapům je jedno, jaké máte spodní prádlo, a je zbytečné se jich ptát nejen na názor, ale i trávit hodiny vybíráním toho nejvíce sexy. Mužské pokolení ocení nejvíce to prádlo, které půjde rychle a snadno dolů.
6. Čas a gravitace je neúprosná a to co bývalo dříve nahoře, nemilosrdně také bude klesat dolů. Proto se vyrábí spodní prádlo, které má zamaskovat nejen bříško, ale pozvednout naše vnady. Takže se nelitujte při pohledu do zrcadla nebo fotek matek celebrit, nikdy nevíte co mají pod oblečením. Tak hurá pro push-upku!
7. I přes lákavou reklamu a recenzi, Vašim vlasům ten nový šampón prostě nikdy nedodá takový objem. To, co vidíte na obrázku, trvalo šikovným stylistům a kadeřníkům několik hodin, než se to nakulmovalo a natupírovalo.
8. Dokonalá manikúra je nedosažitelná, pokud musíte 10 x denně oplachovat dětský hrneček nebo utírat stůl od kečupu. Pokud nemůžete chodit s rukama nad hlavou, nesnažte se najít dokonalý lak na nehty. Neexistuje stejně jako dokonalý život.
9. Pokud máte pocit, že Vaše kamarádka stíhá všechno od nákupu, přes domácnost a ještě krásně vypadá, spíš než, aby jste jí záviděla, politujte jí. Musí být pod hrozným tlakem, aby to všechno zvládla. Když Vám dodává pocit uspokojení, že bez make-upu a v teniskách vyrazíte s dítětem na hřiště, zažíváte větší příval štěstí, než ona. Ve chvíli, kdy máte depresi, že nedokážete dvacet věcí najednou, je načase některé ze seznamu vynechat.
10. Normální matky i ty dokonalé, mívají všeho plné zuby. Dětí, domácnosti a své polovičky. Křičí, hroutí se a občas přemýšlí, jestli to stojí vůbec za to. za tu dřinu, nevyspání a tlak. Jsem jedna z těch normálních a obyčejných a jsem na to pyšná.
NAJDETE MĚ I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/DenikMamy/?ref=aymt_homepage_panel
Byl jednou jeden malý, zelený chlapečkový zubní kartáček. Přebýval s ostatními zubními kartáčky - velkým, modrým tatínkovým, menším červeným maminkovým a malým růžovým holčičkovým, v kelímku na poličce v koupelně. Bylo jim spolu dobře v kelímku. Každý z nich měl důležitý úkol, na který se vždycky každé ráno a každý večer těšil. Velký modrý kartáček čistil tatínkovy zuby pečlivě a dlouho, stejně tak, jako ten menší červený, čistil pečlivě maminčiny zuby. Taky ten malý růžový se snažil a nezahálel. Čistil zoubky holčičky pořádně, tak, jak se to správně naučil. Nejdříve horní zoubky, krouživými pohyby, potom stejně tak i dolní zoubky. Postranní zoubky čistil z obou stran důkladně, zvláště stoličky. Nakonec vyšmejdil všechny mezírky mezi zoubkama a vyhnal všechny bacilky z pusinky pryč. Unavený, spokojeně odpočíval v kelímku na poličce. Odpočíval taky velký modrý i menší červený kartáček. Odvedly opravdu dobrou práci.
Malý zelený kartáček byl neposlušný. Zlobil! Nechtělo se mu dobře pracovat. Příliš spěchal a šidil. Šmrdlal zoubky chlapečka sem a tam jenom tak halabala, stoličky vynechal a na spodní zoubky úplně zapoměl. To dělal večer. A ráno? Milé děti, ráno nevylezl ani z kelímku, jak byl lenošný a nehodný! A zoubky toho chlapečka plakaly! Byly celé ulepené a obalené plakem, plným bacilkami. A bacilky se radovaly a smály a tancovaly po těch špinavých zoubkách a nechtělo se jim z pusinky ven. Nikdo je nevyháněl. Zoubky toho chlapečka se začaly kazit a pusinka mu nevoněla, jako dříve. Taky jazyk měl celý bílý a dásničky nateklé. Červíčci v pusince škaredě řádili a nechávali na zoubkách černá znamínka. Chlapeček plakal a maminka se zlobila.
