Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Překvapivé schopnosti, které jsem získala na mateřské...
Dnes jsou to přesně 2 roky, co jsem se stala mámou a to mě tak nějak nutí bilancovat a vzpomínat na to, jaké ty poslední 2 uplynulé roky byly. Sentimentu mám v sobě dost, ale ten si chci nechat pro sebe, takže tohle je takový žebříček věcí, které mě na mateřství nejvíce pobavily 🙂
Během mateřství jsem zjistila, že...
- absolutně nepotřebuju budík – mám jeden živý, a ten mě vzbudí vždycky dřív než chci vůbec vstávat
- jsem naprosto přišla o problémy s usínáním a dlouhým čučením do zdi – prostě lehnu a spím. Kdykoliv a kdekoliv. A to i když nechci...
- jsem schopná hodiny a hodiny konverzovat nad tématy porod, kojení, plínky, příkrmy, očkování a mateřská láska
- jsem se naučila připravovat desítky jídel, která mají naprosto stejnou konzistenci, vypadají však naprosto odlišně, ale přesto chutnají stejně hnusně (ano řeč je o příkrmech)
- jsem v každé situaci schopná vymyslet hned několik působivých motivačních lží, které dostanou mé dítě přesně tam, kde ho potřebuju mít („pojď, podíváme se, jestli támhle náhodou nepojede mašinka“, „miláčku, s tatínkem jéme přesně to samé, co máš ty“)
- znám naprosto všechny jízdní řády místních dopravních prostředků (a dokonce i přesně vím, na kterém přejezdu kdy projíždí vlak a kolik bude mít vagónů)
- spousta věcí, které jsem dříve dělala rukama, se dá stejně dobře udělat i nohama (a možná i rychleji)
- traktor zvládnu nakreslit i poslepu (a to v několika designech)
- zvládnu přebalit pokakané dítě bez toho, aniž bych se pozvracela (nesmějte se, to byla moje největší obava před tím, než jsem se stala mámou...jsem prostě pachová citlivka🙂 )
- nakupování oblečení pro sebe jsem vyměnila za nakupování pro dítě a ještě mě to činí trapně šťastnou
- vědomí, že máme na sex málo času (protože spící dítě se vždy nějak záhadně vzbudí) vůbec vztahu a kvalitě sexu neškodí, mnohdy i naopak🙂
- stala se ze mě citlivka, kterou zaručeně rozbrečí šťěňátka, koťátka, malé děti a v podstatě všichni lidi s pohnutým osudem (a že jich je!)
- to že tvrzení: „milovat někoho tolik, že bys za nej položil život“ je pravdivé a není to jen prázdná fráze, která se jen tak říká
- to že si absolutně nedovedu vybavit bolest u porodu, přestože tenkrát bych přísahala, že to nikdy zapomenout nedokážu
- vím, že teď už zvládnu prostě všechno na světě
A co vy? Co na mateřství překvapilo a pobavilo vás? 🙂
Více článků z mé dílny (hlavy) najdete na blogu:
Platon: "Nikdy se nesnažte léčit oko, aniž byste zároveň věnovali pozornost i hlavě. A věnujete-li pozornost hlavě a nevěnujete-li pozornost celému tělu, neděláte dobře. Stejně tak nedobře jednáte, když léčíte tělo a nevěnujete pozornost duši. Léčení jedné části by nikdy nemělo probíhat bez pozornosti věnované druhým částem."
Pokud se necítíme dobře na těle nebo na duši, je potřeba podívat se na celou naši životní situaci, protože jen holistické léčení dokáže dosáhnout k opravdovým příčinám, abychom se cítili dobře po všech stránkách. A cítili radost ze života 🙂
Co jsem vlastně jedla a co jím?
Jedna z nejčastějších otázek, kterou mi lidi pokládali a pokládají: ,,A co jsi vlastně jedla? A co jíš teď? A jak často jíš?" A moje oblíbená:,,Jíš vůbec?" 🙂 A to je důvod, proč jsem se rozhodla svůj první článek zaměřit právě na stravování.
Jídlo. Točí se kolem něho snad 70% našeho života. Ať už jsme doma, v práci, ve škole nebo se chystáme na dovolenou... řešíme co budeme jíst, kde budeme jíst, kde to koupíme, co nás to bude stát a hlavně jak to bude chutnat. Každý z nás má nějaké návyky, za které může rodina, to kde jsme vyrůstali nebo to, kde žijeme, s kým žijeme, čemu věříme. Všichni se shodneme na tom, že je to věc, která se strašně špatně mění!
Já už mám za sebou několik "diet", které obnášely úpravu jídelníčku. O tom, jak moc byly vhodné nebo ne se bavit nechci. Asi všichni tušíme, jak to bylo, když to mělo za následek JOJO efekt. Předem chci zmínit, že nechci aby tenhle článek působil jako "návod" jak správně jíst, když chcete zhubnout nebo žít zdravě.
Když jsem se v lednu 2015 rozhodla se sebou něco udělat, měla jsem jasný cíl - prostě musím změnit to, jak jím a to jak nad jídlem přemýšlím! A ze svých 98 kg se dostat do Natálky narozenin na 80 kg!Od známých a i z vlastní zkušenosti jsem měla dobré zkušenosti s knihou od Antonie Mačingové - Zhubněte jednou provždy. A tak jsem i začala. 30 denní program na pročištění organismu, kde se vůbec nejí pečivo a prvních 14 dní sníte obrovské množství zeleniny, ovoce, jogurty a je úplně vynechané maso. Pak je zařazené maso a těstoviny. Má to opravdu skvělé výsledky, celkově se vašemu tělu uleví. Ale nejde to držet dlouhodobě. Mačingová má i navazující knihy, ze kterých jsem se v dalším stravování hodně inspirovala. Omlouvám se za nekvalitní fotky, ale tehdy jsme to nijak neřešila 🙂
Rozhodně jsem se pročistila, centimetry mizely, cítila jsem se líp a hlavně jsem se naučila jíst pravidelně aspoň pětkrát denně a hodně HODNĚ pít.
Další měsíce jsem, až na výjimky, pokračovala ve stejném duchu. Pravidelné jídlo, k snídani jogurt s oříšky a medem nebo banánem, k svačině ovoce, oběd maso se zeleninou (teplou nebo studenou), k odpolední svačině většinou proteiňák, oříškovou tyčinku, zeleninu a k večeři zase zelenina a vysokoprocentní šunka, vajíčko nebo maso. Po dvou měsících jsem měla dole 10 kg.
To vám teda povím, že není jednoduché psát zrovna během dní bouřlivých debat o kojení :D :D 🙂
Ale abychom pořád neřešily ty kozeny, zvu vás opět do Dolních Kounic. Co máme dnes v plánu? Výlet vlakem, potom pěšo na pohodu po turistických značkách. Že nuda? To bych vám přece nemohla udělat 🙂 Nebojte, bude to sice trošku poklidnější zážitek, ale bude dle mého hezký🙂
Z Brna ( přesněji řečeno z Modřic) do Kounic jezdí autobus č. 512, ale ten nás dnes nezajímá. My pojedeme z Brna vlakem, aby jsme měli o něco poetičtější zážitek a děti to jistě také ocení 🙂 Vystoupíme v Moravských Bránicích a odtud pěšky po červené značce. Tu budeme sledovat prakticky po celý výlet. Sestoupíme dolů do Bránic, u hasičské zbrojnice se můžeme zastavit u památné lípy, poté nás červené směrovky provedou obcí, přičemž pozornější si mohou v řadové zástavbě na břehu potoka Bukovina všimnout jednak několika domů poněkud menších a roztomilejších než ostatní a jednak také třeba modelu Eiffelovky v jedné ze zahrad. Brzy přitom dojdeme na konec Moravských Bránic a hned za mostem nás vítá cedule s nápisem Dolní Kounice u šedivé a vlastně ne moc vzhledné kaple. Že to bylo nějak jednoduché?
Zatím ano, nicméně červená značka myslí na zdraví poutníků, a tak brzy odbočuje ze silnice do svahu. Zahrádkářskou kolonií vystoupáme až nějakých sedmdesát metrů nad silnici, po kilometru se tak ocitáme téměř na vrcholu Kamenného vrchu. Trocha námahy zkrátka musí být. Ještě jsme ovšem nevystoupali úplně – červená totiž pokračuje k rozcestí u osady Karlov, které je nejvýše položeným místem v tomto úseku naší cesty. Za námahu se již ale postupně otevírá výhled až k Pálavě, ale především na dominanty Dolních Kounic – kostely, školu, zámek a také poutní kostelík sv. Antonína, ke kterému naše cesta pokračuje.
Po necelých třech kilometrech se u této menší sakrální stavby z poloviny 18. století trůnící si nad městem můžeme sednout na lavičku a kochat se. Kounice s odrážející se hladinou Jihlavy máme jako na dlani. Až se pokocháme, Křížovou cestou sejdeme do města prohlédnout si zdejší zajímavosti zblízka.
Upravené náměstí lemují zachovalé měšťanské domy, prostoru vévodí novorenesanční kostel sv. Petra a Pavla s 41 metrů vysokou věží, o kousek dál poněkud v ústraní stojí další svatostánek, pravoslavná kaple sv. Fabiána a Šebestiána, kterou jsme však od kostelíku nad městem těžko mohli přehlédnout.
Červená značka vede z náměstí ke zdejší památce číslo jedna – někdejšímu klášteru Rosa Coeli, tedy Růži nebeské. Jeho počátky spadají do 2. poloviny 12. století a byl tak nejstarším ženským klášterem. O něm si ale více povíme jindy 😉
To samé platí o dolnokounickém hradu, který byl ještě před úpadkem kláštera přebudován na zámek. Chceme-li k němu vyrazit, musíme se od kláštera vrátit do Růžové ulice a kus cesty k branám absolvovat podél hlavní silnice. Už z dáli je přitom vidět, že goticko-renesanční hrad a zámek prochází postupnou obnovou. To však nevadí pořádání víkendových prohlídek, nejrůznějších kulturních akcí nebo i svateb.
Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.
Jinak je tomu o padesát metrů výše, kde se rozkládají městské hřbitovy. Naproti tradičnímu lze brankou vejít mezi náhrobky upomínající na někdejší židovské obyvatele města. Náhrobků se ve svažitém terénu nachází na 1500, ten nejstarší z roku 1688. Ze hřbitova se přitom opět nabízí krásný výhled na město nebo třeba na zmiňovaný kostelík sv. Antonína na protějším straně údolí.
Nyní lze pokračovat buď dále po červené přes Šibeniční vrch, nebo sejít od hřbitova zpět do bývalého ghetta a šlapat po silnici podél řeky. Z obou variant se otevře mimo jiné pohled na zdejší kamenolom, který ujídá Kamenného vrchu, a obě varianty se zase spojí v Nových Bránicích. Těmi projdeme až za místní školu, na kraji vsi opustíme červenou značku, která dále pokračuje k Ivančickému viaduktu (ale pokud chcete pokračovat právě k němu, nemůžu vám to zakázat), a vydáme se po mostě přes řeku.
Rázem už jsme na nám známém pomezí Moravských Bránic a Dolních Kounic se šedivou a nepříliš vzhlednou kapličkou a znovu se zde dostáváme na červenou značku (obce jsou jí doslova obkroužené). Cestu k bránickému nádraží již známe a vlak na Brno jede co hodinu...
Tak co? Líbilo? Doufám, že jsem vás dostatečně nalákala k turismu 😉
Hezký večer
Veronika
Aaaaaa koukám, že většina z vás tohle místo nezná, takže dáme se na úvod zajímavosti a takový ty nudný geografický údaje a jiné podrobnosti, alespoň v rychlosti, ať máte představu vo co go 😉
Jak jsem už psala, Dolní Kounice se nachází na Brněnském venkově Jižní Moravy.
Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů.
Oficiální web: http://www.dolnikounice.cz/index.asp
Počet obyvatel pro představu: 2 428 (1. 1. 2016)
Tohle městečko má svoje NEJ v ČR : nejvíce památek na počet obyvatel. Takže kam šlápnete, dýchne na vás historie 🙂
Dominantou města je vrch sv. Antonína se stejnojmennou kaplí v nadmořské výšce 260 m levém břehu řeky. Mimo již zmiňovanou kapli a zámek můžeme v katastru města pozorovat další množství starobylých památek - romantickou zříceninu kláštera Rosa coeli, židovskou synagogu a hřbitov, kostely, kaple, měšťanské domy a sakrální stavby.
Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města). Nejznámější odrůdou je proslulá Frankovka. Vinné sklepy Rosa Coeli jsou vlastníkem titulu: Hradní dodavatel.
Město je členem Mikroregionu Ivančicko.