Nehodný kartáček se v kelímku krčil strachy. Bylo mu chlapečka líto a umínil si, že se polepší. Jenže, už bylo pozdě. Ráno se sice snažil, jak nejvíce mohl, ale slyšel rozlobený maminčin hlas - " Když neumíš poslouchat a čistit si zoubky pořádně, půjdeme dnes k zubaři, nedá se nic dělat! A koupím ti nový zubní kartáček."
Malý zelený kartáček se vyděsil. Je zle! A taky bylo. Maminka popadla ten nehodný kartáček a šup - letěl do šuplíku pod poličkou. Ani se nestačil rozloučit s tím velkým modrým a menším červeným kartáčkem. Plakal a volal a sliboval, že už bude hodný a poslušný a nebude lenošný. Všechno marné. Byl docela sám, v šuplíku. Celý unavený z toho nářku usnul.
Večer ho probudil tichý něžný hlásek:" Ty jsi můj nejmilejší kartáček, nechci nový. Už mi budeš čistit zoubky pořádně. Neboj, spolu to zvládneme!"
Bylo zase dobře. Chlapeček i malý zelený kartáček se opravdu moc snažili. Vyhnali všechny bacilky z pusinky, vyšmejdili všechny červíky a zoubky se radostně smály. Pusinka voněla a malý zelený kartáček spokojeně odpočíval s ostatními kartáčky na poličce v kelímku a těšil se na svůj důležitý úkol.
Více zde: http://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/news/o-z...
Šokující pravda o těhotenských příznacích. Konečně!!!
Myslím, že to zná každá žena, která někdy zažila cílené plánování potomka. Sebepozorování. Neustálé. A z toho pak vyvozování toho, že tento měsíc to zaručeně vyšlo, protože cítíte aspoň 2 těhotenské příznaky, které jsou popsány v chytrých knížkách. A pak neskutečné zklamání. Znovu a znovu. Jak je to možné? Pojďme se společně podívat na pár nejčastěji uváděných těhotenských příznaků a prozkoumat je ze všech úhlů a pohledů….
Pociťujete časté nutkání na močení
a)Opravdu jste těhotná
b)Pijete víc než obvykle, tzn. že pak nutně i víc čůráte
c)Jste nastydlá
d)Vsugerovala jste si to
Podobně jako Sarajevo, má i Mostar své vřídlo, a sice vřídlo řeky Buny - "Vrelo Bune". Voda vyvěrá zpod skal, vysokých více než 100m a hned vedle stojí dervišský klášter. Pomalu se dostáváme z oblasti silně ovlivněné islámem na další velmi pobožné místo, nebála bych se říct "svaté". Je jím město Međugorje, kde šestice mladých lidí údajně viděla mladou ženu s dítětem v náručí, která jim rukou ukazovala, aby se k ní přiblížili, ale kvůli strachu to neudělali. Další den se čtveřice z nich vydala na místo, kam jim Panna Marie ukazovala a v ten den s ní prý skutečně setkali, povídali si s ní a modlili. Bylo to 25. června 1981 a od té doby se v tento den v Međugorje slaví tzv. Výročí zjevení. Místo zjevení je veřejnosti přístupné a v sezóně jsem proudí davy turistů, i přes to, že terén není nejjednodušší - stoupá se na nevysoký kopec a cesta je poseta velkými balvany. Zde na vrcholu na ně čeká socha Panny Marie a místo pro modlení. Každoročně se na přelomu července a srpna v Međugorje pořádá Festival mladých - "Mladifest", kam se sjíždí až 50 000 mladých, aby se zde modlili, zpívali, tancovali, chodili procesí a duševně se uvolnili.
Když jsem naposledy projížděla Bosnou k moři, samým nedočkáním jsem zapomněla na vodopády, které jsou od Međugorje jen asi 10km. Vodopády Kravica jsou oblíbeným výletním místem - jakpak by ne, jsou přes 120m široké, 27m vysoké a vstup je zdarma, takže se tu dá nejen okoupat, ale s trochou štěstí strávit i noc ve stanu.
Poslední zastávkou v Hercegovině bude Bosenské moře. Ne každý ví, že Bosna vlastní kousek Jaderského moře - 21km, je to město Neum a jeho okolí. Pokud jste někdy projížděli Chorvatskem až dolů k Dubrovníku, nebo třeba jen na Pelješac, tímto územím jste jistě přejížděli. Nebýt rozstřílené cedule s nápisem Neum a pár budov ve zbídačeném stavu, asi byste ani nepoznali, že už nejste v Chorvatsku. Nicméně je tu oproti HR levněji, turistický ruch je tu velmi rozvinutý a - moře jako moře 🙂
Až po sem sahají mé skromné poznatky z vlastního putování, takže kromě Kravice a Buny jsem na všech místech byla osobně. Nicméně existuje mnoho a mnoho dalších krásných míst, které jsem jižně od Sarajeva opomněla a není v mých silách (ani na to není tolik prostoru), abych sem všechno rozepisovala. Nicméně, pokud budete chtít - jak by řekl náš vyučující na VŠ - samostudiem si můžete informace o dalších místech vyhledat.