Město se rozkládá v údolí řeky Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu. Nooo nezdá se to, ale když to chcete projít, tak lezete furt z kopce do kopce a nakonec budete taky ucaprtaní 😀
Pokud se chcete zahřát, tak šup sem. Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně). Malá pravděpodobnost deště, na výlet dobrý, ne? 🙂
Více o památkách a vínu si řekneme příště. Zítra se můžete těšit na...ale co.. nechte se překvapit 😉
Do komentářů mi pište, prosím, co byste o Kounicích chtěli vědět až se je rozhodnete navštívit: třeba kde je wc, kde s dá dobře posedět, to už nechám na vás.
Teď Vám jen popřeju dobrou noc 😉
Veronika
Den první - seznámení.
Vrátili jsem se z dovolené a hned na nás s Natynkou čekal balíček s prvním testováním - krém na opruzeniny #test_sebamed. Děkujeme.
Z dovolené si malá přivezla plenkovou dermatitidu, takže dneškem zahájeno testování. Jsem zvědavá, jaké zlepšení bude po týdnu používání mastičky 🙂
Objekt a subjekt testování společně na fotce.
Holky, MOC DĚKUJI !!!!
Kamarádka se našla živá.... Jste zlaté, díky za sdílení!
Nejsem matka fanatik (ikdyz pro mnohe ano),jen mi zalezi na tom,co jime a co ji moje dite.desi me slozeni potravin a proto stravim dlouhe hodiny v obchodech procitanim etiket.ale dort,ktery bych s klidnym srdcem dala dceri ci synovci, jsem nenasla. Ano deti miluji barevne postavicky na dortech,ale vazne jim to chcete davat i za cenu toho,ze prehlizite varovani na barvivech,ze nejsou vhodna pro deti?ja tedy NE.a tak mi nezbylo nic jineho, nez se do toho pustit sama. Vse je z domacich surovin(vejce, visnova napln ...), marcipan pouzivam bez ecek a barvim ho cervenou repou, mrkvi, kurkumou, uhlim, zelenym cajem, kakaem,boruvkama...barvicky sice nejsou tak vyrazne,jako ty jedovate,ale i tak to jde.
Co jsem měla vědět před porodem, ale nikdo mi to neřekl..
Asi by bylo nejlepší začít tím, jak jsme k miminku vůbec přišli. Dlouho jsem děti nechtěla, hodně jsme s manželem cestovali, v 28 jsme se vrátili po ročním pobytu ze zahraničí a teprve jsme začali budovat nějaké bydlení, kariéru a tak. Potom přišla svatba, ale především výrok mé gynekoložky, že pokud chceme děti, tak není na co čekat, prý potom by to už jít nemuselo.
A tak jsem se ze dne na den přepla z modu "děti nechci" do modu " dítě chci a to hned". A ono to samozřejmě nešlo. Po více než ročním snažení, opakovaných zánětech močových cest, cystách, počítání plodných a neplodných dnů, šílenství s měřením bazální teploty, sledování čípku, hlenu, užívání všemožných bylinek a kapek, které zaručeně pomohou otěhotnět, spousty probrečených začátků cyklu, jsem se rozhodla, že je načase s tím něco dělat a začala jsem chodit k terapeutce čínské medicíny. Tam jsem se domluvily, že mě nejdříve dá do pořádku a poté teprve začneme řešit těhotenství. A ten měsíc jsem otěhotněla.
Nechápala jsem to, s manželem jsme spolu ten měsíc spali asi dvakrát, ani jednomu se nám nechtělo a navíc podle mých výpočtů a měření to bylo "úplně špatně a mimo plodné dny"..A tak jsem se dočkala svého vytouženého těhotenství, které probíhalo víceméně bez problémů, těšila jsem se ohromně na miminko, všechno studovala na internetu, brečela u každého videa porodu, nakupovala, shromažďovala, prala, žehlila. V pozdější fázi těhotenství jsem přešla na intenzivní přípravu k porodu, relaxace, vizualizace, nácviky dýchání ve snaze porodit bezbolestně technikou hypnoporodu. tak nějak jsem žila v domnění, že přežiju těhotenství, porod a pak už přijdou jen ty šťastné chvilky s miminkem a já budu ta super šťastná a perfektní matka, pro kterou je její dítě největší poklad.
No, jak to tak bývá člověk míní pán Bůh mění. Každopádně jsem 18.3. přivedla, po 15 hodinách bolestí, na svět zdravou holčičku, bohužel ne hypnoporodem a od té doby se mi tak změnil život, že nejsem schopná ještě teď se s tím smířit a srovnat. Nic z toho, co jsem si plánovala se nekonalo, žádné slzy štěstí, žádná šťastná maminka a spokojené miminko. Ze sálu si pamatuju pouze jakýsi divný pocit prázdnoty.
Doma potom uplakané dítě a nervozní a naštvaná matka, která nemá čas se najíst, natož tak se třeba osprchovat a umýt si vlasy. A začal ohromný kolotoč výčitek a pocitů provinění, že nemám své dítě ráda, a že jsem ho tak dlouho chtěla, a teď ho mám a je krásné a zdravé a já si to neumím užít. A do toho problémy s kojením, malé váhové přírustky miminka, opět zhroucená matka z toho, že není schopná nakrmit své vlastní dítě. Bolavá prsa, probdělé noci, zbylá kila po porodu, naštvání na manžela, že on si dál žije svůj bezstarostný život, kdežto mě se ten můj obrátil o 180 stupňů. Tak to skončilo až tak, že jsem byla schopná sedět a hodiny zírat z okna a všechno mi bylo jedno (nikdy to ale nedošlo tak daleko, že bych nebyla schopná nebo nechtěla se postarat o malou, naštěstí). Večer jsem chodila s panickou hrůzou do ložnice, co mě zase tu noc čeká, jak se nevyspím a hlavně jak se budu následující den zase cítit, jestli ho celý probrečím nebo co bude.
A tak jsem se rozhodla, že potřebuju pomoc a vyrazila jsem k psycholožce. Po návštěvě tam jsem se cítila ještě hůř než předtím a tak jsem se rozhodla, že přeci nejsem žádná ubulená limonáda a že takhle svůj život žít nechci a už rozhodně nechci mít takové vzpomínky na první rok mé vytoužené dcery a rozhodla jsem se, že se s tím vypořádám sama a postupně si sepisuji následující body, abych se nahodila do normálu a neměla pořád pocit, že něco dělám špatně.