Dávám tipy: 1) Nacionalni park Sutjeska - nejstarší a největší národní park v BiH, kde se nachází i nejvyšší hora BiH Maglić a jeden z posledních pralesů Evropy "Prašuma Perućica";
2) Jahorina - Olympijské centrum nabízí 20km výborně připravených lyžařských sjezdovek a leží asi hodinu cesty od Sarajeva;
3) Bjelašnica - pohoří ve střední Bosně, také ideální na lyžování a také zhruba hodinu od Sarajeva;
4) Vjetrenica - největší a nejznámější jeskyně v BiH;
5) Bosenské pyramidy - existují teorie, zda jsou kopce u města Visoko staré pyramidy, nebo je jejich tvar dílem náhody či hříčkou přírody;
6) Písečné pyramidy - geomorfologický fenomén u města Foča - "pyramidy" z písku, no, spíš skály, které vznikly díky silným větrům, sněhu, dešti a slunci, podobné skalám v Coloradu.
Jak jsme doma testovali Viledu 😀
Na Modrém koníkovi už nějakou dobu funguje skvělý projekt Koník testuje, který dává maminkám z tohoto portálu možnost zdarma otestovat různé produkty. Už několikrát se zde objevily možnosti testování, pro které jsem však nebyla vhodnou kandidátkou, proto jsem velice ráda uvítala možnost otestovat právě Viledu. Bylo to zrovna v době, kdy jsme se stěhovali do nového a já akutně potřebovala koupit nějaký funkční mop, u kterého se nebudu vztekat a výsledek nebude nakonec stejne prachmizerný🙂
Celkově musím říct, že jsem na Viledu slyšela už dlouhou dobu samou chválu. Jsem poměrně skeptický člověk, který na reklamy nedá vůbec, ale zato je pro něj daleko důležitější osobní doporučení od známých či přátel. A jelikož mě okolí hodně nahlodalo, zvažovala jsem koupi právě tohoto mopu Vileda Easy Wring and Clean TURBO. Nicméně se přiznám, že si mi moc nechtělo platit poměrně vysokou částku (okolo 1000 kč) za něco, o čem nejsem přesvědčená, že to za to stojí. Takže nabídka Viledy přišla v nejvhodnější dobu a když jsem zjistila, že jsem byla k testování vybrána, měla jsem opravdu velkou radost.
Nyní je to už zhruba 14 dní, kdy mop v naší domácnosti testujeme a můžu říct, že jsem z něj opravdu nadšená (pokud se to teda dá v souvislosti s úklidem říct)🙂.
Doma máme hned několik typů podlah, na všech byl mop vyzkoušen a musím říct, že opravdu obstál ve všech případech:
- na největší ploše místností máme vinylovou podlahu
- dlažba v koupelně
- na verandě máme takovou zvláštní pogumovanou podlahu, která se strašně špatně udržuje
Negativa výrobku:
Ženy, pozor!
Hledáme ještě 6 uživatelek na testování výživového doplňku UROSAL lady od společnosti Belupo. Napište proto komentář pod tento příspěvek a budete si moci ulevit od problémů s močovým měchýřem.
Prvních 6 žen automaticky zařadíme do testování. Rychlejší vyhrává, myslete na to. 🙂
Sarajevo má také několik muzeí. Osobně jsem v žádném nebyla, ale až budu mít příležitost, nenechám si ujít "Muzej Sarajevo 1878-1918" neboli Muzeum Atentátu, které je věnovaného událostem 28. června 1914, "Zemaljski muzej" neboli Bosenské historické muzeum, věnováno především válce - však také sídlí v nezrekonstruované, střelami poničené budově hned za vládním mrakodrapem. Dále "Olimpijski muzej" věnovaný Olympiádě v roce 1984, "Muzej Sarajevske pivare" - Muzeum sarajevského pivovaru a vzpomínkový komplex “Tunel spasa” neboli Tunel záchrany. Ten je dál od centra města a byl vybudován v roce 1993 během obléhání Sarajeva, je dlouhý 750 metrů a místy až 1,8m vysoký. Díky tomuto tunelu mohly do Sarajeva putovat potraviny a ven ze Sarajeva nepozorovaně utíkat obyvatelé - například i bosenský prezident.