Hello 🙂 jmenuji se Veronika a z Manchesteru nás vrátím zpátky do naší milé České republiky 🙂
Budu Vás lákat na jižní Moravu. Směr Brno a ještě trošku níže. Tam, kde se můžete toulat mezi vinicemi, ale pořád jste ještě blízko Brna 🙂 Pojďte se mnou do malebného městečka Dolní Kounice.
Hledáte-li místo k výletování, kde se snoubí bohatá historie a spoustu památek, kulturní život včetně rozličných slavností, tichá a malebná příroda, výslunní vinohradů a ochutnávání vína, které se kdysi vozívalo až na Pražský hrad? Milujete pohádky, filmy nebo snad mystično a tajemno? A co takhle svatby?
Potom jste tento týden na správném místě 😉
Těšíte se?
Já jo! A to jsem tam byla snad milionkrát! 🙂 Zde jsem totiž vyrůstala. Ačkoliv teď s rodinou bydlíme v Brně, považuji toto místo za svůj domov. Tady se totiž doma cítím 🙂
Přeju Vám krásný začátek do nového týdne
Veronika
Vzdyt ja Vam nerekla skoro nic o Mancheseru tak to tedy napravim a tady par zajimavych mist:
V Manchesteru se nachází velké množství budov postavených od viktoriánského období až do současnosti. Většina honosných budov odráží původní postavení města jako centra obchodu s bavlnou. Mnoho bývalých skladišť je nyní využíváno pro jiné účely ale původní charakter města byl zachován. Manchester se taky vyznačuje velkým množstvím mrakodrapů. Velká část byla postavena v 60. a 70. letech 20. století.
Další zajímavé stavby v Manchesteru:
Manchester Town Hall - novogotická obecní budova sloužící jako sídlo magistrátu města Manchester.
Manchester Cathedral - středověká katedrála v gotickém stylu a sídlo manchesterského biskupa.
Museum of Science and Industry - pět muzejních budov zaměřených na technické expozice.
Manchester Art Gallery - veřejná galerie s bohatou sbírkou obrazů a uměleckých děl.
Old Trafford Stadium - fotbalový stadion FC Manchester United s hledištěm pro 76.000 diváků.
Imperial War Museum North - muzeum věnované válkám a konfliktům v architektonicky zajímavé budově.
Manchester Museum - rozlehlé muzeum s četnými sbírkami v areálu manchesterské univerzity Royal Exchange Theatre - futuristické divadelo uvnitř historické budovy Cotton Exchange.
Albert Square - hlavní náměstí Manchesteru s radnicí a dalšími historickými budovami.
Beetham Tower - 168 metrů vysoký rezidenční mrakodrap charakteristického tvaru s hotelem Hilton.
City of Manchester Stadium - stadion fotbalového klubu FC Manchester City s kapacitou 48.000 lidí.
John Rylands University Library - neogotická knihovna se sbírkou vzácných knih.
The Lowry - moderní kulturní komplex s divadlem a galerií.
Urbis - výstavní centrum sídlící v ultramoderní skleněné budově.
St Ann's Church - neoklasicistní kostel postavený z růžového pískovce.
Manchester Evening News Arena - rozlehlá krytá aréna používaná pro sportovní utkání a koncerty.
Chinatown - čtvrť, kde v Manchesteru žije čínská komunita, a je největší čínská čtvrť ve Velké Británii a druhá největší v Evropě
Piccadilly Gardens - náměstí se zatravněnými plochami sevřené budovami mnoha stylů.
Gay Village - několik ulic s kluby vyhrazenými především pro gay komunitu.
Palace Theatre - populární divadlo známé muzikálovými představeními.
Central Library - hlavní městská knihovna charakteristická svým kruhovým tvarem.
Fletcher Moss Botanical Garden - částečně botanická zahrada a částečně rezervace pro různá zvířata.
Hilton Manchester Deansgate Hotel - moderní hotel okupující prvních 23 pater mrakodrapu Beetham Tower,dále se zde nachazejí luxusni byty.
The Triangle - nákupní centrum v historické budově bývalé kukuřičné burzy.
Manchester Arndale - rozlehlé nákupní středisko přestavěné po bombových útocích z roku 1996.
Trafford Centre - obrovské nákupní centrum řadící se mezi největší v Evropě.
Horor, ehm chci říct porod.
Ahoj všichni tak se zase hlásím s článkem tentokrát bude o mém porodu. Už z nadpisu je Vám asi jasné, že to nebude žádný med, takže všichni co mají porod teprve před sebou... Prosím nečtěte to.😁
Bylo 25.7.2016 když jsem šla na KO do porodnice. Říkala jsem si, že mi udělají asi hamiltona, aby trochu rozběhli porod, protože se pořád nic nedělo. No, šla jsem na pásy a tam mi naměřili slabé kontrakce, v moči mi našli bílkovinu a měla jsem vysoký tlak. Nález takový, že jsem na prst otevřená, ale pořád mám čípek 2,5cm takže ve středu 27.7.2016 nástup do porodnice a 28.7.2016 bychom vyvolali porod. Když jsem toho 27.7. Jela do porodnice tak jsem se nebála, možná trošku, ale říkala jsem si, že to přejde, že dnes budu v klidu, čeká mě to až zítra. Při nástupu mě Dr vyšetřil a řekl co a jak bude.. Jelikož jsem pořád měla čípek 2,5cm tak mi řekl, že mi v 9 večer dají tabletu na změkčení toho čípku.
Večer přišel asi v 10 a zavedl jí, taky dodal, že pokud nezabere je hloupost vyvolávat porod ve čtvrtek, ale nechali bychom to až na pátek. Já byla z toho fakt naštvaná, ještě když mi sestra řekla, že tahle tableta v žádném případě nevyvolá porod. No budiž tak budeme čekat. Uběhla hodina a já dostala křeče do podbřišku jako při MS bylo to hrozný, ale já si říkala, že nebudu plašit, že to je asi tou tabletou, přece jen mi jí dal dost hluboko a bylo to nepříjemné. Nakonec jsem šla za sestrou a řekla ji,že mám asi kontrakce, že to cítím. Ona mi řekla, že je to tou tabletou a že mi dá injekci, abych se prospala. Dala mi jí ale bylo to ještě horší. Pořád jsem se převalovala ze strany na stranu a dychala, aby to přešlo.
Ve 3:30 ráno už jsem bolestí nemohla skoro chodit a tak jsem zazvonila na sestru a říkám ji, že tohle rozhodně normální není!! Vyšetřila mě a říká, že čípek pořád stejný, že to prostě musím vydržet. Já začala brečet, že to prostě nejde!! Ona si ke mně sedla a hladila mě pak řekla.. "No,tak jdeme na sál." Na sál jsem přišla asi ve 4 ráno a hned jsem šla na monitory. Bolesti byli šílený já si jen přála, aby to už skončilo. Neuvědomovala jsem si, že už je to tak blízko, ale v 5:19 přišla PA a říká můžete si zavolat doprovod k porodu,uděláme klystyr a pak pujdete do sprchy. A já sem si v hlavě řekla "cože už???" no nic šla jsem do sprchy a bylo to úžasný!!! Bolesti přestali a já si užívala horkou vodu!! Pak přišla PA jestli jsem v pořádku přece jen sem tam byla fakt dlouho. Řekla jsem, že ano a pomalu se vrátila na pasy. Přišla jsem na hekarnu a PA mi říká, ze musim na sál, že tam budou mít další dvě rodičky a ze já budu rodit asi první. No tak jsem šla na sál. A mezitím přišel můj doprovod k porodu.
Bylo 6:30 a já byla otevřená na 4 prsty. Bolesti šílený už jsem nemohla, ale vždy jsem se je snažila co nejlépe prodýchat. Doktorovi jsem hned ze začátku řekla, že epidural nechci a on mi řekl "no uvidíme" pak jsem ležela a bolesti byli fakt hrozný. Asi po 2 min a já mezi kontrakcema normálně usínala, ale říkala jsem si, klid tohle ještě nic není ještě budu tlačit a to teprve bude něco. Přišla PA zeptat se na ten epidural a já ji řekla, ze ho chci! Anesteziolog co mi ho pichal byl moc hodnej a rikal, ze jsem statecna jak to zvladam prodychavat a nepanikarim. Vsichni me chválili. Jenže pak to přišlo konečně otevřena dostatečně, ale hlavička nechtěla sestoupit. Skakala jsem na mici a prostě nic.. Pořád do mě při kontrakcich strkali ruce a já křičela at už toho nechaj. Pak jsem chtěla hrozne tlačit, řekla jsem to PA a ona mi řekla, ze ještě nemůžu, že musím dýchat. Prodychavala sem každou kontrakci a modlila se at už to skončí a je venku!! Křičela jsem, ze chci tlačit, ale všichni mi říkali, ze ještě nemůžu. Vedle me rodila paní co už tlačila , ale tlačila do hlavy tudíž k ničemu. Já byla naštvaná a rvala at mi něco pichnou, at me uspí a udělají císaře.. Byla jsem na dne. To tak moc bolelo, že jsem si říkala, ze větší bolest není.
Ale pak to přišlo. "Hlavička sestoupila, maminko tlačte!!" já tlačila, ale pořád nic.. Vsichni psali 3x jsem zatlačila a byl/a venku.. Jenže já už po 15ti hodinách prostě neměla sílu. Rvala sem, ze to nevzladnu a ze už prostě nechci. Nedychala jsem jak jsem mela a tak mi dali kyslík.. (Nebo spíš jen aby me umlceli) 😀 tlačila jsem co to šlo a modlila se, abych už slyšela to slavný "už vidím hlavičku" ale nic.. Pak mi PA řekla ze pokud nezatlacim pořádně bude muset použít kleště. Já se nastvala 3x pořádně zatlačila a bylo to! Malý se narodil 28.7.2016 ve 14:31 s miramy 3500g a 51cm. Dvě hodiny po porodu jsem byla převezena na pokoj a hned jsem chtěla malého k sobě. Ale ten byl na novorozeneckym a prý mi ho dají az zítra, abych se vyspala. Jenže to jsem nechtěla. Vydala jsem se z postele v neskutečných bolestech po šití zaDanečkem. Sestra mi řekla, že mi ho donese, ale až tak za hodinku. Pak ho donesla a ukázala mi vše co a jak mám dělat a už jsme byli jen spolu! Sice jsme celou nespali a já se po porodu vyspala pořádně až dnes, ale to mi nevadí, jsem šťastná, že mám toho nejlepšího syna na světě!!
Chtěla jsem něco dobrého upíct, ale bohužel jsem zjistila, že v naší dokonale zásobené domácnosti chybí takové maličkost jako cukr a máslo... Po důkladném prohrabání se ukázalo že nemáme ani žádné sušené ovoce abych nahradila cukr, ani šlehačku na nahrazení másla... Myslíte že mám šanci vytvořit něco poživatelného jenom z vajíček, mouky a čokolády?😀
Manchester se nachází v oblasti, která má kulovitý tvar, na severu ohraničená Peninským vřesovištěm a na jihu Cheshirskou nížinou. Centrum města je situováno na břehu řeky Irwell, nedaleko od soutoku řek Medlock a Irk. Řeka Mersey protéká jižním okrajem Manchesteru. Větší část města, především jeho jižní část, se nachází na rovině, a nabízí tak z vysokých budov výhled na vřesoviště. Geografická charakteristika města měla významný vliv na jeho rozvoj. Jedná se především o podnebí, přístup k moři, dostupnost vodní energie a blízkost pobřeží.
Manchester má pověst města s vlhkým podnebím a deštivým počasím. Průměrný roční úhrn srážek je 809 mm, což znamená, že tato pověst není příliš zasloužená. Toto číslo je menší než roční úhrn srážek například pro Plymouth, Cardiff nebo Glasgow. Pro srovnání proNew York je to 1200 mm a Řím má úhrn srážek srovnatelný. Srážky mívají relativně slabou intenzitu, ale trvají většinou delší dobu. Manchester tak má relativně vysokou vlhkost ovzduší.
Co bych Vam jeste tak rekla o Manchestru uz se blizime do finale a jeste mi tu toho par zbyva tak treba neco o historii at jsme chytri 🙂
Název města pochází z latinského jména (zřejmě keltského původu) Mamucium – složeného z mamm – prsa a staroanglického ceaster – tábor.
Oblast Manchesteru byla osídlena již před tím, než do Anglie přišli Římané. V době, kdy Římané táhli proti Brigantům, nechal římský vojevůdce Agricola postavit na východním břehu řeky Irwell pevnost. Tato dočasná stavba byla několikrát přestavována a stala se významnou zastávkou na cestě na sever k pevnostem v Chesteru a Yorku. Severní brána pevnosti a část hradeb byla rekonstruována poblíž Castlefieldu.