Vprostřed Baščaršije se nachází asi nejznámější mešita - Begova džamija s minaretem, ze kterého je 5x denně svoláváno k modlitbě. Nejstarší mešitou je ale Careva džamija - Carova mešita (vystavěna v 15. století a poměrně nedávno zrekonstruována). V centru je také nenápadná pamětní deska, která připomíná místo atentátu a skonu Františka Ferdinanda d'Este z roku 1914.
Nedaleko Begovy mešity se nachází Katedrala Srca Isusova - Katedrála srdce Ježíšova z přelomu 19. a 20. století, která je sídlem arcibiskupa a její stavitelé se inspirovali pařížskou katedrálou Notre-Dame a pražským Kostelem Matky Boží před Týnem. Zajímavostí je, že jejím architektem je i Čech (Karel Pařík), který dále postavil Národní divadlo v Sarajevu a je v tomto městě i pohřben. Kousek dál za katedrálou můžete najít památník zvaný Vječna vatra - Věčný plamen, věnovaný obětem druhé světové války. Na řadě míst ve městě najdete „Sarajevské růže“, decimetrové až metrové krátery, které v chodnících a zdech zanechaly granáty a byly následně zalité červeným betonem. Tyto jedinečné památníky připomínají obléhání Sarajeva v letech 1992-1995.
Jak prodávat handmade v bazaru
Jak správně inzerovat handmade výrobky v bazaru:
Kde prodávat
Prodej vlastní tvorby je povolený jen v bazaru.
Vlastní výroba / Nové zboží / Použité zboží?
Do které části bazaru handmade zboží vložit:
- Vlastní výroba = libovolná nová věc, kterou jsi sama vytvořila a která se dá odevzdat či poslat v balíčku (t.j. tebou uháčkované, upletené nebo jinak ručně vyrobené hotové výrobky). Jde jen o věci nové, nepoužívané.
- Nové zboží = nepoužitá, nová, ručně vyrobená věc, kterou jsi sama nevyrobila (např. jsi ji dostala, koupila...).
- Použité zboží = používaná, nošená ručně vyrobená věc.
Tento týden se podíváme do míst, která jsou třetinovým domovem naší dcery - virtuálně vás vezmu do Bosny a Hercegoviny.
Jelikož předpokládám, že tady nebude více maminek, které by mohly psát o Bosně, začnu nejdříve zeširoka a pak se zaměřím na město, kde máme rodinu.
Když řeknu, že manžel pochází z BiH, lidi se občas zeptají, jestli je teda z "Bosny" nebo z té "Hercegoviny", protože si myslí, že se dělí na tyhle dvě části. Fakticky se ale Bosna takhle nerozděluje. Nechci psát o historii nebo politice, to si každý může přečíst na netu, ale aspoň okrajově: Bosna se dělí na tři hlavní části - Federace Bosny a Hercegoviny, Republika srbská, Distrikt Brčko. Každá z částí má obyvatelstvo jiného náboženstí - ve Federadci BiH žijí muslimové, v Republice srbské lidé pravoslavného vyznání a v Brčku katolíci. Jak jistě dobře víte, v minulém století probíhala občanská válka, která vedla k rozdělení Jugoslávie na samostatné státy. Ta se na Bosně velmi podepsala - i dnes, více než 20 let po válce, můžete vidět rozbombardované domy. Bosna má jak hory (nejvyšší vrchol Maglić 2 386 m n. m.), tak roviny, i moře. Doporučím vám, která místa navštívit, pokud jí někdy budete projíždět.
Za návštěvu rozhodně stojí Sarajevo a jeho centrum Baščaršija. Je to vlastně pár uliček, které připomínají turecký trh. Můžete si zde dát pravou bosenskou kávu z džezvy a fildžanu (maličký hrníček bez ucha, který k džezvě neodmyslitelně patří - o kávě budu psát později). Vprostřed malého náměstí, které je dennodenně obklopeno stovkami holubů, najdete Sebilj - kašnu. Jedna paní na trhu se mě při první návštěvě Sarajeva zeptala, jestli jsem se ze Sebilje napila. Kdo se prý napije, opět se do Sarajeva vrátí (vrátila jsem se za půl roku).
Kde se to v těch lidech bere?