Ve středověku zde existovalo opevněné panské sídlo. Thomas De La Warre, šlechtic a kněz, věnoval asi roku 1422 tento statek a okolní pozemky církvi, aby zde vznikla kolej pro kněze, a zahájil stavbu univerzitního chrámu. Z koleje je nyní Chetham's School of Music a chrám byl základem nynější Manchesterské katedrály. Manchester se poté, kdy obdržel královský patent pro pořádání trhů roku 1301, stal významným obchodním centrem oblasti. Ve 14. století se Salford a Manchester stal domovem komunity vlámských tkalců, kteří se zde usadili, vyráběli vlněné oděvy a započali tak tradici tkaní sukna.
Průmyslová revoluce v poslední čtvrtině 18. století změnila původní malé obchodní město na významné průmyslové centrum. Vlhké podnebí vyhovovalo zpracování bavlny a rozvoj párou poháněných strojů urychlil proces předení a tkaní. Manchester se také stal významným distribučním střediskem s mnoha skladišti. Výstavba Bridgewater Canal, prvního umělého vnitrozemního kanálu ve Velké Británii, podpořila rozvoj průmyslu dostupností levného uhlí. Zprovoznění Liverpool and Manchester Railway, první železnice na světě pro osobní přepravu, dále urychlilo rozvoj města a jeho okolí.
Počet obyvatel města rychle rostl tím, jak se lidé z okolí i z jiných částí země stěhovali za novými pracovními příležitostmi. Velký počet lidí sem směřoval především z hladomorem postiženého Irska. Vliv irské komunity je v Manchesteru velký až do dnešní doby a každý rok v březnu se zde koná velká oslava svátku svatého Patrika. Významná vlna imigrantů (značná část z nich byli Židé) v té době pocházela i ze střední a východní Evropy. Na konci 19. století tak byl Manchester kosmopolitním městem. Tento rozvoj průmysl měl za následek, že se motýl drsnokřídlec březový musel přizpůsobit na změnu kvality životního prostředí tak, že se během několika generací zcela změnila barva jeho křídel z bílé na černou. Poprvé byla tato změna popsána v roce 1848 a posloužila jako jeden z důkazů evoluce.
Na konci 19. století byl vybudován Manchester Ship Canal - téměř 60 km dlouhý kanál od Salfordu až K Merseyské zátoce u Liverpoolského přístavu. Tento kanál umožnil zaoceánským plavidlům přistávat v doku Manchesterského přístavu.
Manchester byl v meziválečném období postižen krizí, která se dotkla především textilního průmyslu. V době druhé světové války se ve městě vyráběly letadla pro Royal Air Force z nichž nejznámější byl bombardér Avro Lancaster. Manchester byl častým terčem nacistických náletů, které zničily značnou část historického centra města a vážně poškodily katedrálu.
15. června 1996 vybuchla v centru města bomba nastražená IRA. Výbuch zranil asi 200 lidí, nezpůsobil žádné úmrtí ale vážně poškodil centrum města. Při následné rekonstrukci byly vybudovány komplexy budov, například Printworks a další stavby pro nákupy a zábavu. Roku 2002 město hostilo 17. hry Commonwealthu. Manchester se také dvakrát, v letech 1996 a 2000, ucházel o pořádání Olympijských her.
foto: 1 Castlefield 2. Piccadilly Gardens v minulosti 3.Piccadilly Gardens dnes
Město Southport, s mnoha turistickými atrakcemi, leží v blízkosti Liverpoolu a je považováno za skvělý cíl, pokud hodláte navštívit pobřeží Velké Británie. Nabízí pro každého něco. Pláže, nakupování, restaurace, pulsující noční život, malebné parky a zahrady, ale také různé festivaly a další akce.
Jak potratit a nezbláznit se
Jedeme se podívat na náš budoucí dům. A jedeme se podívat už ve čtyřech. 3.května jsem našla na testu //, po 10m snažení a jednom sp. potratu. Dům se nám líbí, a tak po spoustě byrokracie a vyjednávání je náš!
V červenci jedeme na týden k našim a potom se těšíme na prvotrimestriální screening, v sobotu říkám mamce, že se vůbec necítím těhotně. Intuice na mě řve jako blázen, nepřipouštím žádný problém. V pondělí 11.7. v 11h jdeme s manželem na Genetiku do Plzně. Dcerka měla jet s námi. Na poslední chvíli měním plán a necháváme jí u tchýně, cítím, že to nebude dobrý, do kabelky přihazuju další balíček papírových kapesníků…
Intuici mi potvrzuje velmi příjemná doktorka, která jedná naprosto citlivě a profesionálně. Naše miminko se přestalo vyvíjet v 9+2tt, dle MS mělo ten den být 13+4. Přichází další lékař, vše potvrzuje. Pláču. Doktorka píše zprávu a doporučuje okamžitou revizi dělohy. Já jen brečím, mozek mi nefunguje. S manželem se složíme v autě, objímáme se, pláčeme spolu. Co budeme dál proboha dělat… Proč to potkalo zrovna nás? Máme spoustu otázek, na které nikdo nedokáže odpovědět…
Jedeme do FN Plzeň, chci to mít co nejdříve za sebou, pořád jsem v šoku. Čekáme 2hodiny mezi těhulema. Horko, dusno, klepu se, přemýšlím. Vlastně na revizi nechci, tak proč tu sedím… No, nic, do 13.30 jim dám šanci, pak odcházím. Ve 13.28 volají moje číslo 😀 Doktor opět potvrzuje, že miminko zemřelo a ptá se, co mám v plánu. Ptám se ho na přírodu, zda by bylo možný to nechat na ní, přece jen moje tělo není hloupé… Sestra se zatváří pohrdavě a doktor mi řekne, že očividně se k tomu příroda zatím vůbec nijak nestaví a jestli chci umřít na zánět dělohy, vykrvácet nebo být neplodná. O rizicích revize nepadá ani slovo. Ptám se, jak teda revize probíhá. Doktor mi řekl, že mrtvý plod vycucnout takovým brčkem jako od mekáče a následně vyčistí kyretou dělohu. Zírám a nevěřím vlastním uším. Mám chuť mu nacpat brčko od mekáče do zadku! Ptám se na rizika revize. Samozřejmě jsou, tady máte papír a přečtěte si to doma v klidu a podepište. Super, takže vlastně souhlasím s tím, že když to někdo udělá blbě, tak mi vezmou celou dělohu a protože jsem podepsala, nikdo za nic nemůže. Uf. Po mírném nátlaku manžela, který je stále v šoku a doktor mu barvitě vylíčil, jak do týdne zhynu bídnou smrtí, mi sestra bere krev a objednávám se na ráno na revizi. Odcházíme.