Už jsem na ten malý incident z minulého týden zapomněla, ale dnes se mi stalo něco podobného. Jsou to maličkosti, málem mi to vehnalo slzy do očí. Někdy se toho prostě sejde více najednou.
Mám druhé dítko, ale už u prvního jsem si, stejně jako většina maminek, všimla, že přítomnost kočárku v obchodě či v MHD, je pro některé lidi vítanou příležitostí, jak si zchladit na někom žáhu.
Minulý týden jsem nakupovala v drogerii, kde by se vešly dva košíky v uličce vedle sebe. Potřebovala jsem se ohnout pro prášek na konci slepé uličky a tak jsem dala kočárek trochu stranou. Vzala jsem prášek, otočím se koukám, že před uličkou stojí paní dobře přes 60 let. Čekala jsem, jestli vjede, že bych se jí uhnula. Ona jen tak stála, tak jsem to pochopila tak, že čeká, až vyjedu. Po výjezdu z uličky jsem řekla: „Děkuju.“ Jako, že děkuji, že se tam nehrnula a počkala, až vyjedu. Odjíždím a slyším, jak si polohlasně, tak abych to slyšela, říká: „Ani neumí říct s dovolením.“ Tak nevím, no. Prostě jsem situaci pochopila tak, že čeká až vyjedu. Kdyby tam ihned potřebovala jet a nechtěla čekat, ta bych očekávala, že naopak ona řekne s dovolením a já bych si stoupla na stranu a necouvala z uličky ven. Proč mi to tedy neřekne a pak je ještě jízlivá?
Druhý den jsem si na to už ani nevzpomněla. Ale dnes jedu s kočárkem od lékařky , nastoupím na místo určené kočárkům a paní se uhne jen o kousek. Nic jsem krom slova děkuji neřekla, protože jsem věděla, že brzy vystoupím tak jsem ji nechtěla zbytečně prudit, aby uhnula, a řekla jsem si, že sice překážím do prostoru, ale že těch pár zastávek prostě uhnu ostatním cestujícím já. Uhýbám tedy hned na další zastávce, aby mohli všichni projít a stoupnu si před onu madam, když nebylo jinde místo. Tam mě sjede ostrým tónem, že by taky ráda vystoupila, jestli bych byla tak laskava. Opět nechápu. Sama stojí na místě určeném kočárkům, já ji neřeknu ani slovo a pak mě sjede, i přestože vidí, že uhýbám ostatním. To nemohla říct předem, že bude hned vystupovat nebo slušně říct s dovolením.
Nevím, jsem asi hodně přecitlivělá, ale prostě mě tohle vždy zamrzí. U mužů se mi takovéhle chování nikdy nestalo a u mladších žen také nikdy. Čím to asi bude, že se pravidelně s takovýto chováním setkávám jen u žen starších přes 60 let?
Přijde mi, že jim vadí už jen to, že někdo s tím kočárkem jede, jakoby zapomněly, že samy taky někdy kočárek vozily. Maminky s kočárky jsou snadný terč, jak jim dát najevo, že ony, respektive jejich děti překážejí. Vlastně se nic hrozného nestalo, ale i tak je mi z toho tak nějak smutno a potřebovala jsem se z toho vypsat.
Vaše zkušenosti se sebamed a MAM
Aktualizace: Recenze našich uživatelek na MAM naleznete zde a na sebamed zde.
Recenze na MAM lžičky a kartáčky na první zoubky naleznete ve fóru tady. Taky v koníkovském fóru naleznete recenze na opalovací přípravky Baby sebamed.
---
První kampaň, kterou pro vás pouštíme do světa, se bude věnovat Baby sebamed krému na opruzeniny a lahvičce MAM Anti - Colic pro holčičky či chlapečky.
Miminka si zaslouží to nejlepší a my víme, že se jím to snažíte dát. A ještě mnohem víc. A proto jsme se rozhodli, že vám s pečováním o děti pomůžeme tímhle způsobem.
Co testujeme:
Dobré ráno! Je tady pondělí, a to znamená nový týden plný zajímavých informací z dalších míst. Tento týden se podíváme opět za hranice ČR. Otázka za srdíčko zní: Kam to bude? Hlavní město tohoto státu je vzdáleno od Prahy 1000km a pořádaly se tu Zimní olympijské hry.
HiPP je s námi všude! 🙂
Tentokrát super dóza od mlíčka, plná Tondovo oblíbených křupek 😀
Máte tu dózu doma taky?? A na co všechno jí používáte?