Doma přemýšlím, hledám podporu žen, které prošly tou samou situací a jak jí řešily. V soukromé skupině na FB narážím na dvě úžasné duše, které mě podporují v tom, že to můžu zkusit. Na revizi můžu jít vždycky. A hlavně jinam! K doktorovi s brčkem z mekáče ne! Večer volám do FN a revizi ruším. Mají řeči, ale já nejsem debil a rizik jsem si vědoma. Potom, co jsem ve FN zažila u porodu už mě jen tak něco nevystraší.
A tak čekám… čekání je zdlouhavý a na palici, naštěstí mě rozptyluje začínající rekonstrukce na baráku. Připomíná mi to přenášení v těhotenství. Taky nevíte, kdy to přijde, jaký to bude atd.
Hele muzu vam neco rict? Ale prosim odpovedi v klidu ...
Mam kamaradku a ta v breznu porodila chlapce, cele tehotenstvi mluvila o tom jak by to udelala, aby nemusela kojit (kvuli bolesti bradavek) no tak ji nekdo poradil nech si odsava mlicko a tak to aj dela ... Kdyz se mi stezovala, ze jeji maly stale place a ma bolesti bricha, tak jsem ji rekla, ze mozna by bylo lepsi kdyby mu zacala davat primo prso a ne flasku kedze si odsaje rano a pres den mu to prihriva a ona mi na to rekla, ze nema nervy mu to prso davat co chvila 😮 maly ma 3 mesice a uz vyzkousel snad vsechno co v lekarne maji 😕 jen jsem se potrebovala z nekym o to podelit, protoze podle me je to cele spatne
Letiště Manchester, dříve Manchester Ringway Airport, je třetí letiště Velké Británie v počtu odbavených cestujících a je vybaveno zvláštní železniční stanicí.
Oficiálně bylo otevřeno 25. června 1938 a zpočátku neslo název Ringway Airport . Během druhé světové války dostalo oficiální název RAF Ringway a od roku 1975 do roku 1986 byl používán název Manchester International Airport. Nachází se na hranici mezi hrabstvím Cheshire aManchester v metropolitním hrabství Velký Manchester.
Letiště má dvě rovnoběžné dráhy, z nichž byla druhá otevřena v roce 2001 a stála £ 172 milionů. Letiště má také tři přilehlé terminály a železniční a tramvajovou zastávku. Toto je jedno z mist ktere mam rada 🙂 je zde par vyhlidek kde se daji pozorovat odlety a prilety letadel a ikdyz nejsem technickej fanousek letadla mne proste nejak zvlastne pritahuji 🙂 za zminku stoji Runaway visitor park a Airport Pub s vyhlidkou na odletovou a pristavaci drahu a nebo vylet vlakem do nedalekeho mestecka Moberley kde krome sledovani letadel lze mestecko projit a videt jak se zije na venkove 🙂
Tak náš mladý pán půjde poprvé do divadla ve 2 letech 😀 Jsem zvědavá jestli na to bude čučet se stejným zaujetím jako na dvd 😀
7 situací v životě ženy, které byste nevymysleli!
Jaká z následujících situací je vám nejvíc povědomá? Maminkám se každý den nejen díky jejich nejmenším dějí neuvěřitelné příhody. Podívejte se na ty nejzajímavější a dozvíte se, co se večeří v jiných rodinách a jak rodí miminka kluci.
1. Zločin v afektu
Ráno vstanu, nachystám chlapům snídani, umyju okna v celým bytě, převleču postel, dám prát asi 5 praček prádla, umyju koupelnu a záchod, předpřipravím si oběd, jdu s malým na písek, vysaju celý byt, dodělám oběd, nakrmím malýho (manžel se naštěstí krmí sám), uspím malýho (na hodinu s ním usnu - jsem ve 27tt, tak si říkám, že mám právo), dám malýmu a manželovi svačinu a chci ještě umýt podlahy, prostříhat kytky a utřít prach a tak se ptám muže, jestli s malým nechce jít ven, že bych to dodělala?
A on: "Nechcu, co jsi celej den dělala? Stejně si s ním jen spala, ne?"
Tak na něj koukám a říkám si - když ho ještě dneska stihnu zahrabat u našich na zahradě, tak pak domeju ty podlahy, malýho nechám u babičky a půjdu se udat. Dají mi tak 20let, za dobrý chování mě po 10ti pustí a když kápnu na soudkyni ženskou, možná to bude jen podmínka! (elekthra)
2. Nákup pro tchýni
Tchýně mi ráno telefonuje: "Prosimtě, až mi ponesete nákup, ještě jsem ti zapomněla napsat, že chci olvejsky alespon troje."
Já: "Babi a na co vám budou?"
Ahaaa, tak jsem možná zase o něco moudřejší. Taky tak milujete, jak všichni slibují, že budou kdykoliv hlídat? U nás je to takový evergreen. No a tak jsme si objednali dvoudenní wellness. Máma o hlídání věděla dobré dva měsíce předem. No a v sobotu začala vymýšlet, že má zrovna v ten termín nějakou akci se sestřenicí (nic velkého, jen se domluvily oni dvě - WTF??!!), ale že v pohodě, že děti vezme s sebou do domova č. 2, kterýžto je momentálně v rekonstrukci a obyvatelné jsou tam 2 místnosti, všude bordel a bezpečností to prostředí jen překypuje. Tak jsem spolkla poznámku o tom, že není schopná to hlídání začlenit do svých plánů s takovým časovým předstihem a říkám, že to ty děti radši vezmu s sebou, než aby je tahala vlakem někam a pak byly v těchto podmínkách. No a dnes mi ségra říká, že mámu ještě ten den druhá ségra navezla do toho, ať si tam klidně jede a nám dá ultimátum, že teda buď tam děti pošleme nebo si je vezmeme s sebou.
No řekněte, nemám já božskou rodinu, kam se podívám? Ochotou přímo překypují a ta spolehlivost je vážně k nezaplacení 😀
Manchester, podobně jako Londýn, má silniční okruh – M60. Na rozdíl od Londýna prochází M60 okrajovými částmi města a poskytuje tak kvalitní spojení do centra města. Hlavní dálnice spojující Manchester s okolím jsou M56, M6, M61, M62 a M66. Většina z nich ústí na M60.
Manchester má historické prvenství v provozování železniční dopravy, protože zde roku 1830 vznikla první železniční linka pro přepravu cestujících Liverpool and Manchester Railway. V průběhu dalších 50 let bylo město obklopeno několika železničními stanicemi –Manchester London Road (nyní Manchester Piccadilly), Manchester Victoria, Manchester Central, Manchester Mayfield a Manchester Exchange. V šedesátých letech 20. století byly některé z nich uzavřeny pro cestující a v provozu zůstaly pouze stanice Manchester Victoria a Manchester Piccadilly. Expresní vlaky do Londýna vyjíždějí ze stanice Piccadily a cesta trvá přibližně 2 hodiny a 15 minut. Poblíž centra města se nachází několik menších železničních stanic – Manchester Oxford Road, Deansgate a Salford Central.
Manchester není vybaven systémem metra,ale existuje zde tramvajový systém dopravy zvaný Manchester Metrolink.
Manchester a jeho okolí je vybaveno hustou sítí autobusové dopravy spojující město se satelitními částmi a okolními vesnicemi. Autobusovou dopravu ve městě provozuje mnoho společností – First Group, Stagecoach, Finglands, UK North, Arriva a R. Bullock. Jednou z velmi vytížených tras je spoj Oxford Road – Wilmslow Road, jedna z nejrušnějších autobusových tras v Evropě, kterou se dopravují studenti a zaměstnanci z okrajových čtvrtí města do centra, kde se nachází mnoho univerzitních učeben a kanceláří.
Nikdy jsem neměla mít děti!
Zdravím vás všechny! Máte co jíst? Máte co pít? Pohodlně se usaďte.... 😀
No... kde tak asi začít... jasně, byla jsem počata, narodila jsem se, rostla, dospívala, studovala... blablabla, jako každý. Když mi bylo 12 let, narodil se mému bráchovi a švagrové první syn. Malinké kouzelné stvořeníčko. Když dojeli z porodnice a malý postupně prošel kolečkem všech náručí, byla i mně dovolena ta výsada si miminko pochovat. A asi v ten moment to přišlo. Držela jsem ten uzlíček, bála jsem se i dýchat a jen tak zbožně jsem ho pozorovala. Byl dokonalý, úžasný, nejkrásnější, nejroztomilejší a ve mně se rozléval úplně nový, nikdy nepoznaný cit. Láska? Štěstí? Pýcha? Hrdost? Ani nevím, jak bych to nazvala. Každopádně můj maličký synoveček byl pro mne jako blesk z nebe, okamžitě jsem si ho zamilovala a od té chvíle jsem věděla, že to, co v životě nejvíc chci, jsou děti a rodina. Jo, zvláštní u dvanáctileté holky, které pomalu ale jistě startuje důkladná puberta. Ale bylo to tak. Místo lítání venku s vrstevníky jsem škemrala, zda můžu vozit kočárek, místo čučení na večerní seriály jsem koukala švagrové pod ruce při koupání či přebalování, místo snění o klucích před spaním jsem sedávala se švagrovou malému u postýlky a společně jsme mu zpívaly ukolébavky...
Roky plynuly, já víc a víc toužila po miminku, každý můj kluk/přítel/partner, na kterého jsem to "vybafla" se zděsil a utíkal, já to nechápala a postupně jsem začínala být za divnou. Kamarádky si užívaly, já koukala po kočárcích a bříškách a ony se mi smály, že jsem mladá, ať si taky užívám a neblázním. Přece PROBŮH, KDO BY CHTĚL V OSMNÁCTI/DVACETI/DVAaDVACETI... DĚTI?????? Valily na mně nechápavě oči a ťukaly si na čelo. Ale já věděla své, od patnácti jsem si z kapesného a prvních brigád kupovala časopisy pro maminky, maličkatá bodýčka, ponožtičky a dudlíky, knihovnu mi plnily knížky Maminkou spokojeně a bez stresu, Naše dítě v otázkách a odpovědích a mnoho podobných titulů.
Přeskočím pár "chození" atd. Po nástupu do nové práce v roce 2008 jsem se seznámila se skvělým mužem. Po několika měsících jsem nadhodila lehce téma děti. Zaskočený byl, to ano, ale reagoval klidně a rozumně. On totiž děti sice chtěl, ale "ne teď". A proto mne tenkrát hrozně ranila ta jeho věta "... a ty myslíš, že je rozumný mít dítě po třech měsících vztahu?" (zpětně musím uznat, že měl pravdu).
Po roce vztahu (a nechráněného pravidelného sexu) už mi to ale přišlo divné a začala jsem se pídit po informacích, proč a jak a kdy... snažilky mi jistě rozumí. Prošla jsem si Utrogestanem, Clostibegytem, sledováním plodných dní (což při mém nepravidelném cyklu byl docela oříšek), zkoumáním hlenu, jezením chilli, kyseliny listové, kontryhelovým čajem, cvičením dle Mojžíšové, prstíčkovou metodou, stojkami po sexu, knihovnu doplňovaly učebnice pro zdrávky Gynekologie a porodnictví, Jak přirozeně otěhotnět, blablabla. V každém zpoždění jsem viděla naději a bílých testů přibývalo. V roce 2009 mi ruply nervy a zatlačila jsem na svou tehdější doktorku, že se stále nic neděje a že to chci nějak řešit. Poslala mne na laparoskopii.
Na laparce mi zjistili nezvyklou abnormalitu, která téměř znemožňuje přirozené početí. Řekli mi, že moje šance na přirozené otěhotnění je tak max.2%. Zhroutil se mi svět. Brečela jsem v nemocnici, brečela jsem doma, brečela jsem v práci... brečela jsem všude a pořád. Bylo to strašné. Proč? Proč zrovna já? Nevím, jestli byl tehdy můj partner rád nebo smutný, ale podržel mě, neutekl. Upnula jsem se na ta dvě procenta. O dětech jsme občas mluvili, já jsem měla pocit, že mi ujel vlak, každé těhulce s bříškem jsem záviděla až do morku kostí a on měl zas pocit, že na děti je ještě pořád času dost. To mne bolelo ještě víc a bylo období, na které nerada vzpomínám, hádali jsme se, já nás tlačila do dítěte, on argumentoval zázemím, financemi, věkem... byl mnohem rozumnější než já, ale já měla klapky na očích i na uších a mlela jsem si svou. A tak to šlo pořád dál, slunečno, místy trakaře.
Ve čtvrtek jsem zpívala v kostele. To jsem ještě považovala kostel za bezpečné místo...
